Dio - Holy Diver (1983)

Božský rockový diabol

Ronnie James Dio. Už je to skoro trinásť rokov, čo sa tento velikán mikrofónového sveta odobral, dúfam, inam, ako do pekla. Rozhodol som sa venovať niekoľko (dosť) slov jeho debutovému albumu pod hlavičkou Dio. Dámy a páni, Holy Diver!

Ronnieho som spoznal cez Black Sabbath niekedy v temnom období môjho detstva a následne som sa prebrodil aj ďalšími jeho hudobnými prezentáciami (v poradí Rainbow, Dio, Elf, Heaven & Hell). Možno to bude znieť neuveriteľne, ale nikdy som si ho nezaradil k srdcovým spevákom. Bez ohľadu na kvality. Najviac mi sedel v Rainbow, potom v Black Sabbath. Myslím si, že je to preto, lebo v ďalších zoskupeniach mal okolo svojho monštruózneho vokálneho prejavu zväčša muziku, ktorá, aj keď bola príjemná, nedala svetu nič také, čo by som považoval za niečo extra. Reálne nedokážem k veciam ako Catch The Rainbow, Stargazer alebo Heaven & Hell priradiť žiadnu inú skladbu z jeho kariéry, ktorá by dosiahla na najvyššie méty nesmrteľnosti. Možno vy by ste vedeli, pokojne sa zverte v komentároch, budem rád. Nechcem sa dotknúť cítenia jeho verných fanúšikov, neberte to ako niečo hanlivé, len sa snažím vysvetliť svoj vzťah k muzike, ktorej dodával dušu najmä Dio.

Rovnomenná formácia ma nijako extra nelákala, koniec-koncov, začala hrať v 80. rokoch, vtedajšia väčšinová zvuková produkcia mi nie je blízka. Napriek tomu (pretože vždy existujú výnimky) sa nájdu diela a interpreti, ktoré ma oslovujú. Holy Diver sa k nim smelo radí.

Prvý kontakt s dielom som mal cez skladbu Stand Up And Shout, ktorú som spoznal cez sampler Rock Is Back (1998) vydavateľstva Steamhammer (SPV). To vtedy promovalo albumy, ktoré vydávalo v Nemecku a vybralo koncertnú verziu zmienenej vypaľovačky z albumu Dio‘s Inferno – The Last In Live (1997). Šlo o energetickú bombu, nečudo, že Holy Diver ju núka ako prvú. Pretože, povedzme si otvorene, celý album je takýto. Energický, svieži, nekompromisný a priamočiary. Zostava, ktorú dal Dio dokopy, nemá chybu. Či už ide o Jimmyho Baina, basáka z Rainbow, Vinnieho Appicea, bubeníka z Black Sabbath alebo vtedy v podstate neznámeho šikovného gitaristu Viviana Campbella, ktorý sa stal hviezdou.

Veľmi sa mi páči konštatovanie z bookletu k dvojdiskovej Deluxe Expanded Edition, kde Malcolm Dome končí svoju esej predposlednou vetou v tvare – Nebola to superskupina, ale bola to nepochybne super skupina.

Jedna úsečná hard&heavy skladba strieda druhú, pričom žiadna nevyčnieva, nakoľko sú všetky výborné. Veľmi sa mi páči aj to, že dobová hrôza v podobe klávesov je tu zahrnutá veľmi striedmo a zvukovo mimo synthpopové trendy. Pripravte sa preto na čistú gitarovú rockovú smršť, pred ktorou vydávajú najvyššie výstrahy všetky meteorologické komerčné rozhlasové stanice.

Hneď druhá skladba albumu, titulná Holy Diver, funguje ako skvelý životabudič. Nechcem sa dotknúť maestra Dia, ale žiaľ, opatril ju videoklipom, ktorý je, dajme tomu, úsmevný. Iste, zdieľam jeho záľubu v žánre fantasy, vizuálna prezentácia však pôsobí ako zábery z prelínacích scén z béčkového talianskeho porna, než niečo oku lahodiace. Dio tam v podstate iba kráča s mečom v ruke ako detská verzia Conana, s výrazom, akoby už mal po vyvrcholení. Hudba je to však podmanivo posadená a žeravá a klip predsa z audio súpravy nevidno, takže je všetko v poriadku.

A tak to ide skladbu po skladbe, na slaďák prakticky nenarazíte, ak nepočítam úvod v Don‘t Talk To Strangers a v Invisible. Rainbow In The Dark má asi najvýraznejší klávesový motív z celého albumu, našťastie je občasný a nie príliš dlhý. Inak je to krásna skladba, právom sa stala miláčikom davov. A tiež má vcelku o ničom videoklip.

Aby som to skrátil, keďže mám rád strednotempové vypaľovačky, reže mi napríklad ťažkotonážny kúsok Straight Through The Heart a predovšetkým najlepšia skladba albumu, bluesovým vánkom osviežená pomalka Shame Of The Night. Osobne ju radím na pomyslený vrchol produkcie formácie Dio.

