Galahad - Seas of Change (2018)

04.04.2018 john l | #

Staří harcovníci, neúnavní obránci britského progu, jsou po šesti letech zpátky s novým albem a staronovým kolegou Lee Abrahamem. Dlouhé čekaní se několikanásobně vyplatilo. Galahad už mají na kontě dvanáctou desku a jestli jsme doteď za nejlepší považovali nahrávku Sleepers, s novinkou je všechno jinak. Ta přepisuje dějiny související s jejich tvorbou a dokonale uplatňuje zkušenosti, které tento soubor dokázal nasbírat. Tihle Britové jsou z podobné hudební rodinky jako Threshold nebo Arena. Těm prvně jmenovaným dnes zaráží smrtelný hřeb pořádně hluboko a obávám se, že v případě kolegů číslo dva tomu nebude jinak.

Galahad často vyznávali neinvazivní a neagresivní způsob hry, avšak noblesní novinka míří ještě výš. Její melodie jen zlehka kloužou okolo vás a zároveň jsou natolik propracované, že stačí trochu zapřemýšlet a už je nedostanete z hlavy. S nelehkým úkolem napasovat celou desku do jedné skladby se vypořádali velice schopně. Chytlavé refrény a výborná atmosféra jsou znovu hlavní poznávací znaky. Jde vytušit, že ani po tolika letech tvrdé práce pánové neztrácí sílu. Naopak. Kapela jak stárne, tak dorůstá a uplatňuje vše, co se postupně naučila. Velkolepost skladby se občas dotkne elektroniky na tom správném místě, nic není přebujelé, všechno šlape v uceleném sledu, bez zaváhání a rušivých kiksů. Nechybí rozmanité vokální linky, bravurně podané Stuartem. Zasněná atmosféra kontrastuje s moderními ruchy dneška a mihotavé expresivní výlety ostrých kytar dodávají tu správnou porci energie.

Tohle album si zaslouží pozorný a několikanásobný poslech, protože v případě, že si ho pustíte jenom jako kulisu, ubližujete hlavně sobě a okrádáte se o možnost poznat další geniální dílo. Kapela zúročila všechno dobré, co se jí povedlo na předchozích deskách. Seas of Change je ještě o stupínek lepší, než povedené Sleepers. Galahad jsou vyzrálá kapela a tohle je jejich skutečně nejlepší album, které za svou existenci vytvořili. Je ucelené, promyšlené a působivé. Je od muzikantů, kteří moc dobře vědí, co dělají. 150%
reagovat

pinkman @ 05.04.2018 05:59:01
Včera jsem si to taky poslechnul, protože tady v posledních dnech o téhle kapele píše snad každý a hodnocení 5x5,1x4 a1x3 je velice silné. Jelikož z omsdesáti procent poslouchám starou hudbu, nečekal jsem žádný zázrak. Ale v té dnešní šedi je to pořád hodně inspirativní muzika. Líbí se mě taky její zvuk s velice pěknou dynamikou.

itchycoo @ 05.04.2018 14:54:33
Typická situace pro Progboard posledních měsíců.
Ačkoliv jsem zcela protiAntonyovsky naladěn, tentokrát má pravdu a k jeho názorům na nekriticky smýšlející hordy fanoušků se přidávám.

Vždyť stačí, když se člověk podívá na nemyslně nadhodnocená bodová hodnocení (pod)průměrných alb mnoha kapel, na které si zde za dva měsíce nikdo ani nevzpomene.

Udělení solidních tři hvězd pro počiny, které si zkrátka více nezaslouží, je považováno za vlastizradu. Obvykle poté padají peprná slova, neřkuli urážky, což je moderátory velkoryse přehlíženo, ale pouze u někoho.

A náš věčný rozfoukávač veškerých zdejších sporů? Nezklamal jsem se. Neodolal šanci zaútočit na Antonyho. Navíc, jak bývá jeho zvykem, opět povolává moderátory, aby zasáhli...

