IQ - Resistance (2019)

13.10.2019 horyna | #

Při posuzování nového výtvoru britských, už dávno ikon progresivního rocku kapely IQ, se samoděk nabízí otázka, jestli si mohou jejich fanoušci vůbec přát víc. Holmesova parta jim (sice po dlouhých pěti letech) předkládá dokonalou hojivou náplast ve formě edice opět dvou-diskové. IQ si svých fans váží podobně jako vůdci žánru Marillion. Sice v koncertní aktivitě za Rotheriovci řádně zaostávají (hrají málo a většinou doma), ale snaží se to dohnat formou různých remasterů, remixů, sběratelských rarit, vánočních desek a podobných, pro klasického hudebního sběratele, vcelku nepodstatných prkotin.

Resistance se tedy s asi týdenním zpožděním konečně dostala i na náš trh (dle Progboardovského přírůstkového infa, jsme novinku ve stejný den obdrželi nejméně tři zdejší nadšenci a posluchači). Osobně jsem se na ni těšil velmi a vyloženě jsem nechtěl číst a ani nečetl spousty recenzí, které se na internetu vyrojili ještě dříve, než samotná deska vůbec vyšla. Není mi vůbec příjemné číst o tom, jaká nahrávka je, aniž by byla regulérně k mání - toť sběratelská averze. Sám jsem některé recenze zveřejňoval příliš brzo, sotva se desky dostali na pulty prodejen a bez alespoň 14-ti denního odstupu, nemůže být taková stať adekvátně "objektivní". Což vlastně není ani případ tento, jelikož ji doma točím sotva pár dnů.

Až s přepisováním vlastního názoru jsem si přečet i naši první, skvělou Jirkovu brécu a hlavně komentáře k ní, které jsem očima v rychlosti procházel už v době, kdy zde byly publikovány (hold ta zvědavost). Dle mírné rozpolcenosti jsem si o desce udělal obrázek ten, že ne každý fanda prog-rocku a především IQ, bude u novinky tentokrát slintat blahem. Ale snad právě ta názorová dvojakost podnítila ještě patrnější zájem o desku a touhu jí přijít na kloub a hlavně k ní přistupovat zhola jinak, než k běžné rockové nahrávce. Jistě to má na svědomí i délka alba rozděleného ve dví, jež na disku číslo jedna předkládá modernější, syrovější a hlavně temnější (dnešní) tvář kapely a na disku číslo dva proporcionálně melodičtější, avšak maximální časovou náročností jednotlivých kompozic těžce stravitelnou hudbu, blížící se někam k období prvního dvojalba Subterranea.

Já sám hodnotím onu temnou cestu nastolenou albem Dark Matter, a s mírným pozitivním odklonem milované Frequency, dále pokračující na totálně depresivní nahrávce předchozí The Road of Bones, jako nesmírně přitažlivou a veskrze správnou. Toto pocitové vyústění a směřování kapely, které dozajista silně ovlivňuje aranžérská činnost klávesisty Neila Duranta, sic na jednu stranu znamená částečný odklon ze zajetých kolejí kapely, na stranu druhou v ní pocítíte novou touhu hledání v dosud neprozkoumaných hudebních oblastech a vědách.

Nová kolekce prvních sedmi písní disku č. 1 tedy pokračuje, alespoň co se úvodních čtyř tracků týká na podobné vlně jako Road. Ona temnota sice není tolik hmatatelná a prvoplánová, přesto zůstává vůdčí silou a hnacím motorem oněch písní. Další trojice už výrazně zjemňuje, ale trudně melancholická náplň každé z trojice žalmů je ještě o to působivější. Věřte, že nemusíte být úplným géniem, aby jste po dnech zabývajících se kódováním alba rozpoznal, že každičký song je silný a nápaditý sám o sobě a dokláže hrdě obstát i v jednotlivém poměřování. Nečekejte tedy žádné songy svižnějšího charakteru, ve kterých vládnou Holmesovy melodie a brilantní prog postupy kapela sype z rukávu. Tyto a podobné segmenty najde posluchač až na disku druhém, který je poslechově natolik náročný, že popsat a zapamatovat si jednotlivé skladby a vůbec jejich sekce, dokáže zabrat několik týdnů či měsíců (to podle četnosti návštěv Resistance ve vašem přehrávači). Já sám jsem se jej zatím dešifrovat příliš nepokoušel a po trojici poslechů dvojky, hodil flintu do žita. Neustále dokola se zabývám pouze jedničkou. A proč ne. Vlastní strategie nechat si pokračování stranou a vrátit se k němu až za pár měsíců, jeví se mi jako nanejvýš příjemné a posluchačsky závazné i obohacující.

Jestliže jsem pět let starou desku slupnul hnedle a s nadšením, novinka je daleko, daleko složitějším a hůře stravitelnějším bonbónkem. Peter Nicholls pěje pořád stejně úchvatně jako v třiadevadesátém, Tim Esau tu má několik špičkových vyhrávek na baskytaru a na jedničce dost upozaděný Holmes hraje hlavně ve prospěch celku a především nálady a atmosféry složených písní. Pěkných pár těžkotonážních riffů předhodí už v úvodní A Missile, a jestliže se vám s prvním poslechem bude zdát brutálně nudná, garantuji vám, že v ní časem najdete solidní zalíbení a zaznamenáte i určitou hitovost.

