Uriah Heep - Raging Silence (1989)

I u mne tvoří samozřejmý základ uriášů dvojice Byron / Hensley, jejich alba to je zlatý fond hard rocku, ale i po Byronovi vznikají výborná i dobrá alba. Po Hensleyovi je situace už mnohem horší (i když v poslední době přemýšlím o znovu koupi soulové Conquest), dobrá alba se střídají se spíše podprůměrnými (Equator), U. H. brázdí popovější vody více než kdy dřív, takový Innocent V., nebo Fallen A. je oproti tomu slušněj progres. Občas se ale zablýská i na lepší časy, pod dojmem, že by si mohli pánové zkusit jak jim půjde rodící se N.W.O.B.H.M. smetanu slíznou s heavy albem Abominog, které prostě koule nepostrádá. A co takhle zakusit kvalitní rock pro dospělé, neboli A. O. R., zkouší to, zkouší, ale chybějící silné melodie a plitkost nápadů je utápí v balastu tohoto stylu. Až, až přijde na řadu deska Raging Silence a vše je najednou jinak.
Pod vlivem šťastné hvězdy pánové komponují, tvoří a hrají opravdu první ligu tohoto stylu, kterou by jim mohli závidět i třeba zaoceánští Journey, v té době silně out.

Vše startuje cover Hold Your Head Up- nesmírně povedená píseň, coby otevírák alba slouží svému účelu a mladičký Shaw (jak ho v lásce příliš nemám) exceluje. To dvojka, už autorská Blood Red Roses- na poli melodicko pompézním vyznívá vskutku svěže a když Box přidává akustické tóny a Lanzon mračna kláves, oduševnělost skladby, nepostrádající emoce doznává zadostiučinění. V podobném duchu přichází i Voice On My TV- americká kytara, jejíž nápaditosti se v té době snaží dosáhnout mnohé US spolky, stojí v první lajně. Rich Kid- platí za silně nabroušený heavy kousek, přesný Kerslake a energie v hlasu Bernieho tenkrát strhnout určitě dokázali. Pompa a zase pompa, krásná, melodická a nevtíravá, takový účinek cítím z písně Cry Freedom- v níž Phil slušně válí. Písně Bad Bad Man a More Fool You- splňují výše uvedené stylové mantilely, nepřidávají příliš osobitosti, ani neurazí, především druhá jmenovaná. Balady mají uriáši v merku, i když převzatá, i When The War Is Over- jako oplodňovák (ne-trapný) funguje skvostně, kapela válí a povedený refrén posazuje skladbu do hitparádových pater. Další předěl, tentokrát opak předešlé, dravá a riffující pecka Lifeline- má velká oblíbenkyně, ó bože, proč jen dnes Bernie nevydává z hrdla takovou kvalitu jako tenkrát. Spíše obligátní Rough Justice desku zakončí.

Desku v zásadě (někdy sedne více, jindy může pozlobit) oblíbenou. Vzpomínám si, že v sestavě bez Byrona to byla myslím dokonce první vlaštovka. Celou diskografii U. H. se vlastnit opravdu nevyplatí, je hodně nekompaktní, ale osobně, tady jsem nadmíru spokojen. To co přichází vzápětí, už mne ale opět vůbec neoslovuje, zvláštní. Stejně je zajímavé, že tato sestava vydrží vlastně úplně nejdéle.


reagovat

alienshore @ 02.09.2016 14:37:37
Raging Silence je slabý pokus o AOR, pár dobrých songov ale inak je to kvalitatívne veľmi veľmi vzdialené od tvorby super-hviezdnych Journey, nezaujme natoľko aby sa človek k tomu mal chuť vracať ...

luk63 @ 02.09.2016 14:51:17
To musí být pěkný průšvih, když si tomu dal jenom 4 stars.

horyna @ 02.09.2016 15:05:07
si piš

Antony @ 02.09.2016 15:50:22
AOR neznamená "rock pro dospělé".

horyna @ 02.09.2016 16:07:16
Antony, tak mě prosím oprav :-)

Mohyla @ 02.09.2016 16:25:59
Album-oriented rock (abbreviated AOR) is an American FM radio format focusing on album tracks by rock artists. AOR evolved from progressive rock radio in the mid-1970s, using research and formal programming to create an album rock format with greater commercial appeal.

