Nazareth - Close Enough For Rock 'N' Roll (1976)

Kapela v stabilnej zostave McCafferty (spev), Charlton (gitara), Agnew (basa) a Sweet (bicie), v ktorej spolu pôsobila už od svojho vzniku v roku 1968 vydala v marci roka 1976 už svoj siedmy štúdiový album – Close Enough For Rock ‘n’ Roll.

Pre mňa otvára sériu albumov z druhej polovice 70. rokov, ku ktorým som v mladosti netiahol a do zbierky som si ich (po No Mean City) zaradil až pred tromi rokmi. Moja sústredená snaha o ich napočúvanie sa tak stále nachádza v prvotnej spoznávajúcej fáze. Priamočiary hard rock ma baví, a tak to bola len otázka času, kedy sa k Nazareth vrátim aj nad rámec prvých albumov.

Keď sa z ticha vylúpne štvordielna pecka Telegram, uvedomujem si, že album ponúka to najlepšie hneď na úvod. Asi je to troška nefér voči zvyšným ôsmim skladbám. Je to taká tá členitá vec, ktorú by pokojne mohli nahrať hoci Rush, akurát by tam bol sci-fi text a zložitejšia rytmika. Inými slovami, som nadšený!

Nálada následne spadne viac ku keltským alebo country (ako chcete) vplyvom. Krátka gitarová vybrnkávačka Vicki, slaďák Homesick Again... Rokenrolovka Vancouver Shakedown by mohla pokojne okupovať singlové rebríčky, má chytľavú pozitívnu náladu. To funkoidná hrôza Born Under The Wrong Sign si nezaslúži jedno pekné slovo! Návrat k hardrockovému pesničkárstvu prináša až Loretta, mám túto hravú skladbu rád. Ale ďalšia hrôza, komerčný tekutý výlučok Carry Out Feelings, mi náladu rýchlo pokazí. Ešte, že sme ako na hojdačke a druhá najlepšia skladba na albume, Lift The Lid, ma svojou tvrdou jazdou rýchlo vyvedie z chmúrnych nálad. A v príjemnej nálade sa nesie aj strednotempová hardrocková You’re The Violin.

Inak, všetky tri single z albumu, Carry Out Feelings, You’re The Violin a Loretta nebodovali. Kapela vtedy nemala materiálu nazvyš, nuž sa v bonusoch okrem obligátnych zbytočných alternatívnych verzií skladieb z albumu pretŕčala len otrasná My White Bicycle z roka 1975. Ja bonusy nemám, pretože vlastním vydanie od Salvo (2010), kde sa na jednom disku nachádzajú dva albumy, tento a Play ‘n’ The Game.

S hviezdičkami to mám ťažké. Je tu niekoľko skvelých skladieb, ale aj viacero naozaj mizerných úletov ku komercii. Preto to u mňa Close Enough For Rock ‘n’ Roll má za tri. Je to dobrý, ale nevyrovnaný album.
reagovat

Apache @ 03.07.2024 00:06:21
Dal jsem čtyři, ale jen proto, že Telegram je taková bomba, že celkový dojem z alba na tu slabší čtyřhvězdu vytáhne. Nebýt Telegramu (který zabírá na ploše tohoto alba poměrně dost místa), nemám problém ani s dvěmi hvězdami. Po Hair of the Dog, kterým dosáhli v hard rocku svého maxima, začali Nazareth experimentovat. Ale na to, aby konkurovali třeba Queenům s jejich A Night at the Opera, prostě neměli. Když se pak vrátili k trochu přímočařejšímu, tvrdšímu stylu na albech Expect No Mercy a No Mean City, byla to zase paráda.

hejkal @ 03.07.2024 04:53:55
Podľa mňa im škodilo rýchle tempo vydávania albumov, niekedy i dvoch do roka. Tento album nie je z najlepších, ale má svoje svetlé chvíľky. A súhlasím, že ešte prišli aj lepšie kúsky. Azda sa k nim dostanem čoskoro aj tu.

Když do sebe celý týden s několika opakovanými poslechy „hustíte“ novou muziku těžkého bluesového kalibru jakou předvádí Joe Bonamassa, do sedmdesátek zpříma koukající Gungfly, lahodný neoprog Millenium, těžký prog-metal Fates Warning, či technický power metal, jaký představují noví Armored Saint není divu, že už té „tvrďácké“ hudby máte plný zuby a toužíte po zcela odlišném stylu, kterým chcete uvolnit své rozdrásané sluchovody. Vaše ruka jaksi automaticky sahá po něčem nenáročném, lehce přístupném, melodicky výživném a nekonfliktním. Po něčem, co má výrazný rockový spodek, rock n roll-ový základ, zapamatovatelnou melodiku a jednoduchou konstrukční stavbu.

