Mayall, John - Blues Breakers With Eric Clapton (1966)

16.04.2018 northman | #

Ve všech časopisech koncem šedesátých let (Melodie, Aktuality Melodie a Pop Music Expres) bylo možné najít informace o koncertech, deskách a rozhovory s hudebníkem Johnem Mayallem. Zaujal mě kozí bradkou, vyžilým vzhledem a hlavně dlouhými blond vlasy. Toužil jsem po tom slyšet jeho nějakou desku, což se mi povedlo albem Blues From Laurel Canyon, která je mimochodem fantastická.

V rozhovorech se chlubil, že jeho kapelou prošlo mnoho hudebníků, kteří se poté proslavili jinde: Eric Clapton z Cream, Peter Green, John McVie a Mick Fleetwood z Fleetwood Mac, v Bluesbreakers hrál i Jon Hiseman a Dick Heckstall-Smith - základ Colossea. John Mayall tehdy plnil roli jakéhosi talent scouta (na druhém břehu Atlantiku měl tu roli Frank Zappa). Pro spolupráci na svém albu si tehdy vybral dvacetiletého Erica Claptona, který působil v Yardbirds a na koncertech se dle dobového tisku chlubil až dvacetiminutovými breaky.

Deska, která ze spolupráce Johna Mayalla a Erica Claptona vznikla, je základ bílého blues a nesnese srovnání s ničím. Na desce se mimo bluesových standardů nachází i několik blues, které složil John Mayall, a blues Double Crossing Time složil John Mayall spolu s Erikem Claptonem. Už úvodní Dixonovo blues All Your Love je parádní jízda. Blues Another Man je pouze John Mayall a foukací harmonika, do skladby Ray Charlese What'D I Say se vešlo i bubenické sólo. Na desce zazní i známý Parchman Farm, který zařadili na svou desku i američtí Cactus. Hodně se mi líbí Steppin Out s parádní Claptonovou kytarou. S odstupem se psalo v tisku, že Eric Clapton už nedokázal nikdy tak citlivě zahrát, jako na této Mayalově desce.

Desky, které John Mayall nahrál na konci šedesátých let, patří k tomu nejlepšímu, co v té době vzniklo, a tahle deska je skutečný klenot, který nestárne. Hodnocení jasně maximální.
reagovat

Martin H @ 16.04.2018 18:48:32
Northmane, koukám, žes mi před nosem vyfoukl mou další recenzi. No nic, pár týdnů s ní počkám, abychom se tu navzájem nebili. Ta deska je samozřejmě parádní po všech stránkách. Někdy si říkám, kudy by se Claptonovi cesty ubíraly, kdyby nevznikla skupina Cream a on zůstal u Mayalla déle. Dík za vzpomínku na legendu.

northman @ 17.04.2018 04:08:14
Martin H:zdravím, díky za reakci tušil jsem, že zareaguješ podle toho co přidáváš. Těším se na tvou recenzi, určitě bude lepší než to co jsem napsal já.

luk63 @ 17.04.2018 05:32:52
V tom výčtu muzikantů, kteří prošli Mayallovou kapelou, mi chybí minimálně ještě Mick Taylor, který později strávil několik let s Rolling Stones. Tohle LP s Claptonem mám od Breakers nejradši.

itchycoo @ 17.04.2018 06:15:01
@northman, luk63

Je správné připomínat tahle velká hráčská jména. Já bych ještě přísahal na kytaristu Buddyho Whittingtona. Pro mě PAN BOŽSKÝ!

northman @ 17.04.2018 06:24:03
luk63: zdravím, já jsem jmenoval ty podle mě nejvýznamnější, dal by se ještě jmenovat Keef Heartley, Aynsle Dunbar, ono v podstatě co jméno to pojem.

itchycoo: zdravím, díky za reakci Buddy Whittington mě nenapadl, poslechnu si Mayallovy desky na kterých hrál. Díky za upozornění.

bullb @ 17.04.2018 06:36:29
Neostáva nič iné, len sa poďakovať recenzentovi za pripomenutie. Prvýkrát som LP počul v prvej polovici sedemdesiatych rokov. Podpisujem sa pod všetky slová northmana. Aj u mňa absolútna hudba.

itchycoo @ 17.04.2018 07:52:59
@northman
Buddyho sólíčko v Padlock On The Blues je třeba zde >> odkaz

northman @ 17.04.2018 07:59:38
itchycoo: zdravím, už jsem si stáhl album Padlock On The Blues z ulož to a udělám si CD. Celkem se těším, vezmu si to na cestu do auta. Díky za upozornění.

northman @ 17.04.2018 08:20:10
itchycoo: pustil jsem si ten odkaz, to je bluesisko jako řemen. To sólo na kytaru je skvostné.

dan @ 17.04.2018 13:58:47
Tvá recenze mě zaujala northmane, album jsem si vyhledal na internetu a na první poslech neznělo věru zle. Ještě mu dám šanci.

