Kansas - Masque (1975)

05.02.2023 Antony | #

Již druhá deska vydaná v rámci roku 1975 nese známky prudkého stylového vývoje. V poměrně krátkém mezidobí došlo slyšitelně k přehodnocení hudebního směřování a skupina se svým výrazem začíná orientovat na údernější rockové skladby. Prakticky odezněly symfo art rockové projevy, naaranžované křoví bylo značně prořezáno, je dobře vidět do větví i kořenů celého stále ještě košatého hudebního stromu.

Album zní, jako by se hudebníci probudili z romantického zasnění a rozhodli se vrátit do tvrdé reality. Začíná se refrénovatět, třeba hned v první písni It Takes a Woman's Love (To Make a Man), kde pojetím připomenou RUSH na albech z téhož roku. I další vypalovačky (hlavně It's You nebo Mysteries And Mayhem) svým zařazením ukazují snahu dobýt srdce southern rockového posluchače. Ve skladbách dominuje úsporný a ostrý kytarový sound, zdobnost rozvláčných kompozic je skoro pryč. Tvorba je vedena pevnou rukou směrem k rádiové univerzálnosti, aby si každý mohl vybrat to svoje. Např. klávesy přestaly být kladeny ve vrstvách, ale spíše spolu s rytmikou tanečně skotačí. Tento rozverný písničkový formát není vůbec špatný, navíc v takto ušitém poprocku zůstává dost prostoru pro hudební nápady. Hudbě se vyhýbá podbízivost a vlezlost, což u kapel tohoto ražení bývají časté nemoci. Vlastně je to pořád jižansky našlápnutý bigbít v široce rozhaleném saténovém kabátci.

Co je třeba vyzdvihnout, je proměnlivost nálad. Každá skladba má v emocionálním spektru svou originální pozici a tvůrčí vynalézavost je i v rámci ustáleného rukopisu velmi patrná. Hned první dvě skladby o stejné délce lehce přes tři minuty představují úplně odlišné pojetí. První dupe a razantně rytmicky zblízka útočí, druhá předvádí téměř orientální tanec pěkně v povzdálí. Trojka Icarus - Borne on Wings of Steel se zase snaží uchvátit patetickou hymničností a hudebně vykresleným heroickým příběhem. Není bez zajímavosti, že zrovna tato skladba se o pětadvacet let později dočkala svého pokračování, kterého se místo Livgrena autorsky zhostil Walsh. Zde se konečně objevují prvky artrocku, a ačkoli album jimi není zrovna nabito, není to zdaleka naposledy. A tak dál, jízda teprve začíná, těšte se na ostré zákruty a dechberoucí tobogány.

Skladatelské duo Livgren/Walsh (v jednom případě i Steinhardt) dovede pozoruhodně do každé písně narvat tolik energie, že se zatím nedá hovořit o nějakém příklonu k mainstreamu. V něčem je to deska na půl cesty. Mísí se zde přímočarý písňový styl s kompozicemi, co si žádají vnímavého posluchače. Zejména obě, co uzavíraly každou stranu vinylové desky, tedy All The World a The Pinnacle, nám překládají podmanivé pasáže, kde se prolínají kytary, klavír, klávesy a samozřejmě houslové party, jak v sólech, tak vrstvených harmoniích. Zpěv dovede umocnit atmosféru tam, kde je třeba, aby výsledek kulminoval do vrcholného zážitku.

Vlastně na vnějších znacích ani moc nezáleží, hlavní je, že hudba dokáže hluboce zapůsobit. Konkrétně u této desky je proces pronikání do hloubky nekonečný. Každý poslech je nový zážitek a to je neklamné znamení autorského talentu přetaveného do velice účinného výsledku. Deska dovede překvapovat současně kontrastem i souladem všech prvků. Obdivuhodné. Vlastně stačí málo. Přijít na tu krásu, poslouchat a užívat si.

Výborné art/hard rockové album za čistých pět. Zřídlo radosti.

