Dio - The Last In Line (1984)

Načo nosiť drevo do lesa? Lykožrútom? Pocity márnosti sú síce občas (často) opodstatnené, predsa len je život sériou katastrof, až mám niekedy pocit, že ide o spriahnutie sa psychoanalytikov s cieľom opodstatniť ich márnu existenciu. Ale dosť bolo konšpirácií! Keď sa povie Dio, tak o nejakých nihilistických orgiách nemôže byť reč! Naopak, na rad prídu tvrdé slová o tvrdej muzike! Kričte so mnou: „The Last In Line!“

Čože? Vraj ani neviem poriadne začať? Vraj mám najprv zrúknuť: „We Rock!?“ Ako chcete. Naládujem to do vás s vervou opozičného krikľúňa. Teraz mi už urobte radosť a vyšťavte sa s The Last In Line, až kým neostanete Breathless. Šup, šup, rýchlo sa rozbehnite do nočného mesta, aby ste si urobili radosť s I Speed At Night a One Night In The City. Akonáhle sa, šťastní a bezstarostní, pojašene rútite ulicami, stretnete zaručene množstvo závistlivých ľudí, ktorým je radostný život spoluobčanov rovný smrteľnému hriechu, ani na to nepotrebujú súhlas vyššej moci. Vyrovnajte sa preto s Evil Eyes, nepočítajte s tým, že túto Mystery pochopíte. Ktovie, prečo je v ľudskej prirodzenosti zakorenený srd voči blížnym, ktorí vyznávajú iné hodnoty, prípadne si dovolia byť so svojim životom spokojní. Teórií je mnoho, jedni prisahajú, že sme na obraz boží (ten, či onen), iní sú prosto presvedčení, že vlastné šťastie rastie priamo úmerne s nešťastím druhých… Dalo by sa o tom nekonečne písať, ale načo. Autokanibalizmus v podobe Eat Your Heart Out by mohol citlivejšie povahy znechutiť, presuňme sa preto do delty Nílu, kde na nás čakajú staroveké civilizované spôsoby nakladania s neprispôsobivými otrokmi. Všakže, Egypt (The Chains Are On)?!

Rock z 80. rokov mi pripomína slovenskú reprezentáciu na majstrovstvách sveta v hokeji (text je z roka 2017 – pozn. autora), ale aj na nich hrajú podstatne lepšie mančafty, nuž nečudo, že Dio nemá s našimi neborákmi priveľa spoločného. Osobne sa mi tento album páči o kúštik viac ako debut. Solídna rocková muzika, tak to mám rád. Nepovedal by som, že sa zo mňa niekedy stane „diobetik“.

P.S. Bonusový disk plný strhujúcich koncertných zážitkov si rozhodne nenechajte ujsť, je (c)hutný!
reagovat

Antony @ 04.01.2023 10:23:31
Včera jsem na základě tvojí Dio-vské recenze nasadil do playlistu první 4 studiovky z vinyl ripu. Ohromný zážitek, takhle muzika nestárne. Zjištění, že kvalita postupně klesá je potvrzeno, ovšem tahle řadová dvojka je stále luxusní. Několik skladeb má ode mne absolutorium a nejspíš bych je dal i celému albu. Skoro se mi dere na jazyk staromilsky zaprděné - takhle se už dneska nehraje..
P.S. Jsem vděčný za každou nekoncertní recenzi. Bonusový disk bych si určitě nechal ujít :)

hejkal @ 04.01.2023 14:09:06
Dnes sa už takto nehrá je v podstate pozitívne konštatovanie. Napokon, keby sa hralo stále rovnako, tak sa o progrese nebude dať baviť. :) Pravda, či je to k lepšiemu alebo horšiemu, to si musíme každý vyhodnotiť sám za seba. Som rád, že moje texty občas niekoho privedú k vypočutiu si danej muziky. Či už ako novinku alebo návrat k "starej dobrej" muzike.

