Quatermass - Quatermass (1970)

Dnes bych tu rád připomenul jedno dosti utajené progresivní těleso z hluboké hudební minulosti. Jeho jméno je Quatermass a já osobně tuto kapelu vnímám jako výbornou alternativou pro příznivce Atomic Rooster a ELP. Je to jeden z mých mladších objevů na art-rockovém poli. Už si přesně nevybavuji, kterou cestou jsem se k nim dopídil a ani netvrdím, že jsem nějak přehnaně unešen repertoárem tohoto debutního alba, ale jako příznivec téměř všeho dobrého sedmdesátkového, vnímám soubor jako adekvátní oživení a schopného konkurenta psychedelické stopě, kterou v oněch letech po sobě zanechal kupříkladu právě atomoví kohout.

Jméno Micka Underwooda je dobře známe z působení v bandu Iana Gillana. Jeho hra na mnou oblíbených deskách Double Trouble a Magic je živelná a energická. V řípadě Quatermas jde o daleko sofistikovanější pojetí, s množstvím najazzlých stylových odboček a psychedelických struktur. Jestliže hrál v Gillanově angažmá rockově přímo, tady se technicky vyřádil jen co je pravda.
Basák Johnny Gustafson hrál s Gillanem rovněž, na jeho prvních sólo počich po odchodu z Deep Purple. Jeho úchvatnou hru slyšíme na monstrózních fusion deskách Clear Air Turbulence a ve stínu pobývajícím podceňovaném albu Scarabus.

Quatermass sic nemají ve svém středu dvojici klávesistů, jejichž hra mě tolik okouzluje u sousedů Greenslade, ale nezní ani tak chladně a akadedmicky jako přirovnávaní ELP. Jejich pojetí nejvíce koresponduje s psychedelickými podmínkami vytvářenými uvnitř Atomic Rooster. Občasné Emersonem inspirované pasáže zní krapet křečovitě, ale nejsou tolik vyumělkované a obsahují dravější a syrovější jádro. Zpěv si na desce vzal na starosti právě basák Johnny Gustafson, který má příjemný hlas obzvláště v zastřenějších rejstřících, ale když tlačí na pilu, není jeho pronikavý řev úplně tím pravým ořechovým.

Samotné skladby jsou precizně prokomponované a do detailu vypiplané. Hudební tok se střídavě pohybuje mezi artrokově klidnými vodami a burácející hard-rockovou masou. Najdeme tu i několik jímavě tichých zbožných motivů na hammond, či klasicistních klavírních odboček k vážné hudbě. Instrumentálních pasáži je zde dostatek, ale stejně tak i těch zpívaných, čímž deska na rozdíl od svých kolegyň tak trochu odbočuje k přístupnějšímu žánru s řadou záchytných míst.
Právě díky nim přimhouřím oko a z 3,5* zaokrouhlím na 4 rovné.
reagovat

luk63 @ 20.07.2019 11:57:50
K větám "Jméno Micka Underwooda je dobře známe z působení v bandu Iana Gillana" a "Basák Johnny Gustafson hrál s Gillanem rovněž, na jeho prvních sólo počich po odchodu z Deep Purple" jenom doplním, že Gilan byl s Underwoodem i Gustafsonem už na konci 60. let v popíkové kapele Episode Six.

Brano @ 20.07.2019 16:04:33
Quatermass je klenot klenotov!Ako hudba z inej planéty,z inej dimenzie.U mňa jednoznačne za 5*.

luk63 @ 26.07.2019 11:46:30
Už nějakou dobu poslouchám jinou muziku, než když jsem přišel na PB. Ve sbírce mi ale tohle CD zůstalo, tak jsem ho vyštrachal a dnes si ho pouštím už podruhé - je to opravdu vynikající album. A to píši i přes to, že jsem k deskám svého mládí dnes o dost kritičtější, než ještě před pár lety.

dan @ 26.07.2019 12:20:38
Příznám se, že kapelu absolutně neznám. Určitě jde zcela pochopitelně o nějakou dávno zazděnou archiválii. Ale ten obal působí hodně zlověstně. Poslechnu si.

