Kansas - The Absence Of Presence (2020)

06.08.2020 horyna | #

Čtyři roky starou, dnes už předposlední desku amerických Kansas The Prelude Implicit, lze s trochou nadsázky označit nálepkou - Album roku 2016 v oboru sofistikované hudby. Tento báječný výtvor, kdysi ikon žánru jižanského rocku, prokázal nejen životaschopnost souboru i bez dvojice dlouhodobě nepostradatelných individualit Steva Walshe, respektive Kerry Livgrena, ale i snahu a entuziasmus přijít "na stará kolena" s brilantně sestavenou sbírkou, velice silných a žánrově pestrých písní.
Kansas tímto svým počinem dokázali rozdrtit na padrť ega služebně daleko mladších spolků a některé kolegy, jejichž studiová premiéra spadala zhruba do stejné doby jako Yes, či Uriah Heep, dokonale zahanbit.

Letos tedy přicházejí Kansas znovu se svou kůží na trh, aby se pokusili o nemožné. Dobýt podobně vysokou metu, bývá po obzvláště vydařené kolekci neskutečně těžké. V téměř totožné sestavě jako minule, jen s jednou kosmetickou změnou na klávesovém postu, kde odcházejícího Davida Maniona vystřídal Tom Brislin. Ten do Kansas zapadl naprosto dokonale a přinesl několik drobných, významově však o to podstatnějších změn. Jeho progresivnější cítění proniklo do několika pasáží určitých skladeb celkem výrazně a malinko pozměnilo jejich charakter směrem k technicky dokonalejšímu konečnému vyznění. Brislinův přehled, zkušenosti i malinko muzikálnější pojetí, vlilo do tvorby kapely novou krev a přineslo jasně oživující prvek, který s výjimečnou skladatelskou průpravou, dodává novým skladbám drzejší energetický potenciál. Brislin se na novince podílel i skladatelsky a jeho specifický záběr hodnotím kladně především v bouřlivě dravém instrumentálním kousku Propulsion 1 a ještě podstatněji v naprosto nečekané poslední hitovce The Song the River Sang, ve které diváka dráždí rovněž svým brilantně posazeným vokálem, jelikož tuto píseň i vlastními silami nazpíval. Ta v sobě pak protíná široké stylové spektrum, ležící na progrockové linii, mísící též prvky AOR a překvapivě i popu. Atmosféra písně v sobě nese otisk pětatřicet let starých děl krajanů Toto a zůstává velmi důstojnou tečkou tohoto alba.

Alba, jehož skladatelské otěže v rukou pevně drží druhý kytarista Zak Rizvi a i když se to může zdát banální a nepravděpodobné, jelikož právě tento člověk patří relativně mezi nováčky v souboru, dokázal právě on do dávných dob Livgrenovských Kansas proniknout s tolik potřebným citem a zaujetím. Díky buldočí vytrvalosti mohl tak nové dílko snadněji přetavit pro potřeby dnešních dnů, aniž by "svou" bárku nějak znatelně kormidloval mimo teritoria daná majstrštykem Leftoverture.

Čas a místo této epochální desky na novince nejlépe vystihuje úvodní titulní track, v němž jsou ingredience prapůvodních Kansas namíchány v tom nelepším možném poměru. Ragsdaleovy housle znovu vytváří tolik známé a omamné melodické pnutí, jako dříve onen strunný nástroj v rukou Robby Steinhardta. Okouzlující linky kytar a kláves spolu úzce spolupracují, navzájem se harmonicky podporují a občas i s velkou vervou soupeří. Ostatní písně nejsou na prvních několik poslechů příliš dobře identifikovatelné a jejich shodný charakter dlouho našeptává posluchači, že tento rok o nic objevitelského nepůjde. Ale tento jev je jen povrchní. Je to klasický příklad lehkovážného přístupu diváka, v němž se odsoudí nové dílo, aniž by doznalo důkladnějšího průzkumu a potřebného ponoru. Při pravidelném podávání léku The Absence of Presence po určitou časovou dobu, začnou látky obsažené v roztoku tohoto elixíru pozvolna účinkovat, až se jednoho dne může pacientovi klidně dostavit anamnéza závislosti. Jisté kouzlo se poté dá vcelku rychle odhalit u sugestivní balady Memories Down the Line, s fantasticky frázujícím Ronnie Plattem a pocitem posluchače stoupajícího po nebeských schodech za účasti dojemného dvoj sóla kytary a houslí, nebo u druhé, dynamičtěji pojaté Throwing Mountains, která nezastírá ambice kapely přesvědčit diváka o své instrumentální nadřazenosti. Osobně jsem nalezl velké zalíbení v druhé polovině desky a skladbách, jako jsou moderněji střižená Circus of Illusion, s bravurní houslovou stopou, nebo harmonické Animals on the Roof, kde se Platt svou vokální technikou a tolik příjemnou barvou, nechtěně povyšuje i nad Steva Walshe. A samozřejmě onen poslední, výše zmiňovaný Brislinův zlatý hřeb.

Letošní Kansas (mě) rozhodně nezklamali. Nejen, že dokázali potvrdit své výsadní postavení mezi prog-rockovou elitou současnosti, ale jejich další sada nových skladeb v sobě znovu váže podobně velkou dávku osobitosti, invenčního základu a muzikálního fištrónu, jaký kapela předváděla už na svém debutním pilíři před šestačtyřiceti lety. Bravo!
reagovat

pinkman @ 06.08.2020 06:36:06
Po prvním týdnu s novými Kansas horynovo nadšení nesdílím. Pár dobrých momentů jsem zaznamenal, ale zatím je to žalostně málo. Dám tomu čas.

