Metallica - Master of Puppets (1986)

22.01.2020 horyna | #

Desku Master of Puppets lze bez skrupulí označit jako nejdůležitější heavy (thrash) metalovou nahrávku osmdesátých let. Netuším, jestli se v dějinách tohoto hudebního směru dá nalézt stylotvornější kotouč, k němuž se léta, přesněji řečeno celá desetiletí, dokázala klaněla tak široká posluchačská i skladatelská obec jako ke třetímu dílu Metallicy. Podle tohoto "mustru" se řídila prakticky celá západní tvrdě-hudební masa a právě tento se tak vehementně zasloužil o zpopularizování jadrné muziky mezi dorůstající mládeží i jejich odrostlejšími, o dvě generace staršími rodiči, kteří do té doby za nejtvrdší soubory považovali Led Zeppelin a Deep Purple.

Pro mne osobně má tato deska kultovní postavení ještě z jednoho prozaického důvodu. Bylo to právě ono, jedno ze tří prvních "pořádných" rockových děl, jež jsem kdysi dávno jako dorůstající mladík ochutnal a jehož obálka (spolu s obalem Persecution Mania od Sodom) mě svoji vnitřní aurou a mistrně působivou atmosférou tak výrazně praštila přes oči a uši. Nekonečným řadám bílých křížů a nitek vedoucích z rukou, které tak snadno a mocně ovládají naše životy, zkrátka nešlo nepodlehnout. Navíc v době, kdy člověk znal sotva pár průměrných obálek jiných rádoby umělců. Předně to však byla masáž hudební, kterou jsem do sebe rychle a neustále opakovaně vstřebával a nikdy jí v těch mladých letech neměl dost, natož abych se jí nějakým způsobem přejedl.

I když jsem si během dalších několika málo let velice rychle oblíbil i alba další, předně pak famózní ...and Justice for All a triumfální desku černou, nahrávka Master... zůstala navždy tou první Metallicou, jež měla utvářet vše, co přicházelo po ní. Ještě krátce se však zmíním o deskách ostatních: Jedničku jsem nikdy rád neměl, to přiznávám, zato Ride the Lightning by případ naprosto opačný a po první pětici alb, pro mne Metallica přestala nadobro existovat. Komerční choutky od půle let devadesátých jsem kapele nikdy neodpustil, stejně jako její vykalkulované návraty a honbu za mamonem za jakoukoli cenu prostřednictvím uměle zkonstruovaných alb pro potřeby trhu. Snad jen zvukový paskvil Death Magnetic bych z hudebního hlediska neměl opomenout.


Teď tedy i pár vět k náplni alba. Alba, jež vysoko ční nad okolní průměr a kde se v spojitosti s jednotlivými songy dá jen stěží nemluvit v superlativech:

Není mnoho hudebních děl, které by dokázali posluchače vtáhnout okamžitě do svého nitra tak silně, jako se tomu děje při vybrnkávání úvodního motivu písně Battery. Těch několik fragmentů tvořených klasickou kytarou působí ve spojitosti s mistrným zvukem, jež dodal Holanďan Fleming Rasmusen přímo fatalicky. Jsou zapsány mezi jinými hodnotnými hudebně-chráněnými objekty Unesco a poznáte je takřka ihned, po prvních pár tónech. Jde o motiv, který z hlavy už nelze vymazat, motiv s obrovskou silou, hloubkou a magnetickým pnutím. Pozvolný nástup, řekněme raději rozjezd písně samotné a energické tempo a drajv si získali zakrátko obrovskou oblibu mezi fans celého světa.

Epos titulní, tedy píseň Master of Puppets je jednou z nejlepších skladeb Metallicy. Kdyby ne žádnou jinou, tak právě touto věcí si kapela u fanoušků navždy vydobyla obrovský respekt a postavila pomník nesmrtelnosti. Miluju její stavbu, její změny tempa, geniální, jako z jiné dimenze převzaté kytarové vyhrávky a Hetfieldovo ultimativní volání v refrénu Master, Master... no a pak je tu ta skvostná mezihra na akustiky v doprovodu Hammettových sól a něžných melodií. Geniální.

Pro třetí The Thing That Should Not Be se před-kulisou mohli stát samotní Black Sabbath. Skladba má temnou atmosféru, vláčné tempo a sladkobolně citující ozvěny v akustikách. Není to typ skladby jež vás chytne a cloumá s vámi, ale kvalitu jistě nepostrádá.

Naproti tomu částečně baladická epochální věc Welcome Home (Sanitarium) snese ta nepřísnější měřítka. To je výsostně skvostná báseň, jež vám melancholicky čechrá pocity a stavy mysli a odvádí je až někam do stratosféry. Poklad z truhlice Metallica, obrovský zářící briliant nevyčíslitelné hodnoty.

Po čtvrté písni, tedy přesně v půli alba si najednou uvědomíte, že do každé z předchozích písní zařadila kapela značně odlehčenou, akustickou vložku či mezihru. Každá ze skladeb tím získala na pestrosti, rozmanitosti a vzdušnosti, čímž jim lze přisoudit o dost sofistikovanější proporce. Žádná další kapela z podobného stylového hrnce takto doposud ještě nikdy nepracovala. Metallica byla vždy o dva kroky napřed.

B stranu otevírá další poklad z této bohaté klenotnice, úderná Disposable Heroes s precizně vystavěnou hudební základnou z hřmotných riffů, dovádivých vyhrávek a zdatně pospojovaných aranžmá. Nirvána.

Naopak Leper Messiah mi tu jako jediná nesedí a tudíž ji musím vyhodnotit za nejslabšího jedince.

Instrumentální kus Orion je oblíben zejména mezi hudebníky, ale rádi ji mají i posluchači. Má zajímavou stavbu, precizně budované mosty mezi elektrickými a ohne-eletrickými částmi a spousty vkusných kytarových sól. Ještě si vzpomínám, že jelikož má nahrávka přes 45 minut délky, v mládí, kdy jsme skoro všechno nahrávali na klasické kazety kratší šedesáti minut (nadpoloviční většina nahrávek byla v té době kratší), byla píseň po krátkém úvodu useknutá a zbytek člověk ani neznal. Natož poslední energický kus Damage Inc. který mi ještě naposledy dokáže pořádně rozproudit krev v žilách.


Dle mého si tato nahrávka uchovává hned několik nej, několik prvenství. Za a) se domnívám, že je to Jamesem Hetfieldem nejlépe nazpívaná deska. Jeho projev je zde ještě ladně mladiství, ale v technice a frázování doznal velkého pokroku, s čímž se zde nezapomíná chlubit:-)
b)Hammettovi vyhrávky a sóla se zakrátko staly legendárními, legendárnějšími, než na kterékoli jiné jejich desce.
Cliff Burton byl miláček davu a velký skladatel. Jeho jméno a jeho vyjimečná hra je spjata s těmi nejlepšími kusy, nejen na této desce.
A Lars Ulrich? Vzpomínám si, že nám co by mladým pakinům ti starší říkali, že Ulrich dobrý bubeník není. Že nedokáže utáhnout celý koncert v jednom dynamickém tempu, že po čase odpadává a že Dave Lombardo ze Slayer je stokrát lepší. Připadalo mi to jako dětinské závody řevnivosti, kdo z koho. Když jsem pak viděl nějaké koncertní video s Ulrichem v akci zíral jsem, jak dobrý technik to je. Prý z něj vyzařuje zvláštní fluidum, díky kterému soustředíš svůj pohled na jejich koncertech vždy na něj. Alespoň toto tvrdil v nějakém rozhovoru některý ze známých hudebníků devadesátých let. Mě osobně jeho styl (alespoň na deskách) sedí a náležitě si jej užívám. Je to srdce souboru.

Deska Master of Puppets je ojedinělým klenotem tvrdé rockové muziky. Skláním se před její hodnotou a silou. Před jejím předjímáním toho co pomalu přicházelo, před jejím inteligenčním potenciálem. A také před hudebníky samotnými, kteří v té době tesali kreativitu z obrovských, dosud neprozkoumaných hudebních bloků.
 

reagovat

Jarda P @ 22.01.2020 06:39:24
Tak tady jde náš vkus odlišným směrem. Metallica je pro mě neposlouchatelná a když ji hrají na Beatu (spolu s AC/DC), tak přepínám :-(

steve @ 22.01.2020 06:52:53
Pěkně! Na Metallicu jsme kdysi přísahali snad všichni jak na holý pupek. To je monstr kapela, která dodnes dokáže vyprodávat ty největší stadióny. Komu se něco podobného dneska podaří? Ani takoví dinosauři jako Yes, nebo King Crimson tohle nezvládnou. I když mě jejich poslední tvorba míjí, na starou metlu nedám dopustit. Parádní recenze horyno, dík. Jen houšť

EasyRocker @ 22.01.2020 06:52:59
Hoj mistře, jsem rád, že ses taky do Masteru pustil... já myslel že už je moc kovový a už ho nedáváš...?! He? Poslední dobou metal nostalgicky táhne, což? :-)) No nejsem nespokojen, právě naopak!

