Camel - I Can See your House from Here (1979)

24.07.2019 EasyRocker | #

V závěru sedmdesátek Camel po odchodu basáka Douga Fergusona procházeli těžkým obdobím a citelnou obměnou sestavy, jejímž výsledkem je např. hned dvojice klávesových nástrojů na tomto albu.


Přímočarou tvář kapely vedle barevné úvodní Wait zastupuje i hit Stranger Than Mine, který mě tak neunáší, ale Latimerova flétna se opravdu povedla. Hackettovsky něžná a křehká krása Eye of the Storm s vlnící se basou, ale i klávesově vzdušná Hymn ho Her, se ohlíží do minulosti. Progresívně melodickým klenotem, spojující rockovou plnost se zákoutími nebeského klidu, je Who We Are. Nadšencům instrumentálního běsnění sedne pecka Neon Magic, kde řádí vedle dvojkláves i bicmen Andy Ward. Remote Romance, i jako zastánce 80tek, vnímám jako přešlápnutí. Sice jasná nadsázka, ale na mě působí rušivě. Veškeré pochyby smetává do propadliště dějin závěrečná, atmosféricky a instrumentálně geniální Ice. Za tohle Latimerovcům věčná sláva.

Ano, hudba Camel se od intimně nadýchané minulosti v souladu s dobou přibližují publiku. Výjimečný talent Latimer to ale dělá s takovou jistotou, nadhledem a zápalem, aby šat Camel byl progresívní. Kolekce krásných písní s minimem slabých míst. Rád se přikloním k 5.
reagovat

horyna @ 24.07.2019 13:44:31
To čučím, easy dal pětku? Osobně to chápu:-), já ji dal taky, jelikož tu desku s její nadpozemskou atmoškou miluju.

EasyRocker @ 24.07.2019 16:10:11
horyna: a teď jsem s namočenou čepicí procházel Prahou, i přes to vedro, a dvakrát mi tam tahle deska jela.... neskutečný výsledek, Ice s Prahou od Hradní rampy :-) nepopsatelné

Jarda P @ 25.07.2019 06:38:06
Slyšet naživo Ice, což se mi povedlo dvakrát, je nezapomenutelný zážitek.

EasyRocker @ 25.07.2019 06:56:47
Ukazuje to, proč Latimera tak miluju.

zdenek3 @ 26.07.2019 10:00:25
Nemůže než souhlasit. Ani nevím, zda některé Camel album je za míň, než 4****

Mayak @ 26.07.2019 12:54:41
EasyRocker + zdenek3:
Andy Latimer je mimoriadny fenomén, predovšetkým vďaka nemu je značka CAMEL jedna z absolútne najdôležitejších kapiel aj v mojom živote a vnímaní Hudby celkove.
Aj ja som z tých, ktorý žiadnemu albumu CAMEL nedajú menej, ako 4/5 (ak už to prefláknuté bodovanie "musí" byť).

EasyRocker @ 26.07.2019 13:03:41
Mayak a Zdeněk: naprostý souhlas. Camel jsou "moje kapela". Podobně to mám třeba s Hackettem, Anthony Phillipsem, Pendragon nebo Flower Kings.

horyna @ 27.07.2019 13:42:34
Rád se přidám na vaši stranu. Camel průměrnou desku nenahráli. Vlastně ani nedokáži označit tu nejslabší. Vzácně vyrovnaná diskografie. A hlavně nadmíru pestrá.

28.08.2017 horyna | #

Hudební publicista, profesionální posluchač s dostatečně velkou erudicí nebo jen obyčejný fanoušek nějakého stylu, skupiny či určité hudební oblasti je jistě dobře obeznámen s vlivem, jaký měla epocha osmdesátých let na okolní hudební produkci a jak moc ji dokázala přetvořit. Některým souborům se vyhnula menším obloukem, některé zohyzdila k nepoznání a neposlouchání.

Dotkla se každého a její popový odér s nástupem disca měnil image, názor i celkové hudební vnímání. Najednou se komponovalo uvolněněji, prostěji a celkově přehledněji. Postupy i celé kompozice zjednodušily tvar i stavbu, zkrátila se stopáž i vlasy hudebníků. Nazírání na toto odvětví značně zkomercionalizovalo a dobře se měli ti, jež se líbili a jak se říká, šli s dobou. Při zpětném pohledu s odstupem několika dekád zůstává na jazyku zahořklá pachuť, kombinovaná s úsměvem na rtech a otázkou, jestli tohle všechno vůbec byla pravda a zda-li se tento kýč mohl opravdu líbit.