Zdeněk @ 26.07.2019 12:41:04
Jako pamětník si Quatermass a jejich skladbu Black Sheep In the Family pamatuji z rozhlasového pořadu Kotouče slávy,
který uváděl Pavel Černocký. Tuhle věc jsem si nahrál i s
komentářem disc-jockeye na kotoučový magneťák.Zazněla v jednom z posledních vydání "Kotoučů" než byly v roce 1970 definitivně umlčeny.

dan @ 26.07.2019 16:27:49
Muzika je to určitě zajímavá, ale nic pro mě. Slyším v tom kopii Van Der Graaf Generator.

Quatermass je pro mě dávný závan polozapomenuté kapely z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, která se dílem okolností dané doby bohužel neprosadila natolik, aby se stala legendárním pojmem, jako řada jiných jejích souputníků.
O jejich existence jsem věděl, ale jejich eponymní album pro mě zůstávalo dlouhá léta nějak nedostupné a vždycky se nějak hůř shánělo než jiná hudby oné doby.
Když před několika lety předčasně zemřel můj dobrý kamarád a zůstala po něm velká sbírka CD, požádala mě jeho sestra (která k téhle hudbě neměla žádný vztah), abych jí pomohl tuto sbírku rozprodat s tím, že si potom budu podle vlastního výběru moci ponechat několik titulů. Rád jsem se téhle role ujal a tímto způsobem se do mé sbírky dostalo vedle jiných titulů i tohle alespoň pro mě raritní album raritní kapely. Vytvořil jsem si k němu zvláštní vztah, jako památka na zemřelého kamaráda a vzpomínka na zapomenutou hudbu…
Zatímco Micka Underwooda mě nějak vypadlo z paměti, Petera Robinsona si po odchodu Robina Lumleyho z Brand X pamatuji v jejich řadách (ale i jinde) a Johna Gustafsona znám z Roxy Music, Hard Stuff a od Iana Gillana. Myslím, že jsem v dobré společnosti……

ENTROPY – ponurý úvod na preludující varhany připomene předobraz klasické mše. Možná by se mohl posluchač splést a zauvažovat, zda nejde o nějaký projekt Mariána Vargy….

BLACK SHEEP IN THE FAMILY – strašidelné psychedelické zvuky varhan a tónového generátoru otevírají další skladbu, do které se vkliňuje důrazná rytmika bubeníka Micka Underwooda. Hráč na hammondky a klavír Peter Robinson má důležitý úkol, jako jediný nositel melodické struktury zde zastává zásadní funkci, ale je tu i baskytarista a zpěvák John Gustafson, jehož pronikavý hlas se velmi dobře hodí do tohoto tématu. Skladbu (alespoň mám ten pocit) znám z podání Rainbow. Na albu Ritchie Blackmore´s Rainbow z r. 1975 je tahle skladba úvodním songem, interpretovaná Ronniem Jamesem Diem….

POST WAR SATURDAY ECHO – třetí skladba zcela zjevně navazuje na Nice, snad Emerson Lake And Palmer… klasicistní postup ovládání hammondek ovládne prostor a opakující se téma stupňuje harmonickou strukturu…. Dochází ovšem k proměně a máme tu jakýsi derivát Czeslawa Niemena (!?). Spojení soulu a blues. Gustafson zpívá opravdu výteně. Mám dramatický forsírovaný vokál a dodává skladbě patřičné napětí, zatímco Robinsonovy hammondky lehce bublají a Underwoodovy bicí spíš tikají. Baskytara je poměrně výrazná a podmiňuje rytmickou stavbu skladby. Zásadní akcent a skladba vybuchne jako sopečná erupce a patetické hammondky společně s procítěným vokálem ovládnou prostor s pádnými ranami do bicích nástrojů. Podle bluesových pravidel se zde střídají nálady a emocionální vibrace. Klavírní téma uprostřed skladby je pečlivě zahrané s mírným jazzovým odstínem. Zní poněkud opatrně, ale má roli spojovacího můstku mezi dvěma tématy a opět se přitlačí na dynamiku a divadelně dramatické pojetí skladbu žene do větších obrátek…..Tady si opravdu podává ruku Emerson s Vargou (!). Je to ovšem Robinson, kdo řádí v jejich duchu na klaviaturách a důrazné rytmické akcenty skladbu důrazně špikují jako voňavou pečeni. Smysl pro dramatickou koncovku a vyznění kapele nechybí v žádném případě, třebaže si myslím, že ve své době musela čelit kritikům ve smyslu plagiátství výše jmenované kapely. Poslouchá se to ovšem dobře a Gustafson na zpívajícího baskytaristu zpívá opravdu mimořádně!