Jeho nevyrovnané jednání si zaslouží samostatnou rubriku a diagnózu. Je mi ho opravdu líto. Neustále bojuje v minulých válkách a nedokáže přijmout, že by mohl mít někdo zcela jiný názor...

A PavolS? Ten se obvykle vyjadřuje pouze k opravdu důležitým skutečnostem. Vzhledem k tomu, že tak učinil celkem nedávno, a v případě skandálního, flagrantního porušení zdejších pravidel, tak to již muselo byt opravdu vážné. Pochybuji, že by se teď PavolS nechal zatáhnout do dalšího ohníčku, který tady rozfoukává stále stejný jedinec.

john l @ 05.04.2018 15:54:57
Lidi proboha co blázníte? Vždyť je to tak jednoduchý. Buď se vám to líbí, nebo nelíbí. Já jsem z desky úplně mimo a tak jsem to napsal, jak to cítím. Že je druhýmu u zadku, no a? Mě je zas u zadku on, tak jako já jemu. Lehká matematika.

itchycoo @ 05.04.2018 16:18:32
@john I
V pohodě. Nemám důvod cokoliv hrotit a směrem k tobě již vůbec ne. Já jsem můj comment omylem umístil pod tvojí recenzi. Správně má být zveřejněno pod předchozím Antonyho textem.

Osobně si také myslím, že by zde stačila jednoduchá klikačka Libí - Nelíbí.

Hvězdičkování je v případě nekritických, fanouškovských adorací zavádějící. V posledních týdnech se k tomuto systému hodnocení nejlépe vyjádřil Mirek Kostlivý. Psal, že by se hodnocení jedna až pět hvězd mělo vztahovat k kontextu celé tvorby konkrétní kapely, nikoliv k obecným, často hrubě zjednodušujícím tvrzením v duchu nejlepší rockové album historie apod.

dan @ 07.04.2018 10:52:55
Další z Antonyho nicků, on se šíří jak mor, ještě že má stejný názor

02.04.2018 Antony | #

Kapela GALAHAD vznikla roku 1985 a od té doby nasbírala spoustu hudebních zkušeností, vydala 10-12 studiových alb (záleží, jak to chci počítat), sbírky rarit, živá alba, akustické sety, polovýběry i výběry, EP i singly. Celou tuto bohatou žeň spojuje působivý vokál Stuarta Nicholsona, funguje jako poznávací znamení a neokopírovatelná ochranná známka. Mít dobrého, originálního zpěváka, to je výhra. Lepší období skupiny Nicholson povyšoval na dokonalé, v horších zachraňoval alespoň solidní průměr.

Novinka Seas Of Change byla kompletně natočena a dokončena během druhé poloviny roku 2017, oficiálně však vychází v lednu 2018. Obsahuje jednu dvanáctidílnou téměř třičtvrtěhodinovou kompozici, plus dva bonusy z rozšířených verzí vybraných pasáží hlavní kompozice. O produkci, mix a mastering se postaral Karl Groom (THRESHOLD, ARENA, PENDRAGON a spousta dalších), a společně s klávesistou a kytaristou GALAHAD řídil celý nahrávací proces. Tím by se dalo vysvětlit, že zvuk celého alba působí slušně řečeno zahuštěně, což ve výsledku je dost rušivé a nepřirozené, u neo progu preferuji lepší rozlišení, mikrodynamiku, průzračnost a čitelnost. Vůbec zvuk, aranže a volby nástrojových rejstříků mi dost připomínají AYREON v období Into The Electric Castle. Vzhledem k tomu, že hudební postupy Lucassenovu tvorbu připomínají také, čpí Seas Of Change široko daleko plagiátem.

