Mišík, Vladimír & ETC... - Vladimír Mišík, Radim Hladík a Jan Hrubý S nebem to mám dobrý (2017)

04.01.2024 chimp.charlie | #

Mám rád živáky a mám rád tria. A mám rád Mišíka, který to musí mít s nebem opravdu dobrý, když je navzdory všem životním a zdravotním peripetiím schopen držet laťku pořád proklatě vysoko – samozřejmě byla alba lepší a alba horší (rozuměj, která se mi líbila víc a která míň), momentálně si ale nevybavuji žádné, které bych označil za špatné (čili se mi nelíbilo vůbec, i když to poslední k tomu nemá daleko). Tento živák mi v době vydání (2017) nějak unikl, zaznamenal jsem jej až když bylo inzerováno loňské vydání na vinylu. A když retro, tak retro – ani jsem se nepídil po CD, rovnou zakoupil elpíčko (teď je trendy uvádět barvu média, takže white vinyl) a zase jednou probudil k životu svůj téměř muzeální, leč stále ke všemu svolný gramec Tesla G710A (silver/black).

Album je záznamem vystoupení tria na festivalu Valašský špalíček 2004. U desky není žádný booklet a i obal a etiketa jsou na informace poměrně skoupé, k dispozici jsou jen ty nejzákladnější. Po zvukové stránce mi nahrávka přijde v pořádku, jen trochu škoda upozaděného publika, což nahrávce ubírá na koncertní atmosféře; dosti dlouhá inkubační doba ale dává tušit, že za tímto účelem možná ani nebyla primárně pořizována. Písní je osm, v té době aktuální repertoár se poctivě dělí o stopáž s trvalkami, bez nichž by už asi žádné Mišíkovo hraní nebylo úplné (Obelisk, Sochy, Variace… – co naplat, první dvě alba byla asi opravdu nejnadupanější). Zpěvák se v průběhu své kariéry posouvá od „muzikantského“ zpívání blíže k „písničkářskému“ deklamování a tady mu to opravdu svědčí: zpívá uvolněně, s nadhledem a navíc je mu všude dobře rozumět, což zdaleka ne vždy bylo pravidlem.

Ze sidemanů víc září Jan Hrubý – docela rád bych si poslechl jiný koncert tohoto tria a skoro bych si tipl, že pokaždé hrál trochu jinak, podle momentální nálady, i když jsem se i dočetl, že řada zdánlivě improvizovaných sól mívá víceméně pevnou strukturu (ptali se prý Thelonia Monka, proč v jedné skladbě hraje pořád stejné sólo, a on na to: „A znáte snad nějaké lepší?“). Pokud jde o Radima Hladíka, jeho vyhrávky jsou brilantní, ale nemůžu si pomoct, tak nějak předvídatelné, což mě jen utvrzuje v názoru, jejž jsem si na něj utvořil už dávno: že byl nezpochybnitelně virtuosním hráčem, ale s invencí už to tak žhavé nebylo. Jistě, tohle je hlavně Mišíkova show a Radim je tu – řečeno cyklistickou terminologií – spíš v roli superdomestika. Přesto mi to nedalo a pro srovnání jsem si pustil jen o rok mladší nahrávku jiného tria ve stejném nástrojovém obsazení – Michal Prokop, Luboš Andršt, Jan Hrubý: Unplugged (2005) – a mezi kytarou a houslemi to jiskřilo víc. Abych byl ale spravedlivý: Andršt byl přece jen trochu jiným typem kytaristy a na Prokopově albu dostal víc prostoru, zatímco Hladík evidentně „jel na lídra“.

Desku si obvykle pouštím se soumrakem, kdy mi dokáže navodit tu správnou náladu, kvůli níž jsem ochoten skousnout i tanečky kolem přípravy gramodesky – ba řekl bych, že zrovna v tomto případě i ony mají určitý náladotvorný potenciál. Stejně jako sklenka správně vyzrálé zlatavé lihoviny u ruky. Mé hodnocení je myslím předvídatelné: 5/5.

reagovat

hejkal @ 04.01.2024 23:57:22
Mišíka nesledujem, ale trio Prokop, Andršt, Hrubý nahralo veľmi pekný Unplugged Live album (vyšiel v roku 2005). Kúpil som si ho pred nedávnom, keď sme sa stretli na jednom pódiu na festivale Stetson & Bourbon (22.10.2022), aby mi ho mohol podpísať. :) Hrali tam s iným gitaristom (Pavlom Marcelom), ale boli stále parádni.

