Clepsydra - The Gap (2019)

26.10.2019 horyna | #

Pokud bych měl vybrat jedno jediné synonymum, které by dokázalo co možná nejpřesněji vyjádřit pocity, jež se v člověku při poslechu hudby a zvuku švýcarských Clepsydra rozhostí, jistě mi alespoň část jejich příznivců dá za pravdu, že tím správným pojmem je slovo pozitivní. Ať si totiž pustíte jakoukoliv z jejich nahrávek, dvacet let starou, nebo tu letošní, pokaždé, už po pár minutách dojdete ke stejnému závěru. Poslech jejich písní stává se očistnou lázní, s výrazným katarzním účinkem na vaše nitro, na vaše smyslové podvědomí.

Když tu před nějakým časem proběhla zpráva, že by snad kapela po tak strašně dlouhé době hibernace mohla znovu studiově zase společně něco ukuchtit, příliš optimismu jsem do této informace nedával. O to markantnější je překvapení, že se tak skutečně stalo a ani to netrvalo další dekádu. Co je ovšem nejdůležitější, že si kapela dokázala udržet vysoký kompoziční potenciál a i přes výměnu na kytarovém postu absolutně neztratila nic ze svých dřívějších výrazových hodnot. Novou deskou The Gap navazuje přesně v místech, ve kterých před sedmnácti lety u alba Alone skončila. A jelikož u starších Clepsydra byl nedílnou součástí s repertoárem rovněž spjatý také zvuk jednotlivých nástrojů jakož i celku vytvářející ono líbezné a pozitivně přívětivé aroma, je dnes o to příjemnější, že i tento atribut -jakási známka jedinečnosti, zůstal zachován.

Začátek alba je malinko netypický. Na poměry souboru zní hodně aktuálně a tvrdě. V první chvíli máte pocit, že za mikrofonem nestojí poznávací persona, zpěvák Aluisio Maggini, ale Klaus Maine od Scorpions. Po pár taktech ovšem Aluisio zamíří nazpět do své letité polohy, ostrá kytara výrazně ubere, do popředí se protlačí libozvučné klávesové modulace Phila Huberta a akustické sekce začínají předjímat ty elektrické. Všechny časově obsáhlé skladby jsou dotaženy k naprosté dokonalosti a každý okamžitě pozná, jak je nový materiál vypilovaný k dokonalosti. Je v něm obsaženo vše, co kdysi etablovalo kapelu Clepsydra do čela žánru a určilo jejich pozici v devadesátkovém prog rocku. Úchvatné nasazení a muzikantské výkony, úžasné harmonické výměny mezi kytarou a klávesami, dech beroucí mystika a duchovní rozměr, přesněji řečeno až klid, které jednotlivé písně ze sebe vyzařují, jakož i abstraktní charisma plynoucí z Aluisiova hrdla.

Podobných souborů jako jsou Clepsydra, které v dnešním hudebním světě plném přetvářky a laciné honby za rychlým ziskem upřednostňují kvalitu, a veškeré své snahy upínají k potěše fanouškova ucha ať koncertně, či precizní prací ve studiu (fantastický zvuk nahrávky, maximální vymazleností se strukturalizací doložených písní), si zaslouží o to větší uznání a pozornost. A nejen proto potřebují reklamu alespoň formou podobné recenze. O to více mne překvapují a mrzí kroky některých zdejších redaktorů, jež na žádost jiného mohou recenzi odstranit/přesunoutz mezi reakce. To se tu neděje poprvé a i když je to dotyčnému autorovi možná jedno, jistou práci na psaní jistě vynaložil a podpora albového subjektu se naráz ocitne kdesi pod čarou. Myslím si, že i když je recenze pojatá skromněji a například z časových důvodů působí stroze, je to pořád jistý názor (v případě Sajgona) oddaného fanouška, který by neměl být brán za marginální.


