Satriani, Joe - Shockwave Supernova (2015)

Zhruba po měsíci a půl jsem se znovu zaposlouchal do posledního alba kytarového mága Joa Satrianiho a musím říci, nejen že malý časový úsek, jež uplynul od posledního nahlédnutí do jeho útrob desku prověřil, on dokonce navíc zůračil předpoklady a upřesnil náhled kterým jsem na album nazíral. A jelikož v předešlé recenzi se věnuji spíše celkovému pohledu na danou věc, tentokrát prostě musím zmínit i jednotlivé položky tohoto díla. A tak hurá na něj:

Shockwave Supernova- jako otevírák alba byla zvolena naprosto špičková, energicky hodnotná, ve velkém stylu a s mimořádným přehledem mapující, bohatě vrstvená perla, přinášející do mistrova pojetí instrumentální muziky značné novum, kaskády kytar vzájemně se překrývajících a doplňujích naplno nutí si píseň maximálně užít, melodie jde velmi rychle do hlavy, ale objevovat se zde dá i s dalšími poslechy
Lost in a Memory- vklad Mikea Keneallyho pro kytaristovu tvorbu je zřejmý už od alba Black Swan..., jako dokreslení příslušné nálady písně slouží skvěle, oduševnělé příchozí kytarové sólo patří na albu k nejlepším
Crazy Joey- Vinnie Colaiuta si na albu zahrál ve čtyřech skladbách, tady svými rytmi náležitě rozkládá kytarové podhoubí a vše se snaží zpátky sjednotit až rychlostní šestistrunné předivo
In My Pocket- jih amerických států, foukací harmonika, dusno a atmosféra zaprášených cest texaských dálav evokují čtvrtou, značně hravou, Chaneyho basovou linkou podepřenou píseň
On Peregrine Wings- perfektní antrée a mistrně vystavěný hybný kytarový lauf náležitě žene emoce do solidních obrátek, tato skladba rozhodně patří k tomu nejlepšímu zde
Cataclysmic- větší sklidnění desky přichází v šesté, Minnemannovou technikou podporované a na kytarové kudrlinky hodnotné věcičce
San Francisco Blue- název jasně napovídá jakým směrem se píseň ubírá, krutá pohoda z ní čiší na dálku
Keep on Movin'- opět klavír a klávesy v jedné lajně s kytarou, jazzovější přístup a absolutní kompoziční svoboda přenášejí pohodu panující při nahrávání materiálu do naší blízkosti
All of My Life- Satch přidává ještě více fusion, na malebném tónu šestistrunky a asistujících perkusích odplouvá naše mysl do dalekých krajin, snění je zde na místě a rozhodně v něm nic nebrání
A Phase I'm Going Through- do rockovějších vod nás vrhá desátá v pořadí, Beller se zde předvádí skvěle vystavěnou jednotící basovou figurou, tvořící základ k mistrovým sólovým atakům
Scarborough Stomp- platí za říznější klasicko rockovou jízdu
Butterfly and Zebra- emocionální zpestření, oddych a jímavost v Joeově kytarovém hlase připravuje podklad na další mimořádnou skladbu která už ťuká na vrátka
If There Is No Heaven- jedinečný tón akustiky ve společnosti bicí soupravy žene píseň silně vpřed, sólo které se za chíli přidává v sobě nese další pečeť kvality vydolované z nevysychající studnice Joeových nápadů, následné zklidnění dostavující se zhruba uprostřed s noblesou připraví ten pravý podklad pro riffoidní běsnění
Stars Race Across the Sky- sentimentální ráz umocní klavírní tep s parádně padnoucí svéráznou melodií
Goodbye Supernova- konec dobrý... :-) Beller s Minnemannem jako kazatelé dobré víry, Keneally suplující smyčcovou sekci ze všech stran a z hůry, z hůry to už na nás dopadají boží vnuknutí samozvaného vládce kytarového kumštu, prostě jen poslouchejme ony dojemné zvuky které nás obklopují, jejich drobounkou tónokresbu a vydolovaný pocit štěstí, jež se dokáže probudit v hloubi posluchačovi duše.

V každém desetiletí přispěchá Joe Satriani alespoň s jedním obsahově mimořádným a rozměrným dílem: na konci osdesátek to byl Flying..., v devadesátých létech Crystal Planet, do nového tisíciletí přistál Strange Beautiful Music a v nynější desetiletce si myslím že právě poslední Shockwave Supernova splňuje tyto zásadní nároky kvality.
reagovat

Ano,mám ho rád a mám rád naprostou většinu jeho alb,dostal jsem se k nim relativně pozdě,tak před 3,4 roky,o to více si ho teď užívám a vychutnávám.Na jeho deskách je stále co objevovat a nacházet,miluji tu stylovou rozervanost,rozmanitost a způsob propojování různých rytmů a vlivů,u Satche ale vše drží při sobě,netříští se a hlavně nenudí.Snad proto nelze novou desku odbých,nechat ji proplout kolem a nezastavit se a nezaposlouchat se do ní.Snad by musela být podobná album -Engines of C... které spolu s prvním mě nijak neoslovilo a proto že jeho kariéru jinak hodnotím nanejvýš vyrovnaně,moc jsem se těšil i na tuto novinku.Ač se to nestává často,spíš vůbec,deska mě chytla hned od počátku a rozhodně nepustila,opět obsahuje jeho typický rukopis zde navíc pojící se snad ještě větším stylovým rozmachem,nejspíš tedy proto ono prvotní poblouznění.Zde platí co skladba to perla,dobře se pamatující,se zajímavým nosným motivem,doplněná o originální nápady okolo v krásném tónu a šlapavém rytmu,navíc M.Minnemann za zády,který desce více než prospěl.Skladby-tak každopádně první,která vás naprosto odstřelí,ale i dvojka,trojka,...další a další,prostě album jako celek,až po poslední,kterou řadím k jeho nejzdařilejším.Nenacházím zde vyloženě nudnou,nebo vatovou vycpávku.Ne album není podobné třeba The Extremist kde vše drží pohromadě v jedné celistvé linii a skladby jakoby na sebe navazují,tady je to spíš alá Crystal Planet-různorodost,to je to pravé slovo.A tak vedle těchto dvou skvostů,ale i třeba- Strange Beautiful Music,Black Swans & Wormhole Wizards a Unstoppable Momentum stavím i loňskou desku.A i když mnozí s tímto tvrzením nejspíš nebudou souhlasit,však na to mají právo,říkám,ať si každý poslouchá co jemu jest po chuti,snad alespoň v tomhle máme svobodu :-),já ho mám prostě rád!
reagovat

