Diskuze
« další předchozí » |
Antony - 10.08.2023 12:38:42 #
|
Umění/parkování i z hlediska prosté logiky kulhá na všechny čtyři. Když tvrdím, že vnímání umění je o líbí/nelíbí, netvrdím tím, že každé líbí/nelíbí se vztahuje pouze na umění. To bylo principiálně na střední škole jedno z prvních odvozovacích pravidel. To je jako z výroku "v pátek pršelo" vyvodit "když prší, je pátek". |
Judith - 10.08.2023 11:13:33 #
|
chimp.charlie: Pravdu díš. Já znám jednoho, cyklista, co to štěstí fakt měl - zrovna jel kolem veterinář, který se mu nebál na tu nohu sáhnout a zastavit krvácení. Neskutečná klika, šlo o vteřiny. Jo, štěstí. Když bude mít štěstí, přestane jeho robotická protéza zničehonic kopat uprostřed pracovních jednání :-) stahují se mu aktualizace a musí restartovat... to nevymyslíš. |
Judith - 10.08.2023 10:53:49 #
|
Prostě by se u takto hodinářské formulační práce, jakou tu provádíme, šiklo znát zadání přesně, i drobný významový posun může odvádět. Jen bych to měla na vědomí, ať se nezavrtáváme do něčeho, co tu hloubku ani nemá. Se štěstím se shodneme, šikovně vyjádřeno. Širší dopad je něco trochu jiného než masová popularita (pořád mám na mysli spíš Gentle Giant než nějakou popstar) a sám o sobě nestačí. Zase se vracím k povaze uměleckého účinku a měla jsem chvilku dobrý pocit, že jsem se jeho vystižení přiblížila zatím snad nejvíc s představou vnitřního skoku. Jde kvalitativně o něco jiného, než že mě melodie dojme (to umí i prvoplánové ždímání citů) nebo že někdo "hezky zpívá" (intonuje a podobně). Umění zasahuje víc vrstev, kolikrát i takové, o kterých člověk do té doby vůbec nevěděl, že je má. Nějak uvnitř pracuje, nedá se odbýt. Není to jen líbí / nelíbí, tohle slůvko zase trochu dráždí mě. Líbí se mi, když najdu pozdě večer parkovací místo, to není umění. No, i když... :D |
Antony - 10.08.2023 10:34:39 #
|
Originál knihy se jmenuje "Vad är konst och 100 andra jätteviktiga frågor". Vyšla už i dvojka. |
Antony - 10.08.2023 10:09:33 #
|
chimp.charlie: Pravda. Akorát, egoisty bez sebereflexe za opravdu šťastné lidi nepovažuji. Judith: Aha, švédský originál.. :) Tož, ten nemám. Štěstí jsem ve svém trojjedinném výkladu pojmul komplementárně. První dva jsou o tom "mít štěstí", třetí je o "být šťastný". Dle mého jsou tyto aspekty v jednotě. Náhodné momenty jsou vnímány jako štěstí připraveným člověkem. Tedy schopným je jako šťastné přijmout, jiný v jejich situaci by je takto nepřijal, protože by neměl v sobě onu schopnost. Proto zdánlivě někteří lidé štěstí přitahují, ale není to tak. Oni je jsou schopni rozeznávat a přijímat. U umělce sakra důležitá vlastnost. Často je jejich umění útěkem do vlastního šťastného světa, který však nemusí splňovat parametry růžového pozitivismu. I chmurná díla podle mého způsobila tvůrcům pocit jisté blaženosti. Ve smyslu katarze. Poznání krásy je ryze individuální. Širší shoda neznamená více dobré umění, ale více mainstreamové, komerční, kýčové, poplatné trendům, řemeslo. Vůbec posuzování kvality podle obecného úspěchu považuji za velmi zcestné. Pak jsou nejlepšími českými umělci Eva a Vašek. |
chimp.charlie - 10.08.2023 10:02:49 #
|
Ano, štěstí je to, na čem v životě záleží ze všeho nejvíc, protože je-li ono, je i to ostatní, zdraví nevyjímaje (k tomu mě přivedl můj známý dávno předtím, než se začalo poukazovat na Titanic plný zdravých lidí. Říkal: "Mále-li štěstí, neonemocníte, a když onemocníte, uzdravíte se." Neměl štěstí, onemocněl, neuzdravil se a umřel.) Ani bych ale neumenšoval význam onoho "být šťastný" - v životě už jsem viděl dost lidí, kteří měli všechno včetně zdraví, a přesto byli nešťastní, a vice versa. A na umění se mi nejvíc líbí jeho nevypočitatelnost - ať už jsou pohnutky jakékoli, čisté či hmotné, nikdy předem nemůžete říct, co z toho doopravdy bude. |
Judith - 10.08.2023 09:39:32 #
|
Ta knížka není překlad? Myslela jsem, že je... Odpověď "štěstí" vnímám spíš ve smyslu mít štěstí než být šťastný a chápu ji jako poukaz na různé faktory mimo lidskou kontrolu. V příbězích velkých umělců je často spousta náhodných momentů, setkání, zvláštních hnutí... Při pohledu zpátky vše jakoby dává smysl. Jenže na každý takový příběh připadá sto nebo tisíc jiných, kteří to štěstí neměli. To se ukáže říkám i proto, abych zdůraznila, že účinek umění má vždy povahu určitého zásahu. Je tam nějaký mentální a emocionální skok, který se nedá bezezbytku odvodit, vysvětlit... Přesto je evidentní. Když nastane, je to jasné. Jak jsem kdesi slyšela, člověk pozná krásu, když ji vidí. Nemusí ji v každém díle vidět každý, to je zas ta nevysvětlitelnost, ale u dobrého umění panuje širší shoda, i když rozprostřená v místě a čase... |
chimp.charlie - 09.08.2023 22:27:25 #
|
Jinak bych řekl, že to největší štěstí spočívá v tom, že je mu vůbec dáno. |
chimp.charlie - 09.08.2023 22:24:52 #
|
"...dobrý umělec je ten, který má štěstí, že si to o sobě dokáže myslet." Řekl bych, že častěji než štěstí je to nedostatek sebereflexe :) :) :) |
Antony - 09.08.2023 21:52:35 #
|
V rámci vlastního zamyšlení nad otázkou jsem se vyhnul přečtení dlouhé odpovědi. Ještě než tak učiním, pokusím se popsat, proč krátkou považuji za výstižnou. Ono "štěstí" vnímám jako trojsečnou glosu. Jednak dobrý umělec má štěstí, když si jej někdo všimne. Jednak může hovořit o velkém štěstí, když se mu tím podaří dosáhnout soběstačnosti. ¨Jednak, a to hlavně, je veliké štěstí, když si je toho vědom sám a stačí mu to. Tím opět směřuji k individuálnosti vnímání pojmu "dobrý umělec". Jinými slovy - dobrý umělec je ten, který má štěstí, že si to o sobě dokáže myslet. Ale je to jen můj výklad, nijak netrvám na jeho přijetí.. :) |
« další předchozí » |