Sacri Monti - Sacri Monti (2015)

07.02.2023 Voytus | #

Debutové album Sacri Monti vyšlo v roce 2015 na značce Tee Pee Records. Nástrojové obsazení a celkový zvuk nezapře dávné hard rockové vzory počátku 70. let, jako Deep Purple, Atomic Rooster nebo Black Sabbath, to vše korunováno psychedelickou příměsí Hawkwind. Albu dominuje nezvladatelná energie a monoliticky sevřený zvuk. Šest skladeb se stopáží mezi 5 až 12 minutami dávají tušit psychedelické jamování.

Desku startuje naléhavě vystavěná skladba Staggered in Lies. Nejprve se z hlubin prastaré jeskyně ozývá jen tajemný hukot, do něhož záhy vstupuje osamělá kytara, jejíž tóny se tříští o stěny. Nástup celé sestavy se rovná účinku sopečného výbuchu nebo běhu přes bitevní pole. Zvláštní rozostřenost zvuku na první poslech znemožňuje zachytit konkrétní riffy a melodie. Celé album tak působí jako rozmazaná fotografie, v níž se na první pohled všechny objekty slévají v jedno, případně přecházejí jeden ve druhý. Ostré fuzzové kytary vytvářejí zapeklité propletence, mezi nimiž probleskují zkreslené varhany, ještě umocňující zvukový nátlak. Aby se to šílenství úplně nerozsypalo, je tu jistota v podobě basy a bicích - které ovšem nechtějí zůstat jen pouhým doprovodem, takže se často pouští do divokého řádění. Mohutnou zvukovou stěnou si razí cestu zpěv. Trochu schovaný a ve většině písní poměrně řídký. Ve druhé skladbě Glowing Grey ještě navíc prohnaný přes leslie efekt, což známe například z Planet caravan. Zde je ono bitevní pole mezi jednotlivými nástroji hmatatelné nejvíc. Obě kytary spolu chvílemi svádí drsný boj, chvílemi se ve dvojhlasýchn linkách spojují proti ataku hammondek a kosmických pazvuků a syčení prastarého syntezátoru.

Třetí skladba Slipping From the Day se valí v pomalejším tempu, místo refrénu nabízí po každé sloce výrazný riff se sílou parního bucharu. Je první skladbou, která nabízí občasné zklidnění s vybrnkávanými akordy, rozrážejícími všudypřítomný kouřový opar.

Maniakální nasazení nepolevuje ani v druhé půli alba. V Sittin’ Around In a Restless Dream nasadí bubeník zběsilé tempo a ani na moment se nezastaví. Skladbu provází zatím nejvýraznější riff, o slovo se opět hlásí kytarové dvojhlasy po vzoru Wishbone Ash. Rytmické zasekávačky zase připomenou časy, kdy se po zemi proháněl Atomový kohout. Pátá věc Ancient Seas And Majesties je ve znamení neklidného, rozlamovaného rytmu. Své místo na slunci si zde snaží urvat Slide kytara a úspěšně se jí daří převálcovat zpěv.

Závěrečný dvanáctiminutový epos Sacri Monti rozehrává baskytara, které se chvílemi daří krotit oba “neukázněné” kytaristy. Skladba postupně narůstá, ale pořád v ní probleskuje riff z úvodu. Určitá osudovost motivů z ní dělá ideální závěr. V polovině bubeník přejde na tribální rytmus, monotónní basa mu v tom zdatně sekunduje a kytaristé s varhaníkem nad tím staví rozsáhlý psychedelický jam odněkud ze vzdálených hlubin vesmíru. Skupina tu zasahuje i do progresivně rockového území, které hodlá více prozkoumat na dalším albu.

Závěrem: Nenacházím slabších míst, je to tak natlakované album, že se na ně jednoduše nedostalo. Ano, možná by to chtělo čitelnější zvuk, ale ono se to po pár posleších otevře, a pak zjistíte, že to je autentický projev skupiny. Velmi podobně totiž znějí i živě.
reagovat

hejkal @ 08.02.2023 08:23:03
Takto v slovnom vyjadrení to znie lákavo. Ja som s týmito novodobými kapelami opatrný, keďže 99 prípadov zo 100 počujem čosi, čo už desaťročia pred nimi hrali vtedajší rockeri lepšie, nechám sa prekvapiť a toto dielo si skúsim nájsť a vypočuť. Vďaka.

zdenek2512 @ 08.02.2023 08:35:15
Vojto, věřím Tvému vkusu a v co nejkratší době si chci poslechnout. Jestli to je podobné kategorie jako All Them Witches, tak to beru.

