Kansas - The Prelude Implicit (2016)

16.08.2023 hejkal | #

Na album The Prelude Implicit som napísal nadšenú recenziu krátko po vydaní, text zmizol v nenávratne, nuž som sa po čase k tomuto albumu vrátil a pokúsim sa s odstupom vyjadriť, čo k nemu cítim.

Netajím sa tým, že Kansas pre mňa skončili koncertným albumom Two For The Show (1978), ktorý je geniálny a zavŕšil to, čo mám na tejto skupine rád. Následné pokusy o preniknutie do jej diela ma v lepšom prípade sklamali, v horšom znechutili. A tak som kapelu vypustil z mysle, až sa zrazu zjavil album The Prelude Implicit. Písal sa rok 2016, z kapely odišli prakticky všetci kľúčoví pôvodní členovia, ostali len bubeník Phil Ehart a gitarista Rich Williams. S basákom Greerom, ktorý je s kapelou od roku 1985, najali nové tváre – speváka a klávesáka Ronnieho Platta, huslistu Davida Ragsdalea a gitaristu Zaka Rizviho a viete čo? Dokázali nemožné! Vrátili hudbe Kansas jej tvár, pečať a podstatu. Samozrejme, ako to už býva, šlo o výnimku z pravidla, keďže album The Absence Of Presence (2020) dokázal akurát toporne kľačať pri nohách tohto titulu, napodobujúci a zúfalo sa snažiaci predstierať, že nie je fádny. Neúspešne. Ale to je iný príbeh.

The Prelude Implicit znie, akoby ho nahrala mladá svieža kapela, navyše, v pôvodnej zostave na vrchole kariéry. V desiatich skladbách to vrie melodickými nápadmi, inštrumentálne party sú hutné, nechýbajú ostré husle a ešte aj spevák má v sebe kúštik kansasovskej familiárnosti. Od prvých tónov With This Heart je mi jasné, že hudobníci nie sú ničím zväzovaní, prirodzene vrhajú do éteru muziku, ktorá je rocková, poslucháčsky vľúdna a pritom dostatočne pestrá, aby ju dnešné rádiá s hrôzou ignorovali. Jasné, že najviac ma oslovujú ráznejšie rockové momenty (Rhythm In The Spirit). Tie baladické nezaostávajú (Refugee), dokonca aj monumentálne kúsky sa nájdu (The Voyage Of Eight Eighteen), nuž niet veľmi o čom. Je to skrátka skvelá muzika.  

Dĺžka nepresahujúca hodinu albumu tiež prospela, neduh zvaný „nekonečná kompozičná impotencia“ sa kapele v tomto prípade vyhol. Aby som to uzavrel, za posledných desať rokov je album The Prelude Implicit jedným z tých lepších, ktoré som počul. Výborný kúsok, rád ho počúvam aj po rokoch, obstál u mňa v skúške času.

reagovat

Antony @ 16.08.2023 12:25:30
Takže diskografii začínáš skoro od konce. Ale nedivím se, tento kousek je skvělý a vlastně mne ke KANSAS zpětně dostal. Muzika je jako z jiné doby, prostá všech nežádoucích nánosů moderní manýry. Jestli následobník je výrazně horší nemohu říci, slyšel jsem jej 2x a počkám si až uzraje.
S hodnocením souhlasím na 100%.

hejkal @ 16.08.2023 12:27:24
Do nasledovníka som sa nedostal, ale je pravda, že som sa nijako zvlášť nesnažil. Staré albumy som už hodnotil, okrem živáku, ale ten má čas. :)

Jarda P @ 16.08.2023 14:33:40
Kansas jsou spolu se Styx a GFR mou nejoblíbenější americkou kapelou, proto není divu, že její diskografii sledují po celou dobu jejich existence. Stěžejní jsou samozřejmě alba do Point Of Know Return, ale i poté měly jejich desky vysokou úroveň. Výjimku tvoří 2 alba s Elephantem, které jako jediná od nich nevlastním. Po odchodu Kterýho Livgrena, na kterém stála tvorba Kansas, jsem už nic moc neočekával, proto mě Prelude Implicit příjemně překvapil. Ostatně i jeho následovník stojí za poslech. Jen škoda, že se koncertně vyhýbají naším končinám. 

hejkal @ 16.08.2023 16:08:44
Kansas je fajn, nepatrí do mojej najužšej skipiny obľúbencov, ale to je fuk. Na koncert by som zašiel.