Kam tedy nové IQ zařadit? Věřím, že ti, kdož je milují už od samotných počátků a jejich vrchol spatřují v desce The Wake, do stropu radostí skákat zrovna nebudou. A skákat nebudou ani následovníci IQ etapy Ever - Subterranea. Naopak posluchači nemající žádný problém s posledními, podstatněji na atmosféru sázejícími a hlouběji pod povrch klasických progresivních struktur jdoucími díly let posledních, budou hurá volat dvojnásobně.

IQ u mne patří k těm kapelám, u kterých nedělám rozdíly. Respektuji je v celé jejich obsahové šíři a snad i proto v jejich katalogu nenecházím černé ovce. Tudíž jsem znovu maximálně spokojen a nadšen (s prvním diskem rozhodně a druhý vnímám jako nahrávku další, monoliticky nezdolnou, pro prog-rockera nanejvýš přitažlivou). Novinka vás dokáže inspirovat jak zajímavým motivem obalu počínaje, na poměry kapely standardně brilantním zvukem, vysoce profesionálními výkony jednotlivých hudebníků, nasazením, neochotou ustoupit z vydobytých pozic, nápaditostí podloženou interesantními aranžmá, i celkovým konceptem rozvrženým do dvou disků.

Bravo IQ!

reagovat

Pegas @ 13.10.2019 16:38:17
Z tvého textu to vyznívá, jako kdyby to bylo v podobném duchu joko Dark Matter a Frequency. To by mohlo některé fanoušky těch desek zmást, že tohle je jasná volba pro ně. Nejsem si tím tak jistý. Za sebe můžu zatím říct, že tohle bude trvat dlouho, než to nějak vstřebám a budu si ty skladby více pamatovat. Nejen kvůli délce nahrávky, ale bude to chtít hodněkrát zopakovat a ještě mám i jiné posluchačské resty. V podstatě mi tam nevadí ta hodně temná atmosféra, ale zatím nenacházím moc motivy, kterých bych se mohl chytit. Takže prozatímní rychlozávěr je, že Nicholls opravdu zpívá stále parádně, i když zde mi to trochu připadá, že ty vokální melodie jsou z jiných skladeb než hraje kapela :-). Nejsem si jistý prospěšnotí tak dlouhé nahrávky, jestli se nepletu, tak druhé CD není žádný bonus navíc, ale jde prostě o dvojalbum.

horyna @ 13.10.2019 17:05:08
Ahoj Petře: mám za to, že věta "Já sám hodnotím onu temnou cestu nastolenou albem Dark Matter, a s mírným pozitivním odklonem milované Frequency, dále pokračující na totálně depresivní nahrávce předchozí The Road of Bones, jako nesmírně přitažlivou a veskrze správnou." bere v potaz jako alba temná Dark M. a The Road...
Vstřebávání této desky je opravdu ošidné, proto k ní přistupuji odděleně, jelikož disk č.2 opravdu žádný bonus není, spíše naopak. Proposlouchávání albem se mi tak jeví mnohem snažší. Ale s tím ať si poradí kažý po svém:-)

Pegas @ 13.10.2019 17:28:48
Já se snažím dvojalba poslouchat celá, i když je to náročnější. Opět použiju osvědčenou metodu, že to párkát poslechnu, pak na týden dva odložím a vrátím se k tomu a ono se ukáže, že v hlavě už ledacis zakořenilo.
U nás se nahrávka objevila rychle. Objednával jsem ji v tomto týdnu, jak se objevila skladeb u Musicrecords a v pátek byla doma. Oficiálně měla vyjít asi 11. října, ono došlo k drobnému posunu proti původnímu plánu.
Jinak podle toho, co píše Holmes na úvodní stránce webu IQ, tak to není úplně myšleno jako dvojalbum.

dan @ 13.10.2019 17:45:01
Dvojalba by se určitě měla poslouchat kompletně. Ještě jsem od nikoho nezaznamenal, že by si desky dělil a pouštěl jednu a za půl roku další.

PaloM @ 14.10.2019 07:08:04
Je to každého osobná vec, ako počúva. Ja tiež 2CD prevažne oddelene, samozrejme, že nie po pol roku :-) Odstup je pár hodín až deň. Oveľa častejšie sa mi stane, že si 1-CD album pustím 2 - 3 krát po sebe.

muf @ 14.10.2019 11:25:14
Horynova recenze první části se mi hodně líbí. Já jsem přesně ta kategorie, která není zatížená prvními alby. Kapelu jsem poznal celkem nedávno právě díky Vám a musím říct, že v současnosti je IQ na mém pomyslném vrcholu kvality v hudbě a nic tak často neposlouchám. V jejich hudbě je toho tolik, že mi nejde do hlavy, jak je vůbec možné tak nápaditou muziku vytvořit. Mám všechna alba od EVER po novinku. Všechna jsou parádní, každé je jiné. Odráží témata dané doby a to se mi líbí. Novinku poslouchám po jednom, ale nemám v tom nějaký systém, jen tak den rozestup. Když jsem si je pustil najednou po sobě, tak jsem slyšel dvě zcela jiná alba a i přesto, že jsou pro mě obě parándí, tak přes 100min je na mě moc a už si to tak neužiju. A to je škoda, protože to druhé si zaslouží stejnou pozornost, jako první. Asi by se mi líbilo, kdyby druhé vydali o něco později. Těžko se donutím to druhé neposlouchat vůbec. Ale je to super pocit - těšit se, že si druhý den pustím pokračování.
Nicholsův zpět je něco úchvatného. Toto je asi ten hlavní důvod, proč jsem se do této kapely zamiloval. Polohy jeho hlasu jsou jako balzám. Ostatní hrají brilantně a když se soustředím na jednotlivce, tak musím říct, že opravdu umí, ale pro mě jeho hlas uprostřed okouzlující melodie je to, u čeho mi naskakuje husí kůže.
Já nejsem příznivce cestování, ale za touto kapelou se asi vydám:-)

