Olympic - 4 (1974)

07.10.2016 lover-of-music | #

Chápu nízké hodnocení této desky, protože pro mnohé z vás už to není ten želvovský nebo rosomákovský Olympic, nýbrž popové slátaniny. Někteří říkají, že Korn Olympic potopil. Já říkám, že ho svým způsobem zachránil. I když hráli pop. Byla prostě taková doba. A aby Olmypic přežil, musel se podrobit.

Přejdeme ke skladbám. V Karnevalu se Petr Hejduk pokusil o rock a docela mu to vyšlo. Stará Láhev je prostě senzační, atmosférická. Nejspíš je o námořníkovi, který umíral a tak hodil vzkaz do flašky. Tady se Janda vytáh. Konec Konců je pěkná Hejdukovka s výraznou melodií. Ovšem text mohl být lepší. Blázen je zde nejkritizovanější píseň. Proč? Je to prostě jen jedna z těch hopsavých písní Olympicu typu Agáta, Tony, Závody lodí. Je chytlavá a refrén vám uvízne v hlavě. Harém (kde se Janda vydal trošku do progresivního stylu) a Jsem Zvláštní jsou takové průměry. Není to nic extra, ale není to ani k zahození. Vůně Benzínu je prostý pomalejší rock. Taky dobrý. Ale finále je přímo famózní. Zde se zase Korn vytáhl. Kánon je závěr, jak se patří. To musíte slyšet sami.

No na závěr jsem si nechal opravdickou bombu, zaručený megahit všech megahitů. Píseň, kterou chorobně miluji. Jedná se o pecku ÚNOS. Tento opus schválně pouštím všem, kterí se chystají na dovolenou letadlem. Já cestování letadlem nenávidím. Takže tu píseň miluji ještě víc než chorobně. Směji se do tváře všem, kteří pořád říkají jak v létě pojedou letadlem do Egypta atd. Však já ty blázny Únosem zkrotím. A na komunistickou propagandu vám kašlu. Stejně jsem v ní žádnou nenašel.
reagovat

Jarda P @ 07.10.2016 14:14:14
Olympic za 4 a Flamengo za 2. Směju se až se za břicho popadám :-))))

EasyRocker @ 07.10.2016 14:24:16
I já, ale i to je ten subjektivismus hudby. Kdybych tu hodnotil v 16 to co jsem poslouchal tehdy, dostalo by tu asi všechno kromě Death, Cynic, Bathory a Slayer za jedna. Takže beru :-))

lover-of-music @ 07.10.2016 15:03:39
A to je špatné, že mám rád mnohonásobně víc Olympic než Flamengo? Možná, že mě Kuře V Hodinách chytne až za 20 let. Nevím. Ale teď momentálně ne. Holt nejsem ta drsná vlasatná mánička. Mimochodem Olympici jsou taky výborní instrumentalisté.
Jsem tady 2 týdny a už mám pocit, že sem nepatřím. Snad se to vyčasí.

EasyRocker @ 07.10.2016 16:01:42
lover-of-music: naopak, každý příznivec dobré hudby je vítán. Ber to jako debatu, nic z toho nejsou osobní útoky, aspoň se otrkáš. A pokud dáš proslulému Kuřeti dvě a desce z posluchači už ne moc oblíbené éry Olympic čtyři, tak se otrkáš rychle:-)) Mimochodem, k debatě o Olympiku nemohu přispět z jednoho prostého důvodu - nějak mě vždycky minuli a mám od nich jen Želvu :-)

Martin H @ 07.10.2016 17:19:52
lover-of-music: hlavně vydrž a stůj si za svým. Nikdo z nás tě nechce odradit, to víš, jsme převážně spolek z tvého pohledu starých fotrů, tak není divné, že se naše názory budou dost lišit. Kdyby to bylo naopak, asi by to bylo zvláštní. A osobně ti závidím, že ty teprve spoustu vynikajících desek objevíš. Doufám, že si potom dojmy nenecháš pro sebe a podělíš se s námi.

Petr_70 @ 07.10.2016 19:47:39
Sohlasím s Martinem H. Určitě se nenech odradit od psaní negativními reakcemi, takto to cítíš, tak jsi to i napsal a to má svoji cenu, přestože tvůj pohled na album není názorově většinový.

Jinak album samotné neznám. Olympic té doby mne zcela minul, ale mám už od dětství velmi rád třeba Ulici, která vyšla později, třebaže se mi za to budou mnozí smát a za břicho popadat. :))

Petr87 @ 07.10.2016 22:53:39
Nedávno jsem si "čtverku" po asi čtrnácti letech připomněl a přiznám se, že se mi normálně na drzo líbila... :)
Protože jako puboš jsem miloval všechny desky od "Jedeme, jedeme..." až po "Dávno" (první dvě klasická alba jsem začal objevovat až později), donekonečna jsem je "brousil" na starém tesláckém gramci a kazet'áku a nemůžu říct, že bych se za to dnes nějak styděl... Jednoduše mne ta hudba tehdy brala a Olympici byli do mých patnácti let jednoznačně top banda!
Všechno se to začalo lámat až na střední, kdy jsem se beznadějně "zabouchnul" do Floydů a na Olympic jsem úplně zapomněl a... to už by bylo na další dlouhé psaní. :))

Petr_70 @ 08.10.2016 08:20:39
Petr87:
Petře, i když jsem starší, měl jsem to přesně jako ty jak přes kopírák. :)
Jen snad s tím rozdílem, že můj zájem o kapelu byl zůžen na tehdy aktuální trilogii Prázdniny na Zemi - Ulice - Laboratoř.
Taky si vzpomínám, že ty vinyly byly téměř nesehnatelné. Hlavně Prázdniny na Zemi jsem sháněl opravdu dlouho, a sehnal ho jen díky tátovu známému, který byl v Olomouci vedoucím v Supraphonu. :))

luk63 @ 08.10.2016 08:55:16
Období s Kornem je všeobecně bráno jako pro Olympic mizerné. Pro mě je tohle album až na Blázna velice dobrá kolekce. Za tragickou ale považuji singlovou tvorbu s Kornem. Ta se opravdu poslouchat nedá!

