Naposledy přidané reakce na recenze
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr | 
Reakce uživatele adam:
Rok pred nahravanim BB vydal John Mayall tri albumy, ktore zarezonovlai v UK a stale ked BB pocuvam tak tam proste pocujem Mayalla... sorry ale tak to tam pocujem. Inac suhlasim ze Let it Bleed, GYYYO a Sticky Fingers su super, ja tam este radim Exile. Po Exile sa Stoni mohli kludne rozpadnut a to najdolezitejsie uz mali vonku.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele vmagistr:
Judith: Když mluvíš o té sebekontrole ze strany Stones a o tom, že se kapela "nechce nechat příliš unést", napadá mě k tomu, že Charlie Watts prý naživo působil znuděně zejména ve chvílích svého největšího soustředění. Bill Wyman byl koncem šedesátých let třicátník (navíc s poměrně střízlivými životními názory), od něj už nějakou nevázanou veselost také těžko čekat. Keith Richards mi od chvíle, kdy se "přerodil" z toho náctiletého rock´n´rollového ucha do dospělejší podoby, také přišel vždy soustředěný hlavně na muziku, takže na show tam vlastně zbyl jen Mick Jagger. Z něj nějaká ta odtažitost a povýšenectví být cítit může, koneckonců toho měl na zádech naloženo opravdu hodně.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele Judith:
Hudba je hlavní, proto vždycky sáhnu po albu, abych si na kapelu udělala či pozměnila názor. Způsob, jakým (a kdy) se člověk k té které muzice dostane, hraje rozhodně svou roli. Kdybych vyrostla v šedesátkách nebo sedmdesátkách, určitě bych je vnímala jinak, ale svůj celkový obraz si vybudovali sami a patří do něj i pozdější období. Poznávám poslední roky spoustu kapel, které mě v dospívání minuly, a každá má stejnou šanci. Stouni mě nevzali, působí na mě pozérsky právě i z alba - nejde o to, že neskáčou radostí, spíš jako by si hlídali, aby se do hraní moc nevložili, nenechali se unést, jen tahají za nitky, aby podnítili prožívání v posluchači, zapůsobili a sami si moc nezadali. Což je regulérní přístup, který beru třeba u Bowieho, ale v tomhle žánru mi to připadá neupřímné. Klidně časem zkusím další desku, ale muziky je hodně a třeba Beatles mě na první dlouhohrající pokus zaujali víc.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele jiří schwarz:
Judith, promiň, nemohu v tvém postu souhlasit skoro s ničím. RS byli kapela, která se nemusela přizpůsobovat ničemu (snad ve svých dřevních letech producentovi). Oni sami byli ti tou rockovou ikonou 60tek. (V té době to bylo o tom, kdo je nejlepší skupinou - Beatles nebo Stones? - a to nejen v mé hlavě, to bylo cosi jako obecné povědomí.) A až obdivuhodně si celou kariéru jedou to svoje bez větších úkroků stranou. Jasně, budou tady ti, co jim vytknou psychedelii na Their Satanic Majasties Request, či funk a raggae na Black and Blue - ale to je přece přirozené, že nebyli hluší k tomu, co se děje kolem nich. Navíc to dali vždy po svém, člověk ani na vteřinu neváhal stran toho, jakou kapelu poslouchá. Póza - každý na jevišti (konečně i na jevišti života) hraje v rámci mantinelů, které si zvolil. Ale: jestliže nejsi klacek, nikdo ti nebude věřit, že klacek jsi, jakkoli si na něj můžeš hrát. Ale Mickovi to věřili milióny lidiček. Koneckonců, LP nebyly o jevištní či jiné prezentaci, ale jen o muzice. Ne, nebyl mega pěvec, ale vždy to dal "funkčně" a s citem. V blues to nějak tak chodí, že to funguje spíš na základě citu, ne pěvecké dokonalosti. Představa Micka jako odnož M. Jacksona, to mě přijde jako fanouškovi RS až dehonestující. Jo, oba odsekávají, v zájmu rytmiky (např. Jackson: Beat It), z hlediska chronologie (kdo mohl být klonem koho) to taky moc nesedí, že.