Mayak @ 14.10.2019 12:26:47
muf: koncertovanie IQ:

Oproti zásadným kolosom/kapelám progrocku (Marillion, Riverside) a progmetalu (Dream Theater, Fates Warning) hrajú IQ na živo podstatne menej. Nikdy ešte nehrali na území Čiech a Slovenska. Vo svojej už dlhej histórii hrali úplne najbližie:
- 19. máj 2004 v Bydgoszczi (Kužnia) v Polsku
- 25.november 2007, Reigen, Viedeň
- 30.august 2014, VII. INO-ROCK Festival, Teatr Letni, Inowroclaw (Poľsko)
... videl som druhý a tretí koncert z troch uvedených.
Mimo týchto troch koncertov vo svojej histórii IQ hrali najbližšie v nemeckom Aschaffenburgu (2x).
Potom už len ďalej (Nizozemsko, Belgicko, alebo aj minulý týždeň Taliansko - Miláno a Rím). Inak už len na Britských Ostrovoch.
V posledných rokoch sem - tam aj v Škandinávii (Stockholm, Oslo).
Istou výnimkou je pravidelný NOTP v nemeckom Loreley, kde hrali počas doterajších 14.ročníkov tri krát.
V rokoch 2011 a 2019 som ich tam videl.
Takže, ak ich chceš (aj niekto ďalší) vidieť, treba si riadne pocestovať ... a počet ich koncertov ročne sa pohybuje v rozmedzí 10 až 20 ročne ...

Brano @ 14.10.2019 15:49:08
V týchto dňoch počúvam Resistance z youtube a mám z toho v hlave zatiaľ hokej.Mne všeobecne veľmi dlho trvá,kým sa do takejto zložitejšej hudby dostanem...Ever a Subterranea boli pre mňa oveľa prístupnejšie a strávil som ich takmer okamžite,rovnako aj Dark Matter a Frequency.The Road Of Bones mi vôbec nešiel do palice,to som vzdal a aj Resistance je ťažšie sústo,temnejšie...no uvidím časom ako sa to vyvŕbi.

Myšák @ 14.10.2019 18:00:57
Obdivuji oba pisatele recenzí, kteří letošní novou desku iq brilantně zhodnotili. Každý za sebe a velice pozorně. Obdivuji se Vám, tolik zájmu a zanícení, které jste tady svými podrobnými komentáři podnítili, zasluhuje potlesk. Pánové jsou profesionálové, což o to, ale zároveň oběma uniklo, že s podobným naturelem s jakým teď vyrukovali iq, už jedno desetiletí přichází také Threshold, nebo Arena. Špičkové soubory z Velké Británie zřejmě pod tíhou vnitřní politické situace hledí k budoucnu přes stejně skeptické brýle.

jirka 7200 @ 14.10.2019 19:29:29
to Myšák : jsem rád, že se ti má recenze Resistance líbila. Jinak Arena a Threshold mé pozornosti neunikly, ale můj vztah k těmto souborům je zcela odlišný, než k IQ. Od Threshold mě naposled zaujalo CD March of Progress, které jsem s chutí zrecenzoval, k jejich novějším albům je můj vztah velmi chladný. Arena mě svými alby neoslovila vůbec.

muf @ 10.02.2020 05:12:39
Včera mi přistála skrz oblíbenou aplikaci skvělá zpráva: koncert IQ v Bielsko-Biale 25.9.2020! Na svém webu to mají taky. Lístky zatím v prodeji nejsou, ale já mám jasno, jaký si dám dárek k narozeninám:-).

horyna @ 17.05.2020 14:43:28
Konečně zahrádky. Ne ty hnusné městské u frekventovaných silnic. Ale pěkně v dědince u železničního nádraží a v přírodě. Dávám si jedno od čepu+klasické hospodské tyčky a vstřebávám téměř doposlouchané Resistance. Samozřejmě mi to nedalo, a ukořistil jsem si sebou další IQ. Myslím, že to tam konečně JE. Dnes se mi ta deska líbila úplně nejvíc. Už ji konečně znám, také je to alespoň dvanáctý poslech. Hodně mi to evokuje Road, jen to není tak dech beroucí, ale pořád zatraceně dobré. Mám z toho radost. Tvorba IQ je nesmírně obohacující. Kompletně.

PaloM @ 17.05.2020 18:20:26
Marku, čítal som tvoje dnešné dve reakcie na IQ - Resistance. Obdivujem ťa, ako si behom 6 hodín radikálne zmenil názor. Konkrétne pred vyše pol rokom v tejto recenzii si dal nadšený plný počet, dopolunia v reakcii si to oproti Road the bones takmer zatratil a o šesť hodín neskôr opäť vyzdvihol. Je to tvoje právo, ale nezainteresovaný čitateľ musí byť z toho zmätený.
Snáď by bolo vítané vrámci diskografie trochu hviezdičkami diferencovať kvalitu a slovami viac šetriť.

horyna @ 17.05.2020 18:59:53
Palo věc se má takto. Deska se mi líbí takřka od první chvíle, tam je jasně pětihvězdičková. Ale já si dál rozhoduji o postavení alba v rámci momentálních poslechů napříč diskografií. Road of B. bylo doteď oproti tomu za deset hvězd. Dnes se mi ale novinka líbila i v porovnání k ostatním deskám, které znám už léta a vedle nového příchozího bývají několik let silně nad. Dnes, tedy UŽ po půl roce se všechny pro a proti setřeli a album dozrálo na stejnou kvalitativní linii.