PaloM @ 06.08.2020 06:43:07
Stále platí, ako som reagoval pod recenziou Slava.
"The Prelude Implicit" je úplne iné kafé.
Marku, tentoraz nemám Tvoje nadšenie, ale vďaka za recenziu :-)

Mohyla @ 06.08.2020 07:05:51
To ja zas Marekove nadšenie zdieľam! Síce Prelude Implict o prsia vedie, ale výborný album!

terka @ 06.08.2020 10:07:42
Brácha si koupil desku hned jak vyšla a pak řekl, že je to lék na duši.

Jarda P @ 06.08.2020 10:23:06
U mě dobré, v rámci diskografie Kansas však ne zásadní.

horyna @ 06.08.2020 12:51:15
Chlapci, chlapci, někteří z vás desku hodnotí, aniž by ji alespoň o trochu více než málo poznali. Palo, ty jsi ji pokud správně tuším ani nedoposlouchal. Pinkman po prvním týdnu jsem měl pocity úplně stejné. To je ne že krátký čas na jakékoli hodnocení, to je extrémně krátký úsek. Kolikrát ti prošla ušima? Dvakrát, třikrát, čtyřikrát? A odstup? Žádný. Návrat po pár týdnech? Žádný. Už jsem se dávno naučil, že takto hodnotit nelze.

Když tedy mám srovnávat s předchůdkyní a ty pocity z před čtyř let si celkem jasně vybavuji, tak:
Prvních několik poslechů mi zněl The Prelude Implicit podobně málo výrazně jako novinka. Ale cítil jsem tam postupný nárust v několika hodně silných tématech. Letos jsou hlavní témata novinky o chloupek slabší, ne tolik invenční, ne tak ohromující, avšak obdobně těžko zapamatovatelná. Ovšem pestrost, hudební progres, dech beroucí aranžmá, instrumentální prokreslení... to všechno nová deska obsahuje. Kansas nevyrábí jednohubky. Většina z jejich desek potřebuje uzrát. Prelude mi během ne měsíců, ale spíše roků dozrála v absolutní klenot jejich discografie. Myslím si, že Absence podobný úděl nečeká, přesto z ní časem bude typově podobně vyšlechtěný plnokrevník, jen s trochu vlažnějším spurtem v cílové rovince.

A vůbec, kolik podobně nabušených desek ročně vyjde? Jasně, asi je trumfnou začínající pakini někde v Malajsii, Argentině, nebo na Apeninském poloostrově. Ale kolik lidí tyhle kapely zná? Kolik z toho ohromného množství se jich prosadí do nejužší celosvětové špičky? A kolik jich bude hrát i za padesát let?
Kansas jsou fenoménem a já si jich vážím hlavně proto, že to nevzdali.

PaloM @ 06.08.2020 14:16:55
Marek, ako vieš, že som nedopočúval? To bolo vtedy a odvtedy som urobil viac pokusov. Nezabúdajme, že o hudbe je jasná vec: páči sa alebo nepáči. Nehnevaj sa, ale nasilu si tlačiť do mozgu x-krát po sebe to isté nepovažujem za zdravý prístup. Na každom nepočutom albume ma musí aspoň niečo zaujať, aby to stálo za opakovanie. Ak nie, mažem. Možno ma už nikdy nebude baviť, možno o rok dva áno. Moje pocity z nového Kansas sú takéto dodnes. A len preto,že ide o legendu, si nebudem ničiť uši, lebo by to bol stratený čas.

Hudba je záhadný fenomén. Dnes som náhodne pozrel asi 5 skladieb Fisha na youtube. Na základe toho si vypočujem všetky jeho štúdiovky. A dodnes mi bol úplne ľahostajný, lebo pred rokmi ma jeho sólovky nebavili.

Marek,nehnevaj sa,no hviezdami nešetríš, dávaš maximálne počty novinkám. Neviem sa zorientovať ako to myslíš. Lebo 5-hviezdičkový Kansas r.2020 nemôže byť rovný Kansasu 70. rokov. Samozrejme rešpektujem, je to každého sloboda ako hodnotí. Len by to malo mať aspoň v rámci jednej diskografie neaký zmysel. Na druhej strane, som starý a nemusím všetkému rozumieť :-)

PaloM @ 06.08.2020 14:28:21
Marek, ešte k tvojej reakcii. Najskôr priznáš, že oproti predošlému albumu je to slabšie, menej invenčné, nie tak ohromujúce. A potom argumentuješ, že ide o legendu a zrovnávaš s inými. Nehnevaj sa, ja som posledný, kto by ťa chcel naštvať. Ale také argumenty, čo si uviedol, ma vôbec nepresvedčili, že nový album je na 5 hviezd.
Úctu je dobré mať. Ja si veľmi vážim skupinu Yes, stále je moja najobľúbenejšia. No "Open Your Eyes", Union a dve posledné CD sú tak na 2 hviezdy. Žiadny rešpekt k slabotám

horyna @ 06.08.2020 15:23:27
Palo jistě se tu nebudeme handrkovat o tom, kdo má větší pravdu, navíc, když každý má tu svoji :-)
a mé argumenty tě přesvědčit nemohou a ani nemají, pokud TO tam necítíš.
Jelikož jsem narozdíl od některých z Vás nezažil slavná hudební semdesátá léta v přímém přenosu, necítím ani nijak přehnaně úctu ke všem těm klasickým dílům, která se tu tak často adurují. I já sám se před nimi skláním a mám je moc rád, na druhou stranu mi nedělá problém nová alba oněch kapel postavit na stejnou, či vyšší úroveň. To je však pro většinu odrostlejších rockerů nepřípustné. Nedělám rozdíl mezi In Rock, Burn, House of Blue Light, Purpendicular, nebo Now What. A není to o úctě, je to o lásce k těm nahrávkám.