Že si osoba koncertne nepoľúbená, je samozrejme tvoja vec. V záplave hudby aj tak spoznáme len zlomok, nuž je podstatné si z tej trošky nájsť to svoje. Minule som len tak zo srandy spočítal, že keby som rovno počúval hudbu 24 hodín denne, tak za 80 rokov vypočujem cca 700 000 albumov. Len na Bandcampe bolo v roku 2020 cez 5 miliónov albumov. Tisíce ich chrlia veľké vydavateľstvá ročne, a tak predstava, že napočúvam to, čo vzniká, je v rovine sci-fi. A to by som ešte každý album počul len raz... Preto rešpektujem každú cestu a voľbu akéhokoľvek poslucháča. Moja je spojená s koncertami, ešte ich stovky čakajú na môj text. Ktovie, možno sa dočkajú. :)

Příští rok tomu bude už deset let, co hudební svět opustil vzrůstem sic malý, zato svým hlasem zcela nepřehlédnutelný a hlavně nepřeslechnutelný Pan zpěvák, Ronnie James Dio. Ač se to může zdát neuvěřitelné, doba strašně letí a já bych na tento pro někoho možná nepodstatný údaj rád upozornil alespoň prostřednictvím vzpomínkové recenze. Recenze na jedno z nejlepších alb zpěvákovi sólové kariéry.

Valná většina z nás, kteří jeho projev mají rádi, spojují mistrovu osobu především s účinkováním u Blackoreových Rainbow. Domnívám se, že právě díky Ronniemu dosáhli Rainbow mety, ke které se ani s Bonnetem, ani s Turnerem už nikdy více nepřiblížili. Jistě můžeme namítat, že je za to odpovědný především Ritchieho skladatelský rukopis, který byl v raných dobách jeho "duhy" jadrně rockový, epicky výpravný a neměl v popisu práce honbu po hitparádách. To se od desky Down to Earth podstatně změnilo a kouzlo těch "pravých" Rainbow se zkrátka rozplynulo. Ale byl to jistě i Dio, který svým charisma přesně sedl do kolejí, které si kytarista v úvodu své po-párplovské dráhy jasně vymezil. Ve zkratce se dá tedy říci, že úvodní trojice desek Rainbow patří do zlatého fondu rockové hudby.

Do stejné přihrádky lze nepochybně vecpat ještě další dvě desky, které Dio nahrál po svém odchodu od Rainbow, to když se mu podařilo upíchnout na prázdné místo po Ozzy Osbournovi u černokněžníků Black Sabbath. Především deska první Heaven and Hell, ale s přimhouřením jednoho očka i druhá Mob Rules, patří k top produkci zmiňované kapely, cukrkandlových osmdesátých let i zpěvákovi vlastní fonotéky.

Domnívám se, že na své osobní dráze už Ronnie nikdy nebyl tak úspěšný jako u zmiňovaných dvou kapel a i když první trojice jeho sólových desek vcelku úspěšně naskočila do tehdy už notně rozjetého heavy metalového vlaku, při poslechu těchto produkcí se jistému déjá vu a pocitu všednosti občas neubráníme.

Osobně vidím vrchol jeho sólové kariéry v desce číslo dva - Last in Line. To co přišlo poté, už pouze opakovalo na debutu započatý model a s každou další deskou se pokoušelo o nemožné. Nudných a vatou poslepovaných pasáží, či celých skladeb přibývalo, čehož vrcholem byly všední desky nevalné kvality i úspěchu jako Strange Highways, či Angry Machine. Po nepovedeném comebacku s B. S. prostřednictvím uspávajícího Dehumanizer, se v lepším světle zpěvák nepředvedl ani s trojicí novějších alb, jež jej zase měla postavit na nohy.

Kdepak, Ronnieho doba patřila (k) sedmdesátým a osmdesátým rokům s čímž můžete souhlasit, či nesouhlasit, každý máme názor jiný, ale... Já osobně ač jsem jej vždy uznával, nikdy jsem nebyl jeho přehnaným zastáncem a kdybych jej měl umísťovat do nějakého žebříčku pomyslného pěveckého spektra, nikdy by k (mým) hvězdám typu Gillana, Hughese, Gabriela, Martina, ... nepatřil. To mi ovšem nabrání díla s ním spjata vyhledávat a občas si některé i s chutí poslechnout. Jedním takovým je i album recenzované, jež jsem si zakoupil teprve nedávno.

Čtveřice dobře známých hitů je nezpochybnitelná.
a) We Rock - pecka největší, fungující jako nejlepší možný otvírák alba. Energií přetékající smyslná perla, jedna z vůbec nejlepších kompozic celé jeho kariéry
b) The Last In Line - výpravná titulka na kterou se dají nalepit podobná pořekadla jako na titul předešlý
c) Evil Eyes - koncertní jistota a třetí nejvýživnější kus nahrávky
d) Egypt - výpravný epos, který mi koresponduje jak s velkolepě střiženým obalem (dle mého jasně nejlepším v celé zpěvákově kariéře), tak s fantasy texty i hudbou kterou mistr skládal.

