Big Big Train - Grimspound (2017)

31.01.2018 Tomáš Rojt | #

Rozkročeni v širokém řečišti britského artrocku, pramenícího někde v 70. letech, s Genesis na dotek na levoboku a Jethro Tull na dohled na pravoboku, vytvořili si BBT přesto svůj svébytný a snadno rozpoznatelný styl.
Od roku 2009, s výraznými posilami Nickem D´Virgiliem a Davidem Longdonem se soustředěně a systematicky posunují na čelo ostrovního art/progrockové scény. V rychlém sledu vydané novinkové album otvírá odvážně více než 12 min. dlouhá skladba „Brave Captain“, přesto jeden z vrcholů alba a jedna z nejpůsobivějších skladeb v historii skupiny vůbec, a to jak po hudební, tak i textové stránce. Celé album působí vyzrálým, srozumitelným a vyrovnaným dojmem, střídají se zde kratší i delší kompozice, ale ani náhodou nezavadíte o samoúčelné natahování skladeb. Brilantní aranže jsou vyvážené, vše je na svém místě, ani jedna nota navíc a ani jedna nechybí. A tak si užíváte charakteristické prvky jako vícehlasé vokály, příčnou flétnu, violu a podmanivý vokál Davida Longdona plnými doušky. Jen žestě, tolik typické pro poslední alba, tentokrát neuslyšíte. Naopak vůbec poprvé v historii skupiny se objevuje v ostrovním folkem nabité „The Ivy Gate“ hostující zpěvačka a to Judy Dyble. Duším přemýšlivých nostalgikům se dostane pohlazení v podmanivé „Meadowland“ a stejně tak si smlsnou i na titulní skladbě.
V cestě na samotný vrchol stačí už jen docela maličko – že by příště?
reagovat

11.05.2017 horyna | #

Určitá pravidelnost, týkající se nově příchozí hudební produkce z tábora Big Big Train, jde v posledních letech ztěží vystopovat. Dlouhé tři roky nechali hudebníci čekat své fanoušky na poslední dílo Folklore a dnes, neuplynul od jeho početí ještě ani rok, už tu máme nálož novou. Nahrávku Folklore považuji stále za horké zboží a udržet si určitý odstup necelý rok od jejího narození, vyžaduje (alespoň u mne) častou návštěvnost ve všech druzích přehrávačů. Ale jelikož byla mou prvou B. B. T. kolekcí s níž jsem přišel do styku, objektivnost se v tomto případě dá těžko obhájit. Její náplň je v zásadě o něco méně komplexní, tedy stravitelnější, než tomu bylo u dvojice alb English Electric a tak tedy, nejen otevření se přístupnějším prvkům a snažší přehlednost daných témat, nese podíl na velkém úspěchu, dnes už předposlední nahrávky těchto Britů. Lze si tedy snadno položit otázku, zda-li i přes stále velkou hudební spletitost a žánrovou propracovanost, nebudou další kroky kapely směřovat k (řekněme přehnaně) "vyklízení progresivních pozic" směrem k oslovení širšího počtu nových zvědavců.

Pádnou odpověď nám předává nová nahrávka Grimspound, která v přímém poměru ke své předchůdkyni, vyznívá uceleněji a intimněji. Velká variabilita a komplexnost nového materiálu opět sbírá plusové body pro kapelu, která každou zahranou notou, podává výpoveď o maximálním zaujetí pro danou věc, v umělecky nadstandardně působivé interpretaci. Vzdušná a do puntíku dotažená brilantní aranžmá, si zde asi nečastěji za poslední léta, podávají ruce se severským folkovým základem. Ten lze oproti siláčtěji působícímu předchůdci Folklore, vystopovat prakticky v mnoha momentech každé písně a většinou tvoří to hlavní gró, na které se postupně nabalují další hudební proporce. Velkou míru má na tomto stylotvorném obrození houslová hra divoženky Rachel Hall, jejíž cit pro melodie a rozvážně porozdělenovaný podíl smyčcových nástrojů, decentně dovažuje nástrojovou bohatost celku.

