Mahavishnu Orchestra - Apocalypse (1974)

Apocalypse je album, které se mi moc líbí. Musím vyzdvihnout vynikající zvuk - vše je naprosto čisté a čitelné, každý nástroj. Co se týče koncepce alba, musel to být pro fanoušky Mahavishnu naprostý šok, co jim McLaughlin a nová parta uvařili. Album se neprodávalo zrovna nejlíp, což svědčí o odlivu posluchačů, nicméně mně deska přijde zajímavá. Bicí, housle a kytara jsou fantastik, jako dřív. Trochu ubylo klávesové virtuozity (to mi chybí), ale přibyly nové elementy, jako texty a zpěv Gayle Moran a klasické kombo dodávající albu nový rozměr. Dost lidí to asi nestrávilo - já osobně jsem s tím taky trochu bojoval, ale nakonec jsem to celé pochopil a je to bomba. Mám Apocalypse ještě jako živák z Montreaux, a to je taky jízda. Dávám čtyři hvězdy.
reagovat

bullb @ 24.06.2019 07:32:42
stargazer: Presne si to vystihol. Bol to pre mňa šok. Nakoniec to prekliesnilo cestičku k Visions ..., ktoré je pre mňa lahôdka. Radšej nehodnotím, patrí sa s úctou zasadnúť pred repráky, obradne položiť platňu na gramofón. V čase vydania som ju dosť počúval, nevytvorili sme si však "vzťah".
Pozn. Teší ma ďalšia spriaznená duša "mahavišňáka"

Jarda P @ 24.06.2019 10:45:38
Apocalypse mám ještě na vinylu vydaném v Supraphonu, ale za celou dobu co ji mám jsem ji nedokázal doposlechnout celou do konce. Asi mé uši nejsou pro tento typ hudby stavěné.

PaloM @ 24.06.2019 11:27:00
Pamätám si, že ako študent v Bratislave som túto LP platňu počul na internáte J.Hronca (stavbári) v kvadrofónnom prevedení, cca r.1975. Ak sa nemýlim, v Supraphone vyšla stereo. Opravte ma pamätníci, ak to bolo inak :-)

bullb @ 24.06.2019 12:36:23
PaloM. Supraphon len stereo. Čo sa týka kvadrofónie, počul som niečo od Pink Floyd v nemenovanom klube (na VŠ). Asi Ummagumma. Inak je zaujímavé, že takí Carpenters (súrodenci so sladkými songmi) vydali ich best of tak isto kvadro tuším kódovanie CD-4. (asi). :-)))

Každý rockový hudobník, nech je akokoľvek geniálny či výnimočný, občas prepadne mánii dokázať si, že on má na to, aby sa spojil s orchestrom a stvoril vážne sa tváriacu vážnu hudbu. Táto túžba, zanechať po sebe pomník obdivovaný na večné časy a nikdy inak, len málokedy dosiahne svoj cieľ, ale to neznamená, že by sa oň rockeri nemali čas od času pokúšať. Ktovie, možno tá povestná motyka raz vystrelí. Nová zostava kapely Mahavishnu Orchestra vedená McLaughlinom sa sčuchla s Londýnskym symfonickým orchestrom a v roku 1974 vrhla na svetlo sveta dieťa menom Apocalypse. Kto by nechcel mať tak definitívneho potomka, všakže?

Úvod je naozaj klasicistický, jemný, ale zároveň trošku chmúrny, s náznakom budúceho nešťastia. Však sa to aj volá, že Power of love. Hlboké sláky, šum činelov, štvrťhodinová nálož Vision is a naked sword konečne predstaví aj kapelu, Walden dokazuje, že jeho bubnovanie je neskutočné, i keď ho určite neprepočujete. Niečo podobné platí aj o Jean Luc-Pontym, husle vo mne vyvolávajú pocity ulahodenia a Mahavishnu Orchestra s nimi našťastie koketovala s úspešnosťou presahujúcou ľubovoľný súčet dvorných panien na francúzskom dvore. Ale čo to! V Smile of the beyond si berie slovo nežná speváčka a z kapely razom nie je inštrumentálne teleso! Keďže ju prvé tri minúty sprevádza iba orchester, je to akoby bol človek v nejakej opere na predstavení a nie v kutici vymedzenej počúvaniu džez rockových orgií. Potom sa však vráti kapela, vykopne sláčikových frakistov a zaspomína na klasické fusion, akurát tu máme nejaké spevy v pozadí. V závere skladba opíše kruh, to však sotva niekto nečakal. Wings of karma robí navlas to isté, akurát bez spevu. Orchester ticho trilkuje, nastúpi kapela s obligátnym onanovaním (prvý ra si výraznejšie všímam basu) a finále patrí opäť suchárom hrajúcim z nôt. Hymn to him má takmer dvadsať minút. Uspávanka orchestra a gitary je dlhá, ale nebojte sa, premelie sa tu všetko, čo už na albume bolo, takže si to všetko pekne zhrnieme a je koniec.