Další skladby špatné nejsou, ale... Ve většině z nich chybí nějaký výraznější nápad, záchytný bodík, pestřejší aranžmá... zkrátka něco, co by posluchači podstatněji utkvělo v hlavě. A tak je třeba taková Breathless solidně nátlaková, I Speed at Night solidně kvapíková a to je pro mne tak všechno. Ronnie zkrátka nikdy nebyl kdovíjaký skladatel. Ano, zpěvák byl unikátní, ale když mu materiál přinesl Blackmore nebo Iommi, děla se teprve ta správná kouzla a čáry.

A propos pohled na obálku lp ve své době jistě musel působit maximálně magnetizujícím dojmem. S mrňavým bookletem cd se jistě srovnávat nedá, ale i tak se pohledem na tento motiv často a rád pokochám.


PS: u příležitosti tohoto smutného jubilea by nebylo od věci, kdyby tu každý, alespoň trochu komunikativní jedinec a návštěvník těchto stránek, po sobě zanechal nějakou vzpomínkovou stopu prostřednictvím krátkého komentáře, v němž by vyjádřil svůj vztah k tomuto jedinečnému pěveckému titánovi. Věřím, že snad každý z vás, i sebezanícenější progař alespoň některou z nahrávek, u jejíhož zrodu Ronnie stál zná a rád se s ostatními podělí o své dojmy a pocity z ní.
Předem všem kolegům i zbloudilým procházejícím děkuji.

Long Live Rock n Roll. Long Live Dio.
reagovat

pinkman @ 28.11.2019 06:35:50
Díky za čtivé vzpomínání. Pěkně ten čas pádí.
Ronnie byl vždy respektovaným hráčem na pěveckém poli. Jeho renomé kazilo jen pošťuchování s Ozzy Osbournem, který se mu posmíval že je prcek. Dio zase nikdy nezapomněl připomenout, že Ozzy zpívat neumí a že staré fláky Black Sabbath posunul o několik tříd nahoru. Teprve s Diem zněli staří Sabbath jako parta čtyř profesionálů. To je ovšem spekulativní. My kdo jsme s Osbournem vyrůstali, jsme Dia u B.S.nepotřebovali.

terka @ 28.11.2019 08:17:32
Dio byl v naší rodině adorovaným zpěvákem. Táta často tvrdil, že pro rockovou oblast neexistuje dokonalejší hlas. Nepotřeboval řvát ani pištět jak někteří výškaři a přesto dokázal utáhnout všechno. To jsou jeho slova. Sólové věci neznám, ale něco se doma potuluje, tak bych si z toho možná měla něco pustit.

Brano @ 28.11.2019 08:55:27
Ronnie James Dio bol pán spevák,malý muž s veľkým hlasom.Vážim si jeho pôsobenie najmä v Rainbow,všetky tri CD štúdiovky s Diom mám v zbierke na čestnom mieste hneď vedľa Deep Purple.Najradšej mám Rising a song Stargazer s mníchovským symfonickým orchestrom.Tak to je NEBO, vážení,to je NEBO!!!

yngwie3 @ 28.11.2019 10:19:52
Šťastný to rodič rocker, ktorý má doma päť takýchto potomkov ...
Rainbow in the Dark - Liliac (Official Cover Music Video)
>> odkaz

pinkman @ 28.11.2019 11:52:47
Terko začni s Holy Diver. Pokud ji teda najdeš, ale to je základ, tak nepochybuju o tvé úspěšnosti.

jirka 7200 @ 28.11.2019 11:57:24
V oblasti hard and heavy u mě Dio patří mezi nejužší TOP elitu. Jeho dramaticky a řezavě znělý hlas každou nahrávku posunul o dvě třídy výše, to je jasně slyšet u coverů, které nazpívali jeho kolegové.

Prvotřídní desky natočil jak s Rainbow,B.S. i s Dio. Já z jeho sólové dráhy oceňuji nejvíce jeho prvotinu Holy Diver, tam se z každé písně stala legenda. The Last in Line v podstatě jen chytře navázala na debut.

