Van Halen - Van Halen (1978)

Van Halen vždy kašlali na nějaké dodržování určitých pravidel. Bohužel se postupem let nevyhnuli ani klišé, reprezentující hudební průmysl té doby. Svou tvorbou z konce sedmdesátých let zažehli novátorský postoj, odlehčený přístup k rockovým songům coby popěvkům, mísícím v sobě vlivy blues, boogie, swingu a hard rocku, ale i stylem pestrobarevného oblékání. Z dnešního pohledu se dá říci, že Van Halen ve svých začátcích zachránili pro Spojené státy rockovou muziku. Dinosauří rock byl totiž na sklonku sedmdesátých let brán jako něco senilního a zastaralého. Z hudby prostřednictvím svých show udělali zábavu. Stalo se tak nejen díky vynikajícímu muzikantskému nadání, ale i prostřednictvím hromady čerstvé energie a neokoukaného pozitivního přístupu. Van Halen se záhy stali kapelou, díky které právě kalifornská vlasovitá scéna nabrala na obrovské síle.

Kapelu pocházející z Pasadeny objevil Gene Simmons z Kiss a v roce 1977 její demosnímky podstrčil do rukou producenta Teda Templemana, díky čemuž si jich všiml kolos Warner Bros. Templeman sám se chopil studiových prací a později se stává na mnoho let dopředu jejich dvorním producentem. Období patřící Van Halen tak může začít. Je ohraničeno náhlým úpadkem Aerosmith v roce 1978 a nástupem Guns´n´Roses roku 1987.

Titánský debut je napěchovaný energií a rychlými sóly Eddieho, hromovými údery Alexe a entuziasmem diamantového pěvce Rotha. Stále patří k nejlepším hardrockovým albům nejen sedmdesátých let, ale historie celkově. Podle názoru samotných hudebníků dosud nebyl kapelou překonán. Na svou dobu překvapila zejména novátorská kytarová hra a energické album obsahuje mnoho klasik jako Runnin With The Devil, Ain´t Talkin´´Bout Love, Jamie´s Cryin nebo předělávku You Really Got Me od Kinks. Nemá slabších míst. Eddie Van Halen zde poprvé předvádí zcela nové techniky hry na elektrickou kytaru a stává se okamžitě jejím největším inovátorem od časů Jimiho Hendrixe. Album je naprosto zásadní pro následné vybudování celé americké rockové scény osmdesátých let. Hvězda kapely začíná okamžitě stoupat.
reagovat

jirka 7200 @ 24.06.2018 10:50:59
Výborná deska i vše podstatné uvádějící recenze.

oř @ 24.06.2018 13:35:13
Vyčerpávající a trefné. Van Halen, respektive Eddie Van Halen, vděčí svému debutu za slávu, která ho hned druhý den po uvedení alba na trh zahrnula. Pinkman, jmenuješ hlavně položky s hitovými ambicemi. Já rád zase rychlohubky typu - I'm the One, Atomic Punk, nebo famózní hymnu Little Dreamer.

Egon Dust @ 05.07.2018 19:24:26
Krásna recenzia! Milujem Van Halen a plne sa stotožnujem s názorom, že ich obdobie bolo ohraničené úpadkom Aerosmithu (hovoríme o US scéne, nie EU scéne) a nástupom Guns n Roses. Pre Motley Crue, Poison, W.A.S.P, Hanoi Rocks, Poison a statisíce L.A. glam metalistov nemám moc vášne. Hrali na efekt bombabastický, show robili parádne, ale invenciou to bolo dno. Hlavne neznášam, keď niketo nazve že glam rock sú tieto sračky, prípadne novovlnové prdy ako Duran Duran (protipól k hair metalu). Van Halen predbehol dobu. 80té roky začali tým pádom už v 1978 keď vydali debut. Na kazete ´´Never say die´´od Sabbathov bol plagát kde boli Van Halen ich predkapelou. Poviem to jednoduho. milujem Sabbath, ale pre mňa patrí k 70tým, Van Halen sú pre mňa 80té už v 70tých. Eddie prišiel s technikou že dovi dopo, rýchlosť zběsilá, Rytmika šlapala a nepredvádzala sa ako napr. dinosauri. David Lee Roth je fenomén. Gilianovské škreky, odvalený rockový spev, ktorý sa isto Idol učil od neho,sila hlasu, čož o priteplenom Neilovi (česť jeho kvalitám, ale na Rotha fakt nemá! ). Dával kabaretné amstrongovské vstupy ešte pred legendárným gigolom. Debut bol debutom pre hard rock - hair metal 80tých. Pán Sambora, Pán Wilde, Vitto Bratta ďakujem matke Halenovej, že priviedla minimálne Eddieho na svet, ktovie v akých krčmách by hrávali Elvisovky :). Eruption, Running with the debil, Jamié´s Crying´, ´´Atmoic Punk´´ a legendarný Aint talkin´´bout love´´... Čo viac povedať o kapele ktorá neposunula len rock, ale inšpirovala aj elektro ako Apollo four fourty, Daft Punk, Prodigy ....

