Nirvana - Nevermind (1991)

07.06.2014 EasyRocker | #

Co napsat v krátkosti o albu, které bylo mnohými magazíny, kritiky i fanoušky označeno jako nejdůležitější deska 90. let? Když jsem se někdy v roce 1997, 98 na střední k Nirvaně dostal, měl jsem jako první živák "From the Muddy Banks..." a tomuto skvostu se dlouho vyhýbal. Po jeho získání jsem ale dostal zásah na solar, jako miliony přede mnou...

Úvodní skladba Smells Like Teen Spirit vlétla okřídlena do devadesátých let a bez jakéhokoli váhání zlikvidovala všechnu potencionální konkurenci. Wallaceho "kompromisní" zvuk oproti původním nahrávkám zde funguje dokonale, stejně jako již pověstná akordová figura a prostřídání napětí a vyvrcholení - v případě Nirvany by se možná mělo mluvit o explozi. Neuvěřitelně vše sedí dohromady, k tomu posměšný, ironizující text, strefující se do maloměšťácké a mainstreamové kultury. In Bloom je těžká sabbatovská řežba a na své si tu přišel jak basák Novoselic, jehož basové linky krásně rámují sloku, a hlavně všudypřítomný Dave Grohl... Come as You Are - svobodomyslné vyznání (i zde s Kurtovým oblíbeným motivem pistole v textu), postavené ovšem pro kapelu atypicky na ospalém, nervním basovém riffu, v němž ale nemáte přesto žádný problém vyčíst melodii - konec je pak rozleptaný, již elektrický motiv kytary. Breed je oproti tomu Nirvana otlučená až na omítku - jednoduchý, přímočarý riffový motiv, který vás rozhoupe od podlahy ke stropu dříve, než uplyne jedna minuta. Drsná, punková tvář Nirvany, nic víc není třeba dodávat... Lithium je relativně melodickou, přesto však silně nakopávající skladbou a dnes už, dá se říci klasikou. Black Sabbath jsou opět silně cítit pod slupkou... Polly nás znovu vrátí do akustické podoby kapely, uspávanka, která ještě více vynikla na fenomenálním unplugged albu... Territorial Pissings... kytary nahrané z mixpultu rovnou do zesilovače, jak praví (pravdivá) legenda, nejostřejší možný punkrockový nářez... skoro neuvěřitelné, že taky takhle hrála tehdy už nejprodávanější kapela světa... Drain You - kdyby se vás někdo zeptal, co je 100% Nirvana, pusťte mu tuhle skladbu - má všechno, hlavně fantastickou gradaci a "úchylnou" psycho mezihru, nese se zhruba v nejlepším duchu Lithium či In Bloom. Dokonale spojené riffy s výrazným melodicky zaměřeným vokálem Kurta... Lounge Act - melodická, na jednoduché harmonii postavená skladba, kde už promlouvá další velký Kurtův vzor - Beatles. Nic na tom nemění ani přechod jeho melodického hlasu v řev ve druhé polovině. Stay Away - znovu basovou kytarou uvozená melodická palba, jejíž refrén asi jen tak z hlavy nedostanete... neodolatelné a jednoduché až do konce. On A Plain - další beatlesovsky orientovaná skladba, hlavně v harmoniích Kurtova hlasu, ale i ve stavbě riffů vás to zavane kamsi do Liverpoolu 60. let. To ale Nirvana opět slila s poctivým sabbatovským riffem... Pokud Kurt neustále zmiňoval tyto dva inspirační zdroje, tady je máte na jednom písku. Závěrečná Something in the Way je přece jen jinde - zahloubaná, nervní, akustická balada, často na albu přehlížená v té vichřici všude okolo. Zdrcující, maximální působivé, jakoby pohřbívající všechny naděje... překvapivě uměřený závěr tohoto hudebního tornáda...

Když si promítnu nával emocí, které ve mně tohle album pravidelně probouzí, asi nepřipadá v úvahu jiné než maximální hodnocení. Za Kurta mluví ne nějaký stupidní výstřel z pistole, ale geniální hudba, která je mimojiné zakleta v drážkách třeba tohoto alba. Hudba, která musela probudit i mrtvoly...
reagovat

zdenek2512 @ 08.06.2014 11:28:37
Dobre napsana recenze na skvele album. K Beatles a Blask Sabbath bych jmenoval jeste Sonic Youth a R. E. M jako umelce , kteri meli vluv na Kurta Cobaina. Zminku si zaslouzi i zaverecna skladba Endless Nameless, ktera ac neuvedena v bookletu ukazuje na puvod tvorby Kurta Cobaina. Tahle deska patri mezi nesmrtelna alba stejne jako debut Velvet Underground. Jeste jednou diky za recenzi .

Snake @ 08.06.2014 16:29:59
Pěkná recka, přidám jen pár vzpomínek : V roce 1991 jsme o Nirvaně, nebo hnutí grunge, věděli houbelec. Z výletu do reichu tehdy vrátil se kamarád Hynek B. - alias pan Hlaváček - a nad hlavou vítězoslavně mával touhle deskou. A že viděl klip na MTV a že je to děsná bomba a že od teď bude se poslouchat už jenom tohle. S pochybnostmi zůčastnil jsem se poslechové seance, ale Nirvana mě fakt dostala a já si ji od něj nahrál. Jenže během necelého půl roku vypukla děsná mánie a chlapci ze Seattle a jim podobné kapely byli najednou všude. Vytahané seprané hadry, flanelové košile, umaštěné vlasy a nadšení mě rychle přešlo, s módní vlnou nechtěl jsem mít nic společného. Ač samotná Nirvana za to samozřejmě nemohla...