Japan CD Sony SRCS 6295 (1993)
Dynamic range – DR12
40:51
reagovat

zdenek2512 @ 05.02.2023 18:36:49
S chutí jsem si přečetl pěknou recenzi na desku, kterou jsem stejně jako cokoliv od této kapely neslyšel. Tvoje recenzebyla podnět, abych si ji vyhledal na YT a poslechl.

stargazer @ 05.02.2023 18:41:10
Pro mě premiéra. Musím konstatovat dobré, a něco až moc dobré. Padla další hranice v mojí neznalosti světové populární hudby. Budu chválit, kudy půjdu. A pustím se do dalších alb. Miluji sedmdesátá léta, jak na plátně, tak v muzice.

Antony @ 05.02.2023 18:58:21
Zdeňku, tvůj názor mne zajímá, protože vím, jak máš odlišný hudební vkus. S velkými jmény má smysl se alespoň seznámit, přinejmenším právě pro vytvoření vlastního názoru.

stargazer: Bílá místa na mapě by se měla zaplňovat.. Ostatně, chronologickým poslechem KANSAS dělám něco podobného.

hejkal @ 05.02.2023 19:08:20
Masque je dobrý album. V mladosti som ho radil k tomu slabšiemu, čo kapela nahrala, ale s vekom ma baví viac a viac. Taká nenápadná položka v diskografii, o to príjemnejšia.

12.04.2016 horyna | #

Album neprávem upozaděné za svými dvěma slavnými následovníky, je sbírka rozmanitých a technicky precizních písní amerických Kansas, jež do této doby s každou další deskou stoupají strmě vzhůru. Pronikání do alba mi trvalo více času než je obvyklé, o to víc teď doceňuji jeho kvality a stavím ho do jedné roviny s jeho mladšími brášky. U jejich hudby se posluchač rozhodně nenudí, změny tempa jsou tak časté až se točí hlava, většina písní má košatou stavbu a značné barevné odstínění i pomocí kláves a klavíru. Navíc originálním a do roviny s klasickými nástroji jsou u těchto muzikantů postaveny housle, bez kterých si jejich hudbu už neumíme představit. A samozřejmě je tu charizmatický vokál Steva Walshe, druhý mikrofon obstarává drsnější Bobby Steinhardt a nelze ani opomenout bohaté doprovodné sbory, určující mnohdy charakter písně.

Po úvodní odpíchnuté rockové jízdě, ověnčené mnoha Livgrenovými sóly a s pomocí saxofonu, přichází na parádní basové figuře Two Cents Worth- a je opravdu co poslouchat, bublavý rytmus, zvláštní zvuky kláves a perkusí, kytarová melodie a když se přidají i housle je rázem přeinstrumentováno, velice originální věcička, ověnčena parádním vokálním partem. Icarus- invenční šesti minutová perla, velice technická věc s častými změnami temp a parádními kytarami, ať už elektriky či akustiky, obojí vytváří bohaté struktury a tónomalby, rozhodně jedna z nejlepších skladeb na albu. Housle a piáno zdobí úvod čtvrté All the World- srdcovka, jež v pomalejším tempu rozvíjí své silné nápady, je podepřena dominntními klávesovými plochami na než vzápětí narazí rázný kytarový riff, přesně takové skladby obsahuje i následující, slavná deska. Steinhardtem vedena All the World- v rockovém oparu oplývá překrásnou akustickou pasáži v druhé části a jinak zcela živočišným tempem. Skočné housle, jižanský naturel a pohoda, sálá z krátké It's You, kapela se baví. Po zběsilejší Mysteries and Mayhem, pro mne asi nejslabší položce zde, ale pořád kvalitativně v pořádku s tím co má přijít za pár let, se dostáváme k finální The Pinnacle-mega opus jež do sebe vměstnal snad vše co pány napadlo, originální klávesové rejstříky, důmyslnou baskytaru, dlouhé, tklivě táhlé tóny houslí, Walsh zde naprosto exceluje a kytaristé předhánějí jeden druhého v osobitém pojetí své hry, maximální mistrovství všech zůčastněných.