V sestavě skupiny se nově objevuje kytarista Lee Abraham, který již působil v roce 2007 na albu Empires Never Last, tam hrál pro změnu na basu. Totéž, ale v opačném gardu se dá říci o aktuálním basistovi Marku Spencerovi (TWELFTH NIGHT), jenž v letech 2012-2014 hrál ve skupině na kytaru a basu současně, než byl dočasně vystřídán Timem Ashtonem. Na CD je v obsazení skupiny uveden právě baskytarista Ashton, z čehož vyplývá, že Spencer opětovně nastoupil do skupiny až po dokončení nahrávacích sekvencí pro současné album. Bicí nahrál dlouholetý člen GALAHAD Spencer Luckman (účinkoval na všech albech skupiny), na klávesy hraje Dean Baker (ve skupině působí od roku 1996) a zpívá samozřejmě Stuart Nicholson. Dále se na nahrávce objevuje několik hostů v rolích uvaděče a vypravěče, na flétnu, saxofon a klarinet byla angažována Sarah Bolter (na webu kapely ji titulují jako "dlouhodobá čestná členka) z jazzově orientovaného projektu NOT JUST SAX.

Album je konceptuálně laděno, jeho hlavním tématem je současná společenská situace v Británii, s velmi silnými politickými podtexty. Dají se vysledovat narážky na Brexit, na změny sociálně politického klimatu ve společnosti, na ztráty životních jistot, zmatený výhled do budoucnosti, s tím spojené lidské neštěstí a složitost usudu jednotlivce. Pro dokreslení scény skupina používá ve svém výrazu různé zvukové koláže, mluvené slovo, nehudební pasáže, celek působí téměř divadelně.

Hudebně mám pocity smíšené až rozpačité. Muzikální výraz díla velmi utrpěl snahou o přílišnou epičnost, která se ale zvrátila do obtěžující patetičnosti, jež ruší a odvádí pozornost od vlastního hudebního dění. Album je poloprázdné, a díry v něm jsou zaplácnuté jalovými zvuky, bez kompexního přínosu. Vlastní poslech je poměrně obtížný, neboť došlo k určité umělecké schizofrenii. Chceme udělat vážně se tvářící pojednání o krizi současnosti, nebo muziku, která se dobře poslouchá? Tyto dvě protichůdné snahy se střídavě vynořují a nedovolí se pořádně zaposlouchat. Roztříštěnost a těžkopádnost jsou dva hlavní umělecké dojmy z této desky, které jako posluchač mám.

Prvních pět minut se prakticky hudba neobjevuje, jen plky, zvuky, ruchy, letmé náznaky motivů. Během dalších dvaceti minut se objeví pár zajímavých melodií, do kterých se ale nedá zaposlouchat, neboť jsou opakovaně zaříznuty vpadnuvším vypravěčem. To je ta schizofrenie, existuje málo géniů, co si s tak složitou tematikou a koncepcí dokázali poradit. GALAHAD působí zatuhle a schematicky toporně. Ve druhé polovině alba se naštěstí méně mluví a více hraje, a to tak, že velmi dobře. Být více skladeb, jako dramatická a naléhavá část "Mare's Nest" (výrazně nejlepší pasáž alba, má v sobě ducha GALAHAD, ale je v tom sama), nebo zpočátku odlehčená a pak rytmicky řízná, proměnlivá a skvěle vystavěná "Dust", není problém. Tady problém však je, ani bonusy to nezachraňují, působí úplně zbytečně.

GALAHAD mají teoreticky stále co nabídnout. Pokud si to tedy nevhodnou koncepcí nepokazí. Dobré momenty musím přebírat mezi temi otravnými, a to mě fakt neba. Úporné tlačení na pilu, kopírování AYREON, přehuštěné zvukové prostředí, teatrální omáčkovitost, kecy. Tohle si snad příště odpustí, hlavně nechejte Nicholsona víc zpívat, právě místo těch kecálistů. Pokud ne, budete mít smolíka, aspoň tedy u mě.

Dneska je to za 3*, víc ani náhodou.

CD Avalon Records GHCD14
DR7
reagovat

jirka 7200 @ 03.04.2018 07:52:59
Pro mě osobně je u Galahad stěžejním problémem značná stylová a kvalitativní rozkolísanost jejich tvorby. Některé desky mám ve své fonotéce, většina mne však ani po několika posleších nijak nezaujala. Seas of Change se u mě řadí k té menší množině alb, které to dokázaly.