Jinak Dio byl více interpret a o autorství se z velké části dělil s ostatními členy kapely. Takže, deska byly tak povedené, jak zrovna fungovala v kapele chemie mezi muzikanty, kteří se také dost obměňovali.

Skupina Dio má na svém kontě desky výborné i slabší, zrovna tak jako jeho parťáci z Black Sabbath, Deep Purple, Whitesnake, ale mnoho jeho songů je již dnes klasikou. Podobný hlas na dnešní scéně postrádám.

martin.b @ 28.11.2019 14:48:05
Můj nejsilněší zážitek s tímto umělcem nastal 18.3.1997 na jeho sólovém koncertě v Paláci Akropolis.
Zcela plný sál, hustá atmosféra, obrovský černý tourbus zaparkovaný přímo před klubem. Ukázkový výkon celé kapely a Dio plný sil.
O deset let později s Heaven and Hell už bylo energie poněkud méně, návštěvnost v holešovické hale ostudná, ale výkon i přesto stále téměř dokonalý. Pěkné vzpomínky zůstávají.

EasyRocker @ 28.11.2019 15:29:07
Mě ta Diova hlasová poloha řeže uši, zkrátka to nemůžu. Nezaujal mě u Rainbow, sólově, jen u alb s BS ho celkem skousnu. Ale na mě moc exponovaný.

PaloM @ 28.11.2019 17:04:14
Dio je legenda, vynikajúci v Rainbow a v pár sólovkách. Pred rokmi sme tu často o ňom diskutovali a ja nemám dôvod znovu zanechávať (nebodaj uhlíkové) stopy :-)

terka @ 29.11.2019 11:01:58
Asi tady pár lidí teď zklamu. Poslechla jsem si dvakrát Holy Diver a pranic unikátního jsem na desce nenašla. Asi už nemá cenu zkoušet nic dalšího, když se podle recenzentů zpěvákova tvorba jen opakuje.

yngwie3 @ 29.11.2019 11:39:53
to terka: Domnievam sa, že zlomit hůl nad kompletnou sólovou Diovou tvorbou na základe dvojnásobného počutia jedného alba, je chybou ... ale právo na to máš ...

terka @ 29.11.2019 18:34:54
Asi jsem čekala něco jako Rainbow. Dio se mě zdá nemastný, neslaný. A ani ten heavy metal mě k němu vůbec nesedí.

Petr87 @ 29.11.2019 19:18:20
Já mám od Dia nejraději desku "Magica". Je pravda, že neznám celou jeho diskografii, ale z toho všeho, co jsem slyšel, mne zaujalo nejvíc zrovna tohle album.
Zkrátka nezastírám, že nejraději ho mám v RAINBOW a BLACK SABBATH. :)

VaclavV @ 30.11.2019 09:33:11
U mě ze sólovek též vévodí Magica. Holy Diver uznávám, ale na zadek jsem si z té deskx nikdy nesedl...

PaloM @ 30.11.2019 10:16:45
Tak do tretice, CD Magica bolo jediné originálne zo sólo nahrávok Dia, ktoré som mal. Lebo sa mi páčilo. Pred pár týždňami som to predal, v rámci zoštíhlovania zbierky.

muppet @ 15.04.2020 17:23:46
Chceš vzpomínkovou "stopu" na tohle album? Já ti jí rád dodám, protože si ji dodnes živě pamatuju (Dio byl můj idol). Pražská burza desek se tehdejší neděli v onom létu 1984 (přesný datum nevím - evidentně týden-dva poté co toto album na západě oficiálně vyšlo) konala v Libni/Vysočanech na staveništi za takovou plechovou rezavou ohradou. Myslím, že až v cca 9:00 (nebyli jsme v ty době žádný ranní ptáčata) jsme šli s kamarádem proti proudu Rokytky z Libně (kde jsme bydleli) do Vysočan, až jsme došli k oný rezavý ohradě z plechu, kterou jsme museli tuším nějak podlézt nebo se protáhnout dírou mezi plechy (už si fakt přesně nepamatuju). Za tou kouzelnou ohradou se nám zjevil shluk několika desítek (stovek) lidí, kteří nabízeli své desky. Pamatuju si, že hned u prvního nebo druhýho prodejce jsem poprvý uviděl na zemi-rozlozenym igelitu - položenou druhou fungl novou desku Dia - ten tajemnej žlutej obal je naprosto nezapomenutelnej!! Tehdy jsem se ho ptal na cenu, ale presnou castku si uz fakt nepamatuju (tusim ze to bylo 450 nebo tak nejak) a nekoupil jsem ji jen proto, ze jsem na ni nemel penize (450Kcs bylo v ony dobe jako dnes 5-6 000Kc).
Pak (za mesic-dva) mi tuhle desku nahral muj kamarad..
Do ty doby jsem pomalu kazdej den poslouchal album Holy Diver.
Dneska mi to pripada, jako bych to prvni album Dia tehdy poslouchal minimalne 10 let, ale pritom mezi I. a II. uplynul jen jeden jedinej rok..

