Alphataurus - Alphataurus (1973)

SHM-CD Belle Antique ‎– BELLE 101744, AMS ‎– AMS SHM04MMX /2010/

Alphataurus pocházejí z Milána a vznikli v roce 1970, ale do širšího povědomí veřejnosti se dostali až o dva roky později, a to díky své účasti na několika významných hudebních festivalech. Tam si jich všiml Vittorio De Scalzi z hvězdných New Trolls, kterej zrovna hledal neokoukané tváře pro svoje nově vzniklé vydavatelství Magma. S Alphataurus si padli do noty a jejich eponymní debut byl vůbec první položkou v katalogu firmy. V krásném, triple gatefold rozkládacím obalu - kterej namaloval Adriano Marangoni - vyšel v roce 1973 (MAGL 18001) a dnes je sběrateli vyhledávanou raritou, jejíž cena se pohybuje v částkách okolo 1500 €.

Téměř čtyřicet minut dlouhé album obsahuje pět našlapanejch skladeb ve stylu Banco del Mutuo Soccorso, Museo Rosenbach, nebo Semiramis. Je to prvotřídní a energická jízda se spoustou zvratů a o tom, že se s tím Alphataurus moc nemazali svědčí hned úvodní Peccato d'orgoglio. Vrznout nejdelší skladbu (12:22) hnedle na začátek desky se může zdát poněkud troufalé, ale žádnej strach. Vždyť je to jeden z jejích vrcholů a už od hřmění bicích v její introdukci sedím v křesle napjatej jak struna. Nálada písně je opravdu tíživá a nic moc na tom nezmění ani řada instrumentálních vsuvek. Podobně je na tom aj následující Dopo l'uragano. To už je téměř blues rock, ale se symfonickými prvky. Neveselej text popisuje pocit osamění posledního člověka na zemi a název "Po hurikánu" napovídá, že by mohlo jít o přírodní katastrofu. Ta slova se však dají vyložit všelijak a klidně by mohlo jít i o jadernou válku...

Druhým vrcholem alba je pro mě prvotřídní instrumentálka Croma. To je majestátní vznešenost a osudovost sama, která mě při každém poslechu semele totálně na šrot. Ve výborném světle se tu představuje především maestro Pietro Pellegrini a než se stačím trochu sebrat, přichází vrchol numero tre - dlouhej a naprosto božohodovej rozjezd skladby La mente vola. Vynoří se z úplného ticha, zvoní, cinká a šumí syntetickými smyčci, bicí tikaj jak kapesní hodinky a moog vrčí, přede a sténá jako nadržená kočka. Hudební orgasmus a totální blaženost v jednom. I samotná píseň je výborná a k refrénu "La mente vola, non ti conosci più..." se musím přidat aj já. Trochu falešně a s mizernou výslovností, ale o to větším švuňkem. Mimochodem, Michele Bavaro zpívá výborně a bez dramatickejch (pro mnohé italské kapely charakteristickejch) manýrů a mohl by sednout i těm, kteří italské kapely až tolik nemusej. Poslední skladbou na desce je deset minut dlouhá Ombra muta. Ta se svojí stavbou (a vlastně i náladou) vrací k prvním dvěma kouskům a je víc než dobrým rozloučením s celou kolekcí.

Prakticky hned po vydání alba začali Alphataurus pracovat na jeho následovníkovi, ale pro vzájemné neshody se ještě v roce 1973 rozpadli a nedokončený materiál (jako Dietro l'uragano) spatřil světlo světa až v roce 1992 zásluhou labelu Vinyl Magic. Nová kapitola historie Alphataurus se začala psát v roce 2009. Kytarista Guido Wassermann a hráč na klávesové nástroje Pietro Pellegrini se rozhodli vrátit na scénu a dokončit ono rozpracované album z roku 1973 a když se k nim připojil i bubeník Giorgio Santandrea, byl comeback Alphataurus hotovou věcí. První oficiální vystoupení si kapela odbyla na Progvention 2010 a záznam z tohoto koncertu jí vyšel o dva roky později jako Live in Bloom. Ještě téhož roku se konečně objevila i nová studiovka Attosecondo a zatím poslední položkou v diskografii Alphataurus je CD + DVD Prime Numbers z roku 2014.

Rozkládací triple gatefold vinyl replika od japonskejch Belle Antique je nádherná a teprve po jejím úplném rozevření vynikne malba od Adriana Marangoniho vně a velkoformátová fotografie kapely uvnitř obalu, na jehož vnitřní straně jsou vytištěné ještě texty písní, sestava a tracklist. Jedno z křidélek obsahuje papírovej booklet v japonštině a druhé ve fólii zabalený kotouč. Zvuk alba je excelentní a zážitek z jeho poslechu posouvá ještě o level vejš.

