Diskuze

předchozí »

Antony - 31.03.2023 19:55:38 #

Já ten rozdíl vnímám silně. Téma a píseň jsou dvě různé věci. Na stejné téma mohou vzniknout různé písně. Předělané filmy mi nepřišly jako stejné filmy, co jen v průběhu času proměnily. Ale jako jiné filmy na stejné téma. Ostatně, říká se jim - remake. Už tím je zdůrazněna změna. Kdežto u skladby, co se v průběhu času proměnila, jde stále o tutéž skladbu. S pojmem remake jsem se zde nesetkal. Ostatně, nejsem sám, co rozdíl pojmů takto vnímá (skutečně nejde o slovíčkaření): >> odkaz

loutkář Cvak - 31.03.2023 17:50:04 #

Píseň se stejným názvem / textem / atp. Já ten rozdíl mezi novou verzí filmu od stejného režiséra a "novou verzí písně" od stejného interpreta prostě nevidím. Hudebně není možné se jinak vyjádřit v rámci "stejné" písně? (Slovíčkaření mě nebaví, snad tady od začátku nejde jen o to.)

Antony - 31.03.2023 09:59:08 #

Na písně se nové zpracování tématu zcela jistě vztahuje. Ale pak je to jiná píseň a ne proměna téže písně v průběhu let.

loutkář Cvak - 30.03.2023 19:07:19 #

Tak "nové zpracování tématu" nebo "různé náhledy" se nemusí vztahovat jen na filmy/výtvarné umění, ale i na písně, ne?

Judith - 30.03.2023 10:52:49 #

Vybavila jsem si jeden příklad, který je tak napůl mezi předěláváním sebe sama a cover verzemi. Na přelomu 70./80. let bylo v USA populární duo Hall & Oates, které hrálo pop říznutý trochou R&B a soulu. O třicet let později si Daryl Hall postupně pozval domů různé interprety, kteří s ním nahráli nové verze řady skladeb - vedle toho vznikly i ryzí covery, seznam je obsáhlý >> odkaz Nebo tady jeho osobní stránky >> odkaz Jde o live sessions, všichni hrají naráz, záznam je pořízený v jednom tahu (u některých vystoupení je vidět i trocha tápání a škobrtání - určitě zkoušeli, ale jistý moment improvizace tam je), líbí se mi energie a atmosféra, kterou to celé má, přitom kvalita nahrávky je studiová. Daryl Hall & John Oates - I Can't Go For That (No Can Do) (Official Video) >> odkaz Cee Lo Green and Daryl Hall - I Can't Go For That >> odkaz Proč to ti lidi dělají, to mi z videa připadá evidentní. Stejně jako v roce 1981 byli Hall & Oates výborní muzikanti, zněli současně a vypadali dobře, totéž dělá jiná sestava v roce 2012.

Antony - 29.03.2023 23:53:35 #

Aby to nevyznělo jinak, než to u mne opravdu je. Přese všechny ty svoje kecu význam a smysl koncertů jednoznačně uznávám, i jejich přínos a nenahraditelnost. Je to nenapodobitelná společenská událost, živé setkání interpretů s posluchači, což je zase u muziky unikátní. Důležité a zásadní. Hudba je interpretační umění, jednoznačně. Není to statická věc jednoho originálu, pro svůj vývoj potřebuje žít i veřejně. Že mi to nic nedává je můj problém. Obecně jsem vnímal nedávnou vynucenou koncertní pauzu jako veliké zlo a podporoval jsem umělce aspoň nákupem merchu. Na druhou stranu existují i interpreti, co nekoncertují, a nijak to kvalitě jejich tvorby neškodí (např. The BEATLES ve druhé polovině kariéry). Vím, že jsou filmaři, co se do stejného filmu pustili po mnoha letech. Myslím, že to udělal i Hitchcock. Ale tyto filmy nepůsobí jako ta samá skladba, spíše jde o nové zpracování tématu. Navíc, nestalo se z toho obecné pravidlo, jde fakt o ultra výjimky. Kdysi jsem se pouštěl do porovnávání různých studiových verzí téže skladby. Může to být zajímavé třeba z muzikologického hlediska, z hlediska kompoziční analýzy, a tak podobně. Ale brzy jsem, toho nechal, nějak jsem z toho nic neměl. To už si spíš všimnu pokaženého zvuku.. :)

loutkář Cvak - 29.03.2023 21:41:38 #

Jasně, ohledně mého příkladu (a nejen tam) bych taky byl raději, kdyby to nevzniklo, protože místo toho mohlo vzniknout něco nového, na druhou stranu mě to natolik baví, že ty "zahozené" tři roky nějak toleruju. Porovnávání lepší/horší mě nezajímá. Sebeopakování vidím spíš v hraní jedné písně pořád "stejně" (při koncertech) než v nahrání nové ("jiné"!) verze. Tedy z koncertních setlistů ideálně vyřadit staré písně a hrát jen nové, protože proč padesát let hrát jednu a tu samou píseň při každém koncertu, ale když už to fanoušci (nebo kdo vlastně) nechtějí, tak alespoň nějakou změnu. Ale o nic z toho mi nejde, ať si každý dělá co chce, pokud si to najde publikum. (Michael Haneke natočil dvakrát "stejný" film, podobných případů je víc. V literatuře spíš z povídky vznikne román, ale to jsme někde jinde.) Ke koncertům, nevidím důvod si po letech něco z hudby pamatovat, to ostatní je snazší, taky to tak mám. Jde o daný okamžik –⁠ ale to už jsem daleko –⁠ a pak třeba existují z koncertů nahrávky, kde si ten rozdíl můžeš poslechnout doma.

hejkal - 29.03.2023 21:29:54 #

Opakovanie skladby tiež veľmi nechápem. Ale kebyže chcem špekulovať, tak mi to dáva zmysel pri zmene zostavy, ak nadobudne pocit, že to hrá lepšie, resp. významne inak. Ale kým koncertné verzie majú pre mňa iskru, štúdiovo je to veru často skôr o bezradnosti. Alebo peniazoch. Jethro Tull a ich vianočný album...