stargazer @ 06.03.2021 17:40:58
Jeden z nejlepších debutů v hudební historii. Kytarová škola pro další generace. Jako předkapela úplně odrovnali Black Sabbath. Bylo to turné k Never Say Die.

Ve spojitosti s Eddie Van Halenem se traduje mýtus - a není to pověra - o kytarové revoluci, kterou mistr rychlých prstů zažehl. Jeho pojetí prý znamenalo velký zlom v nazírání na kytarovou hru a vytyčilo nové mantinely jejího užití. Když (nerad) přehlédnu kytarovou práci dvojice Tipton/Downing, vyniká právě Eddie jako prvotní titán v umění spojit do té doby nevídanou rychlost, zručnost, kreativitu a smysl pro velké melodie. Živelnost a energická hodnota přednesu, se kterým koncertně a na tomto albu vystoupil, zaslouží obdiv i dnes - po více jak třiceti letech.

Jestli někomu přijde začátek alba zastaralý a vlažný, nejpozději od pekelně rychlé I'm the One se všechno vehementně otáčí. Eruption je předobrazem dnešních kytaristů ctících sprint, pak přijde cover od Kinks a famózní hymna Ain't Talkin Bout Love. Track č. 5 a na kytaru sází riffy a sóla sám ďábel. Atomic Punk je smrtící, stejně jako další skvosty. Proč zůstávat na druhé straně barikády a necítit tak stříkající Rothův sex-appeal z Little Dreamer nebo On Fire?

Je velká škoda, že podobnou formuli, nebo spíš skladatelskou fazonu pánové nedokázali zopakovat na dalších pokračováních tohoto nadupaného alba. Příští čtyři desky budou pouze recyklovat už poznané bez toho, aby dokázali podstatně zaujmout. Komu doma chybí první Van Halen, nemůže tvrdit že má rockou encyklopedii, důkladně přečtenou.
reagovat

horyna @ 27.02.2017 06:54:09
Nezažil jsem dobu útoku tohoto alba na přední příčky hitparád, ale dle pozdějších komentářů to musel být pěkný uragán. Deska se mi líbí, obzvláště Eddiho melodie a Rothův ďábelský projev. Sammy Haggara mám ale mnohem radši.

vmagistr @ 27.02.2017 10:04:52
"...se traduje mýtus - a není to pověra - o kytarové revoluci..." Takže to o kytarové revoluci není pravda, když je to mýtus?

jirka 7200 @ 27.02.2017 10:27:02
Tvá recenze mě přinutila opět sáhnout do police a vyndat kolekci studiových desek od firmy HDtracks remastrovaných v roce 2015 v rozlišení 24/192 kHz. Tato edice mi hraje lépe než vinyl, dynamický rozsah je krásných 13dB. To jen tak na okraj.

Tuto prvotinu od Van Halen mám moc rád, protože krystalicky čistá kytara Eddieho, která se ozývá převážně jen z levého kanálu, to je pro mě nefašlovaná extáze, pokaždé, když ji slyším.
Je to bezmála 40 let, co tato fošna vyšla a myslím si , že je těžké ji hodnotit (teď nemyslím recenzenta oře) a seznamovat se zpětně s touto klasikou, protože dnes jsme již od kytaristů na ledacos zvyklí. V roce 1978 však byla Eddieho hra naprostým unikátem a mnoho kytaristů chtělo najednou hrát jako on. Proto se na koncertech srocovali v předních řadách, aby okoukali jeho finesy, načež se on někdy k nim točil zády. :-)

dan @ 27.02.2017 12:39:54
Bráchové Van Halenové byli třída, Eddie válel na kytaru rachlostí startujícího migu 21 a Alexovy bicí hlavně na Haggarových deskách těžko najdou konkurenci. Jak si je zvučil a pak do nich řezal zasluhuje obdiv. Jednička je nejlepší, naopak tolik velebená 1984 mě nikdy nebrala.