Tato deska se usadila na bronzovém, medailovém stupínku.

Brano @ 04.04.2018 07:02:28
Tiež poznám jeden taký podobný nepodarený zlepený album o akom píše náš Antony.Je podstatne starší a je v ňom tlkot srdca,rôzne plky,ruchy, kecanie a otravné monológy všeliakých nepodstatných indivíduí ako sú vrátnici v dôchodkovom veku,ženy v domácnosti a tak podobne.Keby to boli aspoň nejaké celebrity,vedci,ľudia z vyššej spoločnosti,vizionári...Potom sú tam také opakujúce sa otravné zvuky...a to je postel na kolieskach,ktorá sama vyštartovala z nemocničnej izby a preháňa sa aj so šokovaným pacientom po dlhých nemocničných chodbách.Do toho tikanie hodín a naraz zarevú budíky dovezené snáď z celej Británie,človeka z toho ide vskutku šľak trafiť,hneď sťahuje volume.Poslucháčovi sa zdá,že sa jedná o nejaké zlovoľné poškľabky,ktoré si z neho táto hudobná skupina robí.Aby tých plkov,zvukových koláží,trápneho cinkania mincí v starožitnej pokladni a teatrálnej omáčky nebolo dosť ,tak tam zrazu začne revať nejaká neukojená ženská,asi masturbuje s nejakým tvrdým toporným vibrátorom...čo je horšie ,jačanie sa stupňuje ...sodoma -gomora,to už vyzerá na nejaký gruppensex.Umelecká schizofrénia ako vyšitá a popritom by stačilo tak málo!Nechať spievať Watersa ,Gilmoura a vyhodiť všetky tie nehudobné pasáže!!!

Čuduj sa svete,uplynulo už 45 rokov a The Dark Side of the Moon je jeden z najúspešnejších albumov všetkých čias,ktorý je už navždy nezmazateľne zapísaný v hudobnej histórii.Čo keď takýto osud čaká aj album Seas Of Change od skupiny GALAHAD?

PaloM @ 04.04.2018 15:43:18
Tak som dlho nesmial nad Progboardom :-))
Pri prvom čítaní recenzie ma tiež hneď napadol album "Dark Side.." a jeho osud.
Takých albumov - ruchov-šuchov-hovorov je veľa, a to veľmi kvalitných, aj podpriemerných. Ako to kto vníma.
Treba objektívne povedať, že pocitová záležitosť, akou hudba je, je samozrejme čisto individuálna.
Mne sa Seas of Change stále páči.

northman @ 05.04.2018 04:28:06
Tahle deska vzbuzuje rozporné pocity, jak je vidět z recenzí. Poslechl jsem si jí a mimo standartních vzorů těcho kapel (Pink Floyd, Genesis, Yes) jsou tady slyšet , alespoň pro mě Queensryche a jejich Operation Mindcrime. Nevím při jaké příležitosti bych si tohle pustil. Naprosto mě to nebaví a souhlasím s recenzentem. Kdybych to měl hodnotit, tak tomu dám ještě méně.

Antony @ 09.04.2018 10:06:32
Osobně jsem měl album dlouho na 2*, ale nakonec dvě v recenzi zmíněné skladby vedly k tomu, že jsem dal kompromisní trojku.

Muziky je každoročně k dispozici spousta, jen málokterá je však skvělá, jen málokterá dává radost. GALAHAD to tedy rozhodně nejsou. Zavedené jméno a dav příznivců, kteří jsou schopni nekriticky přijímat jejich unavenou a zatuhlou hudbu, jim určitě úspěch zajistí. Ne tak u mě, mám daleko vyšší nároky. Jejich alba s elektronikou byla aspoň něčím zajímavá, tohle je jen stokrát vymlácená sláma, navíc s blbým zvukem bez detailu a dynamiky.

