Dream Theater - When Dream and Day Unite (1989)

Dream Theater to je moja srdcovka. Vôbec prvá kapela ktorá hrá progresívný meatal, ktorú som počul a tým pádom som aj vďaka DT začal postupne počúvať aj starý dobrý rock zo 70-tých rokov. Čo sa týka kapiel ktoré vznikali hlavne v 90-tých rokoch a snažili sa nadviazať práve na progresívny rock, tak Dream Theater u mňa nemá konkurenciu.

Avšak, aj keď mi ich tvorba príde vynikajúca a veľmi ustálená, kontrastom toho je ich hneď prvý album s názvom When Dream And Day Unite, ktorý nie je žiadna sláva. Predsa len sa páni ešte len akoby hľadali. Ešte neboli úplne muzikantsky vyzretí.

Na albume sa nachádzajú veľmi dobré, priemerné a aj zbytočné skladby. Medzi veľmi dobré patria: prvá Fortune In Lies, ktorá ma dostala svojím nástupom, potom inštrumentálka Ytse Jam, kde sa páni trochu vyšantili a ukázali čo všetko vedia zahrať a v neposlednom rade najdlhšia na albume The Killing Hand.
Začiatok skladby to je jasný Opeth ale keď sa skladba rozbehne už je to typický Dream Theater. Všetky časti do seba pekne zapadajú ako celok (najlepšia je exodus) a skladba tak vytvára dobrý celkový dojem.

Na druhej strane tu máme dve priemerné skladby: Light Fuse And Get Away a The Ones Who Help To Set The Sun. Obidve majú vinikajúci, a zaujímavý začiatok ale problém je v tom že nie sú dobre dotiahnuté do konca. No a pri ich stopáži len dobrý začiatok nestačí.

No a nakoniec tu máme dve piesenky Status Seeker a Afterlife ktoré mi vôbec na album nesedia. Na ich tvorbe sa podieľal hlavne Charlie Dominci a tu sa dostávame hneď k ďalšiemu problému tohto albumu. Dominci je s Labriem neporovnateľný. Labrie oveľa lepšie zapadol do kapely a mne je ako spevák bližší. Dominci bohužiaľ nie.

Prvý album od snových divadelníkov nie je úplne vydarený, ale nie je sa čoho báť. Hlavné predstavenie sa od Images And Words ešte len začne.

reagovat

Snake @ 12.11.2016 09:51:30
Se Status Seeker souhlasím, i mě přijde v porovnání s ostatními písněmi slabá. Do stejné kategorie bych zařadil ještě závěrečnou Only a Matter of Time, naopak Afterlife si cením velmi vysoko.

Píšeš, že je to tvoje srdcovka. Které album DT máš nejraději ?

steve @ 12.11.2016 10:29:34
Píseň Afterlife bych přiřadil k nejpovedenějším na albu. Pěkná melodie a netuctový refrén v sobě skrývají sílu rané fáze kapely.
Dominici není LaBrie, ale velký entuziasmus a skladatelské poprvé se nad nahrávkou vznáší hodně intenzivně. Mě ta deska sedí, určitě by se pár zdejších nápadů teď hodilo.

horyna @ 12.11.2016 11:09:23
První čtyři skladby bez problémů přidám na stranu toho nejlepšího do D. T., mám rád i například Only a Matter of Time. Dominici není tím pravým a nedovedu si ho na následující spanilé Images and Words vůbec představit. Takže je myslím dobře že se po debutu poroučel.