Kapela Van Halen nepochybně patří mezi stálice na metalovém nebi, kam dosáhla už svým debutovým albem. Revoluční pojetí rockové kytary...blá blá blá. O kytarovém mistrovství Eddieho Van Halena a pohybovém nadání Davida Lee Rotha toho podle mě bylo napsáno dost a dost. Mě spíš zajímá, co vlastně přináší tento počin za zajímavou muziku.

Album otevírá Runnin' with the Devil, řízná pecka s nabroušenou kytarou a krásně sytým vokálním doprovodem v refrénu. Van Halen si s vícehlasy či různými dalšími vokálními vychytávkami hrají velice rádi a vytvářejí tak zajímavý kontrast k propracované instrumentální tváři kapely. Tu například ve své one-man show Eruption předvádí Eddie. Nicnéně bych tuto kytarovou vsuvku příliš nepřeceňoval - je to povedené sólo, jehož závěrečná část se stala rockovou klasikou, ale nic víc.
Na desce se mimo autorských kompozic kapely nachází i dva covery. Tím prvním je předělávka velkého hitu kapely Kinks You Really Got Me. Van Halen ji převlékli do slušivého metalového kabátu, ale originálu se co do syrovosti ani zdaleka nepřiblížili. Druhou přejatou skladbou, která se mi zamlouvá daleko víc, je blues Ice Cream Man. Po akustickém začátku to kapela krátce před polovinou rozbalí naplno a nářez je na světě. V tomto kousku bych také vyzvednul vynikající hlas zpěváka Davida Lee Rotha. Toho si dovedu velice dobře představit jako kabaretního zpěváka a jeho spojení s rockovou kapelou mi přijde poněkud netradiční, nicméně funguje na jedničku.
Výborně zní také v jedné z klidnějších skladeb na albu Little Dreamer a v divočině I'm the One, Eddie se zase blýskne v rozjuchané veselici Feel Your Love Tonight či v další velké pecce Ain't Talkin' 'Bout Love. Zbytek skladeb už tak výrazný není, ale pořád se jedná o takový lepší průměr.

Pokud si některá deska Van Halenů zaslouží plný počet hvězdiček, bude to nejspíš právě debut. Ode mě to sice nebude čistokrevných pět (viděl bych to tak na čtyři a půl), ale venku je pěkně a svítí sluníčko, takže zaokrouhluji nahoru.
reagovat

Aj keď som hudobným vierovyznaním art/progrocker, dosť často zablúdim aj do hardrockovej kuchyne a s chuťou sa zahryznem do nejakého dobre prepečeného a okoreneného steaku. Mám rád Párplov,Rainbow,Ufo... ale dosť často siahnem aj po tejto debutovej platni skupiny Van Halen. Album je síce krátky, zato ale úderný a od začiatku do konca nadupaný. Chlapcom rozhodne nechýbala poriadna dávka dravosti a mladíckej nespútanosti. V týchto 35-tych minútach priamočiareho hardrocku je toľko energie, že by rozkrútila aj starú zhrdzavenú parnú turbínu! Muzikanti sa na nič nehrajú, jednoducho to rozbalia. Žiadne kudrlinky, žiadne čipky, žiadna váhavosť. V športovej terminológii by sa to dalo nazvať priamy ťah na bránku. Edward Van Halen je gitarový živel takmer Hendrixovho formátu. Ak ste ráno rozospatí, unavení z upršaného sychravého počasia a nemôžete sa rozobrať, tak vám odporúčam tento hudobný energetický drik na prebratie. U mňa to funguje vždy.
reagovat

gunslinger @ 19.01.2011 11:06:28
pure 5 star.jedna pieseň lepšia ako druhá.... a všeobecne prvých 6 albumov veľmi kvalitních.

martin69 @ 19.01.2011 11:06:57
Brano taková to recenze od fanouška art/progrocku by určitě potěšila i samotné Van Halen.Jsem opravdu rád že si se vrátil.Tvé recenze a tipy je radost číst a poslouchat.

