If - If (1970)

Znalci tvorby amerických Blood Sweat and Tears mi jistě přikývnou na názor v němž budu tvrdit, že jejich druhá deska patří mezi nedostižné klenoty konce šedesátých let a také, že podobně dokonalou a konkurenčně schopnou nahrávku už tato kapela nikdy poté nevydala. Dlouho předlouho jsem v hudebním světě hledal někoho dalšího, kdo by na jejich odkaz alespoň částečně navázal. A k mému velkému překvapení jsem takového adepta nakonec skutečně našel. Jsou jimi britští IF.

Netvrdím, že tito maníci vyžívající se ve fusion a často implementujíc do své tvorby čistě jazzové prvky, jsou čistokrevnými pokračovateli prvně jmenovaných. Ovšem řadu vztyčných bodů mají společných a hrají s podobnou živelnou okázalostí a obrovským přehledem. Parta pocházející z Londýna debutovala roku 1970 stejnojmenným albem a své první čtyři desky číslovala podobně jako hard-rockový mohykáni Led Zeppelin. Už tato jednička je plně vyprofilovaným vyzrálým nosičem plný špičkové, převážně zpívané, přesto často instrumentálně výrazné muziky. Kříženec rocku s jazzem obsahuje kupu originálních motivů, které nemůžou nechat posluchače otevřeného nepřebernému množství různých hudebních vlivů lhostejným. Ono už jen na papíře uvedené sedmičlenné obsazení se soprano saxem a alto saxem v rukou, respektive ústech dvojice Dick Morrissey / Dave Quincy, skýtá nejedny slastné hudební hody.

Kapelu IF vřele doporučuji všem, kteří nemají rádi muziku sevřenou v mantinelech jednoho stylu.

reagovat

Jarda P @ 06.12.2019 11:39:42
Zatímco u Chicaga jsem skončil u čísla 8, u BS&T u čísla 4 a u IF u čísla 3. První 3 desky If nemají chybu.

PaloM @ 06.12.2019 13:06:46
Mám od IF v zbierke CD všetko podstatné a je to skutočne dobrá voľba.

Nezažil som rok 1970. Napriek tomu si myslím, že nadchnúť sa niečim výnimočným je možné bez ohľadu na bezprostredné prežívanie. Stredoveké umenie je toho dôkazom. Pre mladšie ročníky môže byť dôkazom napríklad skupina If a jej debut. Po vzore geniálne zvoleného mena Yes dokázali Mealing a spol. nájsť aj kratšie úderné slovíčko a zrodila sa nová možnosť “Ak”. Debutový album sa môže popýšiť toľkými kvalitami, že nič nepokazím, ak ich tu rovno niekoľko vymenujem:

Obal:
Čiernobiele mravenisko bodiek slúžiacich ako podklad ku kovovo chladným písmenám IF prinitovaným v priestore (a vrhajúcich tieň tmavších bodiek). Máme tu odťažitosť industriálnej kultúry, tiene pochybností, spoje viažúce možnosti (zmienené nity), rušivý šum pozadia, slovom, dá sa v tom vidieť zviazanosť a bezútešnosť nášho bytia. Na druhej strane, písmená plávajú v priestore, sú voľné, hoci ich niekto chcel zviazať, čulý ruch mraveniska naznačuje dynamiku, život. Písmená vystupujú z tieňa rovnako ako hudba skupiny If, ktorá je solídna ako kov, nezlomiteľná a pevná ako skala pláva v popredí a má ambíciu vystúpiť z obalu k obzorom poslucháčskej reality. A možno aj za ne, ak... Ak jej to dovolíme.

Obsadenie:
Sedem špičkových inštrumentalistov dychtiacich po rozširovaní obzorov fúzie rocku a džezu. A vo výsledku je to fungujúci organizmus. “Colosseumovský” dych, “Alvinovský” tep srdca, milostný akt hravej rytmiky, organický organ funkčných orgánov a v neposlednej rade mohutný spev duše, slovom, rozum a cit v jednom, radosť z hrania a triumf ľubovoľných kritérií kvality nad púhym remeslom.

Skladby:
Sedem klenotov. Sedem je magické číslo. Šťastné. Germáni by mohli rozprávať (čo im iné ostávalo, keď písomnú kultúru veľmi nevyznávali). A kúzlo nestrácajú ani jednotlivé obelisky tvoriace dokonalosť s názvom If – alebo ešte inak –s názvom umenie.

I’m reaching out on all sides – meditácia, striedavý sedemosminový rytmus, oslava snívania s hlavou v oblakoch, súzvuk nástrojov dokresľujúci imaginárne kraje, božský spev...

What did I say about the box, Jack? – monštruózna gradácia čisto inštrumentálneho majstrovstva protagonistov, motívy naliehajúce na prípadnú apatiu poslucháčov, ktoré nedopustia žiadnu letargiu. Vzrušujúce, podmanivé, opojné...

What can a friend say? – rocková dravosť, spád. „Krv, pot a slzy“ nestačia na túto divokú oslavu dychov (nádychov aj výdychov).

Woman, can you see (what this thing is all about) – vír vášní, tanec plodnosti v štyroch aj štvrť minútach.

Raise the level of conscious mind – ó áno, hit v najlepšom zmysle slova, spevný refrén, rýchle gitarové vyhrávky... Pratchett nazval jednu zo svojich brilantných kníh Soul music, v preklade Ťažké melodično, asi sa inšpiroval.

Dockland – clivota, dumky, vyrovnanosť, oslava pomalého plynutia žitia, čo viac si možno priať?

The promised land – záverečný šprint do zasľúbenej zeme by sa hádam ani nemal skončiť, natoľko euforicky pôsobí.

Vždy sa teším na to, až zaznejú prvé tóny hypnotickej prvotiny If. Ak by som mal vybrať jeden album, ktorý formoval a stále formuje môj rebríček hodnôt v súvislosti s “kvalitou” rockovej hudby, volím If. Colosseum odpustí. História sa mu možno nevenuje toľko, koľko by si zaslúžil, ale to neznamená, že nezostane večne živý. Pribitý v srdciach poslucháčov ako tie, v priestore prinitované, písmená I a F.

reagovat

fra55 @ 26.02.2014 08:18:06
Právě tenhle klenot poslouchám a je to opravdu mazec.If jsou moje nejoblíbenější jazz rocková formace a je škoda že je zná tak málo lidí.Ta muzika má obrovskou sílu,je radost jí poslouchat.Dlouhá léta mám i 2 na vinylu.Hejkale dík za recenzi vše je řečeno.

luk63 @ 26.02.2014 08:43:51
Taky je znám. Tuhle desku mám a je vynikající :-)

Jarda P @ 26.02.2014 11:53:37
Nedávno jsem so pořídil první 3 CD a musím říct, že je mám možná ještě radši než Chicago a BS&T.Parádní muzika.