Adam6 @ 13.11.2016 21:17:05
Vďaka za reakcie

Snake: Rozhodne u mňa vedie trojica
1. Scenes From A Memory
2. Awake
3. Images And Words
Ďalej by to boli asi: A Dramatic Turn Of Events, Octavarium, Dream Theater, Six Degrees Of Inner Turbulence

Petr87 @ 14.11.2016 11:52:07
Když to vezmu za sebe z dnešního pohledu, tak tohle je deska, ke které se v rámci DT vracím asi nejčastěji... A přiznám se, že ani to "Awake" už mne dnes tolik nebere, takže pět hvězd bych ted' tomu už opravdu nedal.
Když tedy DT, tak ted' už jen tuto "trilogii", která obsahuje desky, které jsou pro mne, opakuji - pro mne! v rámci kapely dnes už jediné na pět hvězd:
"When Dream And Day Unite";
"Metropolis Pt. 2: Scenes From A Memory";
"Dream Theater 2013", která mne svého času moc příjemně překvapila, jinak už ee.
A víte co? Hned si to jdu pustit!

Voytus @ 14.11.2016 12:25:02
Právě díky Dominiccimu to místy opravdu zní jako "americká odpověď na Rush". Zrovna si to alespoň po kouskách připomínám na youtube a musím přiznat, že byla chyba si toto album tak dlouho nepustit (opravdu nevím, kdy to bylo naposled). Možná trpí nějakými těmi neduhy prvotin, ale zase je tam to nadšení. OK, Status Seeker je možná slabší, z Fortune in Lies čumí Rush, ale Afterlife a Only a matter of time mi neberte :-).

Můžeme zpěvákovi vytýkat, co chceme, ale fakt je, že zpívat umí. Právě LaBrie díky tomu, jak většinu času všechno strašně rve z krku, mi z ucha vypadl. Ještě na Images & Words, ale pak postupně přitvrzuje a na některých albech se strašně škrtí. V posledních letech povolil - však není divu, po takové letitém zacházení dostaly hlasivky řádně zabrat - a je to jen k lepšímu.

Fakt je, že když jsem tenkrát (cože, už cca 15 zpátky???) skoro každému ve svém okolí cpal Dream Theater coby největší bombu, tak sice všichni uznale vyzdvihovali instrumentální schopnosti členů, ale hůře už trávili LaBrieho. A i pro mě byl nedávno šok, když jsem si nedávno pustil Awake, jak jsem po letech ten zpěv začal slyšet úplně jinak. Fakt je, že postupem času spíše dávám přednost přirozenějším hlasovým polohám, ale holt jsem se taky za tu dobu dostal k jiné hudbě.

Petr87 @ 14.11.2016 12:45:57
No jo - tato deska mi celkově připadá neprávem tak nějak přehlížená, přitom je to opravdu bomba!
...a ano, jak už zde bylo zmíněno, tak já taky považuju tohle album za velmi důstojnou poklonu mým milovaným RUSH. :)

Adam6 @ 14.11.2016 13:30:01
Veď práve... Rush ako skupinu milujem, ale nechcem aby Dream Theater zneli až tak veľmi ako oni ako na tomto albume. Chcem aby zneli viac originálnejšie, tak ako na ďalších albumoch (aj keď úplne originálne znieť nebudú nikdy, v 90-tých rokoch to už bolo skoro nemožné)

Voytus @ 14.11.2016 13:56:59
Mně je právě pořád bližší, když budou znít jako Rush, než když moc tlačej na pilu a zní jako thrashmetalový kapely (už nevím, na kterém albu se mi v jednom songu chce v jednom kuse hulákat "blackened" :-)). Viz ta předposlední bezejmenná deska, to bylo vítané osvěžení po cca čtyřech albech.

Snake @ 14.11.2016 15:43:51
Adam6 - ty první dva fleky bych obsadil stejně, ale o ten třetí by se strhla bitka...

Adam6 @ 14.11.2016 17:34:08
Voytus: s časti aj súhlasím.
Napríklad Train Of Thought je také typické trashové CD a to ma nezaujalo. S tým bezmenným CD súhlasím.
Na druhej strane také Awake alebo Metropolis 2 u mňa to Rushovské - When Dream... prevalcujú.


