Balletto di Bronzo, Il - Ys (1972)

CD Polydor 523 693-2 /1994/

Album Ys je druhým zářezem v diskogragii Il Balleto di bronzo a s o dva roky starším debutem nemá takřka vůbec nic společného. Z původní sestavy zbyli kytarista s bubeníkem, které doplnili nový basista a klávesák. A byl to právě Gianni Leone, který provedl "palácový převrat" a tvorbu skupiny posunul od tvrdého bigbítu ke klávesově orientovanému art rocku.

Album je to (jak tehdy bývalo dobrým zvykem) koncepční, agresivní a velmi temné. Autorem (nebo autorkou ?) složitého libreta plného metafor je Daina Dini, přičemž takřka veškerej materiál složil Leone. Je to víceméně nepřetržitý proud hudby bez výrazných předělů a je těžké poznat, kdy jedna skladba končí a další začíná, ovšem s názvy písniček je to docela jednoduché - úvod, setkání jedna až tři a závěr.

Pokud se zaměřím čistě na italskou rockovou scénu, těžko z paměti lovím stejně agresivní a nemelodické album. Podobně destruktivně na mě působí legendární Palepoli tak trochu spřízněnejch Osanna, hodně tvrdé (ovšem daleko melodičtější) je aj Inferno římských Metamorfosi, ale Ys je jen jedno...

Po instrumentální stránce se to ještě docela dá. Kytarová sóla jsou sice hodně jedovatá, štiplavá a disharmonická, ale klávesy (většinou) fantastické. Jenom ten hysterickej vokál hlavního protagonisty, ten mi dává zabrat. Sem tam ho doprovází sborový zpěv bezeslov, ale ani tam to není lepší a prakticky jakýkoliv pokus o melodii končí nezdarem. Jsou tu výborné pasáže, ovšem také spousta takových, které mě zneklidňujou a znervózňují. Poslech tohoto alba je pro mě pokaždé velkou výzvou, ale přiznávám bez mučení, že s přibývajícími křížky ji podstupuji stále neochotněji. Z recenzentských důvodů jsem si desku v posledních dnech několikrát připoměl a bylo to - ehm - martyrium.

Již v roce 1973 se "Bronzový balet" rozpadl a na dlouhá léta skončil v zapomění. Dnes Gianni Leone vystupuje sólo, jako součást koncertního programu skupiny Osanna. Jeho blok je několik minut dlouhou připomínkou Ys a pořád mu to hraje setsakramentsky dobře...

Zkrátka a dobře - fanoušky, aj odbornou kritikou většinou velmi dobře přijímané Ys je považováno za reprezentativní milník žánru a pravdou také je, že z Itálie mnoho podobně tvrdých a komplikovaných alb nevzešlo. Jenomže co je mi to platné. Ve sbírce ho mám už řadu let, ale kvůli absentujícím melodiím, nepříjemně chřestivému zvuku a nervydrásajícímu zpěvu jsem si k němu cestičku nenašel.

Reedice od Polydoru je v plastové krabičce, čtyřstránkový booklet je reprodukcí původního obalu a obsahuje texty písní. Je to remaster z roku 1994, ale nemyslím si, že mám původní vydání z tohoto roku - spíš nějakej nedatovanej "repress". Všechna vydání pod katalogovým číslem 523 693-2 obsahují jednu velice pěknou bonusovou skladbu navíc : "La tua casa comoda", natočenou v roce 1973.
reagovat

Brano @ 02.01.2018 10:16:28
No...to som prekvapený a zaskočený z takéhoto hodnotenia od miestneho znalca talianskej hudobnej scény!Tento album je podľa mňa to najoriginálnejšie,jedinečné a prelomové,čo z Talianska poznám.U mňa jednoznačne za 5*.

PaloM @ 02.01.2018 10:42:41
Snake, aj mňa si zaskočil kritikou dnes už klasického albumu :-) Musím si ho po dlhej dobe zopakovať.
Na druhej strane, je to normálne.
Napr. skupinu Rush som zobral na milosť iba pred pár rokmi, nezniesol som spev. A teraz mám Rush medzi top skupinami, kúpil som postupne celú diskografiu, aj mnohé koncertné DVD.
Ale chápem ťa, když to nejde, tak to nejde...

Snake @ 02.01.2018 10:42:45
Tvůj postoj chápu, není ojedinělej. Odborníci, aj fanoušci tohle album "velebí", ale na mě je až příliš disharmonické. A ten zpěv mi dává čočku....

Ys mi prostě nesedlo a už se to (asi) nezmění.

Snake @ 02.01.2018 10:59:49
Palo, byl jsi o čtyři vteřiny rychlejší, reagoval jsem na Brana :)
Máš recht - když to nejde, tak to nejde. Nemá cenu lámat to přes koleno, na světě je tolik krásné (a neobjevené) hudby...