merhaut @ 06.08.2020 17:04:56
U mě noví KANSAS neobstáli, do Sparku jsem mimo jiné napsal: Bohužel ale musím předejmout, že nepřítomen je do značné míry také duch starých KANSAS, byť typický sound i vedení vokálů zní od první do poslední vteřiny. Problém he samotná síla skladeb. Již úvodní „The Absence of Presence“ prozrazuje, že i přes evidentní snahu obsah pokulhává za formou. K čemu bezmála devítiminutový otevírák, co vás nepřiková k reprákům? Jediní dva členové z dob největší slávy, baskytarista Billy Greer a bubeník Phil Ehart, se na samotném komponování nepodílejí, svěřili v tomto směru kapelu do rukou „noviců“: zpěváka Ronnieho Planta, kytaristy Zaka Rizviho a klávesáka Toma Brisliniho. A v tom bude nejspíš onen příslovečný kámen úrazu, všichni se snaží skládat à la KANSAS, ale šroubují na sílu, přes závit.

Pegas @ 06.08.2020 18:11:21
merhaut: S tvým hodnocením bych i souhlasil.

Za mě slabý průměr, teď jsem to odložil, protože mě mnohem víc zaujaly a baví jiné novinky, které jsem měl ve stejné zásilce, ale určitě se ke Kansas vrátím. Nečekám však, že bych v tom objevil nějaký zázrak. Předchozí deska se mi líbila víc, ale za nějaký klenot diskografie bych ji také nepovažoval.

Mimochodem, ze zvědavosti jsem si poslechnul nějaké ukázky z kapely Zaka Rizviho 4Front a vůbec to nezní špatně. Zkusím nějakou celou desku.

horyna @ 07.08.2020 04:40:33
Včera večer jsem si desku znovu pustil. Za a) z důvodu poslechového "chtíče", za ty tři týdny co je doma, už asi po dvacáté a jelikož to byla znovu paráda, tak rovnou dvakrát.
Za b) proto, abych si dokázal odpovedět na otázku, proč může některým posluchačům připadat tato kolekce nudná/slabá/nezajímavá. Objevil jsem v jejích útrobách zajímavý rozměr a možné rozuzlení s její, u některých, nespokojeností. The Absence of Presence je po kytarové stránce hodně chudý příbuzný. Při přímém porovnání se starší tvorbou, s tím, co dokázal Kerry Livgren do kapely kdysi prosadit, se zde v kytarovém sektoru neděje téměř nic. Všechny ústřední témata "spravují" housle (někdy v suplu s kytarou). Vše se točí kolem nich. Tento nástroj zcela dominuje a vytváří poslechová pnutí, okolo nichž se ostatní hudebníci proplétají. Navíc rytmická sekce zní na poměry kapely celkem moderně a dynamicky, to samé platí o klávesách. Skrze absenci invenční kytarové techniky pak deska může působit na mnoha místech jako vařící z vody a vatovitá. Při průzkumu Leftoverture optikou to tak skutečně je, tam je to markantní jako pra.. Při náhledu z dnešního hlediska (aktuální prezentace některých známých prog kapel), není takový jev nijak extrémně do uší bijící. Aranžmá, harmonie, vokální linky, melodický přínos, instrumentální souboje a pestrost témat, která sice síly předchůdce nedosahují, mě osobně přinášejí dostatek radosti k tomu, abych si desku poslechově užíval. Avšak začínám rozumět tomu, že jiný posluchač může mít dojem zcela opačný. Jelikož toho tito Kansas důkladně nezasytí, proto se s prázdným žaludkem vyšší ocenění udílet zkrátka nemohou.

Jistě, není to ani u mne stejných 5* jako debut, Left, Point, Freak, Somewhere, nebo Prelude. Pak je to tedy 4,5, jelikož 4 dostávají Power, 3,5 Audio a 3 Drastic.

jirka 7200 @ 07.08.2020 05:11:32
Předposlední deska The Prelude Implicit byla po šestnácti letech milým ohlédnutim do období největších úspěchů kapely a ponouknutim k návratu k jejím nahrávkám. Z desky byla cítit radost.

Z novinky tuto radost necítím, jen úpornou snahu o podobný sound za použití notoricky známých poznávacích prvků souboru. Desku jsem naposlouchal poctivě, nepomohlo to....Technická kvalita se také se starými alby nedá v žádném případě rovnat.

Poznámka k opakování poslechů : nic se nemá přehánět. Kolikrát jsem si toho všimnul, když jsem neměl na dlouhých cestách dost muziky, oblíbil jsem si neustálou rotací i zcela průměrná alba. Když jsem se k nim po nějaké době vrátil a porovnal s konkurencí, tak jsem byl nemile překvapen, jak se dá úsudek ovlivnit.

dan @ 07.08.2020 06:22:09
Nechápu co tady vy dřevácí furt řešíte? To je úplně normální deska, v produkci Kansas patří určitě k té lepší polovině.

PaloM @ 07.08.2020 06:59:38
Marek horyna: podstatné je, že sa Tebe album The Absence Of Presence páči. Nemusíš analyzovať, prečo sa to mne alebo iným nepáči. Každý má asi iné dôvody.

Za mňa iba toľko, že problém vôbec necítim v nástrojovom obsadení alebo v aranžmá skladieb. Chýba mi tam atmosféra a niečo, čo by ma zaujalo.