Petr87 @ 08.10.2016 11:31:35
Tak trilogie "Prázdniny na Zemi", "Ulice", "Laboratoř" taky patřily k mým vůbec nej, zvláště "Prázdniny"; to byla moje jednoznačná srdcovka! :)

Jinak si nemůžu pomoct, ale po dalším poslechu musím napsat, že se mi ta zatracovaná "čtverka" vážně docela líbí!
Ten rockovej "drajv" tam prostě pořád je, a nutno poznamenat, že i popař Pét'a Hejduk (budiž mu země lehká) přišel s docela dobrými skladbami, což se o jeho budoucích příspěvcích moc říct nedá...
Parádní úvodní bigboš "Karneval" a roztomilá "Konec konců" jsou podle mne slušné příspěvky, nemohu si pomoci.
Nějakou angažovanost u legendárního "Únosu" už vůbec neřeším, zajímá mne pouze hudba a ta je dobrá.
"Stará láhev", "Harém", "Jsem zvláštní", "Vůně benzínu" a hlavně skvělý závěr v podobě epického "Kánonu" prostě nejde strhat... Jediná skladba, která mi na albu nesedí, je rozjařená "Blázen", kterou bych klidně oželel...
A co se týče tehdejších singlů, tak až na pár výjimek se jedná o příšerné odrhovačky... Když slyším třeba Kornovu "Když Lola pila pátý drink, tak se mi vrací zpátky jak dnešní tak snad i včerejší oběd!
Jinak si nemůžu pomoci, ale desce musím vykrojit slušných tři a půl hvězd (zaokrouhleno dolů).
Vždyt' to, přátelé, zase takovej průser není!

Gerry @ 08.10.2016 15:17:36
No KONEČNĚ někdo kdo hodností Olympic jako hudební skupinu a ne jestli se angažovali v protikomunistickém odboji. A jak tak čtu i ostatní komentáře, tak se snad blýská na lepší časy a začneme je snad hodnotit objektivně ....
Olympic 4 je sice skutečně jedna ze slabších desek skupiny, ale i tady se dají najít pěkné skladby. Sice jsem vyrůstal na Trilogii (když vyšla Ulice, bylo mi nádherných 16 let :-) ...), takže na ni nedám dopustit, ale cestu k této i dalším deskám jsem si zpětně našel taky.
A ještě bych se rád vyjádřil k Únosu, který já sám taky považuju za hudební majstrštyk. Pokud v tom někdo hledá komunistickou propagandu, tak by se měl nechat vyšetřit. Každý únos letadla není nic jiného, než hnusný a zbabělý kriminální čin, který občas pachatelé skrývají za politické bláboly. Skupinou Ľubomíra Adamici počínaje a třeba islamisty z 11.9.01 konče. Tam kde jsou ohroženy lidské životy, končí politika a začíná zločin, který by měl být co nejtvrději potrestán.
A zajímalo by mně, kde se v textu té písně skrývá byť jen jediná fráze oslavující komunisty. Prostě - kdo chce psa (nebo Jandu) bít, hůl si vždycky najde.
A ještě pro autora recenze: Piš, piš, piš ....a nenech se odradit. Máš SVůJ názor a stůj si za ním. Držím ti palce.

Gerry @ 08.10.2016 15:19:31
Ještě bych doplnil jednu zajímavost - je škoda, že se na desku již nevešla skladba Vrať mi moji hořkou lásku, která byla točena při stejné nahrávací frekvenci (později vyšla jako B strana singlu Slzy tvý mámy). Je to asi nejlepší Kornova píseň u Olympicu a kvalitu LP 4 by výrazně zvedla.

zdenek3 @ 08.10.2016 16:14:35
zdenek3 @ 07.10.2016 22:42:08
Mé malé zamyšlení, které je reakcí na zdejší reakce a hlavně na reakce o odstavec níže, kde jsem včera dal tento příspěvěk, který patří sem.

S chutí jsem si přečetl zdejší hodnocení Olympiců a vlastně i tak trochu té politické informační osvěty z tehdejší doby.
Docela jsem se pobavil.
Zažil jsem tu dobu i co by aktivní amatérský hudebník a vím, jaká byla doba dost dobře. Už jen tzv. přehrávky byla docela hra kočky s myší. Aby mohla kapela hrát na zábavách a čajích, musela se kroutit jak had, aby si nezadala s režimem a přitom mohhla hrát aspoň částečně co chtěla. O schvalování setlistu "oněmi" nemluvím.
Záleželo samo taky jak kdy přišla komise vyspaná, jaká byla aktuální "nálada nahoře" a také, kdo v komisi byl.
Po úspěšném splnění nahrávek byla hodnocená kapela zařazena do "mzdové tabulky". Takže jsme si mohli říct ofiko o třeba 50Kčs na osobu za zábavu. Nejvyšší hodnoce ve třídě bylo tehdy tuším 300 Kčs á osoba.

Zajímalo by mne, co si myslíte o tehdy vydávajících kapelách LPčka. Museli si s režimem nějak zadat, nebo ne? Prokop,Olympic,Progress,Synkopy atd atd nebo někdo byl "tvrdej" a přesto mu LP vyšlo?
Co myslíte?
Jinak s ohledem opět na můj plavecký styl proti proudu, Olympici se mi líbili nejvíc v Ulici a především v Prázdninách na zemi a ještě Laboratoř.
Pak už jsem je nesledoval.

yngwie3 @ 08.10.2016 16:35:06
to zdenek3: Prehráviek som zažil tak ako Ty, "dosťstatočné" množstvo ... a bolo to presne tak, ako si napísal ... kua, kua jak ja som sa bál, že mi v roku 1983 zhabú môjho prvého Stratocastera, ktorého som kúpil od jedného Novomešťana, ktorý asi mesiac po kúpe cez Jugošku utiekol na "kapitalistický Západ" :o) ...

verjan2 @ 10.10.2016 11:07:22
JardaP: Nevím, proč se tak osobitě čertí, když ty sám jsi schopen dát 5 hvězd takový nudě, jako je Styx - Eight Pieces :-)
Jinak mně se "4" taky líbí - jsou to prostě písně stylově poplatné době a některé vůbec nejsou špatný - Únos, Vůně benzínu, Kaneval anebo Harém.