stargazer @ 10.11.2019 10:58:11
Super hudba, super obal. Souhlas s reckou, tady udělal všechno skvěle. Je až neuvěřitelné, jak Joe drží kvalitu od osmdesátek až dosud. Nepůsobí klišovitě a nevykrádá se navzájem. Tady jasnejch 5 hvězdiček, ještě spolu s Extremist patří do mojí síně slávy.

Joe Satriani sa po pätnásty krát hlási tentoraz so “šokovou vlnou“ a pripravil svojim fanúšikom opäť celkom chutný pokrm. Po hrôzach typu Is There Love In Space a Professor Satchafunkilus má jeho tvorba našťastie vzostupnú tendenciu a pán gitarista prekypuje energiou, a chuťou do novej hudby. Satrianiho štýl je ľahko rozpoznateľný aj predvídateľný a v podstate už nezaznamenáva nejaký výrazný pokrok. Používa viac menej zrozumiteľný jazyk, ktorému načúva široké spektrum poslucháčov. Melódia je univerzálna záležitosť a vďaka tomu je Satriani stále na výslní. Nestratil však ani schopnosť zložiť kvalitnú inštrumentálnu skladbu a o jeho hráčskych zručnostiach ani nehovoriac.

Po prvých počutiach Shockwave Supernova som si v duchu povedal, že je to len ďalší štandardný album z jeho dielne. Gitara má futuristický výraz podobný ako na doske Crystal Planet a melódie pripomínajú letmo to alebo ono. Zostava je ako vždy veľmi zaujímavá a tentoraz ma potešila prítomnosť Marca Minnemanna a Bryana Bellera z formácie The Aristocrats. Fantastický Vinnie Colaiuta si zahral len na štyroch skladbách, keďže predošlý album bol plne v jeho moci. Pekný obal, vypilovaný zvuk ale povestná iskra do mojich uší neprichádzala. Zmena nastala až po vypočutí vinylovej edície a práve tá mi ponúkla hlbší pohľad do problematiky tohto diela.

Niektorým albumom treba dať jednoducho čas, aby dozreli. Titulný song je poplatný v plnej miere Satrianiho extravagantnej melodike a piskľavým sólam. Zlom nastáva už hneď pri druhej a nádhernej Lost In A Memory. Vyniká tu predovšetkým atmosféra, ktorú navodzuje priam majstrovským spôsobom. Podobne album frčí aj ďalej, buď v ráznejšom tempe alebo v tom pomalšom. Žiadne zakopnutie sa nekoná, všetky skladby majú do detailu premyslené motívy a témy. Satrianiho feeling a frázovanie je nezameniteľné. Poslucháč (teda konkrétne ja) je vtiahnutý do víru krásnych emócií a efektných gitarových plôch. Profesionalita tu smrdí na sto honov, no Satrianimu nie je cudzí ani humor ako napr. v Crazy Joey. Myslím si, že spojenie s multi-inštrumentalistom Mikeom Keneallym prináša už dlhší čas svoje plody a je to jasne počuť v Keep on Movin', All of My Life alebo Scarborough Stomp. Trojica skladieb If There Is No Heaven (jedna z najlepších vecí na albume), Stars Race Across the Sky a Goodbye Supernova tvoria dokonalé zakončenie tohto diela.

Kým predošlý Unstoppable Momentum ma prekvapil tvrdším soundom a menej typickým vyznením, tak Shockwave Supernova je pre zmenu jedna z najvyrovnanejších kolekcií inštrumentálnych skladieb s výrazným melodickým feelingom za posledné roky. Joe Satriani patrí medzi gitaristov, ktorí svojou tvorbou silne ovplyvňujú ďalšiu generáciu muzikantov. Pozitívne myšlienky a emócie sú kľúčom jeho úspechu. Kým ostatní sa brodia v špine, politike a negatívnych pocitoch, tak Satriani s úsmevom na tvári vyhráva na všetkých frontoch a hrá si svoju muziku už takmer 30 rokov. Obdivuhodné ...

Hodnotenie: 4,5
reagovat

PaloM @ 23.08.2015 10:25:05
Pekná recenzia na kvalitný album. Akurát, že som doteraz v tvorbe Satrianiho žiadnu hrôzu nenašiel.

yngwie3 @ 23.08.2015 11:59:10
Tiež som si vypočul posledný album, súhlasím so Slavovím hodnotením, ale ...

ale akosi mi neidú dokopy tieto Slavove vyjadrenia, citujem "Po hrôzach typu Is There Love In Space a Professor Satchafunkilus" a "Satriani s úsmevom na tvári vyhráva na všetkých frontoch a hrá si svoju muziku už takmer 30 rokov. Obdivuhodné ..." koniec citátu ... proste, nedávajú mi zmysel ...

Inak, recenzia skvele napísaná, tak ako sme od Slava zvyknutí ...

Asi len toľko ...