Queen - Sheer Heart Attack (1974)

Triviálně ztřeštěná kolotočářská hymna Brighton Rock, která tuhle desku startuje, snad ani není hodna jména Queen. Takový úlet si pro začátek mohla začínající hvězda odpustit. Naštěstí v jejím závěsu trůní velikostí top skladba Killer Queen, jedna z deseti nejlepších věcí v historii této kapely. Mayova vynalézavá kytara na sebe strhává hodně pozornosti, ale co je to proti Mercuryho vokálům, ty jsou zkrátka všude. Pak přichází velká chvíle Rogera Taylora a jeho atmosférická bomba Tenement Funster, kterou by ani Mercury nedokázal podat tak osobitě a drsně. Instrumentálně hodně originální. Flick of The Wrist je další pecka s netradičně stupňovitým patosem příznačným pro Queenovské první roky. S Lily of The Valley si vylámalo zuby už několik kapel pokoušejích se o její zpracování. Tohle nemá chybu.

Bohužel v půlce se začíná deska trochu drolit. Now I'm Here ujde, operní In The Lap Of The Gods budiž, ale co ta nepříjemná odrhovačka Stone Cold Crazy? Dear Friends je spíš pokus než něco výraznějšího, ale Misfire a big bandová Bring Back That Leroy Brown obrací Queen zase ke světlu. Poslední věci jsou „jen“ dobré.

Tak a máme to. Do podobně podrobného rozboru se málokdy pouštím, jenže v tvorbě Queen je tolika rozdílů a stylových odstínů, že je škoda na ně neupozornit. Třetí deska je vybroušeným diamantem jejich tvorby, dokonalejší než Queen II(ne každý to tak slyší). Odtud chybí už jen malinkatý krůček k dobytí vrcholu s nocí v opeře.
reagovat

VaclavV @ 02.04.2018 07:01:31
Ahoj, jen takový poznatek... Půlka desky se ti evidentně nelíbí, přesto vybroušený diamant a maximální hodnocení? :-)

PaloM @ 02.04.2018 08:22:04
Trochu zdravej kritiky nikdy nezaškodí, autor to proste tak cíti.
Pre mňa boli Queen jedna zo skupín, formujúcich môj hudobný vkus, albumy do roku 1978 vrátane.
Je fajn, že ich tu občas niekto spomenie.

oř @ 02.04.2018 15:44:07
Půlka snad ne. Čtyři z třinácti je dobrý poměr. Navíc ty skvělé jsou dokonce špičkové.

Vláďa @ 02.04.2018 16:17:06
Mám tuto desku hodně rád, byla první, kterou jsem od Queen slyšel celou, někdy v roce 1975 na vojně. Předtím jsem registroval pouze pár jednotlivých skladeb na radiu Luxembourg, Keep Yourself Alive a Killer Queen. Ale překvapuje mne nekonzistentnost recenze. Recenzent poukazuje na skladbu, která ani není hodna jména Queen, další "ujde", následuje nepříjemná odrhovačka, nevýrazný pokus a poslední věci, které jsou pouze dobré. Resumé ovšem zní "vybroušený diamant" jejich tvorby a absolutní hodnocení. Jsem tady dobře ?

vmagistr @ 02.04.2018 16:44:35
Vláďa: Hvězdičky neber až tak vážně, někteří ze zdejších recenzentů s nimi hodně plýtvají. Textové hodnocení je většinou daleko obsažnější a přiléhavější.

Vláďa @ 02.04.2018 17:11:31
Chápu, každý ať si hodnotí jak cítí, ale já zde vidím především ten nesoulad v jednotlivých částech textu. Jedná se tedy o vybroušený diamant, který má vady na kráse, nicméně polovina skladeb je takové kvality, že přimhouříme obě oči a dáme absolutorium. Jak ale budeme hodnotit dílo, které ty vady na kráse nemá a je skutečným briliantem? :-)

vmagistr @ 02.04.2018 21:18:25
Vláďa: Já ten nesoulad cítím taky, ale neuděláme s tím nic - to je prostě věc úsudku autora recenze a nikoho jiného.

oř @ 03.04.2018 05:54:01
Už jenom pro Killer Queen je ta deska za plnou. Když k tomu přidám další výborné skladby, nemám důvod pro pár pih v celkovém hodnocení ubírat.

yngwie3 @ 03.04.2018 07:54:00
Sheer Heart Attack, nemá žiadne slabé miesto ... ak by som mal hviezdičkovať, aj tých päť je málo ... pre mňa Opus Dei ...