27.05.2011 Petr Gratias | #

K tomuto albu jsem se dostal o něco později, než k jiným od Bluesbreakers z šedesátých let. O to víc jsem se na něj těšil. Provázela ho pověst mimořádného uměleckého počinu, který zastiňoval jiná alba Bluesbreakers, ale také alba šedesátých let, které v oblasti bílého rhythm and blues vznikla. Pověst byla a stále je legitimní...

Obecně se soudí, že léta 1966 až 1970 (netřeba to brát tak striktně a dogmaticky, ale abychom se dostali do nějakých proporcí) byla na britských ostrovech velmi nakloněna blues (ať už byl jeho derivát pojmenován jakkoliv) a teprve raketový nástup hardrocku tato pravidla přepsal....
Album patří rovněž ke klenotům v mé sbírce a vypěstoval jsem si k němu léty poměrně osobitá vztah.

ALL YOUR LOVE - úvodní skladba (coververze od Otise Rushe) otevírá hudební výlet do daného tématu. Clapton svým puristicky čistým a nepodplatitelným vztahem k blues se stal Mayallovým želízkem v ohni. Třebaže Mayall později tvrdil, že Clapton se opravdové blues naučil hrát až v Bluesbreakers, nemyslím si, že to byla tak úplně pravda. Ano, v Yardbirds nemohl prosadit ryzí bluesovou variantu tak jak si přál, ale jeho cit pro bluesové uchopení v něm byl zahnízděn a tady ta příležitost získala více konkrétní kontury. Mayall tuto skladbu zařazoval i do dalších desetiletí k vděčnému koncertnímu zpodobňování....

HIDEAWAY - bluesman Freddie King posloužil Bluesbreakers další skladbou. Clapton zde výtečně rozehrává kytarové téma se smyslem pro přesnost a výraz. V daném roce v Británii nezněl v sólovém projevu prakticky nikdo jako on, třebaže konkurence se zvolna rýsovala, jeho suverenitu, ale neohrozila.
Ostatní hudebníci se drží v pozadí, čímž více vynikne Claptonova téma. Velmi dobře pojednané hudební ztvárnění...

LITTLE GIRL - Mayallův jasný hlas v perfektním frázování ovládá skladbu společně s claptonovským feelingem. Mayall se svými hammondkami ustupuje do pozadí a přenechává prostor Claptonovi. Sugestivně působilo vedení melodické linky Mayallova hlasu a Claptonových ohýbaných tónů v unisonech, kde se rovněž baskytara McVieho dostává do správných proporcí a vyčnívá z tématu.

ANOTHER MAN - foukací harmonika a společně s ní zpívaný Mayallův projev s rytmickým tleskáním by mohl být přetransformovaný (a zdařilý) pokus dostat na album vězeňskou pracovní píseň, demonstrující bezvýchodnost postavení trestance na americkém Jihu, v duchu Sonnyho Boy Williamsona.... Výtečný krátký prožitek!

DOUBLE CROSSING TIME - autorsky se zde Mayall a Clapton dělí spravedlivým dílem. Vzniklo tak emocionální dílko. Claptonovo kytarové sólo (i druhá playbackovaná kytara)výrazově výtečně ohýbá tóny se suverénním ovládnutím strun. Mayall doprovází na klavír, ale hlavně emocionálně tlačí na hlas ve vysokých polohách ve výborném frázování...

WHAT´D I SAY - klasické číslo od slavného Ray Charlese, vděčné téma pro vytváření coververzí, kterému nebylo ušetřeno ani toto album. Bublající hammondky, úsporně, ale účinně tikající Flintova baterie, která dostane příležitost si zasólovat uprostřed skladby (na rok 1966 velmi nezvyklé na albovém záznamu). Clapton do skladby ústrojně vloží motiv z beatlesovského songu Day Tripper, který se výtečně spojí s harmonií celého standardu. Skladba má mnoho coververzí v podání různých zpěváků a kapel, tuhle považuji za jednu z nejzdařilejších...
Má hodně energie a entuziasmu a svižně se odvíjí vpřed jako když práská bičem. Bravo furioso!

