Saga - Worlds Apart (1981)

08.01.2020 horyna | #

Včera jsem se probíral nahrávkami dříve smahnutými do pc a vyštrachal jsem i dvojici téměř popových alb z poloviny let osmdesátých, mé milované kanadské kapely Saga. Po krátkém testu jsem došel k novému závěru, že ještě nedávno tak prudce odmítaný softový "rock" made in Saga produkovaný v oněch letech, není zase tak špatný a v budoucnu nebude od věci, si například desku Heads or Tales do sbírky pořídit rovněž. Už už jsem Windows Media Player vypínal a naráz si uvědomil, že mezi cédéčky která jsem ještě nestihl vybalit, či na ně nepřišla ta správná chuť, je už hodnou dobu uschováno i jedno pocházející právě od této kapely.

Tou černou ovcí je nahrávka Worlds Apart. Nahrávka, kterou považuje velká část fans kapely za jejich vůbec nejlepší. Podotýkám, já k nim rozhodně nepatřím, to by se pak onen kotouč rozhodně nekrčil kdesi v koutě, ale byl by dávno součástí domácího porfólia Saga.

Tuto placku znám už dlouhou fůru let, už od dob, kdy jsem se Sadlerovci začínal. Tehdy jsem si ji koupil stejně jako kteroukoliv jinou, sic ne mezi prvními (to byla některá z desek předešlých), ale několikrát ji pozorně poslouchal a došel k závěru, že tahle tvář Saga se mi už moc nelíbí. Příliš syntetické, příliš umělohmotné, příliš nabubřelé. A navíc ty občasné elektronické bicí, blé, fuj! Deska šla rychle z domu a tento závěr, který jsem si k nahrávce Worlds Apart přiřadil, jí zůstal přilepen přinejmenším jedno další desetiletí.

Až postupné roztávání osmdesátých let v mé hlavě a akceptování (daleko komerčnějších alb) nahrávek od kapel jako jsou Def Leppard, Uriah Heep, či třeba nedávno zmiňovaných Budgie zařídilo, že jsem si znovu W. A. obstaral.

Hodnotit hudbu osmdesátých let ušima třicátníka, nebo čtyřicátníka, je alespoň u mne velmi ošidné a dosti rozdílové. Co dříve sítem projít nedokázalo, dnes se (sic někdy s úsměvem na rtech) promele daleko snáz. Nad řadou aspektů které jsem vyjmenoval výše a které se k této nahrávce/etapě kanadských Saga nepochybně pojí, už dokážu mávnout rukou. Nejdůležitějším faktorem který mi dnes téměř vždy zaručí, že nahrávka uspěje, je krom nápaditosti, dotažené stránky emoční a kvality jednotlivých songů i melodika. A právě s melodikou dokázali Saga vždy pracovat jako skuteční mistři. Ano, někdy zní skutečně podbízivě a okatě hitově, to když do ní kapela roubuje ony nechvalně známé elekto bicí, se stylem disco hraničící rytmus a sladkobolné zaláskované vokály. Pak se vám křivý ústa, zvedáte obočí a někteří méně zdatní přepínají, nebo rovnou vypínají kompletní desku. Z těchto důvodů se nepřestávám divit, že zrovna W. A. je tak oblíbenou deskou.

Jistě, jsou, lépe řečeno tu byly singly/hity a ty vyhrávali. Skladby jako On the Loose, Wind Him Up, nebo Time's Up bodovali na obou stranách Atlantiku (v Evropě je především Německo jejich zemí zaslíbenou), radiostanice je často zařazovali do svých rotací a fans si je oblíbili natolik, že je skupina musí na svých koncertech hrát dodnes. Tyhle písně ač zní na první poslech lacině a jednoduše, právě svým melodickým šarmem upoutávají dodnes a mají tu schopnost (jako jiné velké rockové songy) se vrýt do posluchačovy hlavy. Kvalitativně vyšší je však spíše závěrečná část desky, s pokračující ságou Chapter a songy No Regrets (Chapter V), Conversations a No Stranger (Chapter VIII). Zde se totiž daleko méně sází na první plán a líbivost. Tady je slyšet, že kluci když chtějí, dokáži komponovat i v odlišném směru a s jinými proprietami.

