Barclay James Harvest - Barclay James Harvest And Other Short Stories (1971)

Přijít po tak zdařilém albu, jakým bylo Once Again, se stejně silnou a působivou nahrávkou (a ještě k tomu ve stejný rok) určitě není lehký úkol. Ale v sedmdesátých letech se podobný krok setkával s úspěchem celkem často a poměrně dost kapel alespoň jednou v kariéře, stihlo během jediného roku nahrát alba dvě.

And Other Short Stories vychází na konci roku 71 a plynule rozvíjí model, který se v muzice BJH zabydlel už na jejich debutu, vydaném o rok dříve. Opět slyšíme nádhernou a místy hodně posmutnělou lyriku spoutanou dojemným pásem cudnosti, melancholie a křehké atmosféry. Pokud jednou propadnete kouzlu této kapely jako já, už bez ní nebudete chtít existovat. V Barclay leží velký kus romantiky přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Poslouchat jejich muziku, je jako pohlédnout do čarovného dalekohledu, který má tu moc, přenést vás o půl století nazpět v čase. Při jedné písni jsem měl pocit, že stojím vedle známého přechodu pro chodce, přes který zrovna přechází čtveřice pánů, z nichž má ten první bílý smoking a třetí jde naboso.
reagovat

steve @ 02.09.2018 11:13:17
Pořád se nějak nemůžu dopátrat, o jakém přechodu pro chodce autor článku píše?

vmagistr @ 02.09.2018 11:17:19
steve: Že by narážka na obal desky Abbey Road od Beatles?

steve @ 02.09.2018 11:23:06
jejda, to je ale trapas, ach jo

dan @ 02.09.2018 11:42:40
teď si chlapec trhnul pořádnou kšandu

pinkman @ 02.09.2018 12:36:20
Už se opakuju, BJH jsou moji velcí oblíbenci a tak děkuji za každičkou další recenzi na tuto nenapodobitelnou kapelu. Oni jsou mé mládí a dospívání.
Toto je velice specifická nahrávka, která klame tělem. Chápu tvoje čtyři body, ale při dostatečném odstupu si deska těch svých pět u mě už dávno vydobila. Once Again vypadá dotaženější, jenže tady šla kapela do většího rizika a experimentu. Což se vyplatilo.

Petr87 @ 02.09.2018 16:37:29
Já taky děkuju za každou recku na tyto šikovné britské poetické rockery. Jen houšt'!

PaloM @ 11.09.2018 22:25:36
To, ako píšeš o kuse romantiky, mi okrem tejto skvelej skupiny sedí na Moody Blues, Strawbs, Caravan, Camel. Proste pokoj v duši, a popri tom môžu tí štyria páni pochodovať cez Abbey Road, aby nahrali rovnomenný skvelý album, ktorého obsah mi úplne sadne do vymenovanej spoločnosti.

V časoch masmediálneho otupovania akéhokoľvek náznaku premýšľania, v dobách, kedy internetoví diskutéri pojedli všetku múdrosť sveta, namiesto aby si ju pestovali v hlavách, čo má za následok prekvitanie hlúposti v miere dosiaľ historicky nezaznamenanej, dobre padne opustiť virtuálnu realitu a pokúsiť sa jednoducho – žiť.

A ako krajšie tráviť čas, než s milovanou bytosťou? Personifikovanou napríklad do muziky? Nazvime ju hoci Barclay James Harvest and other short stories.

