Lennon, John - John Lennon/Plastic Ono Band (1970)

03.05.2011 Petr Gratias | #

Unfinished Music No. 1 - Two Virgins (1968)
Unfinished Music No. 2 - Life With The Lions (1969)
Weddind Album (1969)
Live Peace In Toronto (1969)
jsou alba, která vznikala paralelně vedle beatlesovské tvorby. První tři tituly jsou hodně experimentální projekty, které jsou v podstatě víceméně neposlouchatelné zvukokresby. Čtvrté album sice přináší zpívané skladby, ale jedná se o převzaté rock and rolly a blues, navíc doplněné hlasovými orgiemi Yoko Ono a nekonečnou zpětnou vazbou elektrické kytary...
Teprve páté album přináší nové regulérní skladby. Dostalo přezdívku "Seržant Lennon" a patří mezi vrcholné albové projekty, které Lennon natočil.
Jestliže rok 1970 měl ukončit šedesátá léta byla to velmi důstojná tečka. Británie v té době už žila novými progresívními trendy skupin jako King Crimson, Emerson Lake And Palmer, Yes, Soft Machine, Gentle Giant, Van Der Graaf Generator... do tohoto kvasu přichází legendární Beatle John Lennon s hudebním projektem, kde byly předem odfitrovány všechny smyčce, dechy, nekonečná kytarová a varhanní sóla, hřmění bicích nástrojů a rafinaované harmonie. Levicový intelektuál a rockový rebel přišel s hudbou obnaženou na dřeň se základním instrumetářem klavíru, kytar,jednoduchých rytmických základů baskytary a bicích nástrojů.
Klavír, kytary a zpěv obstaral sám, na baskytaru přizval německého kamaráda-výtvarníka a studiového hráče Klause Voormanna a za bicí nástroje usedl další Beatle Ringo Starr. V pozadí zůstal na druhý klavír host - producent Phil Spector a varhaník Billy Preston

MOTHER - otvírá vyzvánění zvonu a ke slovu přichází základní úderné akordy na klavír, lehce doprovázené rytmikou a nad nimi se vznáší naříkavý Lennonův hlas, který se vyzpívává ze svého traumatu z dětství takovým způsobem, žze leze člověku po těle mráz...

HOLD ON - je zamyšlená kytarová studie spíše meditativního Johnova hlasu, který je podmanivý svou proměnlivostí a střídáním nálad ve svém projevu.

I FOUND OUT - je rocková píseň středního tempa, v níž ostře odsekávané akordy korespondují s přesně tepající baskytarou a bicími, až ke změně v rytmu a k základním úderům v tempu, kdy Lennon svůj hlas přizpůsobuje vedení kytarové linky. Účinné a přesvědčivé jako jeho nosové zpívání...

WORKING CLASS HERO - je výměna základních akordů na akustickou kytaru, v níž chtěl Lennon připomenout rané období Boba Dylana. Hudební doprovod mechanicky sází akordickou výměnu a celá skladba je postavena na mimořádné textové výpovědi se silným sociálním nábojem, politickými a protináboženskými tématy, která obnažuje celou problematiku až na dřeň.

ISOLATION - je klavírní blues s línou atmosférou a klasickým lennonovským projevem. Přináší sebou smutek, sebezpytování, ale v další fázi skladby dochází ke zlomu a nečekaná údernost a syrovost projevu je zakočenou varhanní clonou, vystřídanou klavírem a náhlým ukončením, což sugestivně prokresluje celé vyznění...

REMEMBER - je opět klavírní skladbou, tentokrát v rychlejším tempu. V Lennonově projevu se skrývá napětí a nervozita, která nakonec vrcholí stále zesilovanou expresí v hlase a při závěrečném výkřiku je skladba nečekaně ukončena masivním výbuchem. Jako varující memento...

LOVE - je naproti tomu křehká balada milostného typu, kdy Lennon deklaruje svoje city k manželce a popisuje svým barvitým působem emoce a dostává do hudby poezii. Konejšivé klavírní akordy se rozptylují prostorem a v závěru se odmlčí, aby se ještě jednou vrátily a přivolaly subtilní náladu...

