Yes - Open Your Eyes (1997)
01. New State of Mind (6:00)
02. Open Your Eyes (5:14)
03. Universal Garden (6:17)
04. No Way We Can Lose (4:56)
05. Fortune Seller (5:00)
06. Man In The Moon (4:41)
07. Wonderlove (6:06)
08. From The Balcony (2:43)
09. Love Shine (4:38)
10. Somehow, Someday (4:47)
11. The Solution (5:26+16:21)
(total time- 74:12)
Obsazení:
JON ANDERSON - vocals
CHRIS SQUIRE - bass guitar, vocals
STEVE HOWE - lead guitars, vocals
BILLY SHERWOOD - keyboards, guitar, vocals
ALAN WHITE - drums
&
IGOR KHOROSHEV - keyboards (1, 4, 5)
STEVE PORCARO - keyboards (2)
Po zklamání způsobeném deskou Ladder jsem si chtěla napravit chuť poslechem jejich původní tvorby. Na ní jsem vyrůstala. Většina z těch desek se u nás pravidelně obměňovala, nepamatovat si je prostě nejde. Jenže když něco hodně znáte, tolik vás to už neláká. Daleko zajímavější mně dnes přijde prohrabování se v novější tvorbě, třeba právě u Yes. Ti mají několik nahrávek, které si veřejnost nestihla nebo nechce oblíbit. Na špici je deska Open Your Eyes, o které se lidé nejen tady vyjadřují v pejorativním duchu.
Já taková nebudu. Raděj zůstanu tou podivínkou, která má tuhle desku ráda. Každý tady na ni nadává, nikomu se moc nelíbí. Ale co je vlastně pravda? Že na ní hrají čtyři pětiny původních Yes? Že má znovu brilantní zvuk? Že nám všichni předvádějí své instrumentální dovednosti až nadoraz? Že deska překypuje živelností a hravostí známou od Yes už dlouho?
Stačí připomenout některé momenty, třeba titulní věc Open Your Eyes, infekční záležitosti Universal Garden, Man In The Moon, Love Shine a další. Že tohle není hudební vysokoškolská promoce Yes, nevěřím. Asi to nedokážu líp vysvětlit, mám tu desku prostě ráda.
reagovat
lover-of-music @ 17.05.2018 09:42:17
No, Yes mám hodně rád, ale k tomuto albu jsem se ještě nedostal a asi také už nikdy nedostanu, protože, když se podívám na rok vydání, tak z toho nejsem vůbec moudrý. 80. léta, 90. léta a současnost je pro hudbu doba absolutního temna a NIKDY se to už nevrátí k normálu. To mi věřte.
Ale věřím, že Jon Anderson (pro mě přímo andělský zpěvák) má i nadále krásný a roztomilý hlas jako míval kdysi. Právě jeho hlas je jedna z hlavních příčin, proč jsem si oblíbil Yes.
No nic, jdu si pustit jejich fantastický debut z roku 1969. Obzvláště se těším na Harold Land. Já blbec tady o ní tenkrát napsal, že je nic moc. A hned na to navážou Topografické Oceány.
itchycoo @ 17.05.2018 10:41:30
@terka
Dočetl jsem do místa, kde píšeš, že tenhle titul nahrála 4/5 původních Yes. Tohle je bohužel totální omyl. Howe i White nastoupili až v roce 1971 resp. cca 1972/73.
steve @ 17.05.2018 11:08:37
K desce mám několik výhrad, to jsem vyjádřil svým postojem v recenzi. Čtyři hvězdy se mě zdají moc a dvě zase málo. Určitě to není špatná hudba, jenom B.Sherwood si z Yes dělá svůj truc podnik a ústupky vůči němu jsou hodně markantní.
Jarda P @ 17.05.2018 12:56:10
Možná se to někomu líbí, ale v rámci diskografie Yes to považuji za průšvih. Spolu s Heaven & Earth jsou to jediné jejich desky, které nemám a mít nebudu.
pinkman @ 17.05.2018 13:10:01
Pouze pár zasvěcených bude znát okrajově významný projekt Chrise Squira a Billy Sherwooda, Conspiraci. Natočili spolu dvě desky a Open Your Yes je jejich pokračující klon. Sherwood tam měl hlavní slovo a podobné manýry natáhl i do Yes.