Sekyra zaťatá v osmdesátých letech oddělila hlavu od těla celému art rockovému směru, který se ze svého pádu nikdy nevzpamatoval, mátořit se bude jen pozvolna a ve srovnání se sedmou desetiletkou více méně paběrkuje dodnes. Je mnoho kapel, na kterých si zhoubný příklad účinkování jedu značky 80 můžeme názorně ukázat. Jsou tu ale i tací, kteří se zuby nehty brání, ústupky dělají jen minimální, do onoho proudu vkročí mírně našlápnutou nohou a jen na půl plynu. Zlehounka klouzají, aby neupadli (že Queen) a pootevřená vrátka dokážou velmi briskně znovu rozvalit.

Jednou z takových kapel jsou i Camel a pootevřená vrátka, o kterých mluvím ve větě předchozí, dokáží znovu doširoka rozevřít progresivně nepřístupnou, mnoha fanoušky nepochopenou, výbornou deskou Dust and Dreams hned v desetiletce navazující - syrových, devadesátých letech. Vraťme se ale k meritu věci, kterým je nahrávka z roku 1979 I Can See your House from Here.

Rockový fajnšmekr znalý situace na hudební mapě v průběhu sedmdesátých let, přesněji řečeno na jejich konci, zaznamená ještě před nástupem popu krátkou životnost nového směru, jež má za úkol oslovit především velmi mladé publikum - a tím je styl punk. Ten se vyškrábe do hlaviček náctiletých velice rychle během roku 1977 a to je vlastně i zlomový okamžik, v němž mnoho do té doby progresivních kapel minulosti začne přemýšlet jinak. Camel nejsou výjimkou a po čtyřech klasických studiovkách přicházejí toho roku s částečně zmodernizovaným soundem a nemalou hudební obměnou prostřednictvím pestré nahrávky Rain Dances. Následující album Breathless jde ještě o malinko dále a hned o rok mladší kolegyně, jíž se tato recenze týká, nový vývoj kapely nehodlá zastavit. Jenže.

Pokud budeme k oné době či hudební etapě přistupovat povrchně a s určitou utkvělou představou, může se lehce stát, že si zcela logicky "zazdíme" množství výborné muziky, aniž bychom si na ni vytvořili názor vlastní! Čas a energie takto investovaná vyvolá v mnoha jedincích zpětnou reakci a léty budované přesvědčení začne dostávat na mnoha místech slušné trhliny.

Na tuto deska se dá jednoduše nazírat jako na album, jež tvoří několik dvou-písňových souborů a jeden instrumentální trojboj. První dvojička písní Wait a Your Love Is Stranger Than Mine stojí napůl cesty mezi staršími Camel a Camel, jež ladně vpluli do doby nové. Najdeme zde zpěvnost, ale i přijatelnou libivost (chceme-li hitovost) zabalenou ve velmi vkusném kabátci utkaném prostřednictvím mnoha kytarových melodií, zajímavých kláves a čarovného zpěvu basmistra Colina Bassa.

V další dvojce jsou umístěny písně Who We Are a Hymn Ho Her, klasické křehuljenky alá Camel s velice intenzivní melancholickou výpovědní hodnotou, barevností, smyslností i propracovanou stavbou. Zde ze sebe Andy Latimer ždímá pot i krásu, pocit sounáležitosti, ale i pláče, padajícího jako vodopád do slzavého údolí.

Do poslední dvojice lze umístit skladby Neon Magic a Remote Romance, z nichž především druhá zmiňovaná upadá na rozeklaných podpadcích lehké ženštiny, která si to v červené nablýskané minisukni míří trsnout někam do sousedního baru. Tohle je totiž jediná vada této nahrávky, jedna neslušná piha na krásném velbloudím těle.

Zmiňované instrumentální trojklání patří ve tvorbě kapely k vrcholným číslům. Ať je to okouzlující píseň Eye Of The Storm s clavinetem a flétnou, symfonická minuta Survival naplněna žalem a smutkem či poslední epochální desetiminutovka Ice tvořící vrchol alba - po instrumentální i atmosférické stránce zcela mimořádná to věc.