WELL WELL WELL - je ostrá rocková píseň, skoro by se dalo říci jakýsi předobraz raného punku. Základní akordy (sice ne tak punkově zběsilé), ale zato rozostřené, chrčivé doprovázené zemitou úderností rytmiky. Lennon se ve svém projevu dostává opět do emocionálního stavu, kdy pěvecký projev přechází téměř v křik s chraplavým timbrem...

LOOK AT ME - je krásná čistá balada. Připomíná Lennonovu skladbu Julia na beatlesovském "bílém dvojalbu". Použil zde podobné kytarové rozklady, které ho mimochodem naučil v Indii při meditačních kurzech známý písničkář Donovan. Velmi krásná milostná píseň s nepotlačovanou lyrikou, která obnažuje Lennonovu duši...

GOD - je naopak silnou osobní výpovědí s klavírem a rytmikou, kdy se Lennnon světu vyznává ze svých pocitů s tak adresnými cíli, že nepotřebujeme mít v malíčku oxfordskou angličtinu, abychom rozpoznali konkrétnosti. Deklaruje svou víru v sebe, Yoko Ono a vrací veškerá snění do tvrdé reality života, kdy zdůrazňuje lidské ego nadevše.

MY MUMMY´S DEAD - je prostou kytarovou hříčkou, kdy veškeré sdělení stojí na jeho rozervaných pocitech ze ztráty matky a téměř ukolébavková melodie je v příkrém rozporu se samotným sdělením. Ano, i to je John Lennon!!

Moc alternativ na hodnocení mi nezbývá. Rovných pět hvězd! Humanista, snílek, rebel, provokatér a přesto zranitelný člověk schovaný za slupkou ironie, skepse a nevyzpytatelného smyslu pro humor. Opravdový originál!
reagovat

Filozof @ 04.05.2011 10:32:21
Člověče, Ty vidíš blues všude - to už si všímám poněkolikáté. :-)

Tohle album je mi moc blízké. Je pro Tebe nejlepší Sólo-Lennonovské?

Mimochodem - pravdu díš o té angličtině. Anglicky umím jen Guten Tag, ale tady jsou texty tak sdílné a prosté a zpívané pomaloučku a srozumitelně a ještě je tu text v bookletu, že jim často rozumím i já (a to už je co říci). Vážím si toho, jak jsou osobní, byť adresátovi pochopení nepřinesli.

Petr Gratias @ 04.05.2011 14:29:33
Ano, takže tady je moje reakce.
Blues je pro mě především pocit. Melancholická vibrace, stejně jako vyjádření nějakého intimního zoufalství. Nemusí to být vždycky to klasicko dvanáctitaktové blues...
Asis to byl Ty, kdo se podivoval nad tím, že Vláďa Mišík je bluesrocker. A to tedy opravdu je! Je tak vnímán i odbornými kritiky - třeba Jiřím Černým a Janem Rejžkem. Na albu Meditace (Blue Effect to bylo více než zřejmé....) Flamengo, Formace, Energit a Etc... to deklarovali také, i když to nebyly ryze bluesové kapely, ale ten pocit tam byl. Když Vláďa zpívá, tak se k blues veřejně hlásí a zdůrazňuje to jak v Čundrgruntu, tak v Etc... Je pravda, že ta bluesová forma byla v sedmdesátých letech čitelnější a v současnosti nabrala spíše písňovou formu, ale pořád je to blues.
Ještě pár příkladů:
Život je jen náhoda - nejstarší české blues
Černá kára - Eva Olmerová
Beňa a Ptaszek - to je ryzí naše "mississipské" blues
Bluesberry
Luboš Andršt Blues Band
ASPM - zase jiná varianta blues
a za humny:
Muddy Waters
Otis Spann
John Lee Hooker
Sonny Boy Williamson
Freddie King
Howlin´ Wolf
ale taky
Bluesbreakers
Fleetwood Mac
Cream
Groundhogs
Chicken Shack
Stevie Ray Vaughan
Johnny Winter
ZZ Top
Mick Abrahams
Keef Hartley Band
Janis Joplin
Maggie Bell
Stone The Crows
Peter Green
Gary Moore
Joe Bonamassa
Popa Chubby
.... to je nekonečná řada.