Brano @ 19.01.2011 11:17:13
Martin69:Ďakujem za priazeň.Tvoja reakcia ma potešila.

frippák @ 22.01.2011 22:48:08
tohle nemá chybu, to co napsal Brano /moc dobrý, fakt!/ i to co je na desce - mám to doma opravdu na černý desce a je úplně ohraná, když to bylo nový, hráli jsem to pořád dokola, tam není nic navíc, nic není špatný nebo průměrný - taky je spousta kapel potom kopírovala a každej druhej chtěl hrát jako oni, jenomže každej druhej nemá takovýho kytaristu..... Brano - já mám taky rád prog/art/alt ale tohle snad musím poslouchat každej rocker, vždyť oni tuhle muziku tak jakoby vymysleli, no to je asi blbě řečený, ale oni jsou takový dělítko..... já jsem zaujatej a asi bych to neměl hodnotit - je tam tah na branku a taky je tam poctivá muzika, fígle a těžký sóla a prostě supr muzika
Brano, těším se na další věci od tebe

PaloM @ 23.01.2011 11:38:22
Mňa Brano vyprovokoval, aby som si zaopatril celú diskografiu Van Halen (len kedy ju vypočujem...).

gunslinger: my sme tvoji kamaráti, myslíme to s tebou dobre. Život dáva toľko kopancov, že sa nestačíme uhýbať, a tu máš pomoc zadarmo. Takže sorry, snáď sa ti to v budúcnosti hodí: "...veľmi kvalitných albumov."

Apache @ 23.01.2011 12:10:21
Palo: Není třeba znát celou diskografii Van Halen, ale je třeba znát jejich první desku.

gunslinger @ 23.01.2011 17:31:48
PaloM keby my to vadilo tak by som si založil nový účet a všetky chyby by som kontroloval vo WORDE... nie?

pito63 @ 24.01.2011 20:29:57
Braňo
Už dlhší čas ma chlapci z Progboardu tlačili k tomu, aby som skúsil debut Van Halen. Nechcelo sa mi do toho ísť, pretože prvý kontakt s kapelou nedopadol najlepšie. Tvoja recenzia ma však dokopala k tomu, že som album otestoval. Ten test nedopadol najlepšie, hudba Van Halen mi nesedí. Chápem a rozumiem Tvojmu nadšeniu z tohto diela, to isté prežívam pri svojich favoritoch...
Braňo, dúfam, že to nevyznie hlúpo, ale chcel som napísať hlavne to, že som úprimne rád, že si sa vrátil na Progboard. Nech Ti prsty behajú po klávesnici aj naďalej s takou gráciou, ako doteraz.
Vďaka za recenziu!

AndyB @ 24.01.2011 20:59:36
pito63: rozumím ti, taky to není hudba podle mého gusta, všechno je pokaždé v první části písně naznačeno a pak to jedou pořád dokola a dokola. Cpal jsem to do sebe několikrát a nic. Tím neubírám zásluhy, které kapela má. Nemá cenu to ale lámat přes koleno.

Brano @ 24.01.2011 21:46:03
Pito63:Ja Ti ďakujem tiež.To je v poriadku,že každý z nás má svojich favoritov.

pito63 @ 29.01.2011 16:16:26
AndyB
Určite si rozumieme...
Nemám vo zvyku písať kritiku na skupinu, ktorá ma neoslovila. Viem, čo je značka Van Halen, nikoho nezatracujem. K albumom tejto formácie som pridal svoje pocity preto, že je to pre mňa "veľké sklamanie". Chodím tu približne 2 roky. Pomocou týchto stránok som sa dostal k výborným kapelám, o ktorých som v minulosti iba čítal (Grand Funk Railroad, Buffalo, Birth Control...), ale aj k takým, ktoré mi nesadli. Vždy sa však našiel nejaký záchytný bod, vydarená skladba a podobne. Pri Van Halen necítim nič, jedine chlad, väčší ako v Antarktíde.

K první desce Van Halen jsem se dostal už někdy ve čtrnácti letech . První co mně na desce líbilo byla kytara Eddie Van Halena ,druhá skladba na desce instrumentální Eruption ,ukazuje že se nejedná o jen tak nějakého kytaristu . Nejvíce se mi líbí Runnin' Witch The Devil,You Really Got Me (předělávka od Kinks),Jamin Cryin a Ain't Talkin' Bout Love . Výborný debut ,kvalitu potvrzuje i fakt že při koncertním turné s Black Sabbath ,Van Halen kapelu prý doslova smetli . Další desky do roku 1984 ,už se mi tolik nelíbí .
reagovat