Diskuze

« další předchozí »

Judith - 20.06.2023 17:06:26 #

Neměl to zrovna Miles Davis s tím autorstvím trochu jinak na papíře a jinak v reálu? Co jsem pochopila, on byl spíš kapelník (dost autoritativní) než osamělý tvůrčí génius, některé party mu dodávali právě jeho lidi a on to všechno zaštítil svým jménem - stargazer bude vědět víc :) Nájemné kšefty dělal třeba i ten Tony Levin nebo Gavin Harrison, který má i svou vlastní tvorbu, sólovou i v různých kapelách. U něj jsem toho načítala docela hodně a tam bylo evidentní, jak ho hudebně formují všechny ty zkušenosti a setkání, on je tenhle typ (a hodně trpěl během lockdownu, že není s lidmi ve studiu fyzicky, že se všechno nahrávání dělá na dálku). Myslím, že třeba nejnovější Porcupine Tree by zněli dost jinak, nebýt jeho angažmá u King Crimson. Vedle toho je tu takový Frank Zappa, u kterého máme svědectví (nedávno jsem tu přepisovala jeden dokument), že on zásadně hudbu neposlouchal, aby ho to neovlivňovalo, vždycky ji tvořil. Bylo by ideální, kdyby se každý mohl rozhodnout a zařídit podle svého naturelu, třeba měl ve studiu tolik času, kolik jen potřebuje, nebo na druhou stranu nemusel jezdit na dlouhá turné, pokud mu to nesedí (takhle to myslím vyřešili Beach Boys, že Brian Wilson - dneska má osmdesát! - prostě zůstal doma a psal nové věci, zatímco ostatní házeli zářivé úsměvy na diváky). Ale ty naturely jsou různé a různá je i hudba. Vidím na Bandcampu spoustu projektů, kde to z drtivé části táhne jeden člověk a dělá si všechno podle sebe. Je super, že ty možnosti jsou. A vidím spoustu kapel, které dělají všechno pro to, aby mohly být na pódiu a hrát lidem, a které píšou (a podepisují) společně. U mě původní myšlenka ohledně debutu Mahavishnu Orchestra byla, že na mě ta hudba působí jako pokračování nějakého dialogu nebo příběhu, který neznám, a proto se úplně nechytám. Kdežto u pozdějších alb (počínaje právě Apocalypse, která asi vznikla prvně celá na papíře, když tam byly vysloveně hostující nástroje) mi připadá, že mám k dispozici všechno, co potřebuju. To je ten rozdíl, který jsem se snažila popsat.

Antony - 20.06.2023 15:09:40 #

Nájemné hráče vnímám jako velmi potřebné řemeslníky. Stejně tak hraní v klubech bylo důležité pro prezentaci, získání zkušeností, dovedností, a také nezbytně pro výdělek. Tedy opět řemeslo a dílna. A lidi do té dílny chodili pro zážitek a zábavu, samozřejmě. Nové kompozice ve smyslu uměleckého díla však vznikaly zejména v hlavách výjimečných individualit a byly zaznamenány ve studiích, nikoli v klubech. Klub hrál roli okrajovou. Když se Miles Davis zavřel do studia a tvořil revoluční díla, co posouvala hranice hudby, potřeboval špičkové řemeslníky vytrénované právě v těch klubech. V tomhle smyslu kluby jistý význam pro vznik originálních výtvorů měly. Je třeba rozlišovat tvorbu a interpetaci. Zatímco skutečného tvůrce lze nalézt jen vzácně, interpretů všeho druhu je mnoho.