Jarda P @ 10.10.2016 11:20:20
Verjan2: Pieces Of Eight považuji za nejlepší desku Styx, jedné z nejlepších amerických AOR kapel. Shodou okolností se snažím opět poslouchat Olympic 4, ale bohužel nelze srovnávat nesrovnatelné.

Egon Dust @ 20.06.2019 09:35:30
Presne. Ani mňa v tomto prípade nezaujíma komunistická propaganda. Ťažko zrovnávať kapelu jedného, i keď veľkolepého albumu (FLamengo - Kuře) a Pop mixnutý rockom. Keď počúvam albumy Bowieho ako Hunky Dory, Ziggy Stardust, Aladine Sane, či Diamond dogs, tiež to nie sú tvrdé rockovice, či extrémny prog. (S odmyslením textov, kde napr Bowie vedel ísť riadne pod kožu), podobne Elton John, Cat Stevens, Billy Joel. Nerobili tvrdý, či nejaký silne umelecký rock, ale ani popík, či lacný glam rock ako Sugarbaby love. Olympic s Kornom boli českou miernejšou verziou tohto typu umelcov. Najmä za éry Jirku Korna. Čo sa týka albumu Olympic - 4. Tak presne ´´Stará Láhev´´, ´´Konec koncu´´, ´´Únos´´, a top topov ´´Vúne benzínu´´..Samozrejme z prvej štvorky je žiaľ aj kvôli dobe, jednoznačne najslabší. Na margo spojitosti s Eltonom a Bowiem. Petr Janda sa o oboch raz vyjadril ako o jedinečných skladateľoch. Ten názor mám aj ja. Nemusí byť progresív, len to čo má súvislosť s tým, čo za progres bolo v danej ére považované. Aj Beatles mali pesničkové veci a zároveň progresívne. Bowieho ´´ Moonage Daydream´´, či Bewlay Brother, alebo ´´Life on Mars´´ sú pop - rock, ale od rýchlokvasu to má na hony, vyhonené ďaleko!!!

19.05.2011 | #

No super, konečně tu někdo dal i toto podle mě ne až tak úplně poprávu kaceřované album. Před dvěma lety jsem jej recenzoval na oficiálních stránkách Olympiku, tak svůj názor postnu i zde :-)
------------

Mám toto album naposlouchané v jeho Zlaté edici, tedy v rozšířené podobě se singly a raritami z let 1971-73, které jsem doplnil několika skladbami ze 4.řady Singlů a dvěma skladbami z první sólové desky Jiřího Korna, které prokazatelně nahrál s Olympikem. Tak mi vznikl ucelený obraz o tzv. kornovském období Olympiku, na jehož základě bych si dovolil tvrdit, že nebylo až tak úpadkové, jak se obecně tvrdí.

Začnu devítkou písní z původního LP. Hned na úvod pěkná odpichovka KARNEVAL z dílny Petra Hejduka, který ukázal, že uměl kromě popově laděných věcí typu Jdou děti jdou nebo Poslouchej mou píseň složit i relativně rockovější věci, i když textovou bohatostí tahle věc zrovna nevyniká. Následuje bluesově laděná STARÁ LÁHEV Petra Jandy s pěknou instrumentální mezihrou, píseň představující jakýsi zádumčivý a úvahový tón jeho tvorby, který postupem let sílil až do jakési autobiografické podoby, jakou známe např. na pozdějším albu Marathón. Pak se ke slovu hlásí znovu Petr Hejduk a jeho milostná balada KONEC KONCů, která je sice slabší než úvodní skladba, ale v porovnání s jeho tvorbou z let 1974-75 je to furt celkem slušná věc, aspoň hudebně. Ve čtvrté písni BLÁZEN se poprvé na desce představuje Jiří Korn, který měl zjevně už tehdy cit pro módní trendy - písnička dost zavání bubble gumem, u nás tehdy hojně popularizovaným Františkem Ringo Čechem či Viktorem Sodomou (ostatně JK s nimi chvíli také zpíval), i když podle mého názoru je úrovní o něco výš nad tvorbou těchto dvou pánů, snad i zásluhou zbytku Olympiku. Nejspíše nejznámější píseň z alba, nazvaná ÚNOS, pak přináší opět rockovější notu s dominantním hlasovým projevem Jiřího Korna a když necháme stranou k jakému únosu se to vlastně mělo vztahovat, což se naštěstí podařilo v textu jaksi vynechat, takže ani nejde o nějakou ideologickou masáž, tak je to vlastně celkem povedená věc. Stejně tak HARÉM Petra Jandy, pozoruhodná směska několika hudebních motivů, okořeněná famózními sóly klavírního mistra Mirka Berky. Opět zajímavé hlavně hudebně, ne až tak textově. Autobiografická a bluesově kontemplativní nota Petra Jandy, tentokrát v o něco méně vážné podobě, zaznívá znovu v písni JSEM ZVLÁŠTNÍ, kde si její autor neváhá utahovat i ze své pleše, za což má u mě rozhodně plus :) A navíc ke z toho trochu slyšet takový jakoby jazzrock. Další vydařenou věcí je VůNĚ BENZÍNU, kde se v refrénech snad teprve podruhé na desce krásně sladili Janda i Korn. No a konečně závěrečná kornovka KÁNON - co k ní říci, no je ve vztahu k ostatním písním na albu přece jen asi nejméně rocková či bigbítová (vyjma refrénů kde je slyšet kytara), ale přesto bych ji nezatracoval, tím závěrem je to jakési symbolické vyvrcholení alba i rozloučení Korna s kapelou.