Podobně, jako Diův, o rok starší, první „sólový” počin "Holy Diver", také dvojka "The Last In Line" patří k tomu nejlepšímu, kde můžeme Ronnieho extra hlas slyšet... Pro mě je, navzdory rozšířenějšímu opačnému názoru, „dvojka” ještě lepší než debut.

Je sice „střižena podle stejné šablony” a nenacházejí se na ní tolik vyčnívající hity (nad zbytek věcí alba), jako "Holy Diver", "Don’t Talk To Strangers", či "Rainbow In The Dark" a "Shame On The Night", ale celá deska mi připadá vypilovanější, vyrovnanější a asi i nápaditější, než „jednička”...

WE ROCK – parádní otvírák-vypalovák...

THE LAST IN LINE – klasika, titulní song, střednětempá záležitost s výborným „intrem” a skvělou melodií...

BREATHLESS – zase trošku zrychlí, ale jen tak nenápadně, takže i když nekvapí nějak moc, skutečně „bere dech”; a opět vynikající melodie...

I SPEED AT NIGHT – tak tady už se vážně pospíchá, jak hlásá i název; jeden ještě nestačil popadnout dech od minulé skladby a už zas jede na kyslíkový dluh... (Klasicky – znovu výtečná melodie.)

ONE NIGHT IN THE CITY – parádní příběh s výbornou melodií a atmosférou, který úplně vtáhne do děje (aniž musíte rozumět textu!)...

EVIL EYES – druhá strana začíná zase pěkně svižně... Hitůvka a jasný koncertní favorit; před „uhrančivým pohledem” se neschováš, dostane tě (tak, jako ta píseň)...

MYSTERY – chytlavá záležitost, ne vyloženě špatná, podle mě ale nejslabší z alba, a to hlavně proto, že se až moc okatě snaží napodobit "Rainbow In The Dark"...

EAT YOUR HEART OUT – pohodová, šlapavá věc, která vede rázným krokem posluchače k vrcholu desky, závěrečné

EGYPT (THE CHAINS ARE ON) – střednětempé, valivé a hutné skladbě, s vynikajícími vyhrávkami a echy „duhových dob” (ale v pozitivním smyslu, ne jako na trojce Sacred Heart, která mi připomíná nenápaditou kopii lepších nahrávek z časů Rainbow)... Velice intenzivní závěr desky; i kdyby to předtím nestálo za nic (což samozřejmě nehrozí), tento „vál” zařídí plný počet...

reagovat

pito63 @ 05.02.2011 01:36:24
"The Last In Line", spolu s debutom, považujem za veľmi vydarené nahrávky zo začiatkov skupiny Dio. Nemôžem dodať nič viac, iba súhlasiť s hodnotením.
Cossack, díky za recenziu!

Cossack @ 05.02.2011 02:05:08
Naprostý souhlas, Piťo... I když se pak pod hlavičkou DIO objevilo ještě několik velmi kvalitních nahrávek, ze stínu prvních dvou se, podle mě, nevymanily... ;-)

martin69 @ 05.02.2011 06:49:07
Výborná deska!Poslední skladbu Egypt(The Chains Are On)mám také velmi rád.

pito63 @ 05.02.2011 15:56:58
Cossack
Osobne by som vyzdvihol album "Magica", ale vo všeobecnosti platí, že mám tvorbu skupiny Dio rád a vtedy človek dokáže odpustiť aj slabšie momenty. Nevyhla sa im žiadna kapela.

Martin69
Súhlasím, skladba "Egypt (The Chains Are On)" nemá chybu!

Mohyla @ 30.07.2011 11:47:41
Cossack: Áno, vynikajúca doska, silná "lajna", plnokrvné výkony všetkých zúčastnených, *****