Vím, je to trochu složité, ale u nového lp vždy čekám na chvíli, ve které se toto vyrovná deskám předchozím. Někdy to trvá i deset let - viz první dvoje Arena. Na to nemají hvězdy vliv. Toto řekněme PROZŘENÍ, je u mne vůbec nejdůležitější v přístupu k nové hudbě. Protože když to přijde, když přijde ten pocit NAPLNĚNÍ, je to úžasné a tím popasuje poslední desku na ten nejvyšší stupeň. A nový IQ se tam právě dostali. (někdy to jsou desítky poslechů, pak je ten pocit o to silnější:-)

steve @ 17.05.2020 19:29:05
To je složitý jak králikárna. Když to tak máš ok, ale nezávidím ti ty dlouhé bojové akce. Podle mě je jasný, že bez pořádného odstupu novinku nemůžeš docenit. Já ji kolikrát příjdu na kloub až z další deskou. Klidně za pět let.

horyna @ 18.05.2020 04:31:55
Stíve pro mě to žádné obtížné bojovky nejsou. Prostě novou desku poslouchám dle libosti a chuti. A čekám. Buď to přijde rychle, nebo po letech. A nebo taky nikdy, ale to pořád neznamená, že je to odpad. Jen už nemá na to, dohnat své starší brášky. Ideálním příkladem je The Unquiet Sky od Arena. Pokusů bylo učiněno nespočet, ale ani to s ní nehlo. Tam mám dávno jasno, že jde o sestupnou tendenci.

30.09.2019 jirka 7200 | #

Výzva kapele IQ (použita parafráze textu ze slavného proslovu Grety Thunberg): "Neměl bych tu být. Měl bych se nacházet na zahradě na druhé straně louky a natírat pergolu. Přesto se znovu obracíte ke mně, fanouškovi IQ. Jak se opovažujete? Vzali jste mi mé sny a mnoho hodin volného času, které jsem strávil poslechem vašeho nového CD. Přesto jsem jeden z těch šťastných. A ostatní lidé trpí a umírají při poslechu škváru…"

Tímto oslím můstkem jsem se dostal k poselství nového alba IQ, které právě vychází v těchto dnech. Nevím, zda anglické neo prog rockery oslovil ekologický apel této mladé švédské bojovnice za lepší zítřky, podobný pohled na tuto problematiku však přinášejí na svém albu s názvem "Odpor", které volně pojednává o zkáze našeho ekosystému. Již rudě zbarvený obal je ale jakousi metaforou nezlomnosti lidského ducha – i při galaktickém zániku světa se obyčejný člověk se svými velice omezenými možnostmi nevzdává a snaží se udržet na Zemi alespoň nějaký život… Nejedná se však o koncepční dvojalbum, jinotaje a souvislosti je třeba, tak jak je zvykem, hledat ukryté v Nichollsových textech.

Po nekonečně krásně dlouhém novinkovém albu Tool jsem nevěřil, že se objeví letos někdo, kdo tuto stopáž překoná. A ejhle – IQ po počátečním záměru vydat jen jedno album s bonusovým CD (kde by se nacházely nezařazené songy) rozhodli jinak. Vydali regulérní dvojalbum s délkou cca 109 minut! Materiál stylově odlišný byl přesunut na CD č. 2. Jak to dopadlo? To musíte posoudit hlavně vy sami, já nabízím jen svůj pohled.

Album startuje klipovou A Missile, která nejvíce odkazuje na klasický skladatelský i aranžérský rukopis IQ. Zápřah metalické kytary s doprovodem několika vrstev syntezátorů, jedny evokují zvuk varhan, další dramaticky dobarvují zvukovou scénu nebo tvoří pseudo symfo aranže – naprosto typicky stavěný a jednoduše identifikující IQ song doplněný sametovým Nichollsovým hlasem. V následující Rise mám již pocit, jako by se ke skladatelským opratím postavil někdo jiný, pravděpodobně klávesák Neil Durant. Symfonicky laděná skladba trochu ztrácí napětí. To nepostrádá navazující Stay Down se zapracovaným tikotem hodin, kde Durant vrství několik syntezátorových ploch na sebe. V úvodu exoticky tvářící se Alampadria mnoho nenabízí – po intru do ponuře repetitivního a propleteného monolitu kláves a kytar oddeklamuje Nicholls několik slovek.

Částečnou katarzi nabízí uklidňující Shallow Bay – rocková balada ve stylu IQ s tklivým kytarovým sólem páně Holmese. Další ploužák If Anything mě trochu překvapil – hřejivý závoj syntezátoru s elektronickým rytmem a vybrnkáváním akustické kytary jako by vypadl z osmdesátkového Nomzamo nebo spíše ze sólového alba Phila Collinse. Závěr prvního CD obstarává šestnáctiminutová For Another Lifetime, která evidentně svou náladou a dramatickými explozemi obsahově zakončuje dějovou linku. Opět mám trochu pocit, že poslouchám jinou kapelu.

Druhé CD se mi paradoxně líbí více. Zdali je to tím, že kapela není svázaná příběhovou linkou, kterou bylo potřeba sladit s muzikou? Nevím, ale hned úvodní Velká duchovní cesta - trojdílná suita, která na ploše dvaceti dvou minut nabízí mnoho nálad a barev, rytmicky náročných pasáží, kdy se přímo vyřádil bubeník Paul Cook. Mé srdce plesá – pod klasickým soundem IQ jako bych zaznamenal touhu muzikantů navrátit se ke svým dávným vzorům do sedmdesátek. Solidní, ve středním tempu, pečlivě vystavěná Oheň a Bezpečnost opět okouzlí přirozeným kytarovým sólem. Třetí song Dokonalý vesmír klame tělem – po pomalejším úvodu rozkvete do barevné palety barev, kterým vévodí Durantovy klávesové party evokující varhany.

