Johnson, Eric - Venus Isle (1996)

Fusion přímo od Pána Boha.

Poděkování: Touto recenzí bych chtěl vzdát hold zdejšímu relativně novému kolegovi s přezdívkou stargazer, který se na stránkách Progboardu už několik měsíců velice usilovně věnuje oblasti jazz and fusion. Nebýt jeho příspěvků a detailních komentářů k osobě Erica Johnsona, nikdy bych jeho práci nejspíš neobjevil. Druhý dík patří příteli Palovi, který tu nedávno Erica rovněž propagoval, a některé z jeho výtvorů vynášel téměř k nebesům. Jejich příspěvky byly pro mne dost silným impulzem k tomu, abych se tomuto šestistrunnému kouzelníkovi podíval na zoubek i já.

Až doteď jsem o něm věděl pouze jediné a to, že coby třetí kytarista v devadesátých letech doplnil dvojici Satriani/Vai v jejich G3 koncertním podniku. Na rozdíl od nich však působí Eric značně plaše a introvertně. A obraz své pohavy přenáší i do své hry a do svého repertoáru. S tím mám prozatím pramalou zkušenost a na rady moudřejších jsem svého Johnsona poprvé volil na jistotu, a vsadil si na (prý) nejvelkolepější dílo Venus Isle. Zda li se jedná o vrchol tohoto mistra lze objektivně stěží posoudit (i když bych tomu věřil), ale už od prvního poslechu jsem nabyl dojmu, že tato muzika je neuvěřitelně podmanivá a kouzelná.

Johnsonův záběr je jazzovo rockový, respektive trefnější název pro jeho tvorbu zní fusion. Fusion značně odlehčené, provzdušnělé, romantické a něžné. Polovina skladeb na albu je zpívaných přímo jím samotným a jeho hlas je jednoduše překrásný. K charakteru a náplni jednotlivých kompozic přesně pasuje a svou trefnou ležérností tak ještě více přispívá k jejich kouzlu. Skladbu po skladbě rozebírat nechci, jelikož je zatím znám jen málo na to, abych se v jejich nitru nějak pevněji orientoval. A ono to vlastně není ani vždy potřeba. Důležitý je celkový posluchačův dojem. A ten zůstává velmi kladný.

Tato deska mne oslovila takřka okamžitě. A to hlavně proto, že jde o brilantní fusion, které nedokáže hrát každý, byť se o to může pokoušet. Johnsona jsem si postavil hnedl vedle jiných soukromých největších hvězd z této oblasti. Vedle Ala Di Meolu, vedle Return to Forever, vedle Brand X, nebo Moerlenových Gong. Prostě a jasně, tahle nahrávka mi ukázala, že Johnson oprávněně patří do té nejlepší jazzovo-rockové společnosti. Všichni kdož máte rádi tyto souboru a doteď jste podobně jako já o Johnsonovu tvorbu ještě nezavadili dejte jí šanci, ona totiž skutečně stojí za trochu té námahy.
reagovat

Myšák @ 27.01.2020 12:59:38
Kdo je Eric Johnson. V životě jsem to jméno neslyšel. Zřejmě utajená americká akvizice, kterou musí Evropa teprve objevit. Nějak tomu nevěřím.

hejkal @ 27.01.2020 13:46:27
Johnson je jeden z najtechnickejších a najuznávanejších gitarových velikánov. Iste, mohol ujsť pozornosti, ale nikdy nie je neskoro to napraviť. :)
Inak, poznáš Satrianiho a Vaia? Hral s nimi v druhej polovici 90. rokov v projekte G3. A má aj Grammy.

dolycentrum @ 27.01.2020 15:05:46
...teda mladenci,nastartovali ste ma teda riadne ! Lapeny do siete a bez okolkov je uz Eric na ceste.Vinyl vysiel jedine v Korei a to 180 gram. Musi to byt Bozsky zvuk. Peniaz hriesny,ale s Judasom si tykam a tych par zlatych neolutujem !

PaloM @ 27.01.2020 15:10:01
Občas sa aj tu dá objaviť Amerika. Veď to niekto len nedávno recenzoval alebo inde písal. To ma inšpirovalo a spolu s Ah Via Musicom obe CD pristáli v mojej zbierke.

dolycentrum @ 27.01.2020 15:12:17
Palko suhlasim...akurat tie objavy Ameriky teda lezu pekne do penez...ale to sa neda zrovnavat....