KEY TO LOVE - v této skladbě Mayall přivolá dechovou sekci, která ozvláštní hudební téma a následně Clapton vystřihne exponované kytarové sólo s jasným tónem. Rhythm and blues jako řemen, kterému sekunduje výtečně seřízená rytmika. Mayall se aplikaci dechové sekce nikdy nebránil. Na některých albech to bylo zřetelnější, na některých méně. Nikdo si tady s nikým nezavazí, třebaže Clapton je zde výrazně exponován. Výborné od začátku do konce...

PARCHMAN FARM - další coververze od Mose Allisona dodává na album výrazný energetický náboj. Mayall popřává prostor virtuozně ovládané foukací harmonice a McVie a Flint výtečně swingují. Skladba získala takovou oblibu, že se stávala žádaným songem na živých vystoupeních i v dalších desetiletích, třebaže procházela různými úpravami..

HAVE YOU HEARD - tuto skladbu věnoval Mayall své ženě Christine. Vložil do ní hodně vroucnosti a ryzosti. Zatímco rytmika se drží při zemi, Clapton v tomto pomalém blues deklaruje svoje powerbluesové kytarové téma, jemuž sekundují pomalé a vláčné dechy. Melodika by sice mohla zdánlivě uspávat, ale Clapton svoji kytarovou hrou vám to jednouší nedovolí. Vynikající sólo. Má krásnou stavbu a chvějivý tón vás prostě popadne za srdeční chlopně.
Výtečné, ostatně jako jeho veškerý kytarový podíl na albu...

RAMBLIN´ ON MY MIND - Clapton - velký milovník Roberta Johnsona, dostal příležitost nejenom jako kytarista, ale v téhle skladbě i jako zpěvák dokázat, že blues cítí jenom jako hudebník, ale i jako výtečný výrazový zpěvák. Jeho kytarová hra má styl a Mayallův klavír v pozadí prokresluje sound čistými tóny. Claptonův vztah k Johnsonovi byl uhrančivý a přesto z jeho podání přirozený a nevyumělkovaný...

STEPPIN´ OUT - Frazierova skladba posloužila k dalšímu zpracování. Ostré přiznávky dechů a Claptonova rozpoutaná kytarová hra, technicky sebejistá a kreativní se smyslem pro strukturu skladby. V mezihře vystřihne Mayall sólo na hammondky, ale přesto skladbu ovládá především Clapton svým famózním způsobem

IT AIN´T RIGHT - Mayall si popřeje prostor v poslední převzaté skladbě. Zatímco Clapton se realizuje v opakovaném schématu, Mayall nás omračuje svým pojetím hry na foukací harmoniku s úžasným drivem za asistence zrychlené rytmiky.
Tradiční bluesový závěr dělá tečku za písní, ale i za celým albem...

Malá připomínka: možná mohl Mayall na tomto albu dostat do aranžmá více hammondky (ale bylo asi jeho záměrem je potlačit, ostatně na jiných albech jim prostor ponechal v bohaté míře). Pro Claptona se stalo členství a významná účast na albu skutečnou vstupenkou do první třídy mezinárodního rychlíku a na britské hudební scéně se stal renomovaným kytaristou par excellence. V dalších letech se stal triumvirát Clapton-Beck-Page známkou špičkové kytarové kvality (a samozřejmě se k nim dotahoval i Alvin Lee)..... Zemětřesení v Londýně způsobil až příchod Hendrixe, ale to už je jiná kapitola.....

Osobně se mně zdá, že teprve s příchodem alba Are You Experienced? od Jimi Hendrix Experience a Disraeli Gears od Cream, se objevila tak zásadní alba, která byla poměřitelná s významem alba Bluesbreakers z r. 1966. Teď neporovnávám jejich hudební příbuznost nebo odlišnost, ale komapruji jejich významovost. Jak se ukázalo později, tat formule neplatila jenom pro šedesátá léta, ale i pro další období. Jinými slovy - vznikala samozřejmě i jiná zajímavá a nadějná alba od jiných skupin, ale viděno objektivním způsobem v širších historických souvislostech význam jmenovaných alb nepřekročila, třebaže se o to nejmenované skupiny snažily s velkým odhodláním.....
Nutno přiznat, že Mayall byl Claptonovým přínosem albu tak nadšen, že jeho jméno vložil do názvu desky. To byla mimořádná okolnost (tenkrát se to samozřejmě nedalo vyvrátit ani potvrdit), to už se nikdy později nestalo, že by kytarista skupiny byl takto zviditelněn na obalu. Při vší úctě ke Greenovi a Taylorovi se v dalších letech (třebaže i následující alba byla zajímá a kreativní) nepodařilo do jejich skladeb vnést takový kytarový přínos, který by tohle album postavil do role "dalšího řadového alba". Myslím , že bych se na tom s milovníky blues mohl názorově shodnout i po pětačtyřiceti letech od jeho vzniku.
Moje volba je proto jasná - pět hvězdiček!