Snake: Rešpektujem tvoj názor
Len prosím, nie žiadnu bitku :D

Voytus @ 14.11.2016 17:44:19
Adam6: Jasně, o tom žádná. Scenes je moje vůbec nejoblíbenější - právě něco podobného, jako je na tomto albu slyším alespoň v náznacích na tom bezejmenném, proto jsem z něj byl tak nadšení. Train jsem v době vydání poslouchal jak zjednanej, tenkrát mi ta tvrdost seděla, nevím, co bych říkal dneska, ale zatím na něj nepřišla chuť. Co následovalo potom mě nebavilo a vracet se asi nebudu, na to je všude spousta jiný hudby, která je mi bližší.

merhaut @ 14.11.2016 23:11:24
Jednička je jedinou deskou, kterou od DT mám v osobní sbírce a poslouchám. Bezkulka La Brie mi nesmí do ucha:-)

yngwie3 @ 15.11.2016 08:14:47
to merhaut: Jaromíre ... a bezkulkovia Thijs van Leer, Ian Gillan, Robert Plant, etc, etc, etc, áno ? ;o) ...

V roce 1989 vybuchla prog metalová bomba. Na rockové obloze se rozzářila kometa, která s nezměněnou intenzitou svítí prakticky dodnes. I když tady u nás, Na Vystrkově, bouchla přece jenom o pár let později. Bohužel i začátkem devadesátých let se k nám ta muzika pořád ještě dostávala s jistým zpožděním...Byli jsme tu parta mladých metalových fanoušků, nahrávky a další materiály jsme čile vyměňovali mezi sebou a tak se mi do ruky dostal i značně ohmataný Metal Hammer z Německa, kde byl debutu Dream Theater věnován veliký prostor. Chtěli jsme ho slyšet, ale než kamarád nahrávku sehnal, nějakou dobu to trvalo. Když se pak na poslechové seanci objevil s plackou v ruce, skákal jsem dva metry vysoko a při prvním stisku tlačítka play tajil se mi dech. Nebudu to dál natahovat, deska se mi okamžitě zalíbila a i když od té doby uplynulo moře času, líbí se mi dodnes.

Je úplně jiná, než to, čím se Dream Theater prezentovali v dalších letech. Hudebně ještě pevně ukotvená v osmdesátkách, ale s vytříbenými melodiemi, podepřenými atmosférickou hrou kláves. Charlie Dominici má zpěv položený poměrně vysoko ( nabízí se srovnání s Geddy Leem ), ale k té hudbě mi to neobyčejně pasuje a je to jeden z elementů, kterým se debut tolik liší od zbytku diskografie.

A co vypíchnout ? Tak v prvé řadě rozhodně skvělou a temnou instrumentálku Ytse Jam. Ta melodie je neskutečně sugestivní, Kevin Moore jí přidává až orientální příchuť a virtuozní basovou linku drtí tu John Myung. Neméně výborná je hned následující propracovaná a velice vzrušující suita The Killing Hand, a v Light Fuse and Get Away velice se mi zamlouvá ten "odsekávaný" refrén. A přeslechnout se nedají klávesy. Kevin Moore až na vyjímky prakticky nesóluje, je však všudypřítomný a zvuk jeho nástroje dělá hudbu Dream Theater pompéznější a barevnější. Hodně lidí tuhle desku přirovnávalo k Rush a napadá mě, že hlavně kvůli zpěvu. Obzvlášť markantní je to v jinak výborné skladbě Afterlife. A posledním kusem, o kterém bych se chtěl zmínit, je předposlední prog metalová paráda The Ones Who Help to Set the Sun. To temné klávesové intro nemá chybu...

