Barnodaj - Mauglí (1978)

Parta kolem Zdeňka Kluky a Pavla Váněho měla prostě smůlu s vydáváním desek. První album hudebníci nahrávali v době, kdy skupina již oficiálně neexistovala, album Mauglí bylo nahráno jakoby mimochodem a v době vydání skupina již vystupovala s programem Dialog s vesmírem. Také může posluchače neznalé věci mást fakt, že každé ze tří alb vyšlo pod jiným názvem skupiny. Ve výsledku je ale jedno, zda se skupina jmenuje Progress Organization, Barnodaj či Progress 2, protože skupina je vždy snadno rozpoznatelná díky typické melodičnosti, vokální preciznosti, instrumentální zdatnosti a snaze vytvářet komplikovanější kompozice. A i když její popularita nikdy nedosáhla úrovně jiných rockových skupin té doby, přece jenom zanechala v historii československé rockové hudby nezanedbatelnou stopu.
Album skupiny Barnodaj upoutá na první pohled černobílým obalem s motivy exotických zvířat z indické džungle. To koresponduje s názvem Mauglí, což má evokovat Kiplingovy Knihy džunglí. Snaha o koncepčnost však zůstala v půli cesty, v textech Pavla Kopty se to hemží i jinými inspiracemi, které Mauglího v mnohém nepřipomínají. Některé z nich, Kamarád Gramofon a Tutový typ, mně svou náladou připomínají Wolkerovy verše ze sbírky Host do domu.
Na desce najdeme devět veskrze příjemných písniček a jednu instrumentální skladbu. Ta má příznačný název Džungle a celé album otevírá. Rázem se přeneseme do tajuplné Indie, již má připomínat i užití sitáru. Následuje Strach, svižná píseň, pro kterou je charakteristická moravská melodičnost a která by se svým všeobecným námětem možná dala zařadit do cyklu o Mauglím. Určitě tam ale nezapadá Klukův Kamarád Gramofon, píseň, se kterou jsem měl dlouho problém a nemohl jsem ji vstřebat. Dnes vysoce hodnotím její posmutnělou nostalgickou náladu a orchestrální aranžmá. Píseň Štěstí je dalším kouskem, který zpracovává archetypální téma, což se objevuje již v písni Strach. Přiznejme si, kdo z nás trochu toho štěstí občas nepotřebuje. Bezedná tůň střídá dvě polohy, zadumanou a kolovrátkovou, a stejně tak i mé pocity z této písně jsou dosti rozporuplné. Následující dvě skladby, Dopis v láhvi a Prám z prámů, vždy prošumí kolem mě a velký dojem nezanechají. Větší dojem na mě udělá až Tutový typ, další Klukovo odbočení od bigbítu fungujícího na první dobrou. Pravý opak ale platí pro přímočarou píseň Mauglí, ze které se podle mě nestala odrhovačka jenom proto, že v době vzniku prostě rozhlas tvorbu nějakých divných hudebníků z Brna dokonale ignoroval. Album zakončuje skvostná skladba Osud, která je opět ozdobena sitárem a mohutnou orchestrací v závěru. Nejlepší píseň na desce zdobí neméně skvělý Koptův text a výtečný zpěv Pavla Váněho.
Co dodat? Určitě to není nejlepší počin brněnských rockerů a progrese aby na ní posluchač lupou pohledal. Na druhou stranu se jedná o příjemnou desku s několika podařenými písničkami a skvostnou instrumentálkou, což asi nebylo v té době zas tak málo.

reagovat

Snake @ 24.01.2016 20:30:08
Souhlas. Je to fajn deska s několika pěknými písničkami, ale určitě ne zásadní. Ty tři jsou - myslím - tak akundrát.

No, nevím. Pochopitelně jsou mi známy okolnosti a situace kolem nahrávání alba, ale nejsem ani pamětník, ani profesionální publicista, jen obyčejný rockový fanoušek hodnotící v rovině líbí - nelíbí. A v tomhle případě - přiznávám se - moc ne.