Ve třech, na časovou minutáž bohatých, epických věcech ( A Mead Hall In Winter je zřejmě tou nejlepší), lze vystopovat vše, čím kapela už několik let přitápí pod progrockovým kotlem. Srdce posluchače, jež se počítá mezi obdivovatele této prog star dneška, často radostí zaplesá a pod náporem melodiky a výborných individuálních výkonů, prudce se rozbuší v rytmu. Záměrně ale zmíním méně typický čtyřlístek této nahrávky. Předně mám na mysli píseň pod pořadovým číslem dva- On The Racing Line- jedná se o jazz/fusion instrumentální proporci, v jejímž koloritu je účast violončela a houslí vítanou "novinkou", jež dokáže skladbu posílit a nasměrovat do jiných sfér, velice povedené. Dále track číslo čtyři Meadowland- kde silně folkový nádech, utváří burácející klasické kytary, zařezávající se svým mrazivým tónem hluboko do divákova nitra, průzračná klavírní linka a velice smyslný houslový doprovod. Pod číslem šest, je skryt atmosférický zážitek The Ivy Gate- v jehož keltských stopách putujeme za hlasu hostující Judy Dyble a mistrně naaranžované mandolíny a banja, kamsi do temných hvozdů středověké Anglie. A jako poslední zmíním, emočně strhující píseň nazvanou As The Crow Flies- aranžérsky košatou, přesto přehlednou a srozumitelnou svižnější noblesu v závěru alba.

Co odlišuje nové B. B. T. od těch předešlých, je už zmíněný, zřetelnější folkový záběr a také hmatatelnější mystika a tajemnost, chcete li přidaný duchovní rozměr jejich hudby.

Pevně věřím, že je s novinkovým albem této kapely každý (krom toho vystoupivšího) pravověrný fanda převelice spokojen, jelikož je opět slyšet, že se pánové znovu pohybují na hraně svého skladatelského maxima.


reagovat

dan @ 11.05.2017 17:40:57
Konečně se našli nezaujatí recenzenti(alienshore a horyna), kteří novinku Big Big Train objektivně posoudili a následně i po zásluze odměnili. S jejich názory můžu žít a pokroucené myšlenky pana Antonyho (spíš ale osobní žášť a dětinské intrikářské pohnutky)konečně padají mimo úrodnou půdu.

Martin H @ 11.05.2017 19:31:31
dan: mám dojem, že nezaujatý recenzent neexistuje. Při psaní recenze je nutno zaujmout nějaký postoj k hodnocenému materiálu a určitě neplatí, że kladný názor je nezaujatý a záporný zaujatý. Recenze dělím na dvě kategorie. Ty, se kterými souhlasím, a ty, s nimiž nesouhlasím. Ale určitě nelze k těm druhým přistupovat jako k výsledku práce někoho zaujatého. Dotyčný pouze předkládá odlišný názor než mám já, ale za to mu přece nebudu nasazovat psí hlavu a veřejně ho pranýřovat.

dan @ 11.05.2017 20:06:10
V případě níže ale nešlo o názor na dílo, nýbrž o naschvál a ponížení člověka(dopisovatelů), kteří prokázali nad dílem údiv. Antonyho deklamace: sejmu vaše nadšení a teď vám ukážu, jak jste všichni mimo a můj názor bude great and cool. Tak mlčte a věřte, mluvím přece JÁ, ten co všechno zná, všude byl a všechno slyšel.

Martin H @ 11.05.2017 20:28:14
O.K. Tohle vysvětlení beru.

john l @ 12.05.2017 07:55:11
Pro mě je to jasný album letošního roku a nemyslím si, že ho někdo dokáže trumfnout. Lepší než předchozí desky, vlastně nejlepší produkce Big Big Train. Famózní hudba, famózní, poslouchám to pořád dokola a stále nemám dost.

PaloM @ 12.05.2017 11:28:32
john l: čakám až mi príde poštou CD, aby som si to vychutnal. Tak som zatiaľ skončil po dvoch počutiach z mp3.
S tým najlepším albumom roka by som ešte počkal, je iba máj a môže sa stať, že aj niekto iný prekvapí a možno ešte lepšie.

john l @ 12.05.2017 11:44:10
Jasně že je na podobné soudy ještě brzy, trošku jsem chtěl Grimspound pobídnout a zašeptat mu, že si takové označení skutečně zaslouží. PaloM, věřím, že si ho budeš za pár dnů vychutnávat s podobnou rozkoší jako já a další přívrženci kapely.