>> odkaz

horyna @ 02.09.2016 17:00:02
Slavo já to slyším dosti opačně, Raging Silence beru jako výzvu a dostatečně silný pokus o AOR, dobrých songů tam slyším vícero, vlastně většinu, prostě mne nahrávka baví. Vracím se k ní rád a celkem i často a ono srovnání s tebou oblíbenými Journey: tady necítím tolik pachuť ameriky té doby a popvatu, kterou docpávali Journey (nic proti, mám je také rád)některé své desky, zde jasně přebíjí hard rockový vzdoušek.

Antony @ 02.09.2016 18:35:05
horyna:
Je to tak, jak postoval Mohyla (díky), a na tom odkazu se dočteš další aspekty související s AOR. Termín "Adult Oriented Rock" jeden z nejčastěji opakovaných mýtů v hudební terminologii, omílaný i nevědomými žurnalisty >> odkaz , >> odkaz , což mu dodává zdánlivé věrohodnosti.
Ostatně i správný význam je terminologicky téměř bezcenný, neboť zastupuje tak širokou množinu hudebních interpretů, že mohou v podstatě hrát jakoukoli formu rocku. Je to nicneříkající termín, jehož použití je lepší se vyvarovat.

Nebo ještě jedno vysvětlení, není ode mne, kopíruji z Lopuchu. Je od člověka, který se v dané oblasti dlouhá léta profesionálně:
"AOR, puvodne znamena Album Oriented RADIO. To byla radia, ktera se misto singlu venovala album. Playlisty takovy radii tvorily kapely se urcitym zvukem a stylem, kterym se zacalo rikat AOR artists. A z toho vzniklo i pojmenovani stylu a ty ruzny subdefinice.

alienshore @ 02.09.2016 20:52:22
"album oriented rock" a "album oriented radio" súvisia s rádiovým formátom, preto sa pojem AOR mistifikuje vo viacerých rovinách pretože sa navzájom podobajú a svojim spôsobom prelínajú :-)

"adult oriented rock" sa však definuje ako štýl s ktorým prišli najmä v druhej polovici 70-tých rokov kapely typu Toto, Journey, Chicago, Styx, Boston atď., logicky nebudeme používať slovo "radio" ale "rock", keďže dané kapely majú naozaj čo to spoločné s rockovou hudbou, ak teda píšeme o kapelách tak im nepriradíme americký rádiový formát ale hudobný štýl ...

pojem "adult oriented rock" sa normálne používal predtým a používa sa aj teraz na zaradenie určitých kapiel a interpretov, ktoré sa vidia vo vyššie menovaných vzoroch a ktoré viac či menej úspešne napodobňujú, využívajú pritom koncept a základy ktoré vytvorili klasici tohto štýlu ...

Horyna sa nedopustil v recenzii žiadnej svätokrádeže, "adult oriented rock" je naozaj v preklade "rock pre dospelých" a Uriah Heep sa tu miestami o niečo také aj pokúšajú ...

Antony @ 02.09.2016 21:09:37
Další ukázka naprosté neznalosti.
I AOR komunita se prostě bude muset smířit s tím, že "A" není uměle dodatečně naroubovaný Adult, i kdyby si to tisíckrát přáli.
Víc nemám co dodat.

alienshore @ 02.09.2016 21:37:32
áno AOR komunita si vytvorila tento štýl keďže sa k nemu hlási xy kapiel už niekoľko desaťročí, tak ako si ľudia vytvárajú ďalšie a ďalšie škatuľky tak ako si to v danom momente vymyslia :-) ...