Tuto desku spáchala nejslavnější a legendární sestava Saga. V jejím čele stojí v několika oktávách zpívající titán Michael Sadler, jemuž na záda dýchají bratři Crichtonovci patřící k hráčské špičce svého oboru a klávesák Jim Gilmour, často poznávací znamení souboru pro svůj charakteristický zvuk syntezátoru. V časech kdy lp vyšlo kapela používala i troje klávesy, na něž živě hrál jak Michael, tak jeden z bratrů Crichtonů. To už byla pořádná hradba a muzika se tím stávala ještě barevnější a žel bohu někdy i přeumělkovaná a dosti patetická. Úvod alba odsýpá v rychlejším tempu a kapela sází hit za hitem. Vše podpírají silně dominantní klávesy spojené s ladnými kytarovými oblouky a křivkami i cválající rytmikou. Michaelův hlas je všude okolo. Vzpíná se do závratných výšek, dolů padá jako obrovský vodopád, obepíná vás a konejší jako smyslný klín vysněné tmavovlásky. Michael je vládce, Michael je král, Michael je Beethoven hlasivek. Je jedno jestli posloucháte některou z raných nahrávek souboru, nebo tu úplně poslední. Na každé zpívá tak, jako by to byla jeho "osudová". Střed desky mě tolik nebaví, ale konec počínaje překrásnou baladou No Regrets (Chapter Five) a dalšími perlami je zaznamenání hodný.

Kdepak, Worlds Apart pro mne nikdy nebude nijak zásadním, či přelomovým dílem, tak jako pro mnohé jiné fandy. A proč? Protože je tu třeba Silent Knight, Generation 13, House of Cards, deska 20/20 a mnoho dalších a dalších, kterým dám vždy přednost a jejichž kvality mám dávno prověřené. Avšak těch několik pochybností a otazníků, které nad Worlds Apart visí mi nebrání desku ocenit kladně. A těch několik invektiv které jsem jí dříve věnoval, dnes přičítám striktnímu mladickému pohledu s příliš uzavřenými klapkami na očích.
reagovat

PaloM @ 08.01.2020 07:04:23
Marek ano, s pribúdajúcimi rokmi je fanúšik tolerantnejší k "soft". Nemáme potrebu, aby všetko rezalo a hučalo.
Skupina Saga ma nikdy nezaujala. Asi preto, že v mladosti som nič od nich nepočul.

horyna @ 08.01.2020 07:13:33
Palo ahoj: Saga bych ti doporučil i na smrtelné posteli :-) to by tě hnedle zvedlo k životu --pardóón :-)
To je art-rockový klenot nejvyššího stupně kvality (na mém pomyslném žebříčku kapel je v první desítce), ale právě v této době dost poplatný okolnostem. Skupina tu má dost oddaných příznivců, kteří na ni nedají dopustit. Kdybych ti měl doporučit, napoprvé sáhni rozhodně do alb, které ti "neublíží" náchylností k trendu doby. Desky od Full Circle po tu poslední jsou zcela bezpečné:-) Dále pak trojice z let 93-95 a pak už je to na tobě. První jsou mezi fans klasikou, žel bohu s nimi cloumá TA doba :-)

yngwie3 @ 08.01.2020 08:35:23
to PaloM:
Súhlasím s Markom Pali a osobne by som pre začiatok odporučil The Security of Illusion z roku 1993 ... a ak Ťa nechytí tento počiny Sagy, tak si navždy Sagastratený :o)

Petr_70 @ 08.01.2020 08:41:00
Jedna z kultovních desek, která v časech mého dospívání spoluvytvářela a formovala můj pohled na muziku.
A také proto na ni nedám dopustit. :)