Spomínal som Deluxe Expanded Edition, ide o vydarenú dvojdiskovú záležitosť. Bonusový disk obsahuje b-strany singlov, z toho len Evil Eyes je štúdiová vec. A je tradične ostrá ako čili paprička. Inak ide o slušne načasovanú porciu muziky. V trvaní LP dostanete hlavne záznam z King Biscuit Flower Hour z 30.10.1983. Ide o ráznu muziku, okrem autorských skladieb si Dio zaspomínal aj na Black Sabbath (Children Of The Sea) a Rainbow (Man On The Silver Mountain s krátkym vstupom Starstruck). Azda len obligátne bubenícke sólo neprináša nič extra, ono Vinnie Appice mi nikdy neprišiel ako nejaký výnimočnou fantáziou obdarený hráč. Nemám to overené (booklet mlčí), ale dedukujem, že na tomto koncerte hral klávesy Claude Schnell, ktorý kapele pomáhal na turné k albumu a neskôr s ňou pôsobil aj v štúdiu. Veľkú rolu každopádne tento nástroj nezohráva.

Holy Diver je výborná tvrdá rocková muzika a rozhodne ju môžem iba odporučiť. Keď mám chuť vytrieskať si z hlavy všetky komplikované myšlienky, pôsobí lepšie ako kladivo. A aj menej bolí. A láka vzdorovito vztýčiť ruku v klasickom rohatom symbole až k Nebesiam! Ronnie nám tu zanechal skvelé dedičstvo.
reagovat

Judith @ 03.01.2023 12:59:56
Klip Holy Diver mi cestu k Diově hudbě taktéž zkomplikoval, nedokázala jsem se dlouho ubránit smíchu - připadalo mi to jako karikatura. Jiný pohled mi pomohla najít Elizabeth Zharoff, která na svém YouTube kanálu The Charismatic Voice dělá pěvecké analýzy a jako operní zpěvačka s tímto typem vizuální prezentace nemá nejmenší problém (vlastně byla bezelstně okouzlená, jak je to celé hezky udělané), takže se upřímně a soustředěně zabývala zpěvem, a že u tohoto pěvce věru je čím se zabývat.

V komentářích u podobných reakčních videí se často objevují osobní příběhy posluchačů spojené s hudbou a interprety nebo třeba taky vzpomínky bedňáků, kteří s kapelou sjezdili svět. U RJD se všichni shodují na tom, že to byl nesmírně velkorysý a vřelý člověk, skutečný rytíř schopný mocného gesta stejně jako ryzího citu. U podobné hudby má svoje místo i jistá míra stylizace a někdy je to prostě jen prázdná, nabubřelá póza, takových skupin jsou mraky - ale jednou za sto let se opravdu najde člověk, který to v sobě zkrátka má a umí to předat.

Osobně Ronnieho nemůžu moc poslouchat, protože když tu hudbu opravdu vnímám, zjišťuju, že na takovou porci vysokého napětí není moje prožitková rozvodná skříň stavěná (Rising od Rainbow mi málem vyhodila pojistky), ale cítím k jeho tvorbě velký respekt. A svým způsobem závidím těm, kdo si tohle můžou kliďánko pustit a jen se tak příjemně odreagovat nebo nabít energií. Díky za bezva počtení!

hejkal @ 03.01.2023 13:37:14
Dia si aj ja vážim. Mám komplet Elf, Rainbow a až na Dehumanizer aj Black Sabbath. Zo sólovej tvorby mi stačia prvé dva albumy, Dream Evil a výberovka The Very Beast Of Volume 2, ktorá mapuje jeho neskoršiu tvorbu. Myslím, že mi to nadlho vystačí. Ozaj, Heaven & Hell mám DVD, príjemný koncert.

Antony @ 03.01.2023 14:12:55
Dio měl kariéru jako nakloněnou rovinu. Každé další dílo bylo slabší a slabší. Jednička je vrchol, dvojka téměř, trojka vysoký naprůměr, ještě čtverka se dala poslouchat. Dál jsem si ho už nenechával, i když sledoval. Ale úporná těžkopádnost z jeho muziky udělala neuchopitelnou kládu.
Vynikající byl v ELF, RAINBOW i na prvních dvou svých studiovkách s BLACK SABBATH. Návrat k nim však dal vzniknout asi nejhoršímu kydu, co vyplodili. Je smutné, že zemřel relativně mlád, ale hudebně už pár desítek let neměl co říci.
Holy Diver je bomba bez slabého místa. Hravá a lehkopádná. V tomhle se tomu vyrovná jen Diovo působení na albu The Butterfly Ball And The Grasshopper's Feast (1974)

hejkal @ 03.01.2023 15:30:00
Mám pocit, že sólové kariéry spevákov (resp. sólistov všeobecne) dosť trpeli skladateľskou impotenciou. V tomto smere sa mi zdá, že skupina je z pohľadu tvorivej invencie lepšia voľba. Najatí hráči môžu byť skvelí inštrumentalisti, ale výnimočné skladby prakticky nedodajú. Platí to pre Ozzyho, Gillana, Planta i Dia.