Hodnotit tohle už teď jako album roku, by znamenalo, že se rok fákt nevyvedl. Jsou tu daleko, široko a vysoko kvalitnější progresivně rocková alba. Například:
FRACTAL MIRROR -18- Close To Vapour
MALADY -18- Toinen Toista
MOURNING, The -18- Theosis (EP)
PERFECT BEINGS -18- Vier
RAUSCH -18- Book II
To jsou všechno alba 4*-5*, která zatuchle neomílají staré postupy a ušislyšně nevykrádají svoje vzory, jako novinka GALAHAD.

Jo, a srovnávat Seas Of Change s The Dark Side Of The Moon, je jako srovnávat Honzu Nedvěda a Boba Dylana.

PaloM @ 05.04.2018 07:05:25
Na progarchives.com zo 76 hodnotiacich 75% dalo albumu 4-5 hviezd. To si nevšímajte, je to omyl. Všetci boli buď hluchí alebo obmedzení staromilci :-) >> odkaz

Antony @ 05.04.2018 07:25:36
To by odpovídalo, jen je potřeba ta čísla správně pochopit. Na ProgArchives dalo už teď 25% lidí 3* a méně. Množina nekriticky oddaných příznivců je vždy zpočátku větší, než množina těch, co přiznají vlastní nezávislý názor. Poměr se časem vyrovnává, jako první vždy hlasují fanatici.

Astonishing mělo krátce po vydání 4,35*, to hlasovala klaka. Až se k tomu dostalo širší publikum, spadl průměr na současných 3,45*. Seas of Change nepochybně potká podobný osud.

dan @ 05.04.2018 07:38:07
Ale no tak, buďme soudní, přeci po tomhle
>> odkaz
nikdo nemůže Antonymu věřit, že to myslí upřímně. Jeho všeobecný trend plivnout na všechno co se líbí ostatním, je už dobře zažitý. On je přece ten nejchytřejší a všichni ostatní mají omezené obzory. Kdysi jsem mu fandil že setřel Alienshora, dnes je ostatním jenom pro smích.

Petr87 @ 05.04.2018 11:13:52
No, já si třeba nemyslím, že by Antony měl nějakou nutkavou potřebu hanit všechna alba, co se ostatním líbí; prostě to tak u některých slyší, no a co?
A i když s ním třeba taky ve spoustě jeho kritiky nesouhlasím, tak si nemyslím, že by se mělo z jeho strany jednat nutně o nějakou provokaci, ale kdo ví...

Jinak já bych šel s hodnocením ještě o jednu slabší hvězdu nahoru. V poslední době jsem slyšel docela dost nových neo-progových desek a přiznám se, že spoustu z nich jsem jen taktak doposlouchal až do konce, některá vůbec...; a vlastně se mi jen potvrdilo, že tento subžánr poslední roky pěkně zatuchá - pořád ty samé donekonečna omílané postupy, klávesové rejstříky jako šlohnuté od Tonyho Bankse, stále ty samé nudné kudrlinky a nekonečné předváděčky ("že jo, Neale!") a nějaké nové vychytávky abych spočítal na prstech jedné ruky nešikovného dřevorubce...
Sakra, raději než poslouchat další už asi pětistou variaci na staré GENESIS, tak to si raději pustím origoš!

Poslední GALAHAD mě ale docela mile překvapili, ale jedná se z mého pohledu o jednu z mála zdravých rybek ve velkém a pěkně zatuchlém rybníku...

PaloM @ 05.04.2018 11:35:50
Petr87: pokusy o objektívny nadhľad som urobil, podobne ako si skúsil aj ty.
No nevadí ti, keď sa tu niekto o fanúšikoch (a teda aj o tebe) vyjadruje:
"Zavedené jméno a dav příznivců, kteří jsou schopni nekriticky přijímat jejich unavenou a zatuhlou hudbu, jim určitě úspěch zajistí. Ne tak u mě, mám daleko vyšší nároky, nejsem zaslepený staromilec."