Setkání dvou přátel, Petra a Jany..

Petr: „Ahoj Jani..“

Jana: „Ahojky Peti, jak se máš?“

Petr: „Já se mám fajn a ty?“ ( Dlouze se zadívá na její hrudník, ale ještě více, než dekolt jej zaujme nápis Queen, co má na tričku...)

Jana: „Kam se to díváš?!“ ( Pomyslí si něco o chlípném kamarádovi..)

Petr: „Eeeh, máš pěkný tričko...teda, nevěděl jsem, že posloucháš Queen.“

Jana: „No jasně, že poslouchám, jsou skvělí.“(„Snažíš se to zakecat co? Na to ti teda neskočím.“)

Petr: „Tedy, to jsi mě velmi mile překvapila, já je mám totiž taky moc rád. A jaké album se ti od nich nejvíc líbí?“

Jana: „Album...? No, mně se moc líbí Radio Ga Ga a I Want To Break Free..

Petr: ( To ticho by se dalo krájet.)

Jana: „Copak je ti?“

Petr: „!!??...Ga Ga..gu, gu..“ ( Následuje nesrozumitelné žvatlání prokládané divokou artikulací. )

Jana: „Peti...kam utíkáš? PETI, PETÍÍÍÍ..!!!“

Zpráva z televizních novin:

Dnes ráno byl policií zadržen jeden velmi zmatený muž ve věku 26.let, který běhal do půli těla svlečený po olomouckém náměstí a vydával přitom blíže nespecifikovatelné zvuky...A jelikož začal později i hlasitě štěkat, tak byl ihned po odchytu internován v místním útulku, z kterého byl později po bližším ohledání a zjištění, že se opravdu jedná o člověka, přemístěn do ústavu pro chorobomyslné, sídlícím ve městě Šternberk...

No, jedná se sice o smyšlený příběh, ale něco pravdy na něm je...Takovou odpověd‘ jsem opravdu kdysi od jedné kamarádky dostal...a k tomu blázinci jsem taky potom neměl daleko. Sakra, nechápu, jak může nosit tričko s kapelou, od které zná jen tyhle katastrofálně obehrané odrhovačky. Dobře, znala ještě We Are The Champions, ale to už tomu moc nepomůže...zkrátka no cement...jdeme na recenzi..

Tohle album mám od Queen asi nejraději...i když, hodně mu šlape na paty A Night At the Opera, Day At The Races a vlastně i Jazz...

Brighton Rock: Tak tohle je hned na úvod nářez par excelence...Brian řádí jako za "mlada"...a ta neuvěřitelně nabroušená kytara...nelze poslouchat potichu.

Killer Queen: Další drahokam...skvělé. Tohle jsou Queen, jak je znám a mám rád...

Tenement Funster: Výborná skladba..Roger Taylor má skvěle rockový hlas..je až k neuvěření, že za deset let napíše něco tak hrozného, jako Radio Ga Ga...

Flick Of The Wrist: Velmi dobrá skladba z pera Freddieho Mercuryho...Miluju ty mnohohlasy..

Lily Of The Valley: Další věc od Freddieho...Hladivá rocková romantika...Mercury byl fenomenální zpěvák.

Now I'm Here: Opět nářez made in Brian May...Není třeba dodávat víc.

In The Lap Of The Gods: Další úžasná Freddieho skladba...opět ty neuvěřitelné mnohohlasy..

Stone Cold Crazy: Tak tohle je hardrock nadoraz...opět další věc, co nejde poslouchat potichu.

Dear Friends: Tak tady nám Brian hraje na trošku "jemnější strunu"...Deset z deseti dětských lékařů doporučují jako ukolébavku..

Misfire: Tohle opravdu napsal John Deacon? Ten samý Deacon, co později napsal Back Chat, či I Want To Break Free? Neuvěřitelné...

Bring Back That Leroy Brown: Veselá, rozpustilá věc od Freddieho...Líbí se mi.

She Makes Me: Tak tuhle skladbu mám velmi rád...do oblak unášející nádhera od začátku do konce.