Antony @ 02.01.2018 11:49:35
Ys je pro mne i právě pro svůj způsob zpěvu jedno z nejlepších alb nejen italské scény (a že ji mám ze 70. let komplet zmapovanou), ale i jedno z nejvíce působivých alb všech dob. Každý poslech je skvělý a silný zážitek.
Stejně tak dobře chápu, ze kvůli své výraznosti nemusí sednout. I tak díky za připomenutí.

northman @ 03.01.2018 05:20:36
Italskou scénu jsem nikdy moc nevyhledával, až diskuse u této desky mě zaujala a pustil jsem si tohle album na YouTube. Souhlasím s Antonym Ys patří podle mě k tomu nejlepšímu co na počátku sedmdesátých let vzniklo a dvě hvězdy si nezaslouží, ale každý má jiné uši.

S veľkými očakávaniami som si nakoniec zohnal CD tohto "všetkými ospevovaného" dielka a ...

Na prvý posluch je jasné, čo je prednosťou Ys. Emersonovský kláves, surová gitara (nie až tak, ako Sir Lord Baltimore, ale veľa tomu nechýba), nepravidelné bubenícke sprievody, adekvátne našľapaná basa... Zdalo by sa, že všetko je ako má byť. Ale...

Prvá výhrada sa týka spevu. Nie, že by bol vyslovene zlý, ale nesadol mi. A keď už som pri subjektívnom hodnotení, tak mi nesedí ani celý album. Áno, je výborný, ibaže mám pocit, že mi stále niečo chýba. Melódia? Myšlienka? Neviem to popísať a možno je chyba vo mne, očakávania boli obrovské...

Zhrnutie - veľmi komplexná hudba, ktorá ale nie je pre každého. V rámci talianskeho rocku nepochybne unikát (hoci nie som expert na taliansky progrock).
reagovat

;-)))
musím naprosto souhlasit s Antonym a zejména s Progrockerem; při druhém poslechu tohoto pozoruhodného alba mě napadaly podobné věci...
v Itálii vznikla v první polovině sedmdesátých let velká řada skvělých alb od skvělých skupin (Premiata Forneria Marconi, Le Orme...) a určité pojítko (což nemyslím nijak negativně) většiny italských alb je kromě typicky italské hravosti to, že jsou neagresivní... křehká jak Nastěnka z Mrazíka... ale tohle album, lehce si tykající s psychedelií, je opravdu bouřlivý, bohatý, plnokrevný, progresivní nářez, o kterém jsem si myslel, že ho dokáží vyprodukovat jen Van der graaf generator... ;-)

reagovat

Album tejto kapely podla mňa patrí k najlepšim progrockovým albumom vôbec a kto ho nemá v zbierke, ten sa može skutočne hanbiť, pretože keď si zrovnám virtuozitu a schopnosť pôsobiť na vnemy poslucháča týchto pomerne zabudnutých Talianov s takmer hociktorou britskou kapelou, tak veľa známejších britských kapiel je nimi zatienených.
ELP je napríklad o triedu až dve horšie podľa mňa, pretože burácajúci mechanický Emerson by nebol schopný vytvoriť takú atmosféru a hudobné obrazy ani v najlepšom sne a roztrieskal by pritom viacero hammondov od zlosti. Pardon, ale ELP mi už fakt veľa nehovorí.
Toto si treba vypocuť niekedy večer v tme, nechať sa vtiahnuť do zlovestnej atmosféry, disharmonických kláves (hammnod,Mellotron, Moog,spinet), pulzujúcej basgitary a agresívej rezavej gitary. Toto je jeden z najtvrdších a najagresívnejšie pôsobiacich albumov 70tych rokov, nie je skutočne pre každého. Je to surovšie a démonickejšie ako skladba Red alebo Fracture od King Crimson. Fanúšikovia ľúbezných Yes, POZOR! :-)
Ti, čo ale majú radi nekonvenčný progrock, zdravé množstvo disharmónie, barokovú hudbu a majú zároveń radi zimomriavky na chrbte, si prídu na svoje a budú dosť prekvapení, v dobrom samozrejme a hlavne začnú zhánať ďalšie lahôdky talianskej progrockovej scény. Najviac odporúčam!!!
reagovat

Další mega opus italského progrocku 70. let. Představte si to nejlepší z ELP plus King Crimson, doplňte dalšími originálními dramatickými a melodickými postupy a nezapomeňte přidat onen italský nenapodobitelný feeling pro gradaci příběhu v hudbě. Ys není přístupné na první poslech, je to artefakt hodný postupného prozkoumávání a objevování.
reagovat