EasyRocker @ 22.01.2020 06:59:01
A myslím, že právě tohle je cesta ukázat, že i metalové desky mohou být výjimečné a nadžánrové a otevřít k nim cestu třeba těm, kdo na metal vůbec nejsou, nebo ho neznají. I když se Jardovi nelíbí :-)

horyna @ 22.01.2020 07:10:40
Zhruba posledního půl roku mám období částečně návratové. Krom několika málo novinek co vychází, krom klasického přídělu stařinek které ladně přibývají a krom obvyklých poslechů nasyslených kulaťáků, pomalu do sbírky zařazuji některá pro mne významná díla z mého teenagerského mládí.

Vše odstartovali Slayer se Seasons in the Abyss a návrat takřka kompletního katalogu cd Kingových Mercyful Fate. Pomaličku se přehrabuju ve starém seznamu cd, která jsem mezi zhruba 15-tkou až 30-tkou věku měl, kupoval/prodával a poslouchal. Pokud zjistím, že se mi to stále/zase líbí, že mě ta hudba nějakým způsobem znovu oslovuje/že se vrátila, tak je to boží, boží, boží. Prvně si to připomenu/otestuji na YT a pak se rozhoduji. Strašně mě baví to vyzobávat. Chci to mít v origo zvuku, tak, jak jsem to kdysi měl a znal. Žádné remastery (jelikož u takto starých desek většina vychází znovu a původní už na trhu nejsou), tak si je pomaličku vyďobávám na Discogs z různých koutů světa v co nejlepším stavu (dokonce jsou k mání ještě i zabalenci eňu ňuňo-velmi překvapující)

A Easy máš částečně pravdu, před dvěma roky bych Master už nedával, dnes zase jojojo, hold doba se z prd... obrací :-) :-)

Tohle jsou echt srdcovky zakovaný v nás všech co nejsilněji a nejhlouběji, no nemám pravdu? :-)

muf @ 22.01.2020 07:17:29
Horyno mluvíš mi z duše. Já to měl s Metallicou podobně. Živě si vybavuji, jak jsem točil na walkmanu tuhle kazetu a spolu s poslechem Ride the lightning se rozplýval, jak to ti kluci dokázali stvořit. Celkem se mi líbí i Hardwired...., kde slyším malý návrat ke kořenům. Ale když si chci udělat radost, tak toto je jedna s desek, která nesklame asi nikdy.

EasyRocker @ 22.01.2020 07:26:49
horyna: samozřejmě máš... nejen tyhle díla jsou pro mě důkazem, že s artrockem či jazzrockem jsou právě hudebníci v metalu top - tím neříkám, že všude a ve všech kapelách. Taky se v posledních 10,20 let už prolomily ledy a metalisti normálně spolupracují s artrockery či jazzmany - samozřejmě ti top ze spolků jako Cynic, Pestilence, Atheist, vznikla řada projektů, škoda, že se už nedozvíme, kam by zamířil Chuck. Ale to jsem holt já umanutej metalista :-)

jirka 7200 @ 22.01.2020 09:02:21
to horyna : většinou, když jsi odbočil od svých oblíbených hair,glam či street metalových oblíbenců do uličky ostřejších žánrů, tak mě nějaká věta z textu vykoukla a vrazila mi pár facek :-)

V tomto případě však plně souhlasím s každým písmenkem a kdyby jsi chválil víc a skladby rozebral podorobněji, tak by mi to nevadilo. Na tomto albu došlo totiž k vzácnému protnutí tvrdosti, technické dovednosti muzikantů, precizně vystavěných songů, riffů a melodií. Nebál bych se jej označit jako umělecké dílo s velkou výpovědní hodnotou o době vzniku.

Pro mne se po čtyřech albech nad touto kapelou zavřela voda a poslech dalších desek ponechávám jiným.

EasyRocker @ 22.01.2020 09:07:10
Ono taky z publikace o Metallice od Micka Walla (vlastním a můžu půjčit komukoli) vyplývá, že oni si už v době vydání vědomi, že se jim v tandemu s Rasmussenem podařilo vytvořit něco, co daleko thrash a vůbec metal přesáhlo. A už tuhle změnu taky hardcore thrasheři neakceptovali a nalezli pak vzor v Reign in Blood, který se stal jejich novým vzorem. Takže ta kritika za ústup se nekonala až za dekádu, ale poprvé už tehdy v r. 1986.

EasyRocker @ 22.01.2020 12:01:11
A Flemming Rasmussen je samo Dán :-) On i Ulrich chtěl u něj nahrávat, byli oba v podstatě doma. Bohužel pak jejich trasa tím nabrala osudový směr sever :-(

Snake @ 22.01.2020 16:12:09
Jo, tak tohle povídání jsem si přečetl fakt s radostí. Sám se poslední dobou vracím do minulosti a placku Master Of Puppets jsem v několika uplynulých týdnech slyšel minimálně třikrát. Jako šestnáctiletej dorostenec jsem z ní byl úplně auf a líbí se mi aj teď, s padesátkou na hrbu. Tu pětku byl dal tentokrát taky, ale nemůžu. Alba, která nemám ve sbírce neboduji a kupovat už si ho nebudu. Stream stačí...
Ale dík za recku, potěšila.

pinkman @ 22.01.2020 18:25:57
Metallicu bych zařadil mezi nejpřeceňovanější kapely týhle doby. Od průseru jménem Load vydává jednu srágoru za druhou. Vůbec nepochopím jak na ně můžou lidi chodit. To je cirkus, ne normální kapela.

EasyRocker @ 22.01.2020 18:41:39
A jak tenhle výlev zlosti souvisí s albem Master of Puppets, mohu-li se zeptat? O něm jsme se nic nedozvěděli.

Petr87 @ 22.01.2020 19:24:26
Co se týče mě, tak samozřejmě uznávám jejich zásluhy na "kovovém poli", o tom žádná, ale nemám od nich doma ani notu; copak o to, hudba skvělá - i když klasický thrash nějak moc nemusím - ale to co mi brání si jejich hudbu vychutnat, je ten štěkající dobrman za mikrofonem... Upřímně, už když slyším jenom to jeho "YEAHH!", tak se mi zanáší uši...; jo, Hetfield je ten hlavní problém, proč mě METALLICA nikdy nechytla. Chtěl jsem si do sbírky pořídit alespon to legendární "černočerné", ale nejde to...

pinkman @ 22.01.2020 20:59:33
Souvisí s kapelou, která vydala tohle album. Já jim prostě nevěřím. Ty desky nejsou tak dobrý jak se tváří.

kaktus @ 23.01.2020 14:08:08
ad pinkman- desky se nemohou tvářit, buď jsou nebo nejsou hodnotné (subjektivně). A od Ride.. po "černý" album to kvalitu mělo (pro mne), co se dělo dál, nemá žádný vliv na kvalitu daných alb, howg.

Majster Leonard @ 23.01.2020 14:39:36
Na Load a Reload je kopec dobrych napadov, tak neviem preco ich kazdy odsudzuje, ved je normalne ze isli s dobou a trash metal uz nebol v móde

EasyRocker @ 23.01.2020 18:10:11
Blues, jazz, rock´n´roll, merseysound, r´n´b, hardrock, artrock, punk, heavy metal a jeho odrůdy, alternativní rock s grunge, nu-metal, hiphop.... to vše bylo či je trendem, a v příslušné době trendem pořádným. Nebyla na světě snad kapela, která by se tomu nechtěla přiblížit, vstřebat to nebo tomu prostě vzdát poctu. To je běh dějin, a netýká se to ani zdaleka jen hudby.

northman @ 24.01.2020 05:02:00
heavy metal mě nikdy moc nezaujal, ale Metallica zvláště tahle deska se mi tehdy docela líbila. Koupil jsem si jejich CD, ale zpětně jsem zjistil, že v těch písních neslyším to co by se mi líbilo, nemá to takovej ten tah na branku. Když něco z metalu, tak volím Voivod. Pěkná recenze, co dokazuje, že je máš rád, to já říct nemůžu.

Myšák @ 24.01.2020 06:09:07
To podle mě má právě stará Metallica extraligovej tah na branku.