john l @ 03.09.2016 08:55:14
Sice pěkně vysvětleno, ale na celkovým postoji fanoušků k tomuto stylu se tím nic nemění, ti si za ta léta jeho existence pod pojmem A.O.R. představí melodickou přístupnější muziku přesně ve stylu Boston, Styx a dalších... (a název pro dospělé je stejně srandovní)

Teď k hudbě: U.H.zde skutečně rockují, o tom není pochyb, vše je podřízené době, dyť to tak měli všichni, proč za to někoho neustále peskovat? Kdo nepodvolil, tak se rozpadl (vyjímku bych udělil King Crimson). Bernie skutečně válí, zas tolik bych jej nezatracoval, písně sou dostatečně rázný, mají lauf a melodie jedinečnou šťávu. Z alb okolo je to pro mě jasná jednička, až Wake the Sleeper dokázal navázat.
4,5

kamila @ 04.09.2016 13:16:03
Abominog a znít heavy? Možná dvě,tři písničky, zbytek je klasická produkce U.H. let předešlých i následujících, nevidím v tom velkej rozdíl. Tohle raděj ne.

bullb @ 05.09.2016 13:30:25
Každá skupina je niečím charakteristická. Myslím, že každý na prvé počutie spozná Hendrixa, Santanu atď. Čo v prípade recenzovaného albumu platí dosť ťažko. Uriah Heep boli predovšetkým Byronove vokály, Hensleyho hammondy. Raging Silence je hudba s relatívne slušne fungujúcimi bicími, a kvázi tvrdou gitarou (a hľa sám Mick Box). Jasné, hudobníci musia z niečoho žiť, preto hrajú. Ale už nie ako Uriah Heep, ale ako skupina, ktorá hraje hudbu, ktorá sa niektorým ľuďom dobre počúva. Mne nie.

Albumom Raging silence začína obdobie Bernieho Shawa v kapele Uriah Heep. A je to veľmi vydarené obdobie. Je zaujímavé, že prvé album v tejto zostave vydala kapela až v roku 1989, pričom zostava sa sformovala v roku 1986. Osobne považujem album za príjemný melodický rock. Ničím výrazný, ale zas ničím neurazí. Samotný spev Bernieho Shawa je zaujímavej farby a podáva pomerne často dobré výkony. Zaujímalo by ma aký bol jeho predchodca Jeff Fontaine... Na albume sa nachádzajú skladby, ktoré som si obľúbil. Je to úvodná cover skladba so štadiónovým refrénom Hold your head up. Originál nepoznám, ale verziu Uriah Heep považujem za skvelú skladbu. Aj druhú skladbu Blood red roses považujem za vydarenú, chytľavú AOR skladbu. Ďalšia skladba z vydarených je Cry freedom so zaujímavou atmosférou. More fool me otvára okamžite zapamätateľný riff gitary a refrén skladby sa mi veľmi páči. Cover When the war is over predstavuje nádhernú pomalú a citlivú baladu, ktorú môžem vždy. Veľmi dobrý výber na cover je aj Lifeline. A záverečná Rough justice je skvelá vypaľovačka na záver. Bonusová skladba zo singlu Miracle child je pre mňa najvydarenejšia skladba celého albumu, preto je len škoda, že nebola zaradená na album. Žeby preto, že ju spieva klávesák? Inak kto chce počuť začiatky zostavy, nech siahne po výbere Still eavy, still proud. Nájde tam skladby z roku 1987 - Pacific Highway, Mr. Majestic a Corina. Vynikajúce skladby, ktoré prevyšujú mnohé na albume Raging Silence. Druhú z nich opäť spieva klávesák a inak všetky tri boli súčasťou živáku z Moskvy z roku 1988, ale samozrejme na výberovke sú v originál štúdiových verziách. Každopádne Raging silence je dobrý štart novej zostavy.
reagovat

nowhere_man @ 07.08.2011 15:26:12
A ešte som zabudol dodať, že obal albumu Raging silence ma nesmierne fascinuje...

pito63 @ 21.08.2011 14:19:19
nowhere_man
Tvoju pisateľskú výdrž pri Uriah Heep Ti úprimne závidím!
"Raging Silence" nepatrí medzi moje obľúbené položky, ale príchod Shawa a lanzona považujem za prínos.
Vďaka za recenziu!

