Pendragon - The Masquerade Overture (1996)

Tohle album jsem si dal pod stromeček o vánocích v 1996 roce. Pendragon jsem znal z předcházejících alb a tohle má krásný obal a v 2CD provedení jsem neodolal a zakoupil, jelikož bylo vánoční , tak jsem ho nemohl pustit hned, ale počkat na ježíška.Čekání , ale stálo za to.
Hned titulní italsky zpívaná ouvertura mě navnadila, následující As Good As Gold je definicí prog-rocku s textem o intoleranci a násilí. Zasněná , lyrická Paintbox s poetickým textem to jen potvrzuje. The Pursuit Of Excellence je taková „immigrant song“ kratinká perlička. Rozsáhlou Guardian Of My Soul stoupají k výšinám progu, skladba je složená z několika navzájem provázaných hudebních motivů, text je o víře, našich strážných andělech, odvaze a pokušeních. Křehká Genesisovská The Shadow s textem o touhách, bezmoci ,hledaní odvahy a naděje, o našich „stínech“. Poslední a nejdelší opus Master Of Illusion ve kterém slyšíte vlivy Fishovských Marillion a na konec i Pink Floyd, s textem o manipulaci, iluzi a přetvářce, to vše dohromady tvoří koláž všech barev progu v tom nejlepším smyslu. Vždy víte že to jsou Pendragon a že vlivy jsou zpracovány osobitým a nezaměnitelným stylem, zpěv Nicka Barretta je jedinečný a klávesy Cliva Nolana je už trade mark Pendragonu.
Bonusove CD osahuje As Good As Gold (edit) (3:27) v singlové verzi, stejně tak Masters Of Illusion (edit) (3:33) ,
Schizo (6:59) je silně ovlivněno Pink Floyd z období The Final Cut – The Wall, s textem o schizofrenii,
The King Of The Castle (The Shadow part 2) (4:45) nádherná skladba se středověko- rytířským textem o věrnosti a zradě.
Tohle album je z celé diskografie Pendragonu mé nejoblíbenější a v 1996 bylo pro mě zjevením, podobné hudby moc nevycházelo a vedle Porcupine Tree a Areny si žádné jiné album z 1996 podobného ražení nevybavím. Takže 90% = *****.

reagovat

Snake @ 13.02.2014 17:56:41
Jak vidím,nechal si se Kristýnou zdravě vyprovokovat a pověsil tady svou první recenzi.Pendragon neposlouchám zdaleka tak dlouho jako ty,ale oblíbil jsem si je.Dík za ni.

Sajgon3 @ 13.02.2014 21:20:07
Musím tiež troška zareagovať - Penďáci sú jednou s mojích oblúbených kapiel a toto album je ako sa hovorí môjmu srdcu najbližšie. sú tu 2 troška protichodné hodnotenie - okrem tohto kladného ešte pomerne nadmieru kritického od Kristýni. Pravda bude niekde uprostred - Nick a jeho kamaráti sa myslím nikdy nesnažili hrať do bodky čo možno najsofistikovanejšie verzie neoprogu. Pre niekoho sa ich prejav môže zdať práve taký troška nasladlý - ale taký proste Pendragon je. Tento album je určite vyvrcholením prvého obdobia - je lepší ako všetky predošlé - to je proste fakt -) Po tom prišla dlhšia pauza a album Not of this World, ktorý je podľa mňa zase najprepracovanejším albumom po hudobnej stránke . Ale nemá pre mňa zase až taký citový náboj ako tento. Stručne zhrnuté - netreba vo všetkom hladať virtuozitu a čo najhlbší zmysel pre detail. Pendragon proste sú takí akí sú a to je myslím dobre -)

Pendragon, to je v dnešní době skutečně zajímavá kapela, která si vybudovala vlastní obdobu progresivního rocku a úspěšně ji přizpůsobila požadavkům moderní doby. Ne vždy tomu tak však bylo a po období, kdy se kapela vezla na vlně neo-progového šílenství, nám zbylo pár hmotných důkazů v podobě několika řadových alb z druhé poloviny 80. a začátku 90. let.

Pendragon na tomto albu přináší snadno stravitelný symfonický neo-prog, který se někomu sice může líbit, někdo z něj může být dokonce unešen, ale já (a doufám, že nejen já) to vidím naprosto odlišně. Hudba na tomto albu je občas sice příjemná na poslech, ale jindy je až neskutečně vlezlá a vtíravá. Přeslazená instrumentace a kladení důrazu na melodičnost dělá z tohoto dílka prakticky neposlouchatelnou záležitost pro náročnější posluchače navyklé na složité kompozice ze 70. let, na které by neo-progové kapely měly údajně navazovat. Takovýto posluchač s albem The Masquerade Overture zcela jistě spokojen nebude a určitě se jen lehce pousměje představě, jak bývají podobná alba systematicky nadhodnocována.
Člověk, který se letmo podívá na tracklist, také může mylně nabýt dojmu, že se jedná o plnohodnotné progresivně rockové dílo. Je tady sedmiminutová As Good as Gold, Paintbox se stopáží kolem osmi minut a téměř třináctiminutové kompozice Guardian of My Soul a Masters of Illusion... Vše se tedy zdá být naprosto v pořádku, potenciálního posluchače může nalákat i výtvarně poměrně vydařený obal. Z omylu vás pak může vyvést jedině hudba samotná.