Dvorní producent Jeff Glixman odvedl kus poctivé práce, tak vyváženým zvukem praktikovaným od svých začátků se nemohla pochlubit každá podobně zaměřená parta. Ač se to při pohledu do historie nezdá, je to velké album.

PS: kolik máme na Progboardu právověrných Kansas(istů)??
Vaše oblíbená pětka pánové?
Momentální osobní pořadí:
Leftoverture
Freak of Nature
Masque
Somewhere to Elsewhere
Point of Know Return
reagovat

Jarda P @ 12.04.2016 12:48:45
Když jsem poprvé uslyšel v roce 1977 na koleji ze Svobodné Evropy Carry On My Wayward Son, byla to pro mě bomba a hned jsem se na burze po deskách tehdy pro mě neznámé kapely začal pídit. Postupně jsem si pořídil vše až po Audio-Vision, pak dlouho nic a pokračoval jsem až albem In The Spirit Of Things. Kansas jsou spolu se Styx nejoblíbenější kapely oné doby a pořadí oblíbenosti alb je asi toto:
Leftoverture
Song For America
Point Of Know Return
Monolith
Masque

horyna @ 12.04.2016 13:10:42
Jarda P: díky za odezvu a koukám že do pořadí se dostal i Monolith (deska s kterou mám občas problémy, přesto že vím, že je ještě pořád nesmírně kvalitní).
Závidím objevování Kansas, muselo to být slušné dobrodružství. Mrknul jsem do tvého profilu a zjistil, že vedeš ve značné oblíbě i Blue Öyster Cult, nedávno jsem přidával recku na výbornou Fire of U.O., přijde mi ale, že v našich krajinách není kapela příliš známá? Jaký na to máš názor, popřípadě desky srdci nejbližší?

Jarda P @ 12.04.2016 14:36:34
Horyna: máš pravdu, BÖC mám velmi rád, hlavně od Secret Treaties dál. První 2 desky sice mám, ale zvukově mi to moc nejde do uší. Jediná deska, která mě zklamala, je Imaginost. Poprvé jsem je poznal prostřednictvím skvělého živáku Some Enchanted Evening, ze studiovek mám nejradši Spectres a Fire Of Unknown Origin a také ty 2 poslední, ty jsou bomba. V podstatě hodnotím vysoko všechny kromě Imaginos, i takové podceňované Mirrors se mi líbí.

horyna @ 12.04.2016 15:04:52
Jarda P: tak jsem rád, že se našel další obdivovatel těchto originálních amíků, vidím že názory na jejich tvorbu máme v podstatě velmi podobné. Imaginos také nepatří k nijak stěžejním dílům v mém výběru, Spectres i Fire...- o tom žádná a přesně jak píšeš, dvě poslední jsou naprosto úžasné, škoda že už nejspíš nikdy nic nevydají.

Voytus @ 13.04.2016 07:33:02
Přesně, Blue Öyster Cult u nás moc zavedení nejsou. A když už, tak jako nějaká domnělá bluesová skupina, případně spojení s Policejní akademií. Osobně je ve svém okolí šířím, co to jde. Sám nejraděj SEcret treaties a Tyranny & mutation, skvělé jsou i živáky. I dvě poslední alba jsou příjemným překvapením.

A co se týče Kansas, tak počínaje Monolith už to jde mimo mé uši, opět to částečně napravuje novější tvorba, Somewhere to elsewhere jsem před pár lety sjížděl docela často.

horyna @ 13.04.2016 10:21:49
Voytus: díky za připomínky ke Kansas i šíření odkazu ducha B.O.C. Koukám, že nejen na poslední alba Gentle G. máme podobný názor.

