Captain Beefheart & His Magic Band - Trout Mask Replica (1969)

Desky Revolver, Freak Out, White Light, White Heat, The Piper At The Gates Of Dawn, Third, Faust byly avantgardou a určovaly další vývoj rockové hudby. K těmto deskám se určitě podle mě počítá i album Trout Mask Replica od Captain Beefhearta. Tahle deska vznikla za producentského dohledu Franka Zappy, takto spolužáka hlavního protagonisty, průběh nahrávání tohoto alba je dostatečně znám díky článkům v Melodii, bulletinu Jazz a hlavně z knihy Petra Dorůžky Šuplík plný Zappy. Slovům, že tohle album složil Beefheart u klavíru za osm hodin moc nevěřím, tu desku nahrávali skoro rok, ale možné je všechno. Nevím, jak se album prodávalo, protože Beefhearta jsem poznal díky totalitě až v roce 1972 a to prostřednictvím trochu komerčnějšího alba s názvem Spotlight Kid, které jsem si tehdy hodně oblíbil.

Z historie nahrávání se mi líbí pasáž, kdy Frank Zappa donesl do studia několik sad zvonečků, na dotaz, co s tím budeme dělat, tak Beefheart řekl, přehlušíme je. Po vydání alba byl Frank Zappa tou deskou tak nadšen, že povzbuzoval hráče svých Mothers Of Invention slovy „podívejte se co ten chlapík dokázal, udělejte to taky“. Pro nahrávání alba složil Beefheart svůj Magic Band podle jeho slov z pouštních hudebníků a na albu sám mimo zpěvu hraje na saxofon a klarinet, na tyto nástroje necvičí, protože by kvůli tomu při hře nic neobjevil, tohle je na celém albu znát, vynikající jsou jeho free jazzová sóla právě na tyto dechové nástroje.

Úvodní skladbou je Frownland, temná skladba bluesového charakteru po ní následuje skladba The Dust Blows Forward 'N the Dust Blows Back v provedení a capella, kde Beefheart on line deklamuje text a vždy před pronesením dalšího verše udělá přepnutí mikrofonu, krásné lupance. Dachau Blues je skutečné blues s textem inspirovaným známým koncentračním táborem. Skladbu Ella Guru mám rád stejně jako Moonlight On Vermont, které jako by na tuhle desku nepatřilo, taky vzniklo při nahrávání předchozího alba Strictly Personal. Nebudu probírat všechny písničky, pro mě je hodně zajímavé blues China Pig, kde hostuje kytarista Doug Moon. Dali´s Car je instrumentálka, kde vynikne zajímavá hra kytaristů Magic Bandu, kteří hrají tak nesouzvučně, až je to nádherné a na tuhle skladbu se pokaždé těším. Líbí se mi skladby Pena, Fallin´Ditch a vynikající je další a capella deklamace Orange Claw Hammer. Pro mě, co skladba to perla a největší na závěr v podobě Veteran´s Day Poppy. Tohle album není na jeden poslech, při každém objevím něco, co jsem před tím neslyšel.

Pro mě je tohle album za maximum a patří k tomu nejlepšímu co v oblasti rocku vzniklo.

reagovat

tykeww @ 17.03.2018 07:01:24
Mám tuhle desku hodně rád a přestože nemám Kapitána naposlouchaného celého, k tomuhle albu se spolu s Doc at the Radar Station vracím určitě nejčastěji. Pro mě je těžko uvěřitelné, že pochází už z roku 1969, ačkoliv tehdy samozřejmě i tebou jmenovaní Mothers nebo Velvet Underground hráli dost zajímavé a zásadní věci (a přihodil bych třeba ještě Soft Machine)

itchycoo @ 17.03.2018 07:39:25
Captain Beefheart žil a bude žít v mém srdci. Navždy! Zatímco na jména všech těch epigonů velké hardrockové trojky (budiž, čtyřky) si již ani nevzpomenu. Legenda.

yngwie3 @ 17.03.2018 08:14:13
Epigoni tvoria, nahrávajú a koncertujú ... tešia sa na nich milióny priaznivcov na celom svete a kam prídu, rozdávajú radosť tou najkvalitnejšou hudbou, aká bola kedy stvorená / baroko, odpusť mi / ...
Takú hudbu tvoria len SKUTOČNÉ LEGENDY ...

A na Trout Mask Replica a spol. sadá prach ... a sadá, sadá, sadá, ..................... etc

northman @ 17.03.2018 08:41:12
tykeww: díky za reakci, Soft Machine jsem jmenoval ve formě alba Third, hodně mě těší tvůj zájem o tvorbu Captain Beefhearta, u tak mladého člověka je to hodně cenné.
ichtycoo:díky za reakci se kterou souhlasím, taky neposlouchám tebou uvedené neuvedené interprety. To co dělají tito lidé nyní mě nezajímá.

Petr87 @ 17.03.2018 08:54:09
S tímto podivuhodným albem se peru dodnes...
Nezastírám, že takový Zappík mi byl vždycky mnohem bližší (samozřejmě v rámci stylu); i když je jeho hudba někdy stejně nepředvídatelná jako i Vlieta, tak mám rád především jeho sžíravý sarkasmus a dělání si srandy úplně ze všeho (politika, náboženství, sex atakdále, atakdále...).
Kapitánova tvorba je pro mne zkrátka stále ne příliš přístupná, takže u třech hvězd pro tuto desku (i když netvrdím, že ne zásadní pro celý RIO/avant-prog subžánr) zůstávám i dál.

Jinak docela mě překvapil Michal...
Nečekal bych, že tě ta deska může takhle chytnout. No, proč ne!

