Jethro Tull - Catfish Rising (1991)

Osmdesátá léta skončila, v muzice se začalo všechno mísit, odezněla svázanost cingrlátkovou manýrou, hudba se nadechla. Už toho bylo potřeba. Spousta sedmdesátkových hvězdných souborů se stala historií, některé začaly hledat to, co v osmdesátkách ztratily, jiné zahájily návrat z hibernace. Renesance artové odnože rockové hudby byla jedním z nových proudů, objevili se noví velikáni.

I rozklížený Anderson se začíná dávat dohromady. Což v jeho konkrétním případě znamená, že jeho tvorbu zvolna projasňuje spodní proud umělecké usebranosti, a hlas přestává být rušivě otravný. U dobré poloviny skladeb na albu mám pocit, že prošly skladatelským procesem, co do nich investoval duši. Nejsou tedy jen slátaninami, jako na předchozích třech albech. Tvůrčí duch se pomalu, poooomaaaluu, začíná vynořovat z pilin a bláta.

Mám dvě zprávy. Špatná - album je zbytečně dlouhé. Zabírá víc času, než by si mohlo svými kvalitami nárokovat. Poslech je tím významně ztížený. Čtyřiceti minutový model alb ze sedmdesátých let by Catfish Rising notně prospěl. Takhle je na ploše desky vyvěšena spousta slabých skladeb, které její hodnotu devalvují. Ani ty průměrné, tzn. o trochu lepší, než ty vysloveně špatné, jsou nuda. Že se v hudebním tělese ještě trocha tvůrčího potenciálu skrývá, dává alespoň v náznacích poznat také několik skladeb. To je ta dobrá zpráva.

Ty nezajímavé jsou jednak klasické rockárny s refrény pro koncertní publikum, třeba hned úvodní This Is Not Love, případně legrační rozpočitadla hraničící s hospodskou odrhovačkou, jako Thinking Round Corners. Část skladeb Anderson také jen melodicky odvykládá, zpěvem bych to moc nenazýval. Ten tam je jeho nosný způsob zpěvu, jímž nás unášel do krajin čarovných příběhů. To je dávná minulost. Nyní nám k radosti musí stačit málo. Pokud budeme trpěliví, zatřpytí se i zlato. Hlavně barokizující a příběhová Rocks On The Road, asi nejlepší skladba na albu. Krásně zasněná bluesovka se vznešenou atmosférou Still Loving You Tonight, s kytarou tak trochu do Jimmy Pageho. Blues, dávno neslyšené, k JETHRO TULL organicky náležící, se ozývá také ve vynikající Sleeping With The Dog. Pro tyto skladby má smysl vydržet.

Deska není jako celek tak děsná pruda, jako ty tři předchozí, jen často vycpávková nuda. Roztahanost nahrávky unavuje, těch pár dobrých písní se v rozvleklém celku utápí. Kapela sice dávno ztratila svoji originalitu (flétna fakt nestačí), avšak začíná být aspoň použitelná. Zatím hlavně ze studijních důvodů. A na několika vzácných místech dokonce i s potěšením.

Nic moc, přesto snesu, pro těch pár hezkých písní.

hejkal @ 14.04.2024 07:39:28
Pre mňa sú albumy od Crest Of A Knave po ten posledný zväčša spotrebné rockové kúsky, ktoré si občas (zriedka) vypočujem, ale asi nikomu by som ich neodporúčal. Plus je tam sem-tam čosi úplne márne, ako napríklad posledný zmar Rockflöte, či ako sa volá...

Catfish Rising je špatné a slabé album Jethro Tull, vůbec bych se nezlobil, kdyby nikdy nevyšlo. Nebojím se mu přilepit nálepku jednoho z nejslabší počinů Andersonovi party. Rozhodně bych neřekl že nahrávce chybí nápady, nebo pestrost. Spíš je to prapodivná kaše, nevalné chuti, připečená, trochu smrdutá a připálená. Anderson míchá blues s jazzem, pop s country a vždycky z toho vyleze kočkopes.

Rockový otvírák This Is Not Love má s J.T. hodně málo společného, ale budiž. Dvojka Occasional Demons patří k nejlepším na desce, pocit starých Tull se přelévá z ucha do ucha a Barre je skvělej. A dál, už toho moc nezbude, za zmínku stojí snad výpravná záležitost Rocks On The Road a blues staré školy Still Loving You Tonight. Věci jako Sparrow On The Schoolyard Wall, Thinking Round Corners, nebo Doctor To My Disease nejsou vůbec důstojné znčky J.T. a působí jako pěst na oko. Poslouchat je častěj, dostanu nejspíš žaludeční potíže.