Mimochodem tohle dílo bylo mezi prvními CD vůbec, které se mi dostaly do rukou v době, kdy tyto nosiče nebyly ani zdaleka běžnou součástí domácností.
Ten booklet, ale vypadal úplně jinak a hlavně lépe. Dodnes mám před očima tu démonickou postavu držící mapu a přihlížející (snad) zkáze světa...

jirka 7200 @ 08.01.2020 09:10:57
K pár deskám Saga jsem se od osmdesátých let občas dostal a jistě pro nikoho nebude překvapením fakt, když uvedu, že mě ničím jejich muzika nezaujala. Za mě příjemný melodický pop rock, který však s art rockem,či progresivním rockem nemá nic společného.

EasyRocker @ 08.01.2020 09:20:02
Mě spíš úplně minuli. Ale to málo, co se ke mě dostalo, mě nějak nepřesvědčio, že bych se měl po nich pídit blíž.

john l @ 08.01.2020 09:54:38
Saga to je artrock jak vyšitý. Ve své nejesencionálnější čistotě. Jde vidět Jirko, že jsi slyšel jen jejich staré desky, jinak bys nemohl tvrdit takovou blbost.

dan @ 08.01.2020 10:16:54
Saga je třicet let stylově spřízněna s Rush. K těm je dle mnohých kritiků nejčastěji přirovnávána. A Rush hrají progresivní rock, o tom se snad nebudeme dohadovat. Chlapy ani jeden nemáte pravdu. Věřte mě.

jirka 7200 @ 08.01.2020 10:37:27
john l: ahoj! Tak jsem fakt překvapenej, asi jsem vždycky kápnul na špatný desky. Můžeš mi napsat název alba, na kterém hraje Saga art rock jak vyšitý ve své nejesencionálnější čistotě?

Brano @ 08.01.2020 10:57:17
Saga je skrátka SAGA!Je to ako s AIDS(HIV),buď to máte v krvi,alebo nie!Ak máte SAGU v krvi,tak si ju užívajte a ak nie,tak sa neznásilňujte a pustite si radšej Olympic alebo Dádu Patrasovú.

Brano @ 08.01.2020 10:59:06
...hehe,to som zas dobrú sprostosť zapotil :-)))

jirka 7200 @ 08.01.2020 11:22:07
to Brano : Dádu mám rád, i když si pouští Sagu

>> odkaz

EasyRocker @ 08.01.2020 11:22:59
Však mi Dáda ječí do mikrofonu už od rána. Když se do něčeho dám.... :-)

Óin @ 08.01.2020 11:46:31
Mně Dáda Albrecht rozhodně nevadí :-)

Brano @ 08.01.2020 12:31:05
najlepšia je dáda-čokoláda >> odkaz

PaloM @ 08.01.2020 12:39:50
:-) :-)
Vidím, že sa dobre bavíte.
Marek, Vladko: už chápem, ja som na Saga asi preto stroskotal, lebo som párkrát vzal ich mp3-diskografiu chronologicky od začiatku a k 90. rokom som sa nikdy nedopracoval. Ďakujem za odporúčané CD, určito vyskúšam.

