Queen - A Kind of Magic (1986)

Včera jsem viděl film Highlander a co se mi na něm nelíbilo především byla hudba Queen. Jediné co sedělo je úryvek One year of love ke scéně v baru. To není ta správná filmová hudby, vždyť to jsou pouhé písně, navíc pompézní splašky zahleděné do sebe. Hudba stejně ubohá jako široké lidové vrstvy: veliké naduté nic. Nakonec symbolický je konec zpěváka Queen Farrokha Bulsara: neunesl tíhu slávy a množství vydělaných peněz a ztratil se do prázdnoty. Za zmínku stojí píseň One vision a kouzlo,co s ní udělala skupina Laibach.***
reagovat

merhaut @ 09.11.2010 17:28:51
BOBIKA!

Redrocker @ 09.11.2010 18:14:01
V osmdesátých letech Queen nenatočili lepší LP. Nemám rád pouze píseň A Kind of Magic.

Denčuša @ 08.11.2011 09:18:53
Zjevně moc nečteš.Kdybys četl,tak zjistíž že byl Mercury těžce nemocný a nechtěl být viděný jen proto,aby si o lidé pamatovali takového,jaký byl vždycky byl-Energického a plného života.A navíc on si jak slávu,tak i peníze moc užíval!

PaloM @ 08.11.2011 09:47:54
Denčuša: si tu nový (nová ?) a preto ťa prosím, nereaguj na Bobíka. On tu občas priletel ako kométa, poctil nás podobnými perlami a zase zmizol. Takže už ti nemá kto odpovedať.

Hned na začátek bych chtěl podotknout, že ač se A Kind Of Magic na první pohled tváří jako soundtrack k filmu Highlander, ve skutečnosti se jedná o normální písničkové album Queen - to jen tak pro pořádek.

Jednoznačně tím nejlepším, co může deska nabídnout, je pecka Princes Of The Universe. Dovolil bych si tvrdit, že je to možná nejlepší skladba kapely za celá 80. léta. Od ostatních věcí podobného založení z tohoto období se liší především svou propracovaností a nádhernými vokály. Vskutku jako by Queen oprášili svůj skladatelský um ze 70. let a natočili tenhle strhující flák.
Škoda, že jim fazóna nevydržela i pro ostatní skladby na albu. Titulní A Kind Of Magic je sice ultrachytlavá, ale pořád jen průměrně osmdesátková záležitost a ani další "magický" evergreen Friends Will Be Friends nevybočuje ze škatulky stadionových halekaček typu Radio Ga Ga. To balada Who Wants To Live Forever je jiné kafe - spolu s Princes... představuje vrcholy alba. Nálada v ní mi silně připomíná album Innuendo (a možná právě proto ji mám tak rád).
No ale co dál? Vypalovačky Gimme The Prize a One Vision sice nejsou vyloženým zklamáním, ale na zadek z nich rozhodně nikdo nepadne. O One Year Of Love a Pain Is So Close To Pleasure by se dalo v lepším případě uvažovat jako o scénické hudbě, v tom horším jako o nebetyčné nudě.

Suma sumárum: A Kind Of Magic je průměrné album Queen z 80. let, na kterém se nachází několik zajímavých perliček, kvůli kterým však stojí za to dát mu šanci.
reagovat

merhaut @ 05.07.2010 20:10:31
Čím se A Kind Of Magic tváří jako soundtrack k filmu Highlander?
Pro pořádek, 6 z 9 skladeb vzniklo pro film, přímo inspirováno pracovní verzí filmu.

vmagistr @ 06.07.2010 07:26:16
odpověděl sis sám...

PaloM @ 06.07.2010 08:07:21
Veď nikto ani nikde netvrdí, že album je soundtrack, ale Queen piesne priamo komponovali pre Highlandera, takže nie je to "normální písničkové album". Tu, v časti Soundtrack >> odkaz sú neaké info. Pre mňa tieto formality vôbec nie sú podstatné, lebo CD sa mi veľmi páči a Highlander je môj obľúbený film (len tento prvý). Za album by som dal 3,5 až 4 hviezdy.

vmagistr @ 06.07.2010 08:54:10
PaloM: Myslel jsem to asi takhle: v mém okolí se vyskytují lidé, kteří znají film Highlander, ale Queen nikdy záměrně neposlouchali. Takže když potom slyšeli A Kind Of Magic, považovali jej zákonitě za soundtrack k filmu. Já osobně jsem to měl přesně obráceně, album jsem slyšel dříve než viděl film, takže jednotlivé skladby s filmem nemám nijak pevně spojené - album tedy vnímám jako klasickou "řadovku".

merhaut @ 06.07.2010 09:04:20
Pak ovšem formulace "ač se A Kind Of Magic na první pohled tváří jako soundtrack k filmu Highlander" postrádá už jakýkoliv smysl :-)

O nic podstatného samozřejmě nejde, jen o poukaz na to, že méně písmenek je někdy více.

merhaut @ 06.07.2010 09:10:07
A Kind Of Magic opravdu není "normální" písničkové album, je to kompilát singlu, soundtracku a dvou dotoček.