GOOD LORD KNOWS – podobně jako v symfoniích, přichází zpozadí silný klávesový sound a tady bych zase řekl, že leccos mohli odposlouchat v instrumentaci tehdy ještě startující Genesis. Robinson vedle klavíru, varhan používá i cembalo a také sem vstoupí mocný symfonický nástup smyčců jako ve velkém rozmáchlém tématu. Aranžmá jakoby sloužilo nějakému velkofilmu, ale pevný sound zvolna odeznívá v prostoru….

UP ON THE GROUND – zatím nejrockovější podíl na albu. Ano, zde varhany a dravá baskytara vytvářejí „kytarový sound“ opisující hardrockové téma ve výrazném riffu. Gustafson se opravdu dostává do mimořádné formy. Jeho basové linky a expresivní vokál jsou opravdu jedinečné. Tohle je spojení hardrocku a classical rocku s absencí elektrické kytary. Opravdový rocker si zde přijde na své. Tady je to správné klima a podhoubí pro dravou formu žádaného varhanního hardrocku se vším všudy. Hudba na plný plyn. V další instrumentální pasáži se hudba promění na komplexní kooperaci rhythm and blues a funku. Gustafson hraje se stejnou razancí jako Jack Bruce nebo Roy Babbington a Robinson sjíždí svoje hammondky ve stylu Briana Augera střídaného Keithem Emersonem. Postupně se téma proměňuje z pianisima do fortissima a zpět. Snaha posluchače strhnout je zde naplněna včetně zajímavých breaků na Underwoodovy bicí a možná zde trochu cítím i vliv Atomic Rooster….. podmanivé a krystalizující!

GEMINI – tuhle skladbu bych označil drsný rock, hraný bez přítomnosti elektrických kytar. V další fází se dostáváme na velebnou kostelní platformu s majestátním soundem, ale hned poté se hudba opět strhujícím způsobem promění v dravou horskou řeku. Tady se opravdu kapela snaží upoutat pozornost řadou rytmických a aranžérských zvratů ve velkém stylu. Klavírní téma má údernou nosnost a pomáhá baskytaře a bicím s rytmickým motorem, zatímco terén ovládnou ďábelsky znějící hammondky – nástroj – který v dané době prožíval velký rozmach a těšil se velké oblibě. Oslavná óda na objevování vesmíru z pohledu americké lodi Gemini je promítnutá do strhujícího pojetí. Chvála opět dopadá na Gustafsona v celé šíří až do širokopásmového rozptylu podpíraného bubenickými a klavírními vzestupy….

MAKE UP YOUR MIND – baskytara zde hraje nejenom rytmickou roli, ale svou melodickou linkou vykrývá prostor, který by zcela určitě u jiné kapely zaujala elektrická kytara. Vrstvení Gustafsonova hlasu v dalších vokálech je dobře nasměrováno nad hammondkový sound. V lecčems se ovšem tahle skladba přibližuje i americkým Vanilla Fudge – tím patosem, vrčivým tremolem a psychedelickým dozvukem. Varhanní pojetí je výborně vsazeno do skladby, kde se konejšivé šumění jakoby pekelného stroje prolíná s ráznými bubenickými a basovými akcenty. Do skladby vstupuje bluesové téma svou naléhavostí a vrstvením varhanního soundu ve třech polohách. Vlastně Quatermass nic jiného ani nezbylo, když se chtěli důsledně držet tria bez kytarové přítomnosti. Že to jde, o tom nás tahle skladba přesvědčuje zcela jednoznačně. Nechci přímo tvrdit, že tohle je nejlepší skladba na albu, ale patří určitě mezi nejlepší….. Vygradované téma nakonec přináší opětné zpívané téma a tenhle zvláštní kousek končí.

