Captain Beefheart & His Magic Band - Safe as Milk (1967)

Dona Van Vlieta jsem poprvé slyšel na albu Franka Zappy Hot Rats, kde mě jeho projev totálně odrovnal. Zjistil jsem, že Frank Zappa a Don Van Vliet byli spolužáci na střední škole a po ukončení školy spolupracovali na mnoha projektech, jedním z nich byla hudba k filmu Captain Beefheart versus Grunt People (Kapitán Hovězí srdce versus chrochtající lidé), tenhle projekt nebyl nikdy dokončen, Frank Zappa založil Mothers Of Invention a Donu Vlietovi zbyla přezdívka. Sestavil Magic Band, jak říkal z “poušťních hudebníků“ a začal pracovat na vlastním albu.

Na první desku nahrál písničky, které složil a hrál již v roce 1965, protože to co hráli v době vydání alba na koncertech, by mu nikdo nevydal, výsledkem práce byla deska s názvem Safe As Milk. Úvodní ostré blues “Sure 'Nuff 'N Yes I Do“ vystřídá výborný odvaz“Zig Zag Wander“. “Call On Me“ je poklidná skladba se sbory a po ní následuje moje nejoblíbenější skladba z tohoto alba “Dropout Boogie“, parádní odvaz, který by mu záviděl i Frank Zappa. “Electricity“ je opět odvaz s bluesovým podkladem, country skladba “Yellow Brick Road“ a po ní “Abba Zabba“, skladba, kterou mám hodně rád. “Plastic Factory“ je opět blues a zároveň i název, pod kterým se tohle album prodávalo. Na celé desce vynikající zpěv hlavního protagonisty, dokonalá souhra dvojice kytar, která se stala pro další alba typická. Hra kytaristů se proplétá a v každém okamžiku jdou proti sobě, tenhle způsob aranžmá neznám od jiných interpretů. K dokonalosti to dovedl na dalších albech zvláště na Trout Mask Replica a Lick My Decals Off, Baby. Na tomto albu hostuje mimo jiné Ry Cooder hráč na slide kytaru. Revoluční alba měla teprve přijít, přesto patří tohle album do jedné řady vedle takových alb jako debutová alba Doors, Pink Floyd, Velvet Underground a Mothers Of Invention.


Téhle desce dávám pět hvězdiček.

reagovat

stargazer @ 02.04.2021 15:31:12
Album Safe As Milk je pro mě jednou z dalších poznávacích štací hudebního světa Captaina Beefhearta. Můj dojem shrnu asi takto: neotesené, tvrdé blues jako surový diamant. Když ho naleznete, vytěžíte, tak se tetelíte štěstím jako blecha.
Je to skělé album. Na Progboardu jsem si najel na rok 1967 a vyhledal společnost ostatních alb, co konkurovaly albu SAM. Za mě by bylo hodně vysoko, i před Beatles.

Deska Safe As Milk patří k mým vůbec nejoblíbenějším hudebním dílům. Don Van Vliet je pro mě neuvěřitelný hudební vizionář a jeden z nejlepších rockových zpěváků všech dob. Jeho první deska je tvořena především lehce psychedelickými skladbami kratšího charakteru, ale přesto svým způsobem pořád zůstává pevně na půdě černého delta blues. Druhá polovina desky (od skladby 13) už připomíná spíš desku Strictly Personal (jiné verze některých z těchto songů se na ní ostatně objevily), tím ovšem rozhodně nechci říct, že si nezaslouží pozornost, ale materiál na skladbách 13 - 19 je třeba vnímat jako "úplně samostatné album".
Každý jeden song má svou vlastní náladu, někdy je to naprostá beefheartovská šílenost, jindy zase velmi bluesová záležitost (mě osobně připomínají Beefheartovy skladby svou bluesovostí především desku Father Of Folk Blues od Son House), ale na desce se objevují i romantičtější kusy, například I'm Glad, čehož už se v budoucnosti zrovna dočkat nemáme. Co bych z desky vypíchl je určitě tradičně zmiňovaná Electricity, vynikající Dropuot Boogie a poslední Autumn's Child.
Tak nějak se nabízí srovnání se Seržantem, desky byly nahrány v podstatě současně, Sgt. Pepper je považován za tak přelomové album, ale nemohu se ubránit pocitu, že Safe As Milk je vlastně modernější (a to údajně většina skladeb pochází z předchozích let, což se mi zdá úplně neuvěřitelné), průkopničtější a "progresivnější" (ačkoliv zůstává u tradičního písňového schématu) dílo, třebaže bezpochyby méně vlivné.
Z druhé poloviny už mám výrazně odlišný pocit. Na poslech je mnohem náročnější, temnější, psychedeličtější ale přeci jen se mi nelíbí tolik, jako deska Strictly Peronal. Po Safe As Milk (Take 5), kterou považuji za mírně horší, než verzi na následujícím albu, přichází čtyři instrumentální šílenosti postavené především na netradičním souzvuku dvou sólových kytar. K Trout Mask Replice to má ještě daleko, ale i tak mi hudba připadá neskutečně novátorská, tohle je muzika let 69/70, jak je vůbec možné, že to někdo vytvořil už tehdy?
Naopak Trust Us (Take 9) se mi zdá ještě lepší, než její verze ze SP. Ano, deska je to báječná a bez pochyby si zaslouží plných pět hvězd.
reagovat