Suma sumárum není podle mého názoru Olympic 4 vůbec špatná deska. Pravda, je jiná než předešlá tři alba, nahraná ještě v klasické sestavě, ale ten velký řez v osazenstvu skupiny se na jejím zvuku prostě nemohl neprojevit. A v porovnání s tím, co Olympik produkoval následující dva roky, což byl ve většině případů naprostý děs, bych tuhle desku pořád ještě pokládal za relativně poslouchatelnou. Ostatně žádná kapela existující víc než pár let nemá po celou dobu své existence stejný zvuk, vyvíjí se, reaguje na nové trendy atd. Ono to tady sice nakonec nevzalo moc dobrý konec, alespoň do roku 197, ale vemte si jakou muziku hráli třeba členové Beatles v 70,letech, po rozpadu skupiny, taky to nebyl bigbít na kterém začínali a mnohem spíš to byla muzika jakou dělali před svým rozpadem na konci 60.let a leccos z toho slyším i v muzice z alba Olympic 4.

Teď k písním rozšířené edice, už jen stručně. Zdá se že singly si celkem spravedlivě dělili Janda a Korn, Hejduk si de facto ani nevrznul. Samozřejmě se tam najdou i slabé věci, ale třeba hned úvodní Agáta je hitem celkem dodnes, a druhá strana původního singlu, krásně tajemný Kornův PLANETÁŘ, si s ní ničem nezadá. Z ostatních věcí mě potěšil například Jandův hravý DETEKTIV, připomínající například McCartneyho Uncle Albert / Admiral Halsey z alba Ram. Samozřejmě třeba KDYž LOLA PILA PÁTÝ DRINK z toho všeho trochu vybočuje, ale podobné svingové věcičky měli ve svém repertoáru třeba i Bealtes (Honey Pie, do češtiny přebásněné jako Miláčku, budu filmová hvězda, o jaké se ti nezdá, až začne jazzband hrát...); naproti tomu přestože ve své pozdější dráze se Korn věnoval převážně ne příliš poslouchatelnému popu, tak tady se v písních jako OKNO NA CHODNÍK, HEDY, VRAŤ MI MOJI HOŘKOU LÁSKU, MĚSÍC nebo KROKY dovedl přece jen pěkně bigbítově odvázat a Janda s věcmi jako LHÁŘ nebo DOBRÉ RÁNO mu zdatně sekunduje. Celkem skousnout jdou i blbůstky jako TONY, ZÁVODY LODÍ nebo GRAMOFON. No a kapitola sama o sobě jsou kornovky CO TĚ NAPADÁ a DON QUJIOTE DE LA MANCHA, ta první je takový zábavná a v druhé je radost naslouchat Kornovu hlasovému rozsahu. Zbytek, představovaný věcmi jako PRÝ, DIEWCZYNA a MANDARÍN, tedy tím, co pak vyšlo na Kornově sólové desce, nekomentuji, ta první je trochu něco jako ty pohádkově zaměřené věci co nahrál ještě s Rebels a ty dvě další to je prostě něco, co bych si po pravdě řečeno na desce Olympiku nedokázal ani představit, asi je dobře že si je Korn dal na sólovku.
reagovat

Petr Gratias @ 20.05.2011 07:42:39
Zdravím Michala Fokta...
Z Tvé recenze alba je cítit, že máš Olympic docela rád a že jsi navíc vybaven i schopností jim leccos prominout. To je věrohodné, v podstatě se chovám u mnou oblíbených kapel stejně... Líbí se mi ppoužití slova "kaceřovaného"... hezké jazykobrusičství...
Pokud bych se měl k Olympiku nějak vyjádřit, tak asi takto. Jsem z generace, která se na Olympiku učila hrát jejich první písničky a když jsme postavili školní bigbítovou kapelu, tak jsme jejich repertoár "drhli" co se dalo. Byla to velká motivace. Alba Želva, Pták Rosomák a (z větší části Jedeme, jedeme, jedeme...) mají vyrovnanou úroveň. Je zde pečeť jandovského rukopisu, ale i chrastinovsko-pacákovské legrácky, které z Olympiku dělají "domácí stříbro" a "vepřo-knedlo-zelo". Po r. 1971 se ale pořádně zatáhlo nad Olympikem a z mého subjektivního pohledu nastal pád do propasti.
Chrastina odešel už v r. 1969- jako důvod se uváděly jeho studijní povinnosti na FAMU - pravý důvod byl zveřejněn až po r. 1990... Za velmi napjatých okolností odešl i Jan "Kytička" Antonín Pacák a z Olympiku se vytratil humor, nadsázka a bezprostřednost (Hauser byl vyměněn za Korna) a potom byl odejit i sympatický playboy-introvert Ladislav Klein. Ze staré party zůstal v kapele jenom klavírista Miroslav Berka a Janda ovládl kapelu jako svrchovaný diktátor. Bubeník Milan Vitoch odmítl Jandovu nabídku a přijal ji bubeník Petr Hejduk, což nebylo šťastné řešení. Kornova přítomnost v kapele sice naznačovala, že kapela získala zpěváka a dobrého baskytaristu, ale Kornovy námluvy s popem, ve kterém byl docela úspěšný daly tušit, že dřív nebo později dojde k dalším personálním otřesům (v Olympiku se v podstatě vystřídalo během let šest baskytaristů)...
Instrumentálně šla kapela hodně dolů a Jandovy kompromisy se nezastavily. Série pokleslých singlů mizerné úrovně znamenala výrazný odliv bigbítového publika. Olympic změnil tvář, sundal vlasy a začal se chovat angažovaně a servilně...
Miroslav Berka byl jeden z nejlepšícbh rockandrollových klavíristů u nás, bohužel špatný varhaník, na elektrické piano nedovedl vymodulovat pořádný tón a v pozdějších dobách synthesizerů ani náznakem nedosáhl úrovně Martina Kratochvíla, Daniela Fikejze, Michaela Kocába, Oldy Veselého... Petr Hejduk sice i skládal, nevýrazně zpíval, hrál na klavír, ale především jako bubeník nebyl po Pacákovi ta správná náhrada (Káša Jahn, Erno Šedivý, Anatoli Kohout byli sice mladší ročníky, ale jako bubeníci nechtěli s Olympikem nic mít...) a Janda nakonec "zapomněl hrát na kytaru", abych použil jeho vlastní slova. V drtivé většině hrál beglajty (to mu šlo dobře) a nějaká minisolííčkla to nemohla zachránit. Odstavil všechny wah wah pedály, boostery a zkreslení tónu a jeho kytarpvá hra se stala nezajímavou a plochou.... a co se týče hudební potence, byla to spíš impotence o mizerných textech nemluvě.....
Je mi to líto, Olympic 4 není z mého subjektivního pohledu povedené album a symbolizuje bezradnost doby a stavu uvnitř kapely. Začalo kličkování a označení "vládní kapela" jim sedlo velmi věrně. Postupně se staly laureáty politických festivalů, Děčínských kotev, Sovětských písní.....
Odchod Korna a příchod Ladislava Chvalkovského (milence Haničky Zagorové) byl opět polovičatým řešením, protože Chvalkovský byl jazzman a swingař. Byl zvyklý na dechy a jiné pojetí bicích a taky odešel... Pavel Petráš ten byl taky ze swingu (navíc bohužel neuměl hrát... což je u swingaře absurdní).
Olympic 4 je pro mě hluboký propad. Olympic jako jediná bigbítová kapela "měla zelenou" (Ostatně později jim taky "svítila zelená") a nedokázal téhle okolosti využít ve svůj prospěch. Na jejich koncerty chodily hlavně holčičky a pánské publikum hledaly jiné alternativy.... hlavně v zahraničí..
Omlouvám se, že jsem se detailněji nezastavil u jednotlivých písní, nedostává se mi k tomu síly ani odvahy. Zachovej mi přízeň a promiň, že jsem "narušil" Tvou obhajobu jejich produkce. Pěkný den. PG