EasyRocker @ 24.01.2020 06:26:17
Jsem skalní, a u Voivod to platí dvojnásobně, ale srovnávat ty dvě tělesa je nesmysl, Voivod se hudebně vymykali zbytku světa už dosti záhy v kariéře, s Celtic Frost stvořili vlastně avantgardu metalu.

Voytus @ 24.01.2020 16:40:53
Master je určitě milník této odrůdy metalu, to je bez debat. Raná Metla je vůbec náklep jako sviň - jsem velký fanda debutu, to je i s tím letitým odstupem a přes nedostatky, které by se našly, pořád hrozně důležitá deska.

Jenže mi vždycky přišlo, že u nich něco tak nějak divně drhne, spíše skladatelsky, než hráčsky - Hetfieldova pravačka je pro thrash něco jako pravačka Steve Harrise pro heavy metal, Ulrich je na prvních albech taky skvělej (byť jsem zvyklej, že se to v tomhle ranku víc solí dvojšlapkou, jako třeba u Slayer, o base se nemusíme bavit a Hammett je OK (jsou v tomhle ranku prostě daleko výraznější hráči). Jasně, že thrash není o nějakých sofistikovaných kompozicích a rozplývání se nad úžasnou harmonií, ale takovej Mustaine tu kompoziční stránku má zmáklou daleko lépe a přitom si s agresí taky nezadá (debut je možná zvukově prasárna, ale co předvedli na Peace Sells, to je pro mě nepřekonatelný).

A pak si to borci z Metly dokázali vždycky nějak podělat produkčně - cože? Uctít památku basáka tím, že na dalším albu není prakticky vůbec slyšet? A ten zmršenej kopák! Tam, kde to mělo pumpovat a dunět zbylo jen takový divný cvakání, potencionálně hodně dobrou desku zabít tím šroťákem a nezahrát ani jedno kytarový sólo....

Zpětně pak docela sahám právě po Load a Reload. Jasně, je to jiný, ale autorsky fakt vyzrálý, bez tý občasný těžkopádnosti.

A pak, není přece jen Metla a Megadeth. Právě mi dohrál A New Order od Testament (tady mám velký posluchačský dluh) a to je zejména hráčsky úplně jiná liga.

northman @ 25.01.2020 03:50:22
Myšák: zdravím, extraligovej tah ano, ale na banku.

Voytus: souhlas, debut je bomba, ale pak to je tak, hezký písničky, ale nemá to šmrnc. Svého času jsem si nahrál na kazetu za sebou For Whom The Bell Tols, Welcome Home Sanitarium, One, Unforgiven, Nothing Else Matter .... Stále stejné začátky, nedalo se to poslouchat, na desce, kde je některá z těchto pomalých písní mezi standardními fláky se to ztratí, ale jak byly za sebou , byla to hrůza.

Voytus @ 25.01.2020 08:30:18
northman: "Tah na banku" to budu s dovolením používat, dost dobrý :-D.

Asi i právě proto od nich mám rád ty rychlejší a kratší kusy, ani ne vyloženě hitovky. Ke mě se beztak dostali dost pozdě, sice ještě na základce, ale bohužel prostřednictvím živáku se symfoňákem a tehdy mi to přišlo až směšný - takhle tvrdá kapela a symfoňák. Neznal jsem jejich historii, vůbec nic jsem o kapele nevěděl, znal jsem je z triček, rozumíme? A myslel jsem, že jsou to Němci, vzhledem ke jménům. Navíc jsem to porovnával s párplovským Concertem, který bylo v mých očích naprosto geniální, stejně jako všechno od Deep Purple. Navíc to Metallice musel zaranžovat "chlápek od Pink Floyd" Michael Kamen a Concerto napsal člen kapely. Takhle jsem to bral.

Dodnes jsou na mě některý songy Metallicy moc roztahaný, ale jako nu každé kapely s takhle velkou diskografií si v tom to své dokážu najít.

EasyRocker @ 25.01.2020 09:12:12
Tah na banku to tedy zrovna moc nebyl. Oproti černému albu náhodou díky Wallově knížce vím, že se obě desky prodávaly mizerně. Takže na tom dost tratili, hudebně to byl odklon, já to ale beru jako poctu grunge, a na tu se Metla mohla vyprdnout a vydat Master nebo Černé II, III.... Průser u mě byl až ten orchestr a to potom...

northman @ 25.01.2020 10:26:07
Voytus: zdravím, jsem rád , že Tě to pobavilo :-). Já mám od Metalliky rád debutové album, to je nářez jak se patří, je to svěží a něco jiného proti současníkům. Na Ride The Lighting do svých písní zakomponovali akustické kytary na způsob Led Zeppelin, bylo to celkem oživení soundu, ale oni to v bleděmodrém naroubovali na další desky. Nejsem muzikant, ale kdo jím je tak by možná řekl, že ty akustické mezihry se podobají jako vejce vejci. S&M se mi nelíbí, ale proti Load a Reload nic nemám, jednoduše je neposlouchám, ta píseň s Marianne Faithfull je dobrá. Nejsem muzikant, ale Orion se mi líbí, ten tahavej zvuk je neoposlouchatelnej, alespoň pro mě. Megadeth jsou určitě lepší,jejich první desky jsou výborné. Hráči z Metalliky obdivovali Nirvanu a Alice In Chains, tak se té poctě grunge nedivím. Jinak líbí se mi původní EP Garage Days ....

Voytus @ 25.01.2020 10:43:29
northman: Ohledně Load a Reload si myslím, že svou roli sehrál tlak vydavatele naskočit na grungeovou vlnu, i když pravda, trochu později. Jinak ale souhlas s Easyrockerem, Wallovu knihu jsem četl loni a je to tak: Thrash metalová vlna, někdy samotnými hudebníky nazývaná "power metal" nebo "speed metal", to byl tehdejší underground. Prachy v tom nebyly, naopak, ani vydavatelé neměli. Třeba Slayer dostali nabídku natočit album, ale museli si nahrávání sami zaplatit. Velkou roli sehrály fanziny, demokazety a vzájemné hecování, někdy obdiv i shazování. Známosti mezi kapelami a i to, že dokázali "operovat" na různých místech, nejen v Bay Area. Nikdo z těchto hudebníků nebyl během 80. let hvězda, to přinesl až začátek 90. let, kdy se těm, kteří vytrvali, začala léta tvrdé dřiny vracet.

jirka 7200 @ 25.01.2020 11:53:59
Nejlepší desky vznikají spontánně, když hudebníci mají plno elánu a moc nad výsledkem nepřemýšlí. Ta radost byla u Metallicy cítit na prvních třech deskách, pak se už začalo kalkulovat a to se na výsledku odrazilo.

dan @ 25.01.2020 12:35:36
Komu z vás se líbí první desky Megadeth? To nemyslíte vážně! Vždyť to je strašný amatérismus. Až na Rust in Peace se z nich stali profesionálové a jejich skladby začali přinášet úspěch a kvalitu. To snad uznáte ne?

Voytus @ 25.01.2020 12:56:12
Dan: Třeba mně. Stejně jako snesu první desky Death a nebo, když to zavedu úplně jinam, tak se mi líbí desky Boba Dylana.

Asi na to neexistuje zcela racionální odpověď. U toho metalu to vidím tak, že to bylo v pubertě dáno mým zájmem o kořeny tohoto žánru a u Dylana tím, že ho poslouchám od dětství. A pak, asi mám jako amatérský hudebník, který taky ledacos amatérského slyšel a nějakým způsobem začínal, i určitý smysl pro, řekněme "punkovou estetiku". Na prvních deskách Megadeth mám rád tu nasranost v kombinaci s šílenými tempy a už tehdy smyslem pro skladbu a technickou stránku věci.

Jasně, teprve o něco později tohle všechno vypilovali, ale pro mě má již jednou zmíněné Rust in Peace osobité kouzlo a pořád je to i po letech nářez jak sviň.

Voytus @ 25.01.2020 12:58:15
Pardon, měl jsem na mysli Peace Sells...But Who's Buying. To je tím "Peace" v obou názvech.

northman @ 25.01.2020 16:31:09
Taky mám rád první desky Megadeth, tebou jmenovaný amáterismus mi vůbec nevadí, ty desky mají takovej náboj a Mustain je skvělej hráč. Kdyby nechlastal, tak mohl zůstat v Metallice.