Nikdy jsem pravda nebral RS jako bluesovou kapelu - oni byli věrozvěsti ROCKu (ten největší rock´n´rollovej cirkus). Na tom nic nemění, že hodně věcí bylo blues, či až country-blues (podobně - kolik hard-rockových věcí nahráli Zeppelini - přesto je řadíme k tomu stylu). Na Beggars Banquet je toho opravdu hodně. Ale já si to užívám (jakkoli nejsem fanoušek country, amerického, natož pak našeho). A proč toto album, jakkoli pro mě za 5*, řadím u něco níž, než Let It Bleed, či Sticky Fingers? No, na těch dvou je prostě sólová kytara, tady skoro absentující (ale ano, zdejší záblesky Keithe Richarda vnímám velmi pozitivně), ale až Mick Taylor byl tím, který doplnil zvuk k rock & blusové extázi. A ještě k tomuto albu i jiným: mám moc rád piánko Nicky Hopkinse, 6. Stouna. Dokonalý, nepředvádějící se, decentní, s citem pro věc. Bez něj by to nebylo ono. Tož tak.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele Judith:
Já u nich cítím pózu, až moc si hlídají, jak budou navenek působit. Možná je to onen rys, který Antony popisuje jako klackovství a drzost. Nepůsobí na mě upřímně, obecně ve své dráze dost často koketovali s tím, co zrovna frčelo. Ale můj obraz formovala hlavně pozdější tvorba v podobě videoklipů, což byly často záznamy z koncertů. Jagger na mě působí jako rockový klon Michaela Jacksona - podobně afektované odštěkávání v nepřirozené hlasové poloze,show převyšující pěvecké schopnosti. Akorát je Mick na rozdíl od popového idolu dost šikovný, aby si při zapínání poklopce nepřiskřípnul pytlík.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele jaur:
Jako nekritický fanoušek RS považuji toto album za jedno z jejich nejlepších. Období od roku 1968 (Beggars Banquet) až po rok 1978 (Some Girls) je pro mně jejich zlatá dekáda, co se týká řadových alb. Mám také rád i jejich raná alba, kde většinou byly covery, ale parádní. Pro seznámení doporučuji nějakou výběrovku třeba Big Hits (High Tide and Green Grass). Nevím, jestli někdo zmínil zajímavost, že album nebylo vydáno v původním přebalu, který neprošel. Nahradil ho čistě bílý přebal s názvem alba a skupiny.
Je to jenom rock and roll, jak pravil Keith Richards.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele hejkal:
vmagistr - Áno, tie dve sú fajn. Mám tu kdesi starú recenziu. Nie je to zlý album, ale Stouni majú limity, nie sú úplne moja vyvolená skupina. Mám ich kdesi na úrovni AC/DC, občas si čosi vypočujem, ale na opustený ostrov by som si ich nevzal.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele Jarda P:
Jelikož moje první deskou od RS, kterou jsem slyšel, byl famózní živák Get Yer Ya..., byl pro mě pozdější poslech Beggars Banquet zklamáním. Na tom se dodnes nic nezměnilo.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele vmagistr:
Judith: To jsou zajímavé imprese. Osobně se na ně naladit nedokážu, ale je pro mě potěšující, že takové prožitky z muziky vůbec někdo má. A k tomu "radostnému užívání si: Už jsi někdy viděla veselého bluesmana?
Erik: Osobně bych tipoval, že tví favorité na albu budou Stray Cat Blues nebo Jigsaw Puzzle, pokud vůbec nějací, ale chápu, že tomuhle se poručit nedá.
Jiří: Ten text je podle mě vrstevnatý. Na koncertech si z něj Jagger možná udělal vlastní předváděčku, ale inspirace například Mistrem a Markétkou od Bulgakova v něm identifikuje ledaskdo.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele Antony:
jiří schwarz:
Díky za opravu, uklepnul jsem se a nevšiml si toho. Tetovačka je z roku 1981, pamatuju si dodnes, jak jsem ji v roce vydání poslouchal a jako mladého metalistu mne překvapilo, že se mi líbí.. :)
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele jiří schwarz:
Fajn recenze. Jediná námitka - trochu přepsychologizování textu Sympathy For The Devil. Bylo to vrchol ďábelské pózy, kterou Mick dokonale prodal na četných koncertech. Co všechno při tom dělal...
Podobně jako Hejkal, nejvíc si cením Let It Bleed a Sticky Fingers (živák Get Your Ya Yas... na mě nikdy nedýchl velkým nábojem). Ale mám moc rád mnoho jejich alb jako Antony (šotek, Tattoo You bylo 1981), výstižně popsal to unilátní klackovství a drzost výrazu. A k Hejkalovi: ano, Beggars' Banquet nevybočuje krom Sympathy.., ale byl to právě ten nutný krok, posun na cestě ke zmíněným perlám z let 1969-71.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele Antony:
Od Stounů mám ve vysoké oblibě všechna alba od Aftermath (1966) do Tattoo You (1971). Pro mne to jsou vše 100% topovky. Je v nich znát živelná dravost, drzost a klackovství. Toho je muzice zapotřebí a oni to umeli předat naprosto nezaměnitelným způsobem. Příměs blues mne upřímně okouzluje, s ním uměli taktéž pracovat skvěle.