Co zamrzí, je špatná produkce. Zvuk se občas "slije" a basová složka by také mohla být výraznější. Napadá mě paralela s debutem Shadow Gallery, ten se po zvukové stránce taky moc nepovedl. A právě kvůli zvuku a pak taky kvůli dvěma méně výrazným skladbám nedám plný počet. Za čtyři.


reagovat

alienshore @ 31.08.2014 16:45:28
Taký skúsený producent ako Terry Date si mohol dať viac záležať na zvuku, pretože tento album mohol znieť ďaleko ďaleko lepšie.
Album však vznikol veľmi rýchlo a s malým finančným rozpočtom, a všetky tieto negatíva sa premietli aj do zvuku. Vyšiel však aj v remastrovanej edícii, takže by to v tejto podobe malo znieť trochu lepšie.
V dobe vydania dosiahol malý predaj, no ako píšeš hudobné magazíny ho hodnotili veľmi dobre. Dream Theater museli v tej dobe poriadne zamakať, aby sa presadili a preto aj vzniklo dielo Images and Words.
When Dream And Day Unite je však úprimnejší než neskoršie diela Dream Theater a keď sa človek trochu pozrie viac za nevydarenú produkciu, tak objaví kopec explozívneho materiálu. Teatrálny prog-metal s dozvukom 80-tých rokov a cítiť v tom aj tzv. shrapnellovskú živelnosť. Vďaka za recku Snake.

Snake @ 31.08.2014 17:05:06
A já děkuji za doplňující informace. Napsal jsi to moc pěkně. Zvlášť líbí se mi věta : Teatrálny prog-metal s dozvukom 80-tých rokov a cítiť v tom aj tzv. shrapnellovskú živelnosť. Naprosto trefná definice. Na druhou stranu musím přiznat, že následující album Images And Words až v takové lásce nemám. Ale o tom, snad, až někdy jindy...

JardaP @ 31.08.2014 17:48:12
Toto byl muj posledni vinyl prednastupem CD. Koupil jsem zajice v pytli a prave ty metalove nazvuky me dokonale odradily od tohoto alba, jakoz i od Dream Theater jako kapely.

Snake @ 31.08.2014 18:01:22
Jardo, jasně, ty jsi jiná generace, odkojená sedmdesátkami. Já - v době dospívání - nejprve čuchnul k metalu a až teprve časem proposlouchal jsem se tam, kde to všechno vzniklo. A kde si kapely typu Dream Theater berou inspiraci.

PaloM @ 31.08.2014 18:15:16
Tiež som dospieval v 70.-tych, čo mi ale nebráni, aby som si Dream Theater obľúbil. Je to stále výborná skupina. Do kompletu štúdiových CD mi bude chýbať iba tento debut, lebo budúci týždeň mám dostať zásielku troch chýbajúcich albumov.
Poznám recenzovaný debut, príliš často som to nepočúval. Nevylučujem, že nakoniec s ním uzavriem komplet zbierku.
Vďaka za recenziu Snake.

merhaut @ 31.08.2014 18:20:10
Debut Dream Theater byl dopředu inzerován v Metal Hammeru coby pokračovatel Rush. Hned po vydání jsem si jej přivezl z ostravské burzy, dodnes je to jediná deska Dream Theater, ke které se vracím...

Snake @ 31.08.2014 19:57:38
Palo, jestli dáváš dokupy studiovou diskografii ( mě chybí album "Systematic Chaos" ), neměl by ti tam v žádném případě tenhle debut chybět. Ono to při povrchním poslechu může znít jinak, ale právě v tom je jeho kouzlo. Zápal, entuiasmus, energie a melodie, to jsou atributy, které tuto desku zdobí...

PaloM @ 01.09.2014 07:42:40
Snake: ďakujem za odporúčanie. Včera som si po rokoch debut pustil a už som hľadal v e-shopoch. Našiel som iba vydanie r.1989

