Metallica - Hardwired... to Self-Destruct (2016)

06.01.2017 Antony | #

Mají své postupy, kterých se drží. Mají svůj zvuk, kterého se drží. Mají své obecenstvo, které se věrně drží jich. Co na tom, že bylo kdysi pár úletů různými směry, značka Metallica má svoji váhu i po těch letech, mašina jede dál, i když její jízdní řád značně prořídnul. Pořád je to prověřená jistota masivní nálože promyšlené muziky (a tu přemýšlivost tam skutečně slyším, nemůžu si pomoct), která dokáže polechtat rurální atavismy, zabrnkat na romantickou strunu i ohromit majestátností. To chceme, to hledáme, a oni, ONI to umí. Ať se nám to líbí nebo ne, výjimečná osobnost je poznat po několika tónech, takových moc není. Muzika je v provedení bez výrazných hitů na první dobrou, stejně tak tam není hudebně nic, co by vadilo. Že slyším postupy, které znám už z Ride The Lightning, že se aranže a nálady v podstatě po desetiletí opakují, to mi nevadí, to je setkání se starým známým, u něhož jsem rád, že se moc nezměnil, aspoň si máme o čem pokecat. Je vyzrálejší, pořád má co říct. My dva si máme co říct, a nemusí to být nutně nově objevné, stačí, že si rozumíme.

Borci tohle album nemuseli dělat, aby někoho ohromili, aby dokázali jak jsou dobří, aby pohnuli hudebním vývojem. Fakt si nemyslím, že by toho měli zapotřebí. Pro mne je to takové: žijeme, hrajeme, baví nás to, nazdar. Tak říkám taky, nazdar. Metallica jsou kus mého hudebního života, a tohle album se mi líbí, i přes ten posraný zvuk. Díkec, všechno dobrý.
reagovat

Mohyla @ 07.01.2017 06:23:19
To chceme, to hledáme, a oni, ONI to umí. Ať se nám to líbí nebo ne, výjimečná osobnost je poznat po několika tónech, takových moc není.

Táto veta sa mi veľmi páči. Je aj odpoveďou na vyjadrenia typu :"....vykrádajú sami seba(nielen v tomto prípade). Mohlo by sa hovoriť o štýlotvornosti. Pod Antonyho hodnotenie tohoto albumu sa kľudne podpíšem aj ja, vraví mi z duše!

john l @ 07.01.2017 07:45:06
Pár fragmentů jsem z alba slyšel a dokážu pochopit nadšení ale i zklamání, stejně jako za posledních 20 let. Ta recenze říká pravdu, pro toho kdo je zbožňuje jim rád něco odpustí, třeba zmršenej zvuk, opakování se, atd. Hrají si pro sebe, baví je to a jestli to akceptujete je každýho věc.

adam @ 04.03.2017 12:06:15
Kamarat mi to pozical do auta na par dni. Pocuval som to 1000km dokola. A teda mozem zodpovedne prehlasit ze je to pridlhe. Keby miesto 2CD spravili jedno, tak by som to okamzite kupil a hralo by mi to tam doteraz. Takto je to ale biedne. Tolko vaty... Prachy vyhrali nad zdravym rozumom.
Sumar: keby to bolo len jedno CD tak 4 hviezdy takto 2,5

Antony @ 14.04.2017 08:56:06
Dalo to práci, ale podařilo se mi sehnat hi-res vinyl rip. DR10, zvuk neunavuje, poslechuhodnost alba se výrazně zvýšila. Loudness war zabíjí muziku, tedy pokud na produktu je obsažena. V tomto případě Muzika...

25.11.2016 Rovant69 | #

Dávám recenzi, s mírnými úpravami, kterou jsem psal pro musicserver.cz

Jen zmínka o vydání alba Metallicy rozdělila fanoušky do několika táborů. Pro jedny už kapela nemá co nabídnout a skončila vydáním "Černého alba", další ji bezmezně milují a těší se na každý její produkt a třetí vyčkávají, zda bájný fénix nevstane z popela a novinkou nevytře všem škarohlídům a haterům zrak.

Na nový počin se čekalo dlouhých osm let. Neodpustím si jednu malou poznámku, která zdaleka neplatí jen na Metallicu, a to tu, že kdyby touto frekvencí vydávaly hudební soubory svá alba v sedmdesátých letech, byl by s nimi pravděpodobně amen. Anebo, v tom lepším případě, bychom se právě opájeli krásou čerstvě vydaného "Physical Graffity" od Led Zeppelin.
Ale chápu, je jiná doba a Metallica už dávno není jen kapelou. Svoji pozici si vybudovala. Stala se dokonalým strojem na peníze, firmou a značkou. Ještě devět týdnů před samotným vydáním skupina nedodala hotový master k výlisku. Prý desku neustále vylepšovala ke své spokojenosti. Krom obvyklých marketingových řečí vypustila do světa i tři nové skladby, které toho moc o novém materiálu neprozrazovaly, a tak napětí ve všech táborech rostlo. Dnes je novinka skutečně na světě. Jak působí jako celek?