LAUGHING TACKLE – Gustafsonova baskytara zde hraje výrazné basové téma v opakujícím se schématu. Dodává skladba napětí, záhadnost a pulsaci, zatímco varhany bloudí v prostoru společně s klavírem a bicí přizvukují. Pojednou vysoký rejstřík hammodek vede sólovou melodickou linku s dlouhými tóny, které se rozkreslují. Rhythm and blues si zde podalo ruku s jazzem a psychedelií. Zvuk smyčců nabírá na obrátkách, částečně se ztrácí a zase se vrací a mám pocit jako bych letěl velmi nízkou nad opuštěnou krajinou zahalenou do potemnělého hávu a mohu mít pocit, že můj let hned tak neskončí. Tohle je symfonie v nějaké přepracované podobě – vedle klavíru, hammondek slyším krátce i elektrické piano…. Podle dobového zvyku ani zde nemůže chybět sólo na bicí nástroje a tak Mick Underwood přesvědčuje, že je velmi erudovaný a technicky vybavený bubeník a zahrnuje nás řadou breaků. Elektrické piano a jazzové mírně avantgardní postupy zase připomenou Soft Machine a je tu opět nálet smyčců a šíleně rychlé stupňování harmonie a Gustafson vrací zpět úvodní téma. Desetiminutová kompozice zahrnuje v sobě řadu harmonických erupcí a strhujících explozí za asistence smyčců, že by i Stravinskij se svým Svěcením jara zaplesal. Na svou dobu hodně odvážné hudební téma. Svědčí o jasné koncepci přítomných hudebníků ve snaze vytvořit náročnější umělecký tvar, který by překročil mnohé hranice

ENTROPY – dravé rockové téma se vrací zpočátku alba a přináší jasnější hudební přínos, který nám nabídne hardrockový model a přehlednějším modelem. Gustafson zpívá s velkým dramatem a dokázal bych si ho představit v Atomic Rooster (kteří baskytarové služby nepoužívali). Že by tam ovšem zapadl po instrumentální stránce jsem zcela přesvědčen. Zpívá líp než Du Cann, stejně dobře jako French. Tohle je jízda na plný plyn ve strhujícím tempu a občas i přes krajnice….
Obě připojené skladby ze singlu jsou pro mě derivátem Atomic Rooster zcela zjevně a nezastupitelně. Tohle je model progresivního rocku počátku sedmdesátých let který je přesně střižen na moji míru
Quatermass jsou neprávem zapomenuti. Takovou hudbu vám v rádiu nezahrají a ani na tom málu rockových rádií bude toto album těžko připomínáno, což vnímám jako chybu. Třebaže vliv jmenovaných skupin zde nemohu neslyšet, musím se sklonit nad koncepčním přístupem a hudebním ztvárněním a tak třebaže jsem byl dlouho přesvědčen od čtyřech hvězdičkách… nakonec za tu nadčasovou, třebaže ne vždy původní tvorbu těch pět dám. Trio zde odvádí práci před kterou mi nezbývá než hluboce smeknout!


reagovat

luk63 @ 28.06.2012 16:27:57
Petře, máš recht! Taky dávám 5 :-)

nowhere_man @ 28.06.2012 16:54:34
Súhlas. Ale málinko poopravím - Black sheep of the family skutočne nahrali Rainbow na prvé album, ale nie je otvárací song, ale až tretí. A inak vydali ho aj na singli, ešte pred nahratím zvyšku albumu (ak nepočítame jeho B stranu Sixteenth century greensleeves).

