Judas Priest - British Steel (1980)

Erbovní deska počátků heavy metalu z kraje 80. let, o níž se dá říci, že co skladba, to metalový hymnus. Zvuk je syrovnější, vše je tvrdší, stručnější, rychlejší, je uzpůsobeno tahu na branku. Žádné balady a jiné hudební "přebytečnosti"...

Žádné zdržování a je tu šroubovitý riff Breaking the Law, u kterého snad asi nemůže vzniknout pochybnost, že by ho nikdo nikdy neslyšel - jen ten počet našich tancovačkových předělávek z 80. let je až neskutečný. Úplná klasika hned na začátek, znásobená ještě patřičně svobodomyslným textem a klipem. Hymna doby, jako deset let před ní Whole Lotta Love nebo za deset let Smells Like Teen Spirit (aniž bych chtěl interprety srovnávat stylově). Rapid Fire je surový útok drsných kytar a splašených Hollandových bicích. Halford deklamuje neúprosně, vše je oholeno na kost zvukově i hudebně. Skladba, která nepochybně inspirovala tisíce dalších kovových sdružení v dalších letech nekompromisním podáním a vyzněním. Nic dalšího kromě metalického hřmění, hukotu a útoku šrapnelů a granátů nečekejte... Metal Gods od počátku tlačí na pilu hymnicky podanými kytarami, vše dokonale exploduje v refrénu s melodickým Halfordovým přednesem, který se skládá jednou za mnoho let - dokonalá gradace a exploze melodií skrytých pod nekompromisní kovovou slupkou. Třetí skladba, třetí zásah na solar, jízda ale nekončí - další útok sekaných "ejsídísíovských" kytar má název Grinder a ani tady se nelze přít, že už jde o klasiku žánru, která tu a tam zazní i na koncertech - u prvních tří je to skoro pravidlo. United je hymnickým pokračováním Take on the World z desky předchozí, no - buď to snesete, nebo ne. Doslova strojový rytmus, patetické podání Halforda, zhudebnění metalové solidarity doby. Skladba, vhodná tehdy asi převážně pro koncerty. Další až notoricky známý riff uvozuje Living After Midnight, kterou dodnes JP řadí do závěru koncertů. Přímý, syrový riff s umně ukrytou melodií a hymnický náboj a jasná deklarace životního popůlnočního stylu... Pro některé hymna, pro některé odrhovačka. You Don´t Have to be Old to Be Wise - už precizně stavěný úvodní riff a střední, těžké tempo naznačuje, že tady JP staví z jiného, propracovanějšího těsta - to stupňování riffové mašiny a zapojení Halforda má úžasnou podobu. Důkaz toho, že dokonalá hymna nemusí mít nutně vražedné tempo a spád. Další The Rage je na tom podobně - ne náhodou jde o dvě nejdelší skladby alba. Až alternativně znějící úvod s tvrdící basou a opět ovládnou prostor kytarové vlny a těžké střední tempo. Halford tady, stejně jako i v předchozí skladbě, exceluje i ve středně vysokých polohách - radost poslouchat, stejně jako sólo, pálící jako pepř. Návrat ke kovové řežbě je závěr Steeler, jakýsi méně zběsilý bratříček úvodní skladby a propracovanými refrénovými kytarovými poryvy. Důstojně hřmící závěrečná hymna téhle kovové jízdy...

I když už JP nevnímám tak ohromně kultovně jako před léty, je faktem, že tady opravdu co skladba, to kovový hit, v 36 minutách vše sladěno a seřízeno jako strojek. Pro odpůrce metalu osmdesátek zakázané zboží, pro zbytek klasika. Pět!