Judith - 20.06.2023 12:46:20 #

Tohle bych asi taky nepřeháněla... Člověk s nástrojem nepřestane být fenomén jenom proto, že s tím nástrojem stál ve studiu před padesáti lety, no a počítač je koneckonců taky nástroj. Každá hudba je zhmotněná energie. Energie živého hraní je nezaměnitelná, ale je to jenom jedna z podob. A hlubokou emoci může mít člověk doma v obýváku - tihle lidi nedělají fronty na ulici, ale zážitky mají úplně stejně reálné. K tématu hraní ještě Tony Levin: "Mladým a začínajícím muzikantům vždycky říkám, berte každou příležitost, i když je to na houby. Třeba tam bude dobrý bubeník. Třeba se něco naučíte. Nečekejte, až vás potká ideální nabídka. Hrajte co nejvíc." Docela mě zajímá fenomén nájemních hráčů, živých nebo studiových. Oni ten hudební svět propojují po způsobu podhoubí. Získávají kolikrát absurdní kombinace dovedností, ale pak to můžou někde úplně nečekaně zúročit způsobem, který by člověka od stolu nenapadl. Je to takový ekosystém a je v něm důležité všechno.

hejkal - 20.06.2023 11:43:14 #

Klub a jazz sú súrodenci. Táto hudba vznikala v kluboch a do dnešného dňa žije v kluboch. Ja len taký prehľad o súčasnej mediálnej situácii a o funkcii hudby v našej spoločnosti, ktorá sa za tých sto rokov, odkedy jazz vznikol, totálne zmenila. Dnes je hudba samozrejmosťou, všetka hudba sveta je dosiahnuteľná v každom telefóne, ale fenomén ostal. A fenomén je človek s nástrojom. Ľudí ešte stále zaujíma vidieť tvorbu hudby v živom čase. (Peter Lipa, rozhovor v časopise .týzdeň, 16.6.2023) Ale potom, keď je nejaký koncert vo Village Vanguard alebo Blue Note, tak tam stojí aj kilometrový rad, aby sa ľudia do toho klubu dostali. Lebo vedia, že zažijú niečo pravé, reálne, blízky dotyk s géniom loci, hlbokú emóciu. To sa počítačom vygenerovať nedá. A práve po tej esencii emócií ľudia prahnú. (Martin Valihora, rozhovor v časopise .týzdeň, 16.6.2023)

stargazer - 20.06.2023 04:55:12 #

"Kdýž už jsem chtěl začít zkoušet, měl jsem už celkem jasnou představu o naší hudbě. Začali jsme jen já a Billy Cobham, protože celé obsazení skupiny nebylo ještě jasné. No už ve dvojici to znělo ohromně. Věděl jsem, že když se skupina zkompletizuje, bude to skutečně super"......John McLaughlin o MO

stargazer - 19.06.2023 08:25:32 #

"Randy byl typem kytaristy, kterého chtěla všechna děvčata vidět a všichni kluci chtěli být jako on".......Kevin DuBurow, zpěvák - o Randy Rhoadsovi /Ozzy Osbourne/

stargazer - 14.06.2023 05:28:42 #

zdenek2512. Díky za opravu. Chyba je na straně autora od kterého jsem to opsal. Text pokračuje : vzpomínal na to později Jimmy. Těmi deskami byly zejména nahrávky Elvise Presleyho, jehož kytaristi byli tehdy Skotty Moore a James Burton. A právě je označuje za své vzory.

zdenek2512 - 14.06.2023 04:48:23 #

stargazer: zdravím, ten kytarista byl Jeff Beck

stargazer - 14.06.2023 04:14:39 #

"Za mého mládí nebylo kolem moc dalších kytaritů. U nás ve škole byl ještě jeden kytarista, který mi vlastně ukázal první akordy, které jsem se naučil a odtud jsem pak pokračoval. Dost jsem se tehdy nudil, tak jsem se učil hrát na kytaru poslechem z desek. Jiné možnosti tehdy nebyly"......JImmy Page

stargazer - 13.06.2023 04:40:14 #

"Jeho kytara odráží všeobecné směřování jeho hudby, jamování postaveného na základně betonově pevné koncepce, na rozvíjení projevu jako protějšku prosté techniky. Zappa hrál dlouho a dobře a jako kouzelník zanechal ve všech nikoliv otázky jak a proč, ale vědomí, že se setkali se zázrakem".....Richard Harrington, kritik, o koncertu FZ k albu Grand Wazoo.

« další předchozí »