Voytus: asi s věkem jsem přišel na chuť Bobu Dylanovi, ve dvaceti mi vadil zpěv, foukací harmonika atd. Nyní když slyším cokoliv, tak neznám vedle Captain Beefhearta originálnějšího interpreta blues.

jirka 7200 @ 25.01.2020 18:36:08
Já na thrash metalu (i na většině ostatních stylů) oceňuji ten počáteční náboj, energii a nekonformost. Ta soutěž z roku 1990, kdo natočí techničtějěí desku s lepším zvukem mě osobně dokonale odradila od dalšího sledováni tohoto stylu. Černá deska Metallicy, Slayer, Death Angel, Megadeth, Annihilator Anthrax či Destruction všechny ty výše jmenované atributy ztratily.
Jedinou vyjímkou tohoto roku byl Kreator - Coma of Souls - ta se ještě dala.

dan @ 26.01.2020 14:24:35
Rok 1990 byl pro Thrash nejdůležitější. Bez něj by se ty kapely nikam nepohnuli. Vývojově ho hodnotím jako velice pozitivní. Do té doby zněli alba kapel hrající podobnou hudbu až příliš sterilně a na jedno brdo.

jirka 7200 @ 26.01.2020 16:24:28
Já to v té době cítil tak. že v roce 1990 se špička thrash kapel snažila najít novou cestu, někam to posunout, ale už bylo pozdě. Tehdy všechny převálcoval death metal, grunge, Ministry a spol.

northman @ 27.01.2020 05:22:37
Překvapit v době nástupu grunge (1990)bylo dost těžké. Vymyslet něco na stylu postaveném hlavně na nasazení a rychlosti je z mého pohledu nemožné. Myslím, že se to žádné z kapel nepovedlo.

horyna @ 27.01.2020 06:55:40
"Vymyslet něco na stylu postaveném hlavně na nasazení a rychlosti je z mého pohledu nemožné. Myslím, že se to žádné z kapel nepovedlo." S první northmanovou větou souhlasím, s tou druhou už méně. Právě Metallice se to povedlo s albem černým. Pročistila kompozice od zbytečné rychlosti a přehnaného nasazení. Dala více prostoru přemýšlivějším aranžmá a výraznějším refrénům. Jasně patrný je přítlak v melodice, ta aniž by se tvářila nějakým způsobem podlézavá, hraje na tomto albu prim.

Stejný souhlas s Jiřím "v roce 1990 se špička thrash kapel snažila najít novou cestu, někam to posunout, ale už bylo pozdě. Tehdy všechny převálcoval death metal, grunge, Ministry a spol. " --- ale zase, pozdě to dle mého nebylo, vzniklo několik prvotřídních alb určených jiné posluchačské sortě. Například já jsem za ně víc než vděčný a věřím, že nejsem sám. Je dost lidí, co upřednostní kupříkladu Seasons… místo Reign…

A do třetice i částečný souhlas s Danem. "Vývojově ho (rok 1990) hodnotím jako velice pozitivní. Do té doby zněli alba kapel hrající podobnou hudbu až příliš sterilně a na jedno brdo." PŘESNĚ, alespoň klasické NE-Thrasher to cítí velice podobně. Po tomto přelomovém letopočtu si dokáži najít nejméně jednu desítku takových alb, která mne pro svoji sofistikovanější formu zabávají daleko daleko více, než vše do té doby v tomto ranku vymyšlené. Jako příklad bych uvedl první tři, čtyři desky Testament, které zní jako přes kopírák a po devadesátém je znatelný vývoj směrem - co nové album to jiné teritorium.

jirka 7200 @ 27.01.2020 09:16:42
Hudbu Metallicy na černém albu bych již nenazýval thrash metalem, tím se kapela posunula mimo žánr, i když určité styčné body by se tu jistě daly identifikovat.

I ostatní kapely svůj thrashový žár a náboj rozpustily do mnoha tvrdě kovových podob, zakomponovaly více melodíí, čímž se staly akceptovatelnějšími pro mainstreamové metalové publikum. Mě to však již nijak neoslovovalo.

S výrokem, že kapely do roku 1990 zněly podobně však nesouhlasím. Kdo bedlivě sledoval tento styl od jeho zárodků, tak si žádnou kapelu mezi sebou nemohl poplést.
Tak to jistě může připadat posluchačům, kteří se o tento styl hlouběji nezajímali. Nedávno jsem slyšel názor, že hudba art rockových kapel ze sedmdesátek jsou na jedno brdo, mají dlouhé skladby a nudné klávesové plochy. Navenek to tak někomu může připadat, kdo ví, ten se jen pousměje. To platí i o thrash metalu.

horyna @ 27.01.2020 09:53:26
Jiří zřejmě jsi v Thrashi víc kovaný a zůstal jsi srdcařem. Já vyměk :-)
Když si na YT pustím některé skladby, či alba např. Atrophy, Artillery, Assassin (stačí zůstat u A) je to ten istý kolovrátek temp, nasranosti, štěkání a stejného mustru mnoha skladeb. Ale jasně, každý to slyšíme a chceme slyšet jinak. Neberu ti názor, jen se krapet rozcházíme.

jirka 7200 @ 27.01.2020 10:31:09
Vyjmenoval jsi tři kapely a každá je naprosto jiná.

Dánové Altillery jsou spíše mixem heavy, speed a thrashe s naprosto rozeznatelným zpěvákem - mají blíž k Mercyful Fate než k Metallice.

Naproti tomu německá škola thrashe v podání Assassin zní hodně rozdílně. Je více vyhrocená, extrémnějěí a rychlejší - zde načichlá hardcore punkem.

No a zástupci US thrashe Athrophy jsou o něčem jiném. Z Arizony do Bay Area není daleko a tak jejich pojetí thrashe je melodičtější a propracovanější a spíše se blíží k mixu Metallicy a Forbidden.

Vybíral jsi však z druhé, v případě Athrophy i třetí ligy, takže je zákonité, že ta vzájemná rozpoznatelnost bude nižší. To platí prog rocku také.

horyna @ 27.01.2020 10:54:08
Jasně, máš pravdu :-)
A nebo NE, nemáš. Já mám svoji. Pro mne je to i přes tvoji sofistikovaně popsanou rozdílnost ten stejný nepříjemný hluk, lomoz a hlavně příšerný, nervy drásající kravál :-)
Tady se zkrátka neshodneme, i kdyby jsi to obalil školenějšími vysvětlovacími prostředky.

jirka 7200 @ 27.01.2020 11:26:16
Teď už jen zbytečně kličkuješ :-) Já jsem reagoval na to, že ty kapely nezní stejně a to je zřejmé. Protože tuto muziku nepreferuješ a nemáš k ní vztah, tak se ti to logicky vše slévá dohromady a připadá ti to jako kravál.

To už je ale na jinou debatu o osobních preferencích. Někdo rád kozatý a někdo prdelatý - ale obě mohou být pěkný baby.

horyna @ 27.01.2020 11:31:01
Pohoda. V mládí jsem tyto kapely také dost hájil a pro fotrovský kecy o kravále neměl pochopení. Dnes, s odstupem tolika let ten zaprděnej názor chápu, jelikož ho mám někdy dost podobnej :-)

EasyRocker @ 27.01.2020 12:39:18
Ten kravál, to je taky takovej argument... asi takhle: když to ohulíte na 10, tak bude kravál taky Novosvětská, relaxační hudba, Kája Gott nebo Bachovy kantáty. A kdo byl někdy v kostele třeba jen na varhanní zkoušce (a že jsem jich absolvoval u nás a v cizině), tak to je taky solidní příval decibelů. No a

Voytus @ 28.01.2020 12:33:52
Jen ještě k té rychlosti a technice: O to ale zpočátku šlo především. Skupiny se předváděli v tom, kdo dokáže zahrát rychlejší tempa. S tím pak jde ruku v ruce i technika.

Navíc se ta soutěž dá vystopovat na jednotlivých albech, počínaje základními inspiracemi thrash metalu - Venom a Motorhead. Však porovnejme debuty Metallicy a Slayer, pro příklad. Debut Anthrax o rok později je dohání - navíc přináší prostřednictvím písně "Metal Thrashing Mad" názvev celého žánru, kterému do té doby sami hudebníci říkali převážně Power nebo Speed Metal, aby se odlišili od klasického Heavy Metalu.

Časem všichni začali hledat nové cesty, protože to jen na rychlosti nešlo postavit - však i ten šílený Slayer zvolnil na South of Heaven. A počínaje 90. léty šla řada skupin do jiných vod, prostě ten žánr celkem logicky vyčerpali. Ale tam už nemám moc přehled, až na výjimky mě tahle scéna přestala zajímat - jeden se toho přeposlouchá.

jirka 7200 @ 28.01.2020 13:01:03
Soudruzi, já vám to řeknu zcela přesně. Thrash metal vzor 1987 má kadenci ta,ta,ta,ta,ta,ta,ta. A někdy i ještě mnohem rychlejší :-)

28.06.2016 EasyRocker | #

Když jsem začínal vstřebávat různé metalové styly, pamatuji se, že legendární Metallica nebyla ani zdaleka mezi prvními kapelami, do kterých jsem se dostal. Až tak 2-3 roky po svých kovových počátcích jsem získal dvě první alba - jako první ...and Justice for All a hned za ním tento opus magnum kovové hudby. K oběma mám od té doby až intimní vztah.

