Steely Dan - Can't Buy a Thrill (1972)

Kapela Steely Dan je krásným příkladem toho, jak ladně jde propojit sofistikovaně dokonalou jazzovou muziku s lidsky líbivou melodickou tváří. Jde o kapelu, jejíž hudba uspokojí jak vysoké nároky jazzově orientovaného posluchače, tak melodika rockera (popaře). Svou vzájemně precizní souhrou obou tak rozličných složek vytváří neskutečně opojné hudební obrazce, u kterých posluchač pohybující se ve zmiňovaných kategoriích chrochtá blahem.

Druhé album je možná záživnější a jazzově lákavější. Častějí utíká k funku a jeho pestrost by se dala poměřovat s těmi nejlepšími fusion alby od nejlepších fusion kapel. Já jsem si ale nejprve oblíbil jejich debut. Už na něm je jasně patrná skladatelská invence, hráčská vyhraněnost, kreativita i slušné aranžérské dovednosti. To, co jej od ostatní produkce kapely malinko odlišuje, je určitá rocková dušička, která v něm bobtná a bojuje.

Mezi mé neoblíbenější skladby patří hned úvodní brilantní definice celých Steely Dan - Do it Again. Pravá fusion nádhera. Hned v závěsu druhá smutnější Dirty Work s čarokrásnými klávesami, španělkami a saxofonem. Čerstvější a svižnější (ale jen malinko) Kings má až jazzově-soulovou příchuť. Čtvrtá Midnight Cruiser je také výborná, tu jako jedinou na desce zpívá bubeník Jim Hodder. Velký nadhled a pohoda čiší z celé nahrávky, proto nemá cenu rozebírat další kusy, stačí se zaposlouchat a věřte, přijde to samo.

Steely Dan jsou dnes už trošku zapomenutou fusion-rockovou legendou. Vydávali jen samá dobrá nebo výborná alba. Průzkum jejich diskografie se proto vyplatí. Vy, co je neznáte - vyzkoušejte a nebudete litovat. To vám garantuje přítel horyna.

Á propos - výtvarná stránka drtivé většiny nahrávek Steely Dan má nepřehlédnutelné kvality. Každá z nich v sobě nese originální pečeť a zajímavý námět. Ale to podstatné se odehrává skrze uši v mozku a srdci. Tam dokáží Steely Dan uhodit nejintenzivněji.
reagovat

Jarda P @ 14.09.2018 10:51:44
Kdysi na burzách mi nikdy Steely Dan nepadli do oka. Teprve nedávno jsem si pořídil prvních 5 alb a byl jsem mile překvapen o co jsem až doposud přišel. Pozdější desky mě už nezaujaly.

pinkman @ 14.09.2018 12:35:13
Steely Dan jsou vyloženě fajnšmekrovská záležitost. Jarda píše o pěti deskách, já bych je rozšířil na šet. Tak vyrovnanou řadu skvělých alb u každé fusion kapely nenajdeme. Krásně vyplňují mezeru mezi Toto a Return To Forever. Jde o malebnou, zvukově příjemnou muziku s jazzovým feelingem. Další alba jsou ještě lepší.

Brano @ 14.09.2018 17:45:03
Počul som Countdown To Ecstasy ,The Royal Scam,Aya..mňa to však nechytilo.Úplne bez účinku!A to mám jazz-rock/fusion rád.Možno raz keď budem starší a múdrejší... :-)

PaloM @ 14.09.2018 19:54:12
Som na tom presne tak s touto kapelou ako Braňo

Beriq @ 14.09.2018 20:45:47
Já mám naopak tuto skupinu velice rád a to především alba Countdown...Pretzel...Aja...Dovolil bych si nesouhlasit s řazením skupiny do škatulky jazzrock. Tento styl pociťují až u alb Aja a následující. Pro mě je to především příjemný sofistikovaný rock (pro dospělé) s mnoha prvky od folku, blues, bossa novu...

horyna @ 15.09.2018 06:42:27
Pochopitelně se najdou tací, které Steely Dan neosloví. U mne to byla otázka jednoho poslechu a hned jsem veděl, že budou zaujímat jednu z předních pozic mezi mými oblíbenými fusion kapelami. Jako alternativa k Toto se určitě SD hodí, však jim čtvrtou desku nabouchal Jeff Porcaro. Díky za reakce.

POsibr @ 15.09.2018 13:36:22
horyna, Teba treba naklonovat, taky recenzentsky drajv, ako mas Ty, tu treba ako sol! Klobuk dole!