Jinak chlapi, přestaňte se už mezi sebou popichovat.
Každý ty uši máme nastavené jinak... tyto spory nikam nevedou, kdy už to konečně pochopíte. To chce klid a nohy v teple.

northman @ 17.03.2018 09:19:59
Petr87:díky za reakci, nikdo tady nikoho nepopichuje, to, že někteří jsou vztahovační, s tím se bohužel nedá nic dělat. Franka Zappu mám rád a jeho desky se mi líbí, bohužel neumím anglicky tak dobře, abych si vychutnal jeho, jak píšeš sarkasmus. Na Zappovi mi vadilo něco co si myslím, že jeho spolužák ze střední v sobě neměl, a to je lakota a hamižnost. On si dělal legraci ze všeho možného včetně spotřební (komerční) společnosti, ale ve své podstatě dělal pravý opak. Spoluhráče na koncerty a nahrávání desek si pronajímal a zisk z prodaných desek si nechával pro sebe, ostatním nedal ani cent. Beefheart nahrál album Bat Chain Puller, které mělo vyjít u společnosti Reprise, nemohli se dohodnout na penězích a tak to nakonec Beefheart vydal na Virgin v Anglii pod názvem Shiny Beast. V roce 2012 vydala paní Zappová tuhle desku pod původním názvem na Zappa family a veškerý zisk z prodeje šel do její kapsy.

tykeww @ 17.03.2018 09:43:39
:) Co se týče mého zájmu o tenhle styl muziky, chápu, že to může být hodně překvapivé, ale poslouchám toho fakt hodně a avantgardní/undergroundové/RIO věci (je jedno, jak to nazveme, všichni víme, o co jde) považuji za hodně důležitý kousek hudebního světa. Zvlášť u Kapitána Beefhearta, protože do téhle roviny posouvá i blues, což je celkem základ rockového světa.

Ale mezi námi, nemyslím si, že by o tenhle styl hudby mezi mladými nebyl vůbec žádný zájem. Třeba jednomu kamarádovi jsem posílal svůj oblíbený živák od Franka Zappy a teď si pochutnává i na jeho starších jazzovějších věcech. Jiní progresoři v mém okolí dávají přednost novějším a tvrdším věcem (jiný kamarád miluje Wilsona, Opeth, Tool, Leprous atd., ale i King Crimson může) - v téhle rovině toho nemám tolik naposloucháno, takže si cením jeho doporučení. Nicméně jenom v Kolíně takových pár znám, tak co teprve ve zbytku republiky. Někdy ve 13 jsem se s progem cítil dost osamělý, ale teď věřím, že bude živý ještě hodně dlouho :)

Závěrem bych chtěl poznamenat, že mě do avantgardnějších věcí silně zasvětil jeden bývalý uživatel Progboardu - všichni asi tuší, o koho jde. Přestože ho moc zdejších nemá zrovna v lásce, já mu vděčím za mnohé.

vmagistr @ 17.03.2018 11:21:37
Nesouvisející příspěvky v diskusi byly promazány. Prosím, zdržte se nehudebních komentářů k osobám ostatních uživatelů progboardu.

ametyst @ 17.03.2018 14:11:44
Zdravím všechny Donovy příznivce a zastánce.
Tohleto dílo je naprostá, nesmrtelná klasika a veškeré další komentáře jsou tady naprosto zbytečné.
Jak pravil mistr Jára Cimrman, blahé paměti:
"můžeme s tím nesouhlasit, můžeme o tom vést spory,ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat".

itchycoo @ 17.03.2018 14:45:15
@ametyst:
Já to mám s Captainem Beefheartem a dalšími podobnými týpky tak, že bez nich by byl hudební svět tak hroooozně fáááádní a nuuuudnýýý.

Mimo FZ, CB a ještě Toma Waitse neznám nikoho, o kom by kolovalo tolik legend a příběhů.

A drobný povzdech.
Nedávno se tady probírali Pentangle,Dave Thompson a Nick Drake. Škoda, že to tak rychle utichlo. Snad se horyna časem mrkne i na takového Randyho Newmana - to je taky nesmírně chytrý chlapík (v Česku ho asi nejvíce propaguje Honza Spálený).

Mirek Kostlivý @ 17.03.2018 14:51:33
Je pravda, že číst o tom, jak se toto 2LP nahrávalo, je pomalu stejně tak zajímavé, jako ho poslouchat. Takže pravda o tom líčená těmito "dvěma kohouty na jednom smetišti" bude asi tak někde uprostřed.

A jenom drobná poznámka k albu Bat Chain Puller. To bylo natočeno v roce 1976 se Zappovou pomocí, ale jeho nevydání bylo způsobeno právní bitvou mezi Zappou a jeho producentem Herbem Cohenem. Vlastně se Dona přímo netýkal. Zappa se od Cohena chtěl odpoutat, a proto ve stejném roce 1976 vydává album Zoot Allures pod svým jménem Zappa a nikoliv Mothers Of Invention nebo Mothers, aby si na něj bývalý producent nemohl dělat právní nárok. A vše taky souviselo ještě se společným projektem Zappy & Beefhearta Bongo Fury z roku 1975, o který se vedl spor, komu vlastně patří autorská práva.
A když se nic dva roky nedělo, rozhodl se Don album Bat Chain Puller ZNOVU NATOČIT pod novým názvem Shiny Beast.
A já jsem vlastně rád, protože za ty dva roky ho kapela stačila nastudovat a nahrát k dokonalosti.
Však je to moje nejoblíbenější album od něj.

Petr_70 @ 17.03.2018 21:29:46
Beefhearta považuji za naprosto vyjímečného umělce, muzikanta a zpěváka.

Přesto jsem alba jako Trout Mask Replica nebo Doc at the Radar Station nikdy nepobral. Osobně je považuji za těžký úlet a nikdy jsem nepochopil, proč právě tato jsou mnoha přiznivci hodnocena jako nejlepší..

Naproti tomu třeba zmíněnou Shiny Beast mám velmi rád. Je ukázkou jeho geniality a i já ji považuji za jeho nejlepší.

Před pár dny jsem se konečně odhodlal, pořádně se psychicky připravil a tohle prapodivné album si konečně poslechl celé, a to hned několikrát...
Upřímně, pokud nejste alespoň trochu obeznámeni s avantgardou, tak tohle je hudba, kterou si opravdu nemůžete pustit "jen tak", jinak vás to rozseká na molekuly a ke konci vám zbudou pouze krvácející uši a někteří labilní, či jinak duševně indisponovaní jedinci zvolí raději odraz od římsy.