Jsou tu tři vynikající kousky : Dálný východ evokující, krásně vygradované intro Džungle a pak pompézní skladby Osud a Kamarád Gramofon, s opravdu pěknými vokály. Jenže co s tím zbytkem? Písničky Štěstí a Dopis v láhvi považuji za ještě celkem zdařilé, ač o progresivním rocku - nebo art rocku - nemůžeme mluvit ani náhodou a v pohodě dokážu vstřebat bigbít v podobě skladby Strach. Ovšem Prám z trámů, Bezedná tůň, Tutový typ a Mauglí jsou tou cukrovou polevou olepeny až příliš. A tam, kde celkem vydařený je hudební doprovod, to zcela pohřbí až, s prominutím, infantilní text...

Dobré pro sběratele, kompletisty a nekritické fanoušky, kteří přehlédnou i nějaký ten prohřešek. Dávám dvě a půl, s ohledem na pěkný obal a historické souvislosti zaokrouhlím na tři.
reagovat

kali @ 15.06.2014 05:41:57
Mám s touto deskou podobný problém jako autor recenze. Nelíbilo tenkrát, nelíbí dnes. Podobné to mám s Progres, ale chápu, že každému se líbí něco jiného.

Pro mírně neinformovaného posluchače je to docela lapálie – The Progress Organization – Barnodaj – Progres 2 – Progres: Pokrok…čtyři názvy a pořád jedna kapela, třebaže procházela personálními a stylovými proměnami. Je to docela legrace…. První album natočila skupina The Progress Organization a mělo název Barnodaj a druhé album natočila skupina Barnodaj a jmenovalo se Mauglí….
Na jaře 1972 – když už kapela neexistovala, jim vyšlo více než rok od natočení první album a potom se hudebníci „schovali“ do doprovodných skupin Marthy a Teny Elefteriadu a Boba Frídla, než se na konci léta 1977 opět zviditelnili, tentokrát pod upraveným názvem Progres 2….
V tom mezidobí ale producent Hynek Žalčík kapele znovu pomohl prosadit na Supraphonu druhé album, které vyšlo pod tajuplným názvem Barnodaj (název vymyslel jazzový trumpetista Big-bandu Gustava Broma v Brně) a tak se začal dlouhý nahrávací proces, který když byl konečně vydán jako album už dávno nereflektoval to, co v daném období skupina hudebně připravovala. To byly typické lapálie a piškuntálie sedmdesátých let. Nikdo si ale nemohl (a vlastně ani nechtěl) stěžovat, protože každý hudebník a každá skupina byla ráda, že album VŮBEC SPATŘILO SVĚTLO SVĚTA….
Boj s bolševickou a byrokratickou mašinerií se stejně nedal vyhrát a stačilo, aby nějaký idiotský ouřada svraštil tvář a ideologicky zahřímal, že tato hudba na desce nevyjde, protože to není v kulturním zájmu socialistického státu a hudební projekt by šel bez nějakého obšírného vysvětlování k ledu…
Album Mauglí mělo předlohu v románu Rudyarda Kiplinga a mělo představovat jednotící koncepční záměr, vycházející z románové předlohy… Škoda, že se skupina v době vydání více nezasadila o jeho propagování. Kromě titulní skladby se písně z alba v tehdejších rádiích moc nehrály (vlastně vůbec) a tak hodně lidí vnímá kapelu dodnes prostřednictvím slavného prvního alba a první rockové opery a tahle deska není plošně příliš známá – řekl bych, že je to škoda pro desku i pro kapelu…..

DŽUNGLE – tajemný úvod nám přináší opar indického orientu. Ohýbané tóny sitáru a následně perkusivní bubenické extempore, za dramatického doteku smyčců a přeznívajícího klavírního úderu. Pak jsou tu hammondky a percussion se prolínají se sitárem v introdukci, která předznamenává výlet do vzdáleného indického prostředí. Smyčcové závany a celkové proaranžování má v sobě nezbytný patos, který předurčuje celé téma až do tajemného zvukového perlení a šustění činelů…..

STRACH – důrazný rockový riff otevírá další skladbu. Měkký hlas Pavla Váně se prolíná s jeho kytarovými předivy. Povšimneme si výrazného baskytarového tónu Pavla Pelce, který ční nad Klukovými bicími nástroji. Melodicky úderný vstup akustické kytary precizuje dobře šlapající rytmika a klouzavé kytarové tóny mají až mazlivý nádech (což u skladba s názvem Strach asi málokdo očekává), výtečné jsou ovšem perfektně vystavěné vokály a sborový zpěv má onen zmiňovaný moravský timbr.