Vdaka za recenziu na jeden vyborny album! Steely Dan pre mna boli v podstate neznama velicina a ked som pocul debut, tak som bol velmi pozitivne prekvapeny. Som velmi rad, ze stale dokazem objavovat veci, co potesia ucho aj dusu.

Albumy a interpretov co ma neoslovili nezvyknem komentovat, povazujem to za stratu casu. Ale niektori ludia ho maju vela. :)

horyna @ 15.09.2018 14:07:44
Čau POsibr: automaticky jsem předpokládal, že ty (a jazzmen bullb) zareagujete, jelikož je vám oběma kapela a styl blízký. Steely jsou mimořádným a nedoceněným zaoceánským pokladem, alespoň pro nás některé.

bullb @ 17.09.2018 06:33:46
horyna: nuž keď si ma vyzval ...
Akosi času nezvyšuje na všetko, vnúčatká majú prednosť.
Totiž práve vďaka recenzentom (mladším) sa snažím nezdedkovatieť (to je slovo!) a momentálne analyzujem Karmakanic. Nenormálne vysoká inštrumentálna úroveň. Pripomínajú mi Return To Forever.
Steely Dan má v sebe jazzovú ľahkosť spájanú s vysokou (nenormálnou !) technikou hrania.
Inak: Díky.

Ak zmiešame pop, rock, jazz, trošku funky a R&B a celé to podlejeme chytľavými melódiami a šikovnou virtuozitou, dostaneme debutový album Steely Dan - Can't Buy a Thrill. Ide naozaj o príjemný a nenáročný posluch, avšak to mu v žiadnom prípade neuberá na kvalite a výpovednej hodnote. Máme tu už teplé letné mesiace, takže neprichystal som tu žiaden komplexný elaborát, ale skôr jednoduché dojmy a pojmy, aké z tohto parádneho albumu mám.

Už od úvodných tónov DO IT AGAIN sa stretávame s chytľavým melodickým motívom, hraným na elektrické piano, podfarbené nenápadnými tónmi gitary a tancachtivou rytmikou. O zvučné vokály sa v otváracej skladbe postaral Donald Fagen a pasuje mu to tu presne ako povestná riť na šerbeľ. Pri počúvaní tejto skladby si predstavujem uvoľňujúcu jazdu kabrioletom po kalifornskej diaľnici so zapádajúcim slnkom na obzore. DIRTY WORK je môj obľúbený kúsok na albume, lahodivý pop, chytľavá organová melódia, saxík a jemný sólový spev, tentoraz obstaraný Davidom Palmerom. KINGS je trošku serióznejší pop so štipkou folku, na gitaru sa tu prvýkrát predstaví "hosťujúci" Elliott Randall (jeho dominantný zárez ale ešte len príde). Bubeník Jim Hodder odspieva štvrtú MIDNITE CRUISER, opäť postavenú na chytľavom refréne, ktorý si budete spievať spolu s ním. Jednoduché sólko si tu strihne Baxter a už zatvárame úvodnú polovicu platne piesňou ONLY A FOOL WOULD SAY THAT. Prvá strana má veru vyrovnané skladby, ťažko hľadať slabšie miesto.

Druhú polovicu otvára jedna z najznámejších skladieb skupiny - REELIN' IN THE YEARS. Práve túto hitovku gitarovo ošetril Randall a počuť to od úplného začiatku, šesťstrunové tóny sú tu akési živočíšnejšie. O sólach v tejto piesni sa pochvalne vyjadril aj sám Jimmy Page. Opäť ďalšia parádička, akoby stvorená na príjemné letné večery. Vážnejšie kontúry má ďalšia FIRE IN THE HOLE, obzvlášť sa mi pozdáva úvod a medzihry na piano, ktoré spolu so spevom ponúka Fagen. Posledná trojica skladieb ma už necháva o čosi chladnejším, avšak stále ide o veľmi kvalitný pop, resp. soft rock, no už tu trošku absentuje ten šarm. Opakujem však, stále je to paráda, v žiadnom prípade nejde o vatu. Vyzdvihnem akurát zladený dvojvokál Fagena a basáka Waltera Beckera (s výnimkou Baxtera si teda na albume zaspieval každý radový člen), v progresívno-popovo ladenej zatváračke TURN THAT HEARTBEAT OVER AGAIN.