Progjar @ 12.05.2017 13:49:27
Je síce ešte len máj ale ten čas beží. Ako album roka by som zatiaľ mierne preferoval Kaprekar's Constant - 2017 - Fate Outsmarts Desire. Ale vyčkajme času ako hus klasu, ešte príde nový Wilson, nový Waters, je tu Anathema. Úroda zatiaľ viac ako dobrá. A vylovil som niekoľko post-rockových peciek napríklad - Enoch-2017-Bog.

Progjar @ 12.05.2017 13:50:14
A zabudol som na Ayreon - The Source 2017.

horyna @ 12.05.2017 14:47:35
Grimspound se určitě na konci roku mezi nej špičkou ukáží i u mne. Anathemu jsem už slyšel, je opět výborná a moc se na ni těším (díky Progjar za upozornění, musím ji co nejdříve zařadit do předobjednávek:-), ale do nejužší špičky (alb roku) tuto kapelu neřadím. To dvojice Wilson / Waters určitě zaboduje tvrději.

Brano @ 20.05.2017 15:13:16
Sylvian,nechaj to tak.Antony sa slobodne vyjadril a je to uzavreté.Netreba zbytočne čeriť vodu.

01.05.2017 alienshore | #

Milujem pop music. Prináša do hudby ľahkosť, radosť a zábavu. Niečo z nej sa napokon tak či tak nalepí aj na rockerov. Trendy a vplyvy sa na hudobnej scéne nedejú anonymne, čo je len dobre. Ponúkajú tak vnímavým muzikantom sebareflexiu, nadhľad a zároveň ich to posúva vpred. Byť snobom a robiť snobskú, nudnú a neustále sa opakujúcu muziku je smutné a tragikomické. Potešiť fanúšikom znamená priniesť im skutočné emócie a tie sa ukrývajú len v melódiách, a v ničom inom. To, do akej miery sa dokážu pohrať s aranžmánmi, koncepciou a zvukom je už potom individuálne.

Big Big Train ide cestou progresívnej kapely. Hľadá čistý úprimný výraz, cit a vyváženosť. Nie arogantnú samoúčelnú exhibíciu, ktorá svojou hrubosťou a nadutosťou uráža sluch, a teší len malú skupinku poslucháčov. O tom je aj Grimspound. Prítomnosť pop music je pre pozorné ucho viac než očividná. Akurát tie košaté a výrazovo bohaté aranžmány sa nachádzajú v teritóriu prog-rocku, folku a aj jazz/fusion. Nespreneverujú sa ani samotnému žánru a ani fanúšikom. Naopak, dávajú im presne to, čo sa od prvotriednej špičkovej kapely očakáva.

Skladby sú dlhé aj krátke. Smutné aj optimistické. Oddychové a aj nútiace k hlbšiemu zamysleniu. Taká má byť hudba, o emóciách a pocitoch. Najvyššia inštancia je, keď kapela dokáže zasýtiť nielen svoje ego, ale aj svojich fanúšikov a ešte k tomu získať si aj ďalších. Grimspound je dielo muzikantov, ktorí presne vedia, čo robia a majú aj konkrétnu víziu. Toto nie sú zblúdilé progové ovečky, čo nevedia kam sa vybrať, lebo že vraj "všetko tu už bolo". Nová hudba má stále svoj obrovský význam a stále aj mať bude. Urobte si teda zhruba hodinku čas na Big Big Train a započúvajte sa do umenia, ktoré používa zrozumiteľnú formu a aj ľudskú reč. Pochopíte aj bez urputnej námahy, čo vám chcú povedať.