KAMARÁD GRAMOFON – pod další skladbou je podepsán Kluka. Jako skladatel dokáže vystavět melodickou linku a vložit do harmonie napětí a gradaci. Jeho hlas je správně přiostřený a nepostrádá dravost, pro kapelu důležitou. Aranžmá je výtečně pojednané a slyšíme smysl pro proporce. Jeho aranžérský přístup koliduje s určitými okamžiky na prvním progresovském albu, ale i s některými skladbami na Frídlových albech. Přiznám se, že jsem dodnes nepochopil obsah Koptova textu. Váně do mezihry mezi smyčce vložil dobře vystavěné kytarové sólo, místy trochu znějící jako od George Harrisona. Mění ale napětí a výraz a to jeho gradaci velmi prospívá. Závěr je uvolněně nekonkrétní….

ŠTĚSTÍ – Martin Kratochvíl z Jazz Q vypomohl hrou na Moog synthesizer, který v dané době zdaleka nebyl běžnou součástí vybavení rockových kapel a tím získala skupina nový prvek. Varhaník Sochor mírně vyčnívá s hammondkami a vytváří tak harmonický background šlapavé a dusavé skladby v prvním rockovém plánu. Také zde Váně nahrál melodické kytarové sólo a jeho čistý srozumitelný hlas deklaruje přirozenost a otevřenost bigbítového písničkáře bez nadutého manýrismu. Opět je třeba pochválit aranžmá, ale i rytmickou složku, která neomylně odvíjí svoji výtečnou souhru….

BEZEDNÁ TŮŇ – skladba má zajímavý začátek, ale posléze se promění v dost popově znějící píseň. Je ale proaranžovaná tak, že neuráží a čitelně v ní lze vypozorovat vypravěčský záměr. Optimistické vyznění je nadevší pochybnost. Pochodové tempo mi sice ne úplně vyhovuje a tak je skladba zachráněna v závěru opakujícím se motivem z úvodu skladby…

DOPIS V LÁHVI – trochu nádech jazzrocku. Liché rytmy a perfektně kolektivní aranžmá za aplikace dechové sekce. Dobře preparované basy a rytmické breaky. Rytmické základy jsou opravdu jedinečné. Výrazné vybočení z koncepčního pojetí ostatních skladeb. Saxofonové sólo nahrál Jan Kubík (ex-Flamengo) v době vydán alba člen Bohemie. Hodně netypická záležitost pro kapelu. Muzikantsky podmanivá a chytlavá záležitost na první poslech…

PRÁM Z TRÁMŮ – ke slovu se dostává klavírista a varhaník Jan Sochor. Jeho ryzí, měkký a čistý hlasový projev je softrockového výrazu. Skladba má čitelnou skoro beatlesovskou atmosféru melodické bezprostřednosti, kterou čeří zajímavá mezihra na synthesizer s klavírními postupy a tikající rytmikou a píseň se valivě odvíjí jako prám, který zvolna pluje po vodní hladině jemně posouván tokem tajemné řeky. Skladba je ale příliš krátká a musím vyjádřit určité zklamání, že Sochor má autorsky na albu pouze jedinou skladbu. Líbí se mi svou samozřejmostí a nicnepředstírající otevřeností s jistou porcí melancholie….

TUTOVÝ TIP – písničkový model další Klukovy skladby. Už se opakuji, ale více než samotná skladba se mi líbí aranžmá a zpracování. Je kreativní a proměnlivá a bigbítový model se odvíjí v poměrně jednoduchých obrazcích se zapojením klavíru, synthesizer, hammondek a svižné elektrické kytary…. Dodnes jsem nepochopil, jak mohl odpovědný redaktor obalu pustit hrubku v názvu. Nejedná se o TYP, ale TIP. To ostatně potvrzuje i obsah textu, kdy se dozvídáme, že neznámý bookmaker dává tip na koně jménem Klaun…. Neuhlídal to odpovědný redaktor obalu, ani producent, ani redaktor Ediční řady…..