Mimořádná deska a ozdoba každé art rockové sbírky, tedy za pět.

reagovat

Brano @ 29.10.2019 13:18:02
Snake,za túto recenziu si zaslúžiš veľkú pochvalu.Alphataurus 1973 patrí medzi to najlepšie,čo z južanskej krajiny v tvare čižmy vzišlo.Album radím do prvej ligy hneď vedľa Per un amico od PFM,Inferno od Metamorfosi,Darwin od Banco...,YS-Il Balletto Di Bronzo,Felona e Sorona,Collage od Le Orme,alebo Arbeit macht frei od Area....Vidieť,že si znalec talianskej progresívnej scény a že ťa to baví.Klobúk dolu!

Snake @ 29.10.2019 17:52:02
Máš recht, Brano, baví. Nebudeš mi věřit, ale já už nic jiného - než italskej rock - ani nekupuju. Dík za pochvalu, Alphataurus si ji zasloužej.

PaloM @ 30.10.2019 11:45:31
Legendárny album. Po hejkalovej recenzii som si to zaobstaral.
Vďaka Snake za recenziu.

Snake @ 30.10.2019 16:19:46
Palo, není zač. Rádo se stalo.

Recenze debutní nahrávky italských Alphataurus tu na Progboardu čítají roky – 3x2004, 2006 a 2007. Celých jedenáct let zde nikdo nepřipomenul jeden z vůbec největších klenotů jižanské scény.

Jde o kapelu, která si to na svém jediném/jedinečném výtvoru vyhřezlém na svět v plodném roce 1973 šine po progové highway, ale do své nádrže čerpá vysokooktanové palivo s nemalou příměsí hard rocku. Tudíž kombinuje a smíchává vícero hudebních složek, jak jsme již u kapel z tohoto kontinentu navyklí. Občas sklouzne k jazz rocku a na pár místech se otře o jižanský folk. Syntezátorově dokonale zvládnutá a bohatě odstíněná paleta zvuků se tu serve s dynamickým podkladem basa/bicí a výborně sólující kytarou.

Pět skladeb, pět perel. Toť stručná charakteristika tohoto alba, z něhož osobně nejvíc obdivuji dva pomalejší kusy v jeho závěru, La mente vola a Ombra Muta. Ty mají dokonale zvládnutou atmošku a rázem vám přivodí příjemné mrazení po těle. Alphataurus sázejí na originalitu, diváka zaujmou bohatou směsicí stylů a buďte si jisti, že vás nebudou nudit ani vteřinu. A perlička na závěr - také vám několik okamžiků rozmístěných v klávesových motivech připomnělo staré dobré Uriáše?
reagovat

Snake @ 29.04.2018 09:05:08
Alphataurus jsou bezva, ale staré dobré uriáše mi nepřipomínaj ani náhodou...

Obě tebou zmíněné skladby jsou parádní (zvlášť ta předehra k La mente vola) a já je miluju, ovšem ještě bych k nim připojil klávesovou inštrumentálku Croma. To je něco tak neskutečně dramatického, až jsem z toho auf. Do tří minut namastit takovouhle nádheru... Mám japonskou vinyl repliku v provedení triple gatefold a hraje výborně. Před lety dostal jsem ji k vánocům a rozbaluji ji jen při vyjímečných příležitostech ;)

Dík za recku !

horyna @ 29.04.2018 09:49:02
Snejku dík, uriáše slyším nejzřetelněji na začátku páte skladby v klávesách. Během prvních minut La mente vola, se v určité periodě ozývá líbezný klávesový motiv, který vždy naprosto záměrně vyhledávám a který dle mého, patří k vůbec nejkrásnějším motivům v hudbě jakou poslouchám.
Verzi budu mít nejspíš tu stejnou, hraje skutečně dobře a malůvka uvnitř je báječná.
O to víc mě uniká, proč je tady nikdo z vás za takovou dobu nezpropagoval :-)

Snake @ 29.04.2018 18:13:04
To máš těžký. Sám jsem se na ně už několikrát chystal, ale těch desek je moc...
Já nejsem zrovna "psavec" a s každou reckou se docela peru. Navíc, toho elánu do psaní už taky není tolik, co bejvalo. Sem tam něco nadatluju, ale ta tendence bude spíš sestupná. Ostatně, jako u každého délesloužícího člena progboardu. To už je holt takovej trend :)

Snake @ 01.05.2018 09:05:47
Jinak, nedávno jsem si koupil comebackové album Prime Numbers a jsem z něho nadšenej. CD obsahuje studiovou verzi (radio edit) skladby "Gocce" a další tři - notně natažené - pecky ze tří různých štací, a při čtyřech skladbách to dělá 51 minut hracího času. Na přiloženém DVD je záznam koncertu z roku 2010 a je to tuším první koncert po reunionu, s komplet obsahem legendárního alba Alphataurus z roku 1973 a dvěma skladbami - pro další desku připravovanými, ovšem nedokončenými - navrch. Dva klávesisté, kytarák, basák a zpěvák na jednom maličkém pódiu a je div, že se tam všichni vešli. Kamer tak akundrát, střih je zajímavej a obraz - byť trochu trhanej - v poho. Zvuk to má ovšem bezvadnej. Je tu aj pěknej bonus v podobě třináct minut dlouhého dokumentu o kapele od Lacrima Pictures s titulky v angličtině. Doporuručuju. Vím, že nakupuješ na BTF a tam to pořád ještě nabízej za kouzelných devět €uro...