Akustický malebný úvod Battery už je tak charakteristicky zapsán v análech hudby, že to snad ani nemá smysl popisovat. Vzedme se melodická stěna a pak už následuje thrashové tornádo, tohle je nepochybně jeden z postulátů žánru. Zničující duo kytar se prodírá vpřed a Ulrich to žene tím svým nezaměnitelným bum-čvacht stylem. Protože se ale kapela nezadržitelně posunula skladatelsky, je tu prostor pro atmosférickou melodickou vsuvku, ze které startuje Hammettovo drsné sólo. Maniakálně odsekávané kytary se silou parních lokomotiv, to je notorieta v podobě titulní skladby s neodolatelným Hetfieldovým přednesem o mistru a loutkách, které si vodí na provázkách. I tahle pecka se dodnes řeže, láme a křičí na koncertech a všudypřítomná drtivá energie dává jasnou odpověď na to, proč. Tahle skladba s velkým S by vlastně byla jen úderkou, nebýt času 3.30 a zlomu do melodické, progresívním rockem 60. a 70. let načichlé nálady, kde se stavbou a konstrukcí pomohl mistrný basák Cliff Burton. Tak tu máme místo skromného kostelíka skutečnou katedrálu thrashe s progovým cítěním a nádherně stavěnými sóly Kirka Hammetta. Tak jako neradostné téma i skladba sama projde několika změnami nálad až do závěrečného očistce. Goticky temné basové tóny a neskutečný nástup natlakovaných kovových kytarových monster ve středním tempu, to je další můj osobní skvost, The Thing That Should Not Be. V jeho těžkém, apokalyptickém vyznění, spojeným s parádním textem, se jakoby střetával prastarý dehtový válec Black Sabbath s nejlepšími přednostmi téhle skvadry smrti. Skutečně precizně pulzující kladivo, vysloveně si hrající místo zběsilé rychlosti s těžkotonážní brutalitou. Do toho parádně drtivě frázující Hetfield, "chemické" kytary v závěru, a výsledek odhadnete sami. Jemné údery akustik a basy - už geniální začátek Welcome Home (Sanitarium) dává tušit neradostné téma téhle polobalady, člověka izolovaného od okolí v ústavu pro choromyslné. Hetfieldův hlas drží děsivé napětí, než se akustiky převalí v metalickou těžkost. Kirk Hammett tady kouzlí opravdu křehká, melancholická sóla, to na konci patří k jeho vrcholným, atmosféra odevzdanosti, beznaděje neustále hudebně zápasí s agresí a vzdorem. Hudebně vybudovat takovéhle změny nálad do jednoho dramatického celku žádalo odvahu, které ale pánové i producent měli na léta dopředu. Klobouček dolů! Z depresí nás ale rychle vytáhne thrashový rychlopal Disposable Heroes - hned od prvních tónů se na sebe vrství jed a síru plivající strunná monstra a Kirkovo jen tu a tam naznačí nějakou tu melodii. Jinak je nálada těžká, neradostná, drtící rytmika Burtona a Ulricha posílá neustále kupředu kytarové expresy. Drtí to a láme vaz a Hetfield má tu a tam co dělat, aby to svým štěkotem ufrázoval. Poctivý osmiminutový thrashový kulomet. Mocné stěny sekaných kytar s Ulrichovou dělostřelbou uvozují působivě další stylový monument, Leper Messiah, Hetfield vypouští slova do prostoru neodolatelně a přechod do melodicky klenutého, přesto ale thrashově energického refrénu je parádní. Tahle věc zase nepracuje s nějakou ultrarychlostí, ale vypouští běsy o to působivěji. Po rychlostním zlomu nechybí typické Kirkovo melodické sólo, na to už měla "metla" dávno copyright. Elastické basové tóny plující nezadržitelně prostorem, chemicky zkreslený zvuk a Ulrichův přechod do melodického dvojzápřahu, to je nepochybně jeden z největších metalových skvostů všech časů, Orion. Osm a půl minuty trvající instrumentální epos s jasným rukopisem Burtona v dokonale vymyšlených mezihrách a opětovnému přechodu do kytarového laufu ani žádná slova nepotřebuje. Tohle proráží samotný strop toho, co mohl žánr v roce 1986 vůbec nabídnout. Prolnutí progresivně cítícího volnomyšlenkáře Burtona s opatrnickým Ulrichem tady dopadlo k duševní i hudební potěše celé metalové obce, která trvá právem až dodnes. Vše o drtivé kovové podoby s Kirkovým mrazícím sólem až po psychedelická zákoutí. A aby byl konec stylový, nekompromisní, je tu klasika Damage Inc. - není potřeba nic dalšího, název vypovídá sám za sebe. Po krátkém intru jsme zavaleni zběsilými nájezdy všech a všeho, přesto se tu našel v té změti kovového šrotu prostor pro působivou melodickou vsuvku. Pokud ale tohle přežijete, poškozeni budete nenávratně.

Jasná pětihvězdová záležitost, hodinka, která mě dodnes vždycky strhujícím způsobem nařeže zadnici, ale i pohladí na duši. Krystalický zvuk apokalypsy, rozpracovaný kapelou a Flemmingem Rasmussenem už na přechozí desce, je dotažen k extrémní dokonalosti a okamžitě rozpoznatelný. Ničivá kovová dokonalost všech podob a tváří. Jen bych podotkl, že už tady, ne až někdy za dekádu, odsoudili někteří styloví ortodoxáci kapelu za přílišný příklon k melodiím.
reagovat

horyna @ 28.06.2016 11:56:54
Snad nejdůležitější nahrávka pro žánr jako takový, jedna z prvních pěti desek, které jsem jako hudební nedochůdče a totální začátečník slyšel a která mě také jak se patří obrovsky strhla na svou stranu. Dnes už na mne příliš kovové a některé opakující se plochy trochu nudí, přesto ve vzpomínkách silně hypnotizující. Klasika je to ale obrovská.

Martin H @ 28.06.2016 12:24:54
Album Master Of Puppets je mistrovské dílo, ke kterému se střídavě vracím, i když trash metal u mě nikdy nebyl v popředí zájmu. Tady ale cítím, že se jedná o něco víc než pouhý výplach mozku. Instrumentálka Orion je geniální. Dík za bezvadné čtení.

Snake @ 28.06.2016 15:48:50
Majstrštyk. Thrash metalová bible, na kterou přísahali miliony fanoušků po celém světě, mou maličkost nevyjímaje. Fláky "Masters Of Puppets", "Battery", "Damage Inc." a především Orion už z mé hlavy jen tak něco - nebo někdo - nedostane. Možná strýček Alzheimer...

Recenze mě navnadila natolik, že jsem dneska celé odpoledne poslouchal thrash metalové rádio. Skvělá a energická muzika. Přímo energetická bomba :)

EasyRocker @ 28.06.2016 16:09:46
Snake: doufám, že tahle nákaza se ještě rozšíří :-)

b.wolf @ 28.06.2016 18:51:17
Zcela zásadní fošna metalové odnože, absolutní thrashová klasika. Dodnes thrash poslouchám, teď zrovna fošny neskutečných koček, co si říkají Nervosa (všem thrasherům vřele doporučuji), ovšem Master je jenom jeden. Největší pecka pro mě je Sanitarium a Orion, o úvodní Battery nemluvě. Jednoznačně 5/5.

24.05.2013 Bruno69 | #

Tak toto album je opravdu špatné. Mám rád metal. Třeba kapely jako Rammstein, Green Day, nebo Linkin Park mě provázely celé mé dětství. Od Metallicy znám jenom song Nothing Else Matters, který mě kdysi velice zaujal. Potom mi kámoš řekl, že prý existuje nějaký Master of Puppets… Album bylo pro mě však obrovským zklamáním. Jeho největší slabinou je podle mě málo balad. Za celé album nezazní ani jeden hit, který by se mohl dostat do rádia. Všechny písně zní stejně. Kapela do toho jenom mlátí a vubec neumí hrát. Infantilní texty o drogách a násilí. Špatný mix. Zkrátka vyčítat by se toho dalo opravdu hodně.
Budu hodnotit jednotlivé skladby.

BATTERY
Ze začátku vypadá slibně. Vybrnkávání ve stylu One Direction. Ale potom do toho začnou mlátit a už se to nedá poslouchat.

