Marillion - Misplaced Childhood (1985)

Zmarené detstvo.Mŕtve detstvo.Schúlený v zdanlivom bezpečí hodvábneho kimona,ktoré chráni detskú nevinnosť pred vonkajším zlým svetom.Prvé detské lásky,srdce nakreslené kriedou na detskom ihrisku,prvý fantóm romantiky,prvé zlomené srdce,strata nevinnosti.Krutý svet dospelých,nepochopenie rodičov/"matka jej povedala,že je krásna,otec jej povedal,že je kurva"/,hra bez pravidiel až na hranici šialenstva,závislosť,politické intrigy a klamstvá/"Prisahám, že nemám žiadny národ
ale som hrdý, že vlastním svoje srdce!"/..kde je moja nevinnosť?Vráťte mi ju späť!!!Tiež som bol dieťa,ktoré milovalo,skôr ako mi zlomili srdce!

Misplaced Childhood je album,ktorý sa mi nikdy nezunuje.Všetky tie nálady,ktoré sa tu striedajú,od bôľnej depresie cez naivnú dôverčivosť až po výkriky nadšenia.Je to ako dravá rieka po ktorej sa plavíte na chabom gumenom člne bez vesiel.Narážate na ostré kamene,vzápätí vás prúd odhodí niekam inam až skončíte doráňaný na brehu,kde si fúkate svoje boľačky.Misplaced Childhood je soundtrack života.Možno aj toho vášho...
reagovat

Snake @ 24.11.2017 08:55:35
Jak prvničku "Script for a Jester's Tear", tak následující placku "Fugazi" mám sice raději, ale aj ona Misplaced Childhood je pěkná. Bohužel, neumím anglicky a texty jsem nikdy moc neřešil. Vždycky mě zajímala především hudba a ta mi tady připadá jednodušší, melodičtější a hitovější. Takovou Kayleigh jsem znal léta letoucí, ale že jsou to Marillion jsem zjistil až po nákupu CD.

Zvuk je velmi dobrej, obal nádhernej a 2CD edice z roku 1998 luxusní. Tu (slabší) čtyřku dám...

bullb @ 24.11.2017 09:14:37
Na kapelu ma upozornili "mladší" chlapci. Script som počúval bez veľkého nadšenia. Misplaced Childhood asi pred piatimi rokmi prvýkrát. Hudba je silná emócia. Asi som mal niektoré "porty" otvorené a nezabezpečené. Chytilo ma to. Hodnotím medzi 3-3,5*, niekedy aj 4*. Keďže ma vždy bezpečne poteší, tak radšej 4*

horyna @ 24.11.2017 09:35:11
Dlouho jsem měl v oblibě hlavně Fugazi, ale dnes je pro mě právě Misplace Childhood vlajkovou lodí Fishovského období Marillion. Nádherná muzika, vyrovnanější a klidnější než Script, s lepším zvukem než Fugazi.

EasyRocker @ 24.11.2017 11:45:09
Spolu s Clutching at Straws dva vrcholy tvorby Fishovských Marillion.

Judith @ 19.10.2022 19:52:55
Ve Fishově éře mám čtyři nejoblíbenější alba a tohle se mezi ně dostalo přesně dnes, právě když jsem si sumírovala důvody, proč mu dám o hvězdičku míň než dvěma prvním novátorským a průkopnickým deskám nebo mojí nejmilejší Clutching at Straws, kterou si z tohoto období pouštím bezkonkurenčně nejčastěji, protože nevyžaduje takovou míru obřadnosti a soustředění jako dva zmíněné opusy. A pomohla mi k tomu i osobní vyznání zde v recenzích.

Já si totiž myslím, poté, co jsem si desku pustila třikrát po sobě, že je prostě těžké připustit - pro ty, kdo Misplaced Childhood odbudou jako příliš komerční (tak udělali hit, to se stává i v lepších rodinách...), nebo pro mě ještě dneska v poledne -, že na jediném albu může být tolik emocí. Že všechny ty melodie, slova, odstíny hlasu můžou být nikoli nakašírované pro úspěch a aby se propasírovaly i mrňavým reproduktorem přenosné televize, ale opravdu tryskat z hloubi a nést skutečnou bolest i úlevu, skutečné sdělení.