Antony @ 16.08.2023 16:26:49
KANSAS se snažím kompletovat na vinylu, je to zábavné. Ne všechno je takto dostupné, ale i tak mám s nimi spoustu muziky. Desky s Elefantem se mi líbí moc..

zdenek2512 @ 16.08.2023 17:25:27
V druhé půlce sedmdesátek byl v Melodii článek o skupinách Boston, Rush, Journey, Styx, Rush a taky Kansas. Samozřejmě jsem chtěl vědět co to je zač, po poslechu mě ani jedna skupina zvlášť nezaujala. Když jsem si poslechl ukázku nyní, tak  nezájem přetrvává, už to lepší nebude. 

hejkal @ 16.08.2023 20:12:49
zdeněk2512 - to je život.

Pegas @ 17.08.2023 11:54:03
Tahle deska mě docela bavila, ta poslední trochu méně, ale přiznám se, že jsem od vydání ani jednu neslyšel. Co mi ale trochu vadí je ten zpěv. Fakt by mě zajímalo, jestli Plat takto zpívá přirozeně, nebo nadmíru používají autotune. Někdy mi to zní až moc nepřirozeně. A to nemluvím o tom živáku, co vydali, tam je to ještě výraznější.

05.11.2016 alienshore | #

Kansas vydali po 16-tich rokoch v podstate dokonalý album. Neveril som tomu, ale je to naozaj skutočnosť. Niektoré veľké kapely stále dokážu podať výkon ako za svojich starých dobrých čias. Milujem Kansas a ich tvorbu, ich cit pre melódie, aranžmány. Husle rovnako citlivo lemujú krásne motívy ako v ére najväčšej slávy, gitara dáva o sebe vedieť vždy vtedy, keď je to potrebné a refrény majú tú povestnú iskru, ktorá letí ako amorov šíp priamo do duše. Stále je to špičkový rock. Je neuveriteľné ako aj noví členovia prijali všetky typické znaky ich tvorby ako súčasť svojej DNA. Počúvam, radujem sa, spomínam. Vnášajú do prog-rocku to, čo iní dať nedokážu – emócie. Žiadne starecké fňukanie, onanie či frustrácia zo spoločenskej situácie. Radosť z hudby a láska k životu. To je Kansas. Preto navždy ostanú výnimoční a hlavne svoji. To prekvapenie, ktoré prišlo má pre mňa veľkú cenu. Presvedčili ma, že človek môže robiť špičkovú hudbu v akomkoľvek veku. Zbytočne rozoberať skladby. The Prelude Implicit je pre mňa prog-rockový album roka.
reagovat

Jarda P @ 07.11.2016 06:37:39
Změna na postu zpěváka ve mě často vzbuzuje obavy (Saga, Kansas s Elefantem), ale v tomto případě to vyšlo na jedničku.

PaloM @ 08.11.2016 09:12:37
Mám prvých päť CD a Somewhere To Elsewhere (to som dlho a ťažko zháňal), ostatné štúdiovky ma až tak nezaujali. Novinku som počul iba raz z mp3 a mal som dobrý dojem. Najskôr to chcem viackrát počuť, lebo uvažujem CD zaradiť do zbierky.

Brano @ 08.11.2016 10:38:15
Nový Kansas ma zaujal a tiež by som chcel časom zaobstarať originál CD do zbierky.

Jarda P @ 10.11.2016 06:41:35
Už jsem nečekal, že bez Livgrenovy skladatelské geniality vydají Kansas tak velkolepou desku. Povedlo se. Pro mě deska roku.

Carloss87 @ 02.07.2017 10:45:13
Mne překvapilo a ani sem nevěděl,že vydávají novou desku.Takže velmi překvapili a zároveň potěšili.Jedna z nej desek roku 2016.

Carloss87 @ 23.10.2018 04:59:46
Souhlas.Album je skvělé a vždy si ho s chutí pouštím.