.... "Na druhou stranu chápu, že pro posluchače s omezenými obzory a se stagnujícím vkusem musí být Seas Of Change jednička, to jasně, na hodně malém a chudém dvorečku budou nepochybně králem.. :)"

Je to jasná reč. Fanúšikovia Galahad sú zaslepenci s obmedzenými obzormi a so stagnujúcim vkusom. Proste chudáci.

Takéto, pri mnohých príležitostiach použité aj podobné vyjadrenia, svedčia o povahe autora.
A malo by to tiež zaujímať aj moderátorov.

V minulosti tu bolo veľké ponižovanie fanúšikov jednoduchšieho hardrocku, aj ich to stadiaľto vyštvalo.

Ja nemám nič proti tomu, keď sa kritizujú nahrávky.
Tristo razy sa to tu preberalo. Ale prečo majú byť (početní) fanúšikovia určitého prog rocku súčasne hodnotení ako je uvedené vyššie.

Mňa tu chceli kádrovať takéto indivíduá, pridal sa k nim PavolS. Vyzval vo vlákne Ban-nát, aby ma riešili.
PavolS, kde si teraz? Netreba nič riešiť? Podľa teba je to OK, keď sú ponižovaní fanúšikovia Galahd?

Tak sa trošku zamyslite, kdeže je objektivita, vzájomná úcta.

A prípadne, príďte si do mňa kopnúť, opäť som sa ozval aj za mlčiacu väčšinu :-)

steve @ 05.04.2018 11:55:22
Nebudu se mezi vás mixovat, to je vaše válka, ale v citacích textů pana nafoukance které Palo zdůraznil, je naprosto zřetelný záměr ponižovat ostatní.

JEŠTĚ ŽE MEZI SEBOU MÁME TAKOVÉHO PŘEBORNÍKA A ZNALCE:):)

po přečtení recenze Barock Project se mě konečně rozsvítilo

northman @ 05.04.2018 12:44:09
hodnocení jakéhokoliv alba není o uších, ale o vkusu daného jedince. Mně se tohle album nelíbí, jakož i ostaní v tomto duchu, jinému se zase nelíbí to co mně.

Pegas @ 05.04.2018 15:53:14
Chlapci, nehádejte se zase kvůli nesmyslům. Pro mě je Galahad spíše neznámá kapela, tahle deska se mi líbí, ale souhlasím i s některými výhradami v Antonyho recenzi, která nakonec zase tak kritická není. Začátek desky je roztříštěný, vždy se něco načne a utne dřív, než se to někam rozvine, jako kdyby tápali, jak vlastně začít. To mluvené slovo apod. mi nevadí, ale někde mi nedává moc smysl a určitě by se dalo zapracovat líp (podotýkám, že jsem se nezabýval obsahem textů a beru to jenom pocitově). Srovnání s Dark Side je mimo, navíc to je ukázkový případ, jak s podobnými nehudebními služkami nakládat. Co mě však při poslechu Galahad nenapadlo, tak že by to byl plagiát Ayreon, to mi nepřipomíná ani trochu.

Brano @ 05.04.2018 16:45:02
Tiež by mi nenapadlo,že by bol nový Galahad plagiátom Ayreona,skôr ma napadla istá podobnosť s ďalšou známou hudobnou legendou >> odkaz

yngwie3 @ 05.04.2018 17:57:12
to Antony: citujem, " Ne tak u mě, mám daleko vyšší nároky, nejsem zaslepený staromilec", koniec citátu ...
A čo vlastne znamená, " nebýt zaslepený staromilec " ??? ... to akože si kvalitnejšie hovno v sračke, alebo tak voľajako ? ...

yngwie3 @ 05.04.2018 18:06:51
Btw ... Nad nikoho se nepovyšuj, před nikým se neponižuj ... to ti odkazuje William Saroyan a Král Miroslav ...

kritikhudební @ 07.04.2018 10:43:49
Neslyšel jsem toto album celé, jen jeho cca 20 min. průřez na Youtube a bohatě mi to stačilo.. Domnívám se, že jde nejspíš o koncepční album - jakousi "rockovou operu" a že nežli samotná hudba jsou na tomto albu daleko podstatnější texty. Co se týče samotné hudby, tak zde slyším jakýsi guláš složený ze starých kapel jako Yes, Genesis, Marillion atd.(jak již mnozí psali). To, že jsou členové Galahad nepochybně dobří hudebníci nezpochybňuji, ale jaksi nápady chybí.. Toto jejich album hodnotím 2,5 hvězdy.