Tahle deska pro mě vždycky byla tvrdý oříšek, právě proto, že byla tak slavná, bylo těžké najít si k ní vztah. Povedlo se mi to před pár lety (jako úplně poslední jsem tehdy vzala na milost Kayleigh), kdy jsem konečně začala album vnímat jako celek. Nějakou dobu jsem si ho hrála v autě a postupně mi do chuti naskakovaly další a další kusy, až jsem nakonec zpívala nahlas od začátku do konce... ale teprve dneska mi to i pocitově všechno zaklaplo do sebe. Uf. No pět, nedá se svítit.

stargazer @ 23.10.2022 12:16:23
Taky mi Misplaced připomíná vzdáleně skupinu Pink Floyd /jak jsem tady někde četl/ Asi proto, že tohle album je taky tak nějak koncepční, jako práce od PF. Childhood má tři, velmi silné melodické momenty, které dle mého mínění nikdy už nepřekonali. Jestli Fish nebo Hogart, tohle mi bylo v té době jedno. Pořád to byli Marillion.

Britské kapely a hudba o generáciách "stratených" detí. Z toho nemôže vyjsť nič zlé, priemerné, ani "iba dobré". Len niečo veľmi špeciálne. Pre mňa je tento album spolu s Fear of a Blank Planet od Porcupine Tree tématickým vrcholom takejto tvorby.
Napriek tomu, že tento album je z rokov 80.-tych (ktoré úprimne z celej duše nemôžem v hudbe ani cítiť), tak MC nemôže dostať nijaký iný prívlastok ako "Masterpiece"! Od začiatku do konca nestráca dynamiku, textovo na 1*, Fishov živelný prejav (oproti Hogarth-ovi).
Veľa ľudí porovnáva Marillion s Fishom a s Hogarthom. Áno, sú to v podstate 2 rozdielne kapely. A áno, s Fishom nahrali vynikajúce albumy. Ale to je všetko.
Mr. H je v Marillion už takmer 4x dlhšie ako tam bol Fish. A budem hovoriť len za seba, ale síce sú Fugazi alebo MC klenotmi, pre mňa sú v ich rebríčku pod Brave, Afraid of Sunlight, This Strange Engine, Anorakhnophobia, Marbles, Happiness is the Road... A vlastne až za všetkým, čo nahrali s Hogarthom. Pretože sa stali emotívnejšou a osobnejšou kapelou, pri ktorej mám pocit, že robia hudbu iba pre mňa. A za to im ďakujem.
reagovat

PaloM @ 05.10.2012 11:04:47
Jediný album Marillion, ktorý mám rád a mám ho (vďaka Braňovi). Skupina ma minula na ceste, Fish mi nesadol a naživo (koncerty) už vôbec. Načo mám počúvať a pozerať na druhého Gabriela. Mám ich diskografické vzorky kdesi v útrobách hardisku, snáď sa im podarí niekedy vyplávať z podzemia a zaujať ma.

Brano @ 05.10.2012 12:13:16
Predposledná veta v recenzii,to je krásne vyznanie!Ja osobne mám rád celý Marillion,ale kapánek predsa len Marillion s Fishom je mi bližší.

mikepis @ 05.10.2012 13:10:30
Hm. Polovica britskych rockovych spevakov by sa mohla ucit od Fisha, ako narabat s vlastnym hlasom ako vyrazovym prostriedkom. Je a ostane neopakovatelny.

Porovnanie s Gabrielom viazne, ten spieva stylom na mile vzdialenym Fishovi. Hadam jediny, kto mi ho stylom a frazovanim spevu trochu pripomina, je Dave Lee Roth.

S jeho odchodom odislo presne 50% osobitosti Marillionu, a to Hogarth nie je zly spevak. Ale skupina zapadla na uroven Asie bez Wettona, Tota a dasich AOR skupin zivoriacich pocas 90-tych rokov a po roku 2000.

Pri vsetkej ucte, 80% tvorby Marillionu od Holidays in Eden (1991) som si pustil len raz a nikdy viac.

Napodiv treba priznat, poslednou platnou to znacne napravili. Je to navrat k ich k starej hudbe.