kamila @ 17.04.2016 14:19:06
tak buď je u nás tak málo Kansas-znalců, nebo na tyto stránky prostě jenom nechodí/neznají je, nebo se lidem prostě nechce psát. Musím napravit tuto anomálii:)
Leftoverture,Point of know Return,Kansas,In the Spirit...,Power

b.wolf @ 17.04.2016 16:33:36
Kansas mám nachystaný jakmile budu mít trochu volno,teď jsem konečně dal DGF Blue Oyster Cult, která nemá chybu, až možná na Mirror. Zítra mně přijde Telergy, takže Kansas později, zatím jsem slyeel jenom foenu Point... a je skvělá, takže v podobné doufám i u zbytku.

horyna @ 17.04.2016 16:37:57
b.wolf: tak výborně, našel se další milovnk Blue O.C. a rovnou komplet dg, to je skvělé, až bude dokansasováno tak se poděl o výsledek

horyna @ 17.04.2016 20:24:19
Kamila: díky za další názor a zajímavý pořadník.

12.02.2010 hejkal | #

Oproti predchádzajúcim dvom albumom začína pocukrovanou hitíkovou skladbou It takes a woman’s love (to make a man). Je z nej cítiť, že melodická ľúbivosť nabrala na sile a upozadnila pôvodné americké korene. A keď sa ozve gýčový saxík, je z toho úplná tancovačka... Nastúpený trend vytrvá aj v umravnenej Two cents worth, nuž nečudo, že sa môj poslucháčsky záujem prebúdza až pri dlhšej majstrovskej rockovej kompozícii Icarus – borne on the wings of steel. All over the world trpí vymäknutým soundom ako žiadna iná skladba na albume, čo je škoda, pretože sólové pasáže majú niečo do seba. Child of innocence je druhou skladbou, ktorú považujem za vrchol celého diela, typická tvrdo-jemná striedavá hard rocková poloha á la Kansas. Tak sa mi to páči. Konečne sa vracia aj americká nálada, v It’s you to husliam zvesela vyhráva. Rázna hard rocková vypaľovačka Mysteries and mayhem je mojej krvnej skupiny, takže v týchto pasážach mi Masque koluje v obehovom systéme plynulo a bez hrozby ucpania ciev. Záver nemôže sklamať. The pinnacle má skoro desať minút, čo v preklade znamená, že sa dostane na všetky možné polohy, od jemných k hutným, od gitarových cez husľové ku klávesovým, nechýbajú povinné dlhšie plochy navodzujúce dojem určitej scénickej stavby ovplyvňujúcej náladu poslucháčov a v konečnom dôsledku to nie je vôbec zlé, hoci opäť cítiť až prílišnú snahu o uhladenosť výrazu.

Masque predstavuje ďalší krok smerom k vrcholnému momentu Kansas a pre mňa je to „iba“ dobré, tento album je na môj vkus trošku moc cukrový (predovšetkým v prvej polovici). Na druhej strane, keby rocková komercia vyzerala takto, tak by som bol rádiový a televízny závislák.
reagovat

ufolog @ 12.02.2010 21:33:52
Nemuzu si pomoct, ale vsechny alba Kansas honotim maximalne jednou hvezdou.. co dodat - nuda nuda a zase nuda.. nazajimavy nechytlavy nudny nezazivny.. proste slama

Jarda P @ 13.02.2010 08:23:27
Na rozdíl od Ufologa hodnotím Kansas přesně naopak. Invence, , nasazení, instrumentální výkony, melodika, zvuk. V době vydání Leftoverture moje nejoblíbenější americká kapela, což vlastně platí dodnes. Když jsem poprvé slyšel ze Svobodné evropy Carry on, padl jsem na zadek. Až do Audio-Visions výborné, minimálně na 4, pro Left pětistupňová stupnice nestačí. Ještě že si nevybírám desky k poslechu podle názory jiných, což podtrhuje i názor zmíněného na Hendrixe.

hejkal @ 13.02.2010 08:57:35
Jarda P - súhlasím aj s tvorbou osobných preferencií a aj s tým, že Kansas tvorili veľmi podarenú hudbu. Páči sa mi na nich hlavne to, že sa málokedy uspokojili so základnými postupmi a ich aranžmá sa vyznačovalo spletitosťou, nadhľadom a muzikantskou zručnosťou ďaleko za hranicou bežnej produkcie. Hoci mi ich veľký dôraz na ľúbivú melodiku občas nesedí, je skoro zázrak, že je v prvom slede popri tak rôznorodých hudobných podkladoch.