reagovat

Mé první seznámení s kapelou. Úvodní pětka písniček je naprosto nadupaná nálož, která nejenomže exploduje, ale hned několikrát! Kdybych měl vystřelit ihned první písničku z alba, kterou mám nejradši, tak by to byla Rapid Gods (nebo Metal Fire?) Tyhle dva songy pro mne patří dnes již k sobě a nemohu je oddělit, a to ne jen pro ono napojení (žeby hřmění?). Rapid Fire mne dostává svou tvrdostí, přímočarostí, a tahem ne branku. Svižné kytary, probleskující sóla a dravý zpěv Halforda. Metal Gods je na druhou stranu "stadionovějšího" pojetí. Sborový refrén, dupavé tempo a z celkové písně mám pocit nadhledu skupiny a možná i lehce již arogantnce, že si začali uvědomovat, že v tuto chvíli nemají konkurenci v tom co dělají (aspoň na chvíli). Písni to vše jen prospělo.
Jízda pokračuje asi největším hitem skupiny a dnes již tak ohraným a kdejaká i hospodksá kapela si ji zahraje. Musím zmínit především geniální riff, který snad každýmu vlezl pod kůži a navždy se tam usadil.
V písni Grinder kraluje halford a z jeho "grajndooo....." mi vstávají vlasy nadšením ze skvělé pařby, jakou je bezesporu první půle. Tu uzavírá hymnický popěvek typu We Will Rock you, bez kdejakých sólíček i komplikovanosti a v tom je její kouzlo.
Trochu mi to už kazí následující dvě písně, které se trochu tříští s nářezem první půlky a obzvlášť Living...je na můj vkus vlezlá a nikdy jsem jí nepropadl, tak jako zbytku alba. Trochu mi to připomíná Kissácké popěvkové kousky.
Chuť mi spraví svým dramatickým laděním The Rage a závěrečný nářez Steeler, která se nese v duchu Rapid Fire.
I přes nějaké ty zápory, pořád se přikláním k pěti hvězdičkám, i když to je na hraně, ale vše to zachraňuje ona první pětka klasik a každopádně jedno z nejlepších alb Priest...ale však ho všichni znají...takže asi zbytečné žvatlání:)
reagovat

PaloM @ 04.01.2011 07:57:39
Jasné miguel7, klasika, klasika. A sranda je, že som tento album kúpil až ako posledný, ktorý som chcel od nich mať (5). Totiž, ak môžem faktografickú poznámku. Minulý rok, čiže r. 2010 vyšlo novo nahraté live DVD+CD a neviem aké ešte mutácie, z príležitosti 30. výročia British Steel. Je to celkom fajn koncert, ale vyplašili ma v e-shope, že z tohoto dôvodu stiahli z trhu remaster r.2001. Nakoniec sa podarilo a teším sa, že album mám v origináli.

miguel7 @ 04.01.2011 14:30:45
PaloM: Já mám také malý restík vůči tomuto albu, a to je že mám origoš až od minulého roku:) hanba. První moje or.cd byl Painkiller, pak Angel, Screaming, Victim....až loni British. Vinu má na tom že jsem ji měl od roku 2001 na kazetě nahratou z LP od příbuzného a ten zvuk byl tak sakra dobrý, že jsem sjížděl kazetu...pak se mi nechtělo kupovat cd, které znám úplně nazpaměť a i když jsem ho měl vyhlídnutého v krámku kam chodím, vždycky mi do toho vešla jiná deska, kterou jsem moc neznal nebo nějaká novinka a tak chudák British Steel pořád na mě čekal až...všímavá přítelkyně mi ho dala loni k narozkám:) no nazaslouží si pusu?:) možná i něco víc...
Takový problém mám se spoustou desek, které čekají až si je poctivě koupím (třeba od Pink Floyd mám pouze the Wall...hanba:)a to mmám asi 300cd...prostě člověk pořád něco objevuje a musel bych mít tak 50tisíc vyhrazených na cd, které si chci koupit ještě...

PaloM @ 04.01.2011 17:02:05
miguel7: tak to sme na tom úplne rovnako, to nie je hanba. Každý, kto sa živí (ako sa vraví) tým najhlúpejším spôsobom, a síce vlastnou poctivou prácou, tak si nemôže dovoliť mať hned všetko. A ja sa ešte len chystám kúpiť štúdiovky Led Zeppelin :-)

b.wolf @ 17.08.2015 09:11:58
Nejlepší fošna od JP, zvlášť United, ten jsme hulákali na každé pořádné akci... jinak co se týče nahrávek, které bych měl rád ve sbírce, mám úplně stejný problém včetně nedostatku místa, jelikož CD, LP a MC mám zaprané kdeco...

PaloM @ 17.08.2015 11:46:22
Aj keď som LP a MC vyradil zo zbierky, miesta je stále málo. Aspoňže som stihol ešte Led Zeppelin skompletovať (remastre 90.roky)

Jarda P @ 18.08.2015 05:46:24
Vzhledem k tomu, že vycházejí nové a nové remastery stejných desek, rezignival jsem na jejich koupi v originálu. U nového remasteru porovnám zvuk s předchozím. Pokud je lepší, nechám si jen výpalek. Jen u vybraných interpretů nahradím předchozí verzi novou v originále(např. Genesis). Nejsem blázen, abych kupoval všechna vydání třeba Led Zeppelin na všech nosičích, na kterých kdy vyšli.