Popsat tuhle hudbu je opravdu těžké...
Často to vypadá, jako by hudebníci hráli, co jim zrovna v daném okamžiku přijde na mysl a věřím tomu, že Donův hlasový projev nemusí být některým také zrovna dvakrát po chuti...
Takže, pokud přežijete první poslech bez toho, aniž byste potom měli nutkání si okamžitě rozbít hlavu o zed', či si udělat legálně drženou zbraní větrání do mozkovny, tak gratuluji!

Přiznávám, že dlouho se mi Kapitánovým hudebním mořem proplouvat nechtělo, ale po vyslechnutí tohoto zvláštního díla v tom ted' nejspíš budu pokračovat i nadále...
Jsem opravdu zvědavý na jeho další počiny.

Dávám poctivé tři hvězdy - i když, možná by bylo hodnocení i vyšší, kdybych měl při poslechu v krvi trochu toho ovoce prohnaného trubkami. :)
reagovat

Mohyla @ 03.11.2015 13:59:52
Príspevky nesúvisiace s recenziou som odstránil, chalani neblbnite!

Mirek Kostlivý @ 03.11.2015 15:22:25
Začal si od jeho nejnáročnějšího alba, gratuluji! Co si vybavuji někdy před těmi 35-ti lety, taky jsem u poslechu hudby C.B. požil lecjaký alkohol. A to ne snad proto, že by se mi jeho hudba (zvláště zpěv!) nelíbila. Myslím si, že další alba zvládneš i bez něho. Tak jen tak dál, jsem zvědav, co na ty hudebně stravitelnější řekneš.

Jardo @ 03.11.2015 19:44:15
Od CB si zatiaľ vystačím s prvými 2 doskami.

PaloM @ 04.11.2015 08:42:01
Neviem, čo Mohyla odstránil, nečítal som.
Ale po tejto Petrovej recenzii som konečne pochopil, prečo si niektorí fanúšikovia celoživotne zamilovali tento "album".
Toľko si trieskali "hlavu o zeď", až im zhrubla a stali sa odolní voči tzv. "avantgarde" :-)

adam @ 04.11.2015 09:43:25
PaloM: bud korektny. Nepaci sa ti ked niekto negativne, zosmiesnujuco alebo znevazujuco hodnoti veci typu Pink Floyd a posluchacov takych hudieb. Nerob to iste. Sme tu mnohi, co beefhearta a podobne veci mame radi a povazujeme to za kvalitnejsiu a poctivejsiu muziku jak napr. Floydov.

Dakujem

hejkal @ 04.11.2015 11:55:13
Niektoré skladby sú fakt peckové, také Dachau blues napríklad.

PaloM @ 04.11.2015 12:20:22
adam: buď korektný voči mne. Reagoval som na humornú recenziu Petra podobným humorom, nič viac.
Mne to nevadí, keby mi povedali, že si "třískám hlavom o The Wall" :-)
Inak sa tomu vraví, že netreba byť precitlivelý ako predkožka.

hejkal @ 04.11.2015 12:22:10
PaloM - a keby si tušil, ako to zdenekXXXX propaguje na facebooku v jednej hudobnej skupinke. Budeš slávny. :)

Petr_70 @ 04.11.2015 13:31:40
Začít u Beefhearta s Trout Mask Replica a s hrůzou neutéct, vyžaduje pořádný kus odvahy a sebezapření ze strany posluchače (od nepřipraveného ani nemluvě).. :)

Já mám řadu desek od kapitána velmi rád, ale tuhle a ještě třeba Doc at the Radar Station jsem nikdy nepobral...

Jarda P @ 05.11.2015 06:27:05
Od Beefhearta mám Safe As Milk a Spotlight Kid/Clear Spot na jednom CD a s tím si vystačím. Mám je spíše pro rozšíření obzoru, rozhodně ho ale neřadím po boku klenotů rockové historie.

Progjar @ 05.11.2015 07:51:00
Adam, skús mi vysvetliť v čom je Captain hudobne poctivejší a kvalitnejší ako Pink Floyd. Mňa to teda zaujíma. Captaina som si prešiel celého a mne stačilo. Ale nebudem tu tvrdiť, že je to nejaká s...

PaloM @ 05.11.2015 07:52:36
hejkal: no po vyjadrení dotyčného pána, že tento album je bluesový, ma nevystraší ani kombinácia fakebook & zdenekxxxx :-))
Občas ma informujú moji známi, že ich obšťastňuje mailami so svojimi múdrosťami. A občas som také maily aj dostal, no snáď som už v zabudnutí.

PaloM @ 05.11.2015 07:54:21
Veď vravím, stačí si obúchať hlavu o stenu, človek otrnie na mask replica :-)

Petr_70 @ 05.11.2015 08:36:22
Jarda P: Co mne se týče tak já rozhodně jeho alba Shiny Beast, Safe as Milk a Bluejeans & Moonbeams za klenoty považuji.
alespoň tu prvně jmenovanou jsi nezkoušel?

ruprecht @ 05.11.2015 11:29:40
PaloM se dopouští porušování zásad, které zdejší komunita považuje za zákon. Nikomu to nevadí?

PaloM @ 05.11.2015 11:55:48
Prečo, nikoho som nemenoval a nadviazal som na humornú recenziu :-) Alebo vari aj ty patríš medzi postihnutých pseudo-avantgardou?

Jarda P @ 05.11.2015 11:59:48
Petr_70: ty jeho pozdější desky jsem už nesledoval, možná to při dlouhých zimních večerech zkusím. Ale přece jen mám jiné priority než Captain.

yngwie3 @ 05.11.2015 14:30:48
to ruprecht: buď konkrétny v tom, čo PaloM porušil ... zaujíma ma to ...