In The Lap Of The Gods...Revisited: Hardrockový ploužák jak vyšitý...tohle se na závěr Freddiemu opravdu povedlo...

Sečteno, podtrženo...Nátěr...Tohle album si dnes ještě musím pustit před spaním...

Pět hvězd...jednoznačně.
reagovat

Walrusa @ 22.01.2014 15:53:16
Parádní recenze, neskutečně jsem se nasmála :D :D

alienshore @ 22.01.2014 17:02:57
no po dlhšej dobe som aj ja zabavil na tejto príjemne odľahčenej recenzii, vďaka :-)

zdenek2512 @ 22.01.2014 18:03:37
Skvele, pobavil jsem se, skoda ze me skupina Queen nikdy nezaujala. Mercury je dobry zpevak, naprosto nenahraditelny a v tom je jeho velikost.

Petr87 @ 22.01.2014 18:42:13
Všem Vám moc děkuji za pozitivní reakce..:)
Jinak Zdeňku, souhlasím s Tebou...Mercury byl výborný zpěvák a hlavně nenahraditelný, jak píšeš...nevím, kdo jim pěje ted'...myslím, že nějaký Adam Lambert...
Nic bližšího o něm nevím a vůbec mi to nevadí...
Jsem toho názoru, že Queen to už měli dávno zabalit, než se stanou svými vlastními karikaturami...nebo jestli se už nestali...

zdenek2512 @ 22.01.2014 18:58:56
Vis Petre, kdyz vydali Noc v opere tak o tom kazdy mluvil a kazdy to chtel mit nahrane. Me ti tehdy nechytlo, az kdyz vyslo Hot Space u Supraphonu tak jsem si jej koupil. Bylo to naproste zklamani. Zene se neco od nich libi tak jsem ji koupil CD, ale to je tak vse. Samozrejme, ze jsem nektere desky slysel a z toho se mi libi Queen II a tahle deska, ale temer to neposloucham. :)

Jarda P @ 23.01.2014 07:02:06
Když kamarád Stančo přivezl v roce 1975 Noc v opeře z Brna, nikdo Queen u nás neznal a byla to naprostá bomba. Poslouchal jsem ji tolikkrát, až se mi trochu zprotivila. Sheer Heart Attack jsem získal později a jelikož není tolik propíraná, mám ji dnes raději. Ono vůbec prvních 5 alb je špičková kvalita, pak už se mi přestali líbit. Až Innuendo a Made In Heaven jsou zase vynikající.

bullb @ 20.04.2016 05:44:10
Pre mňa najlepšie album od Queen.

Po Queen II., albu po všech stránkách dokonalém a vyzrálém, udržela kapela statečně svou vrcholnou úroveň, a maličký ústupek (v mých očích) v poněkud civilnějším pojetí obalu desky oproti předchozímu a oběma následným jim budiž prominut pro špičkovou kvalitu hudby.
Duch královského majestátu se neochvějně nese dál, a vznešenost dvojky jen zlehka rozvlní rozšafná hravost skladeb Killer Queen a Bring Back That Leroy Brown. Tato Mercuryho parádní čísla cítím jako předzvěst ještě více uvolněných a bonvivánských skladeb jako Sunday Afternoon a Seaside Randezvous na Opeře nebo The Millionaire Waltz a Good Old Fashioned Lover Boy z Races - už je zjevně na světě naprosto vyprofilovaný nezaměnitelný styl těchto půvabných Mercuryho "good time" kompozic.
Příklon k tradičním stylům se mísí s obdivuhodným a odvážným novátorstvím - třeba Brighton Rock. Obvyklý postup, kdy zpěvák ze zpěvu v obvyklé poloze vystoupá do falzetu, Freddie zcela převrátí a vletí prvním tónem rovnou do výšin, z nich se po chvíli snese plavně dolů ke své druhé poloze - zdrsnělému rockovému křiku. A je to omračující a působivé!
Klenotem je dvoudílná In the Lap of Gods, kde závěr druhé verze zdobí Freddieho "vikingské" halekání jako důstojný závěr skvěle sestaveného alba.
Všechno ostatní je ovšem podobně výborné, od valícího se hutného veletoku She Makes Me s oddychováním ve finiši až po Mayovu intimní drobnokresbu Dear Friends. Že jsou talenty čtveřice skvěle vyváženy, svědčí i Taylorovy a Deaconovy vklady, které rozhodně nezaostávají nad dominující dvojicí May - Mercury, která až na jednu výjimku vytepala podobu Queen II. Tady se talenty navzájem zázračně dopují, tak jako u Beatles nebo Genesis.
reagovat

zdenek3 @ 23.06.2013 20:32:27
Bez zbytečných keců, je to za 5 * a stejně tak i recenze.