Antony - 29.03.2023 20:36:45 #

Spíš se zamýšlím nad tím - k čemu to? Natáčet znovu tutéž skladbu. A pak ještě porovnávat, jestli je lepší nebo horší. Vnímám to jako trendy sebeparodii. Vyvinul jsem se skladatelsky jako autor, fajn, nechť se to projeví na novém materiálu, jsem-li jej schopen vytvořit. Pokud místo toho recykluji starý, je to projev nemohoucnosti Je zajímavé, že v muzice se sebeopakování bere jako něco very cool. Nevím o tom, že by spisovatel po letech napsal tutéž knihu, protože se naučil lépe popis krajiny, třeba. Nebo malíř namaloval tentýž obraz, protože umí líp trefit pleťovku. Pokud podobné pokusy proběhly, šlo spíše o cyklus různých náhledů na stejné téma, nikoli o cover verzi sebe sama. Proto jsem považoval za důležité dát sem zmínku o alteracích. Dobré dílo mohou jen pokazit, špatné nezachrání. Autorský originál je jeden. Můžete udělat 1000 dokonalých kopií Rembrandtovy Noční hlídky, mistra štětce to z vás neudělá. Na muzice a v umění obecně oceňuji nejvíce autorskou invenci, jež dá vzniknout něčemu originálnímu, co mne osloví. Recykláty neberu. Tedy nikoli "přání směrem k autorovi: Ukaž mi, co pro tebe znamená hudba.". To se ani zjistit nedá, tyto pocity jsou nepřenosné a nesdělitelné. Jedné přání, které mám, je - "ukaž, co tvoje hudba se mnou udělá.". Na to potřebuji emocionální prostor, který na koncertě neexistuje. Ze všech koncertů, co jsem absolvoval, a nebylo jich málo, si pamatuji jen nehudební věci. Ono se taky není čemu divit. Organizace, výprava, cesta, mačkání v davu, přespat/nepřespat, cestovat zpět, únava, zalehlé uši. Případný hudební zážitek se zcela vytrácí. Byl jsem nejméně na stovce koncertů, z muziky si pamatuji pár minut útržků. Jestli tam někdo hrál nějakou skladbu jinak než na studiovce? OMG, co je to za otázku. Nevím, jestli ji vůbec hrál. Flojdi na Strahově? Pršelo a měli kruhovou světelnou rampu. Kvanta lidí a ucpaná dálnice, příšerná únava. Hudba? Nevím. Yesáci v Praze? Předtím výstava Gigerových děl (z té si pamatuju docela dost), setkání se známými, pak koncert, kde jsem muzikanty na pódiu ani nezahlédl. Pamatuju si něco? Jo, na Khoroscheva někdo řval Xorosho! Jinak nic. Hráli "Owner of a Lonely Heart" jinak než na desce? Co je to za otázku. Hráli ji vůbec? Atd.

loutkář Cvak - 29.03.2023 19:02:01 #

Přes den se moc k internetu nedostanu, hezká diskuse se tady vyrojila! Líbí se mi srovnání koncertů s divadlem a cirkusem, chápu to i při "normální" hudbě, kde hudebníci sedí/stojí a nedělají žádné kreace, nejen u The Wall, Kiss a podobných (a nemluvě o tanečních show typu ... cokoliv z dnešního popu). 30 % taky dokážu pochopit, u mě je to víc, zčásti určitě právě kvůli těm proměnám (ale do diskuse o čem je hudba nebo tak něco se dostat nechci). Ohledně dvou studiových verzí jedné písně v podání jediného interpreta, jinde tady na webu proběhla informace o Arthuru Brownovi, který po 50+ letech znovu nahrál svůj největší hit a víceméně stejně (nebrat doslova), což je asi běžnější než třeba tohle (sorry, opět tenhle člověk, ale nic mě narychlo nenapadá). Tři studiové verze stejné písně: 1975: >> odkaz 1982: >> odkaz 2015: >> odkaz Původně šlo hlavně o konkrétní tipy nebo líbí/nelíbí, případně vadí, ale "filozofii" vítám taky, i když se to trochu moc rozšířilo. Stejně jako "koncertní provedení nebude nikdy stejné jako studiová nahrávka" - samozřejmě, nic nemůže být dvakrát stejné, o tohle mi na začátku nešlo, ale je dobré to zmínit. Nešlo mi ani o nějaké jammování nebo reagování na spoluhráče, o kterém se zmiňuje hejkal (tedy souhlasím s tím, baví mě to, ale neměl jsem to na mysli v této diskusi), Grateful Dead jsou asi dobrým příkladem, ale pořád to jsou stejné písničky. Nešlo ani o jazz nebo cokoliv, kde hraje zásadní roli improvizace, pokud to není postavené na úplně jiném základu (jinými slovy jde o ty tradiční rockové písničky, jak řekla Judith).

předchozí »