Tato brilantní nová deska švýcarských Clepsydra, se jistě bude umísťovat mezi nejužší špičkou v progové oblasti pro letošní rok. Výše popsané klady hovoří jasně a duo More Grains of Sand a Fears se už začíná otřásat v základech.
reagovat

dan @ 26.10.2019 08:27:44
Příspěvek uživatele Sajgon3 je natolik úsporný, že je jeho přesunutí mezi reakce pochopitelné.

Mayak @ 26.10.2019 10:14:10
Aj keď je to server hudobných nadšencov a v podstate všetci sme amatéri (t.j. prakticky nikto sa neživí písaním hudobných recenzií), isté aspekty toho, čomu sa dá povedať recenzia by mali byť stále zachované. Vysoko rešpektujem, že každému z nás je daný špecifický a jedinečný spôsob verbálneho vyjadrovania sa. Snaha a chuť napísať "recenziu" je tu často (a myslím, že správne) viac cenená, ako nejaké vrodené, či nadobudnuté schopnosti.
Rešpektujem Sajgona a vážim si ho, ako progrockového nadšenca, ale takto písaný príspevok (Clepsydra - The Gap) vložený medzi "recenzie" (nielen) na mňa pôsobil podstatne viac negatívne, ako príťažlivo. Jeho zaradenie medzi komentáre po recenziu je naopak pozitívnou reakciou milovníka albumu/kapely.
Moderátori sú tu aj na to, aby aj tento aspekt istej miery "poriadku" strážili.
Asi všetci, čo tu "chodia" a čítajú Progboard majú očakávanie aspoň nejakej výpovednej a informačnej hodnoty recenzie. Len čisté emócie bez nich môžu byť aspektom komentárov.
... pri všetkej úcte, isté hranice v záujme informačnej kvality by sa nemali degradovať.

PaloM @ 26.10.2019 10:34:36
Hmm, tie vaše dve reakcie by patrili skôr pod Jirkovu recenziu. Ale v princípe je to OK, súhlasím s Mayakom.
A teraz si v kľude prečítam recenziu horynu :-)

PaloM @ 26.10.2019 10:49:31
Marek horyna: veľmi pekne ďakujem za recenziu, aj tvoj názor.
Prvý odstavec recenzie: pozitívna hudba. Tak s tým si ma získala skupina Yes a podobne nedávno Clepsydra. Plne súhlasím.

Predposledný odstavec "Podobných súborov ako sú Clepsydra..." - V tejto dlhej rozvitej vete Ti vypadli slová a tak mi uniká pointa, čo si chcel povedať.

K "recenzii", čo bola zmenená na reakciu: ako starý člen Progboardu a bývalý moderátor dávam za pravdu Mirovi Mayakovi. Určitá štábna kultúra má byť a moderátori to majú strážiť.

PaloM @ 26.10.2019 10:51:07
A ešte sa ospravedlňujem Danovi a Mayakovi, lebo ich reakcie sú správne na text v recenzii horynu.

horyna @ 26.10.2019 17:33:11
Ok, tak se podvoluji radě starších a zkušenějších boardovských bardů. To by jste ovšem měli "odšrouvbovat" i dvojici recenzí od Dave71, páč patří rovněž k těm stručnějším. Ale mrkněte naschvál na postarší recky právě na projekt Kino. Alf, krusty - také jenom pár vět.

PaloM ahoj: zaznamenal jsem tvou momentální "posedlost" s partou Clepsydra. Jsem nesmírně rád, že jsi jim přišel na chuť a tento soubor tě nějakým způsobem obohatil a věřím že i příjemně překvapil. Pro mne zůstává jejich jedničkou deska Fears asi i proto, že byla první kterou jsem slyšel. Ale jinak je jejich discografie nadmíru vyrovnaná.

Přesně dva roky a jeden měsíc nazpět tu hovoří Miro o novém, už tři roky připraveném materiálu. Konečně jsme se tedy dočkali.
Pro nás prog-rockery zřejmý comeback roku.