Keďže k tomuto albumu som sa dostal až v tomto miléniu, nemám naň žiadne špecifické spomienky. Je to strašne vážny album, ktorý by zabil pointu akékoľvek brilantného vtipu. Avšak, neprekáža mi to. Naopak, celkom ma baví, rozhodne viac ako keď sa k tomuto kroku odhodlal kedysi dávno John Lord s Deep Purple. Keď som sám, pomáha mi udržovať jemný splín a to veru nedokáže hocičo.
reagovat

Tato deska je vyjímečná i dnes po těch letech a to z několika důvodů. Tedy jde o avntgardní spojení vynikajícího symfoňáku ( London Symphonic Orchestra) a jazzové party, nečekané hudební zlomy podkreslené operním zpěvem, vše v báječné atmosféře tvůrčího kvasu Johne McLaughina. Krása i po letech, energie a vyjímečná performance.
reagovat

Petr Gratias @ 13.06.2012 20:24:27
Čtvrté album Mahavishnu Orchestra Apocalypse vyšlo v r. 1974 a když jsem se vrátil v r. 1976 z vojny, zrovna v dané době to byla novinka, kterou v české verze vydal Supraphon.
Nebylo snadné tenhle grandiózní projekt na první polsech akceptovat. Měl jsem tehdy pocit, že poslouchám operní dílo, articifiální hudbu pod I. F. Stravinského nebo O. Messiaena, kombinovanou s fusion music a indickou hudbou.
John McLaughlin byl pohádaný s Hammerem, Cobhamem a Goodmanem kvůli autorským právům a tak se jeho kapela rozešla. Na bicí přizval tehdy mladého Naradu Michaela Waldena, houslového virtuosa Jeana-Luc Pontyho, který se rozešel se Zappou a připojil k nim zpěvačku, který studovala operní zpěv, ale hrála i na hammondky, el. piano a klavír. S dirigentem Michaelem Gibbsem a producentem Beatles George Martinem stvořili opravdu montrózní dílo....
Napoprvé jsem byl v rozpacích a říkal jsem si, že přijde čas, kdy se spolu sblížíme.... nakonec asi za půl roku jsem album akceptoval.
Pro rockery to není ten správný šálek čaje a myslím si, že ani milovníci vážné hudby se budou při poslechu ošívat.....
McLaughlin ale realizoval svůj sen vytvořit velkolepý projekt, kde fúzuje hodně hudebních směrů
a myslím, že odborná veřejnost mu za to tleská....
Mám-li být ale upřímný, pro mě jsou
The Inner Mounting Flame, Birds Of Fire, Between Nothingness And Eternity, Visions Of Emerald Beyond a Inner Worlds přece jenom přitažlivější......

Jarda P @ 14.06.2012 05:23:02
Apocalypse mám v supraphonském vydání a přiznám se, že jsem ji ještě nikdy neslyšel celou. Asi sundám z půdy gramofon a po letech to znova zkusím.

ackerman17 @ 14.06.2012 06:57:25
To já to mám zase jinak, tohle album řadím spolu s The Lost Trident Sessions a Visions of The Emerald... na první místo. Hlavně u Hymn to Him vždycky slintám blahem :)

Z téhle desky jsem měl vždy trochu rozpačitý pocit. Velkolepý rozmáchlý záměr, výsledek poněkud problematický - aranže velkého orchestru zní odtažitě od kapely...výsledek je nesourodý, nemá kontinuitu, jako by jednotlivé složky do sebe nezapadaly... jedná se nepochybně o zajímavou desku, která ovšem budí dojem, že šlo spíš o programovost alba než o spontánní tvůrčí rozlet a přirozenost..
reagovat

Grtek @ 30.04.2007 00:00:00
Také jsem z ní dřív měl takový pocit. Ale nedávno jsem si jí pustil za takové dost mizerné nálady a jak mě ten poslech dokázal uklidnit a jakou mi dodal energii to jsem nezažil snad ani u desek co se mi "líbí daleko víc". Od té doby jsem to však neposlouchal, tak jsem zvědav, jak bude působit příště...