Předně je třeba si uvědomit, že Metallica netočí krátké řadovky. Je tu plocha dvou CD v celkové délce téměř osmdesáti minut. Těžko říci, ale je možné se s úspěchem domnívat, proč zrovna formát dvou stříbrných placek, když by jedna zcela v pohodě pojala veškerý obsah, který formace předložila. Nicméně to je podružné. Prvotní je fakt, zda těch sedmdesát sedm minut obsahuje adekvátní materiál, který by posluchače bavil od začátku do konce. Z mého pohledu tomu bohužel tak není a je to škoda.

První disk, obsahující šest položek, nabízí celkem solidní jízdu, včetně návratu k thrashovému období. Otvírák a zároveň titulka "Hardwired" je skvělá skladba. James Hetfield zase vyštěkává texty jako za mlada a skupina nekompromisně servíruje thrashové riffy, včetně pověstných kartáčů. Únosná je i samotná stopáž. Následující "Atlas, Rise!" nás zavede někam do období "Master Of Puppets", a posluchače tím příjemně naladí na věci příští. V celkem svižném tempu, nikterak už ve stylu čistokrevného thrash metalu, se pokračuje i dále až do "Am I Savage?". Po ní muzikanti, jakoby unaveni rychlým startem, zvolní. Nasadí svůj, kdys tak typický valivý riff á la "Černé album". Do této doby je vše v pořádku a byla by to po rychlém úvodu příjemná změna, kdyby... Ano, kdyby se zbytek desky nenesl ve stejném či podobném duchu. Skladby ve středním tempu se táhnou celým tracklistem, trvají dlouhých šest až sedm minut, liší se maximálně protahovanou předehrou a nezachrání to ani poslední, byť skvělá thrashovka "Spit Out The Bone", která si říká o dva kopáky. K mému zklamání je Lars Ulrich v této písni použije jen velmi úsporně, skoro až přeslechnutelně. Přesto je jedná o možná nejlepší skladbu z alba. Dá vzpomenout na "Dyers Eve" z "And Justice For All" a s ní přichází i povzdech, proč takto nemohlo vypadat celé "Hardwired...".

Posluchač se při poslechu druhé poloviny nechtíc dostává do letargie.Tempo u jednotlivých skladeb se příliš neliší, a tak se přistihnete, že netrpělivě čekáte na konec. Jenže když začne další píseň, změna tempa se nekoná. Kapela zde působí dojmem, že jí spadl řemen a vkrádá se tak trochu skladatelská bezradnost. Po chvíli poslechu máte pocit, že vám kompozice vůbec nic neříkají, včetně postupů, které už byly slyšeny, včetně kytarových sól, která Kirk Hammet v této části produkuje.(vemte mu už to kvákadlo).
Pokud srovnáme první a druhý disk, zdá se, že se jedná o zachycení odlišných tvůrčích období. Zatímco první část je ladná a krásně plyne, druhá část přešlapuje na místě a až přespříliš připomíná songy z nechvalně známého "Reload".
Napsat však o "Hardwired... To Self-Destruct", že je vyloženě špatné, nejde. Stejně tak dobře ale nejde napsat, že je výtečné. Album má zajisté mnohá pozitiva. Minimálně první polovina rozhodně stojí za poslech a působí uvěřitelnějším dojmem než předchozí "Death Magnetic". Je z ní cítit lehkost a velmi dobře se poslouchá. James Hetfield zpívá jako z partesu a skvěle klene zpěvové linky. Dost možná vůbec nejlépe za posledních deset až patnáct let. Kytarové riffy, zdvojená sóla na zmíněné polovině plynou jaksi samovolně, nic se nezadrhává, nic nekomplikuje. Po dlouhé době je slyšet v nahrávce Metallicy i to, že mají baskytaristu a ne ledajakého.NArážím zde na výsledný mix předchozích alb.

Body tomuto albu ubírá a sráží velmi průměrná druhá polovina, které jej posouvá někam směrem k období "Load/Reload". Přesto si netroufám tvrdit, že by zde nebyla vysezena nějaká ošklivá káčátka, která po mnoha posleších vykvetou do krásy. Minimálně "Confusion" či "Here Comes Revenge" takový potenciál mají. Kdyby stopáž byla kratší a obsahovala více rychlejších věcí, jistě by to přispělo k větší barevnosti a mohlo se by se jednat o vynikající počin. Takhle je to jen průměrné dílo, někde mezi dvěma až třema hvězdama.