Album je to opravdu stylotvorné a odstartovalo jednu éru. Absolutní hodnocení si jistě zaslouží, ačkoli já už bych si ho dnes do sbírky nekoupil.

Cossack @ 08.06.2014 16:42:57
Snake, naprostý souhlas!
Ostatně, už jsem se v podobném duchu vyjádřil o něco dříve kousek níž…
(26.07.2013, 12:13:18)

EasyRocker @ 08.06.2014 18:03:00
Díky za reakce:-) Ono není žádným tajemstvím, že se Kurt navážel v textech do blbců a ti pak Nirvanu zavalili přízní. Nevěděl prostě, co s tím...

24.07.2013 Petr Gratias | #

Pamatuji si docela přesně, jak album Nevermind od americké Nirvany přinesl domů můj syn a evidentně chtěl, abych si tohle album oblíbil jako on. O téhle kapele jsem toho moc nevěděl, třebaže záhy jí byly veškeré tehdejší časopisy plné a řada hudebních kritiků o nich mluvila v superlativech. Byl jsem trochu ostražitější, ale po těch mých nestravitelných osmdesátých letech přicházel najednou nový závan rockového vzduchu, který se mnou v jistém slova smyslu zavibroval a já se najednou přistihl, že tahle hudba mě dokáže oslovit. Především jsem byl překvapen novým soundem, který tenhle grungeový rock z amerického severozápadu přinášel a záhy s ním přišla celá vlna dalších kapel (pokud se dobře pamatuji tak Soundgarden, Cult, Pearl Jam…) a ty přinášely novou estetiku. Osobně jsem z nich necítil nějaký ortodoxní metal, ale také jsem zde nevypozoroval nějaké námluvy s rockem sedmdesátých let. Jisté bylo jedno, že elektrické kytary (v osmdesátých letech plných synthesizerů) se opět dostávají na čelná místa zájmu a že s kapelami kolem Seattlu bude třeba „počítat“. Protože můj kontakt na počátku devadesátých let s „novou“ hudbou se pojí právě s tímto albem, dovolím si nabídnout moji recenzi.

SMELLS LIKE TEEN SPIRIT – kytarový rozběh v nezkreslém tónu a hned poté za ním pokračuje stejné téma s takovým tím bažinovým soundem rozostřené elektrické kytary. Musím konstatovat, že v téhle skladbě je spousta rozpoutané energie, která se nezastřeným způsobem nabízí posluchači ke strávení. Na druhé straně je zde čitelná práce s dynamikou a jednotlivé odstíny pak demonstrují obsah zpívaného textu, což evidentně zpívaný hlas dokáže využít ve svůj prospěch. Nirvana je zprvopočátku velmi dobře sehraná hudební jednotka a jejich dravý nástup demonstruje nekompromisnost, ale na druhé straně špatně zakrývá pocitovou bezradnost. Myslím, že tohle se vrací ke kořenům ryzího rocku. S drsnými vyjadřovacími prostředky a s vyzpívanými problémy a starostmi. Řekl bych, že po kompoziční stránce žádné velké překvapení, ale po stránce nového soundu opravdový objev…

IN BLOOM – syrový rockový sound zůstává zachován. Místy jako bych cítil inspiraci Black Sabbath, ale všechno je položeno do výrazně odlišné melodické roviny. Schematické opakování dravých riffů má svou sílu. Myslím, že David Grohl je bubeník, který přesně tento styl potřebuje. Žene svůj rytmus vpřed napříč základním tématem, ale jeho kulometné přechody jsou výrazně nekompromisní a výrazně vyčnívají v tom dobrém slova smyslu. Hlavní hvězdou ovšem zůstává „rozervaný rockový rebel“ Kurt Cobain. Jeho hlas už po prvním vstupu na album nezapomenete. Nechci říct, že je to nějaký mimořádný hlasový talent, ale jeho projev má charisma a na to se v téhle hudbě hodně hraje. Výborný příklad!

COME AS YOU ARE – další skladba, která má pronikavý riff, který se nese celou skladbou jako základní opěrná stěna činžákovou zástavbou. Myslím, že to unisono Cobainovy kytary a baskytary Chrise Novoselika zní velmi přesvědčivě. Při důkladnějším poslechu zjišťuji, že se zde vytváří neviditelná zvuková stěna, která ční jako pilíř v temnotě a když k tomu připojím pocity ze zkreslené naříkavé kytary, je zaděláno na docela slušnou osobní emoci. Ten podzemní tón a obecně pojetí skladby je hodně undergroundové a chápu, že tahle skladba, ale i album mohly být velkým inspiračním zdrojem pro řadu nových rockových kapel, které si vzaly Nirvanu jako vzorový model hudby…