Judith @ 05.01.2024 00:04:41
Vladimíra Mišíka jsem viděla naživo někdy v druhé půli devadesátých let. Říkala jsem si tehdy, kolik asi bude ještě příležitostí... Album Jednou tě potkám se mi docela líbílo, Noční obraz jsem zatím neslyšela. Říkáš, že se po něm nemám shánět? Jana Hrubého jsem zažila na podzim (s Lubošem Pospíšilem) a vyloženě to na pódiu rozbalil, obrovská energie. Díky za pěkné čtení, i když nerozumím jazyku tvého jednostopého kmene...

zdenek2512 @ 05.01.2024 07:53:01
Přesně tuhle sestavu jsem slyšel dvakrát u nás na nádvoří zámku v rámci letního festivalu "Dačická kostka". Po každé jsem si je nechal podepsat na jedničku Etc jednou CD a po druhé původní vinyl, a po každé mi Hladík řekl, že tam nehrál. Vždy to byl zážitek, který oslovil i manželku, a to je co říct. Tuhle desku nemám, ale kouknu se po ní.

Antony @ 05.01.2024 09:40:02
Mišík si vybral svoji hvězdnou chvilku na Kuřeti a od té doby jede po skluzavce průměrnosti níž a níž. První dvě sólovky mám, pár světlých chvilek na nich nacházím, pak už nic. Poslední alba jsem poctivě vyslechnul a jediné, co si z nich odnáším je jistota, že budu dělat všechno pro to, abych se podobného stařecky zteřelého skuhrání nikdy sám nedopustil. Mišík na mne výběrem témat a provedením skladeb působil senilně už před 30 léty. Byl jsem na jeho koncertě někdy v roce 2010. Šišlající obtloustlá troska sedící na židli, bez energie a jiskry, mechanicky unaveně odzpívané očekávané songy. Koncerty někdy ukážou realitu nemilosrdně a bez příkras.

chimp.charlie @ 05.01.2024 10:16:40
hejkal: Já mám rád a průběžně sleduju oba, u Prokopa mi jako bonus imponuje jeho širší (nejen muzikantský) záběr a - vrstevnatější? - osobnost, alespoň co jsem měl možnost se přesvědčit z trojice dobře se doplňujících knížek rozhovorů: Ztráty a návraty (s Prokopem), Byl jsem dobrej (s Mišíkem) a Ještě hraju vestoje (s Andrštem).

Judith: O Hrubém se vědělo, že mu není moc po chuti držet se předepsaných aranží, což prý v Etc... bylo občas problémem, Andršt toho naopak dokázal využít (dočetl jsem se ve výše uvedených pramenech). Pokud jde o Noční obraz, tak na mě moc nedej - ona to asi objektivně nebude špatná deska, ale pro mě už je to víc Ostrouchov než Mišík (což, jak sama uznáš, je už hodně subjektivní pohled na věc). Pokud jde o jazyk mého kmene, předpokládám, že problémem je asi slovo superdomestik. Nuže ač se to tak nemusí jevit, silniční cyklistika je kolektivním sportem, kde má každý člen týmu své úkoly: jeden je lídr a ostatní - takzvaní domestici - jsou tam od toho, aby pro to udělali maximum, samozřejmě na úkor vlastních ambicí (což není nic nefér, mají to tak ve smlouvě a jsou za to placeni). Supedomestik je špičkový cyklista (často přinejmenším stejně dobrý, jako lídr), jehož úkolem je lídrovi pomáhat v nejtěžších pasážích, tedy hlavně v horských etapách. Tyto role se mohou závod od závodu měnit, takže v tom příštím může být původní superdomestik vedením týmu pasován do role lídra a lídr mu dělá superdomestika.

Zdeněk 2512: To měl Hladík pravdu (ovšem nepochybuju, že´s to věděl :-)), na desce ale hrála jiná kytarová legenda, Ota Petřina :-)

Antony: No jo, no...

Antony @ 05.01.2024 10:49:24
chimp.charlie:
Pro pořádek dodám, že Jan Hrubý je živel, který mne svojí originální tvorbou přitahuje. Jeho první sólová nahrávka Cesta na severozápad (1992) je jedna z ČS nej všech dob.
K Hladíkovi jsem toho dost napsal na recenzích ke kompletní tvorbě BLUE EFFECT, dosud nezveřejněných. Krátce řečeno, moc na mě výjimečně nepůsobí, jeho hra mi přijde nudná. Za nejlepší věci považuji ty, kde skupině muzikálnost a invenci dodali jiní.