Pamätníci mi iste dajú za pravdu,že v osemdesiatych rokoch,počas totality,vysielala vtedajšia československá televízia veľmi málo ako-tak pozerateľných programov.Jedným z nich boli "Športové ozveny" ktoré som zvyčajne sledoval každý pondelok večer o 20.30 hod. na druhom programe.A čo majú športové ozveny spoločné so skupinou Queen?Hneď vysvetlím.Bolo to niekedy v máji 1986,v jeden pondelňajší večer som opäť "čumel" na môj obľúbený program a práve dávali záznam z nejakého halového atletického mítingu.Na skok do výšky bol pripravený atlét,ktorého meno si už z pochopiteľných dôvodov nepamätám (veď je to už preboha 22 rokov!) a z reproduktorov priamo v dejisku hrala taká nudná orchestrálna hudba.Dotyčný atlét sa zamračil,zjavne mu to nevoňalo a gestom naznačil,aby mu tam pustili niečo iné.Vtom sa halou rozniesol hlas Freddieho Mercuryho a jeho "Its kind of Magic?".Atlét sa spokojne usmial,na znak súhlasu pokýval hlavou,sústredil sa na skok...zľahka sa rozbehol,skočil...latka sa trochu zatriasla,ale nepadla,zato padol nový svetový rekord!Hurá ,mágia funguje!!!Toľko spomienky...A kind of magic považujem dodnes za celkom solídny pop-rockový album.Treba povedať,že Queen neprišli v porovnaní s predošlým The works s ničím novým.Úvodná dynamická One vision,nadväzujúca na úspešné vystúpenie skupiny na koncerte Live Aid,vyšla na singli ešte na sklonku roku 1985.Titulná,celkom vydarená,už vyššie spomenutá A kind of magic s nápaditým,veľmi originálnym videoklipom tiež vcelku poteší.Ďalej za zmienku rozhodne stojí smutná Who wants to live forever,ktorú poznáme z filmu Highlander.Hymnická "štadiónovka" Friends will be friends je pre Queen typická pompézna hitovka v štýle We are the champions.Mňa osobne zaujala aj trochu zvláštna skladba Pain so close to pleasure(Bolesť je tak blízko radosti).Freddie spieva mimoriadne vysoko,pieseň má takú zvláštnu atmosféru,pripomína mi to nejaké černošské spirituály.No a v závere nás čaká hard-rocková smršť.No,Brian May sa musel dobre vyblázniť :-).Don´t loose your head poslucháča riadne nažhaví a potom to príde...Princess of the universe a som na vrchole blaha.Mimoriadne vydarená vec,páni môžu byť na ňu oprávnene hrdí.Vo vydeoklipe vystupuje aj Christopher Lambert,ktorý na pódiu s mečom zápasí s Freddiem o moc.Po vydaní tejto platne Queen odštartovali mimoriadne úspešné koncertné turné,dokonca odohrali aj svoj prvý koncert za železnou oponou-v Budapešti.Bohužial toto turné bolo aj ich posledné z pochopiteľných dôvodov.A kind of magic je príjemný album,ktorý sa veľmi dobre počúva,to je fakt.Nedá sa však povedať,že by v mojej duši zanechal nejakú hlbokú nezmazateľnú brázdu,alebo inak povedané,že by som z neho padol na zadok.Mrzí ma,že v osemdesiatych rokoch Queen svoju hudbu výrazne zjednodušili a zkomercionalizovali.Chýba mi to zvláštne nostalgické spojenie Mercuryho klasického klavíru a Mayovej "krbovej" gitary so zvláštnym,ale zároveň krásnym zvukom,ako ho poznáme z rokov sedemdesiatych.Mercury neskôr celkom rezignoval na svoj klavír,čo je myslím veľká škoda.Klavír nahradili v rokoch osemdesiatych módne,ale podľa mňa dosť neosobné syntetizátory s umelým zvukom.
reagovat

Vlastně jde o soundtrack k filmu Highlander, dochucený písničkou One Vision z filmu Iron Eagle. Nemůžeme ho ale srovnávat s deskou Flash Gordon. A Kind Of Magic je hlavně klasické písničkové album. A Kind Of Magic je lehce ohraná, ale stále mě baví. One Vision je brilantní naživo, Johnův slaďák One Year Of Love mi nevadí, narozdíl od Pain Is So Close To Pleasure a hitovky Friends Will Be Friends. Nejkrásnější věcí na albu je jistě Who Wants To Live Forever. Nejvíce si zde cením Freddieho skladby Princes Of The Universe, která desku uzavírá. Za zmínku stojí bezpochyby i dojímavá klavírní verze Forever, přiřazená na CD jako bonus.
reagovat

Jedno z mých nejméně hraných alb Queen.