@ 20.05.2011 08:24:56
Zdravím, Petře. Olympic jsem poslouchal jako dítě - měli jsme doma desky Ulice a Kanagom, a později jsem ve skříni objevil i singly Kroky / Lhář a Klára / Už je jí líp (kde mě mátlo, že je tam na fotce Korn, ale nikde nezpívá - až později jsem se dočetl, že už tam v té době dávno nebyl - asi jim zbyly fotky a potřebovali je udat :-D ), ovšem jak jsem rostl, začal jsem poslouchat jiné věci a k Olympiku jsem se vrátil až po letech oklikou přes Beatles, Pink Floyd, Doors, Blue Effect, Pražský Výběr a podobně. A protože ten singl Kroky/Lhář jsem si pamatoval, že se mi docela líbil, tak jsem si jako první album poslechl právě "čtyřku". Snad proto jsem trochu shovívavější, hlavně když jsem pak slyšel ty děsy na zlaté edici Marathónu (z let 1973-75).

Je pravda, že ty odchody Chrastiny (proč tedy vlastně odešel?) a Pacáka (prý že kvůli malování?) kapele neprospěly, a odsunutí Hausera taky ne (to jsem nikdy moc nepochopil, proč byl odejit, třeba píseň Čarodějka zazpíval pěkně) - možná už Janda tušil v jednasedmdesátém že jim režim bude dělat problémy, tak si to chtěl vyžehlit přes Korna, který vypadal, že bude brzy populární (taky poté byl, ale bohužel ne jako rocker ale jako popař)? Jinde jsem zas četl že Korna přivedl Hejduk, který si dal jeho angažmá jako podmínku svého příchodu.

Co se týče té hudební stránky, nemohu posoudit, nejsem až tak zběhlý, mě se prostě některé věci z té desky i singlů líbí jako že na poslech, jiné jsou horší, je fakt že už to není ta kvalita prvních tří desek, spíš směs lepších a horších věcí, bohužel ty horší postupně převládly, ale to už bych nevinil Korna, to nejhorší dno přišlo až když odešel. I když na koncerty prý chodilo dvojí publikum, jedno na Olympik a jedno na Korna, což asi atmosféře v kapele moc nepřidalo.

Kdesi jsem četl zajímavou myšlenku, že jsou dva typy kapel - kolektiv a nebo jeden frontman a doprovod, a že ty originální a nezapomenutelné věci dělají spíš kapely toho prvního typu. To je asi přesně to co by se dalo říct zde - Olympic byl tak do toho roku 1971 tvůrčí kolektiv, pak to Janda vyházel a ta lehkost a originalita se kamsi ztratila - Korn s Hejdukem by třeby bývali mohli spolu taky něco spáchat, ale Janda to prostě z rukou už nepustil. "Čtyřka" se tak dá pokládat za první vykročení tím špatným směrem, jako by ta kapela hledala novou tvář, a bohužel to co pak našla nebylo k poslouchání, aspoň než přišel Broum. S ním to znova našlápli, ale tu tvůrčí atmošku bych řekl že to už nikdy znova nezískalo, protože to vlastně pak už byl skladatelský monolog Petra Jandy, sice tak do roku 85 dobré desky ale nedivím se že se třeba Hejduk cítil odstrkován a nakonec odešel. No nic, to jsem se dostal trochu mimo téma, takže na závěr - když srovnám Olympic 4 s prvními třemi alby, je to rozhodně jiná, v něčem asi horší deska (i když i ty první tři se stylově od sebe lišily), ale říkám - když to srovnám s tím co bylo potom, až do příchodu Brouma, nebo s produkcí Olympiku po roce 85, tak tuhle desku hodnotím tak na ty tři hvězdičky. Ale může to být ovlivněno tím, že dost poslouchám 60-70 léta celkově...