Když dokázali Tull usmažit "tohle", museli být buď v rauši, totálním rozkladu, nebo se jim protáčela lebka jako sekundovka na budíku ze všech těch klima změn okolo. Bon Jovi zničehonic zamrzla voda v chladiči po odjezdu z New Jersey a mimina se začala drápat za dolarovkama uprostřed bazénů.

Okolí, se kterým se Jethro Tull za ručičky nikdy nedrželi, bylo mega-dekadentní a tempo už zkrátka neudrželi, vlastně ho ztratili někdy po Broadsword.
reagovat

PaloM @ 26.05.2017 16:25:36
Na môj vkus trochu tvrdo a radikálne podaná recenzia, no kupodivu súhlasím, do značnej miery to vyjadruje moje pocity pri posluchu. Avšak najvýstižnejšia charakteristika albumu ma napadá - nuda. Proste "bez chuti a zápachu", či "nemastné-neslané".

zdenek3 @ 26.05.2017 17:21:27
Nu každý má nárok na svůj názor.

Kéž by bylo takovýchto "dvouhvězdičkových"! alb na světě mnohem více.
Dodávám k hodnocení já.

4****

horyna @ 26.05.2017 19:25:52
Vlastním verzi se 14-ti skladbami a konec desky mě už absolutně nebaví. Podíval jsem se na wiki, kolik skladeb má mít origo kus. Nahráno jich bylo deset, sice je desátá Gold-Tipped Boots, Black Jacket and Tie, ale moc rád ji vyměním za oblíbenou White Innocence a poslouchám tužíž desítku dobrých skladeb. Takhle mi zní deska mnohem uceleněji a kromě nějakých vycpávek uprostřed nemám potřebu nic přeskakovat. Dal bych 3,5*

Recenze je krapet drsnější, ale spojení chladiče z New Jersey s miminem v bazénu, mě dostalo na kolena. Ono, to tak nějak vlastně bylo.

A na budíku většinou sekundovka není :-)

steve @ 27.05.2017 06:54:12
Tome, rád ti to vysvětlím. Catfish Rising byli jedním z prvních nosičů J.T., které jsem slyšel a poté i koupil. Dlouhou (než jsem poznal kompletní diskografii) patřil mezi moje oblíbené značky. Před několika dny, jsem si jej po letech připoměl a zřetelně zařadil do kontextu jejich tvorby. Sentiment musel ustoupit zdravému pohledu a objektivně jsem uznal, že tahle etapa, už nepatří mezi periody, které mě kdysi zaujaly.

PaloM @ 27.05.2017 07:34:16
Steve v praxi ukázal, ako funguje psychológia posluchu hudby. Je to úplne normálne, deje sa to mnohým fanúšikom a v tom spočíva aj tajomstvo vnímania hudby.
Poznal som všetko, čo vyšlo od J.T. pred Catfish Rising a asi preto som bol už pri prvom počutí sklamaný.
Ale vidno, že album si našiel svojich fanúšikov, a tak je to v poriadku :-)

Jarda P @ 27.05.2017 10:39:26
Kromě obalu na ní nevidím nic špatného. Právě ta rozmanitost se mi na ní líbí, dokonce víc než v době vzniku.

Petr_70 @ 27.05.2017 12:09:45
S obsahem recenze nesouhlasím. Tenhle komentář bych si za normálních okolností odpustil, kdyby v recenzi nebyly napsány evidentně hlouposti a smyšlené polopravdy...

stargazer @ 06.10.2022 20:45:06
Tohle je zajímavé album. Pro někoho rozmanité, pro někoho roztříštěné atd.... Některé reakce členů Progboardu jsou zajímavé. Třeba steve popisuje album jako "kočkopes" , PaloM: nemastné, neslané - bez chuti, bez zápachu, horynu ke konci nudí 14ti skladbová verze Catfish Rising /original 10 songů/, Jarda P: hudba dobrá, obal nanic, kamila píše, že desku je třeba brát jako hard rockové album, Petr_70 toto tvrzení opatrně vyvrací, nowhere man patří do jednoho procenta, kterému se líbí Under Wraps /mě se Under Wraps taky docela líbí/ a další a další názory. Nejlépe to celé shrnul martin 69: Mě tohle album baví. Mám ho rád. Chápu, že ne každému sedí. Hudby je spousta, každý si vybere to, co mu nejvíce sedne. A s tím se dá jen souhlasit.
stargazer: Catfish Rising - velmi dobré album. Tři a půl.

V případě Catfish Rising je lepší desku brát jako hard rockové album = výborná práce, přirovnání k dílům kapely ze sedmé dekády mě nepřijde úplně adekvátní, i když to jsou pořád tulíci, ale třeba country větry (Rocks On The Road) vanoucí okolo, párkrát praští pány pěkně do obličeje, vyskytuje se tu ale i třebas blues.