Pro Beggars Banquet jednoznačně platí - co skladba, to perla.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele hejkal:
Pre mňa je to príjemný, ale ničím sa nevymykajúci album od kapely. Ich vrchol vnímam na troch nasledujúcich albumoch - Let It Bleed, Get Yer Ya-Ya's Out a Sticky Fingers. Osobne si myslím, že keby sa tu nenachádzala úvodná skladba, tak o tento album ani nezavadím.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Rolling Stones, The - Beggars Banquet
Recenze: vmagistr |
Reakce uživatele Judith:
Album jsem si pouštěla nedávno jako úplně první od skupiny. Dojmy jsem popsala takto: Jsem hodně překvapená, jak je hudba vitální a všudypřítomná - nějak jsem kapelu vždycky vnímala spíš jako bod v dálce, a najednou je tady. Rychle si dělá pohodlí a obklopuje mne. Úvodní skladba evokuje až secesně rozvrkočenou žínku ve vzdušných šatičkách, nikde nic netísní, pěkně to umí rozbalit. Následující kus působí nad očekávání vlídně, blízce, až intimně. Tahle hudba se k posluchači sklání a něco sděluje s písničkářskou bezprostředností. Pravda, u dalších skladeb už se mi vtíraly obrazy jako harampádím zaskládaná stodola, ředěné pivo, sláma v botách... trochu moc venkova a trochu moc blues, to mě nebaví. Ke konci se ale ještě stihnul vrátit dojem uvolněnosti a lehkosti, i když mi kapela ve výsledku pořád připadá víc okázale znuděná, jako že jsou nad věcí a sázejí to levou zadní, než aby si hraní radostně užívali. Radost mi u nich chybí asi nejvíc, možná je ale chyba na mém přijímači.
» ostatní recenze alba Rolling Stones, The - Beggars Banquet
» popis a diskografie skupiny Rolling Stones, The
Clarke, Stanley - Jazz In The Garden
Recenze: stargazer | 
Reakce uživatele stargazer:
Pro doplnění recenze. Toto trio zase tak moc v triu na albu nehraje. Pro úpnost : Sestava - Clarke, Hiromi & White nabízí k poslechu celkem osm skladeb z 12ti.
Aby album o stopáži hodiny nebylo nudné, Clarke si své umění a ego sám provětral ve skladbě Bass Folk Song No. 5-6. /jistá ironie z mé strany/
Ale, daleko bližší mému srdci je třeba duet basa - bicí v klasickém standardu Take a Coltrane. Dalsí, přepracovaný song v podání piáno - kontrabas, pod názvem Someday My Prince Will Come je jazzová klasika z těch nejklasičtějších. Palec nahoru. Druhý duet je taky fajn. Podle mě tomuto albu nejvíce propůjčila kouzlo Hiromi. Clarke a White jsou geniální zaběhnutá značka, ale ten hudební půvab dodala Hiromi svou hrou a cítěním.
» ostatní recenze alba Clarke, Stanley - Jazz In The Garden
» popis a diskografie skupiny Clarke, Stanley
Cobham, Billy - B.C.
Recenze: stargazer | 
Reakce uživatele stargazer:
V době, kdy jsem kompletoval Cobhamovu diskografii, cd nebylo v prodeji nikde na světě. Vydal ho později label Wounded Bird Records. Já jsem natrefil v bazaru na vinyl a nechal jsem si ho převést na cd-r. Zdá se, že společnost Columbia, u které bylo toto album původně vydáno v roce 1979 se neobtěžovala tento titul vydat digitálně. Udělali to právě Wounded Bird a k názvu B.C. přidali do závorky VERY RARE.
» ostatní recenze alba Cobham, Billy - B.C.
» popis a diskografie skupiny Cobham, Billy
Iron Maiden - Somewhere in Time
Recenze: aorlover |
Reakce uživatele zdenek2512:
Skupiny NWBHM mě v dobách jejich největší slávy nezajímaly, koncem osmdesátek mi kamarád nahrál desky od Iron Maiden, Metallica a celkem se mi to líbilo. Časem jsem si pořídil prvních sedm desek od Iron Maiden a musím s odstupem uznat, že tahle deska se mi od Iron Maiden líbí asi nejvíce, ze všech skladeb je slyšet taková monumentalita. Můj pohled na HM se trochu změnil, našel jsem v této sféře několik souborů pro které mám slabost (Voivod, Slayer, Death, Testament).
» ostatní recenze alba Iron Maiden - Somewhere in Time
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden
Iron Maiden - Somewhere in Time
Recenze: aorlover |
Reakce uživatele Antony:
Album bylo trochu jiné, ale pořád patří mezi to nejlepší, co skupina vyprodukovala. Odvaha předkládat posluchačům něco jiného zde nechybí, autorské nápady jsou na vysoké úrovni. Za mne plný počet.
» ostatní recenze alba Iron Maiden - Somewhere in Time
» popis a diskografie skupiny Iron Maiden
John, Elton - Goodbye Yellow Brick Road
Recenze: Egon Dust |
Reakce uživatele Jarda P:
Goodbye Yellow Brick Road je Eltonův Sgt. Pepper. Funeral For a Friend jako otvírák koncertu v roce 1984 je nezapenutelný, jakož i celý koncert.
» ostatní recenze alba John, Elton - Goodbye Yellow Brick Road
» popis a diskografie skupiny John, Elton
Cobham, Billy - Paradox, The First Second
Recenze: stargazer |
Reakce uživatele stargazer:
Hřmění, dusot a řev ... jakoby se Gotzilla opět probudila k životu ... plná energie a respektu okolního světa. I ty nejsilnější bouře světa působí vedle tohoto alba jako dětské lullaby.
» ostatní recenze alba Cobham, Billy - Paradox, The First Second
» popis a diskografie skupiny Cobham, Billy