zdenek2512 @ 17.01.2015 07:36:00
Předně jsem rád, že má Don Van Vliet dalšího mladého obdivovatele. Skladby 13 - 19 nebyly součástí alba vydaného v roce 1967. Písničky na původním albu Safe As Milk pocházejí některé už z roku 1965, to co skupina hrála v době vydání desky je zaznamenáno na albu Strictly Personal a hlavně na albu Mirrorman. Tohle album ti vřele doporučuji, vynikající živé provedení skladeb, které nevyšly na žádné jiné desce. Tohle album patří jak píšeš k deskám, které psaly rockovou a bluesovou historii a je velká škoda, že autor již není mezi námi.

Jarda P @ 17.01.2015 07:40:04
Ač Zdeněk2512 udělal díky přehnanému zbožňování Captainovi spíš medvědí službu, zkusil jsem se blíže s jeho hudbou seznámit. Rozděluji ji pro mě do 2 kategorií - poslouchatelné a neposlouchatelné.
Do té první Safe As Milk rozhodně patří. I když se mi srovnání se seržantem zrovna nenabízí (kromě roku vzniku), desku oceňuji pro její melodičnost, což další desky postrádají. Další desku, kterou jsem si od něj pořídil, je až po dlouhé pauze Clear Spot. Novější desky zatím neznám, ale chystám se je prozkoumat.

zdenek2512 @ 17.01.2015 08:09:01
Ahoj Jardo, nechci Ti radit, ale Unconditionally Guaranteed je skoro country a Bluejeans & Moonbeams je skoro popovka se skladbou Same Old Blues, kterou složil J.J. Cale, tyhle bych Ti já i když je mám ve sbírce moc nedoporučoval, ale taková Shiny Beast nebo Ice Cream For Crow by Tě mohla oslovit, Doc At The Radar Station je podle mě mírně ujetá, ale mně se hodně líbí. Výborný je Mirrorman, který není tak free jak Trout Mask Replica a je to rozhodně jeho nejbluesovější album.

Le Fantak @ 17.01.2015 08:32:31
Díky za upozornění, k desce Mirror Man jsem se ještě nedostal, chybí mi prostě spousta hudebních základů, od velké části nejznámějších rockových (Genesis, Yes, PMF, ELP,...) skupin vůbec znám vlastně jen po jedné desce a nejsem schopen pořádně naposlouchat víc než nějakých 5 nových desek měsíčně. Časem bych si samozřejmě rád prošel celou Beefheartovu diskografii, ale zabere to hrozně moc času. Poslechnout si každou desku jednou nebo dvakrát nemá valný smysl (takhle jsem to dělal s Jehtro Tull a některá alba už si ani nepamatuji).

zdenek2512 @ 17.01.2015 12:03:58
Le Fantak když budeš projíždět diskografie tebou jmenovaných kapel vyzkoušej taky třeba Gong, King Crimson, Soft Machine, Magmu ....:-)

alienshore @ 17.01.2015 12:36:09
svojim spôsobom chápem Le Fantaka, že to má ťažké ako mladý poslucháč, ja som našťastie nebol atakovaný internetom a tak bolo to spoznávanie muziky prirodzenejšie, preto by som odporúčal neznásilňovať sa v počúvaní albumov a prechádzať pomaly jeden klenot za druhým a neskôr ťa možno zaujmú aj tie ktoré sa nie vždy potýkajú s pochopením :-) ...

vdeck @ 17.01.2015 12:50:10
Le Fantak:
Poslech hudby je konicek na cely zivot. Neni tudiz duvod spechat. Rozhodne se nejak netrap tim, ze neco neznas nebo ze sis neco nestihl poslechnout. Dej tomu volny prubeh. Libi/Nelibi - rozhodnuti je pouze na tobe.

Je urcite dobre, ze mas zajem o Beefhearta, ale neni nutne ho prozkoumavat sem a tam.

P.S.
Zamerne ti nic nebudu doporucovat. Vydej se vlastni cestou. Kazdy jsme jiny a mame jiny vkus.