This Is Not Love je hard rock jak se říká pěkně od podlahy, hodně dobrý jsou i Barreho sóla během Occasional Demons a country folkové inspirace vměstnaný v zmiňovanou Rocks On The Road, kde klavírní melodie v půli, flétnová linka a Ianův vokál, kterému věříte každé slovo vytváří zvláštní přitažlivé pnutí. Fanda starých J.T. určitě ocení Sparrow On The Schoolyard Wall a bluesman zase Still Loving You Tonight, měla jsem pocit že tu hraje samotný Gary Moore. Příjemně dojemná chvíle se nachází pod číslem 10. píseň White Innocence svou výpravnou melodikou vytváří sentimentální chvíle jaké jsem od kapely v tomhle modelu ještě neslyšela. Moc se mi to ale líbí. A jestli Doctor To My Disease vypadá vlezle, tak po čase se z ní vyloupne slušná koncertní pecka.

Zvláštní, jiné album, prostě hard rock.4

reagovat

Jarda P @ 02.11.2016 11:57:52
Na Catfish se mi nelíbí jen jediná věc, a to je obal.

Petr_70 @ 02.11.2016 12:43:00
Hard rockové vlivy v případě úvodní This Is Not Love (a možná několika málo dalších)jsou ještě "dozvuky" předchozího alba "Rock Island", které se na hardrockové vlně veze mnohem více než na tomto albu.
Tady přece jen převládá typický Tullovský folkrock s výrazným vlivem blues a country. A to já fakt můžu.. :))

horyna @ 02.11.2016 15:29:33
Další dobrá, skoro velmi dobrá sbírka Tull věcí, na kterých je rukopis kapely dobře rozpoznatelný. Z dálky se mě obal vždycky líbil, zblízka už to taková sláva není. Pojetí Barreho kytarové ekvilibristiky v Occasional Demons je úžasný. C. R. je tajný tip jejich sbírky, nenadchne úplně a zcela, ale rozhodně nemůže urazit.

steve @ 03.11.2016 12:58:02
Výborná deska, stejně jako předchůdkyně Rock Island se nese na rockovějších frekvencích, folk ustoupil, ale nevymizel, dravá kytara a výborný Andersonův vokál to spolu táhnou dál. Slabou skladbu tady nenejdete.

Tomáš Rojt @ 27.05.2017 05:46:20
Ahoj Steve, trochu Ti nerozumím , na předchozí recenzi Kamily jsi vloni reagoval velmi pozitivně a píšeš , že deska nemá v podstatě slabou skladbu. Teď jsi ji totálně potopil. Proč ten obrat ?
Za mne dobrý standard a završení pomyslné trilogie započaré v roce 1987 výborným albem "Crest of A Knave".

Tento album je taký zvláštny. Myslím tým v zmysle, že akosi ho neviem v tvorbe Jethro Tull jednoznačne ohodnotiť. Je to taký album, ktorý som počul už veľakrát, avšak ešte stále mi splýva v jeden celok. Nie je zlý, naopak páči sa mi. Ale je to podobne s ním u mňa ako pri albume A passion play - kvalita, ktorá mi však nie a nie utkvieť v hlave. Všetkých trinásť skladieb na mňa pôsobí vyrovnane a naozaj sa mi páčia. Ale nie je tam vyslovene skladba, ktorá ma jednoznačne oslovila. Platí to aj o bonusových singlových skladbách - Night in the wilderness a Truck stop runner (túto možno nájsť aj na NightCap a je zo všetkých skladieb albumu pre mňa najkrajšia). Celkovo vzaté - hodnotím troma hviezdami, tento album je pre mňa spolu s albumom A passion play najmenej záživný v tvorbe Jethro Tull.
reagovat

PaloM @ 10.03.2013 10:05:57
Passion Play sa mi páči, Catfish Rising ma nudí a preto som si ho nekúpil a okrem 4 štúdioviek (vrátane recenzovaného albumu) mám diskografiu komplet.
Párkrát som sa snažil cez tie 4 prepočúvať, skončilo to vždy nudou.

Petr_70 @ 12.03.2013 07:44:57
...spolu s albumem A passion play nejméně záživný v tvorbe Jethro Tull? Bych řekl, že 99% příznivců skupiny za něj označí bez váhání Under Wraps.