Všechny vyjmenované aspekty celkem jednoznačně splňuje hudba, kterou se prezentovali skotští rockeři, v jejichž porfóliu leží nejeden velký hit na čele s obrovitánsky úspěšným singlem Love Hurts. Ano, pochopitelně mluvím o kapele Nazareth. Kapele, o které si určitě nejen já myslím, že 90% její diskografie art-rocker zkrátka neskousne a u něhož je nějaká motivace vedoucí k poslechu obrovské hromady jejich desek takřka nulová. Dobrých čtyřicet let mě jejich hudba v čele s křiklounem McCaffertym absolutně nezajímala. Před pár lety jsem si z čiré zvědavosti pořídil jeden vzorek z nazaretí fonotéky a to jen proto, abych od nich měl alespoň něco. Samozřejmě se jednalo o legendární desku Hair of the Dog, která veskrze špatná není, ale pokud ona má být tou signifikantní… Ne, prostě mě ani ona příliš ze židle nenadzvedla. Nazareth jsem tedy nechal nějaký ten rok znovu odpočívat u ledu, občas na netu otestoval všude doporučované Razamanaz, nebo Loud n Proud, ale jejich účinek na můj organismus byl vždy marginální. Avšak po blíže nespecifikovatelném časovém úseku se TO stalo, už nevím přesně proč, hodil jsem očkem i na desky, které následují právě po Dog… a o kterých se v éteru už tak často nediskutuje. A hle, bylo TO tam. Objevil jsem si pro sebe svůj Nazareth-ovský Mount Everest. Je jím deska… tak schválně, dokáže si někdo z fanoušků této kapely (a tady jich asi už moc nezbylo) tipnout, která to je?? Prozradím jen, že je dle mých preferencí extrémně výživná, energeticky plnohodnotná, spousta skladeb má švih, drajv, skvělé nápady a zajímavé motivy. Pár slov o ní snad také někdy napíši. Teď ale ne, Teď se chci věnovat první z dvojice desek, jež do světa Nazareth vypustili v roce 1976, které jsem si v kompletu na jednom cd před pár dny objednal a o nichž si dnes myslím, že jsou rovněž výborné.

Tou první je deska Close Enough For Rock 'N' Roll, na které je hned úvodní song Telegram naprosto skvostný. Hudebně na poměry Nazareth až netypicky složitá, rozmáchlejší věc, s výrazným muzikálním cítěním, napsaná i zahraná ve značně sofistikovanějším duchu. Prostě pecka. Následující Vicky je romantičtější kytarovou lahůdkou z pera Manny Charltona a navazující Homesick Again moc pěkná, procítěná balada v netypickém, atmosféricko sugestivním balení. Country větry vanoucí v hitové Vancouver Shakedown, vystřídá jasná Nazareth-ovská šlapárna Born Under the Wrong Sign, která mi přirostla k srdci hned při prvním poslechu. Dan tu artikuluje trochu netypicky a v několika polohách, Mannyho kytara zas vyšívá zajímavé figury a svou atmosférou skladbu vlastně „dělá“. Šestou Loretta zrovna nemusím, za to další Carry Out Feelings řadím svou prázdninovou patinou k nejlepším. Ještě zajímavější je skvělá Lift the Lid, rock n roll-ová jízda s mimořádně dobrou sólující kytarou a skvěle zahuštěným spodkem basa/bicí. V podobném duchu deska i končí, přičemž Youre the Violin je dalším skvostem podobného ražení.

Musím říct, že mě Nazareth skrze Close Enough For Rock 'N' Roll hodně příjemně překvapili. Netlačí tu tak výrazně na pilu jako v pětiletce předešlé, a možná právě proto je jejich hra a výraz zajímavější a hudebně bohatší. Jednotlivé songy jsou pečlivěji aranžované a nesplývají v jednu rachotící rockovou kouli. Nápaditá kolekce s nadpoloviční většinou výborných songů, které se nebojí jemných experimentů a kterým je klasický rockový rámec už příliš úzký.