P.P.S.
Dnes je k dispozici na internetu spousty serioznich webu s hudebnim obsahem. Vychazet pouze a jen ze zdejsich fanouskovskych recenzi (obvykle za plnej a vice nez solidni tri hvezdy se povazuje temer za svatokradez) bych asi nedoporucoval. A mozna jeste jeden tip - letni festaky. Rada z nich dnes vozi opravdu zajimave kapely, ktere nutne nehraji v "prajmtajmu".

Mirek Kostlivý @ 17.01.2015 13:54:09
Je to tak! Tahle deska je americký Seržant rok 1967. Ale neboj, času na objevování dalších kapitánových lahůdek máš dost. Dá se říct, že téměř všechny jeho desky jsou svým způsobem trochu jiné. A každý, kdo není líný hledat, si v některé z nich může něco nového najít.

yngwie3 @ 17.01.2015 17:43:30
to vdeck:
priznám sa, neveril som že to niekedy urobím ale ... palec hore ...

Petr_70 @ 17.01.2015 18:37:06
Don Van Vliet alias Captain Beefheart byl bezesporu talent od pánaboha a to nejen jako skladatel, ale i jako zpěvák s vyjímečně originální bluesově zastřenou barvou hlasu a rozsahem. Způsob, jakým nazpíval např. "Futher Than We've Gone" nebo "Love Lies" zůstane pravděpodobně nikým nepřekonán...

Na druhou stranu ale... pro mne Don Van Vliet bude asi už navždy do značné míry rozporuplnou a nesrozumitelnou uměleckou personou, stejně jako jeho skalní příznivci, jak vysvětlím dále.

Nemám naposlouchána všechna jeho alba mj. i pro to, že jsou mnohá těžko posluchačsky přístupná, nicméně za jeho nejlepší počin považuji "Shiny Beast", kterou mám opravdu velmi rád pro svoji stylovou rozmanitost a originální hudební postupy. Následující "Doc at the Radar Station" je pro mne ale velkým zklamáním. Kupodivu ne tak pro velkou část jeho fans, kteří tento nesrozumitelný úlet řadí k tomu nejlepšímu, co natočil.
Zrovna tak nerozumím tomu, proč je jeho příznivci(a kritikou?)tak odsouzeníhodná "Bluejeans & Moonbeams", když se dle mého soudu jedná o výborné album, které směle obstojí i v silné konkurenci 70-tých let.

vdeck @ 17.01.2015 21:26:04
Petr_70:
To je přesně ono. Být nevyzpytatelný, težko odhadnutelný a při opakovaném poslechu nabídnout posluchači další a jinou inspiraci. V moderní hudbě není mnoho lidí, kteří tohle dokázali. Možná ze zde "vyprofilovaných" Bowie, Zappa, Brian Eno, John Cale? Z mých oblíbenců Paul Weller, Tom Waits, Gil Scott-Heron... Určitě by se jich ještě pár našlo.

Chápu, že na většinového konzumenta to může působit tak, že mu u těchto interpretů chybí jistoty v podobě stále stejně hraných a završených sól, skvělých vokálů atd. apod. a to vede k odmítnutí takových interpretů.

Nevím, jestli ti něco říká jméno Jah Wobble? To je člověk, který má zásadní vliv na jednu okrajovou část širokého spektra rockové hudby. Přestože si Jah v životě prošel opravdu sračkama, tak svojí hudbě stále věří a dělá ji - bez ohledu na to, co si o něm kdo myslí.

Stejné to bylo s Beefheartem. To jsou právě ty důvody, proč je mnohými z nás obdivován. A proč si také bez problému můžeme dovolit napsat, že tohle Kapitánovo album je "srágora".

Nevyhlašujeme kvůli tomu Banáty a nesnižujeme se k podlostem a špinavostem jenom kvůli tomu, že jsme si koupili funkci za cenu večeře v rádoby lepší restauraci.

yngwie3 @ 17.01.2015 21:53:47
to vdeck:

palec hore, bol za toto ...

" Je urcite dobre, ze mas zajem o Beefhearta, ale neni nutne ho prozkoumavat sem a tam.

P.S.
Zamerne ti nic nebudu doporucovat. Vydej se vlastni cestou. Kazdy jsme jiny a mame jiny vkus. " ...

Progjar @ 18.01.2015 00:32:49
Vdeck, vymenuj mi aspoň jednu špinavosť alebo podlosť, ktorú som tu urobil. A žiadnu funkciu som si nikde nekupoval. Ja to nepotrebujem. Ty si u mňa skončil, môžeš sem uložiť aj milión recenzií a profilov.

Napísal by som ti aj niečo po chlapsky, ale zvysoka na teba s....m!!!!

Progjar @ 18.01.2015 00:38:30
Vdeck a upozornenie! Ešte jeden takýto nechutný osobný útok na mňa, tak to poriešim podľa pravidiel progboardu.