Kristýna @ 24.06.2013 15:37:54
Souhlasím! "In the Lap of Gods" a "In the Lap Of The Gods... Revisited" řadím mezi to nejlepší, co Queen vytvořili, stejně tak i Killer Queen. Vynikající album, ačkoli dost zastíněné úspěchem A Night At The Opera.

Bez zbytočných slov sa vrhnem na Brighton rock. Tá skladba je priam prorocká. Obsahuje úžasné nespievané pasáže a rovnako dych berúce gitarové sólo a celkovo sa dá nazvať spevným hard rockom, zároveň však v sebe skrýva toľko kadejakých polôh, že pôsobí trošku rozdrobene. Ako celý album Sheer heart attack. Tam, kde to nekompromisne rockuje, to nemá chybu (Tenement funster, Flick of the wrist, Now I’m here, Stone cold crazy), tam , kde je to Queen (Killer Queen, Lily of the valley, The lap of the Gods a vlastne všetko od Dear friends ďalej), mám blok a moc ma to neberie.

Mnohí z môjho okolia sa vyjadrujú, že toto je najlepší album Queen. U mňa je to tak pol na pol.

reagovat

@ 18.02.2011 08:47:37
Já myslím, že kdyby se Queen v klidu rozpadli dejme tomu po vydání The Game, dnes bychom si mohli vychutnávat jejich tvorbu bez zbytečných bloků a s mnohem větším pochopením a nadšením.
Bohužel, škody, které nadělalo totální mediální šílenství kolem svaté gayovy mrtvoly, jsou nenapravitelné.

hejkal @ 18.02.2011 09:04:18
Ja som nepobral už The Jazz, ale súhlasím, väčšinu svojho života, akonáhle som začul Mercuryho, tak som utekal. Stálo ma to dosť vedomého úsila zmeniť svoj postoj.

PaloM @ 18.02.2011 09:06:22
Aj mňa prekvapilo, že druhý album hodnotíš lepšie ako tento. Však si to vysvetlil.

Filozof @ 18.02.2011 12:07:17
Tohle CD mám až jako poslední - skoro 20 let po Queen II. Pak se to těžko nezaujatě porovnává.
Jinak, pro mne je naopak "Jazz" vrcholem. A tvorbou po roce 1980 se moc nezabývám, jde mimo mne, stejně jako nějaké bulvární zajímavosti kolem Mercuryho. Opravdu netuším, proč bych měl utíkat či si nějak kazit chuť z jejich muziky let 70tých.

hejkal @ 18.02.2011 12:21:00
Filozof - vieš si predstaviť, že si dieťa/pubrťák a niečo kategoricky odmietaš (neznášaš)? Mne sa to stalo a ťažko sa to prekonáva. Dnes už by som to pravdepodobne vnímal inak, ale Mercury mi pridlho liezol na nervy, aby som sa tváril, že to tak nebolo.

Filozof @ 18.02.2011 12:29:50
Hejkal - abych řekl upřímně - moc si to představit nedovedu. Vždycky jsem byl dost svůj a jel jsem podle své hlavy, puberta-nepuberta. A i když jsem dost konzervativní, občas se mi stane, že se mi vkus změní a něco začnu brát, co jsem dřív odmítal. Ale žádný problém s tím nemám. Navíc jednoznačně odlišuji tvorbu od interpreta - a tak by to mělo být.

Už si nepamatuji, kde jsem to slyšel, ale třetí alba většiny kapel prý bývají velmi zásadní - buď jako předstupeň nějakého milníku, nebo se přímo ony zapíšou do historie. A něco na tom bude: platí to třeba u Led Zeppelin, Kiss, Deep Purple, nebo Rush, atd. Sheer Heart Attack je ten případ, kdy se k největší bombě teprve schyluje. To ale neznamená, že by to bylo nějaké ticho před bouří! Po pompézní "dvojce" se Queen jakoby vracejí k syrovějším písním, kterým ale přesto zůstala ona bombastičnost, která je pro ně typická. Zvuk alba je tentokrát takřka dokonalý, je to skutečně skok oproti předchozím deskám a vlastně poprvé si můžeme Queen vychutnat v luxusní zvukové kvalitě. I když deska dle mého názoru nedosahuje takových kvalit jako debut a II, tak musím udělit plný počet, protože ji poslouchám opravdu často a rád se k ní vracím. No uznejte, šlo by v jednom roce ještě překonat tak geniální album jako Queen II? To sice ne, ale i tak se může povést vynikající placka, jako tahle.