V tomto roku ma už stihli potešiť poľskí Disperse a talianski Barock Project. K nim zaradzujem aj britských Big Big Train, ktorí ani tentoraz nesklamali. Stále sú jasne v popredí záujmu a udržujú si aj vysokú kvalitu svojej hudby. Darí sa im prinášať témy a aj nápady, ktoré znejú sviežo a navyše skúšajú aj iný prístup, aby nezneli stále rovnako. To sú veci, ktorými oplývajú len najlepší z najlepších v tomto žánri. A ruku na srdce, taká A Mead Hall In Winter musí zahriať dušu snáď každého správneho prog-rockera.
reagovat

PaloM @ 02.05.2017 11:39:01
Veľmi sa mi páči ich hudba od English Electric až doteraz, čo nahrali. Aj live CD. Čakám iba na zníženie ceny Grimspound, aby som sa potešil rozšírením zbierky.
Slavo, vďaka za pozitívny názor. Nemám problém sa s ním stotožniť.
(Je fajn, že píšeš. Myslel som, že si to tu zabalil.)

Tomáš Rojt @ 02.05.2017 15:41:30
Zajímavě napsaná recenze, už se na novou placku docela těším. "English Electric" i "Folklore" hodnotím velmi pozitivně, tak jsem zvědavý. Zrovna dnes jsem zaznamenal zprávu , že je opouští Nick D´Virgilio, což je velká škoda. Útěchou může být druhá strana mince této zprávy a sice, že se vrací ke svým rodným SPOCK´S BEARDS.

Pegas @ 02.05.2017 19:47:35
Tomáš: Kde jsi četl o odchodu D'Virgilia z BBT? Nahrává se Spock's Beard novou desku, ale myslím, že nebylo ani řečeno, jestli se vrací do kapely nastálo.

Tomáš Rojt @ 04.05.2017 14:30:43
Ahoj Pegas, čerpal jsem z posledního čísla 5/17 Spark str.76. Teď se ale dívám, že jsem si to vyložil možná špatně . doslovný citát : " Bubeník Nick D´Virgilio se vrátil do sestavy SPOCK´S BEARD".
Což nemusí automaticky znamenat, že odchází ze sestavy BBT. No uvidíme, jak se věci budou mít.

29.04.2017 Antony | #

BIG BIG TRAIN jsou tady docela dlouho, mají za sebou velice symbolickou historii. Symbolická je ve smyslu vývojové hyperboly osudu, trochu tím připomínají Habsburky. Pomalý vzestup do relativního vrcholu a pak rychlý pád do naprostého zmaru. Mám dobře na paměti jejich nenápadné počátky na úrovni druholigového neoprogu, sympatickém tím, že se aspoň snažili, ačkoli slyšitelná absence talentu tuto snaživost stahovala do divizních rovin daného žánru. Nakonec jsem je přestal sledovat, zlomil nad nimi hůl, jako nad beznadějnými nešťastníky. Když vyšlo English Electric (Part One), bylo evidentní, že přece jen našli svoji tvář postavenou na vnějším efektu gabrielovsky zlomeného hlasu (ovšem Gabriel měl výrazovou škálu tisíckrát pestřejší) obklopeného nekonfliktními melodiemi jako z červené knihovny. Druhý díl to už jen rozmělnil, dvojalbum je rozvleklé k nedoposlouchání. Následující titul pak ukázal, že se BIG BIG TRAIN osvědčeného receptu sveřepě drží, vývoj stylu jest pro ně ukončen, už se bude vyždímaný progpopový hadřík jen ještě více lisovat. Letošní album je důvod, proč lámu hůl podruhé, definitivně.

Hudba na ploše 67 minut je nenápaditá, jednotvárná a utahaná. Vše se odehrává v jedné nezajímavé plytké poloze, kterou si zřejmě definovali jako žádoucí. Takový "One Trick Pony", co čeká na aplaus. Všudypřítomné klavírní, housličkové a flétničkové bezcílné preludování bez špetky originality to nezachrání, je to jen laciná přeslazená poleva na nepodařené bábovce. Vrstev zvukového balastu je na nahrávce požehnaně. Možná to někoho ohromí, avšak na mne to působí jen jako vyčpělý efekt, značně vybledlý a neúčinný, v konečném důsledku únavný, nudný a prázdný. Jediný zajímavý moment - první skladba, osmá minuta, tohle udělali před léty např. tuzemští KAZACHSTÁN, akorát daleko lépe a působivěji. Tady je to zvětralá limonáda.