A když zmíním Lennona - tak blues cítím leckde:
Don´t Let Me Down, Dig A Pony, You Can´t Do That,
Happiness Is A Warm Gun, Yer Blues
a taky to Isolation, když se podíváš na strukturu skladby a vezmeš v potaz Lennonovo vedení hlasu, já tam to blues cítím a dost výrazně,
taky Watching The Wheels, Aisumasen (I´m Sorry), John Sinclair, Baby Please Don´t Go....
Když mě bylo 14 let, uslyšel jsem na singlu Slunečný hrob taky B stranu.
Skladba se jmenuje I´ve Got My Mojo Working (napsal ji Morganfield, což je William McKinley alias Muddy Waters), tak tohle bylo první české, ale Vláďou Mišíkem zazpívané blues za doprovodu Blue Effectu a to mě poznamenalo. Tuhle skladbu miluji! Teprve po ní jsem objevil Hendrixe a všechny ty zahraniční pecky, ale zmiňovaná skladba už zůstala. A je to zase Vláďa Mišík...
Takže ho vlastně "vidím a slyším všude"?
Ne, myslím to vážně. Blues je pocit, já jsem melancholický člověk a v blues se vidím a cítím ty vibrace.... Zdraví Petr.

Filozof @ 05.05.2011 07:53:46
Petr Gratias
Díky za vysvětlení, kde všude cítíš blues. Znova to potvrzuje moje slova v Rock+, že je to značně individuální a variabilní záležitost a slovo blues má mnoho významů. Skutečně mnoho skladeb považovaných za bluesové nedodržuje tradiční 12ti-taktové schéma (opět viz Rock+), ale podle mne je spíš slyšitelnější harmonická stránka věci - bluesové vyznění spíše tvoří tradiční intervaly, než počet taktů. Ale to není tak podstatné.

U Mišíka se přiznám, že jeho označení za bluesrockera si z literatury nepamatuji ani jednou, ale samozřejmě nevím všechno. Pro mne osobně má úplně jiné vyznění - písničkářsko-folkové, byť někdy tvrdší. Prostě věc osobního vnímání. Ale jistě výjimečně bluesové skladby má - ale třeba jednu na desce.
Co se týče singlu Sluneční hrob a dalších skladeb před první LP - já je bohužel nemám. V reálné době mne minuly a na CD jako bonusy nejsou. Tam vyšly až v druhém vydání a já nemám na to kupovat od každého CD 2 verze... :-((( Ale moc rád bych to slyšel. Už jen pro porovnání se skvělými výkony Prokopa na jeho první LP, kde tímhle Muddyho standardem právě začínal.

Pokud se týče právě této skladby - umožňuje dělat některým interpretům s posluchači divy. Samozřejmě ji známe z 50ti podob všech bluesových zpěváků a skupin, ale nejlépe funguje naživo. Jeden z úplně nejsilnějších zážitků na koncertech mám právě s touto skladbou z jednoho z bluesových festivalů v Řevnicích, kde s ní jeden skvělý černoušek vlezl mezi nás publikum a úplně nás pobláznil (odpovídačky a tak).
Mimochodem - znáš její verzi od Elvise?

Jo - a ta myšlenka o propojení bluesového vnímání a melancholických lidí je velmi zajímavá.

Petr Gratias @ 05.05.2011 09:54:26
Filozofe,
sežeň si CD Blue Effect: Meditace, vedle standardního pořadí tam jsou i bonusy a v bonusech je I´ve Got My Mojo Working!!
Předpokládám, že znáš Meditaci. Tam to blues je přímo zakleté, kde není čitelné.
Odborná kritika tehdy chtěl navrhnout skupině název BLUES EFFECT, ale to by zase odporovalo původní idei, že skupina vznikla na základě toho, že všichni členové měli modré knížky....
Pořiď si také CD Obelisk od Josefa Kainara (nebo jeho vinylovou verzi - tady jsou učebnicové ukázky blues a Mišík, stejně jako Prokop je tam taky, ale i jiní... to je široké téma a já nemám bohužel tolik času diskotovat, i když mě to baví a je to pro mne podnětné...
Trochu žertu: zmínil jsi koncert v Řevnicích.... no vidíš, Hejma a Yellow Dog zpícají: "Žijeme v Řevnicích v těch našich krabicích..." to je taky blues ne? (chachacha)
Vznesu drobný dotaz, který jsi prosím Tě ročník?
Já jsem to asi psal (jsem 1955, jako Varšavská smlouva, to se dobře pamatuje...)
Jo ještě díky za Grahama Bonda... no já jsem to nechtěl tak přímo specifikovat a přemýšlel jsem, jestli se mám vyhnout tomu precizování... Kdybych se pustil do recenze jeho produkce, postupoval bych "obezřetněji". Takže - díky. Ahoj Petr