Brighton Rock - Úvodní motiv ze Seven Seas Of Rhye naznačí, že jízda pokračuje i když trošku jiným směrem, než minule. Ale jízda je to rychlá, až kosmická! Začít album skladbou, která je postavená hlavně na kytarových sólech, to jentak někdo nemůže... Ale pokud máte nápady a talent jako Brian, tak to není žádný problém. Freddie dokonale zvládnul "dialog" zamilované dvojice a rytmika tento rock ještě více přitvrdí.

Killer Queen - První opravdový hit, který Queen proslavil nejen doma. Pohodová píseň v hopsavém rytmu se stala další koncertní jistotou, i když ve zkráceném podání.

Tenement Funster - Rogerovo mistrovské dílo! Taylor (na rozdíl od Freddieho nebo Briana) nikdy nepsal složité kompozice nebo miniopery. Jeho parketou byl řízný a syrový rock a tento kousek patří k tomu nejlepšímu, co kdy napsal. Úsporné, ale rázné bicí podbarvuje John svou osobitou linkou na baskytaru. Opravdu super věc, však ji Taylor také oprášil na jedno své sólové turné.

Flick Of The Wrist - Navazující song mi trochu připomíná pozdější Death On Two Legs, jak říznou muzikou, tak rýpavým textem. Je to jedna z mých oblíbených věcí na albu, hodně se mi líbí dvojmo nahraný hlavní vokál a netradičně rytmizující basa.

Lily Of The Valley - Překrásná skladbička, která se svou tématikou a vyzněním hodně podobá písním z předchozí desky, ale poetikou se zase blíží k pohádkové My Fairy King. Vrchol písně, o který se postarají kytarové fanfáry a bicí, je opravdu úchvatný!

Now I´m Here - Možná lehce ohraná, ale stále funguje! Mě osobně se líbí nejvíc studiová verze, hlavně díky pianu, který na koncertech není

In The Lap Of The Gods - Trochu ve stínu své slavnější "přepracované sestry". Přece jen je to zajímavý nápad, složit dvě písně se stejným názvem. Jedná se o hodně dramatickou věc, která rozhodně nenudí, ale myslím, že ten efekt, který Freddie použil na zpěv skladbě moc neprospěl. Proto mám radši verzi, která uváděla medley na koncertě v Rainbow.

Stone Cold Crazy - První trash!!! Tady není místo pro klavír nebo nějaké zvláštní harmonie, tady jde o dravost a agresi! I přesto, že má píseň jen dvě minutky vás doslova přežvýká a vyplivne, takže víc byste ani nezvládli...

Dear Friends - Zasloužené zklidnění, které je po předchozí smršti potřeba. Brian zde o obstaral i klavír a povedla se pěkná a melancholická balada.

Misfire - Prvotina pana Deacona. I on ukáže, že jeho parketou není jen baskytara, ale že je i schopný kytarista. Koneckonců, dříve byl jeho post v předchozích kapelách doprovodný kytarista. Pěkný a optimistický popěvek, který podtrhuje pestrost třetího alba.

Bring Back That Leroy Brown - Když jsem slyšel Leroye poprvé, tak jsem si řikal, jestli to není nějaký Ivan Mládek! Ale postupem času jsem přišel tomu dílku na chuť hlavně díký virtuózní hře všech zůčastněných, a tak jej rozhdoně nepřeskakujte!

