Journey - Journey (1975)

Debutový album americkej skupiny Journey z roka 1975 som si zadovážil (spolu s ďalšími dvomi albumami) minulý rok, nuž je to pre mňa v podstate nová muzika.

K mnohým skupinám, ktoré otravovali éter môjho detstva, mám averziu. Skupiny ako Supertramp, Boston, Foreigner, Journey a pod. ma odplašili svojimi videoklipmi a muzikou, ktorá bola okato komerčne presladená, naladená, vyštafírovaná. Pompa druhej polovice 70. rokov a následný AOR vo mne vyvolával odpor, a tak som mnohým týmto spolkom vystavil doživotný dištanc. Môj archeologický výskum 70. rokov však predsa len postupne niektorým z nich doprial zadosťučinenie. Journey patrí k týmto vyvoleným spolkom.

Kapelu založili odpadlíci od Santanu, Greg Rolie a Neal Schon. Druhú gitaru držal v rukách George Tickner a rytmika Ross Valory (basa) a Aynsley Dunbar (bicie) predstavovala istotu, akú nám v týchto časoch nevedia zaručiť žiadni politici.

Už od prvých sladkobôľnych gitarových trilkov skladby Of A Lifetime mi je jasné, že melodik vo mne bude mať hody. Príklon k vľúdnejšej muzike pre široké poslucháčske vrstvy nenápadne vykúka z pokojnejšej In The Morning Day, ale rozbehnuté klávesové a gitarové sólové besnenie na záver dojem vylepšuje. Pravda, ak odignorujem otravné ú-ú-ú vokály. Kúzelný názov inštrumentálky Kohoutek nenaznačuje, že pôjde o zaujímavú temnú dumku s jazzrockovým motorom. Pre mňa ide o vrchol albumu.

Príjemná, priam hitová, je aj spevná skladba To Play Some Music. Ako vždy, aj teraz ma najviac teší ponárať sa do parádnej sólovej pasáže. Ďalšia meditatívna inštrumentálka sa volá Topaz a aj ona má v sebe niečo, čo bežne nepočuť. A nezaprie santanovskú minulosť vedúcich členov kapely. .Paradoxne bluesovo-jazzová naliehavá balada In My Lonely Feeling/Conversations mi pripomína debutový album Blood, Sweat & Tears. Budem sa opakovať ako pokazená platňa, ale tie sóla! No a záverečná Mystery Mountain? Hardrocková nádielka mi veru ide k duhu!

Rozkošatený debut Journey ma baví, som rád, že som sa k nemu v tomto živote dopracoval.
reagovat

Antony @ 10.02.2023 10:58:11
Vynikající album, osobně bych určitě dal vyšší hodnocení.
Instrumentálka Kohoutek je pojmenována podle komety objevené roku 1973. Ta zase získala jméno podle svého objevitele, českého astronoma Luboše Kohoutka. Událost byla v letech 1973 a 1974 v USA veřejně velmi populární a tak se zřejmě skupině otiskla do této instrumentálky.

Judith @ 10.02.2023 11:38:35
Skladbu s názvem The Comming of Kohoutek má Argent, je zařazena na živé nahrávce Encore a původně pochází, jak se dívám, z alba Nexus (1974). Taky mě ten název zaujal.

hejkal @ 10.02.2023 12:01:39
Antony, áno, tak je, vďaka za informácie pre ďalšie generácie, čo sem zablúdia a objavia kométu! :)
Judith - Kohoutkov je viacero, naďabil som na skladbu Kohoutek i u R.E.M.

Něco málo dnes utrousím ještě k právě hrajícím prvním Journey, tolik odlišným od těch klasických Journey, které v celosvětovém měřítku se změnou stylu a s obrovskými hitovkami – Lights, Wheel In The Sky, Don't Stop Believin', nebo Separate Ways, proslavil nový muž za mikrofonem - Steve Perry.

Když se Neal Schon trhnul od Carlose Snatany narychlo založil nový spolek který pojmenoval Journey. V pětasedmdesátém ještě nějaký A.O.R. prakticky neexistoval a Neal začal kráčet ve stopách, které pochytil od mistra Santany. Nebylo to latino, ale spíš jazz-rock a fusion rock. Ke klávesám i zpěvu přizval svého parťáka Gregga Rolieho (který se u Santany předvedl nejen jako exkluzivní hráč na klapky, ale také jako charismatický zpěvák), zbytek doplnila trojice Tickner, Valory (hrající s Nealem dodnes) a tlučmistr Aynsley Dunbar-s bohatými skušenostmi od Zappy i Mayalla.