Mayak @ 26.10.2019 18:16:38
Marku, v pohode, slušná názorová pluralita je tu skôr žiadúca. Je to môj subjektívny názor, ale nárast (a vôbec samotná existencia) jedno-odstavcových "recenzií" bez prakticky žiadnej informačnej pridanej hodnoty na Progboarde je veľmi nešťastný trend, navyše keď v diskusii pod inými recenziami sú často príspevky PODSTATNE dlhšie a informáciami OVEĽA viac nabité.
Istá elementárna estetika by tu proste mala byť udržiavaná a zachovaná, lebo tolerovanie špatných precedensov vedie jednoznačne ku neodvratnému ÚPADKU.
Dave 71 je asi nováčik, ale MODERÁTORI by mu mali JASNE avízovať, že takto písané príspevky na recenziu proste nestačia a ak už, má ich, pri všetkej úcte smerovať do diskusie.
A iste to, čo napísal ku Marillion i Kino, patrí do diskusie.

horyna @ 26.10.2019 18:41:06
Miro a jak jsi vlastně ty osobně spokojený s novou deskou od Clepsydra?

Sajgon3 @ 26.10.2019 20:03:08
Ahojte, k môjmu presunu recenzie medzi reakcie - ja to beriem úplne v pohode, len mi bolo čudné , že - napísal som recenziu - je to medzi reakciami ? No asi som to napísal ako reakciu, ale sakra veď som bol triezvy, nepozeral som správy na Markíze - hold starnem -)) Ono ide o to - viem napísať "recenziu" ktorá bude spĺňať všetky požiadavky tohto atribútu , ale nebude to " moja reč ". Viem opísať jednotlivé skladby v odstavcoch s rozoberaním jednotlivých nástrojov ( aj keď určite nie som nejaký hudobný odborník ), ale proste mi to nejak nejde .Trošku odbočím od témy ale len pre ozrejmenie by som to opísal na jednej mojej dávnej príhode. venujem sa trochu disciplíne, ktorú IRON MAIDEN rád ospevuje v skladbe " Loneliless of a long distance runner " a poskytol som známemu pre náš interný časopis rozhovor o jednom pomerne ťažkom ultrabehu. Keď bol článok zverejnený, zistil som, že ani jedna veta nie je napísaná tak, ako som ju povedal - kamarát zmenil poradie slov, niečo vynechal, niečo pridal atak . Článok vyzeral tak, akoby v ňom vystupoval nositeľ nobelovej ceny za beh a kamarát mi hovorí - je to napísané dobre nie ? Tak som povedal - áno je to napísané dobre - len neviem o kom to je... Takže to je na margo môjho písania recenzii - som predovšetkých poslucháč a radšej si niečo prečítam tu na FB ako napíšem - takže sa ospravedlňujem ak to niekedy nie je úplne v množine " recenzia " - dik -)

Sajgon3 @ 26.10.2019 20:10:48
Ešte by som si dovolil jedno také moje počudovanie, lebo v oboch recenziách je vokalista skupiny porovnávaný s niekým iným - tak ja teda nemám absolútny sluch , ale tento pán je rozpoznateľný hneď po polke prvého slova - tak šepicifický hlas má, tak neviem či je to len môj názor , ale to skôr nespoznám Jona Andersona, alebo Geddyho Leeho ako tento jeden z hlavných poznávacích znakov tejto partičky -)

Mayak @ 27.10.2019 08:32:50
Marku, "The Gap" je pre mňa po rokoch mlčania hodne dobrý album, som rád, že konečne vyšiel. Hodnotil by som ho podobne, ako Jirko, plný počet by som však nedal.
V prvom rade - po viacerých posluchoch mi tam niečo chýba.
Gitarová hra Marco Cerulli-ho na minulých albumoch je špecifická a jeho absencia je pre mňa výrazná.
Phil Hubert už tiež nemá toľko hudobných nápadov, ako mával v dobe "Fears" a "Alone", najlepšie na albume znie vokál Aluisio Maggini-ho.
Vek muzikantov a istý (menší) úbytok invencie je z môjho uhlu vnímania evidentný. Ale celkove v pohode, to čo sa deje v kapele Clepsydra je celkom prirodzené a som rád, že stále sú na očiach a ušiach verejnosti ...