17.10.2016 horyna | #

Pomyslel by si snad někdo z obdivovatelů kapely Kansas, dejme tomu před pěti, deseti léty, že se tihle dnes už pánové v letech ještě (alespoň) jednou otočí ve studiu a splodí další desku, že nás ještě jednou nechají ochutnat ze své domací velice šmakózní kuchyně? Šestnáct let studiového ticha ( dost dlouhá doba na spekulace) rozčíslo album The Prelude Implicit s velkou pompou i očekáváním, obzvláště po odchodu ikony souboru zpěváka Steva Walshe, který se odebral na důchodcovský odpočinek a také bez účasti dlouholetého tahouna a znamenitého skladatele Kerry Livgrena, jež se ale v souboru už 15 let neukázal a který zřejmě nadobro zakotvil ve svých Proto Kaw. Ti hlavní dělníci kapely a od počátku jediní jež ji formovali přítomni jsou. Je to mistr bubenické techniky Phil Ehart a kytarista Rich Williams. K této dvojici nutno připočíst dlouholetého basáka Billy Greera i houslistu Davida Ragsdalea. Máme tu tři nováčky, z nichž nejdůležitější persona je nově obsazený post u mikrofonu slyšící na jméno Ronnie Platt a hlavně díky jeho osobě jsem měl zprvu trochu zkreslenou představu o hudební náplni tohoto alba, která ale časem na toto novum přestane upozorňovat, i když si během hudebního proudu často řeknete- Steve chybí. Přeci jen jedno z poznávacích znamení souboru se vytratilo, ale nejpozději s každou další houslovou linkou, krásnými kytarovými vyhrávkami a košatými aranžmá si uvědomíte, že Kansas se vrací ve velké pohodě a velkém stylu.

Dokonalý úvod naprosto přesně vystihuje podstatu hudby Kansas, píseň With This Heart bilancuje i obohacuje léty vypiplaný bohatý sound a s novým, čitelným zvukem přiváží další várku skvělých melodií. V této skladbě, jsem měl dokonce párkrát pocit že S. Walsh je stále přítomen.
Visibility Zero- a jižanský Kansas v nejlepší formě, duch místa i doby z před 40 let vane pozitivními vibracemi a Platt exceluje.
The Unsung Heroes- otevře dokonalá houslová předváděčka Davida Ragsdalea, nálada se zklidňuje, Ronnie jde do výšek a drží se velice statečně, romantika a pocit zadostiučinění nad novým albem určitě převládne u velké části z nás.
Rhythm in the Spirit- přináší určité novum do produkce kapely, metalově vyhlížející kytarový riff v návaznosti na klasičtější houslové schema i vokální techniku alá Walsh, vybízí k pozornosti a zamyšlení, ostuda se rozhodně nekoná, chlapci hrají výživně a velice ostře, nápady přicházejí s lehkostí a Manionovi klavírní eskapády dokáží celek vkusně dokreslovat.
Refugee- baladický záběr v tom nejkrásnějším hmatatelném balení s houslovou melodií, která si o pozornost říká doslova sama.
The Voyage of Eight Eighteen i následující Camouflage- prezentují výpravného ducha souboru v kaskádách melodií, tempových obměn a maximálním aranžérském zanícení, společným jmenovatelem je art rocková vznešenost a duchapřítomná zdobnost zbavena přebytečného patosu.
Svižnou Summer si vokálně střihl basák Billy Greer a předposlední devátou, Crowded Isolation- osobně řadím k nejdokonalejším kompozicím alba, zprvu krásný tón španělky, na nějž naváže heroická pasáž, píseň utváří jak technická vytříbenost, tak vznešená jižanská zpěvnost korespondující opět se značně přitvrzelejším kytarovým obalem, dávající kompozici patřičnou dynamiku. Nevšední klávesový tok a houslové sólo jsou pak pomyslnou čérešničkou.
Muzikální závěr Section 60 a máme to.

Kansas mají stále energie na rozdávání, dokáží komponovat na vysoké úrovni a i po tolika letech vlastně svým repertoárem pokračují i navazují. Myslím že minulý počin Somewhere to Elsewhere se překonat nepodařilo, ale to v tuto chvíli a vlastně vůbec nehraje roli, podstatné je že tito mentoři scény dokáží fanoušky svou přítomností stále těšit.
Bodování: převládá velikánská spokojenost, rozervaná a inovativní díla z úsvitu kariéry i zmiňovanou kolekci z roku 2000 tento produkt nepřekonává, ale s tím nejspíš počítal málokdo a tak snad mi nebude v tuto chvíli spíláno, vnitřně dávám 4,5* zaslouženě.