Tuctový kýč mne nikdy nebral, nejinak je tomu i zde. Toto akustické pozérství mi připomíná jeden report ze staré Melodie, kde se žurnalista pozastavoval nad MODERN TALKING, jak zaujal jejich koncert pořadatele z řad důchodců, až konstatovali "však sú to také pekné pjesničky". Jo, tak nějak je to i tady, nakašírované papundeklové písničky bez ducha, nápadu, náladové dynamiky, vývoje, příběhu. Zato univerzální pro posluchače, co chce muzak s přízviskem rock.

Výprodejová lacinost čiší z každé noty bez koulí, z každé hodňoučké melodie, z každého vtíravě slakobolného tónu. Pustíte-li kteroukoli skladbu v libovolném místě, stále stejný děj, zpěv, poloha, tempo, harmonie. Beztvaré blátíčko, ze kterého originální skulpturu nevysocháš. Dramatu a progresivity se tam nachází asi tolik, jako ve venezuelském seriálu. Je to stejně dlouhé i nesnesitelné. A stejně populární, tedy hodně, neboť konzumentů jsou masy. Děkuji nechci.

Za co ta jedna hvězda? Grimspound je "pouze" nudné album, které se otravně vleče, ale není mi z něj špatně. Nejsou na něm všechny možné trendy ošklivosti, jako na 90% současné produkce, je to jen prázdný kýč. Existují ještě horší obludnosti, jejichž poslech skutečně vyvolává nevolnost, DISPERSE, BAROCK PROJECT, H-MARILLION, abych jmenoval konkrétně z poslední doby. Pro takovéto mám vyhrazenou nulu, což neznamená "nehodnoceno, nýbrž "odpad", mám-li použít terminologii hodnotící škály na csfd.cz

Ano, sú to také pekné pjesničky. To je málo, žalostně málo. Univerzální euro-kýčo-pop-rock.
reagovat

Progjar @ 29.04.2017 19:31:57
"Mám dobře na paměti jejich nenápadné počátky na úrovni druholigového neoprogu, sympatickém tím, že se aspoň snažili, ačkoli slyšitelná absence talentu tuto snaživost stahovala do divizních rovin daného žánru."

Antony, skús sa pozrieť sem - >> odkaz

To je odpoveď na tvoju recenziu a tvrdenie o nedostatku talentu. Akceptujem tvoju recenziu ale zásadne nesúhlasím. Ak by som chcel byť odporný, odporučil by som ti ušného lekára.

dan @ 29.04.2017 20:59:08
Celá tato recenze je jedna trapná a průhledná lež. Pravidelný návštěvník ji snadno prokoukne a vůči těm občasným, je to pěkně nefér. Z Antonyho se stal troll. Tohle je totiž hra. Hra kočky s myší. Tu myš prozatím zastupoval alienshore, kterému Antony svými naschvály v reakcích pravidelně nabourával spaní. Ten člověk potřeboval lekci a dostal ji, časem se ale z toho stala pěkná trapárna. A proč začíná znovu? Protože svůj pozitivní názor na desku, která teprve vyjde, vyslovili už ostatní z "rady starších", Palo, Mayak, Progjar, Brano a další. To se pana chytrého dotýká a ten musí být za každou cenu v opozici. Jak se už vyjádřili Mayak s Palem, Antony klesá na dno a ostatním je k smíchu. Nereagovat je nejlepší obrana, ale když už se namíchnul Pragjar, neodolal jsem a chtěl všechny zelenáče varovat před čistou fabulací. B.B.T. jsou váženou inteligentní kapelou, to vám potvrdí na každém hudebním webu. Jen ubohost schovaná za velkými frázemi. Nevěřím ti ani slovo.

vmagistr @ 29.04.2017 22:03:32
Konspirace, konspirace, konspirace...je to určitě osvobozující, smést něčí zhodnocení hudebního díla ze stolu s tím, že je motivováno nehudebními pohnutkami a o hudbu v něm vůbec nejde. Ale takhle to nefunguje...

Proč to vymezení "my vs. oni" - "my", kterým se tahle hudba líbí a "oni", kterým se nelíbí? Poslech hudby přece není sport, ve kterém můžete vyhrát na skóre, pokud "vaše" kapela někde získá dobré hodnocení. Ohánět se tím, že nějaké album má na progarchives takové či makové hodnocení, je při hodnocení líbí/nelíbí naprosto irelevantní. Poslechová zkušenost je individuální, tu nelze apriori aplikovat na nikoho dalšího.