Nerada někomu či něčemu křivdím, a tak i já musím uznat, že se na albu najde i pár pěkných momentů, vcelku příjemných nápadů. Například některé motivy ze skladby Paintbox můžou vzdáleně připomínat tvorbu Mikea Oldfielda ze 70. let. Zbytek se ale nezdráhám označit za hudební kýč a průměrný rockový materiál, který stále trpí tím kolosálním zvukovým oparem osmé dekády, a to i přes fakt, že byl nahrán až v následujícím desetiletí (!). Na albu se nachází nespočet „vzdušných“ ploch, které se svou přeslazeností snaží zapůsobit na posluchačovy emoce a vyvolat jakýsi hudební zážitek, jaký můžou člověku obyčejně poskytnout díla takových Yes, Genesis nebo i Pink Floyd. Nepochybuji o tom, že pro někoho je The Masquerade Overture perfektním „meditačním“ albem, ale u mě to tak zkrátka není. Nevyvolává ve mě nic. Absolutně žádné emoce.

Bylo by nevhodné popisovat jednotlivé skladby, či nějakou dokonce vyzdvihovat, protože ani po několikerém poslechu je od sebe nemohu dost dobře rozeznat. Tato deska se nese až do svého konce v jednom neměnném duchu, v jedné náladě, jedné zvukové poloze. Neshledávám na ni nic zajímavého, snad jen její naprosto očividnou průměrnost. Kromě několika světlých momentů je pro mě The Masquerade Overture jen hudbou bez duše, která zní neskutečně křečovitě a nepřirozeně.
reagovat

diesbies @ 11.02.2014 22:46:54
Ahoj Kristýno, v podstatě s Tebou souhlasím- Pendragonu jsem nikdy nepřišel na chuť. Mám od nich v PC téměř všechno už asi pět let, ale prostě mi to nic neříká. Ze zdejších vesměs nadšených reakcí jsem usuzoval, že je můj názor osamocený. Jsem rád, že tomu tak není.

Progjar @ 11.02.2014 23:56:10
Ako vždy veľmi pekná recenzia ale zásadne s ňou nesúhlasím. Nemám pocit presladenosti, práve naopak je tu tá dávka melodičnosti ktorú mám tak rád. Aj jednoduchosť a prehľadnosť aranžovania skladieb mňa oslovuje oveľa viac ako napr. niekedy prílišná zložitosť YES. Pendragon mám proste rád ale akceptujem názor vyslovený v tejto recenzii.

Mayak @ 12.02.2014 05:45:54
... "marmeláda linoucí se z reprobeden", napísal už niekto na adresu Pendragon. Podobne, ako keď kedysi Jaromír Tůma napísal v "Melodii" článok a posvätnej kapele teenagerov a glamrockerov - The Sweet, že je to "hard rock pro kojence" ...
... áno, obidva názory sú aj uhlom pohľadu aj istou, nespochybniteľnou pravdou ... a aj toto je na hudbe vlastne krásne, že sa dá na ňu pozerať aj z iných aspektov ...
Videl som Pendragon, 5x, poznám jeho históriu a všetky albumy, pomerne dosť ovplyvnili môj hudobný vývoj ... ale aj tak uznávam, že Kristýna má kusisko pravdy a jej názor na Pendragon, je vlastne istým spôsobom prejavom jej predčasnej hudobnej zrelosti , na jej vek a pohlavie (sorry, stále to rozdeľujeme podvedome, či vedome) vlastne úžasný. Má pred sebou perspektívy vnímať náročnejšie a neštandardnejšie formy hudby vnímavejšie a s rýchlejším napredovaním. Veľmi dobrá recenzia :-))

...ale aj marmeláda je niekedy súčasťou jedálneho lístku ... ak človek netrpí práve na diabetes ...

Beriq @ 12.02.2014 06:22:14
Tvé pocity z tohoto a jemu podobných alb chápu.
Když to člověk slyší poprvé, tak ho zaujme pěkná melodie, muzikantská zručnost, vypiplanost, proaranžovanost (často bombastická přearanžovanost), skvělý zvuk… ano – i já často podlehl… ale po dalších a dalších posleších tam něco chybí. Je to osobitost, atmosféra a emoce, tedy přesně to, co alespoň u mě způsobuje, že se mi nějaké album zadře pod kůži a rád se k němu vracím.
Tento problém mám u hodně tzv. neo-progrockových alb. Jsou prostě až podezřele dokonalá.
Toto konkrétní album ovšem osobně řadím mezi ta zdařilá.