31.03.2018 horyna | #

Nedávno mi tu jeden z přísedících položil otázku, zda-li se chystám recenzovat i poslední výtvor z dílny Galahad, když už se v posledních dnech zabývám jejich staršími alby. Má odpoveď vyzněla do ztracena a ani teď si nejsem jist, jestli byl dobrý nápad pouštět se do jeho rozboru. Od novinky nemám patřičný (takřka žádný) odstup a popsat hudební náplň díla, která se celá ukrývá v jedné jediné skladbě kterou nechci rozpitvávat, je práce takřka sisyfovská.

Bedlivě očekávaná novinka se ještě nestačila rozkoukat v regálech obchodů s hudebninami a na všemožných internetových portálech praktikující prodej cd a hladoví fans se okolo ní začali slétávat jako roje včel na medové plásty. Prakticky vzápětí se začalo v souvislosti s ní šuškat o velkoleposti a dokonalosti takového projektu. Kladné odezvy, spokojenost a gratulace z celého světa směřovaly do Británie, právě ke klukům z Galahad. Je pochopitelné, že vlastní tábor kapely nejen hýří spokojeností, ale dokonce se začíná rozrůstá i o tváře nové.

On totiž stačí jeden alespoň trošičku pozorný poslech a musíte všem těm nabubřelým výrokům z vašeho okolí spokojeně přitakat. Pamatovat si nebudete zhola nic, což není divu, orientace v jedné písni trvající 42 minut je skutečně složitá. Ale pokud posloucháte moderní prog rock dneška, stěží si představíte pálivější želízko těchto dnů v ohni.

Jde o báječnou a propracovanou nahrávku. Už od impozantního albového přebalu, přes kosmeticky vypiplaný zvuk, až k vysoké, umělecky působivé instrumentaci a hlavně skutečně silné nápaditosti jak v oblasti skladatelské, tak finálně aranžérské. Superlativy jsou na místě takřka ve všech směrech "moře změn". Je to epické, je to působivé, melodické i návykové, nástrojově precizní a nadčasové.

Jen namátkou jsem si v souvislosti s tímto vzpomenul na dvě velkolepá alba, jež obsahují rovněž po jedné skladbě. Kapelu Fates Warning vytlačila v roce 1997 na piedestal nesmrtelná nahrávka A Pleasant Shade Of Grey a jejich američtí kolegové Echolyn výrazně bodují o pět let později s projektem Mei. Obě alba dnes patří mezi milníky progresivního žánru a vůbec bych se nedivil, kdyby se mezi ně vklínili právě letošní Galahad. Budiž jim přáno, ambice mají vysoké. Kostky jsou tedy vrženy.
reagovat

john l @ 31.03.2018 11:23:45
Ten hlas z lidu byl můj horyno. Taks to stejnak nevydržel a přisadil sis? Já mám cd už šestý den v přehrávačí a zatím se ho nechystám vydělávat. Tohle se fakticky povedlo. Jejich nejchytřejší deska? Preciznější neř Sleepers? Na odpovědi tohoto typu je ještě brzo, ale je jasný, že deska bude často figurovat mezi nejlepšími počiny za rok 2018. I když na cd je uvedený letopočet 2017.