Mirek Kostlivý @ 05.11.2015 16:49:19
Jsem velmi rád, že Kapitán stále stojí za tuhle rozsáhlou výměnu názorů (bez ironie). Já vedle jeho nevšedního zpěvu oceňuji, jak dokázal vycepovat své kytaristy tak, že jsou k poznání prakticky na první poslech. A co jich jeho Magic Bandem za ta léta prošlo! Stačí si poslechnou na mé nejoblíbenější desce "Shiny Beast" jejich hru v úvodní skladbě "The Floppy Boot Stomp" >> odkaz
nebo skvělou "When I See Mommy I Feel Like A Mummy" >> odkaz
otvírající 2. stranu desky, a je nám jasné, o jakou jedinečnou nápaditou kytarovou hru se jedná.
Co by za tu originalitu někteří současní kytaristé, kteří znějí jeden jako druhý, dali!

adam @ 05.11.2015 17:34:44
jeho hudba je proste originalna. kazdym colom. to si cenim.
tak ako performancie richarda schechnera v 60-70 rokoch. Skoda ze som ich nemohol vidiet nazivo. >> odkaz
proste odvaha vymyslat nove a ist vpred.

yngwie3 @ 05.11.2015 18:14:07
to Mirek Kostlivý: citujem Ťa, " Co by za tu originalitu někteří současní kytaristé, kteří znějí jeden jako druhý, dali! " koniec citátu a pýtam sa, " Čo " ??? a kde berieš tú istotu ? ...

yngwie3 @ 05.11.2015 18:22:52
to adam: pozrel som si Tebou daný odkaz Dionysus in '69" ... nie úplne celý a mám prosbu - povieš mi, prosím, o čo vlastne ide ? nepovažujem sa za úplného tupca, ale v tomto prípade som v koncoch .. Ďakujem ...

adam @ 05.11.2015 19:29:08
yngwie3: samozrejme a rad. je to divadelne predstavenie.

yngwie3 @ 05.11.2015 19:51:54
to adam: o čom ? ...

adam @ 05.11.2015 19:57:54
Yngwie3: To je uplne jedno. Richard Schechner bol prvy kto prepojil dianie na javisku s dianim v hladisku. Kazde predstavenie malo volnu strukturu, kde scenar nie je fixne zakotveny a dogmaticky. Performativne divadlo sa to vola. Atoto predstavenie to spustilo vsetko. Richard Schechner okrem toho zalozil vednu disciplinu ktora sa vola Performativne studia. Ono to znie ako blbost, ale v prelinani do inych smerov hlavne do urbanizmu a planovania v mestskom priestore to otvorilo cestu k naprave poskodenych verejnych priestorov. No a dionysos in 69 je zaciatok... Staci taketo vysvetlenie?

yngwie3 @ 05.11.2015 20:02:40
to adam: Áno, ďakujem ...

adam @ 05.11.2015 20:24:14
yngwie: Jeden priklad za vsetky. Vysledok aplikacie perfrmativnych studii vo verejnom priestore je napriklad Park v NY co spravili zo starej trate zeleznice. >> odkaz

Alebo napriklad, (ale tu sa da polemizovat ci nestacilo sedliacky rozum pouzit) vytvorena zelena plocha(park) bez chodnikov, nasledne nechame ludi nech v casovom horizonte roka vychodia chodniky a tie sa nasledne vydlazdia. Cize tvorca interaguje s prijimatelom. To je forma aplikovania performancie v praxi.

yngwie3 @ 05.11.2015 20:34:46
to adam: Ďakujem za príklady, ale tá architektúra je z mojho pohľadu podstatne pochopiteľnejšia, ako divadelné predatavenie ...

ruprecht @ 06.11.2015 07:34:49
Yngwie3 odpověz si sám, někde jsem tu kdysi přečetl, že se s PaloM znáte osobně, tak to můžete probrat.

Progjar @ 06.11.2015 09:41:02
Ruprecht, ako moderator som nezaznamenal ziadne porusenie. Prestan tu kalit vodu. Ber to ako upozornenie moderatora. Dakujem.

yngwie3 @ 06.11.2015 17:47:48
to ruprecht: nedokážeš odpovedať ani na banálnu otázku ...


Niektoré veci sa proste nemenia. Papiláry, dúhovka, DNA, zvyky a ... písomný prejav ...
Možno sa mýlim, ale ten tvoj mi niekoho veľmi pripomína ... a objavil sa práve pri Trout Mask Replica ... žeby náhoda ? možno, veď aj tie sa stávajú ...

northman @ 12.03.2018 13:21:21
S chutí jsem si přečetl recenzi na Trout Mask Replica i diskusi pod ní. Docela mě potěšilo, že tady má Don Van Vliet profil, na stránkách věnovaných úplně jinému typu hudby je to s podivem. K poslechu hudby Dona Van Vlieta, ani na této desce nepotřebuji žádné podpůrné prostředky v podobě alkoholu, hudba na tomhle 2LP je tak nadčasová, že uzání se jí dostává až po padesáti letech od vydání, perly jako Frownland, Dachau Blues, Ella Guru, Veteran Days Poppy a dalších 24 skladeb se nenacházejí na žádném albu v historii rocku. Tohle je skutečné blues 21. století, které jen tak něco nepřekoná, spíše by se dalo napsat, že neexistuje album, které by se kvalitou této desce vůbec přibližovalo, alespoň pro mě.

Koncem 60. let sice blues (ale i další americké hudební kořání srostlé později do pojmu americana) ještě nebylo tak všeobecně váženou a normovanou institucí jako dnes, ale přece jenom pro spoustu Američanů už představovalo nedílnou součást rodinného stříbra a posvátný zdroj národní identity. Tudíž to, co s ním prováděl Captain Beefheart na dvojalbu Trout Mask Replica, byl šok a obrazoborectví nejvyššího řádu. Všechny dosavadní a pozvolna se pevně fixující zvyklosti rozkopal a rozemlel na hrubý štěrk, který tu s drzou bujností prosévá mezi prsty. Rytmus i harmonie se bortí, jednotlivé party se pletou navzájem do cesty, strkají do sebe a vytvářejí jedinečnou, zdánlivě chaotickou džungli. Kytary vržou, bzučí a pískají jako mračno dezorientovaných komárů, bicí splašeně dupou v rytmu stáda hořících žiraf, saxofony a klarinety se svíjejí jako klubko hadů.