Posledný týždeň počúvam diskografiu Airbag a sólovky Bjorna Riisa (gitarista v Airbag).
Nič nové, spočiatku mnoho spoločného s Pink Floyd. Riis hrá podobne ako Gilmour. Vnímam veľmi pozitívne atmosféru skladieb ako príjemný relax.
To je tajomstvo hudby. Nič nové, ani svetoborné. Proste mi je dobre, keď ich počujem.
A verím, že pre mnohých fanúšikov sú nuda :-)

Nevadí mi v prog rocku neprítomnosť gitár. Napr. ale mám kamaráta, ktorý zásadne odmieta všetku rockovú hudbu, kde dominujú klávesy, lebo preferuje gitary . Tým sa ochudobňuje o mnoho kvalitných nahrávok.

Brano @ 07.08.2020 08:58:05
Práve počúvam The Absence Of Presence a mám z tejto hudby celkom príjemný pocit.Prepadák to rozhodne nie je!
Nie je to síce taká šleha ako predošlý album The Prelude Implicit a 5* by som tomu nedal,ale 4* určite.

legolas @ 07.08.2020 09:11:05
Závěrečné bodové hodnocení bych zatím odložil na neurčito. To se vyplatí dělat tak po prvním roce. Až se deska člověku pořádně zadře pod kůži. Z toho co letošní silný rok zatím přinesl, je to možná nejlepší kus. Na poměry Kansas docela moderní a odvážná deska. Možná proto ten propad u starších členů fóra.

steve @ 07.08.2020 10:22:39
Do ohnivé debaty nad Kansas se moc pouštět nemůžu, jelikož si z jednoho poslechu skoro nic nepamatuju. Jediné co mě překvapilo, byl parádní zvuk. Každý nástroj je čistě sejmutý a má svůj vlastní prostor. Pěkná produkce. Hudebně fakt nevím. O propadák ale určitě nejde. Na to jsou to moc velcí profíci.

Pegas @ 07.08.2020 19:20:40
horyna: Nemá cenu to analyzovat, stejně je to o osobním dojmu každého jedince. Ale souhlasím s tím, že tam jsou ty dominantní housle a někdy mi tam připadají až moc vytažené. Ale jinak nic proti nim. Stejně tak bych raději tvrdší kytaru jako třeba na Somewhere To Elsewhere. Ale to nejsou věci, kvůli kterým by se mi novinka nelíbila, hlavně tam neslyším nic výjimečného.

legolas: A to by mě zajímalo. V čem myslíš, že je ta deska moderní a odvážná?

jirka 7200 @ 08.08.2020 08:19:24
horyno, vytváříš si mylné závěry. Rockovou hudbu ze sedmdesátek neadorují jen ti, kteří v té době žili, ale všichni ti, kteří porovnávaji invenci, progres a technickou kvalitu nahrávek s těmi dnešními. Nebudu zevšeobecňovat, zůstanu u Kansas. Jejich alba byla dle všech mnou vyjmenovaných kritérií v té době jedinečná. Pokud se po 45 letech hudebníci snaží v potu tváře navázat na toto období bez špetky nějakého vývoje a na rozdíl od jejich souputniků předloží i technicky zmršenou nahrávku, tak v kontextu jejich diskografie nelze nahrávce nějak zvlášť tleskat.

PaloM @ 08.08.2020 08:35:11
Jirka: klobúk dole. Škoda, že sa neviem tak jasne, logicky a stručne vyjadiť. Presne to som myslel. Hodnotiť v rámci celej diskografie a body prideliť relatívne voči top albumom.
Pozorný poslucháč by mal rozdiely vnímať.
No, je tu stále ten záhadný fenomén, že sa nám môže páčiť aj hudba neoriginálna, lebo sa pri nej cítime dobre.

Brano @ 08.08.2020 10:11:22
Hudba je o emóciách a pocitoch a subjektívnom vnímaní každého jednotlivca.V Horynovej recenzii nevidím nič zlé.Táto hudba ho oslovila,má z nej radosť a tak to má byť.Na hudbu sa viažu aj spomienky z minulosti.Mne dôležité udalosti v živote pripomína hudba,ktorú som v tej konkrétnej dobe počúval.Presne si pamätám,čo som počúval napr. v novembri 89,alebo pri duševnom rozpoložení z prvej nenaplnenej lásky...Aj o tom je život...

jirka 7200 @ 08.08.2020 12:36:32
Brano, rozumím ti, jak to myslíš. Ale dle mého názoru by recenze neměla být založena je na subjektivních pocitech a emocich, ale měla by obsahovat i trochu odstupu a objektivity. Jinak může vzniknout oslavná óda na album z pohledu fanouška, která nevypoví nic o skutečném stavu nahrávky.

Třešničkou na dortu může být poznámka v tom smyslu : "pokud se ti nahrávka nelíbí, je to tvoje chyba, poslouchal jsi ji málokrat" 😀 Z toho není úniku.

legolas @ 08.08.2020 13:52:34
Aniž bych se nechal strhnout oslavnými ódami, nebo naopak kritikou ve smyslu"nahrávka nestojí za nic", absolvoval jsem během dneška další dvojici poslechů. Začínám se v tom už orientovat. Silnější motivy jdou rychle nahoru, vlastně klasičtí Kansas. Zvukově je to na dnešní dobu nadstandard a myslím si, že přesně takovou desku si jejich fandové také přáli.

Pegas: tvrdší zvuk, aktuální schéma a trochu metalového odlesku=moderní deska.