Sedmička rockem začouzených skladeb, má k blyštivému repertoáru budoucích Journey zatraceně daleko. Tato první etapy kapely mne ještě nepřipadá natolik oslnivá, jako ta následující.... I když mám podobný hudební styl velmi rád, zdejší písně mi zní místy těžkopádně a upachtěně, trošku lacině a bez větší jiskry. Jakoby chtěl Nela stůj co stůj něco nahrát na vlastní triko a trochu zapomněl na kvalitu jednotlivých skladeb.

Začátek s Of A Lifetime se klukům moc povedl. Už od prvních tónů si nelze nevzpomenout na Santanu. Rolieho napínající se hlas má v sobě, něhu, sílu i patřičné emoce. Schon decentně drnká i hladí, ústřední melodie je zapamatovatelná a skladbu spolu s lechtavým fusion oparem táhne. Píseň č. dva, ani instrumentální schizo věc nepřekládaná do češtiny jako přítel kura domácícho nejsou nic extra. O úletu To Play Some Music ani nemluvě. K Santanovým břehům mě zpátky zavede až relaxační a skutečně velmi povedená věc Topaz. Možná právě tady bral kdysi inspiraci pro svou hru Mark Knopfler. Šestou In My Lonely Feeling/Conversations, řadím subjektivně k nejvyspělejším zástupcům této kolekce, kterou uzavře dle mého nudná Mystery Mountain.

Známkoval bych někde mezi 3-4 hvězdami, ale s přihlédnutím k budoucnosti a také stále větší oblíbenosti Perryho Journey, dávám s oběma odřenými sluchovody za 4.
reagovat

Brano @ 20.05.2019 16:38:49
Horyna,obdivujem Tvoju usilovnosť v písaní recenzií!Si ako raketa!Čo sa týka Journey,tak ja to mám naopak.Radšej mám prvé tri albumy(najmä ten debutový) ako zvyšok tvorby.Perryho Journey som "vypekal" tak okolo roku 1995,teraz ma to už tak neberie.Áno,je to slušný AOR,ale ja som už niekde hudobne inde.Človek sa vyvíja.

pinkman @ 20.05.2019 16:49:53
Horyno ty jsi recenzentský maniak. I když se spolu u velkého procenta tebou recenzovaných věcí shodneme, při prvních Journey budu v tvrdé opozici. V mém okruhu, který přišel do styku s prvními třemi Journey ještě v sedmdesátých letech, byli Schonovci velmi oblíbenou kapelou.
Právě pro ty Santanovské nuance a jazzový feeling. Obojí se postupem let s tvorby Journey úplně vytratilo. Nahradila je místy dost okázalá stadiónová nabubřelost a občas pěkně kýčovité nápěvy.
Tahle deska je nezředěnou esencí čistého rocku.
Takže za pět.

horyna @ 21.05.2019 07:32:15
Chlapci díky za příspěvky. Máte pravdu, někdy to tak prostě mám a slova/písmena musí ven:-) Chápu vás, člověk zajatý a obklíčený 70-átkami, "druhé" Journey tolik nemusí. Já mám dnes prakticky rád všechny etapy této kapely, ale na špici stále zůstávají desky Revelation a Eclipse.

Kdysi dávno jsem skupinu Journey míjel celkem bez povšimnutí, jsa v zajetí těžkého kovu. Ovšem jak jde čas, začínám se zajímat spíše o klasický hard rock, potažmo, jak jsme kdysi říkali, art rock. A debutní album Journey je pro mně skvělá ukázka. Dnes mám v CD přehrávači tohle album a je třeba říct, že na debut je to velmi zdařilá nahrávka. Už od úvodní Of A Lifetime deska pěkně plyne, zpěvák nemá chybu a po odeznění poslední Mystery Mountain nezbývá, než opakování. Hodnocení je jasné, těch pět* je zcela zasloužených.
reagovat

alienshore @ 20.11.2013 17:02:08
debutová doska Journey patrí v skutočnosti medzi najlepšie prog/jazz-rock výtvory z Ameriky čo sa týka 70-tých rokov, neskôr sa síce po nástupe Steve Perryho uberali iným smerom, no mám rád obidve obdobia ..., dík za pripomenutie b.wolf, hneď som si ten album opäť pustil lebo som ho už dlho nepočúval

Jarda P @ 21.11.2013 06:28:06
Všechny 3 první desky Journey, kde zpívá Gregg Rollie, nemají chybu. Hutný hardrock s výraznými hammondy ještě nedával tušit, jakým směrem se budou ubírat Journey po příchodu Steva Perryho.

b.wolf @ 21.11.2013 12:51:23
Tak to jsem na to taky zvědavý, jak budou znít, až poslechnu alba se Stevem Perrym; dneska si dávám druhé album a smečku Last Autumn's Dream-taky docela povedené.