Brano @ 28.06.2012 20:03:15
Petr:Quatermass nie je zabudnutá kapela,aspoň u mňa nie.V zbierke mám originál CD od Repertoire a vždy keď toto CD počúvam,tak ten deň je pre mňa sviatkom.Vďaka za recenziu a za pripomenutie.

Petr Gratias @ 28.06.2012 20:59:07
Zdravím, pánové....
For Nowhere Man: jasně - máš pravdu - na zmíněném prvním albu Rainbow je otvírák skladba Man Of The Silver Mountain.... tak teď mi to docvaklo. Sorry, přeházelo si mi to - díky za upozornění.

For Brano: přesně tu stejnou verzi od Repertoire Records z r. 1990 jsem získal....když píšu "zapomenutá" - není to myšleno pejorativně, ale vycházím z vlastní zkušenosti, že tohle albu
(a kapela) je pro většinového posluchače zcela neznámá. Rád bych se samozřejmě mýlil, ale bylo by docela zajímavé udlat anketu na téma QUATERMASS, aby se objektivně progboardisté vyjádřili a taky se zkus zeptat ve svém okolí, kdo tuhle kapelu bude znát.... Stejně na tom budu třeba i takoví RARE BIRD...
Zdravím!

PaloM @ 29.06.2012 06:40:09
Tento album mi priblížili pred pár rokmi fanúšikovia Progboardu, a som za to vďačný. ešte stále sa dá kúpiť za rozumnú cenu za 11,5 - 14 €.

luk63 @ 29.06.2012 14:46:12
Ještě bych dodal ke skladbě č. 2: jmenuje se BLACK SHEEP OF THE FAMILY a jednu její velmi příjemnou verzi natočili také Fat Mattres a vydali v roce 1970 na B straně singlu (A strana: HIGHWAY).

Mirek Kostlivý @ 29.06.2012 15:48:44
Tak v Praze určitě známá v 70. letech byla díky skupině Perpetuum Mobile (Tony Vacek - zpěv, Slávek Janda - kytara, Milan Broum - basa, Borek Kadlec - klávesy, Ludvík Šíma - bicí), kteří na Ořechovce na jaře roku 1973 Quattermass k tanci(!) hráli. Pamatuji, že dávali něco z 1. sólovky Kena Hensleyho, a dost věcí od Captain Beyond. A jak výborná kapela to byla, tak to člověk i po těch letech ocení, když si poslechne jejich cover skladby Mesmerization Eclipse od Captain Beyond >> odkaz
Velká škoda, že se tak brzo pod tlakem okolí museli rozejít. Petře, kdo jste je neslyšel, přišli jste v těch letech o hodně! Mě tenkrát zaujali ještě více než rockový Energit (Padrůněk, Khunt) nebo Formace (Mišík po rozpadu Flamenga).

Petr Gratias @ 29.06.2012 19:42:24
Zdravím, Mirku....
ano, oprávněně Ti závidím, že jsi
PERPETUUM MOBILE slyšel a viděl na vlastní oči.
Skupinu u pamětníků provázejí jenom pochvalné zvěsti.
Musela to být instrumentálně velmi silná jednotka, podobně jako ve stejné době působící skupina ABRAAM.
Bohužel nehráli asi nikde jinde jen v Praze a blízkém okolí.
Do Brna stoprocentně nezavítali. V r. 1973 by mi jejich vystoupení určitě neuniklo.
Zatracený bolševik.... nedovolil jim natočit ve studiu ani jediný singl, natož elpíčko!!!!
Je to věčná škoda!!!

hejkal @ 30.06.2012 05:39:52
Album Quatermass som dostal od brata na narodeniny kedysi dávno a cestu som si k nemu hľadal dlhšie. Je to skvelá, ale predsa len nie úplne prístupná nahrávka. Každopádne som si nikdy nenašiel cestu k reunionu a Quatermass II.