Jak můžeš dokázat lež tam, kde neexistuje univerzální pravda?

dan @ 30.04.2017 08:49:04
vmagistr nic jsi nepochopil, pořiď si slepeckou hůl, nebo se podívej na poslední alienshoreho recenze barock project, disperse. Aktuálně pak poslechové vlákno k B.B.T. a rozsvítí se ti.
Bytostně nesnáším lež a přetvářku, je přítomná v celé téhle pokřivené recenzi.
Hanba těm, co si tu honí ego, zneužívají podobné stránky k vlastní pomstě a lhaní.

Petr59 @ 30.04.2017 10:52:27
Antony: " . . . Univerzální euro-kýčo-pop-rock)

Asi jsem poslouchal jiné album . . .

john l @ 30.04.2017 12:24:18
Svým postojem jsi ponížil celou progresivní veřejnost!

Brano @ 30.04.2017 12:59:05
Antony,hlboko nesúhlasím s Tvojou recenziou!Máš samozrejme právo na svoj názor,ale označiť Big Big Train ako tuctový gýč,to je už moc.

tykeww @ 30.04.2017 13:08:27
john I - co má proboha být progresivní veřejnost? :D

john l @ 30.04.2017 13:24:42
já, ty, ten, onen, prostě každý, kdo podobnou muziku poslouchá, rád si o ní přečte a rozezná Madonu od King Crimson

Petr59 @ 30.04.2017 14:03:52
No vidíš to, já třeba Madonnu vůbec nepoznám.

tykeww @ 30.04.2017 14:43:23
To mi zavání elitářstvím v duchu "my posloucháme lepší muziku než oni". Já poslouchám spoustu věcí a samozřejmě i prog, jinak bych se tady sotva kdy ocitl. Ale tak přestože třeba ty King Crimson mám rád opravdu moc, zrovna deska, o kterou tu jde, taky není můj šálek piva. Pouštěl jsem si ji a přijde mi dost žánrová, bez čehokoliv, co by mě přimělo si ji pustit znovu. Tady Antonyho pohled na věc naprosto chápu a rozumím mu.

oř @ 30.04.2017 15:04:35
Jestli to chápu dobře, tak Antonymu hráli depešáci a on psal do kolonky Big Big Train. Potom stačí jeho recenzi překlopit pod správného interpreta a je po problému.

PaloM @ 30.04.2017 18:04:40
Žeby po množstve negatívnych reakcií autor na záver napísal, že to bola iba hra na alienshore? :-)
Spôsob "recenzovania" mi pripomína sado-maso. Autor týra sám seba pri posluchu a potom fanúšikov pri čítaní.
Treba to asi chápať ako výchovný príhovor ku všetkým tupcom, ktorí nedorástli do výšin autora.

itchycoo @ 01.05.2017 09:53:31
Páni, tak rudej Tonda od Zákolan právě předvedl, kterak na tyto přátelské a vlídné stránky propašovat nefalšovaný závan rzounkovského marxistického pojetí kritiky a vyrovnání se s nepohodlnými.

sylvian @ 20.05.2017 10:48:19
Antony, dat tejto kapele za tento album 1 bod (to akoze asi iba za obal), je iba prejav ignorantstva a zlomyselnosti. Aj ked sa mi nieco nepaci, mal by som dokazat posudit, ci v kontexte daneho zanru je album aspon zaujimavy alebo nie. Nehnevaj sa, ale je to od teba proste neuverilne hlupe. Sam spochybnujes tymto svoj sposob hodnotenia a teda aj celkovu kvalitu svojich vlastnych recenzii.

Brano @ 20.05.2017 15:15:47
Sylvian,nechaj to tak.Antony sa slobodne vyjadril a je to uzavreté.Netreba zbytočne čeriť vodu.

Carloss87 @ 26.08.2017 06:09:06
Noooo ono stačí třeba tomu dát šanci a poslouchat to vícekrát.Já tuhle kapelu taky nejdříve přehlížel,ale pořád sem četl ta kladná hodnocení a dal jsem tomu zase šanci a teď vím,že jejich síla je prostě někde jinde než v nějakém rychlém kvapíku.