Myšák @ 27.01.2020 16:03:45
Satrianiho a Vaie zná i naše sousedka. Ale Johnson je pro mě velká neznámá. Ale už to napravuju. Vypadá to na další zlákanou duši. Co se to tu děje. Johnson nás všechny bere útokem. Proč, co je v něm jinačího? Nerozumím tomu, ale líbí se mě to víc a víc.

horyna @ 28.01.2020 06:26:56
Chlapci jsem moc rád, že vás Johnsonova tvorba oslovila. Jeho cd v našich supermarketech neobjevíte a obávám se, že ani v klasických prodejnách s muzikou. Je to takový ten skrytý typ vysoké kvality. Proto neváhejte.

luk63 @ 28.01.2020 07:02:21
Dá se koupit na Audio3 za slušnou cenu: >> odkaz

dolycentrum @ 28.01.2020 08:05:07
Zdravim..pokial by mal niekto problem zohnat CD tak na nemeckom eBay bol v ponuke za 3 €...neviem ako posta,ale v ramci DE gratis

stargazer @ 28.01.2020 13:17:16
Ta deska má vinikající zvuk, poslouchám jí výhradně přes sluchátka a to ty nejlepší, co mám. Jinak díky horynovi za recenzi a někdy zkus poslechnout jeho Ah Via Musicom o kterém se tvrdí, že je to Electric Ladyland osmdesátých let.

horyna @ 30.01.2020 06:44:57
Miluju tyhle nabubřelé fráze, ne fakt, opravdu :-) - "Ah Via Musicom o kterém se tvrdí, že je to Electric Ladyland osmdesátých let". Na desku se bude brzo brzičko líčit. Rozhodně nezůstanu u jednoho Johnsona. Venus Isle si připomínám každý den v krátkých ukázkách, abych ji dostal do lebeně. Pořád jsem přemýšlel, koho mi ta muzika připomíná a už to vím - TOTO. Toto z posledních čtyř studiovek, kdy hráli nejvíc fusion, nejzřetelněji pak desku Mindfields. Skladba číslo sedm - tam úplně nej. A ještě poznámku ke zvuku a Johnsonově zpěvu: Zvuk je dokonalost sama, ideální adept na testování aparatur. A kytaristův hlas jsem si zamiloval stejně, jako největší a nejoblíbenější shoutery napříč desetiletími. O tom nemusíte přemýšlet, buď to tam je, nebo není. To posluchač pozná srdíčkem.