Je nepochybné, že u mne Nazareth nikdy nedosáhnou k horizontům Beatles, Rush, Saga, Genesis, Urih Heep, nebo Deep Purple. Ale jen proto, že hráli "jednodušší" muziku, je nemusí recenzent shazovat a hodnotit přehnaně příkře.
I taková hudba má své obdivovatele i odpůrce, své vrcholy i pády. A právě tohle album řadím ve své kategorii k těm výrazně lepším.

reagovat

pinkman @ 09.12.2020 10:20:42
Napsáno výborně a s úctou. Líbí se mi skromný úsudek nad produkcí Nazareth. Žádné povyšování se a despekt. Kapela prošla sedmdesátými roky takřka bez šrámu. Psali hodně a vyrovnaně. Alba 73 a 75 jsou legendy. Ale jak jsi sám nadnesl, i další desky jsou poslouchatelné. Po maratonu tolika novinek přijde podobná hudba vhod, to musí být pořádná úleva. Jsem rád, že všeobecně přijímaný názor u progresivistů, tedy že všechno jednodušší je automaticky špatné, se alespoň někdy míjí účinkem. Díky za bezva čtení.

Jarda P @ 09.12.2020 11:41:32
Nazareth lako kapela je na chvostu mého zájmu, ale 3 deky, které mám, jsou výburné. LoudńProud, suverénně nejlepší Hair a právě tato deska. Navíc skvěle nahraná.

minirock @ 09.12.2020 12:29:36
Jsem víceméně každodenní čtenář zdejších názorů ale tato recenze mě vyprovokovala abych i já zareagoval. Na Nazareth jsem vyrůstal a mám je moc rád, nejraději Loud n Proud a Expect No Mercy ale naposlouchané mám skoro všechny. Moc Ti děkuju Horyno za pěknou recenzi a návrat do klukovských let.

Myšák @ 09.12.2020 13:14:19
Že by tou o které se (ne)mluví byla No Mean City? Jinak, nejen progeři jsou do sebe zahleděným národem. Hodně namyšlenců je i mezi obyčejnými rockery. Však i tady se jich pár vyskytuje. Metalisti svá ega většinou tolik neřeší.

PaloM @ 09.12.2020 13:38:17
Mám kamaráta, zoznámili sme sa vo vojenskej službe. Tam 1 rok a odvedy takmer 40 rokov sme spoločne vypočuli množstvo muziky. On s odstupom rokov nepočúva a nič mu už nevravia Sweet, Slade, S. Quatro, Nazareth a podobne. On má rád hlavne súčasný gitarový USA rock.
Ja som taký skoro-všežravec. S vyššie menovanými som vyrastal. Teda, s ich hudbou 🙂. Konkrétne Nazareth a Slade mi najviac chutia. Jasné, že 70. roky prednostne. Ale Nazareth má v každej dekáde dobrú hudbu. Aj keď nie komplet albumy, na každom ma niečo baví.
Tento recenzovaný môže byť.
Marek, dík za recenzi.

dan @ 10.12.2020 06:43:34
Bohužel Nazareth patří do typu kapel jako AC DC, Slade, Swet a podobně. Tedy obyčejná hudba založená na opakujícím se riffu, podobném tempu a s oplzlým textem. Nedivím se jejich balancování nad propastí sebe ukřižování. Další desky jsou toho výmluvným důkazem.

Simon @ 10.12.2020 11:20:16
Mně se tohle album líbí.

pinkman @ 10.12.2020 11:34:40
Tak přesně o takovém pohrdání jsem psal. Všude se najde nějaký..........

Nazareth si svým stylem vybudovali slušnou fandovskou základnu, prodali milióny desek, naplnili obrovské haly, tak a teď oponuj.

EasyRocker @ 10.12.2020 15:19:29
Přesně jedna z kapel, jejíž tvorba už mě před pár lety nějak přestala brát. Nechal jsem si jen Hair... to je pořád peckoidní, ale zbytek mi přišel už na jedno brdo.

stargazer @ 24.06.2024 15:58:40
Nazareth byla kapela, která mě celý život nějak míjela. Ale tahle deska a Malice in Wonderland byly jediné tituly, co jsem si nahrál kdysi na kazetu a líbily se mi oba. Je načase se pustit do dalších jejich desek. Nejsem zrovna fanatický hledač něčeho nového, ale občas udělám vyjímku. Nazareth je pro mě přesně ta hudba, která nepotřebuje zrovna velkého soustředění se - do práce ideální.