Někdy to působí jako sešlost absolventů Cimrmanovy cirkular schule, kde si každý z muzikantů hraje to svoje bez ohledu na počínání kolegů, ale opak je pravdou. Při tak smělém balancování na hraně mezi chaosem a řádem je perfektní souhra nutností, a není až tak podstatné, kolik je v ní intuice a kolik racionality. V tom málo libozvučném, nervózně repetícím staveništi se tu a tam vynoří i dynamicky a kompozičně transparentnější skladby (Ella Guru, Moonlight on Vermont, Sugar 'n Spikes, Veteran's Day Poppy), ale i ty jsou pro konvenčního posluchače dodnes jen těžko skousnutelným oříškem, natož pak věci jako freejazzově střečkující Hair Pie: Bake 1.

Slovo avantgarda se často zneužívá, ale v tomto případě skutečně sedí. Captain Beefheart nehloubí jen kuriózní slepý tunel. Nejen boří, ale stává se i vzorem pro nespočet následovníků. První, kdo nás napadne, když posloucháme jeho novátorské a vynalézavé hlasové pitvoření, je samozřejmě Tom Waits (dobrým příkladem je třeba Dachau Blues), ale Kapitánovy výboje výrazně ovlivnily i všechny ty drzé postpunkové dekonstrukce rockových šablon o dekádu později. Beefheart za producentského přispění stejně nekonformního kamaráda Franka Zappy odkázal touto deskou příštím generacím nejen pořádnou dávku dobrodružné a neslýchané hudby, ale rovnou celý nový svět možností, jehož využití už závisí pouze na fantazii dědice. A takových desek zase tolik není.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

zdenek2512 @ 01.08.2014 07:54:43
Zdravím, recenzí na tuhle desku a tohoto mistra a tak kvalitních není nikdy dost. Díky za pěkné čtení. Jeden z nejavantgardnějších rockových počinů a pro mě jedna z nejlepších rockových a bluesových desek.

Akana @ 01.08.2014 10:49:53
Ahoj, vím, že se ti Captain Beefheart a hlavně tohle album hodně líbí, takže tím víc mě těší pochvala. Beefhearta obdivuju, ale podstatně srdečnější vztah mám k jeho následovníkovi Tomu Waitsovi, kterého jsem v recenzi zmiňoval. Jak jsi na tom s Waitsem ty?

zdenek2512 @ 01.08.2014 11:42:33
Ahoj, to víš, že mám Waitse rád a skoro komplet ve sbírce. Z toho kvanta desek co vydal je jen málo slabších. Já mám hodně rád hned debutovou desku a potom prakticky vše od Bone Machine. Zatím jsem se nedostal k tomu, abych k jeho deskám něco připsal. Tuhle jsem četl, že je velký kamarád s Keithem Richardsem, ten myslím zrovna na Bone Machine zpívá a hraje v jedné skladbě.Tom Waits je stejná klasika jako Don nebo Frank. Mě začal zajímat po přečtení článku v Melodii někdy koncem sedmdesátých let, ale nikdo v mém okolí jeho desky neměl až koncem osmdesátých vyšla deska Frank´s Wild Years a psali o ní v Gramorevue tak jeden z kamarádů tuhle desku koupil a bylo to první co jsem od něj slyšel. :-)

Akana @ 01.08.2014 13:18:51
S tím Richardsem to sedí, hraje v několika písničkách i na posledním Waitsově albu Bad as Me.
Pro mě bylo iniciační deskou až Mule Variations. Přestože jsem o Waitsovi už tak deset let věděl, až tehdy mi to docvaklo a od té doby je to jeden z mých top oblíbenců. Nejmíň mě bere jeho jazzové období ve 2.půlce 70.let, ale při správné náladě jsou i tohle skvělá alba.

Voytus @ 01.08.2014 14:02:29
Richards u Waitse pravidelně hostuje už od počátku 80. let. Osobně jej beru jako kapitánova přímého následovníka, protože když vydal Beefheart své poslední album, vypustil Waits o rok později fantastické Swordfishtrombones, kterou společně s Bone Machine, Rain Dogs a ještě jazzově-barovou Heart of the Saturday Night považuji za to nejsilnější, co natočil. Skvělá je i úplně poslední Bad as me. Doporučuji!

zdenek2512 @ 01.08.2014 14:27:17
Ahoj Vojto, u Toma Waitse snad ani nemuzes slapnout vedle. Me zaujala i deska s Crystal Gayle One Of The Heart hudba k filmu. Vsechny desky od Mule Variations jsou skvele.

Judith @ 08.11.2023 22:06:33
Moje první setkání s Beefheartem - zajímalo mě, o čem všichni mluví. Album se mi jeví hodně promyšlené a propracované. Působí na mě jako vydatně používaná plakátovací plocha, napůl strhaná, takže se v ní prolínají různé vrstvy a útržky, pořád ještě docela dobře čitelné. Ani jediná zřetelná sada obrazů, ani abstraktně zvrásněná plocha, něco uprostřed - právě tím je poslech náročný. Líbilo by se mi o něco víc "rozmyté" podání, u kterého bych se nechala jen tak unášet. Nemám ráda blues ani country a tady slyším obojí až příliš výrazně.