Americký gitarista a spevák Eric Johnson je jeden z najrešpektovanejších gitaristov na svete. Medzi gitaristami je tak trochu ojedinelým zjavom. Ovláda geniálne gitarové nástroje, skvelo spieva a je nemenej zdatný pianista. Jeho gitarový štýl by som trochu prirovnal k mixu Jeffa Becka, Jimiho Hendrixa a Stevieho Ray Vaughana. Samozrejme je to vzdialené prirovnanie, lebo jeho štýl je veľmi osobitý. Používa mäkký zaoblený zvuk gitary, ktorý je však dosť prierazný v konečnom vyznení. Je známy aj svojimi neortodoxnými akordovými štruktúrami a perfekcionistickou povahou v rámci skladania a tvorenia hudby.
Na tomto albume pracoval Eric Johnson veľmi poctivo a tvrdo. Stvoril pravdepodobne najlepšie inštrumentálne skladby za celú svoju kariéru. Album však nie je čisto len nejakým gitarovým albumom, ale pocitovým vyjadrením jeho vzťahu k hudbe a estetike. Tento výtvor má svoj myšlienkový a aj kompozičný charakter a každá zo skladieb zapadá do jednoliateho hudobného celku.
Titulná Venus Isle začína jemným vybrnkávaním na gitare a indiánskym kvázi-spevom. Po chvíli sa to preklopí na normálnu skladbu v pomalšom jazzovom tempe. Spev Erica Johnsona skvelo dopĺňa hudbu a na konci sa dočkáme výborného sóla. Hneď nato naväzuje Battle We Have Won. Opakujúci sa klávesový motív nabaľuje na seba gitarové vyhrávky a rytmiku. Skvelá melódia sa nesie v duchu relaxačnej hudby, no celkove hudobné spracovanie je určite zaujímavým počinom.
Rockovejšiu tvár prináša osem-minútová All About You. Treba si všimnúť krásne znejúce gitary v pozadí, ktoré umocňujú atmosféru tejto skladby. Výpravnejšie aranžmány a spevná melodická linka pripravuje Erica Johnsona na viac ako troj-minútové gitarové sólo. Prvá inštrumentálna vec na albume SRV je krásnou poctou Steviemu Ray Vaughanovi. Je to Johnsonova klasická skladba, ktorú si fanúšikovia na koncertoch vždy skvelo užijú. Krásna a veľmi nápaditá inštrumentálka, ktorá má hlavu, pätu a hlavne emócie.
Lonely In The Night je výborná skladba so skvelými melodickými linkami a refrénom. V pozadí je počuť hlas dnes už zabudnutého Christophera Crossa (napr. hit Ride Like The Wind, ktorý prebrala aj kapela Saxon), ktorý naozaj pekne podporuje celú skladbu. Dlhé gitarové sólo pribije do zeme svojou kvalitou a rýchloprstými vyhrávkami. Mega-inštrumentálna skladba Manhattan je podľa môjho názoru jeden z najlepších songov aké Eric Johnson vôbec napísal. Veľmi príjemne plynúca skladba nabaľuje na seba krásne motívy a skvelé sóla. Takúto skladbu nezložíte za pár dní, toto je veľmi precízna práca a talent Erica Johnsona.
Po nej nasleduje oveľa rockovejšia opäť inštrumentálna Camel's Night Out. Pulzujúca basa a bicie tvoria spodok pre nekľudnú a prenikavú gitaru. Je čas trochu zjemniť a tak je Song for Lynette kúskom z trochu inej strany. Eric Johnson si zahrá v tomto songu na klavíri, ktorý kúzli citlivú melódiu a občas tu zaznie aj trúbka. Melanchóliu vystrieda energickejší kus a to When the Sun Meets the Sky. Po tajomnom úvode sa k slovu prihlási známy hlas a typická melódia z dielne Erica Johnsona. Perfektné gitary a celkove aj rytmika zdobia túto výbornú skladbu.
Nasledujúca inštrumentálna skladba Pavilion je ďalším pomyselným vrcholom albumu. Rytmická gitarová melódia vystrieda v pomyselnom refréne gitary akustické. Vynikajúce sóla sa striedajú s premyslenými motívmi a celá skladba končí Ericovým geniálnym spevným gitarovým sólom. Posledná Venus Reprise doklepe celú dosku famóznym gitarovým sólom s rytmickým podkladom.
Album bol prijatý v dobe vydania rôznymi reakciami. Pravda je, že album je melodickejší a mäkší ako predošlé Ah Via Musicom či Tones. Na druhej strane je tento album progresívny na rozdiel od minulých, ktoré boli o čosi viac pesničkovejšie. Pre mňa osobne je Venus Isle lepším albumom o celú jednu triedu ako Ah Via Musicom. Dodnes je tento album samotným Ericom Johnsonom neprekonaný a myslím, že ani nebude. Takéto dosky stvorí umelec raz možno dvakrát za život. Venus Isle je takmer hodinovou exkurziou do duše Erica Johnsona a patrí medzi mimoriadne dôležité gitarové albumy 90-tých rokov.


reagovat

luk63 @ 22.10.2012 12:20:46
Opravdu skvělé album a čtivá recenze. Sleduji, že posloucháme a také recenzujeme dost stejné muziky, která je i zde často na okraji všeobecného zájmu. To je fajn.

alienshore @ 22.10.2012 18:26:38
luk63 som naozaj rád, že máme na určité veci rovnaký pohľad ..... a som tiež fanúšik tak trochu okrajovejšej hudby :-)

stargazer @ 12.11.2019 18:29:04
Tato deska má neskutečnou atmosféru. Je tak sladce melancholická. Jak je psáno v recenzi, Johnsonovo nejlepší dílo.

Připomíná mi noční loučení na nádraží s milovanou první láskou, kterou opouštím na dva týdny. A těším se, až se k ní na víkend zase vrátím.

PaloM @ 13.11.2019 08:21:00
Najlepší Johnsonov Album

PaloM @ 13.11.2019 08:27:51
Je to nádherný album a škoda, že som už skôr nevenoval tomuto pozornosť. Pre zberateľa rockovej gitary nevyhnutá položka v zbierke.
Slavo, dík za recenziu (dodatočne).