Dead Can Dance - Dionysus (2018)

14.11.2018 jirka 7200 | #

Motiv příběhu pro novou desku napadl Brendana Perryho při jeho zkoumání jarních a podzimních oslav v Řecku na počest sklizně, kde byl veleben Dionýsus. Zaujala ho nejen muzika, ale i celá historie uctívání tohoto řeckého boha. Ten dle pověstí po světě šířil radost a veselí, v jeho přítomnosti hrála bouřlivá divoká hudba, lid seznamoval s nápojem z vinné révy. Pod jeho ochranou se ocitali ti, co se snažili vymanit z konvenční společnosti a rádi experimentovali s různými omamnými lektvary.

Tyto nálady v první části prostupují dvěma skladbami založenými na rytmické spleti různých původních starověkých nástrojů a elektronických samplů - Sea Born a Liberator of Mind. První stranu LP uzavírá instrumentálka - divoká Dance of the Bacchantes, která plně koresponduje se svým názvem – rituální, až industriálně rockově laděná kombinace (některé rytmické zvuky mi vzdáleně evokují nazvučené ocelové pružiny E. Neubauten) etnických prvků a řeckých lidových písní produkovaných na místních lidových slavnostech.

Odvrácená strana vinylu obsahuje druhou část, která seskupuje čtyři skladby – The Moutain, která poukazuje na bájnou horu Nysu, kde byl Dionýsus vychován. Zde poprvé slyšíme zpívat Brendana a Lisu pohromadě – toto jsou praví Dead Can Dance, trochu mě mrzí, že kromě závěrečné skladby nejsou jejich kouzelné hlasy více slyšet pospolu. Druhá Invocation zkoumá další z aspektů vlády Dionýsa a nejvýrazněji je tu slyšet ženský sbor Le Mystère des Voix Bulgares, který ozvláštňuje i některé další písně.

Předposlední Forest (poklidně působící, kde zpěv plně přebírá Brendan) popisuje tradici Vanaprasthy - "odchod do lesa" je považován za konečnou fázi lidského duchovního vývoje. Závěrečná Psychopomp je velmi temně znějící skladba, jak z utajeného obřadu kdesi v neprobádané části pralesa – naznačuje, že odvrácenou stranou požitků, veselí a extáze může být i smrt a Dionysus a Hades (Bůh podsvětí) jsou jednou a touž personou.

Jak shrnout tuto třicet šest minut dlouhou nahrávku? Nové album Dead Can Dance je podobné těm předchozím a přece je v mnoha směrech jiné. Poprvé v historii souboru se setkáváme s koncepčně pojatým albem, které přináší zajímavě načrtnutý příběh. Velkou změnou byl i fakt, že Brendan Perry v roce 2015 prodal své vyhlášené studio Quivvy umístěné v irském kostele a k vytvoření a mixu využil služeb tajemného bretaňského studia Ker Landelle. V londýnských studiích na Abbey Road došlo k závěrečnému masteringu pod taktovkou světové zvukařské celebrity Geoffa Pescheho. Důsledku těchto změn jsem se obával, ale zdá se, že zbytečně. Geoff totiž vytvořil zvuk velmi současný, tak jak je zvykem u dnešních elektronických kapel, ovšem se zachováním identity soundu a tradic DCD. Ta dvoujedinost je na albu zjevena ve vícero polohách. Nejen ve sféře zvukové a ideové, ale i jak v samotné postavě Dionýsa, tak v čerpání z různých etnických stylů.

Dodnes se nezjevil žádný konkurent, který by se mohl této kapele vyrovnat, takže veškeré výtky na adresu délky alba, většího podílu instrumentálek, zapojení Lisy jen do dvou skladeb či zdánlivou podobu se Spiritchaser ponechávám stranou. Nevšedně zpracovaný příběh se současně znějící směsí elektroniky a etnických vlivů s jasným trademarkem DCD opět dokázal zapůsobit.
reagovat

horyna @ 15.11.2018 09:54:36
Na tuhle recenzi jsem čekal:
a) nemusím ji psát sám :-)
b) jen mi potvrdila slova kolegy o tom, že je deska výborná.
Jiří nereptá ani nad zvukem, tak proč ji pořád nemám? Nějak mě to k ní netáhne. DCD jsou zásadní a pro mne jedineční v 80-tkách. Deskou Into the Labyrinth končí jejich historicky-renesanční etapa a do muziky se plete mnohem víc world. Nevadí mi to zas tolik, ale už tomu chybí to charisma.

PaloM @ 15.11.2018 11:59:33
Marek, chýba im charizma?
Necítim to, tí charizmu nikdy nestratia.
CD mám doma druhý deň, ešte som nestihol počúvať.
Tiež som si myslel, že si vystačím do Spiritchaser vrátane, ale už to nie je pravda. Kým budú spolu nahrávať a budem počuť, budem sledovať ich nahrávky.

horyna @ 15.11.2018 14:35:24
Čau Palo
možná jsem se špatně vyjádřil, bude to o zvyku přijmout novou tvář DCD. Na starých deskám mám nejraděj to tajemno a silně histrorizující atmosféru. Bytelné kouzlo dávných věků už v novější, i když pořád po čertech kvalitní tvorbě zkrátka necítím.

PaloM @ 15.11.2018 17:51:55
Tak už ti rozumiem, presne to som cítil pri počúvaní Anastasis. Nakoniec som to strávil. Prakticky okrem debutu mi všetko sedí a ich CDs si veľmi cením v zbierke.

jirka 7200 @ 15.11.2018 20:36:35
to horyna : jsem rád, že jsem horynovi ušetřil čas a tudíž tu nemusí psát vše sám, protože on když se někdy rozjede a zveřejní za sebou několik recenzí, tak to tady tak opticky vypadá :-)

- jinak Jiří nereptá nad zvukem z jednoho prostého důvodu - je totiž i po technické stránce skvělý - naprosto bez výhrad, pro audiofily opět pochoutka - ověřeno u vinylu a 24 bitové verze...

- jinak Jiří to tajemno a a atmosféru dávno minulých let konkrétně u Dionysus cítí v plném rozsahu, DCD se dokonce na tomto albu vrátili při hledání svých inspirací zpět do evropského prostoru....

northman @ 17.11.2018 10:04:54
Dead Can Dance jsem poznal v polovině osmdesátých let prostřednictvím desky Spleen And Ideal a tehdy mě jejich hudba a hlavně zpěv Lisy Gerard hodně zaujala, ale v té době vzniklo taky hodně pro mě zajímavější hudby. Dead Can Dance nepatří k souborům, které bych cíleně vyhledával, ale po pěkně napsané recenzi jsem si poslechl ukázky z této desky a celkem se mi to líbí, etnické řecké prvky jsou citlivě zakomponované a zpěv Lisy Gerard je tradičně vynikající. Díky za upozornění na zajímavou desku.

zdenek3 @ 18.11.2018 12:54:32
Jirka 7200
napsal skvěle recenzi, kterou bych nenapsal lépe, i kdybych se to. Opravdu, za mne 100 bodov.

Vlastní CD (LP) hodnotím plným počtem.

5*****

Judith @ 01.11.2022 13:07:55
Výborné album, po Anastasis už jsem DCD pohřbila a teď koukám jak puk. Nevěřila bych, jak moc jim prospěje rezignace na písňovou stavbu, tohle je prostě hudba a je to úžasné. Oceňuju i návrat do evropského inspiračního prostoru. Díky za recenzi - dívám se, že jirkovi 7200 vděčím i za Lunatic Soul a Intronaut, takže trojí díky!