PaloM @ 27.10.2019 08:51:32
Marek, 3 štúdiovky mám objednané a na ceste. More Grains of Sand a The Gap som nenašiel v predaji. Popri redukcii zbierky neignorujem novo objavené albumy, keď cítim perspektívu dlhodobého počúvania.

Brano @ 27.10.2019 10:55:02
Chcel by som upozorniť priaznivcov skupiny Clepsydra na ich sesterskú grúpu ZENIT,ktorú založil bývalý basgitarista Clepsydry.Tu je ukážka:>> odkaz

jirka 7200 @ 27.10.2019 21:19:31
to Sajgon3 : Odpovídám ti na tvé podivení, proč přirovnávám Magginiho k jiným, známějším zpěvákům.....

Většina zdejších přispěvovatelů Celpsydru zná, ale připustím li možnost, že tyto stránky čte i někdo jiný, pro kterého není třeba prog rocková scéna tou majoritní, čemu se věnuje, je dobré alespoň trochu přiblížit, jak kapela, či zpěvák zní a čemu se podobá. Je samozřejmě jasné, jak je ta snaha subjektivní záležitostí, což je vidět u různých jmen zpěváků, ke kterým je Aluisio Maggini přirovnáván.

Jelikož je on a Clepsydra přes jejich nepopiratelné kvality všeobecně méně známými osobnostmi, jsou jako příměr použity základní kapely z prog rockového žánru.

Já také nemám absolutní sluch a přiznám se, že bych zpěv Magginiho po 17 letech od dob alba Alone nepoznal. Za tu dobu jeho projev vyzrál, používá trochu jinou techniku a barva je také jiná...

steve @ 14.11.2019 11:22:16
Zkouším novinku a musím říct jen, velmi pěkné. Povedený a snad smysluplný comeback.

john l @ 14.11.2019 11:37:56
Tuhle desku jsem sehnal na doporučení od Vás přes Discogs od prodejce TomaszDW a desku jsem měl do tří dnů origo zabalenou doma.

horyna @ 14.11.2019 13:03:42
Hodí se spíš asi sem :-)

Ale víte co je na tom všem nejlepší. Že naše společné recenze na novinku Clepsydra strhly pořádnou lavinu zájmu o tuto partu. Konečně se chytili i Palo, Easy, projevil je Jarda, Zdeněk a třeba i ostatní nekomunikující.

Stran koupě nové desky. Prodejce jež doporučuje John musím naplno podpořit. Od Poláka Toma jsem nekupoval už několikrát, naposledy právě Anubis a vždy bylo jednání maximálně kladné. Přesně jak píše, obchoduje s novinkami, jež jsou zabalenci a za pár dnů máte tovar doma. Ceny má velmi solidní. A proto neváhejte a věřte Discogs, lepší portál s muzikou (a hlavně nesehnatelnou, sběratelsky raritní muzikou) neexistuje :-) :-)

muf @ 28.10.2020 08:19:05
Musím souhlasit s Horynou. Recenze je víc než výmluvná. Tak propracovanou a vyšperkovanou hudbu se opravdu nepoštěstí slyšet často. Trochu jsem z počátku bojoval se zpěvem - akcent ve mě evokoval něco známého - Skorpions. Jakmile jsem si na něj ale zvyknul, tak se mi naopak začal líbit. Co mě asi potěšilo nejvíce je kvalita nahrávky. Toto je fakt něco, co se dá jen těžko s něčím porovnat a u mě navozuje pocity blaženosti. Zvuk tohoto CD posouvá zážitek minimálně o level výš. Kéž by to byl častější jev. Děkuji za propagaci této skvostné kapely a budu se těšit na vaše další tipy.