Tomáš Rojt @ 12.02.2014 06:33:01
Ahoj Kristýno, díky za recenzi. Je vidět , že i recenze s 2 hvězdičkami má svoji úroveň a není z ní čišet síru a dým. Ono v podstatě záleží na přístupu, buď něco zkusím a nelibí se mi to ,a nebo chci nějakou desku shodit úmyslně a demonstrativně do žumpy s cílem vyprovokovat ostatní fandy progboardu. Tvoje recenze spadá do první kategorie a díky za ní, snad opět vnese na tyto stránky kultivovanost a toleranci. Co se týká samotné hudby a recenze, tak s ní plně souhlasím, nepopsal bych to jinak. Podobně jsem na tom i s kapelou ARENA, kterou jsem kdysi s nadšením objevoval, ale dnes už ji také hodnotím jinak. C. Nolan se snaží být až křečovitě líbivý ,a přitom vám stále připomíná jen postupy, které už jste někdy někde slyšeli.

kaktus @ 12.02.2014 16:00:54
Ne a ne.
Vím, že hodnocení je subjektivní posouzení daného posluchače, ale mělo by být porovnávané - porovnatelné s jinými Vámi hodnocenými alby, a tady mám pocit nekoncepčnosti. Vaše oblíbené České skupiny - Jeseter, Rudy Horvat Group, Kazachstán, atd dostávají * jak Genesis či King Crimson, a při tom se jim dá vytknout minimálně totéž co tomuto albu.
Tuším, že chcete podpořit Českou scénu, ale takhle hodnotí grupies, ne recenzent.
Album mám naposlouchane, znám ho 17 let a slyšim něco jiného než Vy, nuda to určitě není.
Jen na okraj, kolikrát jste si album poslechla, já než jsem honotil albun Jeseter - Proměna, tak 5x.

Snake @ 12.02.2014 16:24:25
Proti recenzi jako takové samosebou nic nemám,ale s hodnocením dovolil bych si nesouhlasit..
Melodickou,klidně až relaxační hudbu mám rád a čas od času,jsem - li v tom správném rozpoložení,oddám se jí s potěšením.Nu a právě Pendragon mi takovou chvíli oddychu dokáží jaksepatří zpříjemnit.A mohou to být jak instrumentální kouzla ve skladbě Paintbox,tak působivá melodie kratičké The Pursuit Of Excellence.Asi nejvíc z celé desky líbí se mi zasněná a náladotvorná skladba s pořadovým číslem 6 - The Shadow...

Nu,měl - li bych tu možnost,udělím 3,5.Luxusní dvoudiskové vydání,výborný zvuk a krásný obal nutí mne však zaokrouhlit nahoru.

proglord @ 30.08.2020 11:42:03
Podľa mňa je táto platňa niekde uprostred. Genialita ani vyslovené fiasko sa nekoná. Netreba zabúdať, že aj takí superbrilantní muzikanti ako Yes občas šliapli vedľa a napríklad zmienení Sweet majú i svoje nadštandardné skladby. The Masquerade Overture teda rozhodne nie je "art rockom pre kojencov". Za mňa 3 hviezdy, keďže ide o priemerný album.

PaloM @ 31.08.2020 07:25:19
Mne sa Masquerade Overture veľmi páči.

Moderní symfonický progresivní rock v podání Pendragon je jedním slovem nádhera.

Nejlepší skladby jsou As Good As Gold,Paintbox a The Shadow.Zbývající skladby jsou vynikající neoprog té nejvyšší kvality.

Pendragon je pro mne jedna z nejlepších a nejoblíbenějších neoprogresivních kapel.Masquerade Overture mohu jen doporučit.

Výborné album s nádherným obalem.




reagovat

pito63 @ 31.05.2012 10:24:37
Nie je to moja parketa, ale nedalo mi a s Tvojou pomocou som album vyskúšal. Je to moja premiéra s touto kapelou, ale musím uznať, že je to veľmi príjemné dielo. Do tejto hudobnej oblasti zablúdim zriedkavo, ale tvorba skupín Pendragon a Arena mi sadla.
Martin69, vďaka za zoznámenie s "The Masquerade Overture"!

Brano @ 01.06.2012 11:07:43
Martin,súhlasím do bodky!K tým skladbám ktoré si vymenoval,by som ešte pridal Guardian My Soul a Master of Illusion.Vlastním krásny digipack ,limitku s rozkladacím obalom,je to nádhera.