Utajeným klenotem alba je závěrečná dvacetiminutovka Úpadek, která vytrvalému posluchači, co to doposud nevzdal, nabídne v kostce to emotivně a hudebně nejlepší, co se na tomto albu objevilo. Oheň i chlad – melodické mezihry i vypjaté strhující okamžiky. V rytmických spletích dostal větší prostor i Tim Essau. Náladou tento trojdílný opus odkazuje na ranou tvorbu kapely a považuji jej za jednu z nejlepších skladeb IQ vůbec.

Závěrem: Solidní kolekce jedenácti písní. Ve dvou bodech zmíním drobná negativa.

1) Od kapely, co s precizností sobě vlastní opravuje a vydává starší záznamy, bych očekával kvalitnější mastering, protože nedávno znovu vydaný opus Ever zní znatelně lépe.

2) Osobně bych přivítal rozdělení různorodě působícího materiálu na dvě alba, která by byla vydána postupně. Vstřebat totiž a uchovat si v paměti do budoucnosti skoro dvě hodiny záznamu nebude jednoduché. Dlouholetí fandové kapely musí trochu přivyknout částečně odlišnému skladatelského rukopisu v některých skladbách, který je při porovnání se starší produkcí jiný. Na prvním CD se nachází několik skladeb, které se mi dle mého soudu zdají trochu nudné, příliš ředěné, ať různými intry, tak i obsahově v písních samotných.

Musím však velmi pochválit druhé CD, které po mnoha posleších jednoznačně upřednostňuji. Vnímám jej jako komplexnější a soudržnější, pokus neo prog rockerů ze Southamptonu o návrat ke kořenům svým a art rockovým vzorům obecně. A když jsem již v úvodu zneužil proslov Grety, tak přidám pár jejích slov na závěr, která ovšem směřuji k IQ: "Oči budoucích generací lpí na vás. A pokud se nás rozhodnete zklamat, tak říkám: Nikdy vám to neodpustíme."
reagovat

Mayak @ 30.09.2019 10:52:49
... na jednej strane, Jirko - veľké díky za prvú a mimoriadne pohotovú recenziu na "Resistance", na strane druhej - istým spôsobom si kadíš na päty, keď v druhom (parafrázovanom) odstavci použiješ "verbálny reťazec" ... "a mnoho hodin volného času, které jsem strávil poslechem vašeho nového CD" ...
Album oficiálne vychádza práve dnes (30.9.), na pohotových serveroch je sotva cca tri dni a Ty takmer 109 minútový materiál určite nie jednoduchej a nie prvoplánovej muziky (aj keď rukopis, skladateľské a aranžérske schémy a spôsob inštrumetálneho hrania, spevu a frázovania je známy a istým spôsobom priehľadný) zbaštíš, ako gastronomickú jednohubku ...
Poznám to, tiež mám niekedy tendenciu pri prvých posluchoch novinky ihneď napísať to, čo vo verbálnej rovine začnú produkovať moje myslenie + emócie, ale vekom si uvedomujem, že to nie je správne a intuícia mi vraví stále jasnejšie, že istý časový odsup a postupné vstrebávanie a utriedenie dojmov je viac na mieste ... Recenzentský efekt a výsledok môže byť potom dosť zásadne iný, obyčajne kvalitnejší a zrelší ...

jirka 7200 @ 30.09.2019 11:36:10
Ahoj Miro, myslím, že toto album oba posloucháme stejně dlouho a z tvého komentu mám (možná mylný) pocit, že jsem album dostatečně nedocenil. Já polovinu skladeb již vlastnil jako bootleg již 14 dní.V současné době jsem několik dní touto nahrávkou žil a nemotal do toho poslechu nic jiného. Hodnocení alba a jednotlivých písní mělo svůj vývoj, poznámky jsem v průběhu doby několikrát měnil a jelikož znám všechny desky IQ, mám pocit, že dalšími poslechy již názor radikálně ani jedním směrem měnit nebudu.

Krom toho, podle vlastního popisu ostatních recenzentů si nemyslím, že by na Progboardu před hodnocením novinek někdo poslouchal desku více jak 8 - 10x.

Mayak @ 30.09.2019 12:02:59
... jasné a rešpekt, Jirko. Ja novinku počúvam v tejto chvíli ešte len tretí krát a aj s recenziou môžem predbežne súhlasiť. Iste netvrdím, že Tvoje hodnotenie nie je správne a body sú nesmierne relatívna (a vysoko subjektívna) záležitosť. Písal som skôr spontánne, Tvoje a Markove recenzie sú výkladnou skriňou Progboardu a Vás dvoch si mimoriadne vysoko vážim, uznávam a rešpektujem (prirodzene, že to platí aj o mnohých ďalších).
Skôr som myslel na to, že takéto rýchle recenzie (aj na hodne náročné albumy) robia z pragmatických / nutných dôvodov mnohí profesionálni (písaním o hudbe sa živiaci) recenzenti a skúsenosti a vek ma naučili, že nie vždy je to kóšer aj u tých, čo takejto hudbe fakt rozumejú, resp. majú o nej čo povedať.
Na druhej strane, rýchla recenzia má nesmierne čaro v tom, že informuje tých, čo to ešte nemali možnosť (čas) počuť, aké to asi je. Takže Tebe ešte raz díky ...