Saxofon je ovšem příjemně uvolněný, rytmika řádně jurodivá a vůbec veřeje hudby lákavě vrzají a rozvírají se hravě nečekanými cestami, když na chvíli povolím soustředění. Jenže nějak mě nahrávka k soustředění pořád nutí. Během druhého poslechu začínám být schopná zaostřovat na jednotlivé linie, které se ve skladbách proplétají. Prvotní změť byla svým způsobem zábavnější. Tuším, že po několika dalších setkáních bych se od analytického rozkladu mohla opět odpoutat a možná by se dostavil i komplexní zážitek. Třeba na to někdy dojde. 

balu @ 09.11.2023 12:40:04
Musím se přiznat,že toto album jsem nedal, mám rád první řadovku a Terraplane blues.

jiří schwarz @ 09.11.2023 22:22:45
Sebecitace, sebepropagace, ať žijou. Kopíruju sem tu část své dřívější recenze alba Bluejeans and Monnbeams, která se týká tohoto alba:

Na legendární Kopii pstruží masky oceňuju ty části, kdy Kapitánovy pseudoumělecké výboje ustoupí poslouchatelnějšímu soundu, i když některé „acid“ kytary kapely se mi tam taky líbí. Nikdy jsem se ale s novátorstvím Kapitána z prvních desek nesžil (vždyť na světě je tolik jiné pěkné muziky) – mně to novátorství přišlo vždycky trochu jako křečovitá snaha něčím upoutat (při nesporném talentu) za každou cenu, a k tomu ještě bylo nutné se uvést do rauše. Jistou úpornost tohoto druhu jsem cítil i na lecčems od Zappy.

A jinak klobouček k megatextu M. Kostivého, uvádějícího profil Beefhearta.

Tento album je legendárny. S tým nemám problém. Jeho obsah je určený pre „otrlých“ poslucháčov. To ja nie som. Hoci mohutný, čo do minutáže, moc sa mi k nemu nedá vyjadrovať. Je to psychicky ťaživá záležitosť, kto to vypočuje na jeden záťah, ten zvyšok dňa pravdepodobne nebude pre svoje okolie práve najšťastnejším partnerom. Koláž zvukov, hovoreného slova, občasnej hudby a všadeprítomnej duševnej narušenosti by pravdepodobne prinútila Ramba pri mučení vo Vietname plakať ako malého fracka. Pustiť Trout mask replica v ľubovoľnom sanitárnom zariadení by znamenalo úbytok pacientov, nakoľko šanca na prežitie labilných jedincov sa s každou sekundou tohto diela úspešne znižuje.

Páči sa mi (keď už z tejto nekonečnej psycho jazdy niečo vybrať) úvodná skladba Frownland, mŕtvolné Dachau blues, hrôzostrašná Moonlight on Vermont, prekvapivo príjemná Pachuco cadaver a ďalšie, nemá cenu všetko vymenúvať, v záplave krátkych a kratších útvarov je to aj tak jedno, toto je album, ktorý rozhodne má byť vnímaný ako celok (hoci necelistvý).

Len zriedka sa odvážim CD vložiť do mechaniky, to musím mať značne špecifickú náladu (ako dnes). A čo znamená Trout mask replica v preklade? Pre mňa jedno slovo - inakosť. Hviezdičky tomu nedokážem vymerať, tak dám nič nehovoriace tri.
reagovat

Lynott @ 25.07.2009 07:44:40
Sice mam radsi Van Vlietovy novejsi (modernejsi) desky jako Shiny Beast, Doc at the Radar Station a Ice Cream. Ty jeho prvotiny - to syrovy (casto dost nestravitelny) blues nijak moc nemusim.
Trout Mask Replica je (na svou dobu) povazovana za novatorskou klasiku nr.1. Osobne se mi nelibej uplne vsechny skladby na desce, na druhou stranu obsahuje naprosty perly typu Frownland, Dachau Blues, Ella Guru, Moonlight in Vermont, Sugar 'n' Spikes, Wild Life,.. a za tehle par perel musim dat 5*

Voytus @ 27.03.2011 09:00:39
Apache: Nahoď Residents, to je výbornej nápad.
Yngwie3: Není jenom Trout Mask Replica, zkus Shiny Beast, Clear Spot nebo Lick my Decals Off, Baby.

adam @ 01.05.2011 16:55:57
nezabudat aj na GTO´s

Jardo @ 03.11.2015 19:43:08
Aj som sa zasmial pri čítaní :-)

"A squid eatin' doe in a polyethylene bag, it's fast'n bulbous, got me?"

Je velmi obtížné toto album vyposlechnout na jeden zátah! Opět jsem se k němu dostal velmi brzy a to na základě krátkého profilu o Beefheartovi v Šuplíku plném Zappy. Těžko říct, co jsem čekal, ale tohle to jistě nebylo. K albu se váže hromada historek, které je zbytečné opakovat, už jen proto, že zde na Progboardu je Mirek Kostlivý v Beefheartově profilu vypsal snad všechny.
Beefheart zde radikálně zbořil všechny rocknrollové zvyklosti, svým spoluhráčům rozdal přezdívky a 'odnaučil' je hrát na nástroje. A vzhůru na divokou jízdu! Poslouchat toto album je jako sedět na trojnohé židli.
Úvodní Frownland okolo vás zmateně proběhne a vy s otevřenou pusou posloucháte Beefheartovu recitaci, pak si odskočíte do Dachau, kde Beefheart předvádí, jak se má správně zpívat death metal a je tu první 'rádiovka' alba - Ella guru - první song mající refrén, který několik hlasů piští, ječí, chroptí...a někdo do do toho mlátí do cowbellu. Útěk pošahanců z psychárny...
Potom potrápíme nervy saxofonem a basklarinetem, na které sice neumíme, ale za to nás to šíleně baví. V závěru Hair pie (Tak se ta šílenost jmenuje) se Beefheart ptá několika náhodných kolemjdoucích, přilákaných netradičními zvuky v jeho domě, jak se jim to líbí. Dostane se mu odpovědi: "Sounds good".
Moonlight on Vermont s kvílející slajdkou je výborný rocknroll. Beefheart tu v textu odkazuje na starý tradicionál Gimme that old time religion.
A tak to jede celou desku - tu a tam nějaká recitace, pár rozhovorů, pár saxofonových sól...
Ještě třeba Pena - Antenae Jimmy Semens nám vypráví nějaký zmatený příběh a Beafheart řve v pozadí, jako kdyby netušil, že grindcore ještě nikdo nezná.

