Yes / Union (1991)

Jednoho krásného letního dne roku 1991 se mi podařilo zahlédnout v dnes již dávno neexistující prodejně CD v Brně album, které svojí grafikou muselo být od Yes. A také ano - že by nějaký výběr? Ne, je to novinka, dnes ji dostali, hurá, život je krásný, Yes vydávají další album, to je tedy něco! Následovala okamžitá koupě a za hodinu první poslech. A nelíbilo. Následovalo dalších mnoho desítek poslechů, přece jen v té době sbírka nebyla tak hojná a poslech konkrétních titulů přicházel v úvahu častěji. Pořád nelíbilo. Začínalo být jasné, že je to nejslabší album Yes, že je nerad poslouchám, že je vysloveně otravné a jejich jediné u nějž se těším na konec, abych to už měl za sebou. Nu což, jednou se to stane každému, nikdo nemá recept na tvoření dokonalého umění. Story kolem vzniku Union je dostatečně známá a tak jen málokoho překvapí, že za účasti kompletní sestavy největších Yes es dochází k roztříštěnost i a nedotaženosti výsledného produktu.

Album jako celek hodnotit nehodlám. Stejně jako mě chaotická hromada kamení nevede k hodnocení té vlastní hromady. Kdyby tak někdo z těch samých kamenů postavil stěnu, schody, bránu, most, hodnotil bych dílo, ale hromada neopracované hlušiny mě k tomu neláká. Naopak záměrně volím posouzení jednotlivých kousků a s chutí to udělám emotivněji než jindy. Myslím, že natolik mám Union naposlouchané a vnitřně vyjasněné.

01. I Would Have Waited Forever
To je právě ono, skvělá první skladba! Spěje kupředu, těží z úžasných Andersonovských vokálů, propracovaných aranží, pěkně se nástroje mezi sebou proplétají, znějí jiskrně a živě. To je právě ono - začátek dobrý, všechno dobré. I dnes po první skladbě si říkám, co to vlastně proti Union mám? Tato radostná kompozice se jakoby vyloupla z Tormato a dává naději ve velké věci.

02. Shock To The System
Další lahůdka. Více kytarová, rytmicky výraznější, šlapavá. Výborným způsobem propracovaná, označil bych ji za ducha post Big Generator v tom nejlepším slova smyslu.

03. Masquerade
Překrásný instrumentální kousek od Steve Howe, jeho typický prstoklad dává vzniknout mimořádně čisté, průzračné a melodické miniatuře, která je balzámem pro posluchačovu mysl.
- - POŘÁD DOBRÉ, TŘEBA JSEM SE MINULE SPLETL, NEBO CO - -

04. Lift Me Up
Hutně produkovaná melodická záležitost. Výrazná, chytlavá, úplně ji slyším na Big Generator. Dobře udělané řemeslo, akorát již podle osvědčené šablony, navíc cítím jak na mně svojí chytlavostí tlačí, jak se snaží být efektní a účinná. Chybí jí lehkost a samozřejmost, je to spíš rutina.

05. Without Hope You Cannot Start The Day
Velmi zajímavé... Zvolna se rozvíjí ... odbíhá různými směry ... zase se vrací ... poklidná i těkavá současně ... nikdy se úplně nerozjede ... současně stále hladově hledá každou novou notu. Je to nepřeslechnutelný dědic projektu ABWH, pro mně nejlepší skladba na albu.

06. Saving My Heart
Děsivě přeprodukovaný násilný pophit. Líbivost, chytlavost, zapamatovatelnost. Kytaroví Modern Talking. Vcelku pěkná skladba na jeden poslech z rádia od nějakých Toto nebo Asia, ovšem u Yes má dopad barbíny ze supermarketu posazené mezi obrazy holandských mistrů.
- - A OD TEĎ NASTÁVÁ INTENZIVNÍ TEŠENÍ SE NA KONEC - -

07. Miracle Of Life
Tak tohle je ze záložního šuplíku, aneb co jsme pro nezpůsobilost nezařadili na 90125. Nedotažená a nepřívětivá skladba, studená, zbytečně natahovaná, celkově nepříjemná. Způsobuje nutkání vypnout CD přehrávač a disk hodně daleko zahodit.

08. Silent Talking
Patnáctý odvar z ABWH, ach jak hluboko jste klesli. Při tomto tichém povídání si připadám jako kdybych polykal chlupatou housenku, bléé. Nedá se to ani pít, ani jíst, ani nic. Poslouchat už vůbec ne.

09. The More We Live - Let Go
Jalová podivnost, odpad z Andersonových sólových projektů. Zbytečné a k ničemu, takovémuto pokusnému preludování ani nechci říkat skladba. Extrémě nepříjemný zpěv, syntetická kopie Andersona, překonává v tomto dosud pro mně nejhorší GFTO.

10. Angkor Wat
Pro tenhle šutr platí desetinásobně, co pro předchozí. Neuvěřitelná zpotvořenina, že by nedostatek soudnosti? Že by anderson poslal místo sebe androida, aby stíhal? Že by ... ?
- - UÁÁÁ, ŽALUDEK PROTESTUJE, STUDENÝ POT, VYSCHLO V ÚSTECH, TOŤ PŘÍZNAKY AKUTNÍHO ŠOKU - -

11. Dangerous (Look In The Light Of What You're Searching For)
90125 říznuté novou vlnou, syntetický blábol, únavný a otravný nesmysl. Máme tady chlapci nějaké zvuky na pásku, dáme to na ten junjon nebo ne? Tak jo...

12. Holding On
Taková obyčejná a průměrná píseň. Ale po přetrpění těch pěti, co byly před ní, působí jako osvěžujícíc vánek v parném dnu. Ne Yes standard pořád docela slabota, ale dá se alespoň snést.

13. Evensong
Vycpávka? Nedopatření? Zapomenutý výstřižek ze studia?!?
- - NAUSEA VRCHOLÍ - -

14. Take The Water To The Mountain
Další typická andersonovská ekoagitka. Zbytečné zaplevelení již tak ubohé desky. Ach jo, velkolepé poselství s absencí čehokoli, co by zasloužilo hrdé označení - hudba.

15. Give & Take
Závěr je veskrze příjemné překvapení. Yes tu hrají s radostí sami sebe, bez přetvářky a pózy. Nádhera - spontánní životabudič - krása.

Tož tak. Albu schází emoce a drama. Nemá gradaci, nemá momenty, kdy dochází k zaujatému prožití něčeho hudebně významného. Je to prefabrikát, je to vybledlý a notně potrhaný plakát zvoucí na kdysi dobrou skupinu. Nesourodá hromada skladeb, poloskladeb, nedodělávek a zmetků. Studené, svízelné a nepřijatelné.

Mohli jste pánové, ve svém tvůrčím spojení udělat vcelku dobré EP, se skladbami 1, 2, 3, 5, 15, v celkovém čase 23:48 bych je s potěšením poslouchal. Mohlo to být standardní průmerné LP o čase 40:25, kde by doplněk tvořily ještě vcelku snesitelné skladby 4, 6, 12. Ale protože jste zplodili mrzáka o zcela nesnesitelné délce 70 minut, kde zazněl každý váš škyt, slint a prd, hodnotím po zásluze.

Hodnocení: 1/5

» ostatní recenze alba Yes - Union
» popis a diskografie skupiny Yes