She Makes Me - Všeuměl Brian nám tu zpívá o lásce a za doprovodu zvonivých kytar a dunících bubnů, které končí v jakési bouři či "městské džungli"? Působivá skladba, ale vzhledem k tomu, že se v ní nekonají nějaké výrazné změny je trochu monotónní

In The Lap Of The Gods...Revisited - Finále všech tehdejších koncertů, které potom vystrnadila rovněž valčíková hymna, We Are The Champions. Hlavně závěrečné sbory mají sílu a náboj, který je efektně zakončen mocným výbuchem. I kapela měla nejspíš k tomuto songu dobrý vztah, protože se objevil také na Magic Tour a zněl stejně svěže, jako ve starých dobrých časech "Srdečního záchvatu"...Woooh Woooh La La Laaa...!!!
reagovat

Velmi dobré album, ne zas tak dobré jako Queen II, ale obsahuje silné momenty. Za zmínku stojí úvodní Brighton Rock ( chyba že se neobjevil na kompilaci Queen Rocks ! ), nářez Stone Cold Crazy a závěrečná In The Lap Of The Gods...Revisited. Killer Queen je poněkud ohraná hitovka z rádia, Now I’m Here jsem nikdy nemusel a divím se, proč se jí Queen drželi na koncertech takovou dobu až do konce.
reagovat

Z mého pohledu první geniální deska od Queen. Stále sice ještě pod povrchem pulsují glam-rockové jiskřičky, které nás nejvíce ožehnou v teatrální pecce Killer Queen, ale na druhou stranu už probublává příchod pseudo-operních hrátek z následné Night.

Právě na téhle fošně se nachází jedna z mých nejoblíbenějších hitovek a to Now I'm Here. Obzvlášť ten kytarový nástup, který se překulí z tesklivé Lily of the Valley je naprosto fenomenální. Vůbec trojice začínající skvělou Taylorovou Tenement Funster přes Flick až po Lily je jedním z nejlepší momentů kapely v diskografii skupiny.

Z dalších vypíchnu nekompromisní šlehu Stone Cold Crazy, kterou si dokonce Metallica vybrala na svou svou cover desku Garage inc. (původně ovšem vyšla jako B-Side k Enter Sandman) a Hetfield si ji dokonce vystřihl s kapelou na Freddie Mercury Tribute Concert.

Jasně, deska obsahuje i trošku slabší kusy - Dear Friends a Mistfire, ale jsou kratinké a v kontextu už tak hodně hravé desky nejsou na škodu. Obzvlášť když tuhle pasáž ukončuje úlet v podobě Bring Back That Leeroy Brown.

Sheer Heart Attack je prostě super záležitost a v mojí top Queen skupině Sheer-Night-Jazz momentálně hraje prim. Ale jen o fous :) *****
reagovat

Sheer Heart Attack
Stále titíž Queeni. Stovky drobných fórků, pečivá produkce a vrstvení zvuků, ihned rozpoznatelný zvuk, nádherná Mayova kytara, dostatečně tvrdé k poslouchání a přitom každá skladba originál, rozpoznatelná (a většinou i dost melodická) jedinečnost...
Až metalové prvky ve skvělém hitu Brighton Rock, krásná melodika ve skvělém hitu Killer Queen, neodolatelné vybrnkávání a echo na vokálech v Tenement Funster, skvělé změny tempa v Flick Of The Wrist, jemná, vysoko zpívaná Lily Of The Valley, krásné vokály v Now I´m Here, nádherná In The Lap Of The Gods s úžasným, vysokánsko položeným vokálem, vznášejícím se nad hlavní melodií, bez pardonu přecházející v metalový nářez Stone Cold Crazy (kdepak by při poslechu této skladby někoho napadlo, v jakých popově-umělohmotných vodách se skupina utopí o 10 let později)... Prostě spousta skvělé hudby. Dva poněkud slabší popěvky Dear Friends a Misfire jsou naštěstí krátké a pak hned famózní Bring Back That Leroy Brown - aneb zrockovaný charleston s boogie-woogie piano vložkou, stop-timy a dalšími neodolatelnými prvky včetně banja. Kam na to ti chlapíci chodí? :-)
No ale už se ženeme do finále - skvěle gradovaná s hymnyckým chorálem vyšperkovaná In The Lap Of The Gods je důstojným zakončením celé desky. Co dodat? Prostě Queen v nejlepším období, kompaktní, propracovaná deska, často bez mezer mezi skladbami - ku prospěchu věci. Joj, to byla muzika!
Hodnocení - ne tak špičkové, jako Night a Day, a pro mne i malinko méně přitažlivé, než I. a II. 4 hvězdičky si ale plně zaslouží.

reagovat