21.10.2019 jirka 7200 | #

Vodní hodiny z italské části Švýcarska, (neboli Clepsydru) si pamatuju z dob, kdy vydali své první album Hologram 1991 s 3D obrazem domácího umělce H.R. Gigera. Úkol od kamaráda zněl tehdy jasně : „CD mi musíš sehnat!“. Zadařilo se a já ochutnal. Klon Marillion s elektrickými bicími mě však ničím neoslovil a já na 28 let kapelu ztratil z očí. Až nyní se o ní na Progboardu Palo pochvalně zmínil v souvislosti s Kaprekars Constant. To vzbudilo můj zájem a já si trochu oživil historické souvislosti vývoje tohoto souboru.

Zjistil jsem, že se mu podařilo vydat další tři studiová alba a během této doby se stal poměrně respektovanou veličinou neo progového žánru. Po vydání čtvrté desky Alone v roce 2002 však došlo k hibernaci veškerých aktivit a vodní stroj se na dlouhých 11 let zastavil. Většina muzikantů se rozutekla do místních kapel podobného ražení, zájem fanoušků však muzikanty přiměl k oživení aktivit domovského souboru. Kapela se občasně koncertně připomenula, první čtyři desky byly znovu vydány jako kompilace pod názvem 3654 Days (2014) . Světlo světa také spatřilo DVD „Live in RoSfest 2014“, které vyšlo následujícího roku. Do základní sestavy se navrátil původní basák Andy Thommen, který hrál na raných deskách. Rozloučil se kytarista Marco Cerulli , aby se mohl věnovat skládání filmové muziky. Andy zlanařil Luigiho Biamina z konkurenční kapely Zenit, ve které spolu do roku 2013 hráli a nová sestava se mohla pustit do nahrávání.

Tolik stručná historie. Nyní pár slov o reunionové desce The Gap, která vyšla minulý měsíc, zafinancované crowfundingovou kampaní. Na CD se nachází sedm poměrně rozsáhlých kompozic, jedinou vyjímkou je cca tříminutová instrumentálka. Zbývající skladby oživují devadesátkový neo prog rock, v příjemném retro balení, ovšem s dnešním způsobem míchání nástrojů. Já osobně tam slyším drobné parafráze na Marillion, ale hlavně extrakt mých oblíbenců Landmarq v období, kdy u nich pěl Damian Wilson. V oněch šesti skladbách mi neustále způsob aranží, barva jednotlivých nástrojů, nakonec i stylizace podobně dramaticky znělého a ve vyšších polohách podobného zpěvu Aluisia Magginiho tuto anglickou legendu připomíná. Tu podobnost nekritizuji, je mi celkem sympatická, dává mi teoretickou možnost představovat si, jak by Landmarq zněli s Damianem v současnosti.

V úvodní skladbě When the Bells Started Ringing mi samplované kytary připomněly Threshold, ale v podobném duchu se další songy nenesou. Je cítit, že materiál nějakou dobu zrál a kapela vypustila desku, až když si byla jistá kvalitou nahrávek, což se někdy o kapelách, co vydávají desky jako na běžícím pásu říci nedá. I následné písně mě potěšily několikerou změnu tempa a nálad, kde kapela dovedně prochází mezi živějším rockovým projevem a tím jemněji melodicky progresivním. I při průměrné délce deseti minut písně nenudí. Co je zajímavé, že o kousek větší prostor dostává při melodických sólech a přechodech klávesák Phil Hubert, který občas připomene stylem hry Clive Nolana. Kytarista Luigi Biamino pracuje více pro celek, jeho party a sóla jsou méně nápadná, naplno se do toho opřel jen v gilmourovském sólu ve skladbě The Story Teller. Rovněž zajímavá je nejdelší kompozice na albu – patnáctiminutová Millenium, kterou se nosné party kytarista a klávesák poctivě dělí. Mým současným favoritem je závěrečná Mind the Gap, škoda toho neukončeného závěru. Naopak klidně bych vypustil náladotvornou instrumentálku Lousy Soul.