BREED – zjišťuje, že po kompoziční stránce Nirvana nepřichází s nějakým novým skladatelským modelem, ani její principy aranžování nejsou nějak zásadně progresivní a když bych oholil tuhle hudbu na holou kost, bude harmonie skladeb až příliš čitelná a jednoduchá. Co ale způsobuje ono charisma je onen zastřený bažinový sound, který jakoby hudby zakrýval temným oparem mračen

LITHIUM – do značné míry bych řekl, že se skladby navzájem hodně připomínají a člověk má pocit, že se zde pracovalo při komponování se základními živočišnými principy pocitů, aniž by někdo toužil proniknout do základů harmonických souvztažností. Nezdá se, že by to někomu vadilo. Nová rocková generace, která odmítla zvuk osmdesátých let a zatoužila po dravém přímočarém rocku zdá se, nalezla recept, jak zařídit, aby se neopisovalo z let sedmdesátých a tak se sound kapely zabalil do jiného kabátu. Chris Novoselic sází basové tóny jeden za druhým téměř v hypnotické přesnosti. Tady se mi zdá, že místy mohla přicházet ona zpívaná zpola naříkává poloha od Ozzyho Osbournea, ale jinak se prolínání hlasových podílů dobře doplňuje.

POLLY – další skladba pracuje s akustickými kytarami a baskytara dodává vázaný rytmus. Opět prolínání základních akordických výměn a k tomu napůl zpívaný a napůl deklamovaný projev. Skladba je ale možná až příliš schematická a na můj vkus příliš kolovrátková. Kdybych hledal na albu v dosud odehraných skladbách nějakou slabinu, řekl bych, že jsem ji našel v téhle písni…

TERRITORIAL PISSINGS – začátek jako vystřižen z nějakého bizarního divadelního představení a hned potom se volume otočí pořádně doprava a vybuzení zesilovače je extrémně mimo formát a zuřivá hra na bicí s řadou přechodů hrne skladbu vpřed. Možná je tenhle model odpovědí seattleovského soundu na londýnský punk (!?) Nikdo se tady s ničím příliš neláme hlavu a tak se hraje hlavně emocemi a bez nějakého konceptuálního pojetí, ale její potenciál respektuji…

DRAIN YOU – další dravé postupy zůstávají zachované. Co je zajímavé, tak ve sborech zde vnímám inspiraci britskými kytarovými kapelami šedesátých let, jako byli Kinks, dravější Troggs nebo Pretty Things či Small Faces, ovšem dravost je ryze americká a její nekompromisnost zahlcuje prostor řadou téměř neopsychedelických postupů. Hypnotické zvuk pneumatického kladiva basů a strašidelný dozvuk a kvílení kytary může v mírně shodném pojetí připomenout rané začátky Pink Floyd (samozřejmě s jinou rytmickou sekcí).

LOUNGE ACT – úvodní téma zní téměř strašidelně. Opakující se téma baskytary a syrové kytarové doprovody ženou s divokými rytmickými výpady píseň vpřed. Zpívaný výkon není nijak výjimečný a místy hlas zní jako by byl deklamací. Mírně mě zneklidňuje okolnost, že se po kompoziční stránce běh věcí příliš neliší…. ano, ten závěr byl hodně sugestivní a prudký pád do hlubin zní hodně sugestivně….

STAY AWAY – kdybych měl hledat nějaké styčné body s hudbou šedesátých let, vychází mi, že pravděpodobně The Who by mohli být tak trochu jejich vzdálenými příbuznými, třebaže ve slavné britské kapele se už na rozsáhlých konceptech tak zrnitá přímočarost přece jenom rozmělnila. U Nirvány mám pocit, že jejich opojení svým drsným soundem jim vydrží nejen na tomhle albu. David Grohl na bicí nástroje ovšem dokazuje, že jako bubeník je třída. Syrové hendrixovské motivace kytary jsou hodně destruktivní, čímž je skladba uváděná do závěru…

SOMETHING IN THE WAY – v další skladbě si uvědomuji, že mohu nabídnout v instrumentálním syrovém pojetí za přítomnosti jiného hlasu kapelu Crazy Horse legendárního Neila Younga, ten sound se mi s nimi začíná hodně spojovat, ale napadlo mě to až teprve u téhle skladby. Začínám postrádat větší barevnost téhle hudby a víc překvapujících nápadů. Už to začíná být takové, že málem jak se začne, tak se i skončí…. Je tohle poctivý a pravověrný grunge (?) Další postupy bych ve spojení s Nirvanou dohromady nedával. Možná by mě napadli jiní synovi oblíbenci jako byli Smashing Pumpkins. Ale tahle skladbě se mi zdá více procítěná interpretací a instrumentálním podáním. Změna přichází v hostujícím hráči na violoncello ̶ Kirku Canningovi, který sem přinese jiný závan inspirativních postupů Jakoby skladba byla vytvořena ze dvou odlišných, přesto však globálně sourodých částí…