reagovat

horyna @ 17.10.2016 12:19:07
Tak aspoň že jsme se Mohyla názorově sešli :-) :-)

steve @ 18.10.2016 14:01:58
Dvě recenze hned po sobě jsem s chutí přelouskal a musím dát oběma Kansas znalcům za pravdu. Tihle amíci totiž vyrukovali s výborným materiálem (další studiovku jsem ani nečekal), který hravě strčí do kapsy většinu jejich dřívějších výtvorů. Na co recenzenti trochu zapomněli bych rád zdůraznil: po celou hrací dobu máme možnost poslouchat geniální! individuální výkony. Ať už letitý P. Ehart (pěkně do toho řeže s patřičnou technickou brilancí), basa B. Greera je fantastická, druhý kytarista Z. Rizvi je velkým přínosem, stejně jako klávesy dalšího nováčka Davida Maniona. A housle D. Ragsdalea prostě bomba.
Recenze na tvorbu jedněch z průkopníků (jižanského)art rocku se tu zrovna nenosí, v čechách tahle kapela nikdy in nebyla a tak o jejich novou desku mezi našimi fans zájem zřejmě velký nebude, to je obrovská škoda. JEDNÁ SE O VELKOU PARÁDU! POSLECHNĚTE SI JI! Díky oběma recenzentům.

Jarda P @ 18.10.2016 14:33:32
Na pět to u mně není, přece jen mi tu chybí autorská genialita Kerryho a síla prvních pěti desek (hlavně Leftoverture), ale dobrá deska to určitě je. Jedna z mála věcí z letošního roku, kterou jsem si pořídil.

horyna @ 21.10.2016 05:29:39
Ano, individuální výkony jsou u Kansas ceněny a obzvláště bicí, houslové a kytarové (škoda chybějícího Kerryho) eskapády na sebe strhávají slušnou pozornost. Kansas skutečně v těchto zeměpisných šířkách úplně netáhnou ( přirovnal bych k nim i v poslední době hodně zmiňovanou Sagu) proto nejspíš koncertují hlavně v Americe.
Ještě k Livgrenovi, třeba se rozhoupe a s domovskými Proto Kaw také zavítá do studia, budem pak mít double☺

jirka 7200 @ 20.11.2017 22:06:05
Velmi mne překvapilo toto album od Kansas, ke kterému jsem se dostal až teprve nedávno. Nevěřil bych, že torzo kapely s novými posilami dokáže navodit tak intenzivní atmosféru klasických desek ze sedmdesátek.

17.10.2016 Mohyla | #

Kansas ‎– The Prelude Implicit

Inside Out Music, Inside Out Music

IOMCD 464, 88985346282

Zrelo, zrelo, až dozrelo! A vo veľmi chutný plod, musím povedať! Čo? Posledné CD amerických Kansas. Málokto čakal, že sa páni v rokoch a po rokoch (predošlý radový album Somewhere To Elsewherevyšiel v roku 2000) zmobilizujú a spáchajú nový radový album. Po takej dobe je pochopiteľné, že s pomenenou zostavou. Stalo sa a je tu! Aký je ? Napadajú ma slová – pekný, príjemný.
Obsahuje desať piesní, autorsky sa na ňom najviac podieľa štvorica Greer, Rizzi, Ehart a Platt, v niektorých skladbách prispeli aj ostatní členovia. Skladby sú hrané väčšinou v kľudnejšom tempe, žiadne litre potu pri živom hraní hroziť nebudú. Borci sa za roky hrania a tvorby naučili rôzne muzikantské finty, ktoré nahrávku robia skvelou, drobné kudrlinky, ornamenty v aranžmánoch. Najviac sa mi páči celkový zvuk skupiny. Zvukové zafarbenie jednotlivých nástrojov, ich nasnímanie a zmixovanie, všetkého je akurát, nič nie je násilné, všetko pasuje. Toto platí aj pre hudobnú stránku albumu. Hlavným pevcom je Ronnie Platt, ukázal sa, ako dobrá voľba, príjemný hlas, čistý, nenásilný prejav, lahodiaci ušku, ktorý obsluhuje aj klávesy. Charakteristickým znakom Kansasu sú okrem iného husle, tu ťahá sláčik David Ragsdalle a výborne! Spolu s gitarami vytvára krásne partie, klávesy im sekundujú jedna radosť. No, tie krásne partie sú vlastne všade, len miestami je to vyšperkované! O rytmike na tejto úrovni asi zvlášť písať netreba. Album je pekne vyvážený, čas pri ňom rýchlo uteká.

Album určite nevstúpi do učebníc, ako prevratné dielo, ale obsahuje krásnu, kansasácku hudbu, poctivo, profesionálne urobenú, s nádhernými, melodickými skladbami, ja som sa albumu potešil, užívam si ho, hodnotím 5 hviezdami.

reagovat

Mohyla @ 17.10.2016 11:47:37
Tak to sa podarilo! Dve recenzie, nezávisle robené na ten istý album v rovnakom čase tuším ešte na PB neboli! :-)