Diskuze

« další předchozí »

Judith - 27.10.2023 13:56:48 #

Pokračuju ve výpiscích z Myšlení obrazem tady, ačkoli tematicky kniha nabírá turbulence. Stále jsme u otázky, jak (s našimi lidskými možnostmi) chápat složité v jeho složitosti. Zde Petříček uvažuje o procesualitě a tělesné ukotvenosti myšlení. Za příklad podobně složitého procesu si bere chůzi (parafrázuji): Kdyby naši chůzi řídila nějaká logika anebo metoda, patrně bychom neučinili ani první krok. Protože každý první krok znamená, že jsme se rozhodli opustit stabilní pozici a vystavit se nejistotě. Chůze je v každém okamžiku složitým hledáním rovnovážného bodu v pohybu, který čelí stále novým okolnostem a překážkám. Nelze říci předem, kde leží onen bod, který nám dá jistotu dalšího kroku, protože "pravidla" chůze určuje situace, která se mění.  Kdybychom tuto akci analyzovali, převedli ji například na řadu mechanických rovnic, vzdálíme se od toho, čemu chceme porozumět. Totéž platí o myšlení. Všechno současně musí být ve hře. Myšlení je také uvažováním, vyžaduje cit pro rovnováhu v měnící se situaci. Stejně jako v našem tělesném prožívání i v myšlení potřebujeme orientaci a jsme schopni se orientovat. Dále rozvíjí myšlenku, že jazyk jako systém má na rozdíl od obrazů tendenci kostnantět a stávat se příliš rigidním. Obrazy jsou podle něj lépe než texty schopny vzdorovat degeneraci, redukci složitého na jednoduché, jelikož jsou ze své podstaty nejednoznačné a unikavé (zatímco jazyk jako znakový systém vzbuzuje představu, že jej lze bezezbytku vyložit, analyzovat.) Myslíme-li skutečně, pozná se to podle toho, že se měníme. Jako se musí změnit divák před artefaktem v galerii, aby jej spatřil jako obraz. Lidé, kteří se až příliš ztotožní s jasnými, jednoznačnými myšlenkami, ztrácejí schopnost vzdorovat složitosti a proměnlivosti světa. Abychom zůstali životaschopní, je nutno do řádu neustále kontrolovaně vnášet chaos. V podkapitole Rám mluví o tom, že si vždy nějak ohraničujeme skutečnost, kterou vnímáme, a zároveň v ní vidíme hloubku, která naše vnímání vždy přesahuje. Jako vyhraněný příklad uvádí fotografování (parafrázuji): Někdo stojí v krajině, dívá se kolem sebe. Pak se najednou dívat přestane, protože se za-dívá. Něco se v něm pohnulo. Přikládá k oku fotografický aparát. Jeho pohyby jsou najednou určitější, až v jednom momentu přístroj cvakne. Ztuhnutí času na fotografii není dáno jen technikou tohoto obrazu, ale také aktem fotografování samým. Fotografie je cosi jako zformovaná myšlenka: přesná, protože přesně myšlená.

stargazer - 23.10.2023 20:18:09 #

Když jednoduchost, tak The Beatles a jejich White Album

Antony - 23.10.2023 20:13:16 #

Z hlediska organického velebím Islanďany SÓLSTAFIR. Oba covery jsem měl dlouho vystavené, výsostný art. >> odkaz >> odkaz

Antony - 23.10.2023 20:10:01 #

Grafická střídmost, co vyzní (hrubý hnědý papír, pruhy zalakované do lesku). Pro mne jeden z nej letošních obalů, tentýž superlativ platí pro hudbu. >> odkaz >> odkaz

Judith - 23.10.2023 18:46:20 #

Jednoduchost po mém: první sólové album Brendana Perryho z Dead Can Dance. Geometrie, ale organická. Obraz podněcuje, aniž by dráždil. Zmiňuju i proto, že album právě vychází v reedici a já jsem dodneška netušila, že BP nějaká sólová alba má...

Pegas - 23.10.2023 18:27:01 #

K těm jednodušším obalům bych klidně dal aktuální Subsignal - A Poetry Of Rain, a to nejen grafikou, ale i samotným plastickým provedením. Shodou okolností mi to přišlo současně s novinkou Stevena Wilsona - The Harmony Codex a tak nějak vypadají jako příbuzní, přitom každý zcela odlišný. A hodně se mi líbí jednoduchý Dot od Karmakanic.

Apache - 23.10.2023 16:23:52 #

hejkal: Pevně věřím, že No Remorse od Motörhead taky. :-)

hejkal - 23.10.2023 16:04:26 #

Thirty Years Of Funk samozrejme mám. :)

Apache - 23.10.2023 15:42:42 #

l. C.: Těm se vyhýbám jako čert kříži. A úplně nejhorší jsou knihy, které jsou adaptací filmu. :-) To už překonají jen knihy, které jsou adaptací filmu, který je adaptací knihy. Což by možná ještě mohla trumfnout kniha, která je adaptací filmu, jež je remakem filmu, který je adaptací knihy.

Apache - 23.10.2023 15:32:40 #

Já takový minimalismus moc nemusím a třeba nad bílým obalem bílého alba Beatles (na rozdíl od jeho obsahu) nijak nejásám. Navíc u rockových desek mi to ani moc nesedí. Když už prázdné pozadí, tak nejlépe tmavé a uprostřed něco jednoduše efektního, jako v případě těchhle dvou výběrů Grand Funk a Motörhead. (Mimochodem, hejkale, to je ten výběr Grand Funk, o kterém jsem se zmiňoval, že jsem ho měl kdysi půjčený od kámoše. 3CD box, je to teda.) PS: Tyhle dva obaly jsou zcela mimo soutěž - tím chci říct, že nepatří k těm výjimečným, které jsem tu slíbil občas postnout. Jen ilustrují to, co si představuju pod pojmem jednoduchý, ale přitom pěkný a efektní obal (hard) rockové kompilace.

« další předchozí »