Album vzniklo pod producentským dohledem Ruperta Hine, člověka, kterému vděčí kapela Saga za své úspěchy na začátku osmdesátých let, stejně jako sousední Rush, jimž se s jeho pomocí podařilo velmi dynamicky, svěže a nadýchaně překlenou přelom let 80/90, s nahrávkami Presto a Roll the Bones.

Desce uděluji plný bodový výměr, jelikož jde podle mne o zcela mimořádné a hodnotné dílo nejen v intencích tvorby Camel, ale i v období náležícímu konci sedmdesátých let. V době, ve které mnoho podobně zaměřených kapel nedokázalo udržet otěže mamonu a odolat vábivému cinkání zlaťáků.

Camel jsou zkrátka třída, na kterou bylo spolehnutí i v nelehkých časech, kdy ustupující art-rockový směr dostával tvrdé direkty z mnoha směrů.
reagovat

steve @ 28.08.2017 06:43:33
Bomba. To není recenze, ale slohovka. Výborně jsem si početl, i když desku neznám, tvoje réca mě k ní možná dokope. Nějak instinktivně beru Camel po Breathless jako druholigové. Pak mám rád až Dust and Dreams.

merhaut @ 28.08.2017 08:12:19
Opravte někdo z moderátorů "zohizdila".

vmagistr @ 28.08.2017 09:19:43
steve: Školní terminologii bych se v tomto případě raději vyhnul. Za tu brutálně přetěžovanou větnou stavbu, tunu čárek v místech, kam žádné nepatří a pár hrubic návdavkem (vše snad již opraveno) by z toho žádná pěkná známka nebyla.

merhaut: hotovo

merhaut @ 28.08.2017 09:40:14
Díky za opravy, já to dál než k "ohizdě" nečet. Je pravda, že někdy je méně více. Každému doporučuju psát jak mu zobák narost:-)

dan @ 28.08.2017 09:53:58
pět * snad nemůžeš myslet vážně???????

horyna @ 28.08.2017 12:07:13
Proč bych to Dane nemohl myslet vážně? To je jako chyba, když se mi něco líbí více než ostatním?

EasyRocker @ 28.08.2017 12:08:25
Miluju Camel, tohle je zvláštní, ale dobrá deska. Z 4/5 minimálně... :)

horyna @ 28.08.2017 20:02:25
Vážený a vždy dokonalý magisterský předsedo: omlouvám se ti za to, že po mě musíš opravovat tisíce hrubek a odsraňovat kilogramy čárek. Věz, že ani pro mne není tato informace nikterak příjemná. I v reálném životě a vlastně už od školy s podobnými nástrahami často bujuji a někdy je to opravdu těžké. Ano, dobý češtinář ze mě už nikdy nebude, což je občas vidět na mém kostrbatém psaní. Buď proto prosím schovívavý a podobné komentáře prosím vynech. Někdy i ostřeji mířená slova, dokáží toho druhého zabolet a uštědřit mu podobnou ránu, jako přesně mířený direct.

vmagistr @ 28.08.2017 21:30:09
horyna: Nemusím, dělám to dobrovolně. Kdyby se steve nezmínil o té slohovce (reagoval jsem na něj), ani bych necekl. Že s češtinou bojuješ Ti věřím a nenapadlo by mě Tě za to jakkoli kritizovat. V dnešní době už Tě ale na spoustu chyb v psaném textu může upozornit (a nabídnout správné řešení) i samotný textový editor - je dobré toho využívat.

Pokud Tě můj předchozí příspěvek ranil, omlouvám se Ti.

horyna @ 29.08.2017 04:22:47
vmagistr: ok, nechejme toho. Věřím ti co jsi napsal.

Jarda P @ 29.08.2017 04:55:43
Při poslechu Ice mě dodnes mrazí, jak napovídá název skladby. U Camel neznám slabou desku a jelikož jsem jejich nekritickým obdivovatelem, tak s recenzí i přes množství hrubek souhlasím.

steve @ 29.08.2017 06:31:32
horyno, nic si z toho nedělej, nikdo nejsme dokonalej:)
rozhodně piš dál, seš jeden z předních výrobců bavlny na světě:) Chci tím říct, že produkuješ nadstandardně často, sice s chybami, ale poutavě a zajímavě. Máš slušný rozlet. Čtu tě stejně rád, jako jiné autory.