MASTER OF PUPPETS
Druhý song zní uplně steně jako první. Zpěvák něco mumlá a neni mu rozumět. Občas zařve Master! Master! Píseň je nudná.

THE THINGS THAT SHOULD NOT BE
Už podruhé to vypadá, že konečně zazní nějaká balada, ale místo toho, tam zase začnou řvát. Nejspíše jde o komerční tah.

WELCOME HOME (SANITARIUM)
Asi nejlepší píseň na albu. Ale hrozně mi vadí, jak na něm Metallica vykrádá Nickleback.

DISPOSABLE HEROES
Zní uplně stejně jako zbytek desky.

LEPER MESSIAH
Po poslechu tohoto songu jsem album chtěl hodit do koše, ale pak jsem si řekl, že mu dám ještě naději. A počkám jestli nepříde konečně něco melodického.

ORION
Nejhorší píseň alba. Vubec se tu nezpívá!!! To kapela zapomněla napsat text? Takového přehmatu, by se žádná spořádaná mainstreamová kapela již dnes dopustit nemohla.

DAMAGE INC
Na začátku svým doubstepem kapela kopíruje Skrillexe. I přesto je to dobrá píseň až do chvíle, než začnou hrát na kytary.

No prostě shrnuto a podtrženo album ode mě získává 0* příště raději zůstanu u Nothing Else Matters. ;-)

reagovat

Kristýna @ 24.05.2013 15:53:16
Podobné vtipkování je sice fajn, ale je také dobré si uvědomit, že zdejší recenzenti většinou nejsou profesionálové (tedy až na Petra Gratiase, kterého jsi se zřejmě snažil napodobit), a tak není na místě si z nich utahovat.

Jako oživení dobré, tak pro zasmátí. Jednou to ale bohatě stačilo... :-)

alienshore @ 24.05.2013 15:54:37
priznám sa nie som nejaký extra veľký fanúšik Metallici, ale zaujala ma veta že Metallica vykráda Nickelback ..... Nickelback vydali svoj prvý album v roku 1996 a Master Of Puppets je zase z roku 1986, dúfam teda že v tomto zmeníš svoj názor :-) ..., že sa ti album nepáči v pohode beriem ale ani jedna hviezda ??? :-))) ... a myslím si že Orion je skvelá skladba, jedna z naj na tomto albume

zdenek2512 @ 24.05.2013 16:19:21
Bruno69: nepochopil jsem proc pises o necem co se ti nelibi. Green Day to je takovej neo punk a Linking Park toho taky nemaji moc spolecneho. Akorat to ze hrajou na kytary. Tahle deska od Metallicy patri k jejich nejlepsim. Jak napsala Kristinka jako zert dobry.

Slavo plny souhlas s Orionem, pro me je to nejlepsi skladba od Metallicy.

longjohn @ 24.05.2013 16:22:48
Uff uff! Jako hodně špatný vtip by se to ještě dalo snad přijmout, ale protože tohle nejsou stránky Srandokaps či Trnky-Brnky, nezbývá než konstatovat, že blbost je věčná. Recenze (potažmo recenzent) by zasloužila (zasloužil) vymazat. Howgh!

PaloM @ 24.05.2013 16:26:11
Bruno: nechcem ťa uraziť, ani odradiť, no nezačal si tunajšie účinkovanie práve najšťastnejšie.
Tvoje pocity sú v poriadku, nemusí sa ti Metallica páčiť.
Tvoj text je skôr irónia alebo provokácia. Veta za vetou, samé perly :-) Nechce sa mi veriť, žeby si o skupine nič nevedel. Nie je to ani vtipné, skôr mi je trápne, koľko sa ti podarilo nahromadiť faktických chýb a nezmyslov. Pri písaní textu si zabudol, že album vyšiel pred 27 rokmi, nevšimol si si časové relácie v porovnávaní s inými skupinami, atď. atď.
Prepáč, toto je seriózne fórum. Kľudne píš o muzike, ale over si najskôr fakty. Inak sa zbytočne zosmiešniš. Želám ti rýchle zorientovanie v priestore a čase :-)

Mohyla @ 24.05.2013 16:32:50
Ibaže by to nebol Bruno, ale nechvalne známy mimozemšťan, alebo jeho klon, že?

PaloM @ 24.05.2013 16:45:38
Mohyla: úroveň by extraterestriálnemu pôvodu odpovedala...

urzug @ 24.05.2013 16:52:47
Mám rád metal, třeba kapely jako Rammstein, Green Day, nebo Linkin Park… :D
Nic proti, ale…

Kristýna @ 24.05.2013 17:05:04
Ale no tak, chlapci, vždyť toto je jasná nadsázka. :-)

adam @ 24.05.2013 17:19:31
Výborná recenzia. Mám však pocit že neprekonateľná a preto by asi mohla ostať aj jediným príspevkom súdruha z inej hviezdy.

miguel7 @ 24.05.2013 17:32:11
Asi si jdu pustit radio Bonton, ujíždím na něm stejně jako Bruno.. A večer nám tam dávají jen samé ploužáky a balady...

Michálek @ 24.05.2013 18:00:14
Docela jsem se pobavil...

Cossack @ 24.05.2013 18:20:26
Tento „vtip” postrádá sebemenší špetku humoru, čímž se stává naprosto trapným „výšplechtem”.
Naštěstí nula tohoto „nešikovného šaška” zasloužených 5 hvězd jednoho z klenotů rockové hudby neovlivní.

Jardo @ 24.05.2013 18:21:56
PaloM: s tým zorientovaním v čase a priestore si zabil :-) 100 bodov! Trefa do čierneho.

b.wolf @ 24.05.2013 19:18:34
Tak to neberu ani jako vtip:( naopak podle mnohých je Black album klasická mediální mrdka, která z Metallicy nemá téměř nic a je to vyložené komerční nahrávka. Master of puppets je vedle Ride the lightning skutečně mistrovský kousek a takové šupy jako Master of puppets nebo Welcome Home hned tak někdo nemá (a srovnávat je s tou hrůzou, zvanou když už tak Nickelback, to mně teda vtipné nepřijde vůbec). A závěrem: označit jako metalové skupiny postpunkové GreenDay nebo ten děs Linkin Park, tak to je hodně hustý.

tykeww @ 24.05.2013 21:31:33
Na recenzi se dá napsat jen jedno: OMG.

hejkal @ 25.05.2013 06:20:55
Krmíte trolov? Mňa by vôbec neprekvapilo,keby dnešná mládež považovala za metal Green Day, Rammstein, Linkin Park a skutočnú metalovú hudbu by nezvládala. Dokonca mi to príde absolútne logické a zodpovedajúce dobe za posledných 20 rokov. :)

OHNOTHIMAGEN @ 25.05.2013 07:17:05
Erik vcelku uhodil hřebíček na hlavičku.

Dám zde k lepšímu dva zážitky z prodejny CD v malém severočeském městě. Stalo se začátkem roku 2001.

1.
Přišli dva puberťáci a přišli se pozeptat na poslední počin Marilyna Mansona, tuším, že to byl "Holy Wood" nebo tak nějak se to jmenovalo. Cédéčko jsme skladem měli, nicméně hoši si je nakonec nekoupili. Místo toho začali vychvalovat, jaký je Manson originál, že se v hudebním průmyslu zatím nikdo takový, kdo by měl takovouhle "prezentaci", nevyskytl. Tak jsem vyskočil dva metry do vzduchu a zeptal se jich, jestli jim něco říkají jména Alice Cooper, Iggy Pop, ba nakonec i KISS a Bowie.
Neznali ani jednoho z nich.

2.
Pouštěl jsem z repráčků pro potěchu po ulici jdoucích lidí McCartneyovo album "Flaming Pie", a do obchodu vešly dvě holčiny věku cca šestnáct, sedmnáct let. "Dobrej! To zní pěkně, to, co hrajete! To je něco novýho od Oasis?"
Málem jsem s nimi vysklil dveře :-)

merhaut @ 25.05.2013 07:47:22
A takhle to mám s 99% novinek napříč žánry – pro mě samý recykláty:-)

hejkal @ 25.05.2013 08:28:53
merhaut - tomu rozumiem, ale v princípe mi neprekážajú racykláty, pokiaľ kapela hrá od srdca. Problém skôr vidím v tom, že drvivá väčšina z nich (o ich fanúšikoch nevraviac), je presvedčená, že je novátorská, avantgardná a neviem, čo ešte, pričom nič také sa nekoná.

Brano @ 25.05.2013 08:44:46
Všetko tu už bolo a v hudbe to platí dvojnásobne.Opakuje sa to rovnako,ako aj história.

merhaut @ 25.05.2013 09:34:48
Eriku, přesně takhle to mám i já. Recykláty mně z principu nevadí, pokud jsou kvalitní, ty mediální a marketingové řeči o novátorství ano. Fanoušky většinou omlouvá nezkušenost.