Jarda P @ 20.05.2011 11:54:20
Pro mě Olympic znamenají první 3 desky, pak už nic. Na jejich koncertech jsem byl dvakrát. Poprvé na základní škole v době, kdy hrál na basu Korn. Hrál dobře, ale choval se jak idiot (už tehdy ho asi chytaly hvězdné manýry. Od Jandy jsem hodně čekal, ale zklamal mě. To ale nebylo nic proti hrůznému zážitku, který jsem prožil na gymplu někdy těsně před vydáním Maratónu. Byli jsme tehdy s otcem na návštěvě v Polsku a zrovna v Bytomi hrál Olympic. Na basu hrál Petráš, kapela zněla příšerně a v hledišti místního divadla, kde se koncert konal, sedělo mimo nás 5 (slovy pět) lidí. Celý koncert jsem protrpěl a litoval, jak hluboko kdysi nejlepší bigbítová kapela klesla. Nic na tom nezměnila jejich pozdější relativní popularita v 80. letech, která ale s kvalitou měla pramálo společného. Řadil bych to na roveň dnešním Chinaski či Kryštofa, což jsou pro mě neposlouchatelné popové kapely.

Petr Gratias @ 21.05.2011 08:47:17
Zdravím Michal Fokta a Jardu P......
Možná bych mohl přidat jednu historku (pravdivou historku), která leccos prozradí a možná i vysvětlí.
Když se v r. 1991 nonala první sérií Comebacků skupiny šedesátých let, byla to opravda veliká událost. Dva koncerty v Lucerně a dále to pokračovalo do Brna a do Bratislavy. O rok později se to opakovalo s ještě širším kádrem skupin. Ale vraťme se k prvním comebacku.
Když bylo po druhém koncertu v Lucerně, tak se všichni zúčastnění hudebníci sešli na společném večírku v nějakém sále nejmenované pražské hospody. Byla to uzavřená společnost. Podotýkám, že na této akci nehrál Olympic. Nicméně Petr Janda se dozvěděl o této soukromé akci a jako bigbítový veterán se tam vypravil. U dveří ho zastavil nějaký číšník nebo portýr a tázal se, co si Janda přeje. Janda se urazil, že ho portýr nepoznal a řekl, že je Petr Janda z Olympiku a že přišel pozdravit staré kamarády. Portýr odpověděl, že uvnitř je uzavřená společnost, ale že se tedy pánů zeptá, jestli Janda bude vítán...
Za chvíli se portýr vrátil a řekl:
Je mi líto pane, ale na jméno Petr Janda z přítomných nikdo nereagoval.....
Potřebuje to ještě nějaký další komentář? Já si myslím, že ne.

Osobně jsem toho názoru, od od sedmdesátých let až do konce osmdesátých let byl Olympic "vládní kapelou", tak jako na Slovensku Elán.

hejkal @ 21.05.2011 08:55:06
Petr - ty si po revolúcii nepočul, že Elán boli ukrutne prenasledovaní a šikanovaní režimom, že boli priam zakázaní? :)

Petr Gratias @ 21.05.2011 16:23:17
Zdravím, Hejkale....
tak to byl ten nekrásnější vtip, který jsem dneska zaregistroval.
Ráž, Baláž a Pajedl.... byli přímo underground.
Moc hezký vtip, Hejkale. Děkuji Ti.
Možná, že do téhle společnosti bychom mohli zařadit i Karola Duchoně - to byl vlastně takový "slovenský Mejla Hlavsa?....

zdenek3 @ 07.10.2016 20:42:08
S chutí jsem si přečetl zdejší hodnocení Olympiců a vlastně i tak trochu té politické informační osvěty z tehdejší doby.
Docela jsem se pobavil.
Zažil jsem tu dobu i co by aktivní amatérský hudebník a vím, jaká byla doba dost dobře. Už jen tzv. přehrávky byla docela hra kočky s myší. Aby mohla kapela hrát na zábavách a čajích, musela se kroutit jak had, aby si nezadala s režimem a přitom mohhla hrát aspoň částečně co chtěla. O schvalování setlistu "oněmi" nemluvím.
Záleželo samo taky jak kdy přišla komise vyspaná, jaká byla aktuální "nálada nahoře" a také, kdo v komisi byl.
Po úspěšném splnění nahrávek byla hodnocená kapela zařazena do "mzdové tabulky". Takže jsme si mohli říct ofiko o třeba 50Kčs na osobu za zábavu. Nejvyšší hodnoce ve třídě bylo tehdy tuším 300 Kčs á osoba.

Zajímalo by mne, co si myslíte o tehdy vydávajících kapelách LPčka. Museli si s režimem nějak zadat, nebo ne? Prokop,Olympic,Progress,Synkopy atd atd nebo někdo byl "tvrdej" a přesto mu LP vyšlo?
Co myslíte?
Jinak s ohledem opět na můj plavecký styl proti proudu, Olympici se mi líbili nejvíc v Ulici a především v Prázdninách na zemi. Pak už jsem je nesledoval.