ON A PLAIN – v úvodním pojetí jakoby do téhle skladby vstoupil nějaký derivát metalu. Agresivní řeřavý sound kytar se škrceným anonymním zpěvem je ale posléze rozvolněn mírně záhadným opakujícím se motivem a hned poté jsme opět v nějakém předpeklí. Hřmotné rány do bicích a syrově rozkvílená a zastřená kytara s dunivými basy nastolí úplně jinou estetickou polohu. Nevím, na koncertech tyhle eskapády vytvářel za pomocí zpětných vazeb a propojených marshallů Jimi Hendrix už na konci šedesátých let (!?) Kdo si nestačil Hendrixe objevit v dané době, musel být nirvanovskými postupy docela zaskočen. Musím ovšem konstatovat, že takový model nekompromisního hraní mohl být v dané době akceptován jako ten jediný správný pro syrové rockové kapely…


Nirvana byla na počátku devadesátých let pro mě poměrně velkým překvapením, ale vyrovnat se s jejím poselstvím nebylo pro mě až tak úplně jednoduché. Zároveň jsem pocítil (samozřejmě to netvrdím jako dogma), že pravděpodobně tento styl bude klíčovým i pro další albovou produkci téhle kapely. A protože nejsem až tak podrobně (podobně jako v případě zcela odlišných R.E.M.) dokonale obeznámen s jejich diskografií, nechci zaujímat nějaká zásadní stanoviska. Řekl bych tak tři a půl hvězdičky, ale čtyři nakonec mohou být. Pravda, kdybych ale recenzoval jejich další dvě tři alba a „potýkal“ bych se se stejným principem pojetí písní, moje hodnocení by šlo dolů. Nevermind ale navzdory tomu bylo pro mě v dané době jakýmsi částečným návratem hudebního světa k ryzím rockovým kořenům a jsem rád, že nás neovládla nějaká elektronická vlna, která s rozvojem nových technologií hrozila už tenkrát. Obal alba je ovšem originální. Nemluvně plující pod hladinou průzračné vody a zmačkaná dolarová bankovka…. Tomu říkám motiv!


reagovat

Mirek Kostlivý @ 24.07.2013 14:13:11
Také já jsem ten nový sound přijal s nadšením! Poprvé jsem slyšel skladbu "Smells Like Teen Spirit" na Radiožurnálu(!) v nějakém pořadu J.Černého. A protože kapelu chválil, a já ještě z jeho Antidiskoték věděl, že co on pochválí, tak je to kvalita, tak jsem se o ten nový hudební směr začal zajímat. A vlastně o hudbu vůbec, neboť jsem ji pod dojmem těch 80. let naprosto vytěsnil ze své hlavy.

gunslinger @ 24.07.2013 14:59:55
Petr Gratias počúva Nirvanu ? tomu neverííííím :-)

Petr Gratias @ 24.07.2013 20:40:34
Zdravím, Mirku...
my už jsme se na Progboardu shodli vícekrát,
to dělá téměř identický věk a doba, kdy nás hudba
"zakalovala".....
Jiří Černý uváděl v Brně poslechový pořad o Nirvaně a na plakátě bylo napsáno - hvězda amerického metalu.... Trochu mě to zmátlo.
Trochu se spolu známe a řekl jsem si, až se potkáme, tak se ho zeptám, jestli opravdu vnímá Nirvanu jako "americký metal", nebo to na plakáty nechala napsat produkční klubu....

Zdravím i Gunslingera...
jsem rád, že jsem Tě překvapil v tom dobrém slova smyslu.
Možná bych to měl zpřesnit, že se necítím být nějakým ortodoxním obdivovatelem Nirvany, ale album Nevermind respektuji a myslím, že na počátku devadesátých let bylo hodně průlomové, ale to by měli posoudit nirvanologové....
Zdravím!

Voytus @ 25.07.2013 15:24:54
Petře, tímhle jsi překvapil i mě. Za sebe můžu říct, že mě Nirvana vždy úspěšně míjela. A nebo vlastně ne: V mém okolí jí poslouchalo tolik lidí a slyšel jsem z jukeboxů dokola to samé, že jsem se přeposlouchal, aniž bych si ji někdy pořádně pustil sám. Ale už coby prcek jsem na ČT2 zahlédnul koncet Nirvana na půl šťávy, což byl vlastně Unplugged a běžel snad na první výročí Cobainovy smrti. Leta jsem měl pak Nirvanu zažitou coby akustickou skupinu a při dalším setkání - album Bleach - mě prostě příliš neoslovila. To už snad až In Utero. Dá se říct, že těch pár dnů s jejich diskografií v době, kdy už mi bylo třeba patnáct, šestnáct mi bohatě stačilo. Ale abych jen nehaněl, tak Territorial Pissings je nejlepší! Ale nechci nikomu Nirvanu brát, je mi jasné, že to byla jedna z nejdůležitějších skupin pro 90. léta.

b.wolf @ 25.07.2013 15:42:58
Tento styl hudby a vůbec celé to šílenství kolem Nirvany mě absolutně míjelo a míjí. Kdysi jsem na nějaké pařbě poslouchal Nevermind a in Utero a nechápal jsem, z čeho jsou všichni tak odvázaní; pro mě never again. Grunge nebyl a už nebude styl, který musím.

Zdeněk @ 25.07.2013 19:09:03
Taky mne to minulo.