PaloM @ 08.08.2020 16:06:42
legolas: zmršený mastering je moderná deska?? bol by som blázon, aby som chcel všetky takto zvukovo pokazené moderné desky počúvať

>> odkaz

legolas @ 08.08.2020 16:49:02
Čísla nenahradí uši. Zvuk je naprosto v pořádku, mám originální cd. Věř mi.

dan @ 08.08.2020 20:08:51
Když dojdou argumenty, stočí se debata ke zvuku. A nejvíc remcaj ti, kteří to slyšeli z internetu, pak se kouknou do databáze a mají jasno.

jirka 7200 @ 09.08.2020 03:47:17
to legolas : plně ti věřím, že ti připadá zvuk z CD na tvé aparatuře v pořádku. Otázkou je, zda i ty dokážeš připustit, že tu mohou být fandové kapely, kterým ten zvuk přijde technicky špatný?

merhaut @ 09.08.2020 10:56:27
Problém je v tom, že se všichni ohánějí DR, přičemž 99 % z nich nemá tucha vo co go. Není totiž DR jako DR, a navíc samotné DR neříká nic o zvukové kvalitě.

jirka 7200 @ 09.08.2020 20:43:56
Já bych členy tohoto fóra nepodceňoval. Jedná se o jedince, kteří muzikou žijí a zajisté si mnohá fakta nastudovali. Není to ostatně zas tak nic 2tsložitého.

merhaut @ 09.08.2020 22:24:34
No já nevím, k pochopení co je DR je potřeba vědět: co je to FFT, časové okno, průměrování, Nyquistův teorém, harmonická analýza - jinými slovy, vysokoškolská elektrotechnika z oboru měření signálů. Já měl to štěstí, že jsem tohle absolvoval na pardubické elektroprůmce jako nepovinně povinnou předmaturitní nástavbu.

jirka 7200 @ 10.08.2020 11:03:08
to merhaut : myslím si, že toto není web pro zvukaře, ale pro posluchače muziky. Teorií zvuku se na amatérské úrovni věnuji cca dvě dekády. Pamatuji si, jak jsme laborovali s nastavením software a kodeků při vytvoření prvního svého mp3, kdy tu konverzi procesor počítače nestíhal a počítal dlouhé hodiny :-)

Také jsem si kdysi dal tu fušku nastudovat všechny parametry nástrojů a VST pluginů u audiofilní verze Foobar 2000. Myslím si, žu většina lidí také přesně neví, jaký je rozdíl u mp3 128 kb/s a 320 kb/s, ale všichni se shodnou na tom, že vyšší bitrate zaručí vyšší kvalitu nahrávky. (hlavně prosím nepiš, že to neplatí vždy a u každého stylu muziky :-)

No a pokud použije člověk Dynamic Range Meter u originálního CD, tak to svou výpovědní hodnotu ve většině případu má. Motat hlavu uživateli tím, že i zvukaři používají stále lepší algorytmy na kompresi a že už to není taková prasárna, jako dříve, je dle mého zbytečné.

EasyRocker @ 10.08.2020 11:23:18
Souhlas s jirkou (a to jsem diskusi nahoře nesledoval, takže nevím wo co gou) ale jen to tu neposouvejme z hudby k technokratickému diktátu zvuku. Ať se to už týká kohokoli od A do Z.

Brano @ 10.08.2020 12:13:47
Pred maturitou som tiež intenzívne študoval nastavenie sejačky,hlbokú orbu,ako správne nasadiť ceckové nátrubky na cecky kráv(vemeno predtým samozrejme dôkladne umyť a osušiť!)...Aký to má súvis s Hudbou? No má a veľký!Treba dopestovať dostatok potravín,aby bol poslucháč pekne napapkaný!Hladnému poslucháčovi s prázdnym bruchom a so švkŕkajúcim žalúdkom sa hudba veľmi zle počúva.Dokonca škvŕkanie prázdneho žalúdka môže svojimi negatívnymi frekvenciami spôsobiť rušivý subsonický indiferenčný transkraniálny šum a celú nahrávku tým fakticky pochovať.Opačný extrém je prežratý poslucháč.Ten môže svojimi vetrami výrazne ohroziť šírenie zvuku z reproduktorov.Zvuk sa môže naplašiť a vrátiť sa naspäť do reproduktorov čím vznikne v ozvučnici pretlak zvaný Teslova sínusoida spätného myokardu.

S.C.A.Lytch @ 10.08.2020 14:36:34
Podobná debata už tu byla u Red Hot Chilli Peppers - I´m with you. Dobře jsem se bavil, doporučuji k přečtení :-)

Jinak mě těší že zřejmě patřím mezi vyvolené 1% :) Měl jsem to štěstí, že jsem se s harmonickou analýzou, rychlou Fourierovou transformací, vzorkovací větou, atd. setkal nejen na SPŠE, ale samozřejmě na elektrofakultě ČVUT.
Nezabývám se tím sice profesně, ale jedno můžu říct jistě. Opravdu to není taková věda, jak je prezentováno výše. K tomu aby posluchač, pro své potřeby, pochopil co je DR opravdu není třeba nějaký vysoký elektrotechnický a matematický backgroud. :-)

Brano @ 10.08.2020 15:38:59
Nízky DR odhalí len kvalitná hi-fi/high -end zostava,ja odporúčam túto >> odkaz

chimp.charlie @ 10.08.2020 15:50:55
Mám pocit, že jsem to tu už kdysi někde napsal, ale na koleji (přelom 70.-80. let) s námi bydleli studenti HAMU, kteří si ke kamarádovi, který vlastnil přenosný gramofon s "krystalovou jehlou", chodili přehrávat houslové koncerty Davida Oistracha, vydané na sovětské značce Melodia - pamětníci jistě pamatují, co to bylo za hrůzu: šumělo to, praskalo... Těm klukům to ale bylo jedno, protože tím hlavním pro ně byl Oistrach.
Na druhou stranu nepopírám, že kvalitně technicky zvládnutá nahrávka požitek z hudby umocní, vo tom žádná :-)

merhaut @ 10.08.2020 16:17:01
Kontrolní otázka ad DR: proč můžou mít opakované výstřely z děla jednou DR blížící se nule a podruhé "jako z děla" třebas kolem stovky?