Na počiatku bola údajne tma a potom prišla svetelná revolúcia nič už nebolo ako predtým. Prvotným lúčom tohto diela je skladba Medicine man a vystihuje ju dvojica slov – orchestrálna melodika. Vokálne prívetivá skladba Someone there you know sa opálila kdesi na plážach 60. rokov. Do tretice sa jasná žiara vylieva z Harry’s song. Hudba je to zdanlivo jednoduchá, ale nedajte sa zmiasť. Má v sebe niečo, čo na hranici vnímania narúša očakávané zážitky. A znie to prirodzene. Pokiaľ máte radi vychádzky po jarnom lesíku, tak sa vám pravdepodobne bude zaliečať Ursula (The swansea song). A to platí aj o Little lapwing, či Song with no meaning. Trošku vzruchu prináša až Blue John’s blues, paradoxne mi táto ráznejšia skladba s kĺzavou gitarou k zvyšku albumu nesedí. Akoby som počul Rolling Stones. Disneyovská rozprávková selanka The poet má za úlohu ukolísať poslucháča, nakoľko na finále sa chystá budíček. After the day je najambicióznejšia kompozícia na albume. V okamihu ma unáša do ríše fantázie, keby ma niekto hoci aj naťahoval na škripec, prišiel by som na to dávno potom, čo by som trhol guinnessov rekord o najdlhšieho muža planéty. A potom, že čas nie je relatívny!

Neodpustím si poznámku k textom, ktoré opustili prosté rýmy a vrhli sa na voľný verš. Ono, rýmovať v angličtine je tak ľahké, že pokiaľ chce niekto budiť dojem sofistikovaného poetu, neostáva mu iné, než zaobaliť svoje obrazy do prozaicky formulovaných viet. Oproti minulému albumu je badať posun vpred, čo určite zástancov slov v muzike naplní radosťou.

Milý album jemnej muzičky s jednou nevšednou artrockovou skladbou rozhodne utíši aj nepokojného ducha.
reagovat

PaloM @ 17.11.2015 08:36:26
Som rád, že zase tu recenzuješ. Ja by dal všetkým albumom od debutu po "XII" vrátane 4 - 5 hviezd. Skvelá hudba.
Dík a píš, a píš... :-)

Brano @ 17.11.2015 09:48:33
Dík za recenziu.Mám rád túto skupinu a hlavne ich tvorbu v rokoch sedemdesiatych.Najviac sa mi páči album Everyone Is Everybody Else(1974),ktorý považujem za ich vrchol.Napíšeš niekedy recenziu aj o ňom?

hejkal @ 17.11.2015 10:58:14
Brano - nie je to vylúčené.

Jarda P @ 18.11.2015 06:58:56
První deska od BJH byla Gone To Earth, kterou jsem koupil někdy kolem roku 1978 na jedné z mých prvních návštěv pražské burzy (tehdy na Letné). Kapelu jsem vůbec neznal (ono tehdy ani nebylo odkud), zaujal mě obal desky a název jedné ze skladeb Poor Man´s Moody Blues, protože kapelu Moody Blues jsem už tehdy znal. Od té doby se zařadili BJH mezi mé top kapely a postupně jsem si začal pořizovat všechna alba. Kromě Victim of Circumstances a Ring Of Changes je mám všechny a i když to nejlepší nahráli do XII, albem Face To Face se opět vrátili ke svému stylu a co vydali dodnes má velice solidní úroveň.
Jen škoda, že se Lees s Holroydem rozkmotřili a každý si založil vlastní kapelu s obdobným názvem.

V osmdesátých letech byly doby, kdy jsem bez BJH ve sluchátkách prakticky nemohl usnout. Čím více desek se mi podařilo na burze sehnat, tím více jsem je měl rád. Bohužel, tohle album na burze nějak nebylo a ani nikdo z mých přátel ho neměl, a tak jsem se k němu dostal až jako k poslednímu. S odstupem doby musím prohlásit, že toto album je jedním z nejlepších, které BHJ kdy vydali, má obrovsky melancholickou atmosféru, skvělé songy se zajímavými texty - prostě - BJH na vrcholu.
Všechny písně bez vyjímky mají vysokou úroveň, kapela dozrála a jednotlivé kompozice se mi zdají o chloupek lepší než na předchozím albu. Osobně "Další krátké historky" moc rád a s radostí si je beru na letní procházky do lesa, kdy příroda dojem z krásné hudby ještě umocňuje. Mým favoritem je Little Lapwing, jedna z nejkrásnějších věcí, kterou Les kdy napsal. O albu se nikde nepíše, nedosáhlo žádných závratných výšin na žebříčcích, já mu ale dávám s jistotou 5* a doporučuji všem, kterým tenhle typ muziky není cizí.
reagovat