MAUGLÍ – skupina Progress Organization potažmo Progres 2 nikdy neměla moc hitů. Tady se ale podařilo vytvořit skutečný model hitové skladby. Jednoduchá a přehledná melodie, zpívaná otevřeně a laskavě chlapeckým hlasem Pavla Váně… Skladba brzy zlidověla a hrála se na mejdanech i u táborových ohňů a vlastně dodnes patří do kmenového repertoáru skupiny, ať už procházela různými personálními a stylovými proměnami. Měkký sound se dobře poslouchá a svádí k následování ve zpěvu a kytarovém doprovodu….

OSUD – vynikající úvod téhle závěrečné skladby. Retrospektivně sejmutý zvuk klavíru Jana Sochora a skladba, která patří mezi nejsilnější okamžiky na albu. Má dramatický náboj a je plná emocí. Váně zpívá s ryzí přirozeností a aranžmá skladbu posouvá v refrénu do pořádně rozpoutaného víru emocí. Pelcova baskytara zde předvádí výtečnou práci v ostinatech a protože se album chýlí ke konci, je zde zpět opět sitár a celá skladba se v instrumentaci rozjíždí v rychlém tempu. Pochválit je třeba i výborné sborové zpěvy, které podmiňují obsah textu, který má výrazný poeticko-epický náboj. Vířivé breaky Klukových bicích se snoubí s Pelcovými basovými attacky, které pohltí smyčcové těleso… závěr retrospektivního Sochorova klavíru je tečkou za celým hudebním výletem…..

První album tohle druhé řadové album nepřekonalo. Myslím, že laťka nasazená na jejich premiérovém projektu zůstala nedotčena. S odstupem času se mi jeví Mauglí jako více písničková záležitost. Skladby mají jasnou melodickou linku a harmonickou přehlednost. Sborové zpěvy znějí moravsky a nikdo zde nepředstírá nějaký undergroundový záměr. Na druhé straně jsou všechny písně velmi dobře proaranžovány a není zde nic ponecháno náhodě nebo improvizaci. Produkce alba je pečlivá a i jednoduché melodické nápady jsou vystavěny s filigránskou pečlivostí – albu chybí větší syrovost a možná dravost. Na koncertech kapela zněla odvážněji, ale na albu to tolik čitelné není. V době, kdy se rocková hudba u nás nadechovala k novému životu po letech spánku, bylo důležité, aby ten start byl odhodlaný a nekompromisně prudký…
Zdá se mi, že kapele tady trochu chybí více odvahy riskovat a nabídnout suverénní rockový sound. Přesto se mi ale album jeví jako povedené, třebaže ne všechny skladby mají tu jednoznačnou přesvědčivost, jako to vykazuje první album Barnodaj.
Hledači skrytých významů si položí otázku, kdo je to vlastně na obalu zachycen v sestavě, která je jinak domnívám se čitelná… Zleva baskytarista Pavel Pelc, bubeník Zdeněk Kluka…. kytarista Pavel Váně a klávesový hráč Jan Sochor. Mezi Klukou a Váně je neznámá tvář. Je to Pavel Knotek – hráč na flétnu a saxofony, který působil ve Skupině Jana Sochora s ostatními hudebníky a plánovalo se, že přejde jako hudebník i do Barnodaje. S tím se vytiskl i obal, kde hudebníci tvoří součást směsice exotických zvířat. Knotek ale nechtěl absolvovat bigbítovou nejistotu a raději se uchýlil k barovému hraní a když album konečně vyšlo, obal už nikdo opravovat nemohl, takže je na něm zobrazen hudebník, který tam vůbec nehraje….
Melodický moravský bigbít dekoruji čtyřmi hvězdičkami!