Možná připomínka - mělo být v databázi uvedeno BLUESBREAKERS a po jejich rozpadu v r. 1968 MAYALL John. Bylo by o encyklopedicky přesnější, třebaže po desítkách let Mayall název Bluesbreakers znovu vzkřísil....
reagovat

gunslinger @ 27.05.2011 12:20:53
pekne napísané Bluesbreakers With Eric Clapton je jedno s mojich oblúbeních albumov . zo všetkým súhlasím iba by som chel pododknúť že do albumu by som hamnmondky nestrkával je to dobré tak ako to je

Petr Gratias @ 27.05.2011 12:47:11
Díky, Gunslingere... jsem rád, že jsme naše vnímání sjednotili. Vlastně neznám nikoho ve svém okolí, kdo by se o albu vyjádřil nějak despektivně... hezký víkend!

bullb @ 25.04.2016 08:40:10
Niet čo dodať. Perfektná muzika.

PaloM @ 25.04.2016 16:43:06
Myslím, že po rokoch odchodu Petra Gratiasa je jasné, aká je to pre Progboard strata. Uvedomujem si to, pretože sa čoraz častejšie vraciam k jeho recenziám.
Naposledy sme si napísali maily ku Vianociam 2015.
Ani som ho nepresviedčal, aby sa sem "vrátil". Jeho sklamanie asi už nikto nezmení na záujem o naše fórum.

horyna @ 25.04.2016 16:48:52
PaloM: a co se vlastně stalo, že už sem Petr nechce přispívat??? Dřív jsme se pracovně několikrát sešli a diskuze vždy sklouzla k hudbě, myslím že to byl právě on co mi kdysi doporučil Gentle Giant, ale už jsem ho žel bohu nějaký rok neviděl.

PaloM @ 25.04.2016 16:55:46
No, pokiaľ si nesledoval Progboard niekoľko rokov dozadu, tak buď šťastný, že si nastúpil sem do pokojného obdobia. Možno by si odpoveď našiel v reakciách pod jeho recenziami, ak teda neboli už zmazané, lebo často končili ostrými osobnými výpadmi.
Petr je svojrázny človek, občas sa dopustil chýb v uvádzaní faktov a to bývalo zneužité na osobné osočovanie.
To by bolo nadlho a netreba tu kaliť vodu.
Len stručne, aj ja som to dával občas Petrovi pocítiť, ale cez maily sme si mnohé vydiskutovali a začali sme si jeden druhého vážiť.

horyna @ 25.04.2016 17:00:23
Chodím sem asi pět let, přispívám teprve chvíli, ale dřív jsem tu nebyl tak často a tak se nestačím divit co se tu tedy vařilo za zlou krev,tak snad bude už jen lépe. Ale přesto obrovská škoda tohoto špičového profi-recenzenta. Jinak Petr je svérázná a velká osobnost.

vmagistr @ 25.04.2016 18:00:19
horyna, Palo: I já si myslím, že je veliká škoda, že sem již Petr Gratias nepřispívá. Díky jeho recenzím jsem objevil spoustu pro mě nové a podnětné hudby, o kterou bych jinak nejspíš vůbec nezavadil. Je pravda, že jeho soužití s progboardem nebylo vždycky úplně bez problémů (viz přidávání nových profilů), ale pozitiva jednoznačně převažovala. Škoda jen, že Petr "nerozdýchal" ojedinělé negativně laděné názory na některé zde jinak dobře přijímané interprety.

Když nad tím teď ale přemýšlím, velká většina z přispěvatelů, se kterými se Petr nejčastěji dostával do osobních konfliktů, už v současnosti na progboardu není aktivní. Možná se mu zkusím lehce připomenout...

horyna @ 25.04.2016 18:33:53
vmagistr: jestli ještě mohu k Petrovi, příliš nechápu problém- s jeho přidáváním profilů?? Jinak jeho záporný postoj např. k hudbě 80-let je znám a tvrdošíjnost také. Ale jinak samá velká plus.