Petr87 @ 26.10.2015 19:12:45
Na DREAM THEATER jsem před lety, ještě na střední, docela ujížděl. Jenže jak čas plynul a já poznával další a další hudbu, tak jsem postupem času o ně ztrácel zájem...
Hudba je to nepochybně řemeslně dokonalá ale... kdybych měl tuto bandu zhodnotit se svého dnešního, ryze subjektivního pohledu, tak mne napadá jediné: Hodně not, málo nápadů...
Ono je sice opravdu působivé když John Petrucci sjede hmatník odshora dolů stokrát za minutu, ale když je to bez nějakého výraznějšího nápadu, tak to po čase začne nudit.
No a dnes, když už si chci od nich něco pustit, tak hmátnu bud' po úplně prvním albu "When Dream And Day Unite" a nebo po "Awake", či Images And Words...
V dnešní době dávám přednost spíš jejím britským kolegům THRESHOLD, kteří mne baví opravdu o mnoho víc.
Samozřejmě opakuji, že se jedná pouze o můj názor, nechci naštvat fanoušky, kterých je zde, jak vidím, opravdu dost. :)

Snake @ 27.10.2015 08:36:58
Mě nenaštveš ;) Mám DT celkem rád, ale ani oni se během své dlouhé kariéry nevyhnuli horším časům a slabším deskám. Jsou to lidi z masa a krve, stejně jako my. Konstruktivní kritika mi vůbec nevadí, trochu hůř reaguji jen na odsudky typu "brak", "sračka", "muzak" a "dělají to jen pro prachy".

Jedno téhle kapele nemůžu upřít. Teprve v souvislosti s nimi jsem poprvé zaznamenal terminus technicus progresivní metal a tak už pro mě navždy zůstanou jeho synonymem. V devadesátých letech se vyrojila spousta jejich epigonů a následovníků, každé větší vydavatelství chtělo mít ve svém portfoliu podobně zaměřenou a úspěšnou kapelu (Dreamscape, Ivory Tower, Divine Regale apod), ale opravdový průlom se podařil jen málokomu. Myslím, že Dream Theater nám tady ještě pár let vydrží :)

PaloM @ 27.10.2015 09:15:35
Chlapi, toto CD stále nemám. Na trhu je prvé vydanie na CD a potom japonský remaster r.2013 ako SHM-CD - mnohonásobne drahšie. A neviem aký ma zvuk japonské CD.

Snake @ 27.10.2015 09:48:22
Palo, zrovna v tomhle případě bych toho japonce ani nebral. Ceny za původní vydání jsou teď na minimu, já bych vzal to. Zase úplná katastrofa to po té zvukové stránce není, slyšel jsem už horší...

Od DT poslouchám jen Images & words. Ostatní alba mne nikdy nenadchla a i v době vydání Awake, kdy všichni po DT bláznili (nový Rush a podobně), jsem je opravdu nemusel. Připadá mi to tak, že je to parta talentovaných muzikantů, kteří jsou velmi technicky vyspělí, ale nápady se nedostavují a tak nezbývá, než hledat inspiraci v minulosti. Dokážu si představit zkoušku této kapely, kdy se za každou cenu snaží svůj výtvor komplikovat – tu přidat jeden takt, tamhle zase jeden ubrat. Myslím, že tyto ozdoby ve skladbě musejí z muzikantů vycházet ze srdce, nedají se uměle plánovat (příklad DP Love child, LZ The Ocean atd.). Co se týká tolik přeceňovaného bubeníka jako Mike Portnoy, musím ho např. srovnat s takovým Larry Mullenem od U2 – určitě ne takový technik onanista, ale má nápady a vždy jeho hru poznáte (prostě má svůj styl jako Powel, Colins, Bonham atd.).
Samotná první deska DT pro mne byla lákavá z důvodu absence současného zpěváka, kterého, hlavně live, nemusím. Po několikanásobném poslechu musím konstatovat, že Charlie Dominici je také, jako Labrie normální zpěvák bez výrazně zapamatovatelné barvy hlasu. K samotné hudbě mohu jen dodat, že se, jako skoro na všech dalších albech DT, jedná o onanii a vatu. Za snahu a strávený čas ve studiu dvě hvězdy.
reagovat

Lothian @ 05.03.2009 07:38:54
S obecným názorem na DT jako kapelu zcela souhlasím.