Judith @ 05.01.2024 10:53:30
chimp.charlie: Tohle týmové uvažování se dá k hudbě dost dobře vztáhnout, nedivím se, že ti cyklistické metafory naskakují. Takže vyzdvihuješ Hladíkův přínos celku v roli, kterou na albu či s Mišíkem celkově měl: podpořit hlavní hvězdu, nechat ji zazářit. V souvislosti s tím, jak zmiňuješ Ostrouchova a jeho podíl na pozdních MIšíkových nahrávkách... vede mě to podobným směrem, k úvahám o tvůrčím typu a osobnosti. Antonyho pohled mi připadá dost drsný i z úst kmeta-aspiranta, ale zdá se mi legitimní (vzhledem k zaměření webu) přemýšlet nad tím, v jaké sestavě či okolnostech je ten který umělec pro posluchače nejsilnější, nejpřesvědčivější. Jaká energie z hudebníka jde, jak umí pracovat se svými limity, kým se obklopuje, k čemu ještě svolí... Umělci a veřejně známé osobnosti jsou v tomhle taková výkladní skříň života - každý člověk dostane nějaký balíček a možnosti, jak s ním naložit. Knížky, které zmiňuješ, já třeba vůbec neznám, a líbí se mi, jak máš české muzikanty naposlouchané a zažité. Potěší myslím nejen mě, když budeš psát častěji!

Antony @ 05.01.2024 11:30:18
Judith:
No právě..

chimp.charlie @ 05.01.2024 15:36:13
Antony: Přiznám se, že Hrubého sólovou dráhu jsem nesledoval, on pak snad směřoval ke keltské hudbě a ta mě moc netáhla, asi bych si ale měl doplnit vzdělání :-)
Hladíka vnímám jednak jako virtuosního hráče, jednak jako mistra motivů - často vymyslel jednoduchý motiv a pak jej mistrně rozvedl, prozkoumal, obrátil ze všech stran a vyždímal z něj co se dalo, viz třeba Čajovnu. Bohužel tímto způsobem skládal i rozsáhlejší kompozice - když vyčerpal možnosti jednoho motivu, přilepil k němu další atd., takže to nebylo nic, co by myšlenkově směřovalo odněkud někam, nebo alespoň já to tam nenacházel a to mi vadilo. I tak má ale podle mě v naší rockové historii nezastupitelné místo. 

Judith: Stejné principy a tedy i paralely najdeš u každé činnosti založené na týmové spolupráci - třeba v medicíně nebo výzkumu.
Otázka spojení starých bardů s novými tvůrčími týmy je docela zajímavá a podle mě má víc rovin, vždycky ale jdo o odvahu umělce dát všanc zavedenou marku a ochotu publika na tuto hru přistoupit. Ono toho bylo v posledních letech víc - vedle Mišíka a Ostrouchova třeba Neckář a Umakart, podobné to bylo i v případě posledních dvou alb Roberta Křesťana - základní složení Druhé Trávy je sice stále stejné, ale nový producent dal vzniknout albům, která se nepodobají ničemu před tím. Zajímavé je, že první pokusy zpravidla dopadnou dobře (i mně se Jednou tě potkám líbí), s druhými už to bývá horší. Hodně záleží na tom, jak to má recipient zažité - například moje dcera nemá s Neckářem a Umakartem nejmenší problém (jednak není zatížena jeho předchozí tvorbou, jednak miluje Umakart, Priesnitz, Letní kapelu či Kafka Band, kde víceméně rotují stejní muzikanti), zatímco mně, který Neckáře sleduje odmala a má hluboko pod kůží způsob, jakým to dělali Petřina - Neckář (Jan) - Rytíř - Kantor, už tu leccos nesedne. Čímž se vracím ke své předchozí odpovědi týkající se Nočního obrazu: pro někoho nezatíženého zpěvákovou minulostí to může být (a asi i je) dobré album, ale pro už to není Mišík.

Jarda P @ 05.01.2024 16:18:19
Já jsem viděl Mišíka naposledy s reunionem Flamenga, ale žádnou šišlající obtloustlou trošku jsem nezaznamenal. Byl naopak hlasově ve formě, to, že hrál v sedě nic neznamená. V sedě hraje i Knopfler, Latimer či Frampton a na kvalitě jim to neubírá. Kromě třetí a čtvrté desky považuji všechny ostatní za zdařilé, Ztracený podzim za vynikající. Ani obě desky s Ostrouchovem neodsuzuji, o když už se o rock nejedná. Mišík je legenda a vyjadřovat se o něm jako o trosce mi připomíná nadřazené kecy našeho bývalého prezidenta.

Antony @ 05.01.2024 16:59:53
"tak ste nevideli reakcie fanúšikov a pamätníkov československej hudobnej scény, keď im niekto náhodou napíše aj iný ako zbožšťujúci príspevok k ich srdcovej muzike." Jo, jo, viděli.
Zbožštěnou legendu jsem ve stavu šislající obtloustlé trosky osobně viděl, slyšel a zažil. Byl jsem velice nepříjemně překvapen, Mišík měl své vystoupení problém udejchat. Můj autentický a osobní zážitek by mohl zpochybňovat pouze ten, kdo se na daném místě a v dané době též vyskytoval. Ten, kdo tam nebyl, ten nic neví a nechť se laskavě drží svého "nejlepší je nereagovat a povznést se", které druhým radí a sám toho není schopen.

Jarda P @ 05.01.2024 17:04:00
Bez komentáře 🤕