PaloM @ 13.02.2010 09:02:45
Jarda P: v určitej miere si vyberám muziku aj podľa názorov iných, lepšie povedané, dám si odporučiť, poradiť od iných. Zásadné však je, KTO je ten iný :-)

Kansas patrí ešte stále do množiny, z ktorej som nepočul ani notu, iba videl dvd.

hejkal @ 13.02.2010 09:06:02
Odporúčania ma vždy zaujímajú, ale konečný súd neovplyvnia, bez ohľadu na to, kto je tá osoba. :)

Apache @ 13.02.2010 10:24:32
Mě názory druhých obohacují, záleží samozřejmě taky na tom, čí názory to jsou - často se nechám i ovlivnit, nemám s tím problém.
Kansas jsem začal zkoumat od nějakého výběru. Jejich muzika se mi příliš nelíbila - nezdála se mi být mou sklenicí piva. Zatím odloženo ad acta, možná ještě někdy zkusím...

Jarda P @ 13.02.2010 10:59:37
Možná jsem se špatně vyjádřil. Nenechám se příliš ovlivnit špatnými recenzemi a to ani od znalých jako J.Merhaut. Naopak pochvalné názory vítám a často mě inspirujou. Ale setřít Kansas i Hendrixe najednou svědčí, že ten člověk má vkus mi vzdálený. Každému dle jeho chuti, já taky nemám rád např. Metallicu, U2 či Dream Theater, které zase jiní obdivují.

mikepis @ 13.02.2010 13:27:41
tato platna, ako aj cela diskografia skupiny je pre mna fadna a nepochopitelna. este bez tych husli by sa to dalo stravit. b-ckova produkcia.

ufolog @ 14.02.2010 09:05:03
Jarda P:

citace: "Ale setřít Kansas i Hendrixe najednou.."

Jak najednou? Jen jsem postupne reagoval na novy recence..
Hendrixe beru a uznavam jako vybornyho kytaristu, ale jeho hudba me proste nikdy nijak moc neoslovila. Hudby je takovy mnozstvi, ze si proste vybiram.. a kupuju jen to, co budu opravdu castejc poslouchat. Hendrix je na me nejak moc syrovej a jeho tvorba me nijak extra nebavi. I kdyz nektery jeho songy jsou vyborny.. Nejakej 2CD vyber by mi od nej bohate stacil..

Kansas me nikdy nebavili a nikdy bavit nebudou.. od nich nemusim mit vubec nic

PaloM @ 15.02.2010 08:07:43
ufolog: kupovať len tie CD, ktoré budeš častejšie počúvať - to sa i ja snažím, je to jediná rozumná cesta. No, nevravel by som, že niekoho nebudem nikdy počúvať (Kansas). Konkrétne Kansas nepoznám, len jedno dvd. Vieš koľko takých vyhlásení som ja v minulosti urobil ? Na adresu džez, fusion, metal. No, možno si veľmi mladý. Ver, že drvivú väčšinu takých vyhlásení som po 20 - 30 rokoch porušil a s odstupom času môžem dodať, že s radosťou :-)

PaloM @ 28.02.2010 11:37:11
Neubehli ani 2 týždne a už som v Kansase až po uši :-))
Veľmi dobrá muzika, sála z nich radosť a pozitívna energia.

adam @ 07.03.2014 10:51:13
Je to velmi prijemny album. Kansas som si kúpil u Hummela keď bola tá akcia tých CD za 3 a 4 € kus. Nakoľko som ich nepoznal, na blind som kúpil dve podľa obalu. Toto a Leftoverture. Neľutujem a je to jedna z mála hardrockových kapiel čo ma nenudia. U mňa v decentné 3 a pol hviezdy.