WDADU je typický debut, kapela hledá svou tvář a cestu, jakou se budou vydávat v příští letech. Některé písničky jako Ytse Jam, The Killing Hand nebo Only a Matter of Time už budoucí cestu naznačují. Na albu docela často slyšíš vlivy Rush, viz. Status Seeker. Dominici nění vyloženě špatný zpěvák, ale LaBrie mě u DT sedí víc. U mě 3 a půl*
reagovat

Jak už jsem psal, myslím si, že všechna studiová alba jsou výborná, i když na tomto debutu mi toho asi vadí nejvíc a tudíž bych řekl, že je nejslabší. A není to jen zpěvem, který mi sice nevadí až tak moc, ale přece jenom James LaBrie je na úplně jiné úrovni.

První dvě skladby jsou takové „obyčejné“ a připomínají mi spousty dnes už víceméně zapomenutých metalových partiček té doby. Ovšem už v instrumentálce The YTSE Jam jsou to Dream Theater téměř v plné parádě. Hned od začátku si hrají s rytmem, což je věc, která mě na nich strašně bere (model tři takty na šest, čtvrtý na sedm dob – nádhera).

A i v následujících skladbách jsou už „náznaky“ budoucích skvělých Dream Theater, tzn. skvělá kytarová a klávesová sóla, vynikající rytmika Portnoy - Myung a album mám pocit graduje, je čím dál lepší. Jen se mi zdá, že hudební motivy nedosahují zdaleka takové síly, jako na dalších albech.

Jsou debuty skvělé, průměrné, špatné. Tenhle je dobrý. Nabízí přes 50 minut poctivé (to je slovo, které mě při poslechu závěrečné skladby právě napadlo) rockové muziky. Někde jsem četl, že chybou snad špatné distribuce tohle album (a s ním málem i celá kapela) skoro zapadlo. Byla by to hrozná škoda, protože už následující Images And Words je z kategorie ……… (teď mě pro změnu žádné slovo nenapadá) :-)
reagovat

Najslabsi album v diskografii Dream Theater. Je to vsak pochopopitelne. Je to ich prvy album, citit z neho nadsenie. Muzikantsky je spravene vyborne, stale je to vsak dominancia jednotlivych nastrojov na ukor skladieb. Niektore skladbu su vsak uz spravene vyborne a DTM ich hravaju dodnes. Dominici spieva hrozne, ale v tej dobe sa podobna imidz odievania i spievania proste "nosila". Ktovie ako by vyzeral album s Jamesom LaBriem, dovolim si tvrdi, ze by to bolo minimalne o stupen lepsie. Uz len z ucty zato, ze je to DT a zato, ze tymto albumom nastolili novy hudobny zaner davam 3 body.
reagovat

Headbanger @ 28.11.2008 21:54:19
nesouhlasím. Jako nejslabší album bych to rozhodně neoznačil, naopak moje je to nejlepší. Skladba The killing hand je naprosto dokonalá, Ytse jam je instrumentálně na nejvyšší úrovni a ostatní skladby jsou podlě mě velice nadprůměrné. Není to typické album DT, ale pro mě je originální a úžasný. To že nezpívá LaBrie, je pro mě naopak dobře, mě se jeho zpěv nelíbí. Sice vím, že domnicci je špatný zpěvák, ale jeho upravený hlas je mi milejší než LaBrieho.