Jarda P @ 26.07.2013 06:38:56
I já patřím mezi ty, které Nirvana (ani celý grounge) neoslovila. Naopak když ji hrajou na Beatu, tak přepínám jinam.

hejkal @ 26.07.2013 06:49:03
Ja som s Nirvanou prišiel do kontaktu, keď som začal hrať na bicie, v garážach ju hrali všetci, nuž i ja som prešiel Smell like teen spiritom... Tento album som mal nahratý na kazete a vtedy som ho počúval bez problémov, dnes mi tiež neprekáža, hoci do CD by som neinvestoval. Ozaj, na konci bol aj jeden skrytý track, pokiaľ si dobre spomínam. Pre mňa Nirvana prekvapila unplugged vystúpením, tam som z jej hudby cítil naozajstné nehrané emócie, v prevzatých skladbách ako Like on fire, Plateau a Where did you sleep last night Cobain zo seba dostal maximum. Grunge ma inak tiež míňa, ani Pearl jam a ani Soundgarden (aby som menoval dve hráčsky významnejšie skupiny) by som si slobodne nepustil.

adam @ 26.07.2013 07:29:28
V 91 ked to vyslo a este aj rok potom, to bol tzv. must have.... vsetci sme to mali a vsetci sme to zrali. Casom samozrejme opar vysumel, ale ako vravi Hejkal, na unpluggde je co pocuvat dodnes. To je klenot.

Progjar @ 26.07.2013 07:50:16
Nirvana je pre mňa presne tá hudba, ktorú si vypočujem keď niekde hrá, ale do CD by som neinvestoval. Tým nechcem povedať, že je to zlá muzika, takto to cítim.

PaloM @ 26.07.2013 08:37:35
Ošiaľ zvaný Nirvana som prežíval cez MTV televíziu a Unplugged, CD Nevermind som si požičal z požičovne a nahral na kazetu.
Uznávam, ako som písal pod predošlou recenziou.
Je to dobrý album, aj Unplugged, no dnes ma už nezaujíma.
Už nemám ani kazeťák, ani kazety a spolu s nimi sa pobrala z domu aj Nirvana... :-)

gunslinger @ 26.07.2013 09:44:30
Album ktorý má miesto v mojej Top 10

Cossack @ 26.07.2013 10:13:18
Mně NIRVANA nikdy nevadila a platí to dodnes. Názor na jejich MTV Uplugged In New York mám stejný s Hejkalem, ze studiovek se mi nejvíc líbilo In Utero (ale už jsem od nich dlouho nic neposlouchal).

I když jsem grunge mohl a určitě má své místo ve vývoji rockové hudby, přece jen to období (hlavně při zpětném ohlédnutí) nebylo nejšťastnější… Co mi vadilo maximálně, byla ta „masová hystérie až mánie”, ale i takové věci se dějí…

Nejlíp to vystihl Mickey Rourke ve filmu Wrestler
>> odkaz
Koukněte se na ukázku (od 0:48 – ale klidně na celou); pro ty, co anglicky „nevládnou tak dobře” … Rourke říká zhruba toto: „Osmdesátá léta byla skvělá, tolik fajn muziky… GUNS N’ ROSES byli vynikající!” (Do toho přizvukuje Marisa Tomei: „Taky CRÜE, DEF LEP…”) A zase Mike: „A pak přišel Cobain a všechno podělal…”
:-D

zdenek2512 @ 26.07.2013 11:52:05
Ahoj Petře, napsal jsi to moc hezky, ale já bych téhle desce i když mám radši Bleach a Unplugged dal taky pět hvězdiček. Zapomněl jsi zhodnoti poslední skladbu Endless Nameless, fantastickou hlukovku za kterou by se nestyděli ani Sonic Youth. Tuto dá se říct revoluci jsem poznal dříve než s Nirvanou. Bylo to prostřednictvím samplaru SubPop200 a prvního EP skupiny Mudhoney Superfuzz Bigmuff. Až za rok jsem si na podzim roku 1991 nahrál album Nevermind a po vánocích nastala ta pravá grunge mania. Ta hysterie mi nevadila, protože jsem v tom viděl paralelu s Beatles o třicet let zpět. Tvrdá hudba v pojetí kapel jako Nirvana, Soundgarden, Mudhoney, Alice In Chains a Pearl Jam mi byla daleko bližší než uječené německé metalové kapely. Cobainův normální hlasový projev před pozérsvím. Písničky plné feelingu před studeným čumákem. Nirvanu i grunge beru jako něco mnohem důležitějšího než třeba ten německý metal plný pozérství a klišé.S Nirvanou mám krom Unplugged ještě dva koncerty na DVD a čas od času si je pustím. Líbí se i manželce a pro ni je Kurt Cobain na stejné hladině obliby jako Jim Morisson.

Cossack @ 26.07.2013 13:09:02
Nevím, co (koho) přesně myslíš tím „uječeným německým metalem”, Zdeňku, ale i tady, jako všude, je vedle „slaboty až odpadu” celá řádka významných jmen, které ovlivnily spoustu dalších spolků, a to i za hranicemi Německa.
Protože jsi to časově nevymezil a v 90. letech, díky „grungeovému šílenství”, všechny ostatní rockové žánry (včetně metalu) dost živořily „na úbytě”, opravdu netuším, koho máš na mysli. V té době jsem německou scénu moc nesledoval (pokud jde o nově vznikající spolky), ty staré se ale povětšinou držely.