Filozof @ 05.05.2011 17:05:03
Ale vždyť píšu, že mám CD Meditace. Považuji to za jedno z 5ti nejlepších desek ČS rocku...
Ale mám první verzi CD - tam bonusy nejsou. A kupovat to CD ještě jednou... :-( (Že v remasterované verzi ty singly jsou vím - i tady na Progboardu ta deska je i se skladbami...)

LP Obelisk mám i jako vinyl, i CD verzi s mnoha bonusy. Dost skladeb už je pro mne trochu orchestrální nuda - CD je dost nevyrovnané.

Narodil jsem se první den let sedmdesátých. (Proto se věnuji převážně hudbě let šedesátých a starší... :-))

05.04.2011 hejkal | #

Beatles nepočúvam skoro vôbec, napriek tomu nemám potrebu budovať si na tom demonštratívnu nadradenosť voči masám. Za svoju existenciu nahrali pekných pár skladieb a ich dopad na populárnu hudbu nemožno ignorovať (teda možno, ale inak, ako ignorantsky dotyčný pôsobiť nebude).

Otec mi vždy vravieval, že z Beatles najviac uznáva Harrisona a zo sólových albumov jednotlivých členov stojí za to hlavne Plastic Ono Band. Nuž, ja som od Lennona poznal pár neskorších videoklipov (moc ma neoslovili), koncert z kazety, kde Yoko, vypustená z vreca, pokazila všetko, čo sa dalo a, samozrejme, Imagine. Keď sa minulý rok začal kolotoč histérie s vydaním Beatles, a došlo aj na Lennona, neodolal som a Plastic Ono Band spolu s Imagine doputovali do mojej zbierky v peknom remastrovanom EMI prevedení.

Jedenásť subtílnych skladieb pokojne plynie aj v miestach, kde sa tlačí na pílu. Žiadne inštrumentálne orgie sa nekonajú, minimalistický hudobný sprievod (zostavu tvorili vlastne iba Lennon, Starr a basák Voormann, Yoko ťažko započítať a dvaja klaviristi v dvoch skladbách plnia rolu hostí) dokonalo podkresľuje presvedčivú výpoveď hlavného protagonistu, takže podstatou počutého je atmosféra, náladovosť a úprimnosť, nie dajaké hudobné teoretizovanie. S tým súvisia až priveľmi osobné texty, v ktorých John rieši seba, občas Yoko a občas Beatles. Preto celé dielo vnímam celistvo a jednoliato, aby som dostál svojej záľube opisu skladby po skladbe, nasleduje toto:

Mother – nádherná krehká freska, v ktorej znie nežne ešte aj rev Mama don’t go, daddy come home.

Hold on – nežná, krátka a menej výrazná skladba, počúva sa však bezproblémovo.

I found out – tvrdšia blues rocková záležitosť, také môžem kedykoľvek v akomkoľvek množstve.

Working Class Hero – až pesničkárska poloha zachytáva Lennona s akustickou gitarou v jednej z najlepších skladieb, akú som kedy od neho počul.

Isolation – skladba dvoch tvárí, v pokojnejších slohách klavírna selanka, vo vypätejších pasážach ladená do blues.

Remember – svižnejšia záležitosť, jednoduchý rytmus, búšiaci klavír, príjemná vec.

Love – tichučká skladba, éterická láska inú polohu ani nepripúšťa.

Well well well – najlepšia skladba albumu, tvrdá bluesovo rocková záležitosť s neskutočným revaním v gradujúcich refrénoch si zaslúži historickú zmienku v každej učebnici hudobnej výchovy pre základné školy.

Look at me – melancholická skladba, čistá náladovka.

God – výrazne melodická pomalá skladba, s textom vysvetľujúcim, čomu všetkému John neverí a ako verí v seba, z čoho by Anton Szandor LaVey mal určite radosť.