PaloM @ 25.05.2013 10:10:13
Pre mňa je rozhodujúce u neoprogu, či sa skupina inšpiruje, a v hudbe cítiť "iba" vplyvy, alebo ide o klon.
Typický prípad je Wobbler. Prvé dva albumy sú výborné (inšpirácia Yes), tretí nanič (klon Yes).
Prípad recyklácie je starý stáročia. Napr. J.S.Bach (prerábal vlastné koncerty a vkladal do kantát, prerábal inštrumentálne koncerty iných na organové svoje diela a pod.) českí skladatelia Stamic, Benda.

zdenek2512 @ 25.05.2013 11:48:47
Nejsem metalista , ale treba od Metallicy se mi nektere desky libi. Nevidim zadnou souvislost mezi Metallicou a nejakymi recyklaty. Samozrejme byla ovlivnena treba Deep Purple nebo Larsovymi oblibenci Diamond Head. Ovsem vytvorila si svuj vlastni osobity styl. Myslim, ze i nyni se najdou originalni kapely namatkou Pikapika Teart, Rational Diet, Yugen, Unit Wail atd.

Cossack @ 25.05.2013 16:14:56
Je úžasné, jak jedna (s prominutím) z prdele recenze, dokáže rozpoutat debatu, která potažmo s recenzovaným albem absolutně nesouvisí. :-D
(I když, ano, já v Metallice slyším silně recyklovaného např. J. S. Bacha – a to myslím vážně! A jsem tomu rád.)

zdenek2512 @ 25.05.2013 16:19:09
Cossack: ale ten Bach je tam od Deep Purple a můžeš pokračovat do pravěku, protože každý byl ovlivněn tím před ním. Bach, Mozart a další ve své době tvořili pop music pro tehdejší veřejnost.

alienshore @ 25.05.2013 16:43:18
Mozart bol v podstate rocková hviezda tej doby, davy po ňom šaleli a ženy obzvlášť :-) ....

Cossack @ 25.05.2013 16:48:56
Zdenál a Alien, souhlas… Ale zase jsme kus pryč od METLY, stejně tak od jejího alba "Master Of Puppets".

zdenek2512 @ 25.05.2013 17:23:13
Cossack: ta polemika o recyklatech a vlivech nema co delat pod reckou . Nic to nemeni na tom, ze album je jedno z nej v HM. To co napsal Bruno je naprostej blabol od cloveka, ktery o rockove hudbe nema ani poneti :-)

Bedivoj @ 25.05.2013 21:06:53
To jenom Kristýna poznala, že jde o vtip? :-) Navíc myslím povedený. Opravdu pěkná parodie. Dobře, Bruno! Jen ten mrkající smajlík nakonec to trochu kazí.

zdenek2512 @ 26.05.2013 03:26:46
merhaut: kazda kapela umelec byl nekym ovlivnen. Melo by se posuzovat to jak napsal Palo zda se jedna o vliv nebo klon. Nejzarnejsi priklad Kingdom Come s Lenny Wolfem klon Led Zepp. I tebou jmenovane kapely byly nekym ovlivnene. I bluesmani vychazi z africke lidove hudby a ta na vznikla taky na zaklade neceho co bylo pred tim. Je osm zakladnich tonu coz je zaklad vseho. Nechci se s Tebou ucitat o blbosti zakladni meritko je to jestli se to tomu kteremu posluchaci libi.

merhaut @ 26.05.2013 08:41:36
K recyklátům:
1. Metallica je v tom nevinně, jen se užilo její vlákno
2. Jde o poměr mezi původním a nepůvodním. Jinými slovy, takřka u každé dnešní novinky najdu konkrétní vzorové kapely, zkuste něco podobného vysledovat u opravdových dobových progresivistů Genesis, Yes, King Crimson, Gentle Giant... i ti tehdejší jinde inspirovaní přinášeli do svém muziky spoustu nového, viz Led Zeppelin, Uriah Heep, Deep Purple...
3. Blues bych do toho vůbec netahal, to je u rocku základní ingredience, něco jako maso v kuchyni, kde není blues není ani rock.

Je to téma, které se nedá spláchnout pár větami na jedné hromadě.

Mayak @ 26.05.2013 09:05:31
k "recyklátom ":

...všetko je nekonečne subjektívne ...aj ja som si okolo svojej tridsiatky "vytvoril" Klapzubovu jedenástku" z desiatich najzásadnejších britských súborov (Yes, Genesis, K.Crimson, P.Floyd,, E.L.P., Camel, J.Tull, U.K., VDGG, G.Giant)a Rush, ako výnimku z nebritskej scény, ktoré zásadne otriasli svetom sofistikovaného ROCKU (osobitná kapitola sú PILIERE hard rocku L.Zeppelin, D.Purple, U.Heep a B.Sabbath)a všetko ostatné zo 70. rokov môžme považovať "iba" za variácie na tieto kapely a istým spôsobom aj klony...
To, čo tu celkom správne vyťahujú zo zabudnutia Petr Gratias, Erik Hejkala vlastne aj iným a ešte zásadnejším spôsobom Jardo Merhaut má svoj obrovský zmysel ...ale tiež by som nekonečne dlho polemizoval o úplnej originalite a ne-recyklácii mnohých glorifikovaných kapiel a projektov ...
Vidím zmysel takých kapiel, ako je len pre ilustráciu dnešný italský The WATCH za podstatne zásadnejší, ako mnoho starších, glorifikovaných kapiel ....hrajú aj svoje, jasne Genesis - ovplyvnené tracky..ale zahrajú úplne verne a presne aj čokoľvek z Gabielovskej éry Genesis naživo, stačí zavieť oči a ste v ranných 70. rokoch ...kto nevidel aspoň jeden ich koncert ...nemá vlastne právo zhadzovať to, čomu tu ...hlúpo, alebo pošetilo ... vraví klon ... ...

merhaut @ 26.05.2013 09:21:33
Subjektivní jsou pocity z hudby, recyklát nerecyklát. Analýza příčin a následků musí být objektivní.

Mayak @ 26.05.2013 09:30:19
"Analýza příčin a následků musí být objektivní ..."
...až na to, že všetko, čo stvoril človek je nakoniec LEN a LEN subjektívne, žiadna objektivita na tejto planéte a už vôbec nie v podaní človeka ...NEEXISTUJE ...
Povedané slovami klasika FZ: "Písať o hudbe, je ako tancovať o architektúre.." Aj zmysluplnosť Tvojej celkovej obrovskej práce na poli hudby sa týmto dá spochybniť, Jardo :-) ... pokora je základ nášho bytia ...

merhaut @ 26.05.2013 09:51:08
Co je u hudby subjektivní, a co objektivní, celkem srozumitelně ukazuje například Art Rock Book. Tady to nemá smysl dál rozebírat.

Mayak @ 26.05.2013 09:57:52
Jardo M.: ...všetko, úplne všetko je subjektívne, čo stvoril človek, nevynímajúc Art Rock Book, aj to je len uhol pohľadu, aj keď o niečo kvalitnejší...ale zase len subjektívny...ano, nemá to tu takto zmysel riešiť...ale ani tie najsofistikovanejšie a najpresvedčivejšie knihy a diela netreba brať ako dogmu a smrteľne vážne :-)))

merhaut @ 26.05.2013 10:12:17
Co je kupříkladu na faktu, že každý hudební tón má frekvenci subjektivního? Nebo na roku vydání alba, či jiné chronologii? Nebo na rodokmenu kapely? Nebo na prodeji neprodeji, počtu koncertů, návštěvníků? Atakdále atakdále. Opakuju a končím: vnímání hudby je ryze subjektivní, jakkoliv je subjekt (člověk) ovlivněný i mírou svých objektivně získaných znalostí, věkem, zkušenostmi, čímkoliv. Spousta věcí souvisejících s hudbou má ale charakter objektivně doložitelných skutečností, faktů, atakdále.
Doporučuju k přečtení i knihu Hudební akustika profesora Syrového, kde je spousta objektivně a vědecky doložených faktů, podaných přívětivě i pro laiky, nejenom muzikology. Ona i taková subjektivně vnímaná konsonance a disonance tónů má své objektivní vysvětlení:-)

Zde Howgh.