Na závěr, abych byl konkrétní, uvedu několik jmen, která jsou (minimálně v metalu) opravdu pojmy – všechny z německé scény:
ACCEPT, KREATOR, SODOM, GRAVE DIGGER, HELLOWEEN…
(Jsou to ale spíš 80. léta, ovšem i ta 90. tyhle bandy – většinou – přežily, což u „grungeovek” platí dost výjimečně.)

zdenek2512 @ 26.07.2013 13:41:27
Ahoj Cossacku, ja uz od mladi mam averzi vuci nemeckemu bigbitu . Z nemeckych kapel mam hodne rad Can, Faust, Guru Guru, Einstrurzende Neubauten a byli mi doporuceni Neu! Z tebou jmenovanych kapel jsem mel na mysli Helloween a Accept ty ostatni jsou pokracovani techto dvou. Sodom znam a slysel jsem je , to neni spatna muzika, ale nekoupil bych si to. Kreator znam podle jmena a nasivek a ti Grave Digger to je to same, mel je nahrane jeden lampasak na vojenskem cviceni rikal Hrobar a zaroven na ty kazete mel Metallicu Master of Puppets a divil se ze to znam. Myslim, ze Soundgarden, Mudhoney, Alice in Chains i Pearl Jam pokracuji za strjneho zajmu okoli jako ty nemcouri. To je muj pohled on to kazdej vidi jinak. Pro me je to stejny jako Beatles v sedesatych letech. Pisnicky Come As You Are, Heartshape Box a dalsi jsou evergreeny. Uzij si Alice kamos na nem byl v Brne , on bydli v Lisni a rikal, ze se mu to dost libilo :-)

Cossack @ 26.07.2013 13:59:02
Tak zrovna ACCEPT jsou jedna z nejvýznamnějších světových kapel vůbec (a mimochodem, začínali už někdy v druhé půli 60. let, první nahrávky jim vyšly ještě na konci 70. let); co se „řvaní týče”, tak např. Udo Dirkschneider (ex-ACCEPT) neřval určitě víc, než takový Kurt Cobain (ex-NIRVANA). ;-)

Ale jasně, každý to vnímá po svém…

(Ten COOPER před 5 lety byl hodně fajn, věřím, že tentokrát taky nezklame.)

zdenek2512 @ 26.07.2013 14:27:11
Me ti Accept ani Scorpions neoslovili. On to kazdej vidi jinak me u tech kapel vadi asi ten falzet. Nevim. Cobain rval, ale mne to u nej prijde takovy normalni. Proste netaha vysky jako treba Krizek. Ja mam v oblibe trochu jiny druh muziky a tohle beru jako neco co se mi libi z kategorie tvrdy rock. Tyhle kapely ( grunge) si poustim s manzelkou ty se to libi hodne, libi se to i dceram. Kamos rikal ze ten Alice byl perfektni ja byl pred peti lety na Mansonovi v Praze a to byla nuda. Zato Purple pred peti leyy nebo Swans na jare v Brne to byla bomba. Uzij si to:-)

10.07.2011 gunslinger | #

Druhý album tejto skupiny je naozaj jedno umelecké dielo čo pieseň to skvost.
Aby ste pochopili toto je jediný album no ešte spolu s AC DC – Let There Be Rock S ktorého som sa naučil hrať na gitare. všetky piesňe. No okrem piesňe Endless Nameless ale tá skladba sa nenachádza na všetkých verziách albumu.
Album otvára notoricky známa skladba Smells Like Teen Spirit .Treba ale uznať že pieseň má chytľavý riff a jednoduché krátke ale predsa úžasné sólo.
Na druhú pieseň In Bloom skupina natočila dobrý videoklip taký ten old schoolový .
Treťia pieseň Come as You Are je taktiež dosť známa je to prvá pieseň spolu s House Of The Rising Sun od Animals ktorú som sa poriadne naučil hrať na gitare opäť jednoduchý chytľavý riff tentokrát trocha skreslený ako keby Kurt Cobain hral pod vodnou hladinou skvost!
Pieseň Breed sa svojou tvrdosťou vracia ku koreňom albumu Bleach dosť ťažká vec.
Ďalšia pecka Lithium zo smutným introm takéto piesňe od Nirvani jednoducho zbožňujem.
Polly Asi moja najobľúbenejšia pieseň od nich milujem ten gitarový riff nikdy sa ho neviem nabažiť.
Táto pieseň Territorial Pissings má veľmi zaujímavý názov nie ? gitara je tu taká hlasná že to je takmer nepočúvateľná , ale dá sa to vypočuť.
Klasická Nirvánovka Drain You takú akú ju mám rád a ešte ma nikdy neomrzela.
Lounge Act intro neobvykle začne vybrnkávať basová linka no hneď sa k nej pustí gitara s opäť jednoduchým powerakordovým riffom ktorý je ako vždy úžasný.
Stay Away skladba kde sa Kurt rozpráva sám zo sebou.
On a Plain jedna s piesňí ktoré znejú podobne ako tie ostatné ale v tom dobrom duchu.
A nakoniec Something in the Way s ktorou(musím použiť to slovo) ZáBILI album úžasný koniec.
Niektoré verzie albumu obsahujú skladbu Endless Nameless Je to pieseň plná bolesti
Na tomto albumu nieje ani jedna slabá pieseň je to tak.