Jinak mě se to album líbí a baví. Ve srovnání s dřívějšími alby je mnohem více ovlivněno blues a částečně country - možná vůbec nejvíc od časů debutu This Was.

martin69 @ 12.03.2013 13:23:04
Mně tohle album baví. Mám ho rád. Chápu, že né každému sedí. Hudby je spousta, každý si vybere to co mu nejvíce sedne.

murphy @ 14.03.2013 13:38:33
clovece odnikud - zdravim, diky za ispiraci, rad si tohle album zase poslechnu, ja si ho cenim o trochu vic nez ty a zvedam hodnoceni o jednu hvezdu. Myslim, ze to bylo dustojne vykroceni JT do devate dekady.

nowhere_man @ 12.03.2013 15:56:21
Petr_70: S tvojím názorom na to, že 99% fanúšikov by tak označila album Under Wraps súhlasím. Tiež sa s tým stretávam. Ja patrím zas do toho 1% :D

martin69: Presne tak to mám byť. A len tak medzi rečou, pre mňa nie je nijaký album od Jethro Tull zlý alebo nevydarený. Každý mám rád, len tento a A passion play ma najmenej oslovili. Ale kvalitu tam určite počujem.

murphy: Nie je za čo. Ako som písal, nie je to zlý album, len ma oslovil najmenej. A keď spomínaš 90-te roky, tak tie nasledujúce albumy od Jethro Tull sa mi už oveľa viac páčia. Každý sme iní a tak je to správne.

Voytus @ 13.03.2013 08:13:13
Catfish mám rád, spolu s Rock Island a Roots to Branches ji považuji za nejzdařilejší desky pozdních Jethro Tull. Dodnes z ní naživo hrají Rocks on the Road. A Still loving you tonight se také povedla.

Jsem taky fanda Jethro tull,ale moc alb jsem od nich neslysel.Ale mel jsem to stesti,ze se me dostalo do rukou toto album.takze podle me patri do te skupiny alb,ktere jsou zvukove dost naslapane.Maji kazdopadne lepsi alba,jako napr Heavy Horses nebo Songs from the wood,ale toto bych radil podle me do dosti povedene prace.Je to jedno z mych opravdu hodne oblibenych a nedam na nej dopustit,takze si myslim,ze kdyz se nejedna o totalni spiscku,u me toto album vyvolava presvedceni,ze Jethro Tull jsou opravdova rockova legenda a Catfish rising by nemel chybet ve sbirce zadnemu rockovemu posluchaci a teto skupiny vubec.Proste:Excelentni,mistrovske,umelecke,prubojne,naslapane,vynikajici,ale hlavne bombasticke rockove album.
reagovat

stanley @ 18.02.2008 06:11:34
respektuji tvuj názor,ale když tvrdíš,že jsi od JT neslyšel moc alb,tak je zvláštní hodnotit catfish jkao excelentní či bobastické..o)..takové přívlastky by si možná zasloužila jiná jejich alba.já osobně tohle album nemusím,podle mě je to ukrok stranou do vod hudební nudy a hudebního pravěku.ale proti gustu žádny...o)o).

PaloM @ 07.08.2008 16:05:59
stanley: to je náhoda, na inom mieste som i ja charakterizoval niektoré albumy J.Tull 80.-90. rokov ako "nudné", tak sme sa trafili. Práve Catfish Rising mi na prvé počutie pripadalo najnudnejšie. Ale po rokoch som ho prestal úplne zatracovať.

Personální otřes kapely provedený Andersonem po Stormwatch, kdy si ponechal jen Barreho, udělal z JT duo Anderson a Barre plus hromada lidí okolo, kteří se desku od desky střídají. I když se zdá, že na tomto albu je to jinak, i zde to pokračuje. Z hlavy si nevybavím všechny, mihne se tu John 'Rabbitt' Bundrick na klávesy nebo syn tehdejšího basáka Matt Pegg - také na baskytaru. Jenže JT byla vždy kapela Iana Andersona, takže ať se obklopil kýmkoli, vždy to znělo jako JT.
Catfish rising, jsem sehnal současně s Aqualungem když mi bylo patnáct. A přestože je učesanější, je pořád ve stylu JT - vypalovačky (This is not love, Doctor to my disease), poťouchlý tullovský folk (Like a tall thin girl, Thinkin' round corners - Anderson je v ní fakt vostrej:-), to se ale musí slyšet)něco vyprávěcího (Rocks on the road, Sparrow on the schoolyard wall), i tullovské blues (Still loving you tonight). Prostě mi to přes dvacetiletý odstup mezi nimi nepřišlo až jako takový rozdíl ve změně stylu. A tak jsem ty dvě desky sjížděl v jednom kuse. Catfish je dobrá deska, JT vlastně nic vyloženě špatného nevydali (mít na Under wraps bubeníka...). Pár slabších kousků tu je, ale že bych někdy nějaký song přeskočil? Vlastně je docela vyrovnaná a stylově pestřejší než nahrávky z 80. let. Dobrá, ne však zásadní, přesto jedna z mých oblíbených.
reagovat