Talianska scéna má v zásobe pomerne veľké množstvo prekvapivých klenotov progresívnej a aj inej hudby. Alphataurus patrí k nim.

Celkovo je tento album niečo medzi hard rockom a progresívnym rockom so silnou orientáciou na klávesy. Všetkých päť skladieb balansuje na hranici geniality. Osobne mám najradšej Ombra muta s výbornou bluesovou gitarou. Po všetkých tých classical rockových talianskych protagonistoch (BMS, PFM, Le Orme...) dobre padne trošku temného hard-prog rocku.
Pritom sú všetky skladby skôr v strednom až pomalom tempe.

Netvrdím, že je to typický taliansky progres, ale rozhodne patrí k tomu naj, čo "Čižmári" vyprodukovali.
reagovat

pito63 @ 27.02.2010 19:00:05
Dnes som zažil svoju malú premiéru s týmto albumom. Neviem, či mám vôbec právo sa k nemu vyjadrovať. Napriek tomu si to dovolím - pre mňa veľmi príjemné prekvapenie!

Nádhera, velmi kvalitní album z italské progresivní scény 70.let. Úvod skladba je téměř geniální, ta jejich akustická kytara je vážně vynikající. Pak přechody na svižnější části a závěr opět akustický. Druhá skladba mi přípomíná lepší Led Zeppelin (tady musim souhlasim s Ravilem), a to je ještě k tomu asi ta nejslabší skladba na desce :-). Croma je krásná instrumentálka, krásně melancholicky laděná až mi při jejím refrénu nabíhá husí kůže. Jakoby z geniální soundtracku. La Mente Vola, skladba, která začíná opakujícím se klávesovým motivem nabalující se na další zvuky, při této skladbě vidím let ptáka na obalu, ano mám při skladbách různé představy :-) Jedna z nejlepších skladeb na albu. Poslední skladba je trošičku více instrumentální, ale stále si zachovává sound desky. Toto album je vynikající dílo, dávám 5 hvězdiček.
reagovat

Z italských končin zaznělo v 70. létech mnoho nedostižně kvalitního rocku. Sice tato díla byla stranou obecného zájmu o progrock a dnes patří mezi taktřka zapomenutá, to však nic neubírá na jejich úrovni a originalitě. Alphataurus tímto albem předkládají jedno z nejlepších děl této éry a to i v celoevropském měřítku. Ostrý, vypjatý a temperamentní progrock s mnoha melodickými nápady a zvraty, doplněný málokdy užívanými nástroji, to celé s italským zpěvem, dává za vznik kaleidoskopu tisíců barev a tónů. Pro seznámení s italskou prog scénou doporučuji jako jedny z prvních adeptů, spolu s velkou trojkou (Premiata Forneria Marconi, Banco del Mutuo Soccorco, Le Orme) a nepochybně se Semiramis.
reagovat

Absolutní souhlas s předchozí recenzí. Vynikající album, které zaujme především milovníky britské scény. Alphataurus se skutečně pohybuje na rozhraní artrocku a typicky anglického blues-rocku, což je pro italské kapely trochu netradiční a zarytému progrockerovi to může i vadit (například mě). Skladba Dopo L´uragano (no.2) zní jako vylepšení Led Zeppelin z období jejich druhého alba. Vezmeme-li v úvahu, že na albu Alphataurus se jedná o nejslabší část....

reagovat

Veľmi vydarený "heavy symphonic" progový album tejto talianskej formácie. Album skôr pripomína britskú školu ako taliansku, miestami tu dokonca cítiť trošku vplyv Deep Purple z obdobia ich albumu Machinehead. Album podla mňa prvej 20tke k najlepších z talianskej scény, najmä kvôli skvelej hre klávesáka Pellegriniho,ktorého zásluhou aj remastrovaný vyšiel u malého talianskeho vydavateľstva Vinyl Magic v krásnom digipaku.
Jediné čo mi na ňom trochu vadí je druhá skladba, ktorá je viac heavybluesová ako progová a nehodí sa celkom do tohto vydareného albumu. Ostatné skladby, najmä prvá a štvrtá sú vynikajúce, plné energie, dravého hrania, talianskej hravosti a dobrých nápadov.
Odporúčam!
reagovat

mark6679.mem @ 18.12.2004 00:00:00
Ahoj vedel by si zohnať daný album,mám tiež nejaké talianske veci?Možeš ma kontaktovať na marian6679@post.sk