reagovat

PaloM @ 10.07.2011 06:44:55
gunslinger, ďakujem za výbornú recenziu, je to aj moje obľúbené CD, naozaj sa im vydarilo. Rovnako mám rád aj unplugged, to je tiež veľmi vydarená nahrávka.
Som rád, že si sa rozpísal a výrazne si sa zlepšil v gramatike. Gratulujem !
(Ak ti môžem poradiť, tak nedávaj mäkčeň na písmenko, za ktorým je mäkké "i" a "e": piesňe - má byť piesne, piesňí - má byť piesní. A ostatné máš veľmi dobre.)

gunslinger @ 10.07.2011 07:12:52
Dobre takých chýb sa budem vyhýbať... nemôžem za to že nikto nerecenzuje Nirvanu taký kult!!! takže zostal na to iba jeden neštastník (teda ja) :-(

PaloM @ 10.07.2011 07:45:57
:-))

Cossack @ 10.07.2011 08:14:32
Tohle album (a následující) mám taky rád (sice dnes o trochu míň, než v 90. letech, ale pořád dost).

A teď o jiné věci:
Dokud se tu bude TVRDOŠÍJNĚ zaměňovat MLUVNICE (gramatika) za PRAVOPIS (ortografii), budu já stejně TVRDOŠÍJNĚ na tuto CHYBU upozorňovat! :-)

P.S.
Palo, není to nic osobního, nejsi (bohužel) jediný, kdo to tu neustále plete (stejně tak Filozof, Brano, Voytus, Óin a další). ;-)

Cossack @ 10.07.2011 08:56:32
Tím následujícím albem jsem myslel "In Utero", nikoliv "Incesticide" (což je vlastně kompilace starších a nevydaných věcí)...
"In Utero" mám o něco raději než "Nevermind" (a měl jsem, už když vyšlo).

gunslinger @ 10.07.2011 09:28:55
Cossack to mi bolo hneď jasné Incesticide nieje radové album

hejkal @ 10.07.2011 10:08:41
Cossack - zasa bez gramatiky žiadnu ortografiu v praxi neuplatníš, nuž by som tento laický všeobjímajúci pojem vôbec nebral kriticky. Bez gramatických konštrukcií, tvarov, rodov, činiteľov v slovoslede atď. by nikto žiadnu vetu nenapísal, ergo všetko je gramatika (rozhodne ide aj o morfológiu a syntax atď., nielen mluvení, ale neviem české odborné výrazy, nuž keď gramatiku označujete ako mluvnici, tak ti verím). :) (tým končím znevažujúce gramaticko-pravopisné okienko)

Brano @ 10.07.2011 10:25:16
..nemá náhodou ortografia niečo spoločné s ornitológiou? :-) Že blbosť?Ja nič,len som sa tak pýtal.Asi sa musím znovu obrátiť na jazykovedný ústav Dionýza Štúra. :-)Mimochodom,nemáte niekto náhodou číslo na Dionýzov mobil?

gunslinger @ 10.07.2011 10:42:15
zase sa tu strhlo peklo !!!

hejkal @ 10.07.2011 10:44:20
Na začiatok stačí pokojne aj učebnica slovenského jazyka pre (tuším) 5. a 6. ročník ZŠ, v prípade seriózneho záujmu potom Jozef Mistrík a jeho Lingvistický slovník (SPN, 2002), tým sa bežnému jedincovi dostane dostatok hrozivých informácií, ktoré ho odradia pátrať po telefónnych číslach kapcít. :)

hejkal @ 10.07.2011 10:47:15
gunslinger - nepreháňaj, skôr číra zábava, ako vždy, keď sa o neznámych témach vedú internetové diskusie. :) K hudbe Nirvány: tento album som svojho času občas vypočul, však sa bez Smell like teen spirit v 90. rokoch nezaobišla žiadna garážová skupina, osobne ma od tejto formácie najviac bral Unplugged.

PaloM @ 10.07.2011 10:56:08
Ani som netušil, že sa zase dobre pobavím, lebo história sa zopakovala :-) Cosack, si profík, tak beriem pripomienku.
Brano, dám ti radšej Ľudov mobil, lebo Dionýz by ti akurát povedal, kde aké šutre nájdeš v Horných Uhrách. Takže. Ľudova predvoľba začína "Made In Heaven", alebo "Knock on heaven s door".

pito63 @ 10.07.2011 11:00:00
Skupinu Nirvana som nikdy nesledoval, akosi ma to vtedy obišlo. Je však pravda, že v čase veľkého boomu okolo Cobaina a spol. som sa hudbe takmer vôbec nevenoval, všetko nové ignoroval a bol verný "sedemdesiatkam". Vlastne sa na tom nič nezmenilo, len s tým rozdielom, že sledujem nové veci zo sveta hard rocku a metalu.
Gunslinger, je dobré, že píšeš, nech Ti to vydrží!