Proto je tahle deska taková, jaká je. Konspirativní.
yngwie3 @ 17.05.2018 14:47:37
"80. léta, 90. léta a současnost je pro hudbu doba absolutního temna", toliko citát ...
no čo už, keď máme tú demokraciu ...
Pegas @ 17.05.2018 19:38:54
Pro mě jedna z nejslabších desek Yes, kterou mám ve sbírce jenom pro kompletaci diskografie.
pinkman: Právě naopak, projekt Conspiracy navazuje na Open Your Eyes. Obě desky znějí podobně jako OYE a myslím, že dopadly o něco lépe, co si matně pamatuji. Ale mě ten styl a zvuk nebaví, ať už pod jakýmkoliv jménem. Vlastně mě nezaujalo snad nic ze Sherwoodovy tvorby, co jsem slyšel.
lover-of-music: 80. a 90. léta i současnost nabídly velké množství skvělé muziky.
itchycoo: Spíš měla napsat "klasických", ale z toho sdělení je jasné, co myslí. Bohužel ta hudba nedopadla dobře.
Voytus @ 18.05.2018 06:59:01
yngwie3: Na to nemá smysl reagovat, znám spoustu podobných názorů, jak je dnešní scéna o ničem a tak.
Jasně, je to slabší album, ale budete se možná divit, mám ho vlastně docela rád. Ono má skvělý nástup (New State of Mind jsou typičtí Yes, jakmile se ozve sborový zpěv. A navíc hned v prvním verši použije Anderson své oblíbené slovo 'moment' :-)), pak se střídají písně silnější a slabší, víc Yes - míň Yes, podle toho, co od nich očekáváte. Myslím ale, že kvalitativní propad, jako bylo Union se naštěstí nekoná.
EasyRocker @ 18.05.2018 07:39:40
80. a 90. léta dobou absolutního temna? Hmm, zajímavý názor. Tolerovat tento názor musím. Ale to je tak vše :-)
Petr87 @ 18.05.2018 08:40:04
Jestli období od 80. let až doposud značí hudební temno, tak já jsem japonský bůh větru!
Ano, ano, ano; v 60. a 70. letech vznikalo jedno fantastické album za druhým a byla to pro rokenrol doba neuvěřitelně příznivá, ale zaseknout se pouze v tomto období by mne nikdy ani nenapadlo...
Třeba jen od začátku milénia až doposud vzniklo a ještě vznikne tolik úžasné hudby, že by bylo ryzí šílenství to najednou všechno hodit za hlavu a přehrabávat se už jen ve "zlatých" šedesátkách a sedmdesátkách... Ani omylem!
Jinak díky za recenzi, Terko, a pokračuj dál ve skvělé práci.
hejkal @ 18.05.2018 08:45:04
Každý rok vzniká kvantum muziky, už len štatisticky v nej musí byť dosť zaujímavých kúskov. Keď ma niečo zaujme, na rok vydania nehľadím. Iná vec je, ako si súkromne zovšeobecňujem niektoré dobové trendy. :)
Pegas @ 18.05.2018 15:11:57
Tak pro mě je snad i Union (alespoň některé skladby) lepší než tohle. Ale vždycky, když slyším OYE, tak si říkám, jestli by to nebylo lepší jinak smíchané. I ty vokály totiž znějí divně.
adam @ 20.05.2018 10:59:29
MNe sa toto paci. Aj Magnification.Pustam si to v aute ked soferujem a potrebujem nezaspat ako pozadie. Yes som nikdy nepocuval a nikdy ma neoslovili. Tieto dva albumy som si kupil lebo stali par centov. Nelutujem to, kedze je to prijemna a kvalitna hudba. Evidentne Yes boli dobra kapela, ale nejako ma proste minuli a nevidim dovod ich spatne objavovat. Kazdopadne v porovnani s inymi vecami co pocuvam, je to priemer s troma hviezdami.
makrelaman @ 15.01.2020 16:40:57
Prekliatím tohoto albumu je, že veľa interpretov si myslí, že treba pokryť celú kapacitu formátu CD. A toto je ten prípad. Ak by materiál zredukovali na klasických 40 minút mohol z toho byť celkom dobrý album. Jednoducho je tu veľa vaty. Napriek tomu, že hudbu skomponovali len Steve Howe a Billy Sherwood mne to zneje ako YES. Navyše albumu poškodil nátlak manažmentu na jeho rýchle vydanie a poškodil aj takmer súčasne vydanému 2CD Keys 2 čo boli spolu Keys 1 nedocenené skvosty. Dávam poctivé (v škole som bol vždy trojkár tak viem o čo ide) tri hviezdy.