15.07.2007 TomKas | #

Po přesunutí do Londýna a podpisu smlouvy s novým producentem Rupertem Hinem vydává Saga své legendární album Worlds Apart. Je těžké o desce psát a nevyhýbat se superlativům. Nenajdete tu jediné slabší místo i volba pořadí jednotlivých tracků je provedena tak, že vám poslech strašně rychle uteče.
Díky tomuto počinu o sobě Saga dala vědět celému světu. On The Loose a Wind Him Up byly pravidelnými fláky, stokrát provařenými nejen v rádiu ale i na MTV.
Mám-li Worlds Apart nějak charakterizovat, tak ho vidím jako jakýsi pomyslnný most mezi předešlou tvorbou a hudbou, která měla přijít na následujících albech. Písničkovější, snáze přístupnou, ale i tak kvalitní a nikterak silně zkomercionalizovanou.
No Regreds (Chapter Five) a No Stranger (Chapter Eight) jsou posledními díly do skládanky, hudebního puzzle, jenž Saga rafinovaně posluchači servírovala od svého debutu. Dnes víme, že se k novým kapitolám pozdějí vrátila a započatý příběh dále rozvíjela.
O kvalitách hudební a instrumentální stránky tohoto disku nelze pochybovat. Sestava Sadler, Crichton, Gilmour, Crichton a Negus je dnes vlastně považována za klasickou a můžeme od ní očekávat jen to nejlepší.
Worlds Apart je historickým mylníkem skupiny Saga, albem, které kapelu dostalo do širokého povědomí a dle mého názoru má pevné a neotřesitelné místo v rockovém hudebním světě.
reagovat

lenzi @ 17.07.2007 00:00:00
No neviem. Som fanúšik hlavne 60. a 70. rokov, ale mám otvorený prístup aj k 80. rokom (a samozrejme aj ďalej) a podľa chuti robím výlety aj k albumom z tohto obdobia. Skúsil som teda aj Sagu a konkrétne tento album. Bohužial je to tak prerastené tím odporným zvukom 80. rokov, že sa neviem cez to prehrýzť. Hlavne tá rytmika je otrasná a pritom veľmi jednoduchá (to 90125 od Yes je lahôdka oproti tomuto), aj keď musím povedať, že ku koncu sa to trochu zlepšuje (No Regrets, Conversations). Pritom sú kapely, ktoré sú aj napriek 80. rokom vysoko počúvateľné (Marillion a pod.).

TomKas @ 18.07.2007 11:26:34
Ano, souhlasím. Je to typické osmdesátkové album. Ale je to skvěle zahraný a výborně promyšlený rock se vším všudy. Znám 90125, vždyť Yes jsou mou top kapelou. A právě s 90125 vidím docela velkou podobnost. Obě kapely (Yes i Saga) v té době procházely bouřlivým obdobím. Obě se rozhodly tzv. se přizpůsobit novému nastupujícímu stylu (alespoň v rámci rozumných mezí) a sklouzly k onomu písničkovitějšímu pojetí hudby. Dnes víme, že to byla správná volba. Kdoví, kde by bez tohoto zásadního kroku byly dnes, tedy pokud by vůbec dnes existovaly.

Mohyla @ 02.02.2011 17:19:17
TomKas: Súhlasím s hodnotením albumu. Kanaďania robia skvelé dosky v súčasnom období (10.000 Days,
Human Condition) a robili ich skvelé i v počiatkoch svojej tvorby.

22.11.2006 b.wolf | #

Samozřejmě, že tuhle desku (protože poprvé jsem ji slyšel z LP), řadím v celé diskografii SAGY na první místo. Pamatuju si, že tehdy mě uchvátil i vnitřní obal desky s texty a fotkami hudebníků a když jsem jej vložil do "hudební skříně" (to byl taky vynález) tak jsem ji ten den jel asi desetkrát. Je skutečně výborná, od úvodní On The Loose přes moji nejoblíbenější Amnesii... rozhodně jsem rád, že jsem si ji mohl pořídit i na CD.
reagovat

29.08.2005 Michael H. | #

Tahle deska je vážně naprosto skvělá-stejně jako všechny do té doby-snad jen první l.p.jsem vždycky trošku posouval do pozadí-to jsem ale ignorant,co?Ale naprosto vážně-BOMBA!A kdopak to tady vlastně provozuje?Narazil jsem na to náhodou-tak čau Michael H.
reagovat

Neo @ 15.01.2006 00:00:00
Souhlasým s předchůdcem. Toto album je pro mne nejlepší od SAGA. Muzikanti se zde opravdu vyřádili, klávesy, kytara, bicí. Výborný "plačtivý" hlas. Deska pro mě vždy měla švih, nápady a byla dle mého výborně zahraná.