reagovat

Cossack @ 21.11.2011 21:29:05
Souhlasím s tím, že jde o kvalitní album (klidně bych půl hvězdičky přidal a zaokrouhlil nahoru, takové „Štěstí” či „Osud” jsou naprosto vynikající, a pochopitelně i další skladby stojí za to), stejně jako s tím, že debut byl ještě podařenější.
Jen bych chtěl vznést dotaz (případně poopravit nepřesnost)... Ne, že by na tom nějak zvlášť záleželo, na kvalitu hudby na obou nahrávkách to nemá nejmenší vliv, ale odkud jsi Petře zjistil, že debut „Progressorů” se jmenuje Barnodaj? (Wikipedie se mi v tomto směru jeví velmi nevěrohodná až chaotická.)
Pokud vím (ale můžu se pochopitelně mýlit), tak album The Progress Organization z roku 1971 je eponymní, neboli bez názvu. To, že se na hřbetu a zadní straně obalu desky, a taky (v závorce) na středu vinylu, vyskytuje vedle Progress Organization jméno Barnodaj, je vysvětleno vzadu vpravo dole na obalu takto: „Během nahrávání začala skupina používat český název Barnodaj.”
Víš-li víc, pak to zde, prosím, objasni, pokud ne, zkus se zeptat Váněho či Kluky, až s nimi někdy budeš mluvit (třeba si vzpomenou)... Jestli některého z nich v dohledné době potkám, udělám totéž. (Jak už jsem psal, ne že by to bylo něco důležitého, ale docela by mě zajímalo, jak to doopravdy je – bylo...)
A díky za recenzi! ;-)

Petr Gratias @ 21.11.2011 23:58:03
Zdravím, Cossacku....
s Pavlem (Váně) budeme mít v dohledné době schůzku na téma naše společná knihy V erbu Progres... takže to úplně nejpřesnější vysvětlení Ti podám až poté, ale pokud se zatím spokojíš s mojí verzí tak asi takto.
The Progress Organization je skutečně název prvního alba. Je to eponymní album. Normalizace postupovala na počátku sedmdesátých let už pořádně dlouhými kroky a tak bylo třeba jednat. Hynku Žalčíkovi se podařilo prosadit takřka na poslední chvíli do Edičního plánu Supraphonu jejich album. Název Progress Organization se tam ještě podařilo vměstnat, ale skupina skutečně začala používat neutrálně nicneříkající název Barnodaj, který vymyslel trumpetista Jaroslav Hnilička. Měl osobitý smysl pro humor a tak vytvořil originální dorozumívací řeč, které v uměleckých kruzích rozuměli jenom vyvolení. Byla to možná i obrana proti bolševikovi, který když se nedal porazit razantním způsobem, tak byly snahy ho různě zesměšňovat a po werichovsku si z něho dělat srandu... Albu se proto začalo říkat Barnodaj, protože každé elpíčko u nás "muselo" mít nějaký název a Barnodaj bylo docela originální a zapamatovatelné.
Možná by se dalo říci, že je o mírně podobný příměr, jako se LP Santana III běžně říká Batuka, ale album se taky tak oficiálně nejmenuje (jemu se o přízvisko postarala úvodní instrumentálka)
Progress Organization se rozešli do různých angažmá, když předtím obhájili profesionální status.
Progress Organization ještě v r. 1971 několikrát společně v Brně zahráli na Šelepce, ale už ne pod názvem Progress Organization a také se jejich sestava měnila podle toho, kdo byl v Brně zrovna k dispozici - takže hrálo třeba trio Váně-Sideridis-Tuhý (bubeník ze Skupiny Aleše Sigmunda), nebo Křižan-Sideridis-Kluka (Křižan kytarová persona z brněnského prostředí - bývalý člen Silver Stars, Stop The Gods a baskytarista Atlantis Petra Ulrycha).....
Potom název Barnodaj zanikl a když se skupina vrátila na rockovou platformu, tak v polovině sedmdesátých let se vrátila k názvu Barnodaj, pod kterým jim Žalčík jako producent zařídil vydání druhého alba (už bez Sideridise na baskytaru, který už v té době žil mimo republiku).
Když zanikla Skupina Jana Sochora a kapela začala pracovat na projektu rockové opery, hudebníci se museli paralelně živit hraním po zábavách, aby měli nějaký plat a teprve od února 1978, kdy byla slavnostní premiéra Dialogu s vesmírem už plakátově byla triumfálně zpět jako Progres 2. Bylo to neutrální a kompromisně vysvětlitelné. Progress Organization by jim oficiálně neprošlo, ale protože chtěli kontinuálně propojit minulost s tehdejší přítomností - zvolil název Progres, protože slovo "progresivní" už bylo ve slovníku bývalého režimu jako něco hybného a moderního povoleno bez průtahů..
Ale zpět k Barnodaj. Název Barnodaj se pak vlastně vžil natolik, že i samotní členové kapely album pojmenovávají jako Barnodaj a mezi diskofily se album zavedlo stejným způsobem.
V r. 1993, kdy na Monitor Records vyšlo album poprvé v digitální podobě tuto okolnost nezdůrazňovalo. Tři roky po revoluci se více zdůrazňovaly anglické názvy jako jakýsi druh satisfakce a na jméno Barnodaj si nikdo nevzpomněl.
Reedice na FT Records 2006 s bonusy ale tuto okolnost reflektuje na obalu a na vnitřní etiketě.
Ještě jedna věc: album je třeba datem vydání řadit do roku 1972 - tehdy album oficiálně vyšlo a v březnu toho roku mělo slavnostní křest v Praze.
V r. 1971 se album nahrávalo, ale trvalo celý rok, než spatřilo světlo světa. Rozhodující pro datum vydání je termín, kdy ho label Supraphon po křtu oficiálně pustil do distribuce prodejen. Rok 1971 je nesprávný a všechna vydání to bohužel opsala, takže tím došlo k mystifikaci diskofilů....