Judith @ 03.01.2023 15:32:52
Tak to jsem zatím měla štěstí na to lepší z Dia - kromě zmíněné Rainbow: Raising jsem si pustila Black Sabbath Heaven and Hell (po výtečné recenzi od vmagistra), až bude vhodná nálada, přidám tento jeho sólový debut. Pokud jde o vizuál k tomu nešťastnému klipu, rychle jsem zkontrolovala rok vzniku Boormanova filmu Excalibur, kde mělo rytířské brnění podobný nevěrohodný vzhled, a ano, sedí to (že je Excalibur režijně a symbolickým přesahem o mrakodrap výš, to je jasné).

vmagistr @ 03.01.2023 16:19:14
Holy Diver je v podstatě jediným Diovým sólovým albem, které jsem (pokud si dobře pamatuji) slyšel více než jednou. Asi nejvíc mě na něm baví skladba Caught in the Middle. Je fajn se k téhle hudbě občas vrátit :)

zdenek2512 @ 03.01.2023 17:35:39
Že existuje zpěvák Ronnie James Dio jsem zaregistroval asi před deseti lety. Nepřijde mi to divné skupina Elf ani Rainbow mě nezaujala, Black Sabbath po Sabotage jsem neposlouchal. V podstatě první skladba se zpěvem Dia, kterou jsem slyšel byla titulní skladba této desky na rádiu Beat. Radio Beat je stanice, kterou poslouchám v autě, tady jsem zaregistroval ještě jednu skladbu se zpěvem Dia a to Neon Knights. Určitě má hodně obdivovatelů, ale mě se nelíbil a nelíbí a sám od sebe bych si jeho desky nepustil.

hejkal @ 03.01.2023 17:58:15
vmagistr - návraty sú fajn. Ja mám najradšej album The Last In Line, má k dobru epickú skladbu Egypt.

zdenek2512 - rešpektujem, ale k diskusii to asi stačiť nebude. :)

zdenek2512 @ 03.01.2023 18:22:15
hejkal: zdravím a rozumím.

Od Ritchie Blackmore's Rainbow až po Intermission nenahrával nikdo na světě lepší desky než Ronnie James Dio.

První tři alba skupiny DIO, to je zkrátka metalový skvost. Co se týče první desky, Holy Divera, nevidím jediné slabé místo, žádnou slabou skladbu.
Křičivý otvírák Stand Up And Shout, nadupaný Holy Diver, epická Don't Talk To strangers nebo hitová Rainbow In The Dark, to jsou prostě klasické kousky, u kterých si musím říct: Takhle se dělá metal.
Nejlepší hlas své doby, výborný kytarista a samozřejmě důsledná rytmika.

Pro mě jednoznačně nejlepší album roku 1983 a jedno z nejlepších alb osmdesátých let.
reagovat

O Holy Diver toho bylo napsáno asi už hodně. Těžko se v hodnocení tohoto alba neopakovat, protože všechna byla vedena převážně v superlativech.
Není se čemu divit, sestava i napsaný materiál byl excelentní a DIO měl tímto albem našlápnuto k opravdu velkému úspěchu.
Psal se rok 1983. Doba přála metalu a DIO se nebál do své hudby zatáhnout klávesy a užít je tak, aby nepůsobil příliš vyměkle. Viz. Rainbow In The Dark.
DIO si tak hned v úvodu své sólové kariéry zadělal na nejzásadnější album. Podle mnohých tak také asi bylo, podle mě ale nikoli. Lepší alba teprve příjdou. DIO na tomto albu pro svět představil kytaristu Viviana Campbella. Myslím si, že nejlepšího, jakého kdy DIO v kapele měl.
Samozřejmě nepočítám BLACK SABBATH a RAINBOW, ale to, že se později Campbell "zakopal" v DEF LEPPARD je veliká škoda.
Takže na úvod: HOLY DIVER pecka jako prase, ale "jen" za ****
reagovat

e40 @ 25.05.2009 08:30:42
Jednicka Holy Diver a dvojka The Last in Line jsou vrcholy Diovi solovy tvorby. Ve svy dobe to byla naprosta bomba. Tyhhle dve prvni desky jsou pravem pocitany mezi absolutni metalovy klasiky. Od trojky Sacred Heart se uz dost opakoval a zacaly dochazet napady - kdyz jsem si ji v 85 na burze v Praze koupil, byl jsem celekm zklamanej. Vetsina jeho novejsich desek je, co se tyce napadu, dost slaba..

5*

martin @ 30.09.2009 06:52:01
Holy Diver a Magica považuji za to nejlepší co Dio udělal .