PaloM @ 25.04.2016 18:48:04
P.Gratias chcel iba písať recenzie na jednotlivé albumy od rôznych umelcov.
Lenže tu máme pravidlá, že najskôr treba vytvoriť profil, kvalitnú biografiu a podľa možnosti pridať podrobnú diskografiu. Do toho musel byť nútený a aj tak tú "netvorivú" prácu za neho prevažne odmakal Óin.
Málokomu sa to chce robiť za druhých.

horyna @ 25.04.2016 19:40:36
Aha, tak taková jsou fakta, hm, no nic, díky za vysvětlení. Jen za sebe řeknu- jsem šťasten že můžu být být součástí tohoto webu plného skvělých lidí a zajímavé muziky kterou žiji už tolik let.

Jarda P @ 26.04.2016 05:25:07
Netřeba chodit kolem horké kaše. Petra odsud vyštvali hlavně dva pánové později zabanovaní a dnes působící na webu Rockovoca. Z mého pohledu je jasné čí přítomnost tady chybí.

Petr_70 @ 26.04.2016 07:07:38
PG psal velmi kvalitní a čtivé recenze - o tom není sporu. Na druhou stranu si řadu negativních reakcí zavinil sám svoji nesmyslnou kritikou hudby osmdesátých (a výše) let a až nekritickým obdivem předchozích dvou dekád.
Aby jsme si rozuměli: nezpochybňuji výsadní postavení 70-tých let z pohledu vývoje soudobé hudby. Ale já, který jsem na "omdesátkách" vyrůstal a na celou řadu velmi kvalitních alb té dekády nedám dopustit, se s jeho postojem a názory na ně rozhodně neztotožňuji.

EasyRocker @ 26.04.2016 08:47:44
Petr_70: vlastně mohu tvůj příspěvek do diskuse podepsat. Petr Gratias měl encyklopedické znalosti, což nepřekvapuje, pokud něco studujete 30 nebo 40 let. Jeho recenze jsem v době, kdy začínaly, četl s velkou chutí. Ale musím přiznat, že k tomu ostatnímu u něj jsem stále víc a víc kritický, já tehdy ještě tak intenzívně nečetl všechny diskuse, takže jsem na spoustu věcí přišel až se značným odstupem. Způsob, jakým prezentoval své postoje jako jediné správné, je pro mě nepřijatelný, a nešlo zdaleka jen o ta 80. léta - ostatně v diskusích je hezky vidět, že to nepůsobilo dobře na velkou většinu zdejších přispivatelů. Pokud něco podobným způsobem prezentuji, musím počítat se zcela logickou negativní reakcí u tolerantních jedinců. Samozřejmě detaily a podrobnosti jeho případných sporů s dalšími lidmi neznám. Ani ty "vědecké" rozbory hudby ně už dnes tak dobře nepůsobí, protože hudbu vnímám svrchovaně pocitově a mám přesně ten dojem, že tenhle "kritický" způsob hodnocení hudby je úplně mimo, tak se dá opravdu asi přistupovat k rozebrání samopalu nebo pušky, ale ne k hudbě, kterou každý vnímá jinak.

horyna @ 26.04.2016 09:15:13
Tak myslím že jak Petr_70, tak EasyRocker se vyjádřili bez skrupulí a s jejich pocitovým pohledem na hudbu se musím plně stotožnit. Jedna věc je- svůj názor plně prezentovat, druhá- obhajovat ho za cenu vidiny pouze své pravdy. Takto to nikdy fungovat nemůže.

Gerry @ 26.04.2016 09:18:37
Petr_70, EasyRocker - Myslím, že jste to oba popsali naprosto přesně, zcela s vámi souhlasím.

PaloM @ 26.04.2016 10:25:14
No presne tomu som sa chcel vyhnúť. Takže Vás poprosím, aby ste s tým skončili. Gratias tu nie je, nemôže sa brániť a nikto nemá objektívnu pravdu.
Ja som s ním mal veľmi ostré slovné súboje kôli jeho doslovu v knihe o Led Zeppelin (obhajoval som metal). Cez maily sme si to korektne vydiskutovali a odvtedy spolu dobre vychádzame. Takže záleží nielen na obsahu, ale hlavne na forme diskusie.
Petrove recenzie tu zostali, tak sa tešme, komu s u milé. A komu nie, tak je zbytočné reagovať na autora, ktorý tu roky nie je a viac ako isto sa nevráti.