Ještě poznámka: zajímavé, jak zvláštně platily normalizační vydavatelské poměry v Supraphonu v daných letech.
Tak album Meditace od Blue Effect bylo natgočeno 1969 a vydáno 1970 a podařilo se natočit polovinu alba česky a polovinu anglicky.
Album Město Er od Framus Five se natáčelo 1970 a bylo vydáno 1971. Tohle album muselo být natočeno celé česky. Polovina alba byla sice kainarovská, ale druhá polovina mohla být anglická, ale nešlo to....
Progress Organization natáčeli svoje první album (Barnodaj) v r. 1971 a v r. 1972 album vyšlo. Podařilo se natočit polovinu česky a druhou polovinu anglicky.
Kuře v hodinkách od Flamenga se natáčelo 1971 a vyšlo 1972 a už nemohlo být natočeno anglicky vůbec a proto se Žalčík uchýlil s Mišíkem ke Kainarovi (tohle bylo šťastné rozhodnutí, jak můžeme dnes konstatovat), ale původní záměr byl v angličtině...
a konečně Provisorium Deža Ursínyho bylo natočeno 1972 a vydáno 1973 a přesto se podařilo prosadit natočit album celé anglicky a to bylo na Supraphonu a ne na Opusu. Pod všemi těmito alby je podepsán jako producent Hynek Žalčík a label Supraphon....
Tak jsem se do toho trochu ponořil v širším záběru....
Zdravím Petr

PaloM @ 22.11.2011 05:49:38
Za študentských čias, vzhľadom na povesť skupiny, som s obrovským očakávaním poriadneho progres rocku kúpil LP Mauglí. Už samotný obal nevzbudil vo mne dôveru. Obsah platne ma sklamal, príliš mäkké a do popu ladené piesne. Takže toľko hviezdičiek považujem za preceňovanie, ktoré je odôvodneneé najmä nostalgiou fanúšikov.
Pre mňa je Progres a jeho klony stelesnený v Dialogu s vesmírom, Tretej knihe džunglí a Mozku.
Tu nemá Barnodaj svoje miesto, album mal byť začlenený do diskografie Progresu.
So záverom recenzie súhlasím, no Petr vzhľadom na priateľské vzťahy so skupinou používa príliš diplomatický slovník. Ja by som ich viac "seřval" :-)

Cossack @ 22.11.2011 08:34:37
Petře díky za doplnění informací (takhle nějak jsem si to myslel)... :-)

Palo, jsi podle mě na „Mauglího” moc přísný; ty skladby jsou parádní (např. takové „Štěstí” si umím představit v „kovovém kabátě” jako pořádnou pecku – je to jen o aranžích), hudebně jim není (přesněji nemám), co vytknout. Ale samozřejmě Ti neupírám právo na vlastní názor (jen s ním nesouhlasím)... ;-)

PaloM @ 22.11.2011 09:18:00
Cossack, to je pravda, sú to vkusné pesničky - ale nič viac. Aranžmá je dôležité. Jasné, rešpektujem tvoj názor, aj názor recenzenta.