Shrnuto : Švýcarům se povedlo navrátit do vyšší ligy neo progových seskupení kvalitním materiálem písničkovějšího charakteru. Jejich retro styl s mnoha melodickými pasážemi, které se prolínají s těmi dramaticky rockově dravějšími upomínají na legendární Landmarq (někdy Marillion). Uši i dušička proggera, který si rád připomene devadesátá léta, kdy se tento styl etabloval na hudební scéně, jistě zaplesají. Postup do první ligy je na dohled.

Výsledek mého zkoumání je tento : dle mého Kaprekars Constant zatím vítězí, co se týče originálnosti předloženého materiálu, tak i po textové i zvukové stránce, neboť Clepsydra je nazvučena a zmastrována více ve stylu ostřejších rockových souborů, tedy s menší dynamikou. Jaký bude však váš favorit, je čistě na každém z nás.

reagovat

Brano @ 21.10.2019 08:25:34
Nový štúdiový album švajčiarskych veteránov Clepsydra ma potešil,už som v niečo také ani nedúfal po 17 rokoch od vydania poslednej štúdiovky Alone(2002).Páni si dali záležať a album presne splnil moje očakávania,takto nejako si predstavujem kvalitný neo-prog.Mám na tento žáner slabosť ešte od čias Marillionu s Fishom.Jirka,vďaka za recenziu.Nová Clepsydra spolu s IQ-Resistance sú horúcimi kandidátmi na naj neo-prog album tohto roka.

jirka 7200 @ 21.10.2019 08:36:00
Je dobře, v jaké době dnes žijeme. Dříve by kapela bez smlouvy u firmy, s minimem koncertů, bez webové stránky měla pramalou šamci oslovit fanoušky mimo svůj region.
Fyzické CD údajně budou také jen pro přispěvovatele kampaně.

Díky internetu tak dnes ví o vydání celý svět a může se těšit z kvalitní muziky.

PaloM @ 22.10.2019 11:03:13
Jirka: ďakujem za poctivú recenziu. Ja žijem v očarení z ich všetkych albumov, každý deň si niektorý pustím. Objavil som ich nedávno a v podstate som rád, že majú iba 5 štúdioviek. Aspoň sa v ich diskografii nestratím.

Sajgon3 @ 22.10.2019 18:57:35
Som rád že sa tu objavila čerstvá recenzia na tento skvostík. Pridám hneď svoje - o dosť stručnejšiu. CLEPSYDRA , keď som ju počul kedysi prvýkrát ma veľmi neoslovila a nevedel som , prečo má tak vysoký status. Ono to ale chcelo viac počúvať. Nakoniec som si kúpil všetky CD v spoločnom boxe a nelutujem, milujem hlavne MORE GRAINS OF SANDS. A teraz k novinke. Ak kapela vydá album po toľkých rokoch, nemôže si dovoliť prešlap, teda nemala by si. A o prešlap sa nejedná ani náhodou. Ja osobne album delím na dve časti - prvé 4 skladby sú klasické Clepsydrovské - výborné, ale z ich tvorby nevybočujú. Dôležité je čo príde potom - "Millenium" - 15 minútová absolútna pecka bez hluchého miesta - počul som ju už asi 8-krát a som z nej uchvátený - je pre mňa jednoznačne najsilnejšou skladbou skupiny v celej histórii. Potom je tu krátka inštrumentánla vsuvka a na záver ďaľší skvost - MIND THE GAP. Hodnotenie je takéto - Prvá polka albumu -4, druhá polka - 6. priemer je jasný - 5. Záverečné hodnotenie - PEVNÝ, sakramentsky PEVNÝ album -)