PaloM @ 18.08.2015 06:42:47
Jarda P, uvažujem podobne. Prvé remastre Led Zeppelin urobil Page veľmi dobre a neplánujem kupovať novšie.
Remastre a súčasne remixy Genesis s Gabrielom (cca r. 2008) som kúpil len preto, že remastre r.1994 boli vypredané.

Hned na začátek musím říct že většinu kapel NWOBHM jsem dosud naprosto ignoroval. Zaujali mě snad jen Def Leppard, ale například hudba Iron Maiden nebo Saxon je mi cizí. Stejně tak tomu bylo i v případě metalových veteránů Judas Priest - aspoň donedávna. Z rádií jsem znal Breaking The Law a Painkiller (prvně jmenovaná mi nevadila, druhou jsem nesnášel - jednoduše už to na mě bylo moc tvrdé). Jenomže svět se mění a my s ním a i já jsem jednoho dne zatoužil po nějakém pořádně nabroušeném kytarovém nářezu. Do cd přehrávače tak putovalo od kamaráda zapůjčené album Judas Priest - British Steel.

Jako první se z reprodukorů ozývá notoricky známý riff uvozující hitovou Breaking The Law. Po chvíli jsem si vybavil i videoklip, kterak chlapci přepadnou banku a poté namačkaní v jednom kabrioletu zdrhají za opakovaného "Brejkin d ló" pryč. Začátek na jedničku. Následující Rapid Fire mně ze začátku přišla jako takový "univerzálně recyklovatelný metal", teď po několikátém poslechu už mi ale nijak nevadí. Další skladba je ale stejně o poznání lepší - Metal Gods s geniálně jednoduchým, ale přesto působivým refrénem a kytarami ostrými jak žiletka na obalu. Perfektně šlapající Grinder je podle mě dost ovlivněná stylem Black Sabbath - návykový riff ve spojení s výtečným vokálem a dole s nezastavitelnou basovou linkou. United taktéž začíná poměrně zatěžkaným rytmem, který se ale naprosto z ničeho nic zvrhne v prototyp stadionové halekačky - vlastně ale konec konců proč ne? Tohle bych na albu metalových gerojů opravdu nečekal. Living After Midnight je dalším velkým hitem alba, jednoduše vynikající... Zbývající tři písně už mě sice ani na opakovaný poslech nezaujaly, ale také ani nijak neznechutily poměrně příjemný dojem z téhle fošny.

Bez mučení se přiznávám - od Judas Priest jsem čekal nějaký ultratvrdý metal, ale polovinu z těchhle skladeb by v klidu mohli mít co do stylu na playlistech třeba UFO nebo Deep Purple. Kromě poněkud fádního konce albu nemám absolutně co vytknout, takže to bude za čtyři.
reagovat

pito63 @ 13.10.2009 21:11:54
Ja som metalu prišiel na chuť tiež neskôr, stále ma viac ťahalo k hard rocku 70-tych rokov. Taktiež bez mučenia priznávam, že JUDAS PRIEST mám rád a rovnako rád mám aj British Steel...

British Steel od Judas Priest, je třeba dodávat více :o). Před pár lety jsem na tuto desku četl kratší recenzi, kde se psalo: "Učebnice a základní stavební kámen heavy metalu". Tím myslím je již vyřčeno vše. Kdo by také neznal album plné skvělých riffů a melodií. Hity jako "Breaking the Law", "Living After Midnight", nebo zpěvné "Metal Gods" a "United". No Name v jedné své písni zpívají: "ty si moja prvá čo dala si mi svetlo", ano, British Steel byla moje první milenka, co se týče metalové desky. Pro mne doživotní láska na první pohled. :o)) Co dodat k obalu?? Prostě paráda, skvělý nápad (u nás byla Astra, v Británii Judaska). A jaké bude moje hodnocení? Bohužel jen 5 hvězdiček, víc jich tu není.....:o))
reagovat

vlado @ 18.03.2009 14:39:45
ale jo celkem fajn ale nejlepší je podle mne dona Summer heheheh