Judith @ 08.02.2023 11:20:38
První setkání se Sacri Monti přes album Waiting Room For The Magic Hour si živě pamatuju, zvuk kapely jsem tehdy popsala jako rozleptaný nebo částečně natrávený. Prvotina se mi jeví přímočařejší a zároveň ji vidím v tmavších barvách, i když stejně anilinových - k inkoustově fialové z obalu bych přidala smaragdově zelenou. Zpěv jako by se ozýval z hlubin nějakého zubem času již poznamenaného soukolí. A zase: je v tom systém. Asi jako v rozešité figurce, už jen spojit tohleto s támhletím, obrátit naruby, a vyloupne se panáček... ale proč by to vlastně člověk dělal, když celek docela dobře stojí i takhle. Ta hudba má překvapivě stabilní jádro a je i bez začišťování okrajů velmi zdobná, i když dost svérázným způsobem. Album se taky dá poslouchat jako příběh o bicích, které tak dlouho popoháněly ostatní, až je vytvořená tlaková vlna vynesla na vršek, kde se třepotají jako motýl vykulený z nových křídel (mluvím o té cca polovině poslední skladby). Nebo jako potvrzení, že klávesy v rocku nejsou zdaleka odepsané.

Voytus @ 08.02.2023 14:11:17
Hejkal: Myslím, že právě Sacri Monti z toho stáda klonů dost vyčnívají. Jasně, zvukově je to přesně tak, jak to známe ze 70. let - ovšem teda s maximálním nasazením, snad jen Deep Purple na In Rock a Atomic Rooster na Death Walks Behind You do toho šli takhle po hlavě. Ale neslyším tady nic vyloženě vykradeného, na mysl se vkrádají Orchid a jejich vykrádačka Black Sabbath se vším všudy, od zvuku, postupů až po stylizaci v klipech a písmo. Takhle ne. Vzory jsou přiznané, ale ne vykradené.

Zdeněk2512: Je to jinde, než All Them Witches, kteří jsou žánrově pestřejší a k psychedelickému rocku přidávají blues, folk i metalové přísady. Není to tak hypnotické a stavěné z jasných a čitelných motivů, pořád se tu něco děje. Ale za poslech nic nedáš, určitě stojí za to dát jim šanci.

Judith: To jsou zajímavé postřehy a přirovnání - což takhle přihodit nějakou tu recenzi, ať je tu živeji? Mimochodem, právě druhé album vyšlo na vinylu v barvě, která nápadně připomíná smaragdově zelenou.... Ba ne, je to modrá, ale taková do zelena. A první LP mám zase na šedém vinylu. Teda, ofiko to hlásí "silver", ale natolik matné že je až do šedé.

balu @ 08.02.2023 14:24:04
poslechl jsem, hudební materiál je dobrý, výhrady mám ke zmršenému a divně nahranému vokálu, zní to jak zpoza opony.

Voytus @ 08.02.2023 14:58:09
balu: Nepřijde mi, že by byl vyloženě špatně nahraný, ale že je v mixu dost potlačený. Možná by to znělo jinak, kdyby byl nad nástroji. Ale tuším za tím záměr. Za prvé jsem s nimi dvakrát hrál a znělo to podobně a za druhé, to bys nevěřil, jak jsou zpěváci schopni si "upravit" vokál: Parker Griggs z El Perro má přes mikrofon uvázaný hadr, aby to znělo právě takhle, za oponou, pod dekou, z telefonu... jakékoli přirovnání tě napadne. Dneska se chystám na druhé album, tak se na to zkusím při poslechu více zaměřit.

Judith @ 08.02.2023 15:01:15
Mně přijde, že ten zpěv je tak schválně. Všimla jsem si toho u spousty současných kapel, že zpěv buď zkreslují (ať už ve studiu, nebo přímo v hrdle), jako tady, nebo mixují někam úplně na okraj (ten dojem jsem měla u King Buffalo), nebo když už je teda slyšet a je mu i rozumět, tak si dají sakra záležet, aby to obsahově vlastně bylo úplně o ničem (poslední Elder). Ono je asi fajn mít na jevišti někoho s mikrofonem, na čistě instrumentální vystoupení by se možná diváci ostýchali přjít, a je to v rockové hudbě opravdu silný zvyk, konvence, ale tohle už fakt není samo sebou. Připadá mi to prostě jako záměrné obcházení jakéhokoli "sdělení" neseného verbálním kanálem, aby hudba působila čistě jako hudba. A co taky pořád říkat, že jo.

balu @ 08.02.2023 15:07:50
Voytus - i já to rozklíčoval jako záměr, ale výsledek mne neoslovuje. Takhle může zpěv přes nějakou krabičku náhrát skoro každý,
protože kvalita hlasu se vlastně nepozná.

Antony @ 08.02.2023 15:15:46
Jen dodám, že ze zvukového hlediska představuje obsah alba typického kočkopsa, o jakém často mluvím. Na jedné straně hudební stylizace silně čerpá ze sedmdesátek, na druhé straně rutinní zvukové manýry moderní doby ji činí silně nedůvěryhodnou. Uměle přilepené elektronické filtry a brutální dynamická komprese tuto hudbu ničí a zabíjejí. U mne červený praporek.