Petr Gratias @ 30.06.2012 08:53:13
Pro Mirka Kostlivého....
ještě jsem si vzpomněl, že mezi léty 1971 a 1974
existovala v Brně skupina GENERACE Q.
Karel Kramár: kytara, Jiří Lisický: zpěv, Milan Libra: varhany, Zdeněk Blažek: baskytara, Jaroslav Matějka: bicí nástroje.
Hráli poměrně tvrdou a syrovou hudbu: hard rock křížený s blues. V té době řada skupin inklinovala spíš ke komerci, hráli v kavárnách anebo se pod tlakem doba rozpadala. Udrželi si vysokou laťku instrumentální dovednosti a podařilo se jim natočit několik skladeb ve studiu Čs. rozhlasu. "Pomoci" jim
měl vlivný dramaturg. Měl prý se skupinou svoje plány... Když GENERACE Q striktně odmítla doprovázet popové zpěváky a zpěvačky do estrád, tak nechal všechny rockové nahrávky ve studiu nemilosrdně smazat a kapelu označil za nežádoucí, nehodící se do modelu normalizační kultury první poloviny sedmdesátých let......
Nechci tuhle kapelu nějak s PERPETUUM MOBILE a ABRAAM srovnávat, ale bylo to "jenom" další kapela, která navzdory svým prokázaným kvalitám instrumentální a pěvecké kategorie měla upadnout do zapomnění....
Dodnes si pamatuji ten jejich syrový sound, výtečnou souhru a hlas zpěváka....
Tady ty komunistické čistky za normalizace nadělaly velkou škodu v naší domácí kultuře....

Na úvod sa ozve niekoľko introidných zvukov s názvom Entropy a potom prichádza brutálne podarená prerábka hitu Black sheep on the family. Ritchie je super, ale na toto sa, pri všetkej úcte, nechytá. Dlhočizná trošku bluesová Post war Saturday echo patrí spolu s predchádzajúcou skladbou k tomu naj, čo sa na albume nachádza. To neznamená, že ďalej sa už nič nedeje!

Jemná Good Lord knows na chvíľu odľahčí atmosféru a výborná tvrdá a posadená hard rockovica Up on the ground škatuľkárom pripomenie, čo je to hard rock. A v úvode ešte aj skladba Gemini. Tá sa vyznačuje aj tichými chrámovými pasážami, a vôbec, je to fajnová vec. Make up your mind sa vyznačuje melodickým spevom a vskutku plavnou basou. Keďže má cez osem minút, po nejakých slohách všetko stíchne, iba kláves píska, postupne vyhrmí a nastupuje priam metalová atmosféra (taká ta čiernosmrťová). A postupuje typická emersonovská pasáž, klávesy dominujú. Laughing tackle začína vláčne, ale zlovestne. V pomalom tempe, ale bez známky lenivosti. Celý tento dlhočizný úvod má veľmi blízko ku klasike. Mihne sa tu bicia exhibícia a koniec albumu sa nesie v duchu úvodného Entropy.

Bonusový dovetok zložený zo singlov sa skladá z One blind mice, čo je rázna rocková skladba a z Punting, čo je rozhúpaná vec nie nepodobná niektorým skladbám na druhom albume neskorších Hard Stuff.

Kedysi som tento album hodnotil dosť prísne, dnes môžem s čistým svedomím povedať, že dávam o hviezdu navyše. Super hudba. 4,5 *.

reagovat

Olaf @ 17.10.2009 16:17:59
Ano, výborná hudba

Konavi @ 19.01.2011 21:03:11
Musím autorovi recenze určitě poděkovat za objev, kterým jsem si rozšířil sbírku - rozhodně toho nelituji..)

pito63 @ 20.02.2011 19:19:15
Pripájam sa ku kolegom s chválou. Pre mňa veľmi príjemné prekvapenie!
Najviac ma chytila hard rocková jazda „Up on the Ground“, ale dostala ma i jemnučká „Good Lord Knows“. Aby to bolo férové, mal by som vymenovať asi všetky. Nie som hudobník, ale dovolím si tvrdiť, že tu hrajú skutoční majstri. Veľmi sa mi páči aj spevácky prejav Gustafsona.
Hejkal, vďaka za Quatermass!

martin69 @ 28.06.2012 16:25:51
Souhlasím s recenzí.Výborné album!