Jen řikám svůj názor:)

tento albu je povinnosť pre každého fanúšika DT, jasne ukazuje ich schopnosti a potenciál, zároveň doplňuje predstavu o tom, ako sa kapely počas svojej existencie rozvíjala
reagovat

Úžasné a dokonalé album. Ne, že by je DT dodnes nepřekonali, ale v jistém smyslu zůstává "When Dream And Day Unite" jedinečné. Technické instrumentální výkony muzikantů byly už tehdy dostatečně vyzrálé aby se daly označit za virtuozní a současně zde ještě není prostor pro hráčskou rutinu a nutnost přizpůsobení se tlaku firmy na další a další úspěšné album. Je zde znát, jak ta hudba jde zevnitř, je tvrdá i jemná současně. A Charlie Dominicci? DT neměli lepšího zpěváka, díky němu je to pro mě jejich nejmilejší album. Zpívá bez LaBrieho manýrů, zpívá přirozeně a čistě. Tento titul absolutně doporučuji.
reagovat

HeadBanger @ 10.12.2006 00:00:00
Úplně s tebou souhlasim.. Nechápu jak se takový prúměrný zpěvák jako LaBrie může udržet v kapele takového kalibru... v originálu jsem mojí oblíbenou píseň The Killing hand slyšel mnohokrát a je opravdu výborná ale dnes jsem se kouknul na youtube a mají tam jedno video s touto písní ale s LaBriem... ani nemusím dodávat že jí úplně posral

Santil @ 10.12.2006 00:00:00
Nesuhlasim Labrie je v speve vyrazne na vyssej urovni ako Dominci. Na zivo mu nevysla Killing Hand, je to zivy koncert vzdy nevyjde vseto ako ma. Obcas neurobi chybu len spevak, ale aj ostatok skupiny. Pocul som vsetky zivaky videl dvd, a myslim si ze do dream theater zapada.

HeadBanger @ 11.12.2006 00:00:00
v originálu mi jeho hlas nevadí ale když se ukáže na živo tak se poznají jeho hlasové disfunkce.

Santil @ 11.12.2006 00:00:00
Ako u kazdeho spevaka, ked spieva na zivo myslim ze je to uplne prirodzene. V studiu je vsketo urobene tak aby vznikol z diela dokonaly celok.

@ 12.12.2006 00:00:00
prostě bych řekl že kdyby zůstal domnici u DT tak je to lepší... má lepší barvu hlasu

Santil @ 12.12.2006 00:00:00
Tvoj nazor respektujem, ale neviem si teda predstavit ako by zneli albumy ako falling to infinity alebo scenes from a memory s Domincim.

Headbanger @ 20.05.2007 00:00:00
řekněte mi když posloucháte dream theater live (třeba budokan, nebo další) tak vám LaBrie nevadí? uznávám že ve studiu má dobrej hlas ale na živo nee... co si myslíte?

Shimi @ 10.10.2007 12:30:33
Haníš tady Labrieho jako mizerného živého zpěváka aniž si někdy slyšel zpívat na živo Dominicciho. Nebo slyšel? Pochybuji. To by si pak nikdy nenapsal takovou blbost jako, že Dominicci je kvalitnější zpěvák než Labrie. Na youtube máš pár videí z ranného období DT kde s nimi na živo zpívá ještě Dominicci. Labrie má sice občas (spíše měl) intonační problémy (které byli z velké části způsobené jeho zdravotními problémy s hlasivkami), ale to co na živo předváděl Dominicci vyloženě trhá uši !! Ten myslím ani nikdy slovo jako intonace neslyšel. Osobně se mi deska líbí je tam pár silných písní (Afterlife, Ytse Jam, The Killing Hand, Only A Matter of Time) které jsou Dominiccim odzpívané slušně, leč studiově a ve studiu ti zazpívá velmi dobře i průměřný zpěvák (což je podle mě na Dominicciho až trošku silné slovo) ... Tvůj názor ti neberu, ačkoliv mi připadá naprosto zcestný ;)

Velmi nedoceneny albumv v diskografii DT. Mnoho ludi ho zatracuje kvoli spevu, ale podla mojho nazoru prave spev Dominciho dokazal spolu s netypickym zvukom vytvorit jedinecnu atmosferu. A hned uvodny track - Fortune in Lies povazujem za jednu z najlepsich progmetalovych kompozicii. Rozhodne nie album na 3 vypocutia.
reagovat