Jarda P @ 18.01.2015 07:57:20
Ti dva jsou jako krtci na mojí zahradě. Sotva jednoho vyženu, vynoří se druhý.

yngwie3 @ 18.01.2015 08:11:22
Presne na tento text, "Nevyhlašujeme kvůli tomu Banáty a nesnižujeme se k podlostem a špinavostem jenom kvůli tomu, že jsme si koupili funkci za cenu večeře v rádoby lepší restauraci", som sa chcel vdecka ešte pred polnocou spýtať, ale povedal som si, že to nechám na ráno ... takže, ako to majiteľ fľaše medu myslel ? ... Ďakujem za odpoveď ...

Brano @ 18.01.2015 09:49:14
Môj názor poviem veľmi otvorene.Progjar to tu riadi dobre.Vidieť,že má manažérske skúsenosti.Ja osobne takéto schopnosti nemám,neviem riadiť ani seba a nie aby som ešte riadil druhých.Tak a teraz si idem pripiť perlivou minerálkou!

Captain Beefheart and his Magic Band, to je kapitola hudobných dejín sama o sebe.

Debutový album Safe as milk vychádza z čiernych koreňov blues. Jeho medvedí hlas (a je to baribal, teda medveď čierny) hrmoce nad jednoduchými bluesovými spodkami (a teraz nehovorím, o bielizni, maximálne o čiernizni). S troškou nadsadenia by som mohol celý album odpísať ako blues. Ale...

Niečo v celej atmosfére nahrávky, niečo v názvoch skladieb (napr. Abba zaba), niečo v ironickom podtóne hlavného protagonistu, všetky tieto niečo majú v sebe niečo skryté, čosi čierne.

Na svoje si neprídu milovníci stostranových notových zápisov, toto je americká hudba z päty histórie obalená do nekompromisného úletu. Zatiaľ, pravda, iba sem tam, ale zárodok vecí budúcich nemožno prepočuť.

Ukončím túto čierno-čiernu úvahu vetou z úvodu. Captain Beefheart and his Magic Band, to je kapitola hudobných dejín sama o sebe. A rozhodne to nie je čierna machuľa!

P.S. Dlho mi trvalo, kým som si Kapitána obľúbil, za mladi sa ma otec snažil presvedčiť, že je to ono, ale ja som v tom Yoko (teda ono) nenachádzal. A kto by ju aj hľadal, však? Nakoniec som uspel prostredníctvom albumu Strictly personal.


reagovat

Pouštní blues Captaina Beefhearta je naprosto jedinečné. Čtyřicet let od vzniku není znát. Beefheart vychází z tradic starých bluesmanů, ale to mu nestačí. Tady ještě blues nedeformuje jako později, ale už takhle zní tato deska jinak než většina tehdejších nahrávek.
Skladba Electricity už ale trošku naznačuje, co může přijít příště. Rozhodně zde nečekejte nějakou výplň, nedá se ani říct, že by se tu nějak experimentovalo. Beefheart takový prostě je. Vše dělá po svém, vpodstatě pro sebe, se škodolibým úšklebkem všem komerčním vydavatelům, kteří by se snad jen pokusili ho někam nasměrovat. Je na vás, jestli na jeho hru přistoupíte.
Další skladba, která vybočuje, je závěrečná Autumn's child. Tváří se skoro jako balada, ale pak se zrychlí, zase zpomalí, kytary se tu proplétají jako na pozdějších deskách.
Přirozený, dřevní zvuk kapely ozvláštňují perkuse, theremin, případně basová marimba a kapitánova divoká harmonika.
Naprosto zásadní deska, takové progresivní blues.
reagovat

luk63 @ 22.04.2011 16:39:58
Když to poslouchám, napadá mě "progresivní blues" a pak to tady na závěr čtu. Naprostý souhlas s recenzí, cítím to stejně.

Co má Kapitánovo první album společné s o rok pozdějším debutem Led Zeppelin? Dle mého soudu zde v podobě prvotiny vznikl hluboký zásek do rockové historie, což nebývá pravidlem, i když jak Beefheart, tak i Page měli v rukávech esa zkušeností z minulých let. Obě alba patří mezi nejspontánnější bluesem skrz nazkrz nasáklé nahrávky, aniž by zůstaly v blues utopeny, jsou přetavením bluesové formy do podoby nezaměnitelného individuálního podpisu, obě srší energií a těžko by se na nich hledala kapka upoceného vymýšlení. Z obou tryská čirá a vřící hudební radost jak z Yellowstonského gejzíru, tón sem tón tam, hlavně když to jede na plné dudy. A další společný jmenovatel: jednoduchost, která může vyprovokovat v jiných muzikantech otázku - jak to, že taková úchvatná téměř banalita nenapadla mne? Pravda, všechno z tohoto alba už zde v nějaké podobě bylo, ale Mistr z toho dokázal uvařit něco nevídaného. Jedno z nejlepších alb konce šedesátých let, bezesporu!
reagovat