Metallica rozhodně nezklamala. Svůj stín však nepřekročila, a tak zůstávají dál nedostižné nahrávky vydané do roku 1991. Novinka bude nade vší pochyby událostí, která potěší všechny mnou zmiňované tábory posluchačů, neboť bude opět o čem diskutovat, polemizovat, co vyzdvihovat a co hejtovat.

reagovat

Mohyla @ 01.12.2016 07:25:32
Mne novinka zachutila, a to tak, že veľmi! Letargia ma nechytá, ja som spokojný, takéto niečo som čakal. Metallica ma znieť, ako Metallica a Rolling Stones, ako Rolling Stones!

16.11.2016 Abaddon | #

Na tento album som sa tešil už od kedy bolo oznámené, že sa chystá po 8 rokoch nový počin týchto kráľov. Album má byť vydaný až 18.novembra ale nakoľko už 13.novembra unikol na net, tak som mal možnosť si ho vypočuť skôr. Počul som ho už asi 7 krát a musím napísať, že je to dobrý, žiaľ nie skvelý album týchto velikánov, aj keď popravde, podľa prvých troch vydaných songoch som čakal niečo trochu iné. Trochu mi kúsky z tohto albumu pripomínajú Black album (1991) ale zas aj album Re-load (1997) ktorý nemám veľmi rád a často sa k nemu nevraciam, pretože je to podľa mňa najslabší album od tejto skupiny. Album pôsobí celkom ucelene, no skôr Heavy ako sľubovaný Thrash a návrat ku koreňom. Najviac ma asi prekvapili songy Hardwired, Moth into Flame ktorý je podľa mňa najlepší kúsok na albume, Confusion, Dream no More a Spit ou the Bone..
Hardwired (9/10)
Atlas, Rise! (6/10)
Now That We're Dead (4/10)
Moth into Flame (10/10)
Am I Savage? (6/10)
Halo on Fire (4/10)
Confusion (7/10)
Dream No More (7/10)
ManUNkind (5/10)
Here Comes Revenge (5/10)
Murder One (6/10)
Spit Out the Bone (10/10)
Lords of Summer (Bonus) (4/10)

Ak by som mal zaradiť tento album medzi ostatné tak tu je TOP 10 albumov od Metallic-y
01 ...and justice for all
02 Ride the Lightning
03 Master of Puppets
04 Kill em All
05 Black Album
06 Death Magnetic
07 Hardwired..to Self-Destruct
08 St.Anger
09 Load
10 Re-load
reagovat

PaloM @ 16.11.2016 19:54:25
Len technickú poznámku, na recenziu nereagujem:
prvé dve CD majú spolu 77 minút, takže by to hravo vošlo na 1 disk. A 3.CD mohlo mohlo byť druhé. A tak opäť sa prejavila nenažratosť, lebo takto je "box" drahší.
DR je opäť veľmi nízky, 5 max.6. Počkám si na lossless verziu ako to bude znieť cez stereo zostavu.
Možno HD alebo vinyl rip bude mať vyššiu kvalitu...

Abaddon @ 16.11.2016 20:15:41
PaloM .. v tomto nemôžem inak ako súhlasiť. Tiež som si vravel načo iné to bolo dobré ak nie na zvýšenie ceny albumu rozdeľovať 77 minútový album na 2 CD ale tak.. je to proste vypočítavosť. Ak by song Lords of Summer bol súčasťou ,,tracklistu,, a nie iba bonus na ďalšom disku tak by som rozdelenie na 2 CD chápal pretože by mal album necelých 85 minút a to by už bolo na 2 CD .. ale takto je to ako si už napísal, iba nenažranosť a vypočítavosť..

horyna @ 17.11.2016 08:30:14
Metallica je unikát. Není mnoho kapel, které by rozdělovali fans tak tvrdě na dva tábory. Do roku 1991 byla kapela cool a v pohodě (i když černé album metalistům připadlo jako silně měkoučké, ale rockerům chutná myslím dodnes), pak ale přichází jedna nešťastná deska za druhou, ať už hudebně (Load a Reload), peněžně (co nejvíc z nich vytáhnem- Garage a S/M) impotenčně nápadítý:-) St. Anger (o zvuku raděj nemluvě). Až Death M. slušně boduje, ale zprasený zvuk nahrávku k fans zrovna nepřipoutá.
Fenomén Metallica tu bude snad i po nás všech :-) i nadále bude vydávat desky v 8 letých až řekněme 15 letých cyklech, ještě 6x vymění basáky aaa...
Je to prostě Metallica, když si vzpomenu na osmdesátky, jak jsme je všichni žrali, škoda slov

Snake @ 17.11.2016 09:23:30
Viděl bych to podobně. Alba z let 1984 - 1988 byla vynikající, ale po tom "černém" už jsem je téměř nesledoval. "Garage Inc." jsem slyšel (nelíbilo), "St.Anger" to samé a "S/M" dokonce vlastnil, ovšem bleskurychle prodal. Upoutávku v podobě klipu ke skladbě "Hardwired" jsem viděl, je pěkná a působí jako návrat ke kořenům, nicméně placku si určitě nekoupím. Věřím i těm údajům ohledně DR. Dneska je to bohužel běžný standart a masakr pro uši...