Titan @ 30.09.2019 12:07:56
Album poslouchám od včerejška na spotify. Zatím jsem ho poslechl 3x a pořád nemám z toho ucelený dojem. Já jsem v tomhle jako šnek, potřebuji to poslechnout třeba 15x než to pořádně poberu. Když už píšu recenzi, tak to album musím mít fakt v hlavě. Na více posleších je právě to kouzlo, že najednou dál a dál objevuješ věci, které jsi tam předtím neslyšel. A tohle je pořádná hudební nálož, skoro 2 hodiny hudby. Až to celé časem vstřebám, taky napíšu recenzi. Ale z vlastní zkušenosti vím, že první poslechy a dojmy z nich jsou u mě matky omylu. Takže svým způsobem Jirkovi závidím, že za pár dní už ví.

Mayak @ 30.09.2019 13:09:23
Napíšem len jeden aspekt toho, kde sa teraz hudba IQ posúva.
V histórii IQ bol pre inštrumentálnu stránku skladateľsky, aranžérsky najdôležitejším členom kapely ten, ktorý ju ako jediný nikdy ani na krátky čas neopustil - Mike Holmes.
Isteže, v zlatej ére IQ mu skvele sekundoval výborný Martin Orford. Po jeho odchode bol sympaťák Mark Westworth (album Frequency) len v podstate dočasnou náhradou. V roku 2011 prišiel Neil Durant a pomaly a iste sa misky váh preklápajú ...
Všimol som si to na tohtoročnom koncerte IQ v Loreley (videl som ich po štvrý krát), kde bol JASNE dominujúcou osobou (po hudobnej stránke) na pódiu práve on. IQ zahrali z albumu "Resistance" v setliste dve krátke skladby ("Alampandria" a o dosť neskôr "A Missile"), ale v polovici dvoj-hodinového koncertu aj "For Another Lifetime" a dominancia Neil Duranta bola v tej chvíli do očí bijúca.
Aj po troch posluchoch celého "Resistance" mám ten pocit, že sa stáva pre smerovanie kapely už dominantnejším, ako Mike Holmes, a to predtým nikdy nikto v IQ nebol ...
Neil Durant hral pred príchodom do IQ hlavne v kapele SPHERE 3 a koho to z IQ-maniakov zaujíma, tak by mal skúsiť skvelý album (mal som dlho CD) SPHERE 3 s názvom "Comeuppance" (2002) ...

>> odkaz

Titan @ 30.09.2019 13:36:22
Mayak: Něco na tom bude. První věc, které jsem si všiml, že je tam nějak méně kytar.

Jinak co se týče dominance, tak když si vezmeš takové album Dark Matter, tam mi přišel jako dominantní Martin Orford.

Oproti tomu Seventh House tam zase mi přišlo, že jasně dominoval Mike.

Každopádně Mike Holmes je jeden z můj nejoblíbenějších kytaristů a tak doufám, že jeho vliv v budoucnu nebude slábnout :)

jirka 7200 @ 30.09.2019 17:31:32
to Mayak : Miro, děkuji za pochvalu, to od takového znalce náročnějších hudebních žánrů potěší. Nicméně jsem rád, že jsi mi potvrdil moji teorii o tom, že klávesák Neil Durant se v kapele dominantněji prosazuje, i co se týče skládání písní. Proto ve skladbách zaznamenávám ty jiné, méně typické postupy ve skladbách IQ.

to Titan : těším se na tvoji recenzi na mo oblíbenou kapelu ať bude závěr jakýkoliv

Mayak @ 01.10.2019 09:07:10
Titan : ... máš pravdu, na albume "Dark Matter" bol Martin Orford viac dominujúci (teda klávesy sú tam výraznejšie, ako gitarové party).
Čítal som rozhovor s M. Orfordom ešte v dobe, keď hral paralelne s IQ, aj s Jadis a on sám vravel, že je to obrovský rozdiel. Zatiaľ čo v IQ musel byť vždy počas koncertov veľmi koncentrovaný a používal veľa registrov a parciálnych klávesových nástrojov, v Jadis to bolo oveľa pokojnejšie a "oddychovejšie".
V tejto dobe hrá Orford už iba s Jadis a venuje sa aj nehudobným aktivitám.
Inak vydavateľský label GEP (Giant Electric Pea) založili pôvodne práve Mike Holmes a Martin Orford a viem, že v súčasnej dobe je jeho majoritný vlastník už iba M. Holmes.

>> odkaz

tucnak01 @ 01.10.2019 11:54:53
Ja musim priznat ze tyto vase prispevky obdivuju. Ja to totiz mam uplne jinak.
IQ stale povazuju za jednu z mych top kapel i kdyz zive jsem je videl jen jednou v roce 2010 v Aschaffenburgu po Frequency. A moc jsem jim tehdy veril.

Pak za par let vydali Road of Bones na ktere jsem se hrozne dlouhou dobu tesil. Zklamani po mnoha a mnoha poslesich bylo obrovske, album bylo s kazdym poslechem horsi a horsi. A je. Veskere kouzlo hudby starych IQ pryc, zbyla jen prazdnota, nuda a sed. Hudba naprosto bez napadu ktera sice neurazi, ale jen plyne. A nic se nedeje.
Zvlastni je ze tohle album je strasne vysoce hodnocene. Na progarchives je momentalne v kategorii neo-prog s 4.26 pred Misplaced Childhood! Duvodum nerozumim. Jak vsem predchozim radovym album od Tales po Frequency bych bez vahani dal 5/5 (a tim myslim i dve alba s Paulem Menelem) tak pak pro mne Road of Bones ma s bidou 1/5, mozna ani to ne.