Pegas @ 10.08.2020 18:00:55
Nemá cenu řešit DR a ještě se kvůli tomu zase rozhádat. Jako jo, může to mít vliv na zvuk, stenjě tak jako to dokáže zprasit zvukař, nebo producent, nebo kdo má na výsledku podíl. Ale to jsou detaily, které zásadně neovlivní hudební obsah. Takže si myslím, že pokud zůstanu u posledních Kansas, mohla by mít ta nahrávka DR nízké nebo vysoké, ale názor na ni by to asi moc neovlivnilo. Já bych třeba u té desky přivítal trochujiný mix, ale opět to je takový osobní detail, který by nezměnil to, že tam neslyším nic moc zajímavého.

S.C.A.Lytch @ 10.08.2020 18:48:11
Merhaut: Přesně nějakou takovou otázku jsem čekal. Původně jsem ani nechtěl odpovídat. Ale odpovím.
Odpověď na takhle položenou otázku zní:
Ani jeden případ nastat nemůže. Aby to bylo možné, musel bys otázku trochu jinak zformulovat.

merhaut @ 10.08.2020 19:05:43
Může nastat, stačí pozměnit jeden parametr FFT.

merhaut @ 10.08.2020 19:30:52
Tady je to vysvětleno podrobně, už jsem to tady jednou dával: >> odkaz

jirka 7200 @ 10.08.2020 21:29:08
Článek Emmanuela Derutyho je 9 let starej. Nejsem žádnej velkej angličtinář, tak jsem si to nechal přeložit.

Co se týče měření DR. Nabídnu příměr pro lepší pochopení. Všem se však omlouvám za maximální zjednodušení problému. Co udělají všechny bezpečnostní senzory v supermoderním autě, pokud spadne do vroucí lávy? Ano - selžou a řidič shoří! Jak je to možné? Protože byly navrženy k ochraně řidiče za běžného provozu.

Tak to chodí i u měření dynamického rozsahu nahrávky. Pokud budete měřit skladbu, kde 5 minut cinká činel a potom někdo udeří do tympánu, nebo nedejbože budete měřit výstřely z děla, tak ten výsledek nebude mít žádnou výpovědní hodnotu. U 95% ostatních rockových nahrávek však zapracuje správně.

Jen jsem chtěl podotknout, že třeba vývojáři z firmy MAAT o problému ví a během let neustále software zdokonalují.

merhaut @ 10.08.2020 22:45:17
Samotné DR neříká o zvukové kvalitě opravdu nic. Závažnější problém je clipping, to je nevratné poškození signálu, protože každé oříznutí sinusovky vygeneruje menší sinusovku téhož kmitočtu + spoustu zkreslení, čili bordelu 2f, 3f, 4f ... ataktále

Petr_70 @ 11.08.2020 07:35:50
Já si také myslím. že autor dost nekriticky rovnou "střílí" všem novinkám 5 *.
Chápu, že nadšení a emoce z novinky pracují, ale doporučoval bych se držet doporučení (5-ti hvězdičkami hodnoťte prosím opravdu jen výjimečná alba).
Samozřejmě hodnocení by mělo být vždy relativní k té které diskografii. Jak je to v případě Kansas přenechám jiným.. Neposlouchám je, nikdy mne nezaujali.

jirka 7200 @ 11.08.2020 09:34:49
to merhaut : máš pravdu, clipping je ještě větší zlo. Já když při pohledu na obálku zvuku nevidím řádné zvlnění, nemusím DR ani měřit, je jasné, že to bude zlé. Dříve byl clipping více rozšířenější, alespoň dle mého občasného měření. Dnes si to kupodivu u význačnějších kapel v rocku zvukaři docela hlídají, ale třeba na nové desce Ozzyho se toho nebáli, tam se do signálu řezalo bez skrupulí. :-)

Pegas @ 11.08.2020 18:10:38
Petr_70: Samotné bodování je k ničemu nebo jen hodně orientační. Střílí plný počet bodů deskám, které se mu hodně líbí, a to je v pořádku, i když s tím nemusím souhlasit. Nemyslím si, že by zrovna horyna to dával po jednom poslechu a svoje dojmy vždy popíše v textu. Nemá cenu bezhlavě uctívat staré nahrávky a když se mi nějaká nová líbí stejně nebo i víc, klidně jí dám také plný počet. Postupem času bychom také mohli dospět do stavu, kdy nebudeme moct dávat víc než jeden bod, protože víc už dostali starší desky. Objektivní to nebude nikdy.

merhaut @ 11.08.2020 18:27:23
Být po mém, bodování bych zrušil. Od toho máme slova.

EasyRocker @ 11.08.2020 18:36:20
Byl bych první ve frontě, co by souhlasil. Ale to už píšu dlouhá léta. Bodovat a objektivně hodnotit lze pouze a jen v technických disciplínách, např. ten vámi dnes probíraný zvuk. Zvuk, auta, letadla, pušky, kulomety, náboje, kladívka, sekyry, rádia, satelity - to můžete rozebrat a zhodnotit stroze. A stačí u všechno, abyste z těch tisíců ubrali jedinou součástku, a půjde to celé do kopru, zkrátka se to technicky sesype a nebude šlapat. Ale umění je pravým opakem - sochy, obrazy, knihy, filmy, hudbu přece nelze objektivně hodnotit, protože každý je vnímá zcela jinak, bez ohledu na techniku výroby. Ale estetický, kulturní, sluchový či zrakový nejde zavřít do bodů. Všichni to dělají, jen protože musí.