Jarda P @ 17.11.2016 09:24:58
Všichni je nežrali, což platí i o mně. Po prvním přehrání po donesení z burzy šli pryč. To platí dodnes. Když je hrajou v rádiu tak přepínám.

steve @ 17.11.2016 09:56:15
Metallica žije slušné čtvrt století ve svém meziprostoru a je jí úplně jedno co si kdysi oddaný fanoušek o nich myslí a říká. Jejich aura se dávno vytratila a zůstala jen snůška velkohubých keců. Pokud jde o zvuk jejich desek, tak snad zábavový kapely maj lepší!

Jarouš @ 17.11.2016 19:46:58
Jak jsem zhruba napsal po prvním poslechu: nic revolučního, jen to, co jsme čekali.
Prostě Metallica je styl sám o sobě.

Antony @ 17.11.2016 20:21:33
Náhoda?
>> odkaz

Snake @ 18.11.2016 07:42:00
Zajímavé. Porovnával jsem oba obaly a ten nápad je opravdu stejný. Kdyby byl ten Gahanův X let starej, tak neřeknu, ale z roku 2015 ?

b.wolf @ 18.11.2016 08:07:55
Metla byl na začátku '80 takový nářez, že na vojně nám tiskaři vyrobili šablonu s jejím logem a to triko mám někde dodnes. První čtyři fošny, zejména pak Master of puppets, to je základ a učebnice thrashe, taková Sanitarium, to je nádhera (a to trash až na výjimky nemusím). Pak ovšem Metallica vydala Černé album s popovými sračkami a stala se z ní Popllica. Od téhle fošny ji absolutně ignoruji a dělám dobře, neboť i ohlasy mých kámošů na další tvorbu Metly se v 99% shodují na ocenění "trága". Velká škoda, že tak nečekaně odešel Cliff, mám za to, že s tímhle hnojem by určitě nesouhlasil.

Mirek Kostlivý @ 18.11.2016 17:45:29
Už jsem se zde k tomu v minulosti vyjadřoval vícekrát, ale určitě by Metallice přes veškerou kritiku nikdo neměl upírat to, že rozšířili metal mezi ty posluchače rocku, který před tím metal nemuseli nebo ho přímo nesnášeli (můj případ). A jinak tu tabulku oblíbených alb od Abbadona bych až na výjimky seřadil obráceně tak, že hned to první vůbec nemusím a zařadil bych ho až nakonec. Za výborné naopak pokládám St.Anger, které mi svým přístupem připomíná tvorbu velikána Dona Vlieta, který se rád chlubil tím, že tvoří ve stylu: "Skladby skládám tak, jako bych chtěl rozbít hudbu". A to se Metallice na albu St.Anger opravdu povedlo.

Brano @ 18.11.2016 19:47:08
Keď už poriadnu metlu,tak túto: >> odkaz

Abaddon @ 19.11.2016 12:41:57
Ak by sa dalo tak prosim komentujucich o hodnotenie albumu hviezdami. Len ma zaujima aj hodnotenie ostatnych od 1 do 5

EasyRocker @ 26.11.2016 15:10:48
Metallicu jsem sledoval a sleduju stále, protože je to fenomén. Hodnějsem prozřel po zařazení jejich biografie od Micka Walla do sbírky, kde jsem pochopil většinu záměrů a úmyslů Larse Ulricha a přestal se jim pak méně divit nebo je kritizovat, protože komerční záměr byl zkrátka před černým albem jasný záměr. Hlavně desku Load miluju dodnes, i když Reload byl o mnoho slabší. Neskousl jsem jen naprosto impotentní St. Anger a ten šílený projekt s Lou Reedem. K novému materiálu se budu ještě muset dostat a prokousat se jím :-)

Abaddon @ 26.11.2016 21:04:48
Po ďalších vypočutiach tohto albumu by som trochu chcel pozmeniť hodnotenie jednotlivých songov v mojej recenzii. :-)
Hardwired (9/10)
Atlas, Rise! (6/10)
Now That We're Dead (6/10)
Moth into Flame (10/10)
Am I Savage? (6/10)
Halo on Fire (4/10)
Confusion (7/10)
Dream No More (7/10)
ManUNkind (3/10)
Here Comes Revenge (5/10)
Murder One (6/10)
Spit Out the Bone (10/10)
Lords of Summer (Bonus) (4/10)