No a nastalo doufani ze to IQ opravdu nemysleli vazne a nasledujici Resistance bude opet od IQ a ne od nejake beckove kapely. Jeste pred prvnim poslechem Resistance jsem se dival kam IQ jet na koncert. Nejbliz je Nemecko, Aschaffenburg a Oberhausen-Rheinhausen v lednu 2020.
No a prvni poslech probehl tak ze v pulce druhe skladby Rise jsem zacal album uz jen proklikavat a mel jsem problem ho vubec doposlouchat. Uz sice probehlo dalsich par poslechu celeho alba, ale je to utrpeni a musim se do toho nutit. Stale jeste psychicky odmitam prijmout ze tohle IQ mysli vazne a v soucasne chvili tohle album vnimam jako jeste horsi nez Road of Bones. A to jsem si neumel predstavit ani v nejhorsim snu.

Obrovska skoda kdysi vynikajici a excelentni kapely.

jirka 7200 @ 01.10.2019 13:56:18
to tucnak01 : plně ti rozumím, po pár posleších jsem měl podobné pocity. Je zřejmé, že IQ hledají nové cesty, kam se jejich tvorba bude ubírat. To uvidíme na další desce (pokud nějaká vyjde).

Dej šanci alespoň druhému CD,, třeba tě ještě chytne.

muf @ 02.10.2019 07:30:14
Je velice zajímavé pročítat recenze a reakce. Je to pro mě jasný důkaz, jak je poslouchání subjektivní záležitost. Nehledě k tomu, že velký podíl má i výbava, na které posloucháme, akustika atd. Já neposlouchám IQ moc dlouho. Pravidelně poslouchám jejich tvorbu od Ever po Road of bones + občas poslechnu The Wake. Můžu říct, že každé album se mi nadmíru líbí, každé je pro mě v něčem jiné. Mezi ty, které se mi s časem líbí víc a víc je právě Road of bones, které očividně některým nelahodí. Je to možná i tím, že jsem odkojený na metalu a posléze jsem konvertoval spíše k progmetalu a tvrdší pasáže se mi hodně líbí. Nehodnotím až tak detaily a to, kolik kapela do desky vnese nových postupů. Beru to tak, jak na mě poslech působí, jaké mám u toho nálady. A pokud mi naskakuje husí kůže, tak to beru, že je to paráda. Toto se mi děje i u Road of bones, ale i u starších. Nejradši mám Dark matter a taky Frequeny. Novinku ještě nemám, asi dorazí koncem týdne. Už se nemůžu dočkat!

Pantata83 @ 10.10.2019 18:46:00
Jsem zde nový, vlastně tento web sleduji již dlouhá léta, ale za celou tu dobu jsem se neodvážil svým neodborným pohledem na progresivní hudbu cokoliv napsat. Nyní jsem však svůj názor přehodnotil a to díky tomuto albu. IQ sleduji a poslouchám už pěkných 20 let, takže ucelený názor na jejich diskografii mám a znám jejich díla poměrně dobře. Novinku, kterou jsem si za poslední týden zaposlouchal, však považuji za určitý mezník, vrchol, milník. Souhlasím s výše uvedenými názory, že nová posila za klávesovými nástroji dodala skupině jistý modrý pramen a posunula ji někam jinam, než jsme byli zvyklý. Album Road of bones bylo něco jako předkrmem toho co nás právě teď potkalo a vůbec jsem ho vnitřně nehodnotil nijak záporně. Cele první CD nemělo slabší část a na druhém CD jsem vybral polovinu skladeb, která by klidně doplnila CD č. 1. U alba Resistance je to trochu naopak. Nestyděl bych se vypustit první 4 skladby nebo je naopak dát jen jako encore na druhý disk. Protože to podstatné se odehrává opravdu od poloviny CD1 a graduje na konci CD2. Za mě je finální počin Fallout to nejlepší co ze sebe tihle maníci vymáčkli za celou svou kariéru a pomyslně mi tak zbořili vrchol jejich tvorby s laby Ever a Seventh house. Myslím si, že tato píseń by se hodila na závěr každého koncertu, opravdu závěr je fenomenální. Trochu mi to připomíná píseň Awaken od Yes z alba Going for the one. Asi nemá cenu se dále opakovat v tom co zde již bylo napsáno. Hudba je to težšího kalibru a je potřeba si ji několikrát dokola na uších přehrát. Ty 4 udělené hvězdy jsou z mého pohledy uděleny správně především za první polovinu CD1, ale zbytek schytává ode mě hvězdiček 5. Neil Durant opravdu předvádí na tomto albu výkony, které si na předchozím albu jako kdyby připravoal a schovával nebo možná nacvičoval. Rád si poslechnu výše zmiňované album, na kterém se podílel. Klávesové party jsou zde jednoznačně nejlepší částí ze všech hudebníků, ale Cookie se vyřádil taky pěkně a já bych mu na Amati rozhodně nestačil. kytarových partů je zde poskrovnu, ale nahrazují to Mikeova sóla. Hlavně ta v Shallow bay a For another lifetime. toto album si budu ještě dlouho užívat a přemýšlím kdy naposledy mě, tak jako toto album, potešilo nějaké jiné nově vydané za poslední dobu. Snad Steven Wilson....

jirka 7200 @ 10.10.2019 21:07:01
Ahoj pantáto83, vítej mezi námi. Své názory formuluješ jasně a srozumitelně, tak klidně komentuj, nebo se vrhni na nějakou recenzi !