Pantata83 @ 15.01.2020 16:42:29
Nebyl i autorem Chris Squire?, mnoho věcí bylo použito na albu Conspiracy - Squire/Sherwood.... jak píšeš, hlavně závěrečná píseň je toho důkazem, ještě na staré audiokazetě to býval horor než se kazeta domotala do konce B strany přes skřeky ohlušující ticho :)) První tři písně ano, možná Love shine, ale zbytek už by se tam objevovat nemusel...
CD Sony Music Entertainment Czech Republic s.r.o. 2010 (příloha deníku Sport)
Album Open Your Eyes prakticky vůbec neposlouchám, ve skříni mi leží s několika dalšími odloženými kusy úplně dole a sedá na něj prach, ale předchozí steve-ova recenze mě navnadila a tak jsem mu dal pátou, sedmou, jedenáctou, nebo já nevím kolikátou šanci ...
Líbí se mi úvodní, byť trochu kostrbatá New State Of Mind, ale možná je to i tím, že ji mám velmi dobře naposlouchanou z 2CD Yes, Friends & Relatives. Špatná není ani titulní skladba, ale pak už to začíná malinko pokulhávat. Mě by nevadilo, že jsou to "jenom" písničky, ale chybí mi tady nějaká ta hitovost, tak jako povedlo se to na slavné 90125. Projev Yes mi přijde těžkopádný, unavený a bez šťávy a takové "No Way We Can Lose" a "Wonderlove" jako vyložené propadáky. Příjemným a milým pohlazením je křehulinka From The Balcony, ale s "Love Shine" už to znovu padá někam do suterénu a to potom nezachrání ani svěcená voda. A už vůbec ne závěr, v podobě "The Solution".
Pochválil bych výborný zvuk a první, druhou a osmou skladbu, ovšem tím to hasne. Yes uznávám jako art rockovou legendu a celá řada jejich CD v mé sbírce se mi opravdu líbí, tohle však ne. Byť se to dá jednou za čas vydržet. Dvě hvězdy.
reagovat
Proti všem - historický román Aloise Jiráska pocházející z roku 1893, který pojednává o boji husitů proti všem jejich odpůrcům. Proti všem - budu se svým názorem nejspíš stát v tuto chvíli sám somotinký v opozici ke všeobecnému názoru na desku Yes z devadesátého sedmého roku nazvanou Open Your Eyes. Ne že bych ji chtěl za každých okolností obhajovat, ale nechci ji ani smáznout. Sestava snů se u Yes sešla i nad touto jmenovanou nahrávkou, teda s jednou vyjímkou a to na místě kláves, za hádavého Wakemana přišel multitalentovaný Billy Sherwood.
Podle povrchního slechu se můžeme domnívat že se jedná o Stevovo a Johnovo album, ale řada kytar a vokálů je Chrisových, potažmo Billyho a tak to s tou demokracií nebylo u Yes tenkrát asi nejrůžovější.
Řada skladeb se povedla, řad z nich tvoří obyčejný průměr, na poměry kapely kalibru Yes rozhodně a tak si tu připadám trochu jako na houpačce, jednou nahoře, jednou dole. První trojice je úchvatná, obzvlášť zvonivá Open Your Eyes, zdobí ji krásné sborové vokály a kytarová příze S.H., do starých Yesáckých dob cestuju s Howem, Squirem a perfektně sezpívanými vokály v Universal Garden. K těm lepším přišoupnu taky chvílemi netypickou Man In The Moon, pannenskou From The Balcony, kterou utáhnou jen Jon A Steve a hlavně bombastickou Love Shine, jež atributy stylu Yes spojuje dokonale. I závěr s The Solution se taky povedl, až na tu hloupost s mezerami a časovou stopou. Zbytek o kterém se nezmiňuju, tolik nezaujme, nebo je to typická Sherwoodovina.