Skladby působí, jako kdyby je kapela hrála naráz, ale každý v jiné místnosti. Beefheart sípe,kvílí, křičí, chroptí, div se neudusí, kytary se proplétají, basa si žije vlastním životem, bubeník zkouší jaký zvuk vydá tenhle buben, tenhle činel - jako kdyby hrál každou končetinou jinou píseň.
V závěru nás čeká výborná Veteran's day poppy - rocknroll, který se posléze přemění v podivnou, jakoby baletní hudbu.
Celá deska je vlastně plná prchavých fragmentů, které Beefheart nahodile naťukal na klavíru a nahrál a pak je celý rok kapelu učil.
Malá perla: Četl jsem, že při natáčení vokálů Beefheart odmítl sluchátka, tedy vlastně neslyšel, co vlastně nahraná kapela hraje. Vokály prý jdou tedy dost často mimo rytmus. No, při prvních posleších jsem nějaký rytmus hledal také. Nemělo to cenu.
Trout mask replica popírá hudební zákonitosti a tak nějaká forma, tempo, tónina, rytmus, struktura pozbývá smyslu.
Prostě: Když oliheň žere koblihu v polyethylenovym sáčku, tak je to rychlý a baňatý, jasný?
Magic band hraje nejen rychle, ale hlavně baňatě!
reagovat

Tonda @ 08.03.2008 23:20:41
Jen pár poznámek:

RYTMUS tam samozřejmě je, všude - a dokonalý. Problém pro nepřipraveného posluchače je, že rytmů je v 1 skladbě několik najednou:)) John French je/byl bubeník par excellence..

Ti "náhodní" kolemjdoucí byla 2 kluci muzikanti, kerý šli cíleně podívat se na Drumba, v bláhové naději, že by ho mohli získat do své kapely.
Na desce je slyšet jejich rezignovaný závěr "..You won´t get the drummer.." :)
Po letech to jeden z ních někde zveřejnil. Myslím že dokonce později jeden z nich v pozdějším Magic Bandu hrál ( ? cca období Doc At the R.S - Tepper?)

Hair Pie znamená (s prominutím) Kunda.

Moonlight on Vermont (a ještě 1-2 skladby) byly nahrány o několik měsíců dřív a jinde.

Pověra o nějakém nahodilém ťukání na klavír je jedna z nejpopulárnějších, také že všechny skladby složil za 30 hod atd. Je to samozřejmě nesmysl,podle Harkleroada většina věcí vznikala v domě během (půl)ročního session (a nemyslím to přepisování z nahrávky piana).


Doporučuji boxed set "Grow Fins" (pro hardcore fandu nezbytnost vlastnit !!!), kde jsou na disku 3+4 House Sessions - verze většiny skladeb bez zpěvu. Jsou tak dokonale secvičené, že jsou prakticky (pro "normálního" posluchače) k nepoznání od verzí na albu. Zappu při nahrávání ve studiu, (kde jim nechal jen minimum hodin) úplně odrovnalo, že to nahráli všechno a ještě s rezervou, většinou "first takes".

Takže tak... bylo by to na dlouho..je to náboženství.

Bulbus also tapered ! / That´s right !!

Voytus @ 25.03.2008 18:09:15
Tondo, díky za některá upřesnění, protichůdných informací je o natáčení tohoto alba dost a dost, fakt je, že jsem některé věci v rámci své recenze záměrně přehnal. Při každém poslechu si totiž vybavím ten první, který jsem absolvoval v šestnácti letech a ta hudba mě prostě děsila.

yngwie3 @ 26.03.2011 13:51:33
Po náročnom pracovnom týždni som si dnešnú sobotu vyárendoval na prečítanie všetkého, čo som zaneprázdnenosťou zameškal. Dostal sa aj k mesačníku Xantypa, mimochodom veľmi solídne čítanie, a v rubrike Muzikant a výtvarník ma zaujal článok o Donovi Van Vlietovi alias Captainovi Beefheartovi. Keďže som zaregistroval, že na stránkach Progboardu bolo toto meno predmetom diskusií, skúsil som zohnať dostupné hudobné materiály a ochutnať :o), pretože recenzie boli povačšine kladné a nadšenie autora článku v spomínanom periodiku, zjavne nemalo medze. Po možno trojhodinovom počúvaní som zostal, mierne povedané, zarazený. Ak je pravdou, a často som toho bol pri počúvaní svedkom, že "Beefheartovím poznávacím znamením je, že keď hudba znie, ako keby ani jeden z hráčov nehral v rovnakej tónine a v rovnakom rytme ", toľko časť citátu recenzenta časopisu Trousor Press, tak definícia hudby ako organizovaný systém zvukov, v tomto prípade "vzala za své". Priznám sa, že po tejto skúsenosti a dopísaní tohto príspevku, za ktorý budem možno ukameňovaný, si pustím Vivaldiho alebo Mozarta, pretože v prípade ich tvorby definícia hudby, sedí absolútne.

hejkal @ 26.03.2011 13:57:13
No, ak si začal týmto albumom, tak sa ti nečudujem. Mal si začať čítaním mojej recenzie. :)

yngwie3 @ 26.03.2011 14:09:42
to Hejkal: Tvoju recenziu, ale aj Voytusovu som si prečítal. A pozorne. Zvedavosť, tá zvedavosť :o)...... mi ale nedala a skúsil som. Ak Ty si dal nič nehovoriace tri hviezdy , povedzme z dovodu neutrality, smiem dať ja -1 hviezda :o))) povedzme z pohľadu vlastného názoru ?

hejkal @ 26.03.2011 14:35:09
Ale ja som jasne deklaroval, že to ohviezdičkovať neviem. :) Inak, čo vravíš na také Tago Mago od skupiny Can, keď už sa bavíme o nehudbe (dal som nula hviezdičiek)?

yngwie3 @ 26.03.2011 14:50:10
to Hejkal: Tak Ti pekne ďakujem :o))). S Tago Tago si ma úplne dorazil. Ak to takto bude pokračovať, nebudem mať minimálne do konca už žiadnu peknú a príjemnú sobotu :o))