S príchodom nového speváka Bernie Shawa a klávesistu Phila Lanzona sa zmiernili následky predošlej devastácie soundu a kreditu legendy. Kto by vtedy čakal, že to bude zostava Uriah Heep s najdlhším životom ?
Aby bolo jasné hneď na začiatku, nového speváka som si veľmi obľúbil a Davidovi Byronovi mi v tomto spolku najviac sedí.
Cover skupiny Argent (album All Together Now, 1972), Hold Your Head Up, je síce dobrým štartom, avšak neuškodil by väčší vlastný vklad. Skladba ja príliš podobná originálu. Záujem vzbudila – účel splnila. Blood red roses v štýle rocku pre dospelých so silnou melódiou, výborným nasadením speváka a perfektným gitarovým partom zvyšuje moju dôveru a očakávanie, čo bude ďalej. Voices On My TV sa z rozpačitého úvodu rozbehne do slušnej AOR, kde hlavným prínosom je výkon speváka. Rich Kid je najslabšia skladba, stredná inštrumentálna časť je neefektívnym chaosom a predohrou k opakovaniu prvej nezaujímavej polovice. Cry Freedom zaujme časťou spievanou rusky, avšak silnou ju robí melodika a opäť výborný spevák s hard rockovým nasadením. Bad Bad Man je postavená na jednoduchom riffe a fantastickej rytmike, Bernie frázuje jedna radosť. Škoda, že skladbu nezaradili na úvod, podľa mňa je na to ako stvorená a lepšie vystihuje, o čo ide. More Fool You začiatkom nešťastne pripomína Bon Jovi, bezradnosť kompozície neprekryje ani (už štandardne) skvelý výkon Bernie Shawa. When The War Is Over je druhá cover skladba s peknou melódiou a najbližšie ku komerčnému pop rocku. Moju pozornosť si udržala len a len vďaka stále lepšiemu spevákovi. Posledná cover verzia na albume, Lifeline je výrazne lepšia skladba než predošlá. Záverečná Rough Silence je varovaním, aby som príliš nejasal.
Na jednej strane výborná zohratosť skupiny, v popredí so skvelým novým spevákom. Spolu dokázali rozprúdiť silnú energiu smerom k poslucháčom. Na druhej strane, popri kvalitných skladbách v danom žánri, nehanbili sa vložiť na album vyslovene vatu a prepadáky. Odhadujem to na slabé 3 hviezdy, s tým, že dve by bolo naozaj nespravodlivé podhodnotenie.


reagovat

pito63 @ 21.08.2011 13:56:47
Paľo
Tento album počúvam minimálne, dnes som urobil výnimku. Potešilo ma vyzdvihnutie výkonu Bernieho Shawa, trochu ma prekvapilo konštatovanie, že "Rich Kid" považuješ za najslabší článok platne...
Vďaka za "Raging Silence"!

To je bída, to je bída! Tak tomuhle říkam "europop", což je kritérium, které si Uriah Heep s tímto albem jednoznačně zaslouží. Nový vokalista je pramálo zajímavý a skladby nudné. Snad jen Bad Bad Man, má v sobě trošku síly, ale jinak je to hudba do výtahu. Je to jediné album UH, které vlastním jen v podobě nahrané kazety a pokud na něj někdy narazím (předpokládám že ve výprodeji) tak si ho pořídím jen z důvodu kompletace sbírky. Éra s Goalbym měla alespoň chvílemi velmi zajímavý feeling skladeb a z každé desky s ním, se dalo vyjmout a s klidným svědomím posluchat pár skladeb. Ale co pánové servírují zde, je jako hloupý vtip. Nevím, jestli se najde nějaký zuřivý zastánce tohoto alba, ale já k ním nepatřím a patřit nebudu. Slabé, sotva pro kompletisty.
reagovat