stargazer @ 11.08.2020 19:32:21
Já osobně zastávám názor, bodování zachovat. Už kvůli členům PB, kteří nechtějí psát recenze, nebo se k nim vyjadřovat, ale chtějí tímto jednoduchým a rychlým způsobem vyjádřit svůj názor na dané album.
Osobně si tuto rubriku po čase sjíždím a baví mě.
Na Amazonu je možnost krátkého vyjádření ke hvězdované desce, bez toho, aby se musela psát nějaká recenze. Škoda, že to tady taky nejde./Myslím tím alba, co jsou ještě panny, tedy bez textu/

Martin H @ 11.08.2020 19:57:24
Přikláním se k Merhautovi a Easymu. Hvězdičky pro mě nemají nijak zvláštní vypovídací hodnotu. Zato po přečtení recenze si jakous takous představu o albu udělám.
Osobně bych hvězdičky zrušil. Stejně většinou všichni udělujeme 4-5 hvězd. Pokud někdo udělí méně, tak to někteří nevydýchají a začne hádka.

EasyRocker @ 12.08.2020 05:08:44
A tohle, co napsal Martin. už vůbec pomíjím, bo je to holá pravda. Ta bolševická stádovitost a netolerance holt je v lidu českém stále zakořeněna a každý, kdo nějak vyčnívá, je skoro automaticky podezřelý, na indexu a je fízlován. Nikdy jsem se neřídil podle hvězd, ale podle obsahu.

hejkal @ 12.08.2020 06:23:21
ÁNo, hviezdičky sú nevypovedajúce a nepodstatné, ale ako vidno, občas niekomu stačia, a preto mi neprekážajú.

merhaut @ 12.08.2020 10:23:58
Samotné hvězdičky jsou nicneříkající jako samotné DR:-)

Petr_70 @ 13.08.2020 12:21:18
Pegas: "..Nemá cenu bezhlavě uctívat staré nahrávky a když se mi nějaká nová líbí stejně nebo i víc, klidně jí dám také plný počet.. "

Já si právě myslím, že to cenu má.
Ukaž mi jediný soubor z těch klasických (typicky třeba právě Kansas), který svůj vrchol už nemá za sebou? Myslím, že takový nenajdeš.
Což ovšem neznamená, že nemohou příjít s albem, který má laťku kvality nastavenou opravdu vysoko. Ale za plný počet to většinou opravdu není.
Proto opakuji znova - hvězdičky ano, ale vždy relativně k té které diskografii...

Pegas @ 13.08.2020 18:13:34
Petr_70: Vždycky to bude subjektivní. Moje bodování odpovídá spíše tomu, jak se mi to líbí, v některých případech to můžu vztáhnout k jiným starším deskám. Stejně je podstatné to textové sdělení, body jsou jenom pro orientaci. Nemá cenu se v tom babrat, ideální způsob nikdo nenajde.

Jasně, že většina veteránů má vrchol za sebou, ale jak to změřit? Ono to není jenom s kvalitou nahrávek, ale vůbec se změnou všeobecného vkusu. Kdo hrál dřívě na stadionech, dneska je rád za naplnění klubu. Kdo prodával kvanta desek, dneska je rád alespoň za něco. Nemá cenu se bodováním trápit. Přečtu recenzi a vím, co si autor myslí. Kouknu jenom na body a nevím nic. Plný počet bodů a deska mě zklame. Nízký počet bodů a deska mě nadchne. Samozřejmě je lepší znát názory autora a něco od něj už číst, to potom sdělení recenze ještě zpřesní.

Nedám ti moc příkladů, asi bych něco vymyslel, ale z hlavy to nedám a bádat se mi nad tím nechce. Ale z aktuálně poslouchaných desek jeden příklad mám, ale to je kategorie sama pro sebe - Sparks. Cca padesát let na scéně, 24 alb, hlavní dvojici přes sedmdesát let, na hudbě ani na zpěvu to není znát, stále i vystupují naživo, stále dokážou být originální a za posledních dvacet let vydali šest (včetně FFS sedm) fantastických a zajímavých desek. Měl bych je hodnoti méně body jenom proto, že v sedmdesátých letech vydali trojici vysoce ceněných alb?

Myšák @ 18.08.2020 10:26:34
"Není totiž DR jako DR, a navíc samotné DR neříká nic o zvukové kvalitě." Tuhle větu pana Merhauta budu muset zarámovat kamarádovi. On si totiž rád kupuje remastery jeho oblíbených kapel a před každým nákupem se vždy podívá do databáze, jaké číslo nový nosič dostal. Podle toho se často řídí. Někdy se ale divil, že i cédéčko s nízkým dr hrálo naprosto suprově. Tohle mu to možná pomůže vysvětlit. Přeposílám.

jirka 7200 @ 18.08.2020 12:20:27
to Myšák: kamarádovi za rámeček dopiš : není remaster jako remaster, toto označení nic nevypovídá o kvalitě zvuku. V lepším případě nahrávka bude jen víc nahlas :-)

Myšák @ 18.08.2020 12:24:38
přidržím se první definice, vypadá objektivnější. A jemu rozhodně pomůže víc.

dan @ 18.08.2020 12:47:01
Myšák vyřiď kamošovi, ať se vydlábne na čísla a řídí se instinktem. Znám hromadu disků, které mají hrát papírově špatně, ale jsou naprosto v pořádku. Jak u remasterů, tak u novinek. Stále jde o zanedbatelné procento.

steve @ 02.10.2020 05:50:34
Po delší době jsem si tu desku znovu připomněl. První poslech dopadl průměrně. Večer jsem dal další a už to bylo daleko lepší. V noci ještě jeden a tak mě to chytlo, že další den ještě dva. Momentálně mě ta deska vychází jako jedna z nejlepších produkcí Kansas. Úplně hltám obě balady Memories Down the Line a Never. To jsou tak nádherný věci. A ten jejich zvuk, úplná lahoda.