Na jednu stranu se mi deska zamlouvá, většina skladeb není špatných, přesto ji musím umístit až na konec řady jejich diskografie, za ni se vejdou jen první a poslední hrůzná sbírka, ta mi do mozaiky Yes nezapadadá vůbec, narozdíl od ní zmíňovaná Open Your Eyes atributy kapely nepostrádá. 3,5 hvězdy
reagovat
Voytus @ 26.10.2016 15:20:49
Také si myslím, že jde o slušné album, první tři songy určitě, New State of Mind je výborný otvírák, pak to místy kolísá, ale já můžu na rozdíl od mnoha jiných posluchačů i irskou hudbou ovlivněnou Somehow, Someday (na předešlém Talk je podobná píseň Where Will You Be), neberou mě akorát Wonderlove a Man in the Moon, ale úplně mě neotravují.
Gattolino @ 26.10.2016 17:06:33
Špatná deska to určitě není. Jen to není bomba typu Close, Tales, Relayer nebo Going. Yes si podle mne jako David Bowie vypracovali pozici, kdy snad ani nejsou schopni udělat špatnou muziku. Už jsou natolik svoji a nezaměnitelní, že jakýkoliv počin je vzrušující a něco přináší. Za poslech stojí od Yes cokoliv, akorát něco má člověk radši :-)
Tomáš Rojt @ 26.10.2016 17:52:01
Já mám tuhle placku docela rád. Zejména, co se týká vokálů, tak je vystřižena docela moderně. Je to samozřejmě trochu jinde, pokud to porovnám s deskami , kde byl hlavním tahounem Trevor Rabin, ale pořád je to velmi slušná muzika a YES jak se patří.
Sajgon3 @ 26.10.2016 18:23:58
Ja by som to zhodnotil takým "lišiackym ofajčom " - nie je to slabá doska YES, väčšina z ich diskografie však dosahuje oveľa vyšších mét. Inak tiež nemám rovnaký názor ako väčšina YES-ofilov, napr. na FLY FROM HERE nedám dospustiť, aj TORMATO a DRAMA majú svôj vysoký štandard, najviac som rozladený z posledného počinu - aj keď si myslím, že to chlapci nemysleli až tak zle ako to dopadlo, všetci máme právo na omyly a možno nám ešte Chris pošle z nebíčka nejakú tú superpecku .....
horyna @ 27.10.2016 10:54:24
Mám tohle album v zásadě rád, zvuk je killer, vokály bezvadný a instrumentální výkony, nad kterýma jsme u Yes vždycky žasli naprosto v pořádku, jen několik skladeb mi příjde otravných.
Když v roce 1994 Yes vydali Talk, definitivně jsem se do téhle kapely zbláznil. Tu desku znám dokonale snad i pozpátku. V té době jsem ale mohl pouze snít, že je kdy vůbec naživo uvidím. Sen se mi splnil až na sklonku roku 1997, kdy mi v uších ještě doznívalo nádherné Keys To Ascension 2 a na trhu se poněkud nečekaně objevila další nová deska s názvem Open Your Eyes. Zatímco na KTA 2 Yes zavzpomínali na starou dobrou tvorbu a tu v podstatě oprášili i na studiové části Keys, Open Your Eyes kromě personální změny na postu klávesáka přineslo i změnu v hudbě samotné. Rozmáchlé vrstevnaté kompozice byly vystřídány krátkými melodickými písničkami. V té době se na oficiálních stránkách Yes objevila téměř neuvěřitelná informace. Yes budou 28. března 1998 koncertovat v Praze! Tak jsme se přeci jen dočkali!
Pokud je v mých uších nebo přesněji řečeno vzpomínkách Open Your Eyes nečím vyjímečné, je to právě díky tomu, že v rámci stejnojmennéo turné jsme skupinu viděli naživo také v našich zeměpisných šířkách. Krásný koncert v k prasknutí nafouknuté Sportovní hale na pražském výstavišti. Kapela byla neuvěřitelná. Energie jen sršela, k tomu výborná zadní projekce promítaná na plátno za kapelou, dodávala celému vystoupení dynamiku.