10.01.2018 Sajgon3 | #

Včera mi došiel povianočný balíček z Nemecka a v ňom zopár lesklých tanierikov, ktoré poznáme ako CD. No a medzi nimi aj nový GALAHAD. Než prejdem k hodnoteniu, musím poznamenať, že to bude z mojej strany tak trošku prvotina. Predchádzajúci počin - akustické " tichobúrky " ma sprvoti nebrali ale neskôr som bol nimi nadšený a som pevne rozhodnutý mať tento titul v zbierke. No ale ešte ho nemám a predbehla ho táto novinka. Je to možno prvýkrát za posledné 2 roky, čo som si album objednal bez akéhokolvek predošlého vypočutia ( okrem titulov mojich najväčších obľúbencov, ktorých berem automaticky ). No a keď už som jednu novinku urobil, urobím hneď aj druhú - album zhodnotím hneď po prvom vypočutí, čo som tu na PB nikdy neurobil -) Tak poďme na to :CD tvorí jediná skladba( titulná ) rozdelená do viacerých častí a dva bonusy, čo sú dve časti titulnej ódy , povedal by som v "živelnejšom" prevedení. Prvý dojem - som príjemne prekvapený a tak to má byť. Chlapci neprichádzajú s ničím novým - je to klasický "pevne usadený" GALAHAD na svojom bitevnom poli a počína si skvelo. Hlavne - album je kompaktný ako celok , v čom má u mňa navrch oproti "BATTLE SCARS" ale HLAVNE ( a z toho mám vždy u tejto partičky najväčšie obavy ) - samplové vsuvky nie sú príliš časté ( dôvod, ktorý som už viackrát spomínal, prečo nemám v zbierke "EUPHORIU"- kde je toho na mňa veľa ). Album vzniká po 6 ročnej pauze od posledného klasického štúdiového počinu a ako hovorím - chlapci sa nikam neposunuli , pretože oni sa ani nepotrebujú niekam posúvať - v svojej sfére sú zocelení ako komunista po 65tich rokoch praxe -)Takže rok sa začína a z môjho pohľadu to bude prvé hodnotenie za 4,5 , teda zaokrúhlene 5. Kto má GALAHAD rád - verím, že nebude sklamaný, lebo ja určite nie som. Teším sa čo prinesú ďaľšie počiny v tomto roku a Vám ( nám ) všetkým želám, aby ich bolo čo najviac -) Slavo ( Sajgon )
reagovat

john l @ 10.01.2018 19:42:44
Už je to venku? Sajgone díkec za recku, podívám se po tom.

Sajgon3 @ 10.01.2018 20:34:26
No oficiálne to má vyjsť tuším 30.1. ale pre-order už frčí -) A má to krásny booklet - pekne zapadne do zbierky ...

horyna @ 11.01.2018 07:16:38
Ani náhodou to nebudu poslouchat předem. Na desku se velmi těším a tak si ji vychutnám stejně jako Slava až z originálu.

Mayak @ 11.01.2018 09:15:12
Reagujem na jednoposluchovú recenziu po dvoch posluchoch tejto novinky.
"Seas of Change" je v kontexte tvorby Galahad iste nadštandardný a veľmi slušný album. Mňa pozitívne prekvapili gitarové pasáže. Po odchode dlhoročného člena kapely Roy Keywortha ich pôvodne nahrával Karl Groom (Threshold), no nakoniec sa trochu prekvapujúco stal gitaristom súčasných Galahad ich bývalý basgitarista (a vlastne multiinštrumentalista a autor viacerých sólových albumov) Lee Abraham ... a ono to vyšlo ...
Charakteristický zvuk hrania R.Keywortha nahradila veľmi príjemná gitara Lee Abrahama v sólach i vyhrávkach viac, než dobre. Pre tých, čo bodujú, je to naozaj album za 4 a viac ...

Antony @ 11.01.2018 09:27:02
S Lee Abrahamem to byla dobrá volba. Však i jeho dvě poslední sólová alba (2016, 2017) jsou hudebně rozmanitá a příjemná, současně poskytují velmi vysokou úroveň posluchačského zážitku.

Sajgon3 @ 13.01.2018 18:07:23
Mňa napríklad Lee svojím počinom v roku 2017 troška sklamal. Sólovka predposledná sa mi javí o viac ako level kvalitnejšia - ale každý máme ten svoj pohľad a tak to má byť -)