Pegas @ 11.10.2019 15:19:45
Novinku si právě poprvé pouštím, tak jsem zvědavý, Road Of Bones mě zklamalo a moc jsem ho neposlouchal, měl bych ho zase oprášit a zkusit znovu. Jenom jsem chtěl ale napsat, že si nejsem jistý tou Durantovou dominancí v kapele. Klávesy hráli u IQ vždy velkou roli, ale třeba na novince jsou autorsky podepsáni Holmes a Nicholls a pouze ve třech na druhém disku má autorský podíl přiznaný Durant. Nejvíce asi v Perfect Space, kde je uvedený na prvním místě.

Mayak @ 11.10.2019 15:56:32
Pegas: ... toto je asi na nekonečnú debatu - myslím, že medzi formálnym autorstvom skladieb/kompozícií a reálnym muzikantským prínosom v ich samotnom obsahu na nahrávke, či v živom prevedení je možný celkom markantný rozdiel.
Jasné, že autorom majority zásadných hudobných motívov, riffov a nosných nápadov môže byť Mike Holmes, je to logické, ale iste nie spevák Peter Nicholls (booklet znesie všetko), ktorý je "iba" textár kapely a popri tom aj autor vokálnych liniek a motívov.
Neil Durant je jednoznačne majoritný po aranžérskej stránke (to sa v booklete neuvádza) a reálne ho počuť na materiále albumu z inštrumentálneho aspektu najviac a najintenzívnejšie.
... a divím sa, že ešte nikto nespomenul naozaj skvelú hru Tima Esau-a na basgitaru na celom dvojalbe "Resistance".
Petr, napíš ešte, keď to budeš mať aj trochu napočúvané ...

Pegas @ 11.10.2019 17:20:44
Mayak: Určitě dám vědět, až to víc celé naposlouchám. Zatím jsem si pustil jenom jednou první CD a sice jsem to neposlouchal úplně pozorně a dělal u toho něco jiného, ale působilo to na mě lépe než tehdejší první poslech Road Of Bones a těším se na další. Ale poslední dobou moc nezvládám poslouchat hudbu, i když teď už se do toho snad zase pustím.
S tím autorstvím máš pravdu, že podle přiznaných autorů nemusí být jednoznačné, kdo se na tom jak podílel. A hlavně často jsou uváděna různá pořadí jmen, ale už nikdo neví, co přesně to znamená. V tomto případě to bude asi první hudba, druhý texty, třetí nevím. Ale to je jedno. Já si nemyslím, že by ty poslední desky byly méně kytarové, spíše je asi myšleno to, že kytara tam hraje často nějaký tvrdší riff místo vzletných sól a melodií. To bude spíš ten důvod, proč to mnohým nesedí. Ale ještě k tomu autorství, spíš jsem chtěl naznačit, že více nějakého nástroj automaticky nemusí znamenat, že zrovna ten hráč má ten zásadní vliv, i když je to on, kdo to hraje.

Pantata83 @ 13.10.2019 07:47:04
Mayak: plně souhlasím, na Tima Esaua jsem vědomě nezapomněl, jen jsem ho v té euforii z poslechu alba, zapomněl zmínit. Jeho styl hraní je odlišný od Johna Jowitta, a rozhodně je více nápaditý a temnejší. Mému uchu více lahodí tato basová linka. Rozhodně se k oběma posledním albumům více hodí. Popravdě by mě zajímala alternace na této pozici v podobě J.J. kdyby dostali stejný materiál a měli ho doprovodit každý po svém. Zdravím do Prešova z Ruské Nové Vsi :)

Mayak @ 13.10.2019 08:34:50
Pantata83: :-) ... to si teda poriadne blízko ...

Ale nahral si mi na smeč. Na tohtoročnom koncerte IQ na NOTP v Loreley nemohol hrať Tim Esau, pretože práve v čase koncertu absolvoval doma v Anglicku nejaký chirurgický zákrok. Kapela to riešila pragmaticky a elegantne, v piatok hrali IQ a v sobotu Tim Bowness Band, ktorého členom je v súčasnosti John Jowitt. Takže piatkový koncert odohral (logicky) s IQ samozrejme on.
Starý materiál kapely bravúrne a bez problémov, dve kratšie skladby "Alampandria" a "A Missile" sa stihol asi "naučiť", ale v polovici koncertu, počas vyše 15 -minútovej "For Another Lifetime" šli basové linky z playbacku a John Jowitt si to užíval s foťákom medzi divákmi v prvých radách pod pódiom.
Neskôr sa vyjadril v diskusiách pod fotomateriálom (profesionálnych aj amatérskych prispievateľov) na FB, že Tim Esau je na dlhých kompozíciach albumu "Resistance" tak skvelý, že si netrúfal jeho pôvodnú hru "kaziť", či kopírovať a (s pokorou) že aj z dlhodobého aspektu ho považuje za svoj vzor a výraznejšieho basistu, ako je on sám ...

Pantata83 @ 13.10.2019 10:42:15
Ta hej, šak do Prešova dole kopcom sa rútím :)No ale to už je dávno. Tuto akci jsem zazanemal na né příliš kvalitním video záznamu na youtube a hned jsem si říkal, no snad se J.J. nevrátil!! Ono když si člověk poslechne to album na sluchátkách, tak já jako bubeník amatér prostě nezvládám na ty basové party reagovat, třeba v Great spirit way se to prostě nedá. Být Jirkou7200 tak možná těch 5 hvězd přehodnotím. Protože ten slabší materiál se prostě v tom množství dá vypustit a přeskočit.