Je pravda že na albu Mauglí jsem vyrůstal a patřila k mým oblíbeným. S odstupem času musím uznat , že působí dnes trochu úsměvně a určitě napřekoná první desku / česko.anglickou/ Progres Org.-Barnodaj - která i po létech , jako celek , se poslouchá skvěle a to už vůbec nezdůrazňuji nádherné teksty. Takž Maglí opravdu jen dva a půl
reagovat

PaloM @ 25.03.2009 20:23:32
Pesničky, možno trochu viac do popu než je zdravé, možno občas naivné texty, ale menej ako 3 hviezdy by som nedal. Proste pre Moravákov (a Brno obzvlášť) mám slabosť.

Právě vychází nově remasterované album Mauglí od legendárních Progres, doplněné třemi bonusy. Nové jsou na albu verze písní Mauglí a Osud a také píseň Rocky Mama, spoluautorem textu je legendární silák Franta Kocourek, který tehdy kapelu vozil na koncerty. Zvuk CD je velmi dobrý, booklet se všemi texty, dobové recenze a fotografie. Takové vydavatelské počiny jsou pro fanoušky kvalitního rocku opravdu radost.
reagovat

Wendy @ 01.04.2007 00:00:00
Mám za to, že tahle kapela vč.jejích dalších klonů(myslím změna názvu)si až tolik pozornosti a zejména pochval nezaslouží.Především s odstupem času vyznívají obecně všechna díla souboru respektive všech tří souborů poněkud úsměvně.Asi se tím dotknu řady skalních příznivců Progres nebo i hudebníků samých,ale je mi líto.Tohle je potrava jen pro zatvrzelé milovníky a nadšence.Ode mne vše na co šáhli tak max. za 2,5 bodu a poslední dvě placky s ohledem raději vanechám.

b.wolf @ 19.04.2007 00:00:00
všechno, na co šáhli? tak zrovna první placka - Barnodaj - je dle mého na téměř stejné úrovni jako flamengovské Kuře v hodinkách; jestli i tohle je pro Tebe za 2,5 star, tak mě zajímá, co Ty vlastně posloucháš, aby to bylo aspoň za 4?

Zdeněk @ 19.04.2007 00:00:00
ad b.wolf - naprosto souhlasím.První LP Progress
Organization je téměř/!/ v jedné lajně s "Kuřetem".
Dle mého názoru tuto vysoko nastavenou latˇku
dalšími deskami již nepřekonali.

Wendy @ 19.04.2007 00:00:00
to b.wolf dej mail,pošlu Ti přesný a kompletní přehled


to Zdeněk NESOUHLAS ! N E S R O V N A T E L N É !!

b.wolf @ 20.04.2007 00:00:00
to Wendy - b.wolf@seznam.cz a jsem skutečně velmi žádostiv... co však skutečně nechápu, proč nejde srovnat Barnodaj a Kuře v hodinkách? Jistě, J. Kainar jako textař je nedostižný, o tom není pochyb, ovšem jestliže Barnodaj obdržel titul Deska roku 1971, navíc sleevenote psal naprosto famózní Jiří Černý (kterého mám čest znát osobně), tak to zřejmě nebylo náhodou, či ano? A zrovna jsem si překlikl ze stránky Progress Organization, kde je řeč dokonce o zdravici?!?! To už je fakt hustý...

Wenzl @ 21.04.2007 00:00:00
to b.wolf Seznam pošlu,jak jsem slíbi.Jinak to vůbec neberte osobně,prostě se neshodnem a to je vše.Já zkrátka neslyším,co Vy ano a proto nesdílím Vaše nadšení:U spousty kapel by to bylo třeba obráceně.Nakonec,jistě bude ještě příležitost.Mějte se.W.

Wenzl @ 21.04.2007 00:00:00
to b.wolf Mrkněte na mail.