Suma sumárum veľmi príjemné počúvanie, kvalitatívne na vysokej úrovni, ako po aranžérskej, tak po hudobníckej stránke. Priam ideálne na letný večer, s pohárom vína a vetrom v tvári a v dobrej spoločnosti. Hudbe zdar a príjemný zvyšok víkendu, kolegovia.
reagovat

catcher @ 02.07.2017 19:50:35
Nelze než bezvýhradně souhlasit. Skvělý debut kapely (tedy spíš autorského dua), která vydržela ve výtečné formě celé sedmdesátky. Závěr této řady (Gaucho) je parádní, ovšem debut o nic méně, možná je ještě o trochu hravější a bezstarostnější. Přitom instrumentálně šlape precizně. Je jen na posluchači, zda si vychutná hráčské mistrovství (např. Beckerova kytara se časem stala pověstnou svou geniální úsporností), nechá se unášet feelingem a melodií, která nikdy nesklouzne k laciné podbízivosti, nebo si album prostě pustí bez jakýchkoli očekávání. Ve všech případech bude nadstandardně odměněn. Tohle album je generátorem pozitivní energie, fungujícím vždy a všude. Obal LP by si zasloužil v levém horním růžku samolepku "Satisfaction Guarantee".

bullb @ 03.07.2017 06:16:36
Je neuveriteľné, že táto hudba sa hrala v roku 1972. Je nadčasová. Stále ma baví. Platí to aj o dvojke Countdown To Ecstasy. Aja bol môj prvý kontakt so Steely Dan. Na intráku kámoš vraví: Skús Aja - fajna muzička. (Ako zarytý jazzrockista som sa chytil).
Vďaka POsibr za pekné čítanie.

itchycoo @ 03.07.2017 08:25:35
Jen drobná poznámka. Steely Dan beru jako rafinované vyvrcholení hippiecké hudby předchozí dekády. Walter Becker na debutu prozatím jen basuje, kytarovými party se nesmazatelně zapsal Jeff Skunk Baxter.

Jako pamětník připomenu, že ukázky z tvorby Steely Dan hrávali v hluboké temnotě husákovské normalizace i v hudebních okénkách československého vysílání Hlasu Ameriky!

První kousek, který jsem od nich na VoA slyšel, byla singlovka Rikki Don't Lose That Number z Pretzel Logic. Tehdy byla v TOP 5 na Billboardu. Láska na celý život!

Pacman @ 03.07.2017 16:07:41
A mimochodem, Jimmy Page zvolil sólo v Reelin´In The Years za jeho nejoblíbenější.

POsibr @ 04.07.2017 08:08:23
Ďakujem, páni, za reakcie, aj za doplňujúce informácie. Teší ma, že tento album si, zaslúžene, našiel verných poslucháčov.

Za seba iba dodám, že Steely Dan som objavil žalostne neskoro, prvý kontakt datujem niekedy 2-3 roky späť a bolo to prostredníctvom albumu Aja, čo je málinko iná kapitola v porovnaní s debutom, pritom si však drží veľmi vysoký kvalitatívny štandard.

catcher @ 04.07.2017 09:55:26
POsibr : pozdě není nikdy, apoň víš, že jsi narazil na léty ověřenou kvalitu.
Já jsem na sklonku 70's náhodně koupil při odjezdu od Jadranu jejich 2LP výběr Do It Again. Nějakou dobu pak ještě trvalo(ale zase ne tak moc dlouho), než mě Walter s Donaldem dostali, ale teď už jsem jejich skalní fanda. Je to ryzí, nadčasová a multižánrová muzika, která kdykoli po ní sáhnu, spolehlivě zvedne náladu. Něco na tom možná bude, že je v ní jakési kompendium 'late 60's Flower Power'.
Novější věci a sólovky těch dvou jsou taky parádní, i když tam už trochu chybí ten pel sedmdesátek.
Těm, které kapela zaujala, bych doporučil Citizen Steely Dan (box 4CD, kde je všech sedm LP 1972-1980 plus pár bonusů a zajímavá info brožura). Výborné jsou i koncerty, třeba Alive In America, nebo sólovky - od Donalda třeba Morph the Cat a Walterova 11 Tracks of Whack nebo Circus Money.
Letos zase koncertují, tak třeba budou i nějaké termíny blíž (zatím avizovaný Dublin a Londýn). Budou s nima hrát i další klasici - Doobie Brothers, ke kterým po třetím albu Steely Dan přešel zmíňovaný Skunk Baxter.

POsibr @ 04.07.2017 14:08:00
catcher: Určite sa kapele ešte povenujem, v zozname už mám ďalší album Countdown to Ecstasy, vezmem to pekne poporiadku.

Doobie Brothers a sólová tvorba členov SD sú pre mňa zatiaľ veľkou neznámou (iba viem o angažmáne Baxtera v DB), vďaka za odporúčanie.