Nachází se zde sice moji veleoblíbená Princes of the Universe, která mi ale přijde trochu jak z jiného světě a v kontextu desky ve mě vyvolává pocit, že najednou Queen ruplo v bedně a na konec desky si vzpomněli, jak se dělá parádní rockový nářez. Zkrátka a dobře, tenhle song žeru.

Stejně tak mám rád i stadiónovku One Vision, kde se při závěrečném "fried chicken" musím vždy usmívat a taky tesknou Who Wants To Live Forever. Ale jinak se mi A Kind of Magic nějak zvlášť nepáčí.

Titulní skladba je další z popových klasik a má výborný klip, ale další stadiónovou vyřvávačku Friends Will Be Friends si dám jednu za uherák. One Year of Love je takový nemastný neslaný cajdák a Don't Lose Your Head je tradiční podivná pseudo-taneční skladba z dílny mr. Taylora.

No a taková Gimme the Prize mi přijde, že ji May spáchal, když se vrátil z nějakého společného jamu s Def Leppard či něčím podobným :). No není to úplně špatné, ale nějak mi to ke Queen nesedne.

Inu, není každý den posvícení a tito Queeni nejsou můj šálek anglického čaje o páté. Tak něco mezi ** a ***... No dobře, tak ***, ale teda jen těsně.


reagovat

miguel7 @ 22.08.2007 13:50:44
Mě přijde právě toto album méně vyrovnané než the Works, o kterém se to tu tvrdí. Jsou tu pro mne děsné propady mezi závěrečnou čtyřkou skladeb a třemi předcházejícími

Teď když začínám psát recenzi, nemám ponětí, kolik týhle placce dám. Moc často si ji nepouštím. Je to pro mě tak půl na půl. Líbí-nelíbí? Projedu to tedy od začátku.

One Vision se mi líbí a moc. Výborný, stadionový rock, pěkně rozpalující a ne nadarmo úvod ke koncertům Magic Tour. I kind of Magic- to se už nedá poslouchat, ale za to skupina nemůže, nebo aspoň vědomě. Následující dva slaďáky taky nemusím. V tom prvním mě nikdy nic moc nechytlo a umím si ho představit jako kulisu, při romantickém večeru s dívkou, u skleničky vína. K tomu se hodí, jinak neudrží zcela moji pozornost. Stejný případ Pain Is So Close To Pleasur, taky neudrží moji pozornost.
Friends Will Be Friends i když je to klasická Queenovka s velkými sbory, nikdy mi neseděla a to nemluvím o ohratelnosti. Přišla mi vždy protivná a příliš vlezlá.
I když už toužím po nějaké říznější skladbě, Who Wants To Live Forever mi to vynahradí. Tady se už začíná opět něco dít a závěrečné klávesové vybarvování je už jen pověstným klidem před pořádnou bouří.

Závěrečná trojice skladeb je to nejlepší, co Queen nahráli v 80. letech a srovnatelné s předchozí dekádou.
Gimme The Prize je už jasné od počátku, že je Mayovým dílem. rychlejší prsty než dřív, řízný zvuk kytary. Jako by si půjčil kytaru, i prsty od Judas Priest. Freddie to taky pořád umí rozbalit.
Taylor se zas předvedl s Don’t Lose Your Head, která pěkně šlape a taky si s ní pořádně pohráli. Oproti jeho strnulým hitům za poslední dva roky, je to od něj zas nářez.
Princes Of The Universe je už závěr jak má být. Klasická Queenovská složitost, pompéznost, bombastičnost, změny rytmů, nálad, perfektní kytara, chvílemi dominantní ku prospěchu věci, Freddie je opět nenahraditelný a chvílemi mocné palby bicích. A to všechno v pouhých třech minutách a půl! Queen jsou zpět!

Jen díky tomuto závěru dávám 4 hvězdy, jinak zbytek (až na dvě vyjímky)je srovnatelný s průměrem 80. let.
reagovat