alienshore @ 26.05.2013 10:18:01
napadá ma istá paralela s rodičmi a deťmi .... deti si berú za vzor svojich rodičov, preberajú občas ich správanie, životné hodnoty a dokonca aj záľuby, to isté podľa mňa platí aj v hudbe pretože je to tiež o ľuďoch .... Genesis, King Crimson, Gentle Giant, Led Zeppelin, Deep Purple a mnoho iných sú jasný zakladatelia-otcovia týchto žánrov, k čomu by bol vlastne dobrý ich odkaz ak by nemali pokračovateľov v podobe svojich obdivovateľov-následovníkov ..., mne by to pripadalo minimálne divné keby sa k nim nikto nehlásil v podobe nejakej tej inšpirácie, myslím že takmer každý z nás tu má v zbierke nejaký ten klon alebo recyklát a občas sa možno aj stane že si ten klon niekedy tak obľúbite že rotuje častejšie v prehrávači ako originál ... , je to trochu dehonestujúce znižovať tvrdú prácu v štúdiu alebo pri skladaní dotyčných skladieb takých kapiel ktoré ctia odkaz rockových dinosaurov a tešia tisíce fanúšikov po celom svete, ktorí si s obľubou kupujú ich CD a chodia na ich koncerty .... keby nebolo tých klonov tak mám pocit žeby nebolo ani o čom písať a tiež polemizovať :-) ...

merhaut @ 26.05.2013 10:40:19
Já taky rád a blaženě poslouchám spoustu nepůvodních interpretů. Opakuju podesáté, míra originality nemá s požitkem z muziky nic společného, každý to máme – naštěstí – jinak.

Na druhou stranu, když píšu recenzi, tak tenhle – většinou snadno objektivně doložitelný – fakt (míru originality, inspirační zdroje, atd.) zpravidla zmíním a relativizovaně (povedlo nepovedlo) zahrnu do hodnocení – už jen proto, aby fanoušci pro příště věděli, že se zeměkoule nezačala točit s první deskou jejich milců:-) Vědomí souvislostí není nikdy na škodu.

PaloM @ 26.05.2013 11:48:15
Téma novoprogresívnej rockovej hudby bola mnohokrát na Progboarde diskutovaná. Nie som odborník, aby som tu zachádzal do detailov. Vnímanie hudby je predovšetkým o subjektívnych pocitoch.
Čo ale musím pochváliť bez toho, žeby som si potreboval u niekoho vylepšovať skóre, tak to je Merhautov spôsob diskusie. Za tie roky, čo sa tu prezentuje, sa vypracoval na tolerantného a u mňa určito rešpektovaného odborníka. Aby vyjadril a presadil svoj názor, nepotrebuje odstreľovať, zosmiešňovať a ponižovať. To si cením najviac.
Navyše, v tejto konkrétnej diskusii sú mi jeho názory blízke.

alienshore @ 26.05.2013 12:04:47
myslím si, že novoprogresívna hudba bude o takých 10-20 rokov považovaná za klasiku prog-rocku a pričom sa budú na ňu odkazovať ďalšie vznikajúce skupiny, toto je podľa mňa neustály kolobeh zdokonaľovania, preto ja osobne nerozdeľujem hudbu na starú a novú, hudba je hudba či už takého dátumu alebo onakého, kvalita vie na seba upozorniť aj sama a práve to treba oceniť ....

17.02.2010 Jaromiros | #

Nejkrásnější dílo Metallicy, rychlé hutné, překypující hudební invencí a originální hudbou, která v úvodní vybrnkávačce Battery chytne za vlasy a pustí je až po nějakých pětačtyřiceti minutách co doduní poslední tón
skvělého, energií oplývajícího Damage Inc.
Tento sound mi ke kapele sedí neskutečně dobře a když se řekne Metallica, vybaví se mi, právě zvuk tohoto alba.
První deska kterou jsem od nich slyšel, a po několikerém
přehrání jsem usoudil, že je geniální. Pravda, usuzuji tak dodnes a to už dobrých pár desetiletí.:-)

reagovat

Jaromiros @ 16.02.2010 23:55:46
Edit: "úvodní"

PaloM @ 17.02.2010 10:43:34
"chytne za vlasy"... a keď mám plešinu, za čo ma chytí ? :-)) Samozrejme, je to vynikajúcí album. Mne sa o trochu viac páči Ride the Lightning. Ale v podstate prvých 5 štúdioviek si cením na rovnako - aj čierny album.

20.05.2009 b.wolf | #

Ejhle-thrashmetalový klenot vysokého lesku. Jo, to byla bomba, když jsem poprvé položil vinyl pod jehlu a zazněla úvodní vybrnkávačka Battery. Naprostý šok! O dalších nemluvě, zvláště Master of puppets a moje vůbec nejoblíbenější skladba od Metly Welcome Home (Sanitarium). Popravdě, nikdy jsem thrash moc nemusel a nemusím a od Černého alba, které všichni kolem nevím proč, žrali (dvě balady - zbytek pop metalová vata) Metallicu neposlouchám; výjimkou je tahle placka. V roce 1986 pro mě zjevení, stejně jako o rok později první placka Helloween. Zkrátka učebnice thrash metalu, těžko napodobitelná, natož překonatelná.
reagovat

@ 20.05.2009 23:09:56
První placka Halloween vyšla o rok dřív, ne později. BTW, pop metal nemusí být vata a Black Album imho není pop metal. :-) I když je otázka, co je vlastně pop metal, že. Pro někoho třeba ti Halloween.

martin @ 21.05.2009 04:57:38
první deska Helloween - Walls of Jericho vyšla v roce 1985 !

b.wolf @ 21.05.2009 06:42:56
To vím, že Walls vyšlo v roce 85 - jenže ne u nás! Já jsem se k němu dostal až v roce 87; to bylo za komárů, ne jako dnes, když vyjde placka, tak ji mám druhý den doma:)

b.wolf @ 21.05.2009 06:44:00
To vím, že Walls vyšlo v roce 85 - jenže ne u nás! Já jsem se k němu dostal až v roce 87; to bylo za komárů, ne jako dnes, když vyjde placka, tak ji mám druhý den doma:)
... btw, smečka se jmenuje Helloween...

martin @ 21.05.2009 06:50:52
i za komunistů se dalo bez časové prodlevy sehnat co právě vyšlo

Zdeněk @ 21.05.2009 07:19:03
ad Martin/ asi máš špatnou paměť

Apache @ 21.05.2009 07:44:52
Nebyl jsem žádný kouzelník, ale Walls Of Jericho od Helloween jsem měl (tak jako ostatně kdekdo) nahrané už v roce 1985. Ve stejném roce jsem si obaly minialba Helloween (to byla jejich opravdu první "placka") a LP Walls Of Jericho volně prohlížel na ostravské burze a recenze na ně louskal v Metal Hammeru. :-) Takže bych řekl, že martin tak úplně špatnou paměť nemá.

Apache @ 21.05.2009 07:53:49
b.wolf: A jasně, jmenují se Helloween, ne Halloween. Nevím, proč jsem se opakovaně přepsal. Možná jsem byl už trochu unavený. :-) Věř, že (tak jak píšu v předchozím postu) znám tu kapelu už pomalu čtvrt století a mám pro ni i docela slabost.

martin @ 21.05.2009 08:01:46
já myslím že nemám ,na burzách se desky at už na vinylu nebo mc bez problému sehnat daly ,záleželo na tom jek moc se chtěl k hudbě člověk dostat

Apache @ 21.05.2009 08:10:00
martin: No, třeba co se týče tehdy mimořádně populárního německého metalu, tak se člověk nemusel ani nějak moc snažit. U nás ve třídě kolovaly kazety Accept, Helloween nebo Grave Digger jak na běžícím pásu. :-)

martin @ 21.05.2009 08:13:44
Apache : tento způsob jsem tam ani nepsal ,to byli občas x kopie které se nedali snad ani poslouchat ,proto mně právě zarazilo že se někdo dostal k prvnímu lp Hellowen až po dvou letech

b.wolf @ 21.05.2009 21:11:39
2 martin: zapomněl jsem podotknout, že v té době jsem byl v zeleném, takže možnosti byly velmi omezené.

b.wolf @ 21.05.2009 21:16:05
Btw, Helloween beru jako super bandu do odchodu Kaie. Chameleon je naprostá trága, o plackách s Derisem nemluvě. Skončil jsem u Pink Bubbles Go Ape - dál sjíždím radši GammaRay.

Jaromiros @ 21.05.2009 21:22:19
Taky přihodím.U nás ve městě cca 5000 lidí byly poze dvě desky Master of puppets! Sehnat tehdy Kill em al, téměř nadlický výkon. To bylo v roce 1987 a letěli brněnští Root!

martin @ 22.05.2009 05:56:41
b.wolf : na vojně se určitě sehnat nedala ,to je jiná ,Helloween poslouchám i s Derisem ale Gamma Ray mám radši .