22.02.2011 springfame | #

Album s prostým názvem 4 zachycuje skupinu v době, kdy z původní sestavy nezbylo skoro nic - odešli Pacák a Klein, dlouho nevydržel ani nově příchozí Hauser. Jeho nástupce Jiří Korn se ve skupině nezdržel ani tak dlouho, aby dokončil tuto desku. Ta tím pádem přinesla malou raritu, když se na ní Olympic představuje ve dvojím složení. Působení Ladislava Chvalkovského, dalšího basisty, lze těžko nazvat jinak než epizodním.
Ten se shodou okolností představuje hned v úvodní nahrávce Karneval. Na scéně je už Petr Hejduk, člen pozdější „druhé klasické sestavy“. Pokud se měl autorsky uvést, pak se mu tento výlet do oblasti hardrocku rozhodně povedl. Vůbec, mělo-li by se album soudit podle úvodu, nemuselo by ještě dopadnout tak zle: následující Stará láhev ukrývá nejen zprávu, ale též tajemství v podobě jejího neurčitého příběhu. Neurčitost podporuje i šikovné zopakování první sloky.
Konec konců opět představuje Hejduka jako autora. Z jeho dvou písní na desce je to rozhodně ta horší, ale je to typický Hejduk. Rockové zdání udržuje alespoň úvodní rif a docela povedené kytarové sólo. Byť jsou tu jisté popíkující tendence, jako celek píseň ještě beru.
Co vzít nemohu, je následující Blázen. Jasně ukazuje, kam směřuje Korn coby zpěvák, a že ve skupině je vlastně náhodou - nebo omylem. Nejhorší na tom je, že tento nesmysl si spolehlivě zapamatujete - tak moc je vlezlý. Píseň je navíc umístěna tak, aby její hloupost ještě vynikla - příští Únos používá postupů ryze hardrockových. Její text se stal předmětem mnoha diskusí a komentářů, osobně však nechápu, co je na únosu letadla ideologického. Pokud bývá dávána do souvislosti s přitroublým dílem zločinného seriálu o hrdinném Honzíkovi Zemanovi, pak vězte, že je tisíckrát chytřejší. Ona souvislost má snad počátek v jisté časové souvislosti, inkriminovaný díl se vztahuje k roku 1972. Na seriál však reaguje těžko, neboť poslední díly vznikly někdy v roce 1979. Může samozřejmě být reakcí na tehdejší událost.
Únos však po hudební stránce omlouvá předchozí příspěvek, díky sólové pěvecké účasti Korna rehabilituje coby zpěváka Olympicu. Dokonce budí zdání, že album nebude takovým průšvihem.
Ale bude. Harém je prostě blbý. Janda ze sebe sype o překot text, je mu sotva rozumět, refrén jsem rozluštil až poté, co jsem si ho přečetl. Lépe bylo, dokud jsem ho neznal...
Pád pokračuje. Především bezradností a rozpaky oplývá nahrávka Jsem zvláštní. Text se v melodii podivně ztrácí, střední sólová část je pak povedeným pokusem o trapnost. Vše se rozplizne do neuvěřitelných více než pěti minut, u kterých se modlíte, aby už skončily.
A jsem na konci. Vůně benzínu vítězí v kategorii těžkopádnost, přes čtyři minuty je opět děle, než je nezbytně nutné. Kánon se snaží o rozmáchlé finále. Není to špatná píseň, ale místy překračuje Kornovy hlasové možnosti.
Deska jako celek nefunguje, zákonitě trpí nejednotností a nesourodostí. Jinak to vlastně ani dopadnout nemohlo. V této souvislosti je dobré připomenout poznámku na zadní straně obalu: „Vybral a sestavil Michael Prostějovský.“ Nezbývá než nadhodit otázku, jestli se vlastně jedná o album, které by skupina od počátku plánovala.
Když už je řeč o obalu, tak ten patří ke zdařilejším částem alba. Na kresbu Chvalkovského se však skoro logicky dostat nemohlo. Jedná se o typické poslední album skupiny před rozpadem. K tomu nakonec došlo. Že pak byla vzkříšena kapela stejného jména, to už je nová kapitola.
K dokreslení všeho je třeba uvést, že album představuje možná kvalitnější část olympické produkce té doby. Odchozí či odejití členové snad ani neměli v tuto chvíli proč litovat svých odchodů. Singly přinášely pod hlavičkou jejich skupiny zrůdnosti typu Co tě napadá, Tony, Když Lola pila pátý drink, Závody lodí, Gramofon a jim podobné. Zářnými výjimkami jsou například Slzy tvý mámy nebo Slunce, proslavené o desítky let použitím v pivní reklamě.

reagovat

@ 22.02.2011 14:55:02
24. 3. 1950 - Bývalí letci britské RAF zorganizovali společný únos tří letadel, letících z Brna, Bratislavy a Ostravy, a přistáli s 83 cestujícími u Mnichova.

8. 6. 1970 - Osm únosců se zmocnilo letadla na lince Praha - Karlovy Vary a přinutilo pilota přistát v Norimberku. Všichni byli vydáni do ČSSR a odsouzeni.

Z doby komunistického Československa je známo celkem čtrnáct únosů letadel nebo pokusů o ně.

Nejznámější případ se odehrál v červnu 1972 na lince Mariánské Lázně - Lučenec. Únosci vtrhli do pilotní kabiny a jejich šéf L'ubomír Adamica zastřelil kapitána letadla Jána Mičicu. Druhý pilot pak pod hrozbou smrti přistál v Bavorsku. Únosci následně skončili před německým soudem, který je poslal na tři až sedm let do vězení. Adamica se v cele oběsil. Událost byla později zneužita propagandou a stala se námětem pro epizodu z normalizačního seriálu o majoru Zemanovi.

Filozof @ 22.02.2011 20:57:09
Už u Tvých hodnocení starších desek skupiny jsem se trochu zarazil že i při delším textu zcela pomíjíš poměrně důležité politické konsekvence u desek.
Pokud Ti jde o Únos, právě apolitičnost měla být cílem! Politické zadání bylo jasné - angažovanou skladbu do Děčína - déle už se nešlo vymlouvat a skupina z toho chtěla vyváznout s co nejméně pošramocenou pověstí. Proto volila Únos, který je jakž takž obhajitelný a relativně apolitický.

@ 22.02.2011 21:09:03
...pokud člověk nezná souvislosti.

PaloM @ 22.02.2011 22:10:42
To isté, čo pri Maratóne:
menej (riadkov) by bolo určite viac.
Únos je pekná pesnička, program platne bol súčasťou prvého bigbítového koncertu v puberte, a tým spomienky a zážitky, čo mi za niečo stáli v súvislosti so "4", končia.

10.04.2010 luk63 | #

V době tuhé normalizace neměli rockeři v našich krajích na růžích ustláno. Pokud už směli hrát, tak stejně měli velký problém nahrávat a vydávat desky. Ještě tak singly, ale vlastní LP se jim stalo téměř nedostižným snem. Olympic to vyřešil podobně jako třeba Čech s Schelingerem, tedy natáčeli často značně nevkusné písně na malé desky, které se hráli v rádiu vedle dalších shitů té doby(např. Agáta, Tony, Když Lola pila pátý drink, ...) a hutnější materiál si schovávali pro příležitost, že dostanou šanci na dlouhohrající formát.