My mummy’s dead – krátky „country“ moment uzatvárajúci dielo, ktoré má silu a oslovuje ma spôsobom, ako máloktoré dielo modernej hudby.

Jedinečný album, plne ospravedlňujúci rozpad Beatles.

reagovat

PaloM @ 05.04.2011 11:44:12
Výborne hejkal, je to môjmu srdcu blízke, ako to vnímaš. Yoko ako žena, osobnosť alebo Johnova partnerka mi nikdy neprekážala. Ako umelkyňa, prikrášľujúca Johnovu tvorbu a koncerty bola príšerná. Aj to chápem. Tak strašne ju miloval, že jej to dovolil. Našťastie, nie je to prípad tohoto albumu. Večná škoda Johna, v jeho prípade to dvojnásobne platí, že najlepší odchádzajú prví.

Zdeněk @ 05.04.2011 17:06:53
Souhlasím,až na tu poslední větu.Jinak určitě nejlepší
Johnovo samostané album.

Hikoki @ 05.04.2011 17:46:13
Věc názoru. Pro mě bude vždy nepřekonatelné Imagine.

Filozof @ 06.04.2011 09:17:45
Hodně .. hodně ... jak to říci ... netypický názor.

PaloM @ 06.04.2011 10:14:13
Filozof, a ktorý názor máš na mysli ? Recenzenta alebo niektorú reakciu ?

hejkal @ 06.04.2011 14:34:22
Ja si myslím, že má na mysli poslednú vetu, ktorú veľmi rád provokačne prezentujem kade-tade. Fakt je, že by Lennon nikdy s Beatles nenahral takto osobnú výpoveď na ploche celého albumu. Som o tom presvedčený.

Filozof @ 07.04.2011 10:30:31
PaloM, Hejkal
Myslel jsem celou recenzi. Hodně netypický přístup u tak notoricky známé a vlastně 40 let podobně hodnocené desky.

moonySK @ 07.04.2011 13:10:30
Z tvojej recenzie mám pocit, Hejkal, že si dosť dobre nepochopil čo bolo zámerom albumu - vôbec žiadna geniálna hudba, ale sila slova. A k tej My Mummy´s Dead - COUNTRY???? Ach Bože, a to preto, že nepočúvaš Beatles :)

PaloM @ 07.04.2011 14:08:55
moonySK, ale veď hejkal to tam má, prečítaj si odstavec nad opisom jednotlivých skladieb, tak som nepochopil, čo mu vlastne vyčítaš.
Filozof: znovu som nepochopil, mne sa zdá jadro recenzie, čiže to, čo sa týka priamo albumu, jasné, zreteľné a tak podobne to vnímam i ja.
Takže, čo by bolo typické ?

19.01.2010 nowhere_man | #

Albumový debut Johna Lennona (nepočítam tri štúdiovky a jeden živák s Yoko Ono) je neprekonateľný. John sa tu otvorene, neúprosne a priamo vyznal zo všetkého, čo mal na srdci. Jedno z najúprimnejších albumov aké poznám. Navyše, hudobne je takisto na špičkovej úrovni - osobne upozorňujem na skvelé bicie jedného z najpodceňovanejších bubeníkov - Ringa Starra (hlavne skladby I found out a Well well well). Skladby sú všetky vysoko hodnotné, ako hudobne tak i textovo. Je mi ťažko vybrať preto tie najlepšie, ale určite sú to pre mňa dupáky I found out a Remember, ale aj krehké veci Isolation, nádherná Love a smutná My mummy´s dead. Osobitne vyzdvihujem skladbu God - hudba krásna a text takisto, absolútne sa s ním stotožňujem (otázka je, či do konca života). Lepší debut Lennon ani urobiť nemohol.
reagovat

kneekal @ 22.01.2010 13:06:03
Souhlas. Geniální dílo, které Lennon už nepřekonal a můj jasný favorit v jeho diskografii. Imagine mě totiž zas tak neoslovuje.. Je taková příliš.. Jak to říct.. V oblacích? :)

Filozof @ 27.01.2010 10:28:39
I pro mne jednoznačně nejlepší album Lennona. Jen mne trochu překvapila věta "...najpodceňovanejších bubeníkov - Ringa Starra..."
Podle mne právě on se hlavní měrou podílel na zvuku a přitažlivosti Beatles.