@ 26.03.2011 14:55:17
yngwie3: A co bude, až se rozhodneš prozkoumat tvorbu takových Residents? :-)
Mimochodem, docela se divím, že se na Progboardu ještě nenašel šílenec, který by je tu přidal. :-)
No, jestli někdy bude čas a ta správná nálada, možná se do toho jednou pustím sám...

yngwie3 @ 26.03.2011 15:04:40
to Apache: Prosím. Prosím nie, žiaden Residents, veď toto je Progboard a nie Bohnice :o)

@ 26.03.2011 15:13:06
No, spousta lidí považuje The Residents za jakýsi vrchol hudební avantgardy... Popravdě, čekal jsem, že právě tady na Progboardu nějaké příznivce mít budou. Dodnes se trochu divím, že se ještě žádný nepřihlásil.

yngwie3 @ 26.03.2011 15:21:53
Ak je antihudba alebo hudba-nehudba v štýle Can alebo Residents hudobnou avantgardou ..... neviem, ale pravdepodobne sa budem takejto avantgarde zďaleka vyhýbať.

@ 26.03.2011 15:39:33
To máš v každém druhu umění. V malířství, literatuře, filmu - vždycky bude něco, co je považováno za avantgardu, je to vysoce ceněné, ale líbí se to jen úzké skupině lidí. Většina ostatních řekne, že je to děs a odsoudí to. Ale můžou to odsuzovat? Znalec umění by řekl, že ne. Podle něj můžou maximálně říct, že se jim to nelíbí, a to proto, že tomu nerozumí a nedokážou to ocenit.
A laik odvětí, že onen znalec je blb.
Jenže např. v malířství jsou podobná díla reálně ceněna na miliony dolarů a vystavována v muzeích jako chlouba světové kultury. Proč?
Snad rozumíš tomu, kam tím mířím...

yngwie3 @ 26.03.2011 15:47:26
Rozumiem Ti. Mám dobrého známeho, maliara a ten sa my raz snažil vysvetliť maliarske štýl ako napr. secesiu, kubizmus, surrealizmus, aký je Andy Warhol génius :o) pod. Kočku som tomu rozumel, ale musím uznať že jeho zanietenie pre veci ktoré sa my snažil vysvetliť, bolo veľké. Takže na tom asi niečo bude. Aj tak mám rád Vlámskym majstrov a Leonarda :o)

Libor @ 26.03.2011 16:14:54
Tak já se Ti, Apači, hlásím. Mám rád jak The Residents (hlavně Eskimo a Third Reich´n´Roll), tak Can (samozřejmě Tago Mago, ale i jiné). A připojím i Magmu, This Heat, Test Department, Throbbing Gristle, Negativland, Tape-The Beatles, Art Zoyd, Univers Zero, Ivu Bittovou a i zde propíraného kapitána. Je to něco jiného, než zde oblíbený rockový mainstream a já to tak mám rád. Co s tím nadělám ? Už je to tak.

@ 26.03.2011 16:18:03
Konečně někdo! :-)

@ 26.03.2011 16:21:14
Já jen, že se už víc jak 20 let pohybuju v okruhu lidí, kteří běžně poslouchají a mají rádi jak tebou jmenované věci, tak i onen tzv. rockový mainstream.

Borek @ 26.03.2011 16:52:39
Taky se hlásím s postřehem. Coby beznadějnej melodik Liborem jmenované družiny ani zde propíraného kapitána neposlouchám, s deskama Can (min. do '73) ale nemám sebemenší problém, naopak. Bez pravidelné konzumace se pravidelně dostaví absťák.

Libor @ 26.03.2011 17:32:14
Ten rockový mainstream samozřejmě nezatracuju, vždyť jsem na něm vyrostl. Když je "jiné hudby" příliš, rád se k němu uchýlím, abych mohl po čase opět "odbočit".

Filozof @ 28.03.2011 13:19:51
Apache
Na Tvoji otázku „Proč?“ dává dobrou odpověď Chagall svým dílem i životem. Nechal jsem si to vysvětlit od jednoho majitele galerie a vydavatele jedné z jeho monografií. Chagall velmi dobře rozuměl zákonům umění a proto pracoval na tom, aby byl slavný a bohatý už za svého života. Investoval více energie a peněz do reklamy na sebe, než do tvorby.
Když se podíváš na některé jeho „patlanice“ , 4 lidi z 5 řeknou, že by to za stovku s vodovkama namalovali také. Ten pátý bude přísahat na božskou ruku génia a tvrdit něco o tom, že tu genialitu musí každý vidět. Ve skutečnosti Chagall zaměstnával třeba na linoryty lidi, kteří to dělali za něj a jednou za den do dílny přišel, do každého díla jednou rejpnul - aby tam byla jeho ruka - a hotovo.
Dnes jsou jeho tisky používány jako bankovky. Přesně se ví, kolik stojí, je spočítáno, jak porostou a lidé je mají v trezorech jako investici (ony často nebývají moc drahé - těch tisků je třeba 100 a stojí „jen“ 50.000.-) Názor na to, do jaké míry je to geniální umění už si každý musí udělat sám. Umění je to jen do té míry, jak ho tam vidíš (či chceš vidět).

Apache @ 28.03.2011 13:35:46
Filozof: Myslel jsem si, že to moje "proč" byla jen řečnická otázka.

Toto album je rovněž legendární, velký podíl na jeho vzniku má Frank Zappa, který jej produkoval. Don van Vliet napsal všechny skladby na jediný zátah u piána za osm hodin a podle vlastních slov, kdyby býval uměl na piáno lépe hrát, zvládl by to rychleji. Výsledek se blíží avantgardnímu jazzu s Donnovým specifickým hlasem. Kapela se měsíce učila skladby notu po notě. Album se tehdy málo prodávalo a vedlo k rozepřím mezi Frankem a Donem ale později se usmířili a nahráli klasické Bongo Fury. Úžasný je také obal, vzniklý focením preparované ryby.
reagovat