Další vliv na tvorbu kapely měly personální změny. Po LP Jedeme jedeme dostal padáka druhý kytarista Ladislav Klein, odešel bubeník Jan Pacák, kterého nahradil Petr Hejduk, a byl vyměněn také basák - Jana Hausera nahradil Jiří Korn. A právě ten do kapely vnesl velký díl popíkových tendencí známých z jeho sólové kariéry.

Na tomto pozadí pak vznikalo v první půli r. 1973 toto album. Na rozdíl od singlové tvorby Olympicu je na čtyřce zjevný příklon k tvrdšímu rocku, který zřejmě nevyhovoval Kornovi (a také chtěl asi více zpívat, což nebylo vedle Jandy možné). Nahradil jej Ladislav Chvalkovský a podílel se na natočení tří písní. Některé skladby jsou vyloženě hardrockové: Karneval, Konec konců (obě složil Hejduk, tu druhou zpívá), Únos, Harém, Vůně benzínu (zajímavý riff). Ani na této desce si však Janda neodpustil tak trochu trdlovačku Blázen zpívanou Kornem. Ten naopak exceluje v Kánonu - nádherné tečce za tímto albem. Další pomalejší a povedená věc je Stará láhev. Jako celek je toto LP určitě jedním z těch lepších nejen v tvorbě skupiny, ale také v té době v Čechách a na Slovensku vydaných vůbec.

Singly z Kornova období jsou přidány jako bonusy na CD vydaném Supraphonem ve zlaté edici v roce 2006. A ještě poznámečku k celé zlaté edici. Obrázek původního obalu LP je zde nesmyslně zmenšen na 57 x 57 mm a zadní strana, která má pro desku také svůj význam, chybí úplně. Přesto, že je v bukletu nevyužitého místa pohříchu hodně. Za to editor Karel Deniš pochvalu nezaslouží.

Hvězdičky dávám za původní LP a v kontextu tvorby Olympicu.
reagovat

PaloM @ 10.04.2010 18:24:51
Bol to prvý koncert živej skupiny, čo som videl v našom malom meste, kde som vyrastal. Na basu hral Chvalkovský, čo ma trešilo, lebo Korna (a podobných "umelcov") som neznášal pre hnusné popové normalizačné pesničky. Repertoár bol práve z obdobia tejto LP. Ak by tu nebol Únos, ani o LP nezakopnem. V celkovom kontexte Olympic jedna z najslabších platní. Dal by som maximálne 2 hviezdy za snahu.
Hoci staré hity Olympic mám celkom rád (však je to už klasika), umiestnenie profilu na Progboard považujem za problematické (pop rock). Snáď len historické zásluhy o existenciu bigbítu v socializme k tomu oprávňujú (a nie som si istý, či tie "zásluhy" sú pravda).

Cossack @ 11.04.2010 09:37:41
PaloM, já bych to neřešil. Pop, nepop... Předesílám, že Olympic nikdy nepatřili k mým „koním” a s vyjímkou pár písniček, jež se mi líbily, bych se bez jejich existence klidně obešel. Tu oblibu navíc často zařídil na „popíkáře” kvalitní text od Pavla Vrby (pro neznalé, textoval i Blue Effect, Synkopy atd.), který je (nejen podle mne) jedním z našich nejlepších textařů (dokonce i když napsal něco pro H. Zagorovou, nebyl to prů...er).
Spíš ale reaguji na to, jestli sem patří nebo ne... POP je od slova populární, takže to jsou (anebo aspoň byli) třeba takoví Led Zeppelin, Deep Purple, Black Sabbath, Rainbow, AC/DC, Whitesnake, Scorpions, taky Iron Maiden či Metallica... Všechny zmíněné mám hodně rád (alespoň určité období jejich tvorby) a určitě je dobře, že tu jsou; a nálepka POPulární na ně všechny sedí (v tomto slova smyslu na 100 %)... ;-)

PaloM @ 11.04.2010 15:04:04
Cossack, treba riešiť pop - nepop. Inak sa to tu zmení na simsalabim a šviháka lázeňského. Viď moje poznámky v "Čo v tejto chvíli počúvam" (11.4.)

Mirek Kostlivý @ 11.04.2010 19:47:11
Kdyby tady z českých kapel měly být jenom ty, co se ani trochu v průběhu tvorby nepodbízely normalizačnímu režimu, tak by tu bylo (čest výjimkám Mišík, PPU) pusto a prázdno ...

PaloM @ 11.04.2010 20:09:18
Veď tu nie je reč o novom kádrovaní, ale o slabej LP č.4. a o pochybnostiach umiestnenia Olympic na Progboard. Rád počúvam Modus, Gombitovú, prvé CD Team a v živote ma nenapadlo ich sem dať, lebo tu nemajú čo hľadať.

jiří schwarz @ 05.02.2011 05:18:05
Velkej sešup po Jedeme, jedeme v celkový úrovni. Jo, jako mladýmu se mi taky Únos celkem líbil, ale nebylo možný v podvědomí nevnímat tu jistou snahu o angažovanost textu. Harém šlape, Stará láhev a Věci zvláštní mají náladu, Vůně benzínu celkem taky. Blázen a kornovštiny jsou děs, včetně překomplikovanýho Kánonu. Souhlas ohledně grafiky vydání remasterů "Zlaté edice". Popový bonusy vůbec neseděj na snad ještě rockovou desku. Vůbec nechápu, proč je tam nalepili, zvlášť když vycházely v reedici i CD se singly - snad aby vyplnili formát 80 min.

PaloM @ 05.02.2011 05:34:58
S odstupom takmer roka by som dnes nebol taký radikálny v otázke umiestnenia Olympic na Progboard. Názor na album "4" nemením.
Jiří: spomínaš remastrované CD Olympic. Asi si myslel toto >> odkaz Čerstvo vyšla Zlatá edice a je v pôvodnej zostave skladieb, bez bonusov. Poznáš to a čo na to vravíš ? >> odkaz