Pamatuji si dodnes jak jsem chodil v osmdesátých letech ke kamarádovi poslouchat desky . Jednou vytáhl Misplaced Childhoot od Marillion . Krásná melancholická hudba které vévodí nádherný hlas Fishe . Výborná deska ,tak jako zbylé tři které Marillion s Fishem nahráli . Marillion sleduji i po odchodu Fishe ,stejně jako solovou kariéru pana zpěváka .
reagovat

pito63 @ 31.01.2011 18:44:51
Niekedy sa naozaj oplatí vybočiť zo zavedených cestičiek...
Počúvam inú hudbu, ale musím uznať, že "Misplaced Childhood" je nádherná kolekcia.
...a skúsim aj ďalšie nahrávky s Fishom.
Chlapci z Progboardu, ďakujem!

Koľko ľudí, toľko názorov. Akceptujem tie vaše tak si dovolím napísať aj svoj. Geniálna platňa, naviac v utorok 03.10.2006 som ju videl na koncerte v Krakowe odspievať FISH-om celú na živo. Ďakujem, za fantastický zážitok PÁN FISH. Ďakujem aj krakowskému publiku, ktoré bolo tiež fantastické. Škoda, že na slovensku ľudia cítia trochu ináč a nepočúvajú takéto skvosty.
Peter Košice
reagovat

jestli ste někdy toužili po hudbě,která ve vás probudí vášeň a nostalgii,která ve vás probudí i ty nejintimější vzpomínky a naprosto vás pohltí svojí osobitostí a genialitou,jestli máte rádi rock...tohle album vám to všechno splní.
reagovat

Klasické a nejlépe hodnocené album Marillion, které dosáhlo díky vynikající kombinaci progresivity a hitovosti zaslouženého komerčního úspěchu. Po dramatickém intru Pseudo Silk Kimono, kde Fish zatím jen v náznacích předvádí své vokální umění, přichází hitový dvojlístek Kayleigh a Lavender, báječně vzájemně propojený. Mezi vzácně vyrovnanými skladbami ale najdeme i další hity - určitě Heart of Lothian a téměř diskotékově hravou Childhood´s End?, která je nicméně opepřena klasickými ingrediencemi Marillion. Fishův hlas vévodí celému albu naprosto neochvějně a snad nejvíc v emocionálně doslova napružené suitě Blind Curve, která mě při poslechu odnáší do zcela jiných sfér. Ti, kteří vyčítají albu vypulírovanost a popovost, by si ho měli poslechnout bez komplexů a zjistí, že i co do invence a hloubky nijak nezaostává - naopak, dle mého názoru obsahuje ještě více silných momentů než třeba jinak velmi dobře hodnocené Fugazi. Jeden z vrcholů progresivní hudby 80.let.
reagovat

S odchodem "Fishe" pro mě Marillion ukončili svojí skutečnou existenci a stali se jednou z legendárních kapel.. Je dost obtížné ne-li nemožné porovnávat některá z jejich alb ale je pravda že "Misplaced Childhood" je nenapodobitelné album plné emocí. Stejně tak i "Fugazi" nebo "Script for a jester's tear"..
reagovat

Som zástancom "Fishovskej éry " Marillionu,dokonca viac hodnotím
jeho ďalšiu tvorbu,než ďalšie albumy pod značkou "Marillion".Kvalitu ich albumov by som hodnotil zhora nadol- od prvého albumu po posledný.Tento album však považujem za vynikajúci, a v istom slova zmysle aj prelomový z hľadiska prechodu jednej skladby do druhej /čo robili Pink Floyd už dávnejšie/takže celkový dojem je celistvejší,než kratšie, od seba odtrhnuté skladby.
Ostatné albumy som zbieral po Fishovom odchode len " zo slušnosti", resp.som /naivne/ očakával,že sa v ich ďalších rokoch monotónnej a bezfarebnej tvorby /snád s výnimkou posledného albumu Marbles/ znova zaskvejú hudobné motívy a nápady Fishovskej epochy.
reagovat

Vše co má na desce být (slova,aranžmá,zpěv,děj,kvalitní hudba). Jedna z nejlepších desek co kdy vyšla.
reagovat

Takovou skladbu nadčasové hudby může nahrát jedině MARILLION 80' .Ani samotný FISH,ani současný MARILLION.
reagovat