Není co hodnotit. Jak první deska (mimochodem deska roku 1971), Barnodaj, tak Mauglí,jsou kvalitní. Mauglí trochu utrpěl změnou textaře na poslední chvíli, takže se prokoušemeod sitáru až k houpacímu koníkovi. Mám to obrovské štěstí, že vlastním jak LP, tak MC a CD. velmi často poslouchám Osud, Tůň a Mauglího. A samozřejmě další desky. Loni jsem ve Zlíně na koncertu Progres2+futurum zjistil, že vyjde (konečně!!!!) na CD kompletní Dialog s vesmírem live, pro nás album naprosto kultovní, zvlášť temná melodie Planety Hieronyma Bosche II, kterýžto track jednak komunisti nepochopili, druhak nemohli vydýchat a mám ho.
reagovat

kolar.v@seznam.cz @ 07.04.2007 00:00:00
Nazdar poslal by jsi mi na sebe e-mail?

Mauglí je písničková, pěkná až skoro milá deska. Stejně jako Mct mám rád skladbu Kamarád gramofon. Včera jsem si CD zase několikrát poslechnul a při skladbě Osud mi běhal mráz po zádech. Perfektní. Obal je přímo hezounek, což vynikne hlavně ne velkém formátu LP.
reagovat

Historie skupiny Progress Organization/ Barnodaj je poněkud spletitá. V době vzniku alba Mauglí skupina vlastně už neexistovala a bývalí členové se sešli jen ve studiu. Přesto mělo album úspěch, hudebníci se pak dali znovu dohromady a pod názvem Progres 2 pokračovali v kariéře (v poněkud pozměněné sestavě).
V úvodní instrumentálce Džungle a v závěrečném Osudu hostuje Jiří Burian na sitár a tím nám evokuje krajinu ?hlavního hrdiny?. Album Mauglí ale není tak úplně monotematické, texty na sebe nijak nenavazují a některé s džunglí nemají nic společného, např. Tutový typ o houpacím koni Faun a nebo má oblíbená Kamarád Gramofon: ?Můj kamarád/ Už nechal hraní/ Chce v důchodu být/ Však na každý pád/ Nemá zdání/ Jak prázdný mám byt?? s nádhernými sbory v refrénu.
Tady na PGF si můžete poslechnout titulní skladbu Mauglí, která rozhodně není špatná, mně ale připadají zajímavější skladby: Bezedná tůň, Dopis v láhvi, Štěstí nebo Osud (a Kamarád Gramofon).
K albu patří i textová příloha (vložená), jsou tam ale texty jen čtyř skladeb: Prám z trámů, Bezedná tůň, Strach, Mauglí. Inu, je to taková česká cesta?

Přestože se dá o tomto albu říci, že patří k tomu nejlepšímu a nejvýznamnějšímu, co u nás ve své době vzniklo, tak si ho koupíte jen těžko. Tuším, že někdy začátkem 90. let se mělo pár kousků na CD objevit, ale dnes na něj v obchodě docela určitě nenarazíte. Nám, co vlastníme LP, nezbývá nic jiného, než pečovat o kamaráda Gramofona, aby se mu nezachtělo důchodu?
reagovat

Ivo, Chrudim @ 13.03.2006 00:00:00
Máte-li zájem, mohu Vám poslat kvalitní nahrávku nejen Mauglího ale i Barnodaj na jediném CD. Podařilo se mi sehnat nahrávky z CD na MD a pak převést do PC. Mimochodem až se Supraphon probudí z dlouhého zimního spánku, může toto LP vydat znovu na CD, jedná se o tom.

mct @ 13.03.2006 00:00:00
Zájem bych měla. Napište mi prosím na jednu z adres v mém profilu.
Co se Supraphonu týká, jsem velmi skeptická. Tam to není zimní spánek, to je přímo mezihvězdná hibernace.

Ivo @ 29.07.2006 00:00:00
Milá dámo,

pokud máte stále zájem o CD album Barnodaj a Mauglí od legendární brněnské kapely Progres
vše na jednom CD v dobré kvalitě,napište mi na můj e-mail.

Moje e-mailová adresa je imartinu@quick.cz.

Ivo @ 27.08.2007 09:37:44
Technická poznámka

Reedice alb Progres pod různými názvy lze objednat na stránkách kapely: >> odkaz
Fanoušci dobré hudby, prosím CD nepřepalujte, kupujte si originál, pokud je k dispozici. Vydat reedice není levná a snadná záležitost, není slušné přijít k hotové práci a nechat si platit za přepalování CD.

Ivo @ 27.08.2007 09:42:13
Ach ta technika, odkaz ještě jednou >> odkaz