Brano @ 10.07.2011 11:14:37
Palo,ďakujem.Vieš, Ľuda teraz nechcem otravovať,asi je s Adelou na Ostrej lúke na nudapláži a mobil určite nemá so sebou.Mám o nich trochu obavu,lebo vonku strašne pečie a neviem,či si zobrali opalovací krém,minimálne faktor 7.

PaloM @ 10.07.2011 11:17:14
Brano :-)) Odporučil by som na začiatok faktor najmenej 20, z 19. storočia určite nemajú tréning na takéto horúce peklo. Pekný deň, idem vegetiť mimo PC.

Óin @ 10.07.2011 12:07:31
Nevím, jak jsi Cossacku došel k tomu, že si pletu ortografii s gramatikou. Coby absolvent literární vědy si toho nejsem vědom :-)

Cossack @ 10.07.2011 16:06:28
Óin:
Tak pro osvěžení paměti...
„Óin - 13.06.2011 12:52:41
Já už se naučil, že nemá cenu někoho upozorňovat na chyby a opravovat jeho gramatiku. Takový člověk tě stejně většinou pošle tam, kam slunko nesvítí :-)”
Je to ve vlákně „Osmdesátá léta”. ;-)

hejkal:
To, co píšeš je sice pravda, ale nijak to neomlouvá zaměňování dvou různých (byť souvisejících, či na sebe navazujících) pojmů...
Asi jako kdyby sis dělal míchaná vejce a mluvil o míchaných slepicích, a to jen proto, že ta vejce slepice snesla...
Pokud upozorňujete gunslingera (nebo kohokoliv) na chyby v psaném projevu, nejsou to chyby mluvnické, tedy gramatické, ale pravopisné (ortografické). Tečka! :-)
Nebo ho snad z těch řádek „úplně slyšíte”...? :-D

PaloM:
Profík určitě nejsem, ale díky... :-))

Brano:
Správně sis vzpomněl – nemá...
Snad jen tolik, že jsou to vlastně všechno „ptákoviny”. :-)

P.S.
A Kurt se v hrobě obrací...

Óin @ 10.07.2011 16:15:04
Tady jsem gramatikou pochopitelně myslel něco jiného... Slovo gramatika totiž pochází z řeckého grammatikē, což znamená něco jako umění psát.

Cossack @ 10.07.2011 16:48:08
Óin:
Opět máš pravdu, nicméně faktem zůstává následující...
„V lingvistice je gramatika neboli mluvnice soubor logických a strukturálních pravidel, kterými je řízena stavba vět, frazémů a slov v určitém přirozeném jazyce. Termín také může označovat studium těchto pravidel, takovýto obor pak zahrnuje morfologii a syntaxi, doplňované fonetikou, fonologií, sémantikou a pragmatikou.”

A víc už na to se... nebudu ohlížet. ;-)

hejkal @ 10.07.2011 17:13:09
Cossack - škoda, že už končíš, rád by som vedel, ako ti do toho zapadá ortoepia. :) Tiež len v záujme dovysvetlenia dodávam, že som sa snažil naznačiť, že výraz "tvoja zlá gramatika" resp. "nauč sa gramatiku" zľudovel a stal sa z neho frazeologizmus, ktorým bežný ľud označuje toto - zle píšeš. V prípade, že nás zamestnajú v tom Braňovom obľúbenom ústave, by sa naša debata samozrejme prudko terminologicky vyčistila, ale to by nám nikto nerozumel (a možno ani my sebe samým). :) Každopádne som rád, že občas sa tu takéto debatky rozvinú, aj keď s hudbou nesúvisia. Všetkým želám pekný večer.

Cossack @ 10.07.2011 18:05:20
hejkal:
Tak ta je pouze o ústním projevu („soubor obecně platných zásad a pravidel spisovné výslovnosti”).
Mluvnice se zabývá stavbou věty, slovosledem, skloňováním, časováním atd.
Pokud někdo zvládá gramatiku (mluvnici) perfektně, neplyne z toho ještě, že je stejně dobrý v pravopisu (např. nerozlišuje „i” a „y” apod.); je to ale jistě značně neobvyklé (tyto znalosti, alespoň základní, jdou většinou „ruku v ruce”).
Takže znovu říkám, že máš (svým způsobem) pravdu, i když ji nemáš (to je antinomie, co?)...

A máš pravdu i s rozšířením tohoto omylu mezi „běžným lidem”, kam se ale osobně taky počítám (nadčlověka tu a tam potkám tady i v normálním životě a vždy to stojí za to! :-D). To ovšem nikterak nedělá z chyby „nechybu”...
Havrani se taky nebudou pářit s vranami, jen proto, že si spousta lidí myslí, že jsou na tom příbuzensky stejně, jako Kohout a slepice... ;-)

Přeji také příjemný večer!

Deadmonkey @ 10.07.2011 18:06:25
Když špatně čárku napíšu ve větě, věta být pravopisně nebo gramaticky špatně? :) (aneb příklad GRAMATICKY špatné věty, ale dotaz stejně platí :)) )

Cossack @ 10.07.2011 18:08:02
P.S. Nechápu, proč mám kohouta s velkým „K”...
Už ze vší té jazykovědy blbnu, takže končím doopravdy!
;-)

Brano @ 10.07.2011 19:45:30
...len tak od veci....ale sakra kde je ten Šani???