Petr_70 @ 26.04.2016 10:43:05
PaloM:
Ano, skončíme (alespoň pokud mohu mluvit za sebe). Ale nedá mi to abych se tě nezeptal: opravdu si myslíš, že na tom co jsem napsal já, Easyrocker a další není kus pravdy a že si tím pan PG na svůj odchod tak trochu "nezadělal" sám? :)

EasyRocker @ 26.04.2016 10:48:43
Za sebe klidně končím, není problém. Měl jsem ale potřebu uvést svoje pocity, nic dalšího není třeba:)

01.11.2009 hejkal | #

Čo k tomuto napísať?

Je to blues, je tu ikona 60. rokov (Clapton), je tu All your love a ešte ďalších jedenásť trvaliek bluesového kvasenia. Navyše, je tu aj niekoľko vlastných skladieb a pod jednu sa podpísal aj môj menovec. Počúva sa to výborne, Mayall usvedčuje celú britskú bluesovú scénu z amaterizmu. Energia, živelnosť, čo viac si od blues priať. Keď už som pri hudobníkoch, stojí za zmienku aj práca ostatných, nielen Claptona (ako to často počujem a čítam všade navôkol). Rytmika je viac ako dobrá, Mayall zvláda viacero nástrojov so svojim typickým zanietením, ktoré ho bude symbolizovať prakticky celú jeho kariéru.

Blues Breakers – John Mayall with Eric Clapton obstála v skúške času, dokázala zaujať už v dobe vzniku, čo by jej nejeden maliar alebo spisovateľ mohol závidieť a na mňa pôsobí neuveriteľne sviežo. Ideálna kombinácia skladieb a interpretácie, keďže je to kúsok z hĺbky 60. rokov, nedá sa inak, než udeliť plný počet hviezd za plný počet hviezdnych okamihov. Pre fanúšika blues niečo ako etalón kvality.

P.S. Oplatí sa investovať do deluxe 2CD boxu aj s nahrávkami z BBC Sessions.

reagovat

PaloM @ 01.11.2009 08:11:47
Vďaka hejkal, že si začal Mayalla recenzovať, mám rád názory hudobníkov na mne neznámu hudbu. Asi pred mesiacom som si zaobstaral cca 12 albumov s Mayallom od začiatku do 1. polovice 70. rokov. Veľmi som sa k počúvaniu nedostal. Tento album sa mi zdá najlepší štart pre fanúšikov rockovej hudby k bluesovému Mayallovi.

martin69 @ 03.11.2009 19:35:26
hejkal : děkuji za tip ,desku jsem si sehnal zatím jen v mp3 ,musím uznat že je vynikající ,začínám šetřit na originál ,ještě jednou děkuji !

Filozof @ 04.11.2009 08:56:17
Hejkal
Jak jsi myslel: "...Mayall usvedčuje celú britskú bluesovú scénu z amaterizmu.?

hejkal @ 04.11.2009 09:02:28
Provokačne, ako inak. :) Ale aby som to rozviedol, chmatol novovzniknutú hviezdu (Claptona), nechal jej priestor, pridal ju do názvu albumu a celé to úspešne speňažil.

Filozof @ 04.11.2009 14:23:57
Hejkal:
Ty seš vtipálek... :-)))

PaloM @ 23.04.2016 10:24:29
Počúvam to po vyše 6 rokoch - vynikajúca muzika!

01.04.2008 Mr. Black | #

Pane Bože, to je síla!

Připadá mi, že v čem má prsty Eric Clapton, to je legendární záležitost (Yardbirds, Cream). Pro mě je to vedle Jimmyho Page, Jimmiho Hendrixe a Jeffa Becka nejgeniálnější kytarista. To, že nahrál s Mayallem desku "Bluesbreakers" ji vyzdvihuje do rockového nebe na nejvyšší božské posty.

To, co tu s kytarou Clapton předvádí je fantastické a navíc, v té době (1966!!!) bylo absolutně ojedinělé. Je tak těžké hledat svůj vastní styl, když znáte Claptona...
Viz: >> odkaz

Vedle starých bluesovek se na albu objevují i "nové" věci, vše dokonale zapadá a tvoří velký blues-rockový celek. Proto nemá cenu vyzdvihovat jednotlivé skladby. I když malý tip bych měl: "Parchman Farm" :o)

Tohle jsou hudební dějiny. Tohle je učebnice. Je to milník, který určil orientaci rockové hudby. A myslím, že správným směrem.
reagovat