Album samotné není špatné, ale v porovnání se zbylou tvorbou jednoduše neobstojí. Přitom začátek desky zní slibně. Úderná New State Of Mind, ve které se nápaditě proplétají dvě baskytary, titulní Open Your Eyes a především zasněná a nádherná Universal Garden. Zbytek písní padá do šedého, někdy bohužel nudného průměru až na křehkou From The Balcony a skvělou závěrečnou The Solution.
Co je nutné na albu vyzvednou jsou stoprocentně čisté a vynikající vokály, které je možné si vychutnat i v závěrečném mixu fragmentů všech písní, který po asi minutové pauze následuje po odehrání poslední The Solution.
Open Your Eyes je hezké písničkové album, na kterém najdeme i pár vyvedených kousků. Zbytek je ale už bohužel slabší záležitost.
Deska asi nenadchne, na druhou stranu si však myslím, že ani neurazí.
reagovat
Jarda P @ 12.07.2016 06:12:39
No vidíte, a já ji po Heaven & Earth považuju za jejich druhé nejhorší. The Ladder je proti tomu veledílo. Co člověk, to názor.
Už nám YES nič nové nepriniesli. Starí páni už idú v nejakých ,,yesovských“ koľajách a tím pádom nás už ničím neprekvapia, ale aj tak sú úžasní, proste YES.
Albumu ako Fragile, alebo Close to the Edge sa už od pánov ťažko dočkáme a buďme im vďačný, že ešte vôbec fungujú.
reagovat
pito63 @ 11.09.2010 14:28:45
lofi, nie som fanúšik Yes. Nesledujem ich diskografiu. Mnohé veci poznám, iné nie a netrápi ma to. Mám svoj hudobný záber, v ktorom som ako-tak doma a snažím sa preniknúť do jeho tajov. Možno preto mi nezostáva čas na skupiny typu Yes, hoci v tomto prípade sa nedá hovoriť o úplnej neznalosti. To však nebolo zámerom môjho príspevku.
Zaujala a potešila ma posledná veta. Zdieľam Tvoj názor. Som veľmi rád, že tie "moje" hard rockové skupiny sú stále tu a raz za pár rokov ma potešia aj novou štúdiovkou. Za to som im nesmierne vďačný.
V podstate súhlasím s recenziou Brana. Pre mňa je to najslabšie album Yes. Nie je to katastrofa, ale zatiaľ ma neoslovilo tak ako ostatné počiny. Avšak sú tu aj naozaj vydarené skladby, pre mňa sú to From the balcony, Love shine a The Solution. To je asi všetko, čo k tomu chcem napísať. Skrátka moc často tento album nepočúvam.
reagovat
martin69 @ 20.08.2010 11:51:36
Tahle deska sklízí negativních hodnocení až běda. Možná až nesaslouženě. Co se mě týče rád si ji občas poslechnu. V mých uších je to docela dobrá deska. Negativní názory na ni ale beru. Každý má svůj pohled.
nowhere_man @ 20.08.2010 12:57:11
martin69: Ja som rád, že sú ľudia, ktorým sa to páči, ja som je však na chuť zatiaľ neprišiel a je mi aj trochu ľúto, že som musel dať kapele Yes len dve hviezdy, ale sú úprimné.
Mohyla @ 24.08.2010 08:50:03
Tak som si ju kúpil,mysliac,že také zoskupenie muzikantov môže urobiť podpriemer iba ak by to bolo disko.Myslím,že som sa nezmýlil a kolegovia boli príliš krutí,album dám kľudne za tri hviezdičky.
Túto dosku mám jedinú zo všetkých štúdioviek skupiny v podstate nanapočúvanú... A nemienim to ani meniť, tých cca 5 pokusov nájsť v tom niečo dobré vyšlo nazmar...