john l @ 29.08.2017 07:01:25
jeď Horyno, jeď

EasyRocker @ 29.08.2017 08:17:36
horyna: nenech se rozhodit, na prvním místě jsou pocity z hudby, a ty z toho pohledu píšeš, což je mi blízké :-)

Balů @ 29.08.2017 08:29:37
Začátek alba se nese lehce v duchu Supertramp ( což mi vůbec nevadí )
a celé album se mi dobře poslouchá.
Teda mimo tracky 7 a 8.
I tak zbývá 37 minut velbloudí muziky.
S recenzí víceméně souhlasím, hodnotím silných 3,5 *

jirka 7200 @ 29.08.2017 08:41:29
Chybu uděláme někdy každý, všichni se ale vždy těšíme na tvé další recenze, i když já osobně zrovna Camel moc nemusím :-)

Ryback @ 29.08.2017 10:11:36
Chybu v čárce nebo mě/mně udělá řada z nás… Já v tvých recenzích nacházím Horyno především toto:
tvá slovní zásoba velká, tvé nadšení upřímné a tvé recenze čtivé
Takže jak napsal Jirka nade mnou, těším se na každou tvou další recenzi, byť mé uši už mají s tvorbou Camel po Rain Dances s některými alby (a tohle je jedno z nich) problém. Ale to je „problém“ mého apetitu, ničeho jiného ;-).

horyna @ 29.08.2017 12:16:40
Vážení kolegové, děkuji vám za podporu i příznivý ohlas. Někteří mě svou reakcí překvapili, někteří po včerejším poklesu nálady i rozesmáli. Stále se tu nachází dobrá parta progem nakažených a zapálených šílenců.

Antony @ 29.08.2017 13:08:05
Tohle album bylo jedno z prvních, které jsem od CAMEL slyšel. Znám ho zhruba 30 let. Nemůžu si pomoct, ale vždycky mi připadalo jako kombinace ASIA, ELECTRIC LIGHT ORCHESTRA a Hanky Zagorové. Hopkavý popík s rockovými zbytečky na pozadí. Za tři, příjemná oddechovka.

Jarda P @ 30.08.2017 05:28:54
Přirovnat Camel k Hance Zagorové je stejné jako přirovnat toaletní papír ke smirkovému.

12.08.2012 alienshore | #

Na tento album má každý svoj názor, ja budem v tomto smere možno zaujatý lebo ho poznám asi najdlhšie zo všetkých albumov. Príklon k popu je tu samozrejme ešte silnejší ako na predošlej doske Breathless.
Hneď prvá skladba Wait s celkom peknou melódiou to potvrdzuje. Hitovka Your Love Is Stranger Than Mine plní svoju úlohu dokonale, melódia s hudobným spracovaním potvrdzuje talent tejto kapely.
Eye Of The Storm mi pripadá ako nejaká hudba k filmu, ale samozrejme tento kúsok neurazí nikoho snáď. Výborná Who You Are je postavená trochu na sentimente, ale je sprevádzaná výbornými klávesmi, Latimerovou gitarou a precíteným spevom. Dvojica skladieb Hymn To Her a Neon Magic sú solídne melodické skladby. Naproti tomu je song Remote Romance najhoršou skladbou na tomto albume a musím povedať, že synth-popová podoba tejto kapele v takomto smere vôbec nepristane. Posledná inštrumentálna kompozícia Ice je vrcholom celého albumu. Dalo by sa povedať, že je jedným z vrcholov Latimerovho gitarového poteciálu a v spojení so skvelými klávesmi, ktoré ženú vpred túto krásnu emocionálnu skladbu je tento kúsok zimomriavkovým hudobným zážitkom.
Album I Can See Your House From Here mi pripadá o niečo menej vyvážený ako predošlý Breathless. Pre menej náročných poslucháčov a priateľov melódií je tento album určite vítaný. Po tomto albume nahrali Camel dosku Nude, ktorá minimálne o jednu triedu prevyšuje tento počin. Realne hodnotenie 3,5.
reagovat

martin69 @ 13.08.2012 18:03:06
Dobré album.Nic víc,nic míň.Následující Nude je naopak vynikající.

PaloM @ 13.05.2014 06:48:53
Až dnes mi dokonale sadol posluch albumu. Všetko závisí od nálady a teraz tieto krehké melódie sú liekom na moje nervy. Ja som šťastný človek, v pokročilom veku stále objavujem Ameriku v starých prog nahrávkach :-)
Vďaka za recenziu, alienshore.