06.06.2020 alienshore | #

The Prelude Implicit je pre mňa monumentálnym dielom a kedykoľvek si ho pustím mám dokonalý pocit hudobného uspokojenia. Kansas sa ale hlásia novinkou The Absence Of Presence a očakávania sú samozrejme, ako to už býva, veľké. Nastala však zmena, klávesák David Manion už v zostave nie je. Je to škoda, pretože som si ho hneď obľúbil. Je to profesionál v každom smere a jeho štýl perfektne sedel do vynoveného zvuku Kansas.

Jeho miesto obsadil ambiciózny Tom Brislin, ktorý hral s kdekým a je známy aj ako klávesák pre mňa osobne tupého prog-projektu The Sea Within. Brislin však nechce byť len nejaký session muzikant a vydupal si už aj autorskú stoličku. Jeho príspevok na tento album však za veľký prínos nepovažujem a mám pocit, že narušil hudobnú rovnováhu svojim vysoko fundovaným progerstvom. Najlepšia je jeho baladická skladba Memories Down The Line, ktorá pripomína najlepšiu éru Kansas z druhej polovice 70-tých rokov.

Zak Rizvi, bývalý člen prog-fusion kapely 4Front sa opäť predstavil ako výborný autor skladieb, aspoň teda o tom svedčia niektoré skvelé kusy na tomto albume. To ako zabezpečil kvalitu predošlého opusu The Prelude Implicit je však obdivuhodné. Preniesol Kansas zo stavu nostalgie, do stavu životaschopného hudobného organizmu. Dá sa povedať, že kapela z jeho talentu čerpá aj v momentálnom stave rozpoloženia.

The Absence Of Presence je zhruba "pol na pol" album. Úvodná titulná kompozícia znie na prvé počutie monumentálne, ale podľa mňa jej chýba Livgrenovo nádherné rozuzlenie alebo finále. Je však jednoznačne dobrým štartom. Throwing Mountains by som označil za klasickú heavy-prog skladbu hodnú mena Kansas. Zároveň mi príde dosť hitová napriek istej nespornej tvrdosti. Jets Overhead a už spomínaná Memories Down the Line taktiež patria do kategórie vydarených opusov. Trochu mám problém s inštrumentálnou Propulsion 1, ktorá mi príde na pomery Kansas zbytočne tvrdá. Za priemerné až nezaujímavé považujem Circus Of Illusion, Animals On The Roof a nudnú baladu Never. Čerešničkou v zlom slova zmysle je anti-kansasovská kompozícia The Song The River Sang s temným zakončením a spevom Toma Brislina. Trochu sa divím, že producent Phil Ehart mu dovolil zaspievať posledný song na albume, napriek tomu, že speváckym kvalitám Ronnieho Platta je na hony vzdialený.

Problém celého albumu je, že sa tu viac proguje, než vytvára melodická štruktúra, ktorá zdobila ich tvorbu. Kansas mali vždy (alebo väčšinou ...) vzácne vyrovnaný pomer medzi kvalitnou melodikou a inštrumentálnym umením. Sú tu aj pozitíva, ale sú to skôr výkony muzikantov ako Rizvi, Platt, Ehart alebo Ragsdale, ktorý skutočne hrá nádherné husľové motívy. Moje pocity sú však zmiešané práve kvôli disproporcii, ktorú má podľa mňa na svedomí Brislin. Nie som rád, že je tam. Ak náhodou Kansas vydajú ešte ďalší radový album, tak verím tomu, že Brislin znetvorí aj ten ...

Hodnotenie: 3,5

reagovat

horyna @ 07.06.2020 07:48:35
Tolikrát jsem si říkal, že si nebudu číst recky novinek před tím, než je dokonale uslyším. Navíc, tahle vychází až za dva týdny. U Kansas se mi to znovu nepovedlo :-) Páč jsou z nich někteří buď hodně ohromeni, a jiní řekněme rozčarováni. Strašně se na tu desku těším, asi nejvíc z letošních novinek. Nějak si nepřipouštím, že by to nemělo vyjít. Souhlasím však, že D. Manion byl úžasný. Brislin je spíš zaměnitelný standard. Sea Within jsem docenil taky až na nějaký dvacátý poslech :-) Zbytek sestavy drží a to je hlavní. Navíc Prelude Implicit hodnotím jako obrovský záblesk geniality a tak si rád natěšeně počkám. Já jim věřím:-)

Petrmel @ 07.06.2020 12:38:32
Já jim také věřil . . . hudba 3,5 * / zvuk viz...

Analyzed: Kansas / The Absence Of Presence
---------------------------------------------------------
DR Peak RMS Duration Track

DR5 0.00 dB -6.87 dB 8:22 01-The Absence Of Presence
DR5 0.00 dB -5.61 dB 6:21 02-Throwing Mountains
DR4 0.00 dB -6.02 dB 5:17 03-Jets Overhead
DR6 0.00 dB -8.16 dB 2:17 04-Propulsion 1
DR7 0.00 dB -9.15 dB 4:38 05-Memories Down The Line
DR4 0.00 dB -5.53 dB 5:19 06-Circus Of Illusion
DR5 0.00 dB -6.04 dB 5:13 07-Animals On The Roof
DR5 0.00 dB -7.37 dB 4:51 08-Never
DR5 0.00 dB -6.51 dB 5:06 09-The Song The River Sang

PaloM @ 14.06.2020 10:17:55
Počul som a nevydržal do konca. Hrajú pre hru, ani štipka nápadu. Pre mňa zbytočná nahrávka a tak to aj zhodnotím.