Pôvodne to malo výjsť ako doska dua Sherwood - Squire... to by určite bolo lepšie. Neviem, zrejme pod hlavičkou Yes sa to malo lepšie predávať, ale aj tak to bol prepadák, bohužial hudobný a aj komerčný...
reagovat
Pred jedenástimi rokmi, počas môjho pobytu v UK ma práve táto hudba držala nad vodou. Dnes si túto platňu pripomeniem iba z nostalgie, asi tak raz za rok. V celkovom kontexte tvorby skupiny Yes by som Open your eyes hodnotil ako podpriemer. V dobe vydania, britské médiá tento album takmer odignorovali, pamätám si iba jednu zmienku v rádiu, že Yes vydali nový album a volá sa Open your eyes. Túto správu som počul zhodou okolností počas jazdy autom a oprávnene som čakal že pustia aspoň nejakú ukážku. Nestalo sa. Britské rádiá sú totiž kapitola sama o sebe. Nikdy som tam nepočul ani taký kvalitnejší britský pop, ako napr.Phila Collinsa, alebo trebárs Stinga. Samé teenegerské hity a pre mňa úplne neznámi interpreti a kapely. Ale vrátim sa k meritu veci. Po výbornom albume Talk sa definitívne porúčal Trevor Rabin, do kapely sa vrátil Steve Howe a klávesov sa čiastočne ujal Igor Khoroshew, ktorého umenie sa plne zaskvelo na nasledujúcom albume The ladder(1999). New state of my mind je celkom dobrý štart, skladba však pôsobí dosť ťažkopádne. Titulná Open your eyes s chytľavým refrénom v podstate neublíži, ale ani nejako zvlášť neoslní. V Universal garden aspoň čiastočne cítim to zasnené kúzlo a tajomno tak typické pre tvorbu skupiny v rokoch sedemdesiatych. No way we can loose mi v podstate nič nehovorí, pokus o silný hymnický refrén nevyšiel, celé je to mdlé, nemastné, neslané. Fortune seller je trochu dynamickejšia skladba, ale len tak na pol plynu. Nasledujúca Man in the moon sa síce rýchlo vryje do pamäti, ale rovnako rýchlo z nej aj vyprchá. Wonderlove je rozťahaná nuda. Akustická Andersonovka From the balcony je celkom milá a platí pre ňu to, čo som spomínal v prípade Universal garden. Love shine troško preberie poslucháča z driemot, ale celkovo nič moc. Predposledná Somehow,someday...Bože, to je otravná nuda! Najlepšia vec na tomto albume je práve posledná skladba The solution. Tak poviem vám, táto vec má skutočne šťavu! Jedna lastovička však leto nerobí a tak po nespočetných posluchoch posielam tento album do kategórie-len pre zberateľov a fanúšikov.
reagovat
luk63 @ 12.07.2016 05:32:36
Mám Yes rád, samozřejmě nejvíc ty staré - do alba Drama. Tuhle desku jsem si po dlouhé době pustil, a hned 2x po sobě. Je to příjemná záležitost a myslím, že nad ní fanoušci hudby často zbytečně ohrnují nos.
horyna @ 12.07.2016 05:50:48
Rád se přidám na lukovu stranu, také mám tuto desku moc rád, zvuk, skladby, feeling a spoustu dobrých nàpadů i minimum vaty obsahuje tato - u mne velmi oblíbená fošna, stojící dokonce před Ladder.
\"Open Your Eyes\" prý vzniklo původně jako sólovka Squirea a Sherwooda....inu-zní to tak :-)) zvláště pokud jeho rytmičtější polohy porovnáte s později vydaným projektem CONSPIRACY.
Kdysi mi přišlo \"open...\" nehorázně sladké, komerčácké a měkké... Ale není to pravda. Je třeba mu věnovat více času a otevřít uši! Stojí to za to. Je to takový první krok od \"rabinovských\" YES ke klasickým. Sherwood je úžasný, melodický, přístupnější než Howe (což je vlastně téměř každý:-) ale není vlezlý (což někdy Rabin byl - při všem tom obdivu k \"jeho\" deskám). Věci jako \"Open Your Eyes\", \"The Solution\" nebo \"Fortune Seller\" jsou nesmrtelné. Doteď mi běhá mráz po zádech z živého provedení titulní skladby kdysi v Praze, když YES přijeli poprvé.... Skvělé a neprávem zastrčené album